................Dílovky aktualně*

.....................Odpusť mi1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Legendary swords1.
.....................Škola strasti1.-2.-3.-4.-5.
.....................Kriminálník25.-26.-27.-28.-29.-30.-31.
.....................Skutečná láska1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Neobvyklá láska1.-2.-3.-4.
...............Force of commanders20.-21.-22.-23.-24.-25.-26.-27.-28.-29.-30.
.................The Beauty and the Beast23.-24.-25.-26.-27.-28.

..........................Spřátelení

....................Povídky na přáníZde

Chceš tady zveřejnit vlastní povídkuZde


.......................Naruto RPG Hra


.......................Pokémon rpg

......................RPG naruto nová generace

......................Bleach rpg

The Beauty and the Beast 27. díl

22. srpna 2016 v 9:30 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
Tak a je tu další díl


Sasuke - Mayu
Sakura - Masumi

"He...copak bys chtěl vědět? Je to jedno...stejně brzo umřeš," zasykne a v ten moment vrazí do místnosti další lovci, kteří se bez zaváhání vrhnou na Sasukeho a jiní se snaží vysvobodit ostatní. Těm, kteří se rozhodli jít po Sasukem se daří ho zaměstnávat bojem zblízka natolik, že nemůže momentálně použít ty svoje mrazivé schopnosti. Podaří se jim ho dostat na lopatky a tři z nich se rozhodnou, že se ujmou jeho sejmutí. Tři rány, které měly být zaraženy součastně se povedly...tudíž nastal čas na poslední. Jeden z lovců, ten černovlasý muž, se napřáhl, ale než stihl svůj nůž vrazit do Sasukeho těla, tak místnost na moment zaplnilo jasné světlo a ten muž se rozpadl na prach. Lovci, kteří byli doteď u Sasukeho odletí na druhou stranu místnosti a k Sasukemu přispěchají jeho sourozenci. Kari se k němu skloní a pomůže mu na nohy,

"Díky Kari..." Šeptne a podívá se kolem. Pustí se jí a jde hned ke Sakuře... "To snad ne..." Čupne si k ní...
"Sasuke co se stalo?" Zeptá se ho Itachi zatímco Kari se rovnou pustí sama do těch lovců. Poté si ovšem všimne krve u Sakuřiných úst a kolem ní... a taky Sasukeho ran, "oh," vydechne když se mu to všechno trochu spojí a dojde mu o co šlo. "Sasuke tys jí dal svoji krev?" Zeptá se ho protože to by znamenalo jediné, "bude trvat než se probere...vezmi ji odsud my se s Kari postaráme o tyhle šmejdy," řekne mu jednu ruku mu položí na rameno zatímco po očku sleduje Kari. "Mrzí mě to," šeptne ještě k němu. Ví jak moc mu záleželo na tom, aby ji ochránil ať se stane cokoliv... "nebyla to tvoje chyba..." dodá, ale poté se otočí aby pomocí blesku smetl další dva.
"Spíš naopak vlezla do toho aby mě netrefily..." Odpoví mu a vezme jí do náruče a jde s ní ven kde poodejde trochu od tama a pak si sedne i s ní na lavičku a objímá. Čeká až se probere
Ani po pár minutách se Sakura v Sasukeho náručí neprobírá. Částečně to může začít vzbuzovat dojem, že to snad vůbec nezabralo. Po chvíli z domu vyjdou Itachi společně s Kari a namíří si to k Sasukemu, "bráško, ještě se neprobrala?" Zeptá se ho starostlivě, "pojď...půjdeme domů dobře?" Podívá se na.něho a položí mu ruku na rameno, "nejspíš to chvilku potrvá než se vzbudí...přeci tady nechceš celou dobu sedět v tomhle počasí...navíc se po vás všichni otáčí. " odmlčí se, "to bude očividně vší tou krví..." podotkne, "najdeme ti i někoho k napití...budeš to potřebovat, aby se ti zahojily všechny ty rány... navíc bychom ty kulky měly vyndat dokud to bude ještě otevřené...mohlo,by to totiž jinak dost bolet"
"Ne nejdu dokud se neprobere nikam nejdu..." Šeptne a drží jí u sebe a má nervy. "Jak jste věděli kde jsem
"Shisui..." odpoví mu jednoduše, "znáš ho, byly dvě místa, které jsou podobné těm, co je vodě v té své vizi, a tak jsme se rozdělili..." odpoví mu, "myslíš že to zvládne?" Zeptá se ho potom, " unést pravdu, co teď je... vím, že si chtěl, aby se jednou nechala změnit, ale řekl bych, že tohle... nebude to lehké," vypadne z něho nakonec. Kari stepuje jen kousek od nich, "Poslyš Sasuke, pojď...doma to bude lepší...zbytečně tady sedíš," řekne po chvíli Kari. Upřímně už by sama byla mnohem raději doma, ale Sasukeho tady rozhodně nechce nechávat samotného, protože bůhví, co by se ještě mohlo stát... a ti nejen jemu, ale i ostaznim lidem.
"Ne nejdu prostě..." A sedí a kouká na ní
Kari si rezignovaně povzdechne, ale i tak se podívá na Itachiho jestli ho vezmou i násilím. Ten ale jen zavrtí hlavou. Moc dobře si je veden toho, že by tomu moc nepomohli, "jak myslíš," odpoví mu Itachi a rozhlédne se po lidech. Poodejde kousek stranou a vytáhne si telefon, aby mohl někomu zavolat. Kari přitom pozoruje Sakuru, "nemyslíš...tedy přemýšlel si nad tím, že možná...že se možná neprobere?" Řekne opatrně. Neslyší její srdce tudíž je momentálně oficiálně mrtvá. Posadí se vedle něho a jednu ruku mu dá na rameno, "Mrzí mě to bráško...že jsme to nestihli včas," odmlčí se, ví, že Sakuře dluží za Sasukeho život...
"Ne a ani nad tím uvažovat nebudu..." Kouká na Sakuru a jemně jí i hladí... Čeká, že se probere. "Měla by se probrat když má.... no víš co...." A pozoruje jí
Kari ho chvilku mlčky sleduje. Chápe, že se Sasuke raději drží myšlenky, že bude v pořádku a bude ji moct zase obejmout nebo políbit....jednoduše být s ní. Nediví se mu. Ona sama se sice nějak ještě nezamilovala, ale umí si představit, jak to asi bolí...když to přiřadí k tomu, jak by ji asi bolelo kdyby ztratila někoho z rodiny."Ano, ale je potřeba na to myslet...kdo ví jestli si dobře odhadnul množství..." odmlčí se, "přeci jen vykrvácela docela rychle," vydechne ale potom zmlkne a koukne na Sakuru. Trochu překvapeně, ta sebou po chvíli prudce trhne a zhluboka se nadechne. Zvedne se přitom do sedu a trochu zmateně se začne rozhlížet kolem.
Sasuke jí radosti obejme. "Klid si v bezpečí neboj..." Přivine si jí k sobě. "Nebolí těněco?"
"Je...je mi zvláštně," řekne pomalu. Má pocit jakoby všechno bylo nějak... intenzivnější než si pamatuje. Trochu ztuhle se rozhlédne kolem, "co..co se stalo?" zeptá se ho. Poslední okamžik předtím než bylo černo si pamatuje jen jakoby v mlze... rozmazaně. "A proč se takhle tváříš?" zeptá se ho trochu nechápavě načež si všimne Kari a opodál stojícího Itachiho, "um, kdy jste stihli přijít?" zeptá se jich naprosto nechápavě. Netuší, co se stalo jestli třeba omdlela nebo co... i když bolest, kterou si pamatuje jako poslední... to jí nepřijde jako bolest z toho, že sebou někdo praští o zem. Očividně v tom bylo něco jiného, ale nějak si nevybavuje co. Proto se taky podívá na Sasukeho, doufají, že jí to Sasuke nějakým způsobem vysvětlí a nebo jí rovnou řekne, co se stalo.
"Nevadí že si to nepamatuješ, ale zachránila si mě..." Šeptne a obejme tě... "Jsem rád, že ses probrala.." A pohladí tě. "Hlava tě nebolí nebo záda.."
"Nene.. právěže se cítím naprosto dobře až na..." odmlčí se a chytne se za krk. "Asi jsem chytla angínu," vydechne, "škrábe mě v krku, ale to nic není," pousměje se. Tedy to si alespoň myslí. Po chvíli ovšem překvapeně ztuhne, "zachránila jsem tě," zopakuje pomalu po něm a odtáhne se od něj načež si všimne jasných dírek v oblečení a tmavých skvrn. "proboha.."vydechne. Najednou se jí před očima vybaví Sasukeho smutný obličej... a taky důvod proč se tak tvářil. "Ne...ne, ne, ne, ne, ne... ne. Neříkej mi, že..." odmlčí se. Nedokáže to ani vysvětlit. Pomalu se zvedne, ale trochu zavrávorá, protože je pořád poněkud ztuhlá. "To nemůže být pravda," vydechne a dá si ruku před pusu načež se jednou pořád drží za krk.
"Klid no tak klid. Jsem s tebou a budu.." Chytí tě aby si nespadla. "Půjdeme domů tvoje štěňátko už na tebe čeká.." A drží tě... "Klidně si do mě kousni nevadí mi to.... Aby ses mohla hnout jsi dej a neboj se
"Já... nemůžu... nemůžu..." vydechne a odtáhne se od něho, ale po upírsku. Což znamená, že než se stačí nadát tak stojí někde na konci města místo vedle Sasukeho. Očividně je trochu těžší se pohybovat jako člověk, když je teď upír. "Proboha..."vydechne a chytne se za hlavu. Opře se přitom o pouliční lampu a sjede po ní dolů. Teď už jí nesejde na tom jestli bude nebo nebude nemocná. Jediné, co teď vidí je, že se z ní stalo monstrum... a že i přesto všechno, co udělala mu stejně ublížili. Schová si hlavu do dlaní. Po chvíli k ní dolehnout kroky, ale tak hlasitě jakoby jí snad někdo bušil na buben úplně u hlavy. Pomalu vzhlédne s nadějí v očích, že je to třeba Sasuke. Jenže místo Sasukeho se nad ní sklání nějaký mladý kluk zhruba v jejím věku s úsměvem na rtech. "Nepotřebuješ pomoct?" zeptá se jí mile a pomůže jí na nohy. Právě teď, když stojí jen kousíček od něho to jasně slyší... tlukot jeho srdce... dokonce i to, jak mu v žilách proudí krev. V momentě se pálení v krku stane ještě horším a ona místo odpovědi začne pohledem hypnotizovat jeho krční tepnu, kterou má schovanou pod šálem. Olízne si suché rty, na kterých stále ještě cítí Sasukeho krev. "Jsi zraněná...pojď, pomůžu ti do nemocnice," ozve se opět jeho hlas. Nechce mu ublížit, ale má pocit jakoby se její osobnost momentálně rozdělila na dvě... jedna jakoby se starala jen o ukojení vlastní žízně, ale ta druhá o to, aby se mu nic nestalo... přesto v ní ovšem převládne ten upír a než se ten kluk stihne začít jakkoliv bránit, tak ho přitiskne na sloup, strhne mu tu šálu a zakousne se mu do krku... tak hrubě, až vykřikne bolestí.
"Sakra!!! Najděte jí než někoho zabije..." Poví a sám se pohne a objeví se u ní jak se zakousla do nějakého kluka. "A sakra..." Přejde k ním... "Sakuro dost!!!" A opatrně jí od něj strhne a obejme tě tak pevně a hlavu ti dá ke svému krku a drží tě... "Itachi!!!!!" Zavolá aby věděli nakonec kde je
Během chvilky se tam objeví i Sasukeho sourozenci. Kari zůstane přimrazeně stát na místě zatímco Itachi se podívá a Sasukeho jestli ji zvládne držet. Sám přitom přejde k tom klukovi a vyléčí mu ránu na krku, mírně se zamračí když se neprobouzí a zkusí ho mírně proplesknout. Moc dobře slyší, že srdce mu stále bije. Když kluk po chvíli otevře oči, tak ho chytne za bradu a natočí ho tak, aby se mu díval do očí. Sakura se u Sasukeho v náručí začne nekontrolovatelně třást. Částečně vztekem a částečně z toho, co to provedla. Jedna její část by Sasukeho nejraději odkopla na druhý konec, aby to mohla dodělat... proto se od něj taky vší silnou odtáhne, "n-ne.... nechci ti ublížit... n-nech mě," vykoktá.
"Mě neublížíš no tak.." A přivine si tě na novo.. Pevně drží.. "Miluju tě je mi jedno co mi uděláš
"Sasuke" vydechne překvapeně. Sice už jí říkal, že ji má rád, ale tahle slova znamenají něco mnohem silnějšího... tedy alespoň podle ní. Zavře oči ve snaze vytěsnit si z hlavy veškeré myšlenky na krev, "taky tě miluju," zašeptá a otočí si hlavu obličejem pryč od jeho krku, aby mu nějak neublížila. Itachi se po chvíli napřímí a kluk, který doteď ležel se zvedne jakoby nic a odkráčí si to pryč, "tohle už nám nebude dělat problémy," zkonstatuje dlouhovlasý Uchiha a konečně se čelem otočí ke svému mladšímu bráškovi a Sakuře, která teď vypadá o dost klidnější. "Můžeme se vrátit domů... řekl bych, že kromě nás a Shisuie nikdo doma nebude," vydechne, "Psal mi totiž Shisui... a očividně jel táta... no vždyť víš," podívá se na Sasukeho.
"Já vím, že jo... tak se neboj..." Šeptne a drží tě. "Půjdeme domů ano.. a pěkně si odpočineš než se probereš chvíli trvá neboj.... A máš tam i štěňátko můžeme popřemýšlet pro něj i jméno
Sakura na to už nic neřekne a jen mlčky sklopí hlavu. Tohle všechno stihla udělat jen za pár minut od doby, co se probrala. Bohužel to vypadá, že to skutečně nezvládne... jenže má pocit, že nemá na výběr. Natočí hlavu směrem kudy předtím odešel ten kluk. Na moment ji zaplní výčitky svědomí z toho, co mu udělala. Sklopí pohled a jen pracně potlačuje slzy, které se jí tlačí do očí. Nechce už plakat... už ne. "Tak pojďte..." řekne Itachi nakonec, "Sasuke, vezmeš ji?" zeptá se ho. Zároveň u tak naznačuje, že by nebylo dobré kdyby šli zpátky pěšky... už jen kvůli Sakuře, která se očividně neumí vůbec ovládat... je jasné, že ze začátku to není nikdy jednoduché, ale i tak.
"Pojď ke mně..." Šeptne a vezme tě do náruče... "Klidně se vyplake to vůbec nevadí..." A přivine si jí k sobě a i konějšivě hladí. Pak výjde za Itachim
¨Jakmile se Itachi ujistí, že má všechny, tak vezme Kari, aby mu náhodou neutekla a i s ní se přemístí před jejich dům. Otevře branku a vyjde po cestičce až ke schodům, po kterých vyjde nahoru a otevře dveře, "Shisui?" zavolá do domu a nechá dveře otevřené pro Kari, která jde hnedka za ním a i pro Sasukeho se Sakurou. Sám se mezitím sezuje v předsíni a jde za svým bratránkem, který bude očividně u sebe v pokoji. Sakura mlčky kouká kolem. Už se ani nebrání když si ji Sasuke zvedne do náruče. Má pocit, že dneska skutečně umřela... a že to, co se vrátilo není ona... tedy alespoň ne taková jaká bývala dřív. Určitě ji to změnilo. Cítí to někde hluboko uvnitř, i když je očividně jediná, kdo si toho všiml.
Odejde k sobě do pokoje spolu se Sakurou. Položí jí na postel a sedne si k ní. Pohladí jí po jejich vlasech a nakloní se k ní a obejme jí. "Promiň nedokázal jsem tě ochránit..." Sesmutní a schoulí se k ní..
Chtěla se zvednou a rovnou odejít do koupelny, aby ze sebe smyla všechnu tu krev, ale zarazí ji Sasukeho chování. Vyčítá si to? Očividně ano. "Ochránil bys mě... jenže já... já chtěla ochránit tebe... pro mě jsi jeden z těch nedůležitějších osob, co mám..." odmlčí se. Nenávidí to. Nenávidí to čím se stala, i když tím není ještě nějak moc dlouho. "Jsem tvrdohlavá..." odmlčí se, ale najednou ztuhne když si uvědomí jednu věc...odtáhne se a zvedne mu hlavu, aby se na něho podívala. "To kvůli tobě... kvůli tobě jsem taková...." vydechne, ale když vidí jeho smutný výraz tak pokračuje, "Věděla jsem i předtím, co to znamená, když... když umřu s tvojí krví v sobě... ale nejspíš to pro mě bylo nic jestli to znamenalo, že ti zachráním život... a ty jsi tady... nezáleží na tom, co jsem za to musela obětovat já,"
"Promiň..." Šeptne a víc se schoulí a i pomalu do sebe uzavírá. Nenávidí se za to..
"Sasuke, pro mě je nejdůležitější, že tě tu mám... slyšíš mě?" podívá se na něho a opět ho chytne za hlavu, kterou mu zvedne. "Všechno, co se za posledních několik měsíců stalo byla moje vina... jen a pouze moje... jenže všechno to jistým způsobem vedlo až k tobě... a když se na to všechno teď dívám, tak..." odmlčí se, "Nikdy bych nemohla litovat toho, že jsem tě potkala, Sasuke-kun," odmlčí se, "Nikdy jsem takováhle nechtěla být... nechtěla jsem být upírem, ale... ale teď je pozdě nad tím přemýšlet," vydechne a z očí jí steče několik slzy. "Prosím... prosím... prosím netvař se tak," vydechne a pevně ho obejme. Možná trochu moc pevně, ale to teď neřeší. "Od teď se mě nezbavíš..." vydechne.Ví, že to, že tohle nechtěla si hold musí vyřešit sama se sebou a netahat do toho Sasukeho.
Koukne se na tebe. "Já se tě ani zbavit nechtěl. Ale ty mě jo a ne jednou.." A přivine se k tobě... "Měla by ses najíst.." A převrhne si tě na sebe. "Neboj se a dej si aby ses uklidnila a zrovnala schopnosti co se ti objeví.."
Šokovaně se na něho podívá. Nechápe, jak může teď vytahovat tohle. Ublížilo ji to. Hodně. Ale ví, že teď je s největší pravděpodobností jenom přecitlivělá. Pomalu se zvedne, "nejdřív ze všeho potřebuju sprchu," vydechne, "jsem celá od krve..." vydechne. Nejen od té své, ale taktéž od té Sasukeho, "Měl by si za Itachim, aby ti vyndali ty kulky," řekne starostlivě a poté se otočí k tašce a vytáhne si věci na převlečení. Ublížilo jí to, co předtím řekl, protože to byla zcela jiná situace a nechápe, jak mohl něco takového vytáhnout zrovna teď. Nic ale neřekne a pomalu přejde do koupelny, zavře za sebou a opře se o dveře s přivřenýma očima.
Zavola na Itachiho a pak si povzdechne...
Po chvíli se ozve zaklepání a dovnitř nakoukne Itachi, "Jsem tady, rozmyslel sis to s tím, že si chceš vyndat ty kulky?" zeptá se ho a podívá se na něho. Pomalu tedy přejde k němu. Chtěl se zeptat kde je Sakura, ale potom uslyšel sprchu. "Přestaň se tvářit takhle.." vydechne a sedne si k němu, "bráško, je to v pořádku... Sakura je tady, s tebou," podívá se na něho, "Vím, že je to teď těžké, ale musíš se na to podívat z té dobré stránky dobře?" řekne vážně, "teď alespoň můžete být spolu... tohle si přeci chtěl ne? Sasu," usměje se na něho. Doufá, že to i jemu trochu zvedne náladu a nechá ho, aby mu povytahoval ty kluky, které mu brání v tom, aby se ty jeho rány hojily... "Pošlu ti potom někoho, aby ses mohl napít a doplnit tak tu ztrátu krve,"
"To se ti lehko řekne... A ne nikoho neposilej nic nechci.." Řekne a pak si lehne
"Proboha... může mi říct, co se zase stalo? Krev potřebuješ.Bez keců, " poznamená Itachi, " i kdybych ti ji měl do krku líp vlastnoručně," podotkne a podívá se na něho, "Sasuke, nech mě se ti alespoň podívat na ty rány a vytahat ty kulky..." odmlčí se. Doufá, že je Sakura poslouchá a že se Sasukem potom něco vykoumá sama, protože to vypadá, že on je na něj už krátký. "Bude to dobrý," řekne mu znova. "Věř mi to ano? Sakura se musí trochu dát do normálu... spolu to zvládnete... navíc bude potřebovat někoho, kdo ji tohle všechno naučí.. jako například, jak se ovládat," podívá se na něho, "zvládneš to?" zeptá se ho. On o něm nepochybuje, ale otázkou je jestli si i Sasuke věří tak, jak mu věří Itachi.
Smutně sklopi hlavu a nic už radši neřika
"Sasuke... netvař se jako ublížen štěňátko a mluv se mnou bráško... chci ti pomoct, ale to nepůjde dokud mi neřekneš, co se děje," odmlčí se, "nech mě ti pomoct, prosím," podívá se na něj. Vidí, že se něco děje. A očividně to nebude jen tak něco, protože jinak by se takhle netvářil. "No tak, děláš mi starosti... nejdřív protože si jako kůl v plotě.. a teď když sis konečně někoho našel, tak tady hážeš takovéhle výrazy," zavrtí nad tím hlavou. Skutečně mu nerozumí, ale nakonec zmlkne a nechá Sasukeho, aby tentokrát chvilku mluvil on. Přeci jen tím, že bude pořád kecat mu nedává moc prostoru k tomu, aby mu přiznal, co mu je. Ví, že jediné, co teď muže dělat je mu naslouchat... přesto si, ale dovolí ještě jednu otázku, "vyčítáš si to? to proto tohle všechno?
Jen se na něj koukne a pak se zase schouli do klubička
"No tak," šeptne a trochu se posune k němu a obejme ho jako to dělával, když se Sasuke jako malý bál tmy, "Sakura ti to nevyčítá... kdyby nechtěla, tak by to neudělala... ale ona to udělala hlavně kvůli tobě, aby se ti nic nestalo.. protože tě miluje," šeptá, "nemůžeš se teď z toho hroutit... oba musíte najít způsob, jak žít dál i s tím co se stalo," odmlčí se, "Neuzavírej se do sebe když už ses jí takhle otevřel navíc... můžu ti říct, že ona to bez tebe nezvládne... ty si očividně ten jediný důvod proč se zatím ještě jakž takž drží," poznamená i když ví, že tohle je jeho mladšímu bráškovi očividně už dávno jasné. Přeci jen mu to, ale musel připomenout, protože občas něco, co sice víme, ale řečeno od jiné osoby nám pomůže si uvědomit pravý význam.. ať už to jsou slova nebo něco jiného.
Jen se kouká kolem a nic nerekne...
Povzdechne si. Byl by ještě něco řekl jenže v tu chvíli dovnitř vejde i Sakura a trochu zaraženě se na oba dva podívá. Na chvilku má pocit, že by raději měla zmizet, aby je nerušila... vypadalo to, že mu Itachi totiž promlouvá do duše, jenže než stihne cokoliv říct, tak ji předběhne Itachi, "Vždycky byl tvrdohlavý jako mezek... nechce si nechat vyndat ty kulky a ani nechce krev," řekne, doufajíc, že Sakura ho donutí změnit názor. "Sasuke..." šeptne Sakura s bolestným podtónem v hlase. Bolí ji ho takhle vidět. "Sasuke, nech ho tohle udělat... dobře? O tu krev už se postarám," podotkne a sedne si na kraj postele. Podívá se přitom na Sasukeho jestli bude souhlasit nebo jestli bude ještě nějak protestovat.
"Nechci..." Odpovi a kouka
Nadechne se a vydechne. "Proč? Proč mi to děláš?" podívá se na Sasukeho nechápavě. Bolí to. "Nevadí... tohle musíme udělat," řekne jednoduše a přesune se k Sasukeho hlavně, kterou si přitáhne k sobě a opře si ho od sebe zatímco Itachi mu začne vyndávat ty kulky, "prosím... musíš to vydržet.. vím, že to bolí, ale jinak se ti to nezahojí... potom ti dám svoji krev." řekne. Pro ni je to asi poprvé,co někomu takhle otevřeně nabízí svoji krev, ale teď tu jde hlavně o Sasukeho. Ví že nemůže jenom myslet na sebe... Zlehka ho začne hladit ve vlasech ve snaze ho přivést na jinou myšlenku, když už se mu Itachi šťourá v těch ranách. Sama se tam nedívá... nemůže to vidět. "mrzí mě to," šeptne po chvíli. Ví, že by to očividně nijak neovlivnila, ale nemůže si pomoct.
"Nemusi.." A chyti se tě
"Ale ano," šeptne a drží ho. Naštěstí to Itachi během chvilky má. "tak, teď by sis měl vzít ještě krev, aby si nabral sílu..." řekne mu a ještě mu to léčí, protože ví, že dostat do něj krev možná nebude tak jednoduché. Potom koukne na Sakuru jestli je tu může nechat... ta mírně přikývne a dodá: "Necháš nás tu prosím?" zeptá se ho a jakmile Itachi zmizí, tak se Sakura koukne na Sasukeho a potom mu nastaví zápěstí k puse. "Na... napije se, aby se ti to vyléčilo... prosím," šeptne. Drží si ho u sebe a přitom si ho hlavou opírá o sebe. Volnou rukou ho hladí ve vlasech a na chvilku si schová obličej do jeho vlasů. "nenuť mě tě do toho nutit, prosím, " zašeptá tiše a v klidu čeká skoro nehnutě.
"Proč.." A koukne na ni
"Protože tě miluju a vidí, že tě to bolí, " nadechne se. Vlastně sbírá odvahu k jedné věci když už se k tomu Sasuke nijak nemá, tak se sama kousne do ruky a rychle ji dá k Sasukeho puse. Přemýšlí co s tou krví, co jí zůstala v puse, ale nakonec ji s menším odporem spolkne. Musí uznat, že lidská jí chutnala mnohem víc. Teď svoji pozornost ale přesune hlavně na Sasukeho, "no tak... pomůže ti to, alespoň trochu," šeptne. Nechce ho do toho nutit, ale ví, že si ji vzít musí, "co to do tebe vůbec vjelo, že si takový?" vydechne poté, "bolí mě tě takhle vidět... upřímně řečeno, prosím... Sasuke," šeptne a hladí ho přitom ve vlasech, doufajíc, že si to vezme k srdci a že se od ní normálně napije, aby se mu udělalo líp...
"Je mi fajn to ty se napi
"Napiju se až se napiješ ty... ber nebo nech být," řekne a podívá se na něho jestli to přijme a nebo jestli raději odmítne s tím, že se ani od něho Sakura nenapije. "Prosím, kvůli mě," řekne a podívá se na něho. Zkusí na něj svoje psí oči a přitom zamrká řasami v roztomilém gestu. Bohužel nemá jiný nápad jak ho k tomu přimět a přeci jen... Sasuke je taky jenom kluk, když už na to přijde. "nenuť mě se s tebou prát, víš, že jsem všehoschopná," podotkne s mírným úsměvem. Docela ráda by se už posunula dál, ale hold tohle jí Sasuke dost stěžuje s tím, že si nechce od ní vzít tu krev... na chvilku ruku stáhne a víc si ji nakousne, protože se jí začala rána hojit. Mírně přitom zasykne, protože je to více než nepříjemné, ale potom mu dá opět ruku k puse a nechá mu krev kapat na rty.
Kouka na tebe a obejme. Lehne si a převali si te pod sebe
Povzdechne si a uraženě nafokne tváře, "řekla bych...že to je taky odpověď," vydechne. Nejspíš nezáleží na tom, jak moc ho bude prosit...on si očividně vždycky půjde po svém ať se děje co se děje. "Proč...Proč mě nemůžeš pro jednou poslechnout?" Zeptá se ho nechápavě. "Jestli nechceš moji krev, tak to řekni rovnou...Itachi se sám nabízel, že ti sem někoho pošle, aby ses mohl napít a..." odmlčí se. Raději toho nechá, protože vidí, že to moc význam nemá. Trochu koukne kolem sebe a potom se nakonec pohledem stejně zastaví na jeho obličeji, když si ji drží pod sebou. Nadechne se. Pomalu by skutečně měla vymyslet co ze sebou.
Usměje se a skloni se k tobě..A dlouze polibi... Vezme si ruku a kousne ji do dlaně
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama