................Dílovky aktualně*

.....................Odpusť mi1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Forgetten past10.-11.-12.-13.-14.-15.-16.
.....................Škola strasti1.-2.-3.-4.-5.
.....................Kriminálník25.-26.-27.-28.-29.-30.-31.
.....................Skutečná láska1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Neobvyklá láska1.-2.-3.-4.
...............Force of commanders20.-21.-22.-23.-24.-25.-26.-27.-28.-29.-30.
.................The Beauty and the Beast23.-24.-25.-26.-27.-28.

..........................Spřátelení

....................Povídky na přáníZde

Chceš tady zveřejnit vlastní povídkuZde


.......................Naruto RPG Hra


.......................Pokémon rpg

......................RPG naruto nová generace

......................Bleach rpg

The Beauty and the Beast 28. díl End

24. srpna 2016 v 10:00 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
Tak a máme poslední díl


Sasuke - Mayu
Sakura - Masumi

Přivře očí a nechává ho, aby se v klidu napil. "Tak vidíš..." usměje se . Kromě bolesti, která jí vystřeluje z místa, do kterého má Sasuke zabořené svoje špičáky, cítí ještě něco jiného...mnohem zvláštnějšího. Očividně to souvisí s tím, že tentokrát to dala dobrovolně a nijak se nebrání. Po chvilce přivře oči a nechává ho, aby pil. Je ráda, že na to nakonec změnil názor a že se mu tak snad alespoň udělá líp. Přemýšlí nad tím jestli potom bude chtít, aby se i ona napila z něho nebo jestli si to nakonec na poslední chvíli rozmyslí. Na druhou stranu by ji docela zajímalo jestli i ona má nějaké ty schopnosti jak Sasuke říkal předtím na lavičce. Volnou rukou ho alespoň pohladí.

Po nějaké době přestane. Převalí sí tě na sebe a i si tě přivine. "Dej si aby se to v tobě srovnalo a mohli potom trénovat
"Trénovat...trénovat co?" Zeptá se ho. Ví, že má jistě hodně věcí co by měla trénovat, ale neví, kterou teď myslel jako první. "Tak dobře...ale příprav se, že mě budeš muset odtrhnout," řekne a nakloní k jeho krk. Potom si to ale rozmyslí jelikož mu nechce ublížit...tedy ne víc než je nezbytné. Proto raději vezme jeho ruku. Vi, že tak se mu bude i líp odtrhávat. Nadechne se a zkusmo se mu zakousne do zápěstí. Chvilku se snaží ovládat, ale potom mu ruku chytne oběma rukama a zakousne se o poznání tvrději. Soustředí se teď jenom na krev, která ji teď.proudí přímo do krku a ztratí úplně kontrolu nad sebou... jakoby se ta Sakura, která mu nechce ublížit nakonec ztratila.
Chytí si tě pevněji k sobě a necháva tě ať piješ. Přitom tě pohladí po vlasech... "No tak pomalu. Zpomal...." Šeptá ale po nějaké době tě musí odtrhnout.. "Dobrý? Neboj na to příjdeš...." Dodá. "Už máš pro štěňátko jméno
Utře si pusu od krve a posadí se trochu dál od něho na stranu, aby se zklidnila. Trochu nechápavě na něj kouká než si uvědomí, co myslel a zavrtí hlavou, "ne, vážně jsem teď neměla čas přemýšlet zrovna nad jménem pro stěně," zašeptá. Přemýšlela nad tím...do doby než vyšli, ale teď má rozhodně jiné věci na přemýšlení než jméno pro stěně. "Tebe něco napadá?" Zeptá se ho s mírným úsměvem na rtech a natočí k němu hlavu. Trochu blíž se k němu přisune a lehne si k jeho boku, kde se stočí do klubíčka jako malé kotě. Je ráda že na to všechno není sama, protože on je hlavní důvod proč se z toho ještě nesesypala jelikož je toho na ni skutečně moc.
"Bude to dobré uvidíš. Máš mě a já tě ochráním..." Přivine si tě. "No pár jmen mě napadá ale je to tvoje štěňátko..." A hladí tě.. "No tak klid nic se ti nestane.. Věříš mi.." A drží tě
"Dobře..." usměje se, "jsem ráda, že tě mám," zašeptá, "věřím ti...kdyby ne, tak tu s tebou ani nejsem," vydechne a pevně ho obejme, snaží se ale dát si hlavu trochu bokem, protože na tričku mu pořád cítí tu jeho krev, kterou má už sice zaschlou od toho postřelení ale i tak. "Jen mě nenech abych někoho zabila...ať se stane cokoliv...ať bys mi měl udělat cokoliv tak prosím..." zašeptá a přivře oči, "nechci být vrah," řekne. Moc dobře si uvědomuje, že k tomu dneska neměla vůbec daleko když pila z toho kluka, který jí chtěl jenom pomoct... tohohle se očividně jen tak nezbaví. Ten výraz v jeho tváři ji bude strašit ještě hodně dlouho, protože na něco takového se jen tak nezapomíná.
"Neboj nenechám... A o toho kluka se neboj nic si nepamatuje... Počkej tady na posteli ano jen si přehodím tričko. Budu tady vidíš tu skříň.." A pohladí tě a vyleze s postele a jde do skříně si dát čisté aby to i jejich máma neviděla.. Pak si lehne zpátky a obejme tě... "Nenechám tě samotnou ani ve škole.. Seženeme ti i uniformu jakou nosíme my..."
"Uh..." zaskuhrá a zahrabe se po duchnu, aby jí nebylo vidět, "já se na zbytek školního roku raději někam zahrabu...bude to bezpečnější nejen pro mě ale hlavně pro ně," zamumlá a po chvíli vykoukne a odfoukne si vlasy z čela, "proč ses předtím tvářil jako kakabus?" Zeptá se ho a přitom si horní polovinou těla lehne na něho a hlavu si položí na jeho hruď, kde slyší tlukot jeho srdce. Přivře očí a v klidu poslouchá, jak mu bije srdce. Stále je to pro ni velmi uklidňující zvuk, který ji jistým způsobem dodává stejný pocit bezpečí jako jeho objetí nebo snad celková přítomnost. Musí uznat, že se po jeho ujištění cítí o něco lépe... dokonce snad pomalu nabude pocit, že to všechno zvládne.
"To je jedno... Co půjdeme pro to malé prtě co si dostala..." A pohladí tě... "Potom půjdeme dolů je tam jedna místnost kde zjistíme co si dostala za dar..."
Chvilku mlčky poslouchá,jak mu bije srdce aniž by něco řekla. Po chvíli natočí hlavu obličejem k němu, aby na něj viděla, přeci jen je slušnost se dívat na toho s. kým mluvíme."Um..." vydechne. Ví, že ho naposledy necha v kuchyni, ale nemá nejmenší chuť tam dolů jít... nakonec je tam na ni docela dost 'lidí'. "To už dneska?" Podívá se na Sasukeho když zmíní jakousi místnost, "asi ne," řekne mu k té místnosti. "Není to dobrý nápad," zavrtí hlavou. "Co to tam vůbec obnáší? To zjišťování, a tak..." řekne. Docela by ji zajímalo jestli je to nějaký test nebo co to je vůbec zač. Přeci jen jí nepřijde, že by to bylo jen něco jednoduchého, protože to v životě není nikdy skoro nic. Bohužel.
"Nemyslel jsem hned... Počkej donesu ho..." A zvedne se tak aby nespadla a odskočí dolu do kuchyně.. Vezme prcka a příjde nahoru a položí ho k nim na postel. "To uvidíš až tam půjdeme je to specialní místonost taková, kterou nezničíš jak zjisuješ schopnosti. Ale pokud chceš může jít klidně s tebou Itachi nebo Kari jestli nechceš mě
Přesídlí se na druhou stranu postele a stočí se kolem štěňátka, kterého začne jednou rukou zlehka hladit po zádech a hlavu si položí kousek k němu...kvůli tomu taky musí uhýbat jelikož ji vždycky chce olíznout obličej. "A je to nutné tam chodit? Nevím no nepřijde mi, že bych měla.. no ne každý musí mít nutně nějakou schopnost," odmlčí se, "proč bych tam neměla chtít tebe?" Zeptá se ho nechápavě. Nechápe proč se chvílemi chová tak a potom zase úplně jinak. "Navíc si myslím, že... že ani jeden z nich nemá důvod se mnou nikam chodit..." pokrčí rameny. Je trochu zmatená. Přeci jen jednou jí Sasuke říká že ji neopustí a potom zase mluví o něčem úplně jiném
"Nemusíš se bát byl bych tam taky. A jo budeš nějakou mít jen se musí zjistit co to máš. A musíš se to naučit ovládat přece. Nechceš třeba zničit tím dům.
Mírně kývne hlavou. Alespoň něco, "ale nebudu ho moct zničit když ani nevím čím bych ho mohla zničit," pokrčí rameny. Tedy v to alespoň doufá, "Nechci já... myslím, že to může počkat," řekne nakonec pomalu a přitáhne si stěně, které se před chvílí vybralo na výpravu po posteli, k sobě do náruče a jemně ho obejme tak, aby mu nějak neublížila. Trochu si schová obličej, aby jí ho celý neolízal, "nejraději bych na to všechno nějak zapomněla,ale to očividně tak úplně nejde..." vydechne a přivře oči. Jen ho jemně pohladí po srsti. K jejímu překvapení totiž klidně leží vedle ní...skoro jako vycvičený pes. Možná je ale jen unavený...Přeci jen je ještě malý.
"Jestli to nezjistime sami může se ti to projevit samo a co pak řekneš ve škole když by se něco zničilo? Chci jen abychom věděli co máš a popřipadě tě to trochu naučil ovládat. Nebzudeš mít trenink jak Kari neboj." A lehne si taky a pohladí tě. "Bát se nemusíš jsme tu jen já Itachi Kari a Shisui nikdo jiný
"To mi došlo," odpoví mu, "Sasuke to poslední, co mě teď zajímá jsou nějaké schopnosti..." odmlčí se. Zhluboka se nadechne a podívá se na něho. "Uvědomuješ si, že jsem dneska málem...velkým málem někoho zabila?" Podívá se na něho roztřeseně. "Moje priorita je teď to... abych se naučila nějakým způsobem ovládat... víš...ale jinak než si myslíš ty..." řekne. Přeci jen nemůže dělat dva tréninky naráz... tedy může, ale moc praktické by to rozhodně nebylo. Už jen z toho důvodu, že potřebuje klid a hlavně se na něco soustředit když už by měla jedno z toho trénovat...dělá se jí zle už z toho, že je dost možné, že se jí ani jedna věc nepodaří.
"Klid.. Co se týče žízně tu neřeš tu budeš trénovat na mě.. ale kdo ví kdy to zase bude než bude žízeň tak jsme mohli tam to ale když nechceš fajn.... Nutit tě nebudu. A ne nezabila by si ho nejsem blbej abych tě nenašel v čas..."
"Nechci ti ubližovat navíc... upíří krev není taková jako lidská," zavrtí hlavou. Stačilo jí málo k tomu, aby poznala rozdíl. "Neříkám, že jsi... jen narážím na to, že... no jednoduše řečeno nevím jak to vaše hledání funguje, tak... a navíc, ten kluk byl skoro mrtvý...cítila jsem to, stačila jen chvilička a bylo byl," pokrčí rameny a uhne pohledem. Sama nemůže uvěřit tomu, že byla tak blízko k tomu,aby někoho zabila. "Já nevím... mám v hlavě zmatek," zamumlá. Ví, že očividně Sasuke ty odpovědi chce rovnou, protože sama poznala, že není zrovna dvakrát trpělivý typ když jde o určitý druh věcí, "Nechme to být," zavrtí hlavou, "dohadování nám moc k ničemu nepomůže," zamumlá. Když chvíli oba mlčí, tak slyší, co se děje v různých částí domu... celkově má pocit, že je všechno hrozně zesílené. Zakryje si uši v domnění, že jí to trochu pomůže.
"Na to si zvykneš neboj... Pojď tu ke mně a nech všechno být..." A obejme tě. "Chce to čas a bude to dobré
"Nech to všechno být..." zopakuje po něm pomalu, "Ale jak? řekni mi jak Sasuke, protože já sama netuším. Nemám ponětí jak to zastavit." odmlčí se. Nechce si na to zvykat. Ví, že svoje nové já teď muže maximálně jen tolerovat, ale nikdy si na to patřičně nezvykne a nezžije se s tím. Nahlas to, ale říct nemůže, protože ho nechce urazit a navíc ví, že on se jako upír už narodil tudíž nemá ponětí jaké to je být člověkem a potom se stát tímhle...neměl tu volbu.. tedy... ne že by ji ona měla, ale u ní to bylo více jako volba.... vlastně si za to všechno mohla sama. I za to, že se zamilovala do někoho jako Sasuke, "řekni mi, kdo byla ta holka?" zeptá se ho. Má na mysli tu, co ho předtím chtěla zabít a které vlastně skočila do rány.
"Ty si jí nepamatuješ? Byla s tebou na pokoji. Na lyžáku s tebou na pokoji." Upřesní. "Štve mě to všechno. Neříkam, že jsem nechtěl aby si byla se mnou jednou na pořád, ale ne takhle....."
"Ne," zavrtí hlavou, "já byla na pokoji s Hinatou a tvojí sestrou," pokrčí rameny. Nepamatuje si, že by tu holku někdy viděla i když kdo ví. Má v hlavě dost zmatek, "na tom, ale už nezáleží," pokrčí rameny, "co se stalo stalo... nečekala jsem, že to bude mít nějaký.. hezký... průběh," řekne. Původně chtěla říct konec, ale přeci jen pro upíry kteří žijí věčně ten konec snad nikdy nenastane... právě toho se taky bojí. "Jak se dá zabít upír?" zeptá se ho znenadání, "mám na mysli... normální... přeměněný," řekne skoro nepřítomně a opatrně se posune k Sasukemu tak, aby neprobudila pejska, který u ní nakonec usnul. Lehne si k němu a přivře oči, přemýšlí nad tím, má totiž pocit, že už jí to Sasuke říkal, ale nemůže si vzpomenout.
"Loveckou zbraní ale vůbec nevadí že si byla člověkem už si stejná jako já nejsi jako Gaara. Takže tě můžou zabít tak jako mě, že tě musí zasahnout do třech míst... Ale neboj se bude to dobré. Nenechám aby ti kde kdo ublížil. Jestli chceš můžu zavolat Narutovi s Hinatou
"takže takhle jde zabít více méně každý nebo jak to je u těch druhých?" zeptá se ho. Stejně by řekla, že tam bude vždycky nějaký rozdíl mezi těmi, kdo se tak narodí a kdo se upírem stane.. i kdyby se stihnul napít krve svého stvořitele, "budou Vánoce... oba jsou teď s největší pravděpodobností se svojí rodinou... nemusíš je otravovat kvůli takové hlouposti," zavrtí nad tím hlavou. Ví, že by bylo fajn ty dva vidět... ale nechce nikomu kazit svátky svými problémy. Nepotřebuje to řešit nahlas a ani nechce, aby se to nějak rozkřiklo... každopádně ví, že je tu ještě jedna věc, kterou musí udělat, ale teď na to nemyslí... není si totiž jistá jestli se jí Sasuke právě teď nehrabe v hlavě a nečte jí myšlenky. Pochybuje, že by se vždycky jen tak zeptal,
"Co by si řekla, že by jsme zavolali tvojím rodičům určitě by si ráda je viděla a místa tu je dost můžou tu i přespat. Chtěla by si?"
"Abych je taky mohla málem zabít?" zavrtí nad tím hlavou. Svoje rodiče by takovému riziku nikdy nevystavila. "Mají práci jinak bych nejspíš byla na Vánoce s nimi... vždyť víš, říkala jsem ti to," poznamená. Vlastně mu to říkala už i předtím, když ještě nevěděla jestli je to jisté nebo ne. Vzpomínka na její rodiče ji ovšem rozesmutní ještě víc. Neumí si představit, že by jim snad nějak ublížila nebo hůř. Vlastně to nechce ani riskovat... celý život dělala všechno proto, aby na ni mohli být jednou pyšní a teď to nechce jen tak zahodit tím, že by viděli, co se to z ní vůbec stalo. Nepřijde jí to fér... ne vůči nim. "Stýská se mi, to ano, ale rozhodně je kvůli tomu nechci ohrozit, Sasuke, víš?" vydechne a podívá se na něho. Ví, že to pochopí... taky má rodiče a jistě by se na jejím místě zachoval podobně. Nebo v to alespoň doufá.
"No tak udělám to tak, že před rodiči žízeň mít nebudeš a určitě by mě chtěli vidět nemyslíš si že by to k ním bylo fér? Naši tě viděli a chci vědět co na to tvojí rodiče no tak? Nebo mi nevěříš?"
"Sasuke řekla jsem ti, že mají práci... kdyby to šlo tak jsou se mnou doma na Vánoce," zopakuje mu to, doufajíc, že to tentokrát pochopí. Nadechne se, aby se uklidnila, "Neohrozím život svých rodičů... pokud je chceš poznat, tak prosím... napíšu jim, ale ne teď... nejsem blázen." odpoví mu. Nejde o to, že by nevěřila jemu, hlavně nevěří sobě. Přijde jí, že ať by udělal cokoliv, tak v konečném důsledku by to s ní nic nezměnilo.. a pokud nezná způsob, jak ji vrátit zpátky, tak jsou tyhle dohady stejně zbytečné, "Snaž se mě pochopit..." dodá. Tak nějak doufala, že ji pochopí, ale očividně to není tak jednoduché... jenže nedokáže rozeznat jestli je tohle čistě jeho paličatost a nebo skutečně nechápe její důvody, které ji nutí k tomuhle rozhodnutí.
"Víš co kašlu na všechno..." A stane a jde pryč. S dveřma třískne a jde ven....
Před Sasukem se během chvilky objeví jeho sestra Kari a práskne mu dveřma před nosem dřív než jí odejde. "Máme zůstat doma... než se táta vrátí," oznámí mu a odvede ho do obýváku, kde ho i usadí, "tak fajn řekneš mi proč se tentokrát tváříš jakobys nejraději všechny zmasakroval nebo jak?" zeptá se ho a dá si přitom nohu přes nohu. Nechápe, že se její bratr teď takhle chová, ale udržuje si nic neříkající masku. "Tak? No povídej... jsem skutečně zvědavá," řekne, "třeba ti pomůžu," odmlčí se. "navíc nechápu proč na všechno potřebuješ svolení," podotkne. Přeci jen Sasuke by tamto mohl udělat i bez toho aby to říkal Sakuře nebo se jí na to snad ještě ptal. Skutečně tomu momentálně nerozumí, ale nechává ho, aby k tomu něco řekl.
"Nezájem jdu ven. A ani ty ani Itachi mi v tom nezabráníš.." Zvedne se a jde ven. Třiskne s dveřma a jde dozadu na zahradu
"No to si snad děláš prdel," zamračí se a přemístí se k němu, "do háje Sasuke, ještě před chvilkou se tě někdo pokusil zabít tak prosím... prosím mluv se mnou a pokus se alespoň trochu... trochu nekopat kolem sebe," vydechne utahaně. Skutečně jí na něm záleží a nechce, aby udělat nějakou blbost, která by ho snad mohla stát život. Pomalu k němu přijde a obejme ho, "bráško no tak prosím tě... nech toho dobře? mám tě ráda... záleží mi na tobě, tak toho prosím nechej," odmlčí se a drží ho, "jen si se mnou trochu promluv dobře? třeba ti budu moct nějak pomoct, tak se nechovej jakobych ti sna chtěla ublížit," řekne zamračeně. Trochu ji bolí, že se od ní její bratr pořád čí dál tím víc vzdaluje a ona s tím nemůže nic dělat.
"To nemůžu do háje ani na zahradu aniž bych měl někoho za prdelí.." Odpoví. "Nemám co říct prostě chci být sám"
Ztuhne a svěsí ruce podél těla. Mlčky od něj ustoupí o několik kroků dozadu. Tohle ji ranilo. Místo uraženého obličeje nebo slz má, ale jen nic neříkající, kamenný výraz. Chvilku kráčí zády k němu směrem k domu. V tuhle chvíli ji už nezajímá nic.. ani to, co jim vzkázal jejich otec. Proto se taky přemístí někam daleko od jejich domu. Ví, že je jenom jediná věc, která jí snad pomůže se nějak odreagovat. Rozhlíží se po ulicích a hledá někoho, kdo vypadá jednak chutně... a taky tak nějak jako lehká kořist i když má svým způsobem ráda výzvy. Možná, že si nejdřív s někým jen tak pohraje. Rozhlíží se tedy po ulicích, které jsou osvětlovány pouličními lampami a taktéž světlem z ozdob, které má na zahradě snad každá rodina.
Potom si sedne na lavičku a opře se zády o ní a pozoruje večerní oblohu. Je to jiné než na akademii a tak tam ještě nějakou dobu je
Sakura chvíli mlčky leží na posteli, ale vypadá to jakoby tam snad ani nebyla už jen kvůli tomu nepřítomnému výrazu. Po chvíli se pomalu posadí na posteli a rozhlédne se kolem sebe. Má takový zvláštní pocit... pocit, který jí dovoluje jistým způsobem odsunout svoje emoce stranou za nějakou zeď... ví, že to asi není zrovna dvakrát nejlepší, ale lepší než kdyby se teď měla vším užírat. Po chvíli se otočí čelem ke svému štěňátku a pohladí ho po srsti, "Co mám dělat?" vydechne, "už ničemu nerozumím," povzdechne si. Ani od něj nečeká odpověď... i když tak přijde... možná trochu jinak, ale přesto ji to donutí se alespoň smutně pousmát jakmile ji začne olizovat. Psi očividně skutečně vycítí, když něco není v pořádku,"
Ještě nějakou dobu tam sedí a pak se zvedne... Vezme si sníh a začne s něho dělat kuličku a začne ji valet po zemi...
"Někdy mi přijde jako výhoda, že psi nemůžou mluvit.." vydechne, skutečně jí přijde, že psi jsou velmi dobří posluchači a alespoň lidi nekritizují. Pomalu se zvedne a vezme si pejska do náruče. přitáhne si ho k sobě aby byl pokud možno co nejvíc v teple a posadí se na okenní parapet, ze kterého se podívá z okna. Nejdřív se kouká na krajinu... a nebe. Dokonce trochu vidí i do města, tedy vidí hlavně barevná světla. Potom se podívá na zahradu a když tam uvidí Sasukeho, tak ho chvilku pozoruje, ale potom z parapetu sleze, aby jí náhodou nezačal nadávat ještě za tohle. Už tak jí přijde, že je poslední dobou výbušnější než obvykle. Zase se tedy posadí na postel a podívá se na hodiny. Docela by chtěla zavolat rodičům, ale není si jistá jestli by tohle všechno zvládla...
Staví sněhulaka a když ho má jde dovnitř. Sezuje se a jde nahoru do pokoje.. Lehne si na ppostel a zavře oči
Překvapeně se na něho podívá a sklopí pohled. I beze slov vycítí, že Sasuke očividně z její přítomnosti teď nebude moc nadšený. Přesto všechno se rozhodne, že mu ještě něco řekne: "Sasuke," vydechne, "nevím proč se takhle chováš... nebo co jsem ti snad udělala, ale můžeš mi to prosím říct?" podívá se na něho naprosto nechápavě. "jestli mě tu už nechceš, tak mi to řekni rovnou..." dodá. skutečně si momentálně není ničím jistá. Jediné co teď ví jistě je to že ho miluje. Možná víc než si umí Sasuke uvědomit... přijde jí to skoro jakože když pokaždé mají nějakou dobu klid, tak potom Sasuke nějak vyletí. Jakoby se snad bál přijmout skutečnosti, že by teď mohl mít a má vážný vztah. Nadechne se a drží si u sebe štěňátko, které jí odpočívá v náručí a přitom pozoruje Sasukeho. Očividně taky vycítil, že ne všechno je v pořádku.
Nic neřekne a jen si tě k sobě přivine a má dál přivřené oči
V poslední chvíli dá štěně tak, aby se mu přitom nic nestalo a potom ho odloží na postel vedle sebe. Vídí na Sasukem, že o tom sice nechce mluvit, ale na druhou stranu taky vidí, že chce, aby tam zůstala. Na chvilku se na něj zadívá a pozoruje ho, jak očividně odpočívá. Potom trochu skloní hlavu a čelem se opře o jeho rameno. Spokojeně taktéž přivře oči a přitulí se k němu. Neví sice jestli Sasuke jde už spát nebo ne, ale nějak to teď neřeší... alespoň má možnost si pořádně odpočinout, protože dnes toho bylo skutečně víc než dost. Vlastně přemýšlí jestli to na ni ještě úplně dolehne nebo už si to všechno plně uvědomuje. Jednou rukou ho obejme kolem pasu a oči zavře.
Leží a odpočívá. Aspoň než bude ten ohňostroj co je každý rok
Zůstává u něho. Neví přesně jestli spí nebo je vzhůru, ale spíš než to je někde mezi tím. "zůstaneš tady?" vydechne po chvíli. Pomalu začíná mít obavy, že Sasuke opět odejde a tentokrát to nebude jenom na zahradu. Navíc se bojí, že ti lovci nebyli jediní... kdo ví jestli někdo nepřežil nebo jestli se něco nestalo, protože potom by to mohlo znamenat, že si pro Sasukeho opět přijdou a možná že tentokrát se jí nepodaří od toho zachránit. Při této myšlenek se jí úzkostí sevře žaludek a pomalu otevře oči, které upře na jeho andělskou tvář. Ví, že očividně vnímá jen napůl, přesto, ale doufá že jí odpoví a nebo jí nějak naznačí odpověď tak, jak to udělal i předtím. "nechci aby se ti něco stalo," řekne poté ustaraným hlasem.
"Neboj za chvíli nás budou volat dolů tak si odpočiň, co jde
"Jak to myslíš?" zeptá se ho trochu nechápavě, "tedy... proč by nás měli volat dolů? Co se bude dít?" zeptá se ho se zájmem v hlase a oči opře zavře, aby si trochu odpočinula. Sasuke má pravdu. Když bude unavená, tak toho sama se sebou moc nezmůže.... obzvlášť když se něco pokazí nebo kdyby se snad někdo poblíž jejich domu zranil a k nim dorazil pach jeho krve. To by rozhodně nebylo dobré. Pro něj. "Kam vůbec šli vaši?" zeptá se ho, "Myslíš, že šli řešit to, co se stalo?" zeptá se. Ani by se tomu nedivila. Přeci jen Sasuke je jejich syn... a těm lovců to jistě jen tak neprojde. Pokud ovšem nějací přežili... ptát se ho na to ale nechce, protože to není zrovna to nejšťastnější téma k rozhovoru.
"Naši za chvíli dojdou. Každý rok jdou na chvíli pryč.. A uvidíš nech se překvapit.."
"nedivila bych se kdyby nějak řešili tamto..." odmlčí se, ale potom se jenom usměje a zvedne se na loktech, "jsi unavený nebo?" zeptá se. Nakloní se nad něho a dlouze ho políbí na rty. Pohladí ho přitom po tváři a potom se odtáhne, ale moc. "Miluju tě..." zašeptá, "jsem ráda že tě mám a chci, aby si to věděl, dobře?" pousměje se. Ještě před rokem by ji nenapadlo, že by si snad někoho našla... někoho kdo pro ni bude tolik znamenat a hlavně s kým by si uměla představit i svoji budoucnost. Zprvu i přemýšlela nad tím, co říkala ta holka o tom, že je Sasuke děvkař, ale teď už ne. Ať už to bylo jak to bylo, tak jednak nemá důvod jí věřit a hlavně je to minulost... a není dobré žít jenom v minulosti.
"Já to vím neboj. Co přemýšlíš nad tím co řekla? No tak neřeš to.... Za chviličku budou volat..."
"Přemýšlím," přizná, "ale nejspíš ne tak, jak si myslíš, Sasuke-kun,"pousměje se na něho, "nevěřím tomu, co řekla... a navíc je to tvoje věc, tvoje minulost... nic mi do toho není," vydechne, "takže to bude taková zkouška na ten Novoroční?" zeptá se ho. Je jí jasné, že se v tom teď Shisui očividně musí vyžívat. "Jestli jim tam s tím chceš jít dolů pomoct, tak klidně jdi... nemusíš se držet jen kvůli mě..." usměje se. Chce aby dělal to, co ho baví, obzvlášť když viděla, jak to předtím Shisui prožíval. Obzvlášť to, když mu Sasuke řekl,že to tento rok vynechá. "jsem zvědavá, jak to bude vypadat," řekne. Přeci jen viděla za svůj život už hodně ohňostrojů, ale něco jí říká, že tohle bude něco jiného... něco mnohem velkolepějšího.
"Nene to je dobrý jsem rád, že si jeden rok odpočnu od toho
"Opravdu? No dobře, já se jenom ujišťuju," usměje se a zůstane ležet u něho dokud k nim zezdola nedolehne Shisuiův hlas, aby šli dolů. "To bude asi ono..." konstatuje a pomalu se posadí. "myslíš, že ho tu můžu jenom tak nechat?" zeptá se ho a poukáže na štěňátko, "Asi ho dá raději na zem kdyby se rozhodl, že půjde na procházku," řekne poté a vezme si štěně do náruče. Sleze přitom z postele, "buď hodný kluk dobře? Za chvilku přijdeme," zašeptá k němu jako k malému dítěti a usměje se. Postaví ho přitom na podlahu. "Můžeme?" zeptá se Sasukeho a podívá se na něho. Sama si přitom z tašky vytáhne alespoň svetr, aby tam nešla jen tak i když předpokládá, že zima by jí stejně nebyla ani v jednom z případů.
Usměje se a jde s tebou dolů. "Tak co už to je nebo co? Kde je Kari?"
"Počkej... ona nebyla s tebou?" zeptá se ho nechápavě Shisui jakmile sejde dolů. To už zpozorní i Itachi a povzdechne si. Věděl, že měl radši zůstat doma a ne tam se Shisuiem dělat ten ohňostroj když ho stejně skoro k ničemu nepustil, "skočím se po ní podívat, vy jděte na zahradu," řekne. Nechce, aby se z toho dělala nějaká aférka. Je mu jasné, kam jejich sestra odešla... tedy alespoň přibližně. Rozhodně ji bude muset najít co nejdřív to bude možné, protože přeci jen si nemůžou dovolit, aby na ně ve městě padlo nějaké to ohrožení. "Jsi si jistý, že to zvládneš?" ujišťuje se ještě Shisui, protože ví, že Kari není zrovna snadný oříšek... je tvrdohlavá. Jako snad každý z jejich rodiny, "Jo, nemusíš mít strach, přivedu ji domů," ujistí ho.
"Se mnou byla jen chvíli. Řekl jsem jí že chci být sám a tak někam šla. Myslel jsem, že šla domů..." A vezme Sakuru a jde na zahradu
"No jo, vždyť ji znáš... asi toho už měla taky dost," pokrčí rameny Shisui a jde s nimi na zahradu, kde už je všechno připraveno, "jen bychom si měli pospíšit, tak snad se za chvilku vrátí," odmlčí se, "co říkáš?Doufám, že se už těšíš... protože tento rok to bude naprosto boží... to slibuju," usměje se na ně. "Určitě ano, věřím tomu," kývne hlavou na souhlas růžovlasá dívenka, která se drží Sasukeho za ruku, "Určitě v tom všem máš už praxi... za tu domu," nadhodí pomalu. Na to Shisui přikývne, "to rozhodně, přeci jenom tohle byla moje hlavní starost delší dobu," dodá Shisui a výrazně mrkne na Sasukeho, "Pamatuješ ty doby, kdy tě tohle ještě bavilo?" usměje se
"Neřekl jsem, že mě to nebaví jen, že se mi letos nechce...."
"No dobře dobře..." kývne hlavou Shisui a usměje se, "tak snad tě to příští rok zase chytne, protože upřímně Sasuke... o hodně přicházíš, rozhodně," pousměje se. Měl raději když se u toho scházeli jako rodina... ne že by mu nějak vadilo to dělat sám, ale přesto to není ono. Nakonec si u toho neužije tolik srandy jako když má po boku Sasukeho s Itachim. "dobře..." řekne po chvíli a podívá se na mobil, "řekl bych, že můžeme pomalu začít, Kari s Itachm jsou už na cestě... nečekal jsem, že se mu podaří ji najít takhle brzo," řekne. Skutečně si myslel, že to jeho bratránkovi potrvá alespoň čtvrt hodiny, ale hold očividně to šlo lehce vyřešit. "Hlavně mi ještě nikam neutečte vy dva... sleduju vás," poznamená.
"Nemám v plánu nikam chodit..." A drží Sakuru za ruku
Sakura zůstane stát ve sněhu a drží přitom Sasukeho za ruku. Hlavou se opře o jeho rameno. Koutkem oka vidí, že se na zahradě shromáždili už všichni členové jeho rodiny. Dokonce i jeho otec s matkou se už vrátili... a nevypadalo to, že by to, co se stalo chtěli řešit právě teď. Stejně jako všichni tedy upře oči na nebe, kde by se měl brzy objevit krásný ohňostroj. "Tří, dva, jedna..." začne Shisui odpočítávat a jakmile se dostane k nule, tak podpálí zápalné šňůry. Sám se potom přemístí k ostatním a pozoruje oblohu, která najednou začne hrát všemi různými barvami. Sakura je skutečně unešená tím výhledem. Po chvíli se, ale přesto podívá na Sasukeho. Možná, že to takhle skutečně mělo být... možná, že jenom takhle bude šťastná. Možná. Po chvíli na sobě vycítí Sasukeho pohled a párkrát zamrká, aby se vrátila zpátky do reality, "Miluju tě... a chci, aby si věděl, že jsem šťastná i potom, co se dneska stalo, dobře?" vydechne. Jednu ruku mu dá na tvář a toupne si na špičky. Spojí svoje a jeho rty v polibku. Skutečně tomu právě teď věří. Přeci jen se říká, že nakonec bude všechno v pořádku... a jestli to není v pořádku, tak není konec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama