................Dílovky aktualně*

.....................Odpusť mi1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Forgetten past10.-11.-12.-13.-14.-15.-16.
.....................Škola strasti1.-2.-3.-4.-5.
.....................Kriminálník25.-26.-27.-28.-29.-30.-31.
.....................Skutečná láska1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Neobvyklá láska1.-2.-3.-4.
...............Force of commanders20.-21.-22.-23.-24.-25.-26.-27.-28.-29.-30.
.................The Beauty and the Beast23.-24.-25.-26.-27.-28.

..........................Spřátelení

....................Povídky na přáníZde

Chceš tady zveřejnit vlastní povídkuZde


.......................Naruto RPG Hra


.......................Pokémon rpg

......................RPG naruto nová generace

......................Bleach rpg

The Beauty and the Beast 24. díl

16. srpna 2016 v 8:00 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
Tak a je tu další díl


Sasuke - Mayu
Sakura - Masumi

"Co nechapeš na otazce jak ti je. A je snad jedno co řekl.."
Mírně se přikrčí při tom tónu, "Dobře," zalže rychle a opět sklopí pohled, "mě to jedno není," pípne pomalu a raději už mlčí. Předtím si myslela, že i on snad trochu vychadnul, ale jak vidí tak ne. Očividně bude lepší když ho nechá být a nebude se ho zbytečně na nic ptát nebo mluvit. Někdy je to tak mnohem lepší obzvlášť když má člověk, tak jako ona, schopnost toho druhého naštvat už jen pomocí slov, které ještě ke všemu ani nemyslí vážně. Sasuke to očividně ještě, ale nezvládne rozeznávat, protože jinak by neodešel. Pohodlněji si opře hlavu o polštář. Vybaví se jí obrázek Sasukeho, jemuž stékají slzy po tvářích. Skutečně by nečekala že něco takového někdy uvidí. Pomalu k němu natočí pohled a podívá se na něj. Teď s tím jeho nynějším pohledem si to skutečně neumí představit.

Mlčky kouká.. Pak si tě k sobě přivine a nic neřika jen drži
Překvapeně zamrká, ale přesto všechno se nebrání a spokojeně si o něj zlehka opře hlavu. Jednou rukou ho obejme, "vím, že se ti mohlo zdát, že ti nevěřím," vydechne. Sice si říkala, že bude raději zticha ale přesto jí to nedalo, "jenže tak to není... věřím ti víc než komukoliv jinému, ale to co si udělal..." vydechne. Raději se ani nezmiňuje, jak ji vylekala ta věc s tím tričkem, "myslela jsem si, že když jsem ti jednou řekla, že to nechci, tak že to budeš respektovat..." pokrčí rameny. Nehledě na to, jak zle jí potom bylo. "Jenže jsem se očividně spletla... vím, že podle tebe, to bylo správné a že si tím nemyslel nic zlého, ale..." vydechne. Ví, že tam je jedno velké ale, ale to už nedořekne. Ví že i z toho mála co řekla Sasuke pochopí, co myslela. Tedy alespoň v to doufá, protože to, co cítí se nezměnilo...
"Ale co?"
"Ale pro mě to bylo... no jednoduše trochu zklamání potom, co jsem všechno jsem ti řekla, " pokrčí rameny a podívá se na něj, čekajíc jestli se opět zvedne a odejde tak jako předtím i když ho pořád objímá tudíž mu to alespoň trochu ztěžuje. Zaboří si obličej do jeho hrudi. Slíbila by mu, že odteď už bude hodná, ale jaký by potom byl rozdíl v tom, jak se musela chovat u Gaary? Žádný. Hold ona je jaká je a buď ji za to Sasuke bude mít rád... nebo by to nemělo smysl. Každá přetvářka totiž jednou zmizí a ona by se nezvládla přetvařovat. Raději se chová totiž přirozeně taková jaká ve skutečnosti je. V dnešní době si totiž snad každý člověk na něco nebo někoho hraje a je potom jen velmi těžké odhalit jaká daná osoba skutečně je.
Podívá se a dál hladí
Oddechne si,.když zjistí, že se nic neděje, respektive, že se Sasuke zatím nikam nechystá, "nechci, aby si kvůli mě brečel...už nikdy," zavrtí hlavou. Bolelo ji ho takhle vidět. Natáhne jednu ruku a dá mu ji na tvář, "lehni si se mnou a taky si trochu odpočiň, dobře? Bude ti potom líp," šeptne zatímco ho sama nepouští z objetí a víc se k němu přítulí. Hlavu si položí na polštář tak, že se částečně opírá i o něho. Přivře přitom oči. Spát se sice zrovna nechystá, ale chce si zkusit alespoň trochu odpočinout, když už k tomu přemlouvá i Sasukeho. Přitom přemýšlí nad tím, co jí předtím říkal Itachi o Sasukem a podobně a i,když mu to před tím moc věřit nechtěla, tak teď jí došlo, že to očividně pravda bude.
Lehne si a obejme tě... "Ty odpočívej já jsem v pohodě
"Já jsem si už taky trošku odpočinula...takže v pohodě," vydechne a chytne přikrývku, kterou ho zakryje. "Si studený," poznamená, "to si šel ven jen takhle?" Vydechne. Ví, že jemu asi nebyla taková zima jaká by byla jí. Stulí se tedy k němu. Docela by si přála, aby mohla vymazat to, co se předtím stalo. Po chvíli ovšem uslyší tiché zaklepání a aniž by si to nějak uvědomovala, tak se víc natiskne na Sasukeho. Ví, že to nemůže být nikdo jiný než Sasukeho bratr Itachi nebo jejich sestra Kari, přesto to byl ale jistým způsobem jenom instinkt. Na moment si hlavu schová v Sasukeho hrudi a potom pomaličku zvědavě vykoukne zpoza jeho rameno.

Usměje se nad tím jak se hned schovává a tak jí přivine k sobě pevně ji a drží. "Dále...."
Jakmile se otevřou dveře do jejich pokoje, tak Sakura zahlédne jen černou šmouhu. Polekaně sebou škubne jakmile něco dopadne na posteli a opět si schová obličej. "Překvápkó," výkřikne Kari jakmile dopadne na postel a přeleze po čtyřech k nim. Od dveří se ozve pouhý povzdech, "Myslel jsem si, že mi jdeš jenom otevřít dveře,"poznamená Itachi ode dveří s tácem v ruce. Přejde k jejich posteli a dá tác s jídlem na noční stolek. "Napadlo mě, že budeš mít hlad," řekne k Sakuře a pobaveně se usměje když vidí, že Sakura se schovává u Sasukeho. Alespoň tak vidí, že je to mezi nimi více méně v pořádku alespoň podle toho, co momentálně vidí.
"No no klid Sak neboj.." A drží jí. "Kari ty si fakt někdy střelená..." Poví
Obrázek
"A právě proto mě máš tak rád," usměje se na něho černovlasá dívka a.poté se podívá na Itachiho, kterému věnuje jeden nevinný úsměv, "když mě přišlo nezdvořilé se jen tak otočit a odejít," řekne výmluvně. Nad tím Itachi zavrtí hlavou. "Nepovídej," pousměje se a koukne na Sakuru, "neboj...ona nekouše, občas," vydechne. To sice Sakuru moc neuklidnilo, ale i tak vykoukne a podívá se na oba Sasukeho sourozence, "Um...jo," vydechne s mírným přikývnutím. Nečekala, že Sasuke s Itachim mají takhle hyperativní sestřičku. Přeci jen by to neřekla vzhledem k tomu jací jsou ti dva. "Tak pojď...necháme je," řekne po chvíli Itachi, který už přešel ke dveřím, Kari se na protest rozvalí na posteli, "Ale mě se nechce,"
"No nepovídej... Tak řekni jak ti šel trénink hmm?" Naschval to hodí jeliko ví jaká bude reakce. A přesně jak čekal tak vystřelila s postele
Kari se rychlostí blesku přesune pryč i s polštářem, který po Sasukem z bezpečné vzdálenost hodí, "ty se mě chceš zbavit," vyjekne šokovaně. Na to se otočí a práskne za sebou dveřmi. Itachi nad tím jen zakroutí hlavou a otevře dveře, "no tak zatím vy dva," vydechne načež vyjde ven na chodbu. Sakura se potom podívá na Sasukeho a odsune polštář, který po něm hodila Kari, "v pořádku?" Zeptá se ho starostlivě a potom ho pohladí po tváři. Ví, že asi jen tak mu to neublíží, ale přeci jenom o něj má docela starost. "Nevěděla jsem, že je Kari oproti vám až tak hyperaktivní," vydechne poté překvapeně, ale hned na to se usměje.
"Ona je spíše taková jen v moji přitomnosti jsi vem že je ode mě jen o 9 let mladší. Většinou byla se mnou.." A kouká na tebe
"Jen o devět?" Podívá se na něj, "no u vás to asi moc neznamená," vydechne a pousměje se. "Stejně už je nejspíš dost hodin...co kdybychom si lehli a zkusili se prospat?" Podívá se na něj, ale předtím se ještě natáhne k tácu s jídlem, protože má za tu dobu docela hlad tak si vezme kousek vaječné omelety a rajče, které dá Sasukemu před ústa, "chceš?" Usměje se. Už na škole se doslechla, že Sasuke miluje rajčata, tak si alespoň ověří jestli je na tom něco pravdy nebo jestli si to holky jenom vymyslely. U nich jeden nikdy neví. Sama si zatím strčí do pusy kousek tě omelety, musí uznat, že na to, že nejedí, tak vařit umí dost obstojně.
Usměje se.... A vezme si sousto... Pak si vezme jenom rajče...
Usměje se nad tím, "Máš rád rajčata, že?" zeptá se ho. Sama to sice viděla, ale i tak za optání jí nikdo ruce neutrhne. Zatímco ona jí omeletu, tak mu dá k puse další kousek rajčete a usměje se. Většinou si na takovéhle věci zrovna nepotrpěla, ale musí uznat, že je to skutečně docela fajn. Po chvíli talířek odloží na bok a natáhne se pro hrneček s čajem, který voní očividně po jahodách. Pomalu se tedy napije a potom si ho odloží k sobě na noční stolek. "Půjdeš taky spát?" Zeptá se ho, ale potom si uvědomí jednu docela, pro Sasukeho, podstatnou věc. Chvilku váhá, ale po chvilce se přeci jenom zeptá, "ty, Sasuke, kdy si naposledy... um... vždyť víš. Jedl?" zeptá se ho. Ne že by se mu rovnou nabízela jako svačinka, ale udělala by to pro něho. Vzhledem k tomu, co všechno on dělá pro ni.
"Teď jsem dojedl..." Odpoví... "A jo mám rád rajčata.." Dodá
"Nemyslela jsem úplně normální lidské jídlo," zavrtí nad tím hlavou, ale nechá to být. Místo toho si lehne k němu, "takže to byla pravda," napadne ji a pousměje se. Skutečně na těch školních drbech očividně bude i něco pravdy... alespoň co se teď Sasukeho týče, "zítra už se vracíme zpátky na Akademii?" zeptá se ho opatrně a povzdechne si. Aby řekla pravdu, tak se jí tam ani za mák nechce, na druhou stranu ví, že to třeba nebude tak strašné jako předtím, protože teď má Sasukeho. Alespoň kvůli němu by se měla snažit to zvládnout, protože mu to rozhodně dluží za to všechno, co pro ni za celý ten školní rok udělal. Pomalu přivře oči, ví, že před chvíli spala, ale chce zkusit ještě do rána usnout, protože už je docela pozdě, "zůstaneš tady?" ujistí se ještě.
"Budu tu neboj a v klidu spinkej... A neboj došlo mi to co si myslela ale nechci"
"Dobře," vydechne. Je za to i jistým způsobem ráda, protože přeci jen si na to ještě nezvykla... ale ví, že takhle se od toho držet se jí jistě nebude moc dlouho dařit, protože se brzy vrací na Akademii. "Dobrou, Sasuke-kun," zašeptá tedy a jednou rukou ho obejme zatímco zavře oči a opře si hlavu čelem o jeho hruď. Doufá, že už si za tu dobu vybrala veškeré noční můry a že se dnes snad v klidu vyspí, protože tentokrát by to skutečně potřebovala. Přeci jen spánek není nic moc, když se u toho člověk neustále vrtí a před očima má odporné obrazy. Upřímně řečeno něco takového je spíše na zbláznění. Po chvíli nad tím, ale zavrtí hlavou, ale snaží se myslet na něco mnohem příjemnějšího... například na to, co všechno bude muset do Vánoc stihnout.
Jemně tě hladí ve vlasech a u toho přemýšlí
O dva týdny pozdě:
Potom, co začali prázdniny se Sakura dostala na pár dní domů. Její rodiče ovšem museli odjet velmi brzy, a tak měla alespoň čas sehnat nějaké dárky na Vánoce. I když ještě před pár měsíci měla v plánu jim to všechno říct, tak to neudělala. Věděla, že by to znělo bláznivě a navíc by ho už potom neviděla... Sasukeho. Ten pro ni po pár dnech přijel, aby ji vzal k nim, kde by měla s jejich rodinou oslavit Vánoce. Už se ho znova neptala na to jestli o tom mluvil s jeho rodiči. Přišlo jí to zbytečné. Natočí hlavu jeho směrem. Nezměnil se. Ani za těch pár dnů. Pořád ten samý výraz, který ovšem občas v její přítomnosti zjihl. S mírným úsměvem si položí svoji ruku na tu jeho a podívá se z okna, "je to ještě daleko?" zeptá se ho jelikož už jedou docela dlouhou dobu.
"Ještě chvíli a už tam budeme. Jestli se bojíš tak se v klidu přitul.."
"To je dobrý," zavrtí nad tím hlavou a pousměje se, "jsem jen trochu nervózní," přizná. Kdo by taky nebyl, když má strávit Vánoce u rodiny a poznat rodiče svého...přítele? Vlastně ani neví, jak to se Sasukem mají. Tedy sice si řekli, co k sobě cítí, ale přesto tohle ani jeden z nich neprobíral. Proč taky... obyčejně by se to zdálo jasné, ale i tak má Sakura trochu pochybnosti o tom, jak ji Sasuke teď vůbec bere. Ale zavrtí nad tím hlavou. Je rozhodnutá to teď nechat být. Nejdřív ze všeho se teď musí soustředit na to, aby byla pokud možno co nejvíc klidná. Přeci jen nechce, aby si to jeho rodiče vyložili tak, že se jich snad bojí. Pohodlněji se opře do sedadla a opře si hlavu. Chvilku ještě kouká z oka na krajinu, která ubíhá dost rychle. Poté svůj pohled, ale upře na Sasukeho.
"Tak jsme tady tak se neboj... Teď by ani táta neměl poznat, že si i člověk s toho co jsem tehdy udělal pamatuješ to tvoje zranění..." Šeptne a pohladí tě a pak vystoupí a přejde z druhé strany a otevře ti. Podá ti ruku a čeká
" I kdyby, nezáleží na tom... nechci, aby si jim kvůli mě lhal, Sasuke-kun," zavrtí nad tím hlavou. Upřímně doufá, že byla pravda to, co jí Itachi předtím řekl, že se domluvili se Sasukem. Chytne ho za ruku a s jeho pomocí vystoupí z auta a zavře dveře. Přitom si prohlédne dům, který je krásně vánočně vyzdobený. Dojde jí, že tohle očividně musela být iniciativa jeho matky. Usměje se nad tím. Vypadá to, že Vánoce mají jako svátky skutečně rádi a i když je štědrý den až za pár dní, tak to už teď vypadá dost zajímavě. "Vezmu si věci a můžeme jít," vydechne. Jeho ruku, kterou držela celou tu dobu, co vystoupila z auta teď na moment pustí, protože ho nechce vláčet za sebou. Nakonec tašky si jistě zvládne odnést i sama.
"Tašky teď nech být a pojď dovnitř jinak se nachladíš.." A vezme tě za ruku...
Otevře pusu, aby mohla protestovat, ale na poslední chvíli si to rozmyslí a jen mírně kývne hlavou na znamení souhlasu, "Dobře," vydechne a proplete si s ním prsty. Možná to byl způsob, jak trochu oddálit nevyhnutelné. Tak ráda by se Sasukeho ještě na něco zeptala, ale ví, že upíři mají mnohem lepší sluch než lidé tudíž je dost pravděpodobné, že by ji mohli slyšet nejen Sasukeho sourozenci - Kari a Itachi, ale také jeho matka s otcem a to by nechtěla. I když má pocit, že na místě doslova přimrzla, tak pomalu vykročí dopředu vstříc vchodovým dveřím. Je zvědavá jací jeho rodiče asi jsou, ale zároveň má skutečně strach, že se jim snad nebude líbit. Zavrtí nad tím hlavou a zhluboka se nadechne a vydechne, aby se trochu zklidnila. Přeci jen tam nechce vstoupit a tváři se jako vyjukané kotě.
Drží jí a jde
Pomalu s ním jde až se zastaví u vchodových dveří, "mám zaklepat, nebo?" zeptá se ho. Přeci jen předpokládá, že má jistě u sebe klíče, navíc ostatní v době jistě už dávno zaregistrovali, že jsou tu. A jistě si už stihli všimnout i toho, co je vůbec zač. I když tohle se ani skrývat nesnažila... jednak nevěděla jak a jednak ví, že Itachi podle všeho mluvil se svou matkou... alespoň někdo,kdo o ní bude vědět. Nerada by způsobila rozruch už na úplném začátku. Pevněji přitom stiskne Sasukeho ruku. Je ráda, že je tam s ní. Jistým způsobem jí to dodává odvahu, kterou momentálně potřebuje jako sůl. To že může cítit jeho podporu je pro ni snad to úplně nejdůležitější. Bez něj by to vlastně nevydržela ani ty týdny na Akademii potom, co se vrátili z těch hor.
Vezme kličky druhou rukou a otevře. Vejde spolu s tebou dovnitř a zavře. Sundá sobě i tobě bundu a vede tě do jednoho sálu, kde by měli být všichni
Po cestě se nestačí vynadívat na všechno kolem. Po chvíli ovšem stane na prahu a jakmile se podívá před sebe, tak trochu ztuhne. Upře se na ni několik párů černých očí stejné jako má i Sasuke. Očividně tohle mají v rodině. Periferním viděním zaznamená úsměv od Itachiho. I on se pokusí usmát, ale je to spíše jen takové nervózní pousmání. Ticho v místnosti přeruší žena, který vypadá vskutku mladě. Dlouhé černé vlasy, které jí splývají do půli zad má rozpuštěné a na sobě má světle fialové šaty. Dosud k ní seděla zády tudíž si mohla všimnout znaku na jejích zádech, kteří mají i ostatní z jejich rodiny. Musí uznat, že i když se jedná o pouhé jednoduché šaty, tak jí dost sluší. Obzvlášť její postavě. "Ty musíš být Sakura," vydechne po chvíli s milým úsměvem. Pomalu se zvedne ze svého místa a namíří si to k Sakuře se Sasukem. Jakmile se u nich zastaví, tak věnuje jeden úsměv svému synovi, kterého i obejme. Poté k Sakuřinu překvapení krátce obejme i ji. "Jsem Mikoto... matka Itachiho, Sasukeho a Kari," dodá jakmile ji pustí.
"Ahoj mami.." Poví nakonec Sasuke a ještě jí objal. "Je tu i Shisui nebo ještě ne?"
"Ještě ne zlatíčko," zavrtí hlavou Mikoto, "vždyť ho znáš, vždycky chodí pozdě," vydechne "navíc, kdo ví koho všechno vezme sebou," poznamená. Neví totiž jestli nepřijedou náhodou i další rodinní příbuzný. Poté se podívá zpátky na Sakuru, která se zatím stihla trochu vzpamatovat, "těší mě," pípne po chvíli. Je ráda, že jednoho už má alespoň trochu za sebou. "Je roztomilá, " šeptne Mikoto k Sasukemu a následně se otočí a pohledem vyhledá svého manžela. Fugaku beze slov pochopí, co po něm jeho žena chce a i když ne moc nadšeně, tak se přesto zvedne. Zastaví se až u Sakury, ke které natáhne ruku a přitom něco zamručí. Jediné, co mu Sakura rozumí je ovšem jeho jméno a tak zdvořile zopakuje: "těší mě," a potřese si s ním rukou. Fugaku poté mírně kývne a se slovy, "hned jsem zpět,"projde kolem nich očividně do kuchyně. Na to mu už Mikoto nic neřekne a místo toho pokyne k sedačce, "přeci tu nebudete celou dobu stát... sedněte si,"
Usměje se nad tím jak jeho táta reaguje a posadí Sakuru. Pak se omluví a odejde do kuchyně za tátou. "Tati? Můžu se na něco zeptat?"
Fugaku se zastaví v kuchyni u linky a z jedné ze skříněk si podá láhev dobrého bourbonu, kterou plánoval vzít s sebou zpátky, aby mělo pánské osazenstvo, co pít. Přesto ho, ale otevře už teď a když zaslechne Sasukeho hlas, tak rovnou podá dvě skleničky, do kterých trochu naleje. Přeci jenom Sasuke už je na tohle dost starý... navíc tu není Mikoto, která by jim k tomu jistě dala přednášku ve smyslu, že by to neměli přehánět. Posune tedy jednu ze skleniček k Sasukemu a následně se k němu otočí čelem, "Na co?" zeptá se ho nevzrušeně. Moc dobře ví, že by měl dávat pozor, aby nic neřekl na Sakuru...na to ho Mikoto upozornila dost jasně. Stejně nechápe, kdy se vůbec nechal takhle ovlivnit svojí ženou... očividně by byl k smíchu kdyby ho teď viděl jeho otec,
"Týka se to jednoho kluka ze školy. Povíš mi co přesně se stalo Gaarovi? Protože v prváku první pololetí byl v pohodě a od druhého se začal chovat divně a nesnášet mě a navadí i ve škole, že jsem špatný a tak. Dokonce i unesl Kari, že jsem jí našel ve stavu kde no nic příjemného? Řekněme, že měla tyč v břiše?"
"Cože udělal?" otočí se na něj Fugaku jakoby snad špatně slyšel. Mírně přimhouří oči a pevněji v rukou sevře skleničku, "to mu neprojde," poznamená a podívá se na Sasukeho, "vím, že moc nepiješ, ale se mnou si snad připiješ ne?" podívá se na něj zatímco uchopí svoji skleničku, "Sabaku no Gaara, že?" vydechne, "Copak tě přivedlo k tomu, že bych o tom zrovna já měl něco vědět?" zeptá se ho. Samozřejmě, že o tom něco ví, ale docela by ho zajímalo, jak k tomuhle jeho syn přišel, "měl si mi říct rovnou, že ti dělá problémy, už dávno to mohlo být vyřešeno a nic z tohohle se nemuselo stát," podotkne. Samozřejmě na jednu stranu je možná rád, že se ihned neobracel na někoho jiného a snažil se vyřešit svoje problémy sám... svoje problémy.... no ne tak docela.
"No jak si slyšel. Ale klid Kari je v pořádku nechal jsem jí ať se uzdraví na mě no sice jsem vypadal bledě ale dal jsem se do pořádku. No řekněme, že jak jsmme měli lyák tak teentokrát unesl Sakuru, ale tak že měla povrcové ale i vnitřní zranění. Našel jsem jí cestou jak jsme s Itachim vezli Kari na chatu co máme v horách kousek od lyžáku. Nevypada nejlíp no to je jedno. Pak další s jeho poskoků se dostal do naší chaty no a vystrašil jí tak že mě hledala. No řekněme tak že mě popadli nervy a cela místnost zmrzla a ten byl rozsekaný ledem. Itachi byl pak v šoku jak přišel s Kari a viděli dole plno krve... No a od toho týpka vím to co jsem ti řekl. Proto se ptám jestli víš co se přesně stalo s Gaarou, že je najednou takový. Jelikož vým, že v tom měl prsty někdo s Rodiny Kurama ale to je všechno."
Povzdechne si. "Tušil jsem, že k tomuhle jednou dojde..." odmlčí se, "Předpokládám, že víš o tom, že Gaaru přeměnil člen rodiny Kurama ale zemřel dřív než se Gaara stačil napít jeho krve, že ano?" zeptá se ho ve snaze se ujistit, že i o tomhle už slyšel. Takhle by alespoň věděl na co má navázat. Na chvilku se, ale přesune k jinému tématu, "Chceš mi říct, že se tohle všechno stalo a ani jeden z vás se neobtěžoval mi o tom říct?" sykne. Tak tohle si jistě ještě jeden z nich vypije, "o tomhle si ještě promluvím s Itachim," vydechne. Nelíbí se mu když jeho synové takhle jednají za jeho zády. Nečekal by to od nich. Poté se, ale vrátí zpátky k tématu "Gaara." "Něco o tom vím," kývne hlavou, "nejen co jsem sám viděl, ale také od ostatních... možná, že ti to v něčem pomůže,"
"Itachi za nic nemůže jestli někomu chceš vynadat tak mě, že jsem neudržel nervy... No o tom kdo ho změnil jsem slyšel i to že zemřel dřív než to stihl, ale nechápu proč za to vinní naši rodinu.
"Itachi šel na tu školu hlavně protože na vás dva chtěl dát pozor," podívá se na něho, "a očividně selhal," pokrčí rameny, "Ale zpátky k tématu," řekne a opře se přitom o linku. "Jde o to, že oni byli dost silní... po nějakou dobu, dokonce se spolčili s lovci, aby mohli získat vedoucí postavení v upíří hierarchii a víš čí smrt by to znamenalo," řekne. Předpokládá, že Sasuke moc dobře ví, že právě jejich rodina je dá se říct ta nejhlavnější. "Jenže někteří ti lovci byli ti, co mám pod palcem já... což znamená, že jistým způsobem přesvědčili ostatní, aby se... řekněme zbavili zrádců. Očividně přitom zemřela i ta, co přeměnila Gaaru... a řekl bych, že důvod proč se takhle najednou změnilo Gaarovo chování je to, že mu někdo řekl o tomhle konfliktu, za který může vinit naši rodinu," odpoví mu a napije se. "byli to těžké časy," dodá, "očividně si to ani nemůžeš pamatovat... byl to ten týden, kdy jsme vás s Mikoto poslali do Itálie..."
"Jasně to chápu... Itachi nevěděl, že se Kari něco stalo. Ty tati šlo by jít na týden do Francie? Pro čtyři?" Zeptá se ho a napije se. "Páni ostrý to mi připomělo jak se Kari opila. Chtěla do Disneylandu. Co vezmeme jí tam."
"Cože ta holka provedla?" vyjekne naprosto vykolejeně. Čekal ledacos, ale tohle rozhodně ne. "Ne, bude mít zaracha, " odpoví mu Fugaku rázně, že se na první pohled zdá, že ho už ani Mikoto od tohohle neodradí, "Francie? Pokud vím, tak máte teď školu... a co se týče dalších prázdnin, tak o tom si můžeme promluvit i později," řekne mu, "Sám moc dobře víš, jak je vaše matka úzkostlivá... obzvlášť teď," odmlčí se. Zrovna tohle říct nechtěl, ale aby si Sasuke ničeho nevšiml, tak to rychle zamluví, "Si piš.. jedna z nejlepších co jsem tu kdy měl... jen pomalu ať se z toho neopiješ," poradí mu. "A co se týče té věci s Itachim... měl na vás dohlídnout a kdyby to dělal pořádně, tak se nic z tohohle nestalo," odmlčí se, ví, že od něj možná občas očekává příliš, ale hold ho snad vychoval dost dobře na to, aby tohle zvládnul.
"Ale udělali tam menší party a někdo jí právě podstrčil toto co máš... no našel jsem jí na chodbě, ale už byla opita... začala na mě i to že jsem její medvídek. Jsem s toho nemohl smíchy. No vzal jsem jí k sobě a nechal aby se s toho vyspala. Itachi musel hlídat i lidi tati nemůže jen nás. Tak jedině můžeš být naštvaný na mě
"Sasuke o tomhle se spolu nebudeme bavit... mluvil jsem o tomhle s Itachim a moc dobře věděl do čeho jde," pokrčí rameny, "Nebudeme se o tom teď bavit. Každopádně i tvoje sestra moc dobře ví, jak by se měla chovat, očividně jsme s Mikoto někde udělali chybu," zavrtí nad tím hlavou. To už, ale uslyší auto, "Očividně už je tady Shisui, pojď, vrátíme se než nás tam budou postrádat, " řekne a popadne flašku spolu s několika skleničkami a pomalu vyjde do obýváku přičemž přemýšlí jestli si má s Kari promluvit rovnou nebo to raději nechat na později. Na druhou stranu ví, že jeden z nich je jistě stejně poslouchal tudíž na tom stejně nesejde. Podívá se přitom za sebe na svého syna... alespoň, že u něj se jim podařilo mu vštípit, že rodina je to nejdůležitější a že by ji měl ochraňovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama