Láska zrozená z nenávisti 3. díl

15. listopadu 2016 v 8:30 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
Tak a přinášíme tu opět povídku


Masumi - Sakura
Mayu - Sasuke

"Ne nevratim se a ty se už taky nevratis. Budeš tu s námi je ti to jasné.." A vezme ji za tvář a polibi ji ale jinak než posledně. "Si moje jasný ničí jina nebudes
Zarazí se. Svými slovy jakoby jí Sasuke sebral vítr z plachet. V jednu chvíli se uvnitř ní míchá hned několik emocí... vztek z toho, že se Sasuke chová takhle majetnicky jakoby mu snad patřila, strach, že svá slova skutečně myslí vážně a byl by schopen udělat mnohé šílené věci jen proto, aby docílil toho, co chtěl. Jistým způsobem je, ale taky šťastná... ať už to je totiž jakkoliv, tak tohle jasně znamená, že Sasukemu není lhostejná... a přesně tohohle chtěla celé ty roky dosáhnout. "Sa-Sasuke-kun," dostane ze sebe po chvilce ticha, když se od ní Sasuke odtáhne, "myslím si, že sám moc dobře víš, jak to je s mými city.." poznamená, již jednou se u ze všeho vyznala a od té doby se vůbec nic nezměnilo. "můžeme být spolu, ale zůstávat tady..." odmlčí se. Jedna část jejího já by pro Sasukeho udělala naprosto cokoliv... bohatě by jí stačilo, že by jej měla po svém boku a nic jiného by pro ni již dále nemělo smysl. Bohužel právě teď si uvědomuje, že by nebylo nejrozumnější nechat vyhrát tuhle půlku, protože pořád má v Konoze rodinu... a ostatní přátele, na kterých jí záleží. "mohli bychom žít v Konoze... bylo by to jako dřív... ne... bylo by to ještě mnohem lepší," šeptne tiše, ve snaze jej přesvědčit, že její možnost je skutečně ta, která je nejlepší. "už by si nemusel neustále utíkat a schovávat se... zase by si byl ninja z Konohy a ne nukenin," šeptne tiše, "Prosím... promysli si to," hlesne tiše načež se na něj prosebně zadívá jako malé štěně.

"Ne nevratim se a ani ty se odsud nedostanes. Jsi moje rozumís a budeš tam kde jsem já..." A znovu ji tak polibi ale začne se ji dotýkat po těle až ke jejímu klínu..
Netuší, co to do něj najednou vjelo, ale nyní jakoby to nebyl ten Sasuke, se kterým ještě před několika hodinami mluvila, ale jakoby to byl někdo úplně jiný. Samozřejmě si nemyslela, že by se snad za něj mohl jen někdo vydávat, protože tušila, že tohle by Sasuke nedopustil. I tak jí ta změna přišla více než zvláštní. "Sa-Sasuke..." zamumlá a jemně se rukama opře o jeho hruď ve snaze jej zastavit. Až moc dobře si uvědomuje, že za jiné situace by mu velmi snadno podlehla, ale ne teď. I přestože se Sasuke totiž zatím zdařile vyhýbá přímému kontaktu s jejím zraněním, tak cítí v ráně nepříjemný tlak,který si ovšem z hlavní části způsobuje sama, jak se ze sebe snaží Sasukeho sesunout na stranu. "Sasuke... to... to že... že bychom odešli... a... a vrátili se do K-Konohy neznamená, že... že by to nemohlo fungovat," vydechne trhaně. Při Sasukeho dotycích je pro ni velmi těžké se soustředit na to, aby ze sebe dokázala vydat souvislou větu, která by alespoň částečně dávala smysl nejen jí, ale Sasukemu. Sama v tuhle chvíli ani neví, co chce víc... jestli přimět Sasukeho, aby přestal a vrátil se spolu s ní do jejich rodné vesnice, kde by mohli být spolu... aniž by je ještě někdy někdo rozdělil, a nebo jestli jen chce být jeho... právě teď a právě tam. Je až neuvěřitelné, jak jeden jediný cit jako je láska dokáže z člověka udělat otroka... otroka,který by pro milovanou osobu byl schopný naprosto všeho, ať už by následky byly jakékoliv.

Umlci ji tak že ji začne libat a dál se ji dotýká. Jedna jeho ruka je v jejím klíně a druhou si dá na její prsa. Polibky se přesune k jejímu uchu. "Jsi moje chapes to jenom moje.." A dál ji dráždí a liba na krku

Původně chtěla ještě něco namítat, když ji ovšem umlčely Sasukeho rty, které se přitiskly na ty její a na několik dlouhch vteřin jí zabránily ze sebe vydat jakoukoliv hlásku. V jednu chvíli byla ještě stále rozhodnutá jej od sebe odtlačit s tím, že potřebuje trochu času. Ano. Tohle všechno na ni bylo poměrně dost rychlé... ještě před pár hodinami měla totiž za to, že ji Sasuke považuje pouze za otravnou holku, jak jí dal právě několikrát najevo, ale teď... teď to vypadá jakoby Sasuke úplně obrátil. Nebyl to sice romantik... to by do něj snad ani nikdy neřekla, ale přesto měla Sakura pocit, že je jí to nakonec všechno úplně ukradené... Jeho polibky jakoby ji donutily přesunou svoje úvahy spolu s rozumem někam hluboko do jejího podvědomí a nechaly rozhodovat právě její srdce, které chtělo jednu jedinou věc.... tedy osobu a tou byl právě Sasuke. Bylo to možná riskantní už jen díky jejímu zdravotnímu stavu, ale přesto se cítila připravená se mu plně odevzdat... obzvlášť po jeho slovech při kterých se její srdce tetelilo radostí. "nikdy jsem ani ničí jiná nebyla..." hlesne tiše tak, aby ji slyšel. Její srdce již od dětství patřilo jen a pouze Sasukemu... a i když tušila, že právě tohle černovlasí mladík ví, tak mu to ráda ještě zopakovala... "nikdy," vydechne tiše a přivře oči vzrušením. Cítí, jak jí srdce tluče jako o závod a polívají jí vlny horka, které ovšem nyní nemají vůbec co dělat se zvýšenou teplotou, nýbrž se Sasukeho provokací, která ji pomalu, ale jistě dohání k šílenství a z jejích úst dostává tiché vzdychy.
"Opravdu? Ani jednou?" Zeptá se u ucha a sunda ji tričko a dál pokračuje jelikož ho to těší ji slyšet..

Cítí, jak se jí do tváři hrne krev a ty tak mění barvu na sytě červenou. Ví sice, že když se již předtím probrala s úplně jiným tričkem, tak ji musel vidět... přesto to nijak nezmírňuje její červenání. "Copak mi nevěříš?" Hlesne tiše a spokojeně přivře oči, když se jí Sasuke dále věnuje svými dotyky, které směřuje po celém jejím těle. "Vždycky tomu tak bylo a vždycky taky bude... tohle se nezmění," vydechne přesvědčeně. Přeci jen...kdyby se snad mohla odmilovat, tak by se to za to roky již jistě dávno stalo bez ohledu na to jestli by chtěla, a nebo ne. Přesto... její city se za ty roky pouze zesílili. Nyní totiž dokáže mnohem intenzivněji vnímat, co v ní každé Sasukeho slovo, nebo snad dotyk vyvolává a až teď si je skutečně jistá, že se nejedná jen o pouhou zamilovanost, nýbrž o skutečnou lásku. Tedy alespoň z její strany. "Není důvod," šeptne tiše, hlasem zastřeným vzrušením. Myšlenkami se snaží soustředit hlavně na Sasukeho hřejivé doteky než na fakt, že pokaždé, když se pod Sasukeho doteky vzrušením prohne v zádech ucítí bolest, která jí vystřeluje z boku. Není to sice rozumné, ale právě teď ji něco jako rozum nezajímá ani v nejmenším.
"Fajn... pojď ku mě.." A privine si tě.. "neměla si sebou tak cuknout otevřelo se ti to.." A prekuli se te pod sebe a sundat ti leginy i se spodním pradlem. Sunda i sobě věci a pomalu do ni začne vnikat..
To, co jí Sasuke řekl vnímá jenom okrajově. Dokonce v tu chvíli ani nevnímá bolest z rány. Její pohled i veškerá pozornost totiž právě v ten okamžik patří Sasukemu, který ze sebe taktéž sundal poslední kousky oblečení přičemž tak Sakura získala prvotřídní výhled na jeho krásně vypracovanou hruď a břicho, na kterém se rýsují svaly, které jsou jistě výsledkem tvrdých tréninků, kterých se Sasuke za ty roky účastnil a pomocí kterých se zdokonaloval, aby si splnil svůj sen. Chvilku jakoby sama ani nebyla schopná vnímat nic jiného, její myšlenky se točili pouze kolem něj dokud ji z jakéhosi transu nevytrhla bolest. V tu chvíli byla opět při smyslech jakoby ji snad polil studenou vodou. Velmi silně si stiskla spodní ret mezi zuby, aby nevykřikla bolestí, kterou jí způsoboval. Bolest, která pocházela z toho, že tohle pro ni bylo poprvé, co takhle byla s mužem ovšem byla nic v porovnání s tím, když se jí otevřela rána na boku. Přesto všechno se ovšem snažila svým výrazem nedát znát jakoukoliv bolest a přitáhla si Sasukeho ještě blíže k sobě, aby jí neviděl do tváře. Věděla, že je to možná chyba, ale přesto.... chtělo to a chtěla jeho. Nic víc si ani v životě přát nemohla. Toužila potom se Sasukemu oddat úplně celá, a tak se pomalu, trhaně nadechla ve snaze rozdýchat prvotní šok a uvolnit se.
"Uvolni se.." septne ji do ucha a i ji u toho liba a pomalu prirazi. Hladí ji po celém těle. Takhle spolu se Sakurou si užívá tak půl hodiny a pak se svali vedle ni a pritiskne k sobě a i je zakryje. Sakuru začne hladit po vlasech. "Moje jenom moje.."
Cítí, jak se jí točí hlava, nejen z toho, co právě prožila, ale hlavně ze ztráty krve, která se doposud neobnovila. Nikdy by si nepomyslela, že by její poprvé mohlo proběhnout takhle a na kratičký okamžik dokonce zapochybuje o tom zda-li to celé nebyla chyba. Je si totiž až moc dobře vědoma toho, co ji vedlo k tomu že tak snadno podlehla. Byla to láska. Sasukeho důvody ovšem neznala. Jako naschvál se jí v mysly najednou začaly promítat vzpomínky na to, jak se ještě před chvilkou choval. Cítila se díky tomu značně zmatená, protože netušila, co by si o tom měla myslet. Místo přemýšlení se tedy raděj ochotně přítulí k Sasukeho boku. Když ovšem natáhla ruku, aby jej mohla obejmout, tak se opět ozvala její rána, na kterou se snažila doposud nemyslet. Nyní ji ovšem nemohla již dále ignorovat, a tak si jemně prsty sjela až k obvazům, které měla kolem těla. Cítila, že jsou trochu nasáklé krví, ale vypadalo to, že se rána naštěstí neotevřela celá. Soustředila se a brzy na to začala z její ruky vycházet zelená chakra, kterou se snažila si zastavit krvácení. Trvalo to o něco déle, jak byla zesláblá, ale nakonec spustila ruku zase podél těla a hlavu si opřela o Sasukeho hruď, kde spokojeně přivřela oči.

Jemně tě hladí po vlasech.. "odpočívej potom ti vymenim obvaz jak ti bude trochu lepe
Pomalu kývne hlavou, aby mu naznačila, že jen slyšela. To, že to nějak zaregistruje ani nečekala, a tak ji to docela překvapilo... příjemně, samozřejmě. "To je dobrý..." hlesne tiše se stále přivřenýma očima a instinktivně se k Sasukemu více přitiskne jakoby se snad bála, že jí zmizí někam pryč. Tohle je vlastně úplně ta jediná věc, která ji nyní trápí, i když ví, že by se z části měla starat i o sebe a svůj zdravotní stav, který si sama podstatně zhoršuje. "Jsem v pořádku...." zamumlá tiše. Je to dlouho, co se naposledy cítila takhle dobře, co naposledy nemusela přemýšlet nad tím, co Sasuke asi dělá, kde je a jestli je vůbec v pořádku. Právě proto je ráda, že jej může mít hned vedle sebe a mít tak jistotu, že tohle všechno není jen sen, ze kterého by se snad mohla každou chvilkou probrat. "Jen jsem trochu unavená... to nic," dodá ještě tiše. Ví, že k tomu, aby se cítila dobře i po fyzické stránce bude potřebovat klid na lůžku, sama si, ale není jistá jestli by to bylo tak úplně možné hlavně díky tomu, že tam někde venku jsou ostatní z jejího týmu, kteří ji jistě již dávno aktivně hledají. "I ty by sis měl odpočinout..." zamumlá tiše a jednou rukou jej obejme kolem pasu přičemž se spokojeně usměje.
"O mě se nestarej. Na napi se. Pak ti podám jídlo a bez námitek se najis." A pomůže ji si sednout a podá ji vse potřebné. "Kdyby si chtěla na wc vyjdes na chodbu a půjdeš rovně a tam pak do prava a si tam. Ale opatrně. Já ted ještě někam půjdu pak přijdu.." oblekne se a vyjde s pokoje a jde buď k Juugovi nebo Itachimu jak se mu bude chtit
"Ale..." vydechne ve chvíli, kdy se za Sasukem s cvaknutím zavřou dveře, na které zůstane ještě dobrou chvílí překvapeně hledět. Právě teď se zdá až neuvěřitelné, že ještě před malou chvilkou ležela se Sasukem v objetí. Neví jestli snad něco řekla špatně, nebo co se stalo, ale každopádně z toho má takový zvláštní pocit. Nakonec ovšem odtrhne pohled ode dveří a pomalu se rozhlédne po místnosti. Pohled jí nakonec padne na jídlo, který jí Sasuke podal před svým odchodem, ale více než dvě sousta do sebe stejně nedostane, protože ji přešla veškerá chuť k jídlu. Talíř tedy raději odloží na stranu a opatrně se natáhne přes okraj postele dolů na zem, kde nahmatá tričko, které předtím měla a i zbytek oblečení, do kterého se začne pomalu soukat. Obleče si ovšem pouze podprsenku, spodní prádlo a tričko, které má spíše jako šaty, protože stejně ví, že tak rychle se nikam nedostane a pomalu se si lehne na půlku postele s hlavou vytočenou k té Sasukeho, po které zlehka přejede rukou. Neví jestli snad udělala něco špatně, když se Sasuke tak rychle sbalil, ale v tu chvíli se cítila skoro jako známost na jednu noc. V tuhle chvíli ovšem nad tím nechtěla ani v nejmenším přemýšlet, a tak si nakonec jen přitáhla k sobě Sasukeho polštář, kde stále ještě cítila jeho vůni a přivře oči, aby si dopřála ještě trochu odpočinku. Juugo je mezitím u sebe v pokoji, kde v tichosti odpočívá po jejich dlouhé cestě, kterou dnes museli absolvovat a čerpá síly na další, která je ještě čeká, aby je nenašli. Ačkoliv o téhle cestě ví i Itachi, tak on se odpočívat nedonutil. Místo toho sedí venku na jedné ze skal před vchodem do úkrytu s pohledem upřeným na temnou noční oblohu. Je to pro něj příjemná změna po té době strávené uvnitř, a tak se pořádně nadechuje čerstvého vzduchu, který je stále ještě prosycen vůní deště, který dnes krajinu smáčel.
Sasuke jde dál až najde Itachiho. "Nii-san?" Zavolá a koukne na nej

Slyšel, jak se z úkrytu blíží kroky, které míří přímo k němu, přesto se neotáčel. Tušil, že ten někdo jej hledá, ale on stále svým pohledem studoval ztemnělou noční oblohu, která jej svým způsobem fascinovala. Když kroky ustaly, tak se na moment zaposlouchal do ticha, které kolem jejich úkrytu panuje dokud nezaslechl známý hlas, který ho donutil otočit hlavu jeho směrem. V té tmě toho sice zrovna moc neviděl, ale přesto věděl, kdo za ním přišel. Přeci jen byla pouze jedna osoba, která jej takhle oslovuje. Jedna jediná. "Tady jsem," odpoví mu, aby jej Sasuke snadněji našel. Sám zůstává nehybně sedět na skále, tělem je ovšem čstečně natočený k Sasukemu, "Děje se něco, Sasuke?" Zeptá se ho poté. Nečekal, že jej jeho bratr bude hledat jen chvilku na to, co jej vlastnoručně doprovodil do pokoje, i když je pravda, že čekal, že jejich předchozí rozhovor ještě neskončil a Sasuke si o to určitě bude chtít znovu promluvit a snad ho i přesvědčit k tomu, aby nechal Sakuru, aby se na něj podívala a možná mu i trochu pomohla, pokud ovšem bude vědět, jak. "Klidně si pojď sednout," dodá poté. Může si jen hádat, ale i tka by řekl, že Sasuke ještě stále stojí někde před ním. Kdyby totiž šel k němu, tak by jistě na mokré zemi slyšel žvachot, a nebo alespoň tiché kroky, kdyby nic jiného.
Jde za ním a sedne si k němu. Opře se o něj. "Nevím co dělat. Asi jsem ji teď ublížil. "
Chvilku mlčí, jak jeho mysl pomalu zpracovává, co mu Sasuke řekl. Ani neví proč, ale necítí se tímhto sdělením nějak překvapený. Vlastně už předtím mu přišlo, že Sasuke je poměrně neohrabaný, co se týče jednání s touhle dívkou... neví čím to je, protože on sám tu Sakuru nějak nezná, ale... očividně to musí být někdo, kdo Sasukemu není tak úplně lhostejný. "Vždycky si byl hrozně uspěchaný,"dostane ze sebe po chvíli, nemá v plánu jej soudit, ani v nejmenším. Právě naopak. Chce mu pomoct, protože ať už udělal cokoliv, tak je to pořád jeho bratr. "Řekni mi, co se stalo," vybídne ho poté po chvíli ticha, "Možná, že to není tak hrozné..." řekne po chvíli, aby to alespoň trochu zlehčit. Neví sice, co přesně se stalo, ale upřmně doufá, že zase až tak hrozné to být nemůže... ví, že Sasuke z ní chtěl dostat nějaké informace, ale... nějak se mu nechce věřit, že by proto byl schopný zajít až takhle daleko, aby jí snad nějak ublížil. "Jak... jak si jí ublížil? Tedy... jak si myslíš, že si jí ublížil?" upraví poté svoji otázku, protože jasně zaznamenal, jak nejistě se mu Sasuke přiznal. Jeho nejistý tón ovšem nepřisuzuje tomu, že by snad nevěřil Itachimu, ale spíše, že si nebyl jistý tím, co vůbec udělal. Právě proto rychle upustí od toho, že by jí snad mohl ublížit nějak fyzicky, přeci jen... kdyby ano, tak by to jistě řekl jinak.
"No ublížil jsem ji no... víš když dva... víš co..no otevrela se ji zase rána. Šel by si mi s tím pomoct.
Překvapeně vykulí oči, když mu dojde, co se mu jeho bratr snaží naznačit. Je pravda, že tohle je ta poslední věc, která by ho snad napadla. "Předpokládám, že předtím tě nenapadlo jaké by to mohlo mít následky..." zavrtí nad tím hlavou, na jednu stranu mu Sasuke pořád přijde dost neotrkaný což je nejspíš hlavně díky jeho nízkému věku. "Myslel jsem si, že si říkal, že je medic... myslím, že tohle by mohla zvládnout i sama, ale... neznamená to ne." Dodá poté a mírně pokrčí rameny, "pokud chceš, tak ti jistě rád pomůže mu, jen... měl bych na tebe jednu otázku," začne pomalu. Přeci jen ho to dost překvapilo v otázek, které se mu v hlavě vyrojily rozhodně není málo. "Myslel jsem si, že si z ní chtěl původně dostat nějaké informace o Konoze," začne pomalu a podívá se na Sasukeho, tedy spíš k němu jen natočí hlavu, protože díky tomu, jak je opřený tak mu do obličeje nevidí. "Je tohle jen... jen nějaká... nějaký způsob, jak z ní vytáhnout informace, nebo jsou v tom snad... řekněme city? Něco jiného?" Zeptá se ho na rovinu. Moc dobře si uvědomuje jaký Sasuke je, ale taky ví, že přeci mu snad již dokázal, že jemu to, jako svému bratrovi, říct může, protože on si veškerá jeho tajemství vezme do hrobu.
"Sám nevím.. nevím co to je. Je sice medic ale taky nemá sílu jak ji teplota vycerpava


Z jeho sdělení je ještě o něco zmatenější než předtím, a tak se nad tím na chvilku zamyslí. "Proč si tedy... odcházel?" Zeptá se ho poté, jemu samotnému moc nedává smysl, aby po něčem takovém jen tak odešel. "No... asi tě neuklidním, ale co sis myslíš, že si bude myslet když... když si odešel?" Podívá se na něho. Sám zůstává ještě stále sedět na místě aniž by to vypadalo, že se někam chystá. "Měl si s ní zůstat, ale je to tvoje věc," dodá poté. Nechce, aby to vypadalo, že se mu nějak moc stará do života. "Ale tak... možná, že to nic nebylo... myslím, že kdyby to s ní bylo nějak vážné, tak by tě snad ani odejít nenechala, nebo ne?" Zeptá se ho, sám je z toho trochu nejistý, protože odhadovat něco, když ani neví, jak to bylo je dost těžké. "Co chceš tedy dělat?" Zeptá se ho nakonec a pomalu se opět podívá před sebe, "myslím ale hlavně s ní jakože celkově. Necháš ji jít? Budou ji hledat... nehledě na to, že je dost možné, že se tak už dávno děje... je taky hezky možné, že jsou někde blízko. Kdo ví," pokrčí rameny, sám neví nic bližšího, ale přijde mu, že jediné řešení v případě, že ji zde chce Sasuke držet by bylo změnit pozici. Nahlas ovšem nic neřekne, protože tuší, že tohle Sasuke ví i bez něj a rozhodně jej nechce nijak navádět nebo něco podobného.
"Nechala by mě odejít i tak s toho jaký jsem k ni byl před lety. Přijde mi to jako včera jak jsem ji omracil potom co řekla že ke mě cítí.. U Orochimara jsem občas nad ni přemýšlel ale do dneška nevím čím to je. Co mám dělat. Do Konohy ji nepustim

Poslouchá jej zatímco nad tím sám přemýšlí, "city se jen tak nemění... pokud byly pravé. Někdy nezmizí ani poté, co je ta osoba pryč..." odmlčí se a na moment skloní hlavu. Sám si vzpomene na osobu, která byla v jeho srdce... než ovšem zemřela stejně jako zbytek jejich klanu. "Budu k tobě upřímný," řekne nakonec, když se rozhodne, co mu chce říct. "Nemůžu ti říct, co by si měl, nebo neměl dělat, protože to je čistě jen tvoje volba. Možná, že ti ta dívka není tak úplně lhostejná... a možná si to udělal jen... protože si prostě chtěl," řekne to tak, aby to neznělo nějak hnusně vůči němu. Nerad by ho totiž urazil. "Ale myslím si, že pokud přijdeš na to, že její city neopětuješ, tak by si ji měl jednoduše nechat jít... rozhodně to tak bude lepší pro ni, protože takhle by se jen a pouze trápila. Navíc... nevím jestli si to uvědomuješ, ale Konoha není tvůj nepřítel... a ani lidé v ní." Řekne a podívá se na něho, "Konoha byla můj domov... já už se tam ovšem vrátit nemůžu. Samozřejmě... mohl bych jim říct pravdu, ale... pořád jsem toho názoru, že bude lepší, když ta zůstane jen mezi námi přesně tak, jak si mi taky slíbil," řekne vážně, "ale to ovšem neznamená, že ty musíš žít stejně tak jako já... Konoha je ještě pořád tvůj domov, můžeš se vrátit. Jsem si jistý, že by tě jistě přijali... Zkus nad tím trochu popřemýšlet. Alespoň z části."
"Nevratim se pokud nepujdes i ty... jsi můj bratr takže buď spolu nebo nic... myslíš ze k ni můžu něco citit
"Sasuke, tohle není něco o čem bychom společně měli diskutovat..." řekne vážně a nakonec nad tím zavrtí hlavou, "nemůžeš kvůli mě zahodit svou budoucnost, protože právě ty ještě nějakou máš," poznamená. U sebe to tak rozhodně nevidí, "pravda je, že já jednoduše již nemám zrovna moc času... a to je taky důvod proč... proč chci, aby si měl pokud možno dobrý život... přesně takový jaký chceš... jenže si nemyslím, že by to znamenalo se pořád někde schovávat a utíkat před svými přáteli, kteří by pro tebe udělali první poslední. Samozřejmě mám na mysli taky Sakuru..." dodá poté a na chvilku se odmlčí. "Myslím si, že není nemožné, aby si k ní něco cítil, ale jestli ti není lhostejná... to už musíš vědět ty sám jen... měl by sis to uvědomit dřív než bude pozdě. Vím, že je to těžké, ale... bohužel je to pravda," řekne. Nadechne se, aby ještě něco mohl dodat, ale v tu chvíli slyší, jak se k nim rychle blíží nějaké kroky. Pozná, že někdo musí jít z úkrytu, a tak zůstane klidně sedět na místě aniž by se nějak zvlášť pohnul. Netrvá ovšem dlouho a brzy klapání kroků utichne a změní se v žvachtání, jak ten někdo jde po rozbahněném terénu, který je celý obklopuje po tom dešti. "Sasuke-kun?" ozve se ve tmě hlas, patřící právě červenovlásce, která pozorně kouká před sebe hledajíc právě mladšího Uchihu. "Blíží se k nám nějaká skupinka ninjů... jsou sice zatím daleko, ale... je jen otázkou času, když se dostanou až sem..."
Povzdechne si. "Fajn běžte si sbalit věci půjdeme jinam aby nás nenašli. Nii-san zvladnes to nebo ti mám pomoct. Co pomůže Sakuře

"Do toho na severu nebo...?" Zeptá se ho Karin z části stále trochu zaraženě, protože nečekala, že bude sebou chtít brát i tu holku, co předtím zachránil. Tajně doufal, že se rozhodne ji tady necháte. "Juugo a Suigetsu se již balí, ale... Nemyslíš si, že by bylo lepší, kdyby si tu holku nechal tady? Nevím to sice stoprocentně jistě, ale vsadila bych se, že ti ninjové jsou z Konohy a hledají ji," poznamená, "právě proto si myslím, ze bude lepší, když ji tady necháme...takhle bychom museli neustále utíkat z místa na místo, nemluvě o tom, že je pořád dost zraněná, nemůže chodit a bude nás jen zdržovat," dokončí Karin svůj projev a založí si ruce na hrudi jako znamení, že za tímhle si jednoduché stojí. Navíc...dává to smysl... což jen dokazuje,že to neříká jen kvůli svým osobním citům k Sasukemu.
Než se k tomu ovšem stihne Sasuke nějak vyjádřit, tak se do toho raději vloží Itachi, protože je mu jasné,že zrovna kladná reakce se od Sasukeho čekat nedá.
"Zvládnu to, ale nečekejte na mě... doženu vás," řekne a poté se podívá Sasukeho směrem, "můžeš Sakuru vzít na jestřábovi...mohl by vás unést oba, byli byste tam rychle a nemusel by si ji alespoň celou cestu nést," navrhne mu proti návrh na to, co řekla Karin. Nemusí se na ni přitom ani dívat, aby cítil, jak na něj zahlíží za to, že v tomhle Sasukeho podporuje.
Nšnávistně se podívá na Karin. "Pche co ty o ní víš hm? Neznáš jí tak se do jejího stavu neplet nebo tě zabiju... Už mě unavuješ si otravná!" A koukne na Itachiho. "Klidně jí vezmu jestli ti to nevadí. Půjdu jí říct že půjdeme dál
Po tom, co Sasuke řekl na něj Karin chvilku jen nechápavě hledí jakoby snad nemohla uvěřit tomu, co právě řekl. "Víš co, tak si dělej co chceš, snažím se tě jenom chránit Sasuke, protože s takovouhle skončíš hodně špatně," sykne Karin uraženě načež se otočí na patě a odpochoduje zpátky dovnitř do úkrytu, kde si je sama pro vé věci, které zahrnují taktéž lékařské vybavení, které by se jim jistě mohlo do budoucna hodit. Itachi mezitím ještě chvilku setrvává před vchodem spolu se Sasukem. "Sasuke, uklidni se," promluví klidně, chápe ho... to ano, ale přesto mu přišlo poměrně neslušné to, co řekl, protože by se to jistě dalo říci úplně jinak. "Je to na tobě. Upřímně si myslím, že takhle to bude lepší... budeš s ní moct být sám... tedy... aniž by u toho byla i Karin, dostaneš ji tak i rychleji od ostatních a je to mnohem lepší způsob než kdyby snad měla jít," pokrčí nad tím rameny, "ale... měl by si počítat s tím, že vzhledem k tomu, že pěšky skrz les to trvá o něco déle, tak my se tam dostaneme až... no... rozhodně později," řekne zamyšleně, neví přesně jaké by to zpoždění mělo být, ale počítá s tím, že Sasuke, pokud skutečně poletí na svém jestřábovi, tam bude mnohem dříve. "A... klidně jdi... " dodá poté a sám udělá krok směrem ke vchodu. Ještě předtím se ovšem otočí čelem k Sasukemu, "A buď opatrný," řekne vážně, natáhne k němu ruku a dvěma prsty jej ťukne do čela jako když byl ještě malý. Potom vejde dovnitř a jde rovnou k sobě.
"Ale no nejsem už malý.... Jo sletím to bude to pro její zranění lepší..." A taky jde dovnitř. Projde to až k sobě do pokoje kde vleze a hned za sebou zavře. "Saky? Spíš? Zvládla by si cestu do jiné skrýše? Neboj nepůjdeš pěšky sletíme to tam spolu.." A sedne si k ní a pohladí jí
Bylo to skoro jako sen slyšet znovu jeho hlas. Sama ani nevěděla, kdy se jí podařilo usnout a jestli to vůbec byl spánek, protože během vteřiny otevřela oči a zmateně se na něho podívala. Cítila se unaveně to ano, ale nikoliv ospale. "proč? co se děje?" vydala ze sebe poté poněkud nechápavě, když ovšem ucítí jak jí něco teče po tváři. Předtím si toho nevšimla, ale teď jasně v očích cítí slzy, a tak uhne pohledem a vytočí se k Sasukemu zády načež si rychle utře tvář a pomaloučku se zvedne do sedu, aby se jí opět neotevřela rána. Nechce se jí nikam jít... ne potom všem. Všechnu tu radost z toho, že jej zase po letech našla a že k ní možná taktéž něco cítí, nahradilo zklamání a bolest. Stačilo jí k tomu jen to, jak se předtím choval a co jí řekl... potvrdilo jí to ovšem hlavně to, jak rychle se vypařil potom, co se s ní vyspal jakoby to pro něj snad nic neznamenalo. Bylo tomu skutečně tak? Byla pro něj jen nějaká hračka? Hlavou se jí právě teď honí velké množství podobných otázek, na které ovše odpověď nezná což ji frustruje snad ze všeho nejvíce. Uvědomuje si ovšem, že nebýt toho, že tomu sama uvěřila... tomu, že se změnil, tak by to nyní nemusela řešit ani v nejmenším. "proč tak najednou?" dodá poté, když se jí podaří se alespoň trochu posadit. Je ovšem nakloněná na zdravou polovinu těla a rukama se opírá o matraci, aby neztratila rovnováhu.
"Mrzí mě že jsem odešel potom co jsme spolu měli, ale bráška na tom není dobře... Nemysli si že bych jinak odešel. Půjdeš tedy se mnou? Nemusíš jít po svých. Ponesu tě jestli chceš. Ty nejsi má volba, ale můj život." A obejme tě. "Máš vše co potřebuješ? Nebo ti mám něco přibalit. Tam kde budeme ti nakoupím i oblečení "
Vyjeveně se na něho podívá, skoro jakoby si právě nyní dala studenou sprchu. Chvilku pochybuje jestli se snad náhodou nepřeslechla, protože potom všem se dá jen stěží uvěřit, že Sasuke skutečně řekl něco takového. Nemá sice nějak zvlášť důvod mu věřit... ví, že jí může lhát a že to celé můžou být jen výmluvy, aby ona sama snad nepřišla na fakt, že tohle všechno je jen obyčejná hra. Navzdory tomu všemu a všem možným rizikům, které tohle s sebou přináší mu věří... jakoby mu byla schopná uvěřit každičké jednotlivé slovo, které jí řekne. Právě v tu chvíli se rozhodne. Buďto může veškerou jeho snahu sabotovat a navzdor svému stavu se pokusit utéct, a nebo... nebo mu bude věřit. Ještě jednou se pokusí vložit veškerou víru do Sasukeho, aby se snad uchránila od další bolesti, kterou by si odloučením způsobila. Miluje ho. To je to na čem jí nyní záleží ze všeho nejvíc... něco díky čemu je snad i ochotná alespoň na určitou dobu riskovat a zůstat právě tady pokud to znamená, že by mohla být se Sasukem. Jeho slova jí ovšem opět do očí nahrnou slzy, již po druhé za tento večer se tak stalo právě kvůli němu a tomu co udělal... tentokrát ovšem nepláče kvůli tomu, že by snad byla nešťastná. Právě naopak. Pomalu otočí hlavu jeho směrem, ve tváři stále šokovaný výraz. Nečekala to. Svýma smaragdovýma očima vyhledá ty jeho, temně černé a poté, aniž by brala ohled na svůj stav, se mu vrhne do náruče, jak tenkrát v nemocnici, když se probral poté, co jej Tsunade vyléčila. Ta radost se s tím co cítí nyní ovšem nedá srovna ani v nejmenším. "půjdu s tebou kamkoliv," šeptne tiše zatímco jej svírá v náručí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama