Láska zrozená z nenávisti 6. díl

21. listopadu 2016 v 11:00 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
Tak a přinášíme tu opět povídku


Masumi - Sakura
Mayu - Sasuke

Slyšela kroky, které se k ní pomalu blížily, přesto nereagovala. Když jí ovšem Sasuke zvedl hlavu a setřel jí slzy, tak se na něj podívá. Najednou jakoby ovšem neviděla toho milého Sasukeho jako předtím. Při pohledu do jeho tváře se jí totiž znovu vybaví všechny ty věci, co jí řekl a tím jí po tváři stečou další a další slzy. Nechápe, jak je možné, že se potom všem ještě pořád přetvařuje...přeci jen jasně viděl, že jej slyšela. "Nesahej na mě!" Vyjekne a prudce se od něj odtáhne jakoby jí snad nějak ublížil. Odsune se až na konec postele, kde se posadí na kraj postele a přitáhne si kolena k tělu. "Už si nemusíš na nic hrát, Sasuke...jasně jsem tě předtím slyšela..." hlesne tiše. Nechce plakat...ne před ním, ale nedokáže zadržet slzy, které jí stále a stále dál tečou. "Jak... jak si mohl?!" Vydechne poté, "potom všem... myslela jsem si, že... že snad konečně..." zlomí se jí hlas. "Sasuke... to ti to dělalo radost? To všechno? Hrát si se mnou jakobych snad pro tebe byla jenom hračka? Nic víc? Víc pro tebe neznamenám?" Podívá se na Sasukeho se smutkem v očích. Mlčky čeká co jí k tomu řekne, ale nakonec se pomalu zvedne s jednou rukou přiloženou k boku. "Ale ne...nemusíš se bát... já tady nezůstanu," zavrtí prudce hlavou a zvedne se, aby mohla odejít.,

Chytne te a posadi zpatky. "Promin. Nechtel jsem ti ublizit sama me preci znas jaky jsem. Nemyslel jsem to tak. Mam te rad nechci o tebe prijit. Ano chci aby nas klan pokracoval ale s tebou. Jestli chces bez si ja te tu drzet nebudu. Ale jedno si uvedom. Jsi uz jenom moje." s tim se on zvedne otoci a jde ke dverim
Nevěřícně se za ním podívá. Jen na kratičký moment zaváhá jestli mu snad nekřivdí, ale poté nad sebou prudce zavrtí hlavou. "Nezměnil ses... tolik jsem doufala... věřila jsem tomu, že ses změnil, ale spletla jsem se. Byla jsem hloupá a naivní... přesně tak, jak si mi tenkrát řekl... měl si pravdu," hlesne tiše a na moment si schová obličej do dlaní. Víc než cokoliv na světě chce nyní pryč. Dostat se co nejdál odsud a hlavně od Sasukeho, aby už dál nemusela snášet tu bolest, aby se mohla ponořit do své práce v nemocnici a do misí a nemyslet tak na to obrovské zklamání, které jí tahle mise přinesla. "Nevěřím ti už ani slovo," řekne poté, "řekl si to a to už změnit nemůžeš. Kdyby si to tak necítil, tak nic takového neříkáš, na to tě znám až moc dobře... vždycky říkáš věci na rovinu, i když pravda někdy bolí. Nezůstanu tady... ne potom všem a už vůbec ne s tebou," zavrtí nad tím rozhodně hlavou. I kdyby ji zde měli držet násilím, tak by se jednoduše nějak pryč dostala, protože kdyby zde měla zůstat, tak by se zcela jistě zbláznila. Nedokáže přesně určit, co Sasuke myslel tím, že nyní je jenom jeho, ale nijak zvlášť se tím nezabývá, protože jestli se jí skutečně podaří odejít a dostat se do Konohy bez toho aniž by se jí po cestě něco stalo, tak už se tím nebude muset nijak trápit. Bude totiž daleko... pryč z jeho dosahu.
"Chces odsud fajn jestli si najdes cestu si di, ale casem pochopis jak to myslim ze si jenom moje. A varuju te jestli se ti neco stane a ja te najdu vazne zranenou jak pred par dny tak te uz nepustim. Rozumis? Mrzi me ze mi neveris ale ja jinou nemel a mit ani nebudu.." s tim odchazi z mistnosti
"Nedal si mi ani jediný důvod ti věřit," zavrtí nad tím vším, co právě řekl hlavou. Ani si napamatuje, kdy naposledy se cítila takhle nejistá. Celou tu dobu mu věřila, že se změnil a že se do ní snad možná i zamiloval, ale potom, co si dnes vyslechla mu pomalu, ani nedokáže přijít na jméno. Copak by řekl tohle všechno, kdyby mu a ní skutečně záleželo? Ještě když musel tušit, že jej uslyší? nebyla tak daleko... a musel vědět, že se jejich rozhovor chodbou ponese v menší ozvěně. Nedokáže ani slovy popsat, jak moc ji to zklamalo... ani si neumí představit, že by se skutečně ve zdraví vrátila do Konohy. Jak by potom její život vypadal? Už by neměla tu naději, která ji držela při smyslech několik posledních let... naději na jeho návrat, protože to by bylo to poslední, co by ve skutečnosti chtěla. Sasuke pro ni vždycky znamenal úplně všechno, ale právě se proměnil v někoho,kdo jí snad ublížil úplně ze všech nejvíc. Předtím mu odpustila... všechno, co jí řekl byla ochotna zapomenout, ale tohle již zapomenout nelze. Tohle je na ni jednoduše až moc. Počká než se Sasuke skutečně vyprovodí z místnosti a jakmile slyší, jak se zavřely dveře, tak se stočí do klubíčka jako malé kotě a nechá slzám volný průchod. Ví, že na útěk bude mít času dost... obzvlášť když Sasuke nevypadal, že by se jí v tom chystal nějak zabránit. Tuší, že to nebude jednoduché, protože si už ani nepamatuje kudy sem přišla,ale... nemyslí si, že to je nemožné. Tedy alespoň se tomu snaží věřit.
Sasuke dojde zpatky za Itachim. "Tak vyrizeno. Jsem zvedavy co udela a jak se odsud dostane "

"Ty si neuvěřitelný..." zavtí nad jeho chováním hlavou. "Aby ses potom nedivil..." poznamená. "vsadil bych se, že ti ta holka není jen tak lhostejná... ale nalhávej si, co chceš," dodá. "Jen nechci, aby si toho potom litoval..." řekne vážně a udělá několik kroků,kterými jej obejde. Zastaví se ovšem uprostřed chodby a ještě se na něj otočí. "Chystal jsem se jít trochu projít..." nadhodí, " prozkoumat okolí, pročistit si hlavu..." rozvede to trochu. Je pravda, že od doby, co není v Akatsuki neměl moc času na vycházky, protože se většinu času držel uvnitř. Nepřišlo mu vhodné, aby se jen tak poflakoval po okolí, když má být vlastně mrtvý. Fakt, že o něm teď Sakura ví jej taky zrovna dvakrát nepotěšil, ale bohužel s tím už nemůže nic dělat... ví, že pokud se to proflákne a dostane se to až k ostatním členům Akatsuki, tak z toho rozhodně bude pořádný problém. Na to ovšem nyní myslet nechce a místo toho si chce užít jednu nevinnou procházku, aby se mohl nadýcha trchu čerstvého vzduchu, který mu jistě udělá dobře. "můžeš se přidat, pokud máš zájem," dodá poté. Má totiž pocit, že i Sasuke si potřebuje trochu pročistit hlavu. Rozhodnutí jestli půjde, a nebo ne, ale nechává na něj, protože přeci jen.. na to, aby jej tahal sebou násilím je Sasuke už dost velký. Sám se tedy pomalu rozejde chodbou směrem k východu.
"Nepujdu dneska ne. Jindy nevadi?" a kouka na nej. "Pujdu si lehnout jestli nevadi
"Jak myslíš, byla to jen nabídka," poznamená Itachi a na moment se ještě zastaví a otočí se čelem k Sasukemu. Je možná marné doufat, že se mu to všechno v hlavě ještě usadí a všechno si rozmyslí, ale... přesto v to doufá, i když je to možná velmi naivní. "Prospi se... a hlavně si to dej trochu dohromady. Musíš si věci ujasnit... dřív než bude pozdě. Věř mi, že..." odmlčí se. Jeho tvář se na moment potáhne stínem, když si vzpomene na svou vlastní zkušenost... nebyl sice v podobné situaci jako je Sasuke, ale jednu věc mu říct může: "Ztráta milovaného člověka bolí... a teď nemluvím o rodině, Sasuke. Láska je vzácná... měl by sis jí vážit... přemýšlej nad tím," šeptne. Sám ví, že nemá moc času a byl by rád, kdyby zde měl Sasuke někoho, kdo na něj potom dohlédne... právě proto na něj i tlačil, aby se vrátil do Konohy. Bohužel se mu zdá, že čím víc o tohle usiluje, tím víc to Sasuke odmítá jakoby na schvál. Jediné, co může nyní udělat je dát mu prostor, aby si všechno v klidu ujasnil a rozhodl se... nemohl mu to ovšem neříct a neupozornit ho na to. Nechce, aby si Sasuke zbytečně prošel další bolestí... "uvidíme se později," dodá ještě než se pomalu rozejde a brzy se Sasukemu ztratí za nejbližšm rohem odkud pomalu pokračuje až dokud nedojde k východu z úkrytu, ve kterém se právě nachází.
Sasuke jse k sobe do pkoje. Nerozsviti si jak zavre a lehne si na svou stranu
Cítí, jak se postel prohnula pod vahou dalšího těla a polekaně sebou cukne. Nečekala totiž, že se sem ještě vrátí... tedy alespoň ne tak rychle. Sama stihla za tu dobu skoro usnout vyčerpáním. Právě teď je ovšem plně vzhůru, ale nehýbe se. Schválně čeká dokud se Sasuke dýchání nestane pravidelným což značí, že konečně usnul. Když se tak stane, tak se pomalu zvedne do sedu a spustí nohy z postele. Ví, že by si měla dopřát pár dní odpočinku, ale... pokud se vše podaří, tak již za pár hodin bude doma, kde se o ni jistě dobře postarají a pokud to nezvládne... Ani sama neví jestli by jí to potom všem vůbec vadilo. Má totiž pocit, že její život jakoby po tomhle všem ztratil smysl... smysl, který ještě před chvílí představoval právě Sasuke. Nad těmito věcmi raději moc dlouho nepřemýšlí a místo toho se tiše vykrade ze Sasukeho pokoje ven na chodbu. I přestože pochopila, že jí Sasuke bránit nebude, tak jí srdce v hrudi bilo jako o závod vlivem adrenalinu, který jí proudil žilami. Právě teď totiž přišla zlomová chvíle... sama totiž tak přesně neví kudy by měla jít ven... rozhodne se to ovšem risknout a náhodným směrem vyjít jednou z chodeb. Pečlivě se přitom rozhlíží kolem sebe, ve snaze si zapamatovat cestu, ale zdá se jí, že je zde všechno stejné... jakoby si všechny chodby z okna vypadly a brzy tak díky tomu ztratí ponětí o tom, kde se právě nachází, nebo snad odkud přišla. Ani neví, jak dlouho tam jen tak bezcílně bloudila. Nevypadalo to, že by se snad blížila k východu což ji nejspíš frustrovalo ze všeho nejvíc. Nespěchala a raději šetřila síly, protože tušila, že bude lepší,když bude po cestě zpět běžet. Po několik minutách konečně uviděla světlo, které vycházelo z jedněch dveří, ke kterým se přiblížila a nakoukla dovnitř.Viděla, že je to menší kuchyň, ve které očividně někdo je. Chvíli váhala... nakonec se ovšem nadechla a vešla dovnitř. "Co chceš?" Ozvalo se ihned, co se otevřely dveře. Její pohled ihned padl na Karin, která stále zády k ní. Kousla se do rtu. Tušila, že teď má jenom jdnu možnost. "Potřebovala bych pomoct..." přizná pomalu. Odpovědí je jí ovšem jen pobavený smích a následně i pohled, když se na ni Karin otočí tváří v tvář. "Proč bych ti zrovna já měla chtít pomáhat? Jdi si raději říct Sasukemu," prskne přičemž se otočí zase zády k Sakuře. Ta si je jasně vědoma toho, že má Karin vlastně pravdu,ale přesto... tuší, že s tímhle jí ráda pomůže. "To nemůžu... chci odsud pryč... a vím, že ty mi můžeš pomoct... můžeš mi prosím ukázat cestu ven? Nevyznám se tady... a..." "Nemám důvod jednat proti Sasukemu... řekni si jemu," zarazí ji Karin, tentokrát už ne tak nevraživě což Sakuru povzbudí, aby pokračovala. "řekl mi, že mi bránit nebude... ale že si musím pomoct sama. Poslyš... Karin vidím na tobě, že se ti Sasuke líbí... a... mě už je to jedno. Chci domů. Když mi pomůžeš, tak už ode mě budeš mít pokoj a Sasukeho budeš mít jen a jen pro sebe," šeptne. Nemohla uvěřit tomu, že to skutečně říká... bohužel bylo tomu tak. Mezi dívkami se na moment rozhostilo ticho, které nakonec přerušila Karin. "Co tak najednou? ještě před chvíli jste vypadali tak šťastně..." řekne ironicky. Na to Sakura jen na prázdno otevře pusu, kterou zase zavře. Má co dělat, aby rozmrkala slzy. "To není tvoje věc... tak pomůžeš mi nebo ne?" Zeptá se jí raději. "No dobře..." rezignuje nakonec Karin, "pojď za mnou," dodá poté a vyjde z kuchyně odkud začne Sakuru provádět spletitou sítí chodeb dokud růžovláska na své kůži neucítí chladný vzduch, který značí, že už jsou skoro tam. "Musíš se vydat na jih podél řeky... tudy jsme přišli, dál už by si mohla trefit sama... víc ti neporadím," řekne ještě Karin, když se zastaví u východu. "Děkuju... i tak..." šeptne Sakura a vykročí ven z úkrytu. Sama nemůže uvěřit tomu, že se to skutečně chystá udělat... Na druhou stanu jediné,co teď chce je mít klid... dostat se co nejdál a zapomenout na všechno co se stalo. S touto myšlenkou se rozběhne přesně tudy kudy jí Karin řekla, nevnímajíc bolest z rány, která drží jen tak tak díky tomu, že si ji sama předtím léčila. K něčemu dalšímu se ovšem nedostala, a tak není divu, že po nějaké době díky ní začne značně zpomalovat. Slunce se pomalu začne uchylovat ke spánku a Sakura stále bloudí po okolí aniž by dušila, kde přesně se nachází. Jediné, co s přesností ví je, že je již daleko od místa, kde se nachází úkryt, ze kterého utekla. Stále ovšem pokračuje dál temným lesem, nevnímajíc strašidelné zvuky, které se rozléhají všude kolem. Jen těžko se dá odhladnout, jak dlouho ta cesta trvala než růžovláska znenadání omdlela vyčerpáním. Na chladné zemi ovšem nezůstala ležet dlouho, protože celé území již delší dobu pročesávaly hlídky z Konohy a během několika následujících hodin Sakuru bezpečně dostaly do nemocnice k Tsunade, aby se na ni podívala.

Sasuke se po pul hodine vzbudi a smatne do druhe poloviny postele. Jak uciti ze je prazdna vystreli s pokoje a zacne ji vsude hledat az dojde do kuchyne. "Kde je? Kam sla?!" vyprskne
Karin k němu zůstane otočená zády jakoby jej snad ani neslyšela. Stále je na něj naštvaná za to, jak se k ní předtím zachoval. Copak mu snad někdy něco udělala? Vždy se o něj starala, pečovala o něj a o všechna jeho zranění, jak nejlépe mohla... a klidně by se dalo říci, že bez ní by to pro Sasukeho mohlo být mnohem, ale mnohem horší než by si mohl představit. Ví ovšem, že není možné, aby jej ještě nadále ignorovala nebo to všechno bude jetě horší. "Kdo?" zeptá se ho nechápavě zatímco začne přerovnávat nějaké misky, které předtím umyla a nyní je chce uložit na své místo. "Ach... ty myslíš tu holku, co sis přivedl..." dodá s jasným opovžením v hlase načež pokrčí rameny, "nevím kde je... kam šla... a upřímně mě to ani nezajímá. Je to její věc... pokud vím, tak už je to velká holka nebo snad ne?" zeptá se ho a přitom k němu pomalu stočí pohled. Pohled na něj jí opět vezme dech. Nedokáže uvěřit tomu, že dokáže vypadat tak dokonale sexy, i když je prakticky rozzuřený. "Proč ji vůbec hledáš? Pomohl si jí... a jestli ji nemůžeš najít, tak nejspíš odešla někam pryč... jen to ukazuje, jak je nevděčná," zavrtí nad tím hlavou. Sama nechápe co se stalo, že odsud Sakura tak rychle utekla, ale tak nebo tak cítí, že je to pro ni jen a jen dobře... a nic víc nebo nic míň. Přeci jen... co lepšího by si snad mohla přát?
Rozzuri se jeste vic. "Do prdele kam sla do hazlu muze ta blbka vykrvacet..." a rozejde se ven a i s ukrytu. Aktivuje sharingan a hleda stopy.. Jak spatri tak sebou hrkne.. Vybehne k sobe vezme zakladni veci a vybehje smer Konoha. "Boze co jsem komu co udelal ze je tak lehkomyslna.."
"Sasuke počkej!" Křikne za ním Karin, ale než se stihne vzpamatovat a otočit, tak vidí jen prázdnou místnost. Nemá nejmenší ponětí, co to do něj tak najednou vjelo, ale cítí, jak ji to naštvalo. Nechápe, jak může vyvádět takové psí kusy jen a pouze kvůli nějaké holce, která stejně ani nestojí o to být s ním. Kdyby tomu tak totiž bylo, tak by ji tady ještě před chvíli neprosila, aby jí pomohla utéct. Na jednu stranu si říká, že by jí moná patřilo, kdyby na svo blbost doplatila... na druhou stranu si ovšem uvědomuje, že by tím nejspíš trpěl i Sasuke a to je to úplně poslední, co by snad chtěla. Právě proto raději doufá v tu nejlepší varientu a to, že Sasuke hezky zjistí, že se ta holka dostala v pořádku domů a následně se vrátí hezky zpátky za ní a všechno bude jako dřív. Tohle je přesně to, co by si Karin snad přála ze všeho nejvíc. Předtím, když se k nim totiž přidal i Sasukeho bratr, tak začala mít strach, že se snad Sasuke rozhodne vrátit se zpátky do Konohy a opustit je potom všem, co společně zažili. Sama si neumí představit, že by tomu snad mohl nastat konec... všechno se jí to nyní zdá tak neuvěřitelné. Nemyslí si, že by byla schopná jej jen tak pustit a nechat jej odejít bez toho aniž by o něj bojovala, a nebo se o to alespoň pokusila. Nakonec nad svými myšlenkami jen zavrtí hlavou, nechce na to raději ani nemyslet... ví, že tím stejně ničemu nepomůže, a tak raději vyjde z kuchyně.
Sasuke tedy vybehne ven a nabere si to do konohy. Cesta mu zhruba trva tri ctyri dny nez spatri branu Konohy.. Pomalu si to k ni blizi za normalni chuzi
Uplynuly čtyři dny od doby, kdy Sakuru v lese našla jedna z Konožských hlídek a dopravila ji do nemocnice, kde se o ni po celou dobu pečlivě starala samotná Tsunade. Sakuřin stav totiž nebyl zrovna dobrý a to nejen kvůli jejímu fyzikému stavu, ale spíše kvůli tomu psychickému, který byl sna ještě mnohem horší než ten fyzický. Celé ty dny s nikým moc nemluvila, a tak nikdo ani pořádně netušil, co se jí stalo, a nebo kde celou tu dobu byla. Naštěstí na příkaz Tsunade na n brzy přestali všichni naléhat a ona tak získala alespoň chvilku klidu, kterou tolik potřebovala. Jenže brzy zjistila, že v nemocnici to není místo, kde by chtěla být... tedy alespoň jako pacient... Hokage ji sice ještě nechtěla pustit do práce, ale nakonec se Sakuře přeci jen povedlo si vymoct, aby ji pustila domů, k ní do bytu kam se odstěhovala od rodičů. Až tam měla Sakura dostatek soukromí a zároveň tak příležitosti k tomu, aby si mohla promyslet veškeré věci... po návratu do vesnice se totiž dozvěděla i některé... zvláštní zprávy, ke kterým stále ještě nezaujala jednostranný postoj. Dnes ovšem, mnohem víc než kdykoliv předtím, cítila, že to doma už nedokáže vydržet, a tak se teple oblékla a pomalu vyšla z domu. Díky schopnostem páté Hokage na tom její brána byla mnohem lépe, a tak si tohle mohla dovolit navíc... jistým způsobem ji procházka po Konoze uklidňovala. Tentokrát ovšem jen tak nebloudila... její kroky ji vedli přímo k místu, kde před lety chtěla zastavit Sasukeho při odchodu z vesnice... nyní si uvědomuje, jak hloupá byla... a navzdory tomu, že ji to místo ještě víc rozesmutní, tak se posadí na onu lavičku a zahledí se na oblohu.
Sasuke dojde az k branam a i v klidu jako by nic si vejde pres straze. Zastavi se a jde cestou kterou tenkrat odchazel. Jak na lavicce uvidi Sakuru prejde za jeji zada a zakryje ji oci.. Druhou rukou ji chyti kolem pasu a privine ji k sobe. A takhle ceka

Ve chvíli, kdy ji někdo zezadu chytí a zakryje očí sebou polekaně trhne a zároveň výkřikne. Cítí, že za ní někdo stojí, ale kdo na to nestihne ani pomyslet, protože sebou opět trhne, tentokrát o poznání prudčeji, navzdory tomu, že by vzhledem k svému stavu neměla, a rychle se od něj odtáhne. Zvedne se z lavičky a udělá několik rychlých kroků dopředu dokud se nezastaví zhruba uprostřed cesty. Až potom se otočí čelem k lavičce. Když ovšem spatří, kdo to byl, tak ztuhne na místě. Sasuke je snad úplně ten poslední koho by zde čekala. Byly doby, kdy by se mu ihned hodila kolem krku, ale dnes ne... ne potom všem. Při pohledu na něj se jí totiž ihned vybaví všechna ta slova, kterými jí tolik ublížil a kterými si ji od sebe odehnal. "Co tady děláš?" Hlesne nechápavě. Snaží se tvářit jakoby jí to snad bylo úplně jedno, ale pravda je jiná... Stýskalo se jí, i když si to nechce přiznat. Nečekala ovšem, že snad Sasuke skutečně přišel až sem vzhledem k tomu, že se předtím tolik bránil... kdyby věděla, že takhle ho sem dostane, tak by to snad udělala již dávno. Právě teď si od něj ovšem drží odstup několika kroků a pažemi si objímá trup. Neví, co by od něho mohla čekat... chce ji snad vzít zpátky? Při téhle myšlence udělá krůček dozadu.
"Takze me nechces videt? No dobre tak pujdu pryc kdyz si me od sebe odstrcila." a otoci se a jde odkud prisel
Zarazí se, když se k ní Sasuke otočí zády. Tohle jí přijde až moc jednoduché. Je možné, aby to takhle rychle vzdal a šel zpátky? Celou tu cestu? Tak nebo tak je raději opatrná, protože to poslední, co by chtěla je vrátit se tam zpátky...neumí si představit, že by se tam snad měla vrátit, protože jasně cítila, že to nebylo místo, kde by byla vítaná. "A co si čekal? Že rekneš, jak ti na mě nezáleží, že jsem ti lhostejná a že ke mě nechováš ani špetku citu a já se ti hodím kolem krku?" Vydechne nechápavě a zavrtí nad tím hlavou. Chtěla se otočit a odejít, když se jí najednou zatočila hlava jako několikrát předtím. Tentokrát to ovšem bylo o poznání horší, a tak raději doklopýtala zpátky k lavičce, na kterou se posadila. Ví, že ji Tsunade varovala, aby byla hlavně v klidu, ale přijde jí, že po tom všem je něco takového naprosto nemožné. Hlavu si na chvilku schová do dlaně a přivře oči, čekajíc až se jí udělá trochu lépe zatímco druhou ruku si nechává položenou kolem pasu. Neví jestli Sasuke už odešel, a nebo snad ne... ani sama neví, co by pro ni v tuhle chvíli bylo lepší. Cítí totiž, že navzdory tomu, že jí jeho přítomnost ubližuje, tak pořád cítí, že její city k němu nezmizely... stále jsou tam, i když se je snaží co nejvíc potlačovat, protože ví, že by to všechno jenom zkomplikovalo.
Zpozoruje to a tak ji jeste prichytil a sedl si k ni a privinul k sobe. "Co ti je no tak Saky? Rekni mi to at je to cokoliv.." a pohladi te po vlaskach
Chvilku jej ani nevnímá, jak se snaží uklidnit se,aby se jí přestala hlava. Vybaví se jí přitom slova Tsunade, která jí jasně kladla na srdce, aby se nijak nerozrušovala, nebo si tím ještě sama uškodí... sama ovšem nevěděla, jak by toho měla právě teď docílit. "Nic mi není," odpoví mu po chvíli a pomalu se napřímí tak, že se zády opře o lavičku, aby se částečně dostala i z jeho dosahu. Ne že by jí snad jeho dotyky byly nepříjemné... právě naopak, ale sama se ještě stále nedostala přes to, co slyšela, a tak není schopná to všechno vnímat pozitivně. Stále se totiž bojí, že je to jen nějaká přetvářka a kdyby mu nyní řekl pravdu, tak by se nikdy nedozvěděla, jak to Sasuke skutečně má. "Řekni mi pravdu... proč ses vracel? Rozhodl ses snad zůstat?" zeptá se ho s pohledem upřeným před sebe na cestu, která je celá potažená stínem. "Naruto by měl radost kdyby věděl, že si tady..." poznamená po chvíli, "tak dlouho tě hledal... možná by si mohl zvážit, že tu zůstaneš... alespoň na chvíli. Upřímně doufám, že on nepatří na seznam těch osob, které jsou ti ukradené," zamumlá. Ví, že to jestli zůstane nebo ne si Sasuke musí rozhodnout sám podle toho, co chce on sám... nemůže ho k ničemu nutit a ani mu říct cokoliv, co by jej přimělo zde zůstat, protože kdyby to udělala, tak by to nemuselo dopadnout dobře a nakonec by se to ještě všechno mohlo obrátit proti ní což by rozhodně nechtěla.
"Odpovim ti kdyz mi povis co ti je.."
Zavrtí nad tím hlavou, přijde jí to trochu jao vydírání, ale nakonec... mohla čekat že bude chtít něco za něco. "Odešla jsem z nemocnice dříve než jsem měla... ještě pořád jsou to následky z toho zranění. Točí se mi hlava, protože se mi ještě stále nedoplnila všechna krev, kterou jsem ztratila," odpoví mu poté s pokrčením ramen, "jak jsem řekla... nic to není jen je to trochu na obtíž," vydechne. Může si za to sice sama, protože kdyby byla zůstala v nemocnici, tak by něco takového nemusela řešit vůbec, ale... už to tam nedokázala vydržet, a tak se raději rozhodla, že přežije těch několik dní, kdy se bude ještě cítit takhle malátně. Pořád to pro ni bylo lepší, protože takhle měla svůj klid a hlavně svodobu, která jí tolik chyběla. "takže?" přeci jen k němu nakonec pomalu stočí pohled, kterým ho sjede. Snaží se udržet si nic neříkající výraz, ale je to pro ni tak těžké... už je ta snaha se na něj dívat jako na někoho, kdo je jen a pouze bývalý člen jejíh týmu, hlavně když její city k němu jsou mnohem silnější než pouhé přátelství nebo snad známost. "Jak to je?" vydechne. Ví, že se nemůže spoléhat na to, že jí nebude lhát... upřímně ale doufá, že ke lži nebude mít důvod. Přeci jen... na obyčejnou otázku se hodí obyčejná odpověď. Přijde jí, že za tu dobu, co už se znají snad ani není důvod k tomu, aby si lhali... ona už ví jaký je a pochybuje, že by ji snad něco ještě dokázalo překvapit.
Podiva se na ni a priblizi se k ni. Pak se nakloni a polibi ji. "Staci ti to takhle? Rikal jsem ti to u me v pokoji. Ty nejsi volba, ale muj zivot

Stejně jako poprvé i nyní se jí z toho zatajil dech a srdce jí začalo bít jako o závod. "Já vím, ale... to co si řekl potom..." uhne pohledem a smutně se podívá na zem. Ranilo ji to. Nejhorší na tom všem ovšem je, že nemá nejmenší ponětí, co by si o tom všem měla myslet. Jak mu totiž po tom všem může ještě věřit? Sama neví. Je pro ni těžké takhle rychle na všechno zapomenout a hodit za hlavu. Tuší, že nemá žádný jiný důvod k tomu tohle dělat, ale... přesto se stále cítí nejistě. Potřebuje čas. Alespoň tohle ví. "Ale já nemůžu... neumím si představit, že bychom celou dobu jenom utíkali před ostatními... před přáteli... Nejsem jediná, kdo tady v Konoze má lidi, na kterých mi záleží... i ty tady máš přátele Sasuke... a nemluvím jen o Narutovi," zavrtí hlavou, "Pochopila jsem, že moje místo je tady, v Konoze," šeptne tiše, "pokud to co říkáš je pravda... pokud ti na mě skutečně záleží a chceš být se mnou, tak... nevidím jiný způsob než aby ses vrátil zpátky do Konohy. Aby ses vrátil domů," hlesne tiše a podívá se na něho. Ještě jednou se svýma smaragdovýma očima podívá do těch jeho temně černých. Čeká, co jí na to řekne... ani neví jestli má čekat kladnou, a nebo snad zápornou reakci. Samozřejmě ví, co by chtěla ona sama, ale není si jistá jestli je Sasuke schopen se všeho zdát jen proto, aby zde mohl žít s ní.
"Nemuzu ne ted kdyz bracha je na tom tak spatne. Nemuzu nejde to.. Jedine ze by jsme brachu dostali tady
Pomalu přikývne, sama na tenhle fakt skoro zapomněla. "Chápu," hlesne tiše a na moment přivře oči. "No já... upřímně si nejsem jistá, že je dobrý nápad, aby... tedy... vážně si myslíš, že by se chtěl vrátit?" zeptá se ho na rovinu, "navíc... bylo by to složité," povzdechne si. Neumí si představit, co všechno by museli udělat, aby se jim podařilo dostat Itachiho zpátky do vesnice. Přeci jen ho tady všichni berou jako nukenina, který patří k Akatsuki... "vlastně... tady si stejně všichni myslí, že... že je mrtvý," řekne pomalu a zamyšleně. Neumí si představit, co by vůbec mohli udělat, aby se jim tohle nějak podařilo... a jestli by vůbec byli schopni Itachiho přesvědčit, aby sem vůbec přišel. "Já..." začne poté. Chvilku váhá. Skousne si ret, jak nad tím vším přemýšlí. Nemůže skoro ani uvěřit, že by mu to snad mohla skutečně uvěřit... jenže... přeci jen proč by jí snad měl lhát? "Já... totiž..." ošije se. Zhluboka se a nadechne a vydechne, "jdi za ním... je to tvůj bratr a záleží ti na něm... nemůžu po tobě chtít aby si zůstal tady," šeptne a zavrtí nad tím hlavou, nerada by, aby si snad Sasuke myslel,že jej nutí si vybrat mezi ní a jeho bratrem. "Ale já nemůžu jít s tebou... nejde to," řekne vyhýbavě se pohledem upřeným na kamennou cestu před sebou. Nechce to nijak rozvádět, ví totiž, že nic není jisté...
"To jsem cekal. Neveris mi fajn. Udelal jsem blbost ze jsem sel sem
"Kdybych ti nevěřila, tak tady už dávno nesedím," hlesne tiše a zavrtí nad tím hlavou, "jednou říkáš něco... potom zase něco jiného, co to úplně popírá. Upřímně jsem z toho všeho hrozně zmatená, protože mi nejde do hlavy, proč by si něco takového říkal... ještě ke všemu před svým bratrem, když si to tak nemyslel," odmlčí se a na moment si schová obličej do dlaní. Cítí se z toho všeho frustrovaně, to ovšem není zdaleka to nejhorší, jak by se mohlo zdát. Ví totiž, že zde jsou věci, které by se Sasukem měla rozhodně začít řešit, protože je to i jeho věc. Přesto chce raději vyřešit právě tohle. "Potřebuju čas... nevím proč na mě tak hrozně tlačíš... Sasuke já... upřímně. Ublížilo mi to. Hrozně mi ublížilo to, co si na té chodbě řekl. Možná bych spíš pochopila, kdyby si něco takového tvrdil třeba před Karin, ale že zrovna před Itachim," zavrtí hlavou, zklamalo ji to a to hrozně. Ani sloby nedokáže popsat, jak moc. "Ale teď... teď tady řešíme něco důležitějšího a to je to jestli zůstaneš, nebo odejdeš," odmlčí se, uvědomuje si, že nyní má důvody k tomu proč chce, aby Itachi přežil, a tak se podívá na Sasukeho z části trochu váhavě. "vím, že jsem ti slíbila, že ti pomůžu s Itachim... ale... nemůžu jen tak odejít z vesnice, nemyslíš si, že by bylo jednodušší kdyby... kdyby sis třeba zkusil promluvit s Tsunade? Pokud totiž Itachi přesvědčil tebe... a očividině ti musel říct něco, co ti zabránilo v tom vykonat na něm tu pomstu, tak možná že by to stejné přesvědčilo i ji,"
"To neni spatny napad.. Co prede mnou tajis, hm?" a kouka
"Jsem ráda, že ti to tak přijde," šeptne potom se ovšem trochu zarazí. "Nemám důvod před tebou něco tajit jen... jen chci, aby se tohle nějak vyřešilo, protože... protože si přišel až sem očividně z nějakého důvodu... a jestli je to skutečně kvůli mě, tak bychom na to měli nějak přijít spolu," šeptne a podívá se na něho jeslti souhlasí. "nejsem si úplně jistá, jak přívětivá by Tsunade-sama byla..." dodá pot zamyšleně a pomalu zvedne hlavu, "no... nejspíš ti nezbývá nic jiného než to zkusit..." řekne potom a pokrčí rameny, "Ale otázkou je jestli to chceš vyřešit nyní, a nebo jestli to chceš raději nejdřív probrat se svým bratrem, byla by totiž škoda, kdyby si něco zařídil a on... a on chtěl něco úplně jiného nemyslíš?" podívá se na něho jestli nebude mít třeba úplně jiný nápad. "vlastně... je na tobě, co nakonec uděláš, ale... já upřímně nevím, nevím jak přesně to udělat... myslím si, že by Tsunade neměla problém s tím přijmout do vesnice zpátky tebe, protože kdyby to neudělala, tak by jí Naruto nedal celé dny pokoj a myslím si, že to by neriskovala. Už tak jí leze na nervy... nechápu, jak se může pořád chovat jako malé dítě," zamumlá a zamračí se. Chování Naruta jí někdy skutečně naprosto uniká a nechápe, jak se může neustále chovat tak dětinsky. "bude mít obrovskou radost až se dozví, že se chceš vrátit... stejně jako ostatní," hlesne tiše a jemně se pousměje. "možná... že potom bude všechno jako dřív tedy... skoro všechno"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama