................Dílovky aktualně*

.....................Odpusť mi1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Forgetten past10.-11.-12.-13.-14.-15.-16.
.....................Škola strasti1.-2.-3.-4.-5.
.....................Kriminálník25.-26.-27.-28.-29.-30.-31.
.....................Skutečná láska1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Neobvyklá láska1.-2.-3.-4.
...............Force of commanders20.-21.-22.-23.-24.-25.-26.-27.-28.-29.-30.
.................The Beauty and the Beast23.-24.-25.-26.-27.-28.

..........................Spřátelení

....................Povídky na přáníZde

Chceš tady zveřejnit vlastní povídkuZde


.......................Naruto RPG Hra


.......................Pokémon rpg

......................RPG naruto nová generace

......................Bleach rpg

The Beauty and the Beast 23. díl

14. srpna 2016 v 11:21 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
Tak a je tu další díl


Sasuke - Mayu
Sakura - Masumi

"Dobře," kývne hlavou na souhlas a u dveří se ještě zastaví, "V rozvíjení schopností... viděl jsem, že si byl rozčílený, ale nikdy nesmíš nechat vztek, aby převzal kontrolu... můžeš se pak stát neopatrným... a to by ti mohlo hodně ublížit," odmlčí se, "Přijdeš na to, jak to myslím, věřím tomu," usměje se a vezme za kliku, "Alespoň uvidíme, jak na ni bude Kari reagovat," kývne hlavou a vyjde ven na chodbu. Ví, že jeho sestra se ovládá líp, když kolem není lidská krev, ale i tak bude lepší když si to ověří... a Sakura jim s tím může alespoň trochu pomoct. Ne že by ji chtěl nějak ohrožovat na životě, ale jeho sestra se hold bude muset naučit držet zpátky... a zároveň třeba udržovat normální kontakt s lidmi anižby si z nich potom udělala svačinku. To je něco, co se naučí jenom tréninkem.
"Dobře... Jsem zvedavý za jak dlouho se probudí.. A pak by jsme přišli.." A hladí jí a brášku vyprovodí pohledem

Po pár minutách Sakura pomalu otevře svoje smaragdové oči a několikrát zamrká jelikož zprvu vidí rozmazaně. Pootočí hlavu trochu doleva a rozhlédne se kolem, "Co...co se stalo?" zeptá se pomalu Sasukeho na jehož hrudi má položenou hlavu. Vůbec si napamatuje, jak se z koupelny dostala rovnou sem nebo že by snad usnula. Pomalu se zapře o postel a pokusí se posadit. Obličej se jí na moment zkřiví do bolestné grimasy, jak ji zabolí stará zranění, ale i ta, která jí způsobil ten pád ze schodů. Pootočí hlavu směrem k Sasukemu a pousměje se. Neodešel. Zůstal tam s ní přesně tak, jak jí to i předtím slíbil. "Copak?" zeptá se ho když si všimne, že ze dveří uhnul pohledem směrem k ní. Že by tu snad někdo byl? Mírně se zamračí, jak se snaží vzpomenout si, "vrátili se?" odhadne po chvíli.
"To byl Itachi co teď šel. Pomohl mi tě odnést. Tak teď si to pomalu vyhrni kouknu ti na to co se ti stalo s těch schodů ano.." A pohladí tě. "Neboj ani to neucítíš
"Sasuke, vážně si s tím nemusíš dělat hlavu, to je dobrý," řekne ve snaze ho od toho odradit, ale přitom, jak si zkusí trochu poposednout k němu, tak sykne bolestí. Skutečně si uvědomí, že to není jako předtím a že to očividně může být i něco víc než jen nějaké povrchové zranění, "Tak fajn," vydechne poté rezignovaně a pomalu se k němu otočí zády. Chytne si vlasy a přehodí si je dopředu, aby Sasukemu nebránili ve výhledu a potom se chytne za lem trička. Docela děkuje tomu, že může být k němu zády, protože jí tváře opět zrůžovějí o něco víc. Pomalu si vyhrne tričko, ale jen zhruba do půli zad. Nadechne se, aby se trochu zklidnila, "říkal ti i jak to dopadlo?" zeptá se ho ve snaze přijít na jiné myšlenky. Jednou rukou si předržuje tričko a druhou si začne pohrávat s pramínkem vlasů.
Kouká se ale moc se mu to nelíbí. Vezme jednu ruku a jemně ji položí na záda.... Pomalu to začne léčit. "No řekněme, že zatím neuspěšně.." Pak si vvezme druhou ruku do které se kousne.. Vtáhne do sebe krev ale jen do úst... Tričko ti stáhne dolů a opatrně si tě otočí k sobě s tím, že tě políbí a chtě nechtě dá do tebe svojí krev, že se vnitřní zranění mělo začit hojit. Obejme tě a čeká
Snažila se od ně odtáhnout už ve chvíli, kdy ji bez jediného slova stáhnul tričko. Ovšem když si rukama zakrývala hruď, tak to šlo dost ztěžka... jakmile ucítí v ústech železitou pachuť krve, tak se jí oči rozšíří zděšením. Nemůže uvěřit, že jí to skutečně udělal. Slovy by ani nevyjádřila, jak ji to zklamalo... ano, možná jí chtěl pomoct, ale přesto má všechno své meze... navíc to v ní jen podnítilo pocit, že se cítí jen jako něčí loutka... jako hadrová panenka, která snad nemá právo na vlastní názor...a i kdyby ano, tak ho všichni ignorují. V ten moment zapomene, že je tam jen v podprsence a kalhotech a prudce se od něho odtrhne, popadne svoje tričko a rozběhne se do koupelny. Ví, že tu krev ze sebe musí dostat co nejrychleji jinak to neskončí dobře v případě, že by se tu snad opět objevil někdo od Gaary a tentokrát by to s ní chtěl skončit.
Zvedne se a přejde do koupalny... Vezme nějaké tričko a ze zadu jí ho oblékne... "Promiň, ale jinak bych ti nemohl zahojit vnitřní krvácení..." Šeptne a otočí se že půjde pryč... A pomalu odchází
"Radši bych umřela než, aby si udělal tohle a ty to moc dobře víš.... Mohl si mě raději vzít do nemocnice, ale ne... ty si musel udělat tohle..." odmlčí se. "Proč to už raději nedokončíš hm? Stejně... ať už ti řeknu cokoliv... ty si vždycky uděláš všechno podle sebe... ať už jde o tu krev nebo o cokoliv jiného... tak do toho... oba víme, že to chceš... vždycky si to chtěl... už předtím na Akademii... tak na co čekáš hm? Zlom mi vaz ať už si konečně spokojený," vydechne a sveze se na podlahu. Snaží se zadržet slzy, které se jí, ale pořád derou do očí... nejspíš měla vědět, jak to skončí... říkal jí to. A ne jen jednou... jenže, kdo jí může mít za zlé, že Gaarovi nevěřila? Ví, že jakákoliv jiná holka by tohle chtěla... chtěla by se svým miláčkem žít až navěky, ale... jak mu ona může věřit když jí dělá tohle? Možná už se úplně zbláznila, ale ví, že tohle není nějaká pohádka, kde všechno dobře dopadne... a že když si neurčí meze, tak dopadne hodně špatně. Na co si, ale určovat meze když je stejně všichni překročí?
Otočí se a přejde k ní. "Nic hrozného jsem neudělal jen jsem ti zachránil život. A tím ž jsem ti dal krev neznamená že se změníš." Odpoví a místo toho co dál říkala aby udělal tak jí jen objal. "Mrzí mě, že si tohle zrovna o mě myslíš." A nechává tě ať se vybrečíš
"A copak se mýlím?" zavrtí hlavou, "Musím umřít abych se změnila," pokrčí rameny a uhne pohledem, "myslíš si, že mi pomáháš? nepadlo tě že v nemocnici... by mi možná bylo mnohem líp?" ušklíbne se. Aby přiznala pravdu, tak je jí teď mnohem hůř než předtím a to nejen po psychické stránce. Silně se kousne do rtu dokud opět neucítí železitou pachuť krve - tentokrát své vlastní. Nemůže brečet. Ne teď. Ne dokud je tam on. Pevně zavře oči a nechá si vlasy spadnout přes obličej tak, aby jí do něho nebylo vidět. "nejsem hloupá... je váš problém, že mě všichni podceňujete..." vydechne a zakryje si obličej dlaněmi. Možná bude lepší když svoje city pohřbí hodně hluboko do sebe a nebude se tak muset už víc jimi zaobírat. V jednom měl Gaara pravdu... city jsou rozhodně slabostí... ale je to něco, co nás dělá lidmi.
"Mýlíš se nemusíš umřít aby si se změnila. Ale nechci tě nutit se měnit. Pochop mě, že si první, co mám opravdu rád a i kdybych měl čekat roky bude mi to jedno. Ale udělám to až ty sama budeš chtít. A do nemocnice? A jak v té vánici. Mrzí mě, že mi nevěříš." A samotnému začnou téct slzy ani by to věděl. Jen něco ucítí na tváři
"Bude ti to jedno? Bude ti to jedno?!" zamračí se, "kdyby ti to bylo jedno, tak neudělá tohle... nenutíš mě k něčemu takovému!" zařve. Je jí z ní samotné špatně, "měl si mě raději nechat tak... nebo mi to říct na rovinu a ne to skrývat jako... jako.. ty víš co," zamračí se. Zklamalo ji to... tohle mu nezapomene. Nikdy. "kdybych ti nevěřila, tak tu nejsem," pokrčí rameny, "navíc kdybych ti přestala věřit, tak to bude jen a jen tvoje chyba...protože to ty si ten, co neustále mění můj pohled na tebe.... jednou se chováš tak a po druhé zase jinak... kdo se v tom má kruci vyznat?" Zamračí se. Poté, ale ucítí, jak jí něco dopadá na krk. I když původně nechtěla, tak vzhlédne a podívá se do jeho andělské tváře, která je teď ovšem plna slz. Překvapeně vydechne. Možná, že to předtím skutečně trochu přehnala. "Proč pláčeš?" zeptá se ho o poznání mírněji a setře mu slzy.
"Víš co kašlu už na všechno.... Nevěříš mi jinak by ses chovala jinak a pochopila proč jsem to udělal.." Zvedne se s tím, že jí pustí a jde ven z koupelny. Na to i ven z chaty... Neřeší, že je jen v tričku a prostě jde
Oba jeho sourozenci se za ním jen beze slova podívají. Samozřejmě jejich rozhovor slyšeli i zezdola, "Jdi za ním," vydechne po chvíli nejstarší Uchiha a kývne ke dveřím. Jeho sestra nad tím ovšem zavrtí hlavou, "Nechce mě vidět..." pokrčí rameny. Ví, že od toho, co se s ním pohádala se spolu ještě neusmířili. "To teď nechce nikoho... jen jdi, než udělá něco, čeho bude potom litovat... no tak," kývne hlavou a sám se otočí ke schodišti. "Fajn," odpoví mu černovláska a na to zmizí ze dveří ven. Venku je pořádná vánice a sníh v očích jí zrovna dvakrát dobře nedělá. Přesto se, ale soustředí na svoje ostatní smysly a rozběhne se. Chtěla se zastavit kousek od něj, ale kvůli ledu jí to ujede a narazí do něj, "Jejda, ahoj,"ušklíbne se a postaví se před něho, "Zase trucuješ? Promluvme si..."
Podívá se na ní. "Ani ne jsem v pohodě. Co ty nestalo se ti nic jak ti to podklouzlo. Musíš dávat pozor.." A obejme jí. "Slyšel jsem, že si trénovala jak pak ti to šlo
Naprosto vykolejeně se na něho podívá. Skutečně nečekala, že na ni bude rovnou takový, "koukni... pojď se mnou zpátky dovnitř a promluvíme si o tom dobře? Přeci nebudeme stát tady venku," řekne tiše jelikož je blízko u něj, tak ví, že ji jistě uslyší. Po chvíli mu objetí oplatí, "Já jsem opatrná vždycky... vždyť víš. Navíc kdyby si neodešel, tak jsem nemusela utíkat..." odmlčí se. Moc dobře ví, proč to Sasuke vůbec udělal, "S Itachim jsme slyšeli, co se stalo... jsi v tom až po uši Sasánku," ušklíbne se. Takhle mu říkávala vždycky když ho chtěla trochu popíchnout. Teď by dala cokoliv za to, kdyby se alespoň trochu usmál, protože tenhle jeho výraz ji trochu děsí. Po chvíli jednu ruku spustí podél těla, ale hned se s ní pokusí chytit svoje vlasy, které jí začnou lítat kolem hlavy kvůli silnému větru.
Nechápavě se na ní koukne. "Ne ne nepůjdu promiň chci být chvíli venku...." Odpoví a pevnějí jí chytí. A už mi takhle neříkej nebo tě praštím.."
Nahodí smutný výraz. Brzo jí, ale zacukají koutky, a tak se usměje. "Neublížil bys mi," řekne s jistotou v hlase, "Fajn...takže kam půjdeme?" usměje se, "samotného tě rozhodně nenechám, aby bylo jasno, takže máš dvě možnosti... buď mě vezmeš s sebou nebo tě odtáhnu hezky zpátky do tepla, kde tak nefouká," pokrčí rameny. Upřímně doufá, že to bude ta první možnost, protože prát se s ním zrovna nechce... i když by se zpátky rozhodně nedržela. Bylo by to pro jeho dobro. Nakonec vzdá i svoji snahu o zkrocení svých vlasů a nechá je volně poletovat kolem. Musí uznat, že kdyby ji teď někdo viděl, tak by se jí zaručeně lekl. Jedinou výhodu vidí v tom, že upíři zimu ani teplo nevnímají takže by to mělo být v pořádku.
"Já zůstávam tady. Takže jak ti to šla maličká.." A chytné ti vlásky a z druhé uděla něco ledového a sepne ti je
"Díky," vydechne, "No.. tak... ušlo to" řekne vyhýbavě, "spíš bych trénovala něco jiného, ale podle Itachiho musím začít nejdřív s tímhle," zamračí se a potom se na něho podívá, "Tak, ale dost už o mě... spíš ty mi povídej... ani nevím, že sis tu našel přítelkyni, se kterou ses už dost solidně pohádal," podívá se na něj, "musím uznat, že ta holka má kuráž... být na jejím místě tak mi z toho už začne hrabat," zavrtí nad tím hlavou, "Hold Gaara je Gaara, ale mám v plánu to s ním vyřešit," řekne, ale zacpe si pusu dřív než řekne něco víc... něco, co by Sasuke neměl vědět. On ani nikdo jiný, kdo by jí v tom mohl eventuelně zabránit. Nebo se o to alespoň pokusit. "Nelíbí se mi když tě vidím smutného," dodá, "co máš v plánu teď dělat?" zeptá se ho.
"Neřekl bych, že je to přítelkyně. To by se takhle nechovala po tom, co jsem jí zachránil." Poví a kouká. "Nemám nic v plánu prostě jsem šel ven proč ne když vy si užívaté celou dobu. A no tak řekni to ti to šlo tak hrozně? Že se mi to bojíš říct
"Nebojím se ti to říct, jen se mi o tom nechce mluvit... v tom je rozdíl," pokrčí rameny a u toho si povzdechne, "víš, bráško... chceš aby odešla?" zeptá se ho, "pokud vím tak Itachi šel teď za ní nahoru... nevím, co se chystal udělat nebo říct, ale... víš, že kdyby si ho o to poprosil, tak by ji odvezl... " Odmlčí se, "jenže oba vidíme, že ti na ní záleží... i přes to všechno, hold se tomu moc bráníš," pokrčí rameny a vrátí se k tomu předchozímu tématu, "Itachi mě pořád utěšuje, že to bude lepší a lepší... tak uvidíme, jak to dopadne, hold ne všichni se můžou narodit s přirozeným talentem na tohle, vždyť víš," šeptne. Docela by byla radši kdyby si o tomhle mohli promluvit v klidu doma, tedy na chatě, ale bohužel taky ví, že Sasuke je tvrdohlavý jako mezek a jen tak s ním něco nehne. A ona na to nechce jít hned po zlém.
"Taky se mám ještě co učit.. Ale zase já musim držet a ovládnout vztek aby mě neovládl jinak můžu všechno zmrazit... Ale to ti asi došlo s toho co jste uklízeli, že."
"Jo... ale tak bylo to dost hezká skluzavka,"pousměje se, "a s Itachim jsem to měla hned," pokrčí rameny, "no řekla bych, že všichni se máme jistým způsobem ještě co učit," odmlčí se, "Ale neodpověděl si mi na otázku... vím, že ti je asi nepříjemné o tom momentálně mluvit, ale chci ti nějak pomoct a ta odpověď je dost důležitá. Tedy alespoň pro mě takže?" podívá se na něho. Neví jestli jí neodpověděl schválně nebo na to jen jednoduše zapomněl, ale přesto to chce slyšet. Je jí totiž jasné, že jeho city k ní nejsou jen tak něco... obzvlášť ne potom, co všechno dneska za tu chvilku slyšela. Samozřejmě ji mrzí, že se pohádali a myslí si, že by se to časem spravilo, ale tohle je hlavně Sasukeho věc... a jediné, co může ona udělat je nabídnout mu to, co mu už nabídla.
"Co teď myslíš? Jestli Sakuru tak tu nechám vychladnout když si o mě myslí, že jí chci zabít a nevím co všechno"
"Tohle není ono," zavrtí hlavou, "nejspíš si ji nepochopil úplně správně," pokrčí rameny, "stejně ti nerozumím proč si to udělal... proč si jí vůbec pomáhal," vydechne, "láska je očividně velmi zvláštní věc... zvláštnější než by se dalo říci. Může ti klidně i zatemnit mozek aniž by sis toho všimnul, ale to ty už nejspíš víš, že ano? Láska tě mění," pousměje se, "sice jsem tam nebyla, ale slyšela jsem to, co Sakura říkala předtím než jsi odešel," vydechne, "nikdy jsem tě neviděla brečet," přizná," musí ti na ní asi dost záležet když tě dohnala až k tomuhle, co?" zeptá se ho. Je pravda, že chlapi brečí o poznání méně než ženy, ale přesto nečekala, že brášku někdy... no že by její bráška někdy brečel kvůli nějaké holce. Takového ho nezná.
"To se ti něco zdálo. Já nemám proč brečet.." Odpoví
"Nene, pochybuju, ale nemusíš o tom mluvit, nutit tě nebudu," pokrčí rameny, "a pak že mi holky jsme komplikované," ušklíbne se a prohrábne si rukou vlasy, které už jsou mírně namrzlé, "doufám, že z nás nakonec nebudou rampouchy," zamračí se. "Skutečně si to nechceš rozmyslet a jít zpátky? mohli bychom jít třeba jenom do obýváku... do přízemí. Nahoru by si vůbec chodit nemusel," zamumlá, " ne, že by mi byla zima, teda ne že bych to nějak extra vnímala, ale nerada bych přimrzla na místě," zamračí se,"navíc mi začínají omrzat vlasy," postěžuje si. Ví, že to sice snad rychle roztaje jakmile se dostane do tepla, ale potom je bude mít pořádně mokré, a tak tomu chce alespoň trochu předejít, i když už je přeci jen trochu pozdě.
Jen si povzdechne a vezme Kari do náruče a přemístí se s ní do chaty ale do předsíně
"Hehe," usměje se, "díky, už mě můžeš pustit," pousměje se. Hned jde poznat ten teplotní rozdíl jelikož cítí, jak pomalu rozmrzá, "není to lepší? co myslíš?" pousměje se, "upřímně rozhodně nám tu teď alespoň u hlavy nefouká ten vítr a do očí nelétá ten sníh spolu s ostrými kousky ledu víš," vydechne. To jí přišlo nepříjemné, i když sjížděla na snowboardu dolů ze svahu. Rozhodně k tomu bylo mnohem pohodlnější mít brýle, protože bez nich se toho ani s upíříma očima moc vidět nedalo, když jí do nich pořád něco padalo, "Víš... víš, že mi může říct cokoliv a jestli si chce promluvit o ní," kývne ke schodišti, "tak do toho, vyslechnu tě a třeba ti i nějak pomůžu," navrhne mu. Přeci jen ví, že pro Sasukeho je tohle poprvé, co se vůbec o nějakou holku takhle stará.
"To je dobrý.." Šeptne a jde nahoru
Povzdechne si. Zvláštní, jak se najednou opět vrátil do svého nemluvícího stavu, "no fajn... tak mi sem alespoň pošli Itachiho, ať se tu neunudím," zamumlá si pro sebe, i když ví, že by ten čas, kdy ji ani jeden nehlídá mohla využít k něčemu mnohem, mnohem lepšímu, a tak si přejde do kuchyně, kde se opře o linku a chvilku čeká než Sasuke vyjde nahoru. Potom se přemístí dolů do sklepa, kde si už jen z principu rozsvítí světlo a rozhlédne se kolem. Všude je spousta starých krámů a krabic, a tak, aby si uvolnila místo, je začne přesouvat ke stěně, protože tím, že by je povalila by jistě upoutala pozornost. Je jí jasné, že Sasuke s Itachim se ještě spolu zakecají na dostatečně dlouhou dobu, takže by to všechno mělo být více než v pohodě... tedy jestli to bude jako předtím.
Dojde nahoru do pokoje a kouká mlčky
Itachi, který doteď seděl na kraji postele po boku růžovlasé dívky, kterou také pozoroval, hned potom, co uslyší dveře vzhlédne směrem k Sasukemu, "vrátil ses," konstatuje. Musí uznat, že ho sem Kari dostala docela rychle... nečekal to. "Usnula," dodá poté a pomalu se zvedne z postele, "tedy potom, co jsem jí dal něco na uklidnění," dodá jakoby nic, s pokrčením ramen a přejde k Sasukemu načež se zastaví několik kroků před ním. "v pořádku?" zeptá se ho. Očividně je to v této situaci hloupá otázka, ale přesto se nemohl nezeptat. Přeci jen, Sasuke je jeho mladší bráška, tudíž je pochopitelné, že o něj má strach, i když jde o něco takhle banálního. Bohužel v Sasukeho případě nemusí být všechno vždycky tak, jak by se na první pohled mohlo zdá, proto je taky opatrnost na místě.
"Já nevím.... Řekla ti něco?"
"Mě? No trochu jsme si povídali ve skrze jsem se ji snažil uklidnit," pokrčí rameny. Je vidět, že se mu to docela i povedlo, i když k tomu musel použít prášky, "měla by se za pár minut probrat, zůstaneš tady s ní?" zeptá se ho. Přeci jen ji tu nechce nechávat samotnou, protože se cítí trochu vinný za to, že ji do tohohle všeho zatáhl... kdyby ji rovnou odvezl domů nebo snad do nemocnice, kdyby to věděl tak to udělá. Jenže na to je teď poněkud pozdě, "Pochopím to jestli půjdeš raději dolů," dodá. Ví, že se docela ošklivě chytli, přeci jen jednak to sám zezdola slyšel, ale taktéž ví to, co mu řekla sama Sakura. "Asi po těch prášcích bude trochu ospalá no, ale mělo by jí to pomoct... minimálně si pořádně odpočine," dodá.
"Fajn ale budete tu se mnou oba
"Oba? S tebou?" podívá se na něj trochu nechápavě. "Pročpak?" zeptá se ho, "snad se tu s ní nebojíš být sám," vydechne, ale raději rychle dodá: "Samozřejmě mě osobně nevadí tu být s tebou, ale myslel jsem si, že tu radši se Sakuru budete mít soukromí, aby jste si mohli promluvit," pokrčí rameny. Rozhodně ví, že Sasuke není ukecaný, ale se Sakurou se vždycky docela slušně rozpovídá. "Nebo se právě tohohle bojíš, a proto si dáváš tuhle podmínku?"zeptá se ho. Nakonec i tohle by se dalo jistým způsobem pochopit. Ne každý totiž rád řeší věci rovnou a někteří se tomuto velmi rádi vyhýbají. Potom, ale co mu řekla Sakura by se ani nedivil, kdyby na tohle všechno, na ten rozhovor, chtěla trochu soukromí. Přeci jen on s Kari jsou pro ni pořád cizí... a i když si Itachi myslí, že se mu podařilo získat si z části její důvěru, tak ví, že tak jako Sasukemu jemu ještě nevěří,
"No tak fajn.. počkám co s ní vypadne jak se vzbudí..." A lehne si k ní a je zvědavý či se zas bude k němu lísat
"Dobře, tak vás tu tedy nechám a půjdu dolů, kdyby něco, zavolej," řekne mu ještě dlouhovlasý Uchiha než vyjde na chodbu. Ví, že do jejího probuzení ještě nějakou to chvilku mají, tak doufá, že si to Sasuke v hlavě trochu srovná. Sakura, která zatím stále spí, díky práškům, které jí dal Itachi, se neklidně zavrtí. Poslední dobou neměla takový ten klidný spánek, ve kterém by si odpočinula, a tak tomu není ani tentokrát. Nejdřív se otočí na jednu stranu a poté na druhou zády k Sasukemu a mírně se zamračí. Kdyby ta postel nebyla manželská, tak by už s největší pravděpodobností byla dávno na zemi, protože momentálně leží na samém krajíčku postele, že jí stačí jen málo, aby spadla na zem a při jejím štěstí se ještě pořádně uhodila do hlavy.
Podívá se a posune jí tak do poloviny postele aby nesletěla. Přitom mu to nedá a pohladí jí po tváři
Trhne sebou jakmile se jí někdo dotkne, a proto se víc zahrabe do peřiny, aby se snad schovala. Při té snaze jí spadne několik pramínků růžových vlasů do obličeje. To, ale ona momentálně při svém spánku nevnímá. Spíše než to se, ale začne mírně třást, protože se jí v myli opět vybaví útržky z toho, co všechno jí udělal Gaara... a i když se snaží na to nemyslet, tak jí začnou po chvíli téct z očí slzy aniž by si to nějak uvědomovala. K jejímu štěstí to ovšem není vidět kvůli těm vlasům v jejím obličeji, které fungují jako jaksi zástěra nebo závoj, který jí spolehlivě, i když neúmyslně zakrývá celou tvář. Zbytek těla má schovaný pod peřinou, jednak kvůli zimě a jednak kvůli své předchozí snaze se schovat.
Nedá mu to jak jí vidí a přivine si jí k sobě
V ten moment sebou mírně trhne a pomalu otevře oči. Skutečně ji překvapí, když uvidí Sasukeho, jak si ji k sobě tiskne, ale ani nepípne. Byla by zase zavřela oči a předstírala, že spí, ale ví, že to už by jí neprošlo, protože si Sasuke už jistě všimnul, že se probrala. Utahaně se rozhlédne kolem. Má pocit jakoby ji snad přejel parní válec, "Sasuke-kun," vydechne a sklopí pohled k přikrývce. Je tolik věcí, které by mu chtěla říct, ale nějak se nemůže rozhodnout, se kterou by snad měla začít... nebo jestli by vůbec měla něco říkat vzhledem k tomu, že když minule mluvila, tak se jenom pohádali. Možná, že bude lepší když bude takříkajíc držet hubu a krok. Tedy alespoň pro její "vztah" se Sasukem pokud si to on sám ovšem nestačil rozmyslet. Potom by si ji ale k sobě nestisknul nebo ne?
"Copak?" A nechava ji tak
"Já..." začne pomalu, "nečekala jsem, že se vrátíš," šeptne a setře si slzy, které jí předtím ještě ve spaní z tekly očí. Vlasy si potom trochu odhrne z obličeje, ale ne úplně, "mluvil si s Itachim?" zeptá se ho pomalu. Netuší jestli mu Itachi neřekl to, o čem mluvili i když jí slíbil že to nikomu neřekne. Pořád neví jestli mu může věřit... přeci jen Sasuke je jeho mladší bratr a ona je pro něho jen nějaký cizí holka, která by mu mohl být úplně ukradená. Přesto, ale ví, že takhle to tak úplně není. Už jen podle toho pohledu byla schopná to poznat tedy alespoň v to doufá. Má v sobě skutečný zmatek. "Byl tady... než si přišel, že?" zeptá se ho jelikož tohle by to, co jí sám Itachi slíbil, že tu s ní bude dokud se nevrátí Sasuke. Jistě chtěl, aby se cítila trochu klidnější vzhledem k tomu, co všechno se dnes stalo.
"Proč se ptaš? Jak ti je?" Zepta se starostlivě
"Protože mě to zajímá..." vydechne, "zajímá mě jestli ti něco řekl," odpoví mu, doufajíc, že pochopí na co naráží. Nejde o to, že by před ním snad měla nějaké tajemství, ale i tak... "Jak mi je," zopakuje si pro sebe. Přijde jí to jako zvláštní otázka potom všem, "Záleží na tom na co přesně se ptáš," odpoví mu nakonec. Neví jestli se ptá na ty její rány nebo snad na to,jak se cítí po psychické stránce. Navíc mu rovnou nechce říkat, že je jí hrozně i když to jí může vidět i na očích když se na něj po chvilce podívá, protože si jednoduše nemůže upírat pohled na jeho andělská tvář. Docela paradox, že někdo takový má tvář jako anděl... i když Sasuke anděl je. Možná,že ne doslovně, ale pro ni ano. Pro ni je to její princ na bílém koni bez kterého by tu už rozhodně dávno nebyla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama