................Dílovky aktualně*

.....................Odpusť mi1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Legendary swords1.
.....................Škola strasti1.-2.-3.-4.-5.
.....................Kriminálník25.-26.-27.-28.-29.-30.-31.
.....................Skutečná láska1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Neobvyklá láska1.-2.-3.-4.
...............Force of commanders20.-21.-22.-23.-24.-25.-26.-27.-28.-29.-30.
.................The Beauty and the Beast23.-24.-25.-26.-27.-28.

..........................Spřátelení

....................Povídky na přáníZde

Chceš tady zveřejnit vlastní povídkuZde


.......................Naruto RPG Hra


.......................Pokémon rpg

......................RPG naruto nová generace

......................Bleach rpg

The Beauty and the Beast 26. díl

20. srpna 2016 v 9:00 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
Tak a je tu další díl


Sasuke - Mayu
Sakura - Masumi

"Nepustím tě. Nechci." Šeptne a pevně si tě tak drží
"Sasuke," vydechne tiše a aniž by si toho všimla, tak se jí do očí začnou opět dostávat slzy, které jí po chvíli začnou stékat po tváři. "Nikam nejdu dobře?" vydechne. Nečekala, že bude tak těžké o tom jenom mluvit... připravit ho na možná vzdálenou budoucnost i když v tomhle světě plném upírů a bůhví čeho všeho ještě, jeden nikdy neví, co ho čeká zítra. Místo toho se teď k němu pevně přitulí a i ona ho obejme, kolem pasu a nechává si hlavu položenou na jeho hrudi strategicky tak, aby si nevšiml těch slz, které ona sama zaznamená až po chvíli, ale nesetře je, aby na ně zbytečně neupozornila, "už o tom nebudeme mluvit dobře?" zašeptá. Vlastně mu už řekla co potřebovala a víc ho deptat skutečně nechce.

"Zůstaneš se mnou?" Šeptne a drží tě. "Chci být jenom s tebou
"Sasuke-kun," vydechne. Upřímně řečeno ji Sasuke opět dojímá až k slzám. To je taky důvod proč si schová hlavu do jeho košile a přivře oči. "Nikam nepůjdu, dobře?" vydechne tiše a jednou rukou se natáhne k té jeho a vezme ho za ni. "V nejbližší době... je hodně věcí, které bychom měli vyřešit ohledně mé... no možné proměny, nemůžu ti nic slíbit... jen... nekazme si s tímhle svátky dobře? Chci zase vidět ten roztomilý úsměv," šeptne a jakmile si je jistá, že ovládla svůj výraz, tak zvedne hlavu a zadívá se mu do těch jeho onyxových očí. "Naše první Vánoce si užijeme... to ber jako slib," usměje se. Je jí jasné, že cokoliv by podnikli, tak to bude rozhodně něco na co do smrti nezapomene. A určitě se postará o to, aby to tak bylo i na Sasukeho straně.
"Dobře budeme mít ty nejlepší Vánoce.." Šeptne a vezme tě za rku a vyleze s postele. "Pojď zajdeme ještě za nimi máme tam pro tebe menší překvápko..."
"Překvápko?" vydechne. Najednou jakoby všechen předchozí smutek vyprchal z její tváře a v očích se jí objeví jiskřičky, "Jaké překvapení?" zeptá se ho zatímco se i ona zvedne z postele a volnou rukou si spraví šaty. Ví, že kdyby jí to řekl, tak už by to nebylo překvapení, ale za zkoušku jí to rozhodně stojí. "Nemuseli jste si se mnou dělat starosti..." pousměje se. Docela by ji zajímalo, co by to tak mohlo být i když to sama už trochu tuší. Alespoň z části. Proplete si se Sasukem prsty, "už teď mi přijdou jako ty nejlepší," vydechne k tomu, co říkal předtím a ještě jednou se postaví na špičky a spojí svoje rty s těmi jeho v polibku, ale pouze krátkém, protože je nechce zbytečně zdržovat.
"Tak pojď ať se dozvíš, copak to je." A jde zpátky za ostatními.
Trochu zrychlí, aby dohnala a jakmile se tak stane tak s ním srovná krok. Na jednu stranu by ji docela zajímalo jestli někdo z nich vůbec poslouchal o čem se baví nebo jestli se všichni věnovali svým věcem. Jakmile dorazí ke schodišti, tak uslyší, že očividně každý je teď v trochu jiné části domu, protože se hlasy neozývají pouze z jedné místnosti, kde je předtím nechala, jakmile odběhla za Sasukem nahoru, když se chtěl vypařit. Byla by se ho i zeptala, kterým směrem půjdou, ale nakonec mlčí a nechá se od Sasukeho vést. Na chvilku sklouzne pohledem na jejich ruce, které mají propleté prsty a usměje se. Možná, že si to přeci jen jednoho dne bude schopná rozmyslet pokud to bude znamenat, že bude moct být s ním navěky.
Vede tě kde je jejich máma. Když tam dojdeme jen na ní koukne. "Dáš to Sakuře nebo mám sam."
Mikoto se na něho otočí od linky, "Můžeš jít to dát ty, přeci jen to byl tvůj nápad," kývne hlavou. "Ale nechala jsem to dole, pokud si to tedy ty ještě někam jinam nepřenášel?" zeptá se ho jeho matka. Nakonec ví, že by od ní nebylo fér kdyby mu snad vzala jeho dárek pro ni i když ona byla ta, kdo mu ho pomohl sehnat. Sakura si mezitím při jejich rozhovoru prohlíží kuchyň. Docela ji překvapí, když zahlédne i nějaké... normální jídlo. Přeci jen nečekala, že i oni budou normálně jíst. Očividně se na tohle měla ještě zeptat Sasukeho než vůbec vyrazili. Po chvíli se růžovláska vedle něj netrpělivě ošije. Nemůže se dočkat, co to vůbec bude za překvapení. Nějaké typy má, ale u Sasukeho jeden nikdy neví.
"Dobře.." Vezme tě teda dolů kde to nechala máma. Posadí tě na sedačku a najde ten správny a donese ti ho. "Tak otevří si to
Pomalu se tedy posadí na sedačku a podívá se na nějakou krabici. Trochu povytáhne obočí a podívá se na Sasukeho. Mírně sebou trhne, když se v té krabici něco pohne. "Co...co to je?" zeptá se ho pomalu i když ví, že to může jistě sama zjistit. Na jednu stranu by byla, ale nerada kdyby to něco na ni skočilo, "je to to, co si myslím?" zeptá se ho poté. Zároveň to bere i jako test pro Sasukeho jestli skutečně umí číst myšlenky a nebo jestli to předtím byla snad jen pouhá náhoda. Pomalu si od něj tedy převezme krabici a položí si ji na klín, aby jí náhodou nevypadla. Trochu nejistě uchopí víko, ve kterém jsou dírky, očividně aby to něco uvnitř mohlo vůbec dýchat. Nakonec sebere odvahu a pomalu to víko sundá.
S krabice vykukne hlavička tak tři měsičního štěňátka černé barvy. Sasuke pozoruje jak na to zareaguje
Sakura překvapeně strne na místě. Nenapadlo by ji, že tohle Sasuke skutečně udělá. Teď se, ale věnuje hlavně štěňátku, které opatrně vytáhne z krabice, "ahoj," vydechne a pousměje se. Zlehka ho podrbe za ušima. Musí uznat, že vypadá trochu vyjukaně z toho pobytu v krabici. Přesto ho, ale ještě na chvilku položí na zem, aby mu neublížila. Zvedne se a skočí Sasukemu kolem krku, "Jak tě tohle napadlo?" vydechne a usměje se na něho. "Děkuju, děkuju, děkuju!" vyjekne a pevně ho stiskne než se od něj odtáhne a opět se sehne pro štěňátko, které si vezme do náručí a zlehka si ho k sobě přitiskne jelikož ví, že na něj musí pomalu a opatrně. Přeci jen sama vidí, že je to ještě malé štěňátko.
"No a nepřála sis ho?" Šeptne a musí se nad tím pousmám a nenapadně svolá všechny ať se jdou podívat jaký to má úspěch
"Ani nevíš jak," usměje se nadšeně a přestane vnímat okolí. Momentálně vidí jenom malé černé štěňátko, které se jí rozvaluje v náručí jakoby snad rovnou vycítilo, že je u ní v bezpečí, že mu neublíží. Dolů do sklepa se po chvíli nahrne téměř celé osazenstvo domu, snad jen s výjimkou Fugaka, který zrovna není na takovéhle věci. Mikoto sejde až dolů po schodech a namíří si to ke svému synovi, "Vidíš, nakonec se jí líbí, zbytečně ses kvůli tomu strachoval," pousměje se. Zezadu se ozve několik poznámek od Shisuie, že nechápe, jak někdo může uklízet i ve sklepě, protože kolem není žádná známka potom, že by tam snad byla pavučina... za což je všem ráda Kari, protože ty potvory moc nemusí... respektive má na ně svoje dva bratry, které je vždycky spolehlivě vyženou když už je třeba.
"Jak já mám rád schopnost čtení myšlenek..." Šeptne k nim.. "A kde je táta zase na to dlabe..." Povzdechne si. "Kde je Itachi?"
"Něco momentálně zařizuje.. opět," odpoví mu jeho matka s pečlivě skrývaným podrážděným podtónem v hlase. Už předtím svého muže upozorňovala, že nechce, aby se věnoval jiném věcem než rodině. Bohužel ví, že občas je nutno udělat výjimku. "Dělá to pro naše dobro... vždyť víš," vydechne a položí mu ruku na rameno s menším úsměvem na tváři. "Ten byl naposled se Shisuiem," řekne a stočí pohled ke svému synovci, který se tváři jakoby nic ovšem z vlasů mu pořád zlehka odkapává voda. "Já ho jistě nezahrabal do sněhu na zahradě," řekne nevinně. Na to už se, ale do sklepa vžene Itachi, "Co sem zmeškal?" zeptá se. Jeho obličej je až podivně vyrovnaný což vzhledem k jeho povaze působí poněkud...děsivě.
"Tak koukni před sebe.. Je s něho úplně na větvy..." Šeptne... "Co si dělal si cely mokry..." A vyběhne pro ručník, který ti donese a přehodí přes tebe...
Itachi se zeširoka usměje, ale v očích je mu vidět pohled, který jasně značí, že tohle si někdo vypije, "Shisui si očividně hrál na hrobníka... nepopírám, že technicky mrtvý jsme, ale... no asi si to domyslíš," pokrčí rameny. Už si v duchu plánuje nějakou hezkou pomstu. "díky," šeptne poté když mu bratr donese ručník, "Takže jsi jí nakonec vzal psa?" konstatuje při pohledu na Sakuru a pousměje se, "Je hezké vidět zase jednou upřímnou radost... poslední dobou mi přijde všechno až příliš strojené," zavrtí hlavou. Nemá na mysli svoji rodinu, ale spíš ostatní lidi kolem sebe. Poněkud mu to už leze krkem, ale nikdy se nijak nepotřebovat otevřeně ventilovat. Vždy v sobě věci raději dusil.
"Aha... no jo vzal jsem jí štěňátko. Je zvláštní jak lehké je jí udělat radost
"Řekl bych, že je ráda už jen za to, že má tebe," pousměje se, " to víš... tady máš rozdíl mezi normálníma holkama a těma co jim jde hlavně o peníze. Myslím, že taková by ti to štěně hodila na hlavu nebo se k němu moc neměla," pokrčí rameny. Samozřejmě je to jen jeho osobní názor, ale ví, že i takové věci se dějí a obzvlášť jim. Nakonec jsou z dobré rodiny... a to všechno některé umí dost dobře vycítit. "Bereš si Sakuru na noc k sobě nebo půjde do pokoje pro hosty, co chystala pro jistotu máma?" zeptá se ho poté a postaví se kousek od něho. Potřebuje vědět, jak to v noci bude, aby popřípadě věděl, jak se zařídit. Shisuiovi to chce totiž oplatit pokud možno co nejdřív to půjde... aby si to chlapec taky stihnul vychutnat dřív než jim bude Mikoto nadávat kvůli tomu, že jim kazí svátky...
"Bude se mnou už tam má i věci. No a díky Sakuře mám zase aspoň barvu..." Šeptne k němu..
"No nepovídej.. vidím, že je to lepší a lepší..." pousměje se, "mám z vás dvou radost" vydechne upřímně a ještě se na bratra usměje. "Ale teď se půjdu převléct abych nedělal stopy na podlaze a potom... zabiju Shisuie," dodá.Samozřejmě to nemyslí doslovně, protože i když umí být Shisui někdy na zabití, tak by na něj nedal dopustit. Sám ho bere jako staršího bratra... dost střeleného, ale přesto. "Postarám se, aby jste měli večer klid.. znáš Shisuie," vydechne a trochu potutelně se usměje. Ví, že to vyznělo trochu dvojsmyslně, ale nechá na Sasukem jak si to vyloží zatímco on pomalu vyjde po schodech nahoru zatímco stihne ještě svého bratrance počastovat jedním vražedným pohledem, který se naučil speciálně pro něj.
"Tak máš pro něj už nějaké jméno?"
Sakura až teď stočí pohled k Sasukemu a překvapeně vydechne když vidí že se tam stihla shromáždit skoro celá Sasukeho rodinka. Usměje se nad tím a mírně zavrtí hlavou, "ještě ne... k tomu mi chybí jeden podstatný detail... je to kluk nebo holka?" zeptá se ho. Sasuke se sice ptal jestli má pro něj jméno, ale tak taky se mohl třeba přeříct. Kdo ví. "Každopádně chci vybrat něco, co by perfektně sedělo," usměje se a trochu se odtáhne jakmile jí začne štěně olizovat tvář. Ne že by byla výhradně proti tomu, ale přeci jen nechce být hned celá oslintaná obzvlášť když má potom v plánu ještě pořádně vyobjímat Sasukeho za tenhle dokonalý nápad, který snad skutečně mohl dostat jenom on.
"Tak můžeš pro něj popřemýšlet u večeře co ty na to
Trochu ji překvapí to slovo večeře. Upřímně nečekala, že i oni něco takového praktikují. "Má pravdu, raději pojďte než to vystydne," řekne Mikoto a sama se vydá ke schodům nahoru, "všichni," zdůrazní, aby to bylo jasné i jejímu muži a synovi, který je očividně stále u sebe v pokoji. Sakura se podívá trochu zmateně na Sasukeho, ale vysvětlení se jí nakonec dostane až od jeho sestry, která se na ně otočí ve dveřích, "Rodinná tradice... navíc, kdo by si stěžoval, když mamka umí vařit," pokrčí rameny Kari. Takhle nějak to u nich chodilo snad každé Vánoce. Upřímně si ani neumí představit, že by tomu snad tento rok bylo jinak.
"Tak pojď.." Vezme tě kolem pasu a vede do kuchyně kde si sedne a tebe si posadí vedle sebe
"Ukaž," pousměje se Mikoto a natáhne ruce k pejskovi, kterého, jakmile jí ho Sakura předá, dá na zem, aby se i on mohl alespoň trochu napít mléka a Sakura se mohla v klidu najíst. Poté začne Mikoto dávat na stůl jídlo... to kolik si kdo vezme nechá už na nich. Do kuchyně se po chvíli vrátí i Itachi, který zaujme svoje typické místo naproti Sasukemu, po boku Shisuie, na kterého se tentokrát nepodívá. "Táta ještě pořád řeší tamto?" zeptá se Itachi své matky zatímco se snaží o nezaujatý tón, aby neupoutal pozornost. Odpovědí mu je mírné přikývnutí a následný povzdech. "Jistě za chvíli přijde," řekne Kari ve snaze uklidnit svoji matku. Ví, jak si na společné stolování potrpí. "Někdy mi připadá, že tyhle telefony nám byl čert dlužný... dřív nebyli a jak nám bylo dobře i bez nich," vydechne Sasukeho matka zatímco se i ona usadí.
Sasuke si povzdechne
"Notak, Sasuke, hlavu vzhůru," zareaguje ihned Mikoto na zhoršení nálady svého syna a pousměje se. Chvilku na to dovnitř vejde Fugaku, který zamumlá jen nějakou omluvu a usadí se do čela stolu, jak se dalo čekat. Jakmile jsou už všichni, tak si každý postupně naloží jídlo na talíř. Sakura chvilku pozoruje svůj talíř, přemýšlejíc nad trochu jinými věcmi. Nechce ovšem být nezdvořilá, a tak si po chvilce vezme sousto. Musí uznat, že Kari nelhala. Jejich matka je rozhodně skvělá kuchařka... což ji u upíra docela překvapuje, samozřejmě mile. Hold matky to umí ať už jsou to upírky nebo lidé. Koutkem oka se přitom podívá na Sasukeho, který sedí vedle ní.
Sasuke mlčky ji... A kouka do taliře
Sakura tedy raději opět stočí pohled ke svému talíři a v tichosti jí. Jen okrajově vnímá rozhovor u stolu, který se točí hlavně kolem toho, kdy se bude zdobit stromek a jaké ozdoby se použijí. Také se na moment strhne menší hádka, kdo vůbec bude dávat nahoru hvězdu, ale upřímně ji ani nepřekvapí když tento "souboj" vyhraje Kari. Vlastně se to dalo i čekat. Po chvíli trochu vzhlédne od talíře. Docela by ji zajímalo, co všechno se stalo, že se Itachi chová tak zvláštně. Sice ho nezná moc dlouho, ale jde poznat, že něco je jinak.. jakoby se něco stalo. Poté se ovšem nechá slyšet Kari s tím, že ve městě je nádherná výzdoba a jestli se tam byl Sasuke vůbec podívat, že to stojí za to.
Sasuke nic neřeši. "Jak budeš chtit muzeme se projit
Sakura k němu natočí hlavu a přikývne, "Určitě, ráda," šeptne. "Všimla jsem si, že je celé město už vyzdobeno vánočně... jistě to bude krásná procházka," pousměje se. Vánoce jsou vlastně jejím úplně nejoblíbenějším svátkem. Ani své narozeniny si takhle neužívá. "Pejska bych, ale nechala tady, je ještě dost malý na to, aby šel někam a obzvlášť v takové zimě," podotkne. Přeci jen venku bude jistě něco pod nulou... tedy alespoň tomu tak bylo když se dívala na teploměr ještě doma než si pro ni přijel Sasuke. "Budeš chtít jít hned po večeři?" zeptá se ho o něco tišeji zatímco ona sama už pomalu dojídá.
"Jak chceš
"Tak mě by to nevadilo... přeci jen bude ta chvilku tma, a tak alespoň lépe vyniknou ty světla," řekne natěšeně. Skutečně se na tu procházku těší. Alespoň se tak bude moct trochu provětrat. Hlavně si uspořádá svoje dojmy z dneška a to nejdůležitější... bude moct být chvilku o samotě se Sasukem což je pro ni neocenitelné. "Ale samozřejmě tě nechci nijak nutit, takže jestli bys šel raději později," pokrčí rameny. Nakonec to všechno není jen na ní, ale taktéž na Sasukem, který ovšem z toho celého nevypadá zrovna dvakrát nadšeně... potom se ho rozhodně musí zeptat, co mu takhle pokazilo náladu, protože ta změna je zřejmá. Že by opět myslel na tamto?
"Tak pujdeme
"Rovnou?" zeptá se ho a přikývne. Stejně už ostatní sklízí se stolu, a tak je napodobí a odloží nádobí na linku. Podívá se přitom na Kari, která beze slova přikývne. Pochopila, že po ní chce, aby jí dohlídla na tu kuličku chlupů zatímco budou se Sasukem pryč. Na to se Sakura už jen usměje a otočí se na Sasukeho, "jen... nechala jsem si u tebe v autě kabát, myslíš, že bych si pro něho mohla po cestě skočit?" zeptá se ho hlavně z toho důvodu, aby si Sasuke vzal klíče od auta. Přeci jen se jí moc nechce chodit si nahoru pro druhé oblečení do zimy... ten kabát je totiž její nejoblíbenější a navíc se perfektně hodí na vycházky po městě. Pomalu přejde k němu a trochu starostlivě si ho prohlídne, "v pohodě?" zeptá se ho po chvilce, protože jí to jednoduše nedalo.
"Tak pojď.." Šeptne
"Dobře," šeptne. Na prahu kuchyně se ještě otočí, aby se rozloučila s ostatními a potom odejde do předsíně, kde se obuje a počká na Sasukeho, protože on má klíče od auta, " řekneš mi už co se děje? Vidím to na tobě jen bohužel nevím pravý důvod proč se takhle tváříš..." odmlčí se, "no tak... slíbili jsme si, že si tyhle Vánoce pořádně užijeme... takhle úsměv, Sasu," šeptne a stoupne si na špičky, aby ho mohla políbit... tentokrát ovšem na tvář, doufajíc, že mu alespoň tohle trochu zvedne náladu, která je už teď jaksi na bodu mrazu. Bohužel. Přemýšlí jestli za to snad nějak může ona... jestli se to týká jejich předchozího rozhovoru a nebo jestli je to něco zcela jiného o čem ona nemá ani páru. Raději ho tedy chytne za ruku, aby ho měla u sebe,
Jde ven a ceka
Povzdechne si. Očividně si chce opět hrát na ignoranta. V předsíni si ještě na hlavu nasadí čepici, rukavice spolu se šálou si, ale vezme jen do ruky, protože ty si obleče až bude mít na sobě kabát. Rychle tedy vyjde za ním a jakmile jí odemkne to auto, tak si rychle vytáhne krémový kabát a obleče si ho. Potom si ještě na.cestě k nemue dá šálu a rukavice, "Sasuke řekni mi, co se děje, mám o tebe strach, " přizná a starostlivě se na něj podívá zatímco ho opět vezme za ruku. "Je ti kvůli tomu, co jsme řešili předtím nebo se stalo něco jiného?" Zeptá se ho a přitom z něj nespouští oči. Potom natáhne jednu ruku a položí mu ji na tvář, "mě to můžeš říct," dodá tiše, doufajíc, že ji tentokrát.jen tak neodbyje.
"Ne ne uvidiš..."
"Počkej... jak...jak to myslíš?" Vydechne a zavrtí nad tím hlavou, "proč mi to nechceš říct?" Zeptá se ho a povzdechne a pomalu tedy vyjde. Nechá se od Sasukeho vést, protože to tady nezná, "no fajn...ale tak se alespoň trochu usměj, přeci se nebudeš pořád mračit jako kakabus," šeptne a proplete si s ním prsty. Musí uznat, že se hodně těší až uvidí vánoční výzdobu města. Alespoň to tak bude moct porovnat s městem, ve kterém žije ona. "Kudy chceš jít?" Vydechne a mírně se pousměje se. Už si stihla všimnout, že Sasuke ss rodinou žijí na konci města....Očividně kvůli klidu který by ve městě neměli už jen kvůli dopravě.
Jde do města a jak sou na jeho začátku tak čeká
Jde vedle něj, "paní už od teď to je nádhera..." vydechne překvapeně a prohlíží se kolem na všechny ty barevné ozdoby, které jsou všude kolem na pouličních lampách a před domy. "Půjdeme se podívat až na náměstí?" Zeptá se ho nadšeně. Je jí jasné, že jestli je to tak krásné tady na okraji, tak to bude na náměstí v centru naprosto úžasné. "Máte to tu vážně nádherné...takové vánoční město dalo by se říct," vydechne, "je fajn vidět, že jsou pořád lidé, co...no jsou schopní si takhle vyzdobit město nijak to nezdevastovat alespoň do konce svátků," usměje se. Skutečně jí tohle všechno nadchlo...skoro jako ve městě, kde žije ona, na Vanoce
"Tak pojď... A drž se blízko mě.." Poví a vede jí na náměstí
"Pokusím se...ale je tu dost lidí..." vydechne a pomalu jde spolu s ním. Drží se ho přitom za ruku, jak se prodírají davem lidí někam dopředu. Po chvíli se ovšem na moment zastaví, aby si prohlédla jednu sochu z ledu a v tu chvíli kolem nich projde moc lidí, že pustí Sasukeho ruku. Zmateně se přitom ohlédne. "Sasuke?" Vydechne a snaží se tím davem prodrat dopředu kam původně Sasuke směřoval. Po chvíli si všimne nějakej kluka, který je nu docela podobný, "Sasuke?" Vydechne ale když přijde blíž, tak zjistí, že to Sasuke není, "pardon, s někým jsem si vás spletla," vydechne a otočí se k němu zády. V ten moment ucítí ostrou ránu do hlavy a potom vidí jen tmu.
Sasuke jde dál dokud to jde ale najednou necítí ruku. "Sakuro?" Zavolá když se prodere davem. A hledá jí. V tm uvidí jednoho kluka. "Heeej ty!!! Co myslíš, že děláš?" A jdeza ním.
Na Sasukeho se otočí zhruba stejně vysoký kluk s černými vlasy o něco dalšími než má Sasuke. "To nebylo tak těžké..." ušklíbne se a pevněji chytne Sakuru. "Pomalu... nebo ji zabiju dřív než mrkneš, " pousměje se. Jeho parťák se zatím dostane za Sasukeho záda a zlomí mu vaz. Jeho tělo chytí než dopadne na zem, aby si nikdo ničeho nevšiml. Ví, že upírá tohle nezabije...jen bude trvat než se mu to zregeneruje a než se probere. Mezitím je oba se Sakurou odtáhnou do jedné budovy, kde už na ně čekají ostatní. Sakuru i se Sasukem nechají ležet na podlaze uprostřed místnosti, aby na ně hezky viděli.
Sasuke se po nějaké době probere... Podívá se na Sakuru a jak vidí její hlavu tak se zhrozí. Podívá se kolem a když ti co je chytli čumí jinam tak se rychle kousne a Sakuře pootevře trošku ústa a nechá aby jí jeho krev do ní stekla co nejvíce a pak si jí k sobě přivine jak vidí, že se jí to zahojilo a drží si jí u sebe.
Sakura pomalu unaveně otevře oči a rozhlédne se kolem sebe. "Co...co se stalo?" Zeptá se ho vyplašeně a schová se za něho. Nelíbí se jí jak všichni koukají. "Stalo se to, že on," začne blonďátá dívka a ukáže na Sasukeho. Pomalu udělá pár kroků k nim. "Je děvkař... a za to se platí. Se mnou nikdo vyjebávat nebude," řekne vážně a vytáhne si zbraň. "Takže...nějaká poslední slova Uchiho? Nebudeme to protahovat, když je venkuvtak hezky a jistě bychom si našli i jinou zábavu..." Řekne, "ale neboj se...ji pustime. Až s tebou skončíme" řekne mu vysoká blondýnka a podívá se na Sakuru. Ona nikdy nebyla cílem...to hlavně Sasuke.
"Pche já že sem děvkař ha nenechech se vysmát? Jelikož s tebou jsem nikdy nic neměl." Odpoví a Sakuru si přvine k sobě. "Dělej stejně nevystřelíš nemáš na to žaludek
Dívka ho propálí pohledem a zamračí se."Byl jsi to ty kdo spal ještě s dalšíma...nemysli si, že to o tobě nevím, Uchiho," ušklíbne se a namíří na něho zbraň. "Myslíš že to neudělám?" Zasměje se, "tak se dívej," řekne a v ten moment stiskne spoušť. V tu samou chvíli se, ale Sakura přetočí před Sasukeho. Ví, co ji říkal o tom, jak zabít upíra... a nemohla si nevšimnout, že ta dívka nebyla jedná kdo vystřelil. Pevně se ho chytí kolem krku...Vyjekne bolestí když ji trefí jedna z kulek. Přesto ale úlevně vydechne...znamená to, že trefili ji a ne Sasukeho. S tím, jak jí rychle odchází kred z těla pomalu i ztrácí vědomí až se Sasukemu nakonec zhroutí do náruče. Těsně předtím než upadne do bezvědomí se na něj ještě naposledy usměje..
"Tak toto jsi přehnala..." Opatrně položí Sakuru na zem. Zvedne se a změní se mu oči a všechno kolem zmrazí a i je. "Takže mluvte parchanti nebo vám to odprásknu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama