Láska zrozená z nenávisti 7. díl

23. listopadu 2016 v 11:15 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
Tak a přinášíme tu opět povídku


Masumi - Sakura
Mayu - Sasuke

"Já mu nic rikat zatim bebudu. Tajis mi neco vidim to
"Vážně jsi si jistý, že je to takhle dobře?" zeptá se ho trochu nejistě. Nakonec ale usoudí, že je to jeho bratr a on ví, co je nejlepší. Dál už se do toho tedy raději nestará a zaměří se na Sasukeho druhou otázku, nad kterou se trochu pozastaví. "Jsem jenom hrozně unavená.. tohle všechno mě unavuje..." odpoví mu, "asi se ti to jenom zdá," šeptne a zase se narovná, aby se zády mohla opřít o lavičku. Ani si sama už nepamatuje, kdy se nějak normálně vyspala, protože od doby co je v Konohy se jí spánek poněkud vyhýbá, a nebo je jen velmi lehký tak, že si ani nestačí pořádně odpočinout. "takže si rozhodnutý to zkusit? A zůstat v Konoze?" zeptá se ho potom. Nenapadlo by ji, potom, co slyšela, že Sasuke by tohle udělal... že by se dobrovolně vzdal veškerého toho cestování, aby se vrátil k nim do Konohy,kde nejspíš zaujme nějakou pozici a bude plnit mise podle toho, co mu rozkáže jejich Hokage. Vždycky si sice představovala jejich společný život, jak by mohli být šťastní, ale není si jistá jestli je to všechno vůbec možné... přeci jen tolik věcí se od té doby událo, že se to nyní zdá být skoro nemožné, i když... Sasukeho návrat by k tomu mohl představovat první pozitivní krok. "Kdy bys chtěl jí za Hokage?" zeptá se ho potom. Nezmiňuje to sice nahlas, ale ví, že je jim oběma jasné, že si nakonec někdo všimne, že se Sasuke potlouká poblíž.

"To je jedno kdy.. Proc mi lzes?" a dal kouka
Mlčky se na něj podívá a sklopí pohled. "Sasuke nech toho prosím," vydechne tiše. Neví proč zaujal takovýhle postoj, ale už ji z toho začíná skutečně bolet hlava. Začíná pomalu toužit po odpočinku, protože cítí, že za dnešek toho na ni již bylo až až. "Dělej jak myslíš... upřímně si myslím, že... že je to na tobě. Je to tvá volba," shrne to nakonec. Právě proto nic víc neřekla... a ani nic míň. Ví, že Sasuke si tohle všechno musí ujasnit sám aniž by do toho ona nějak zasahovala. Právě proto se pomalu zvedne z lavičky. "Nic jiného, jak ti s tímhle pomoct mě už nenapadá... ale... ještě jednu radu ti dám pokud půjdeš za Tsunade-sama," šeptne, přeci jen by byla nerada, kdyby se Sasuke vrátil s modřinami a nebo jinými zraněními. "Snaž se být uctivý... a milý, protože naše Hokage je poněkud... temperamentní," vydechne, nenašla jiná slova, kterými by to mohla slušně vyjádřit. "navíc... je to taky člověk, který ti v tomhle může hodně pomoct. Má pochopení... ale musíš jí k tomu dát důvod," šeptne a jemně si zastrčí několik pramínků vlasů za ucho. "Pokud se rozhodneš zůstat... tak se určitě ještě uvidíme..." šeptne načež se k Sasukemu otočí zády a pomalu vykročí zpátky. Ví, že by ji teď mohl bez problémů omráčit, jako tenkrát, s tím rozdílem, že by ji tentokrát unesl s sebou... ovšem má takový pocit, že to neudělá... že snad zvolí jinou variantu.
Jen si povzdechne. "Je tu jeste vetsi nuda nez tenkrat... Otrava fakt toto... Vybrala sis vesnici misto me, fajn..."
Zastaví se, když už je několik kroků od něho. Nedokáže uvěřit tomu, co právě řekl... skutečně ji obviňuje právě z tohohle? Nevěřícně vydechne. "Jak... jak se opovažuješ?!" vydechne a otočí se k němu s nevěřícným výrazem ve tváři. "To ty... ty si ten, kdo si tenkrát zvolil pomstu! Ty si mě opustil a nechal si mě tady samotou! Ublížil si mi tolikrát a... a já..." vydechne. Na moment se jí ovšem zlomí hlas. "Já jen chci normální život... aniž bych se musela neustále ohlížet... a bát se, co se bude dít... Celou tu dobu jsem si nepřála nic jiného než to, aby si byl tady... abychom byli konečně spolu... a... aby všechno bylo zase jako dřív. Tak jak... jak mě vůbec můžeš obviňovat? vždycky jsem tě milovala..." hlesne tiše a ublíženě zároveň. Neumí si vysvětlit, jak je možné, že říká něco takové i po té době. Přeci jen ji zná už od malinka, když byli ještě děti. "myslela jsem si, že to pochopíš..." hlesne tiše, "nikdy v životě... nikdy by se nedalo něco takového tvrdit.... já... tohle není pravda." Hlesne tiše a prudce se otočí. Opět se jí z toho zatočí hlava, ale přesto všechno se opět rozejde dopředu. Ublížilo jí, že si snad myslí, že by byla schopná dát přednost vesnici, kdyby proto sama neměla až moc dobrý důvod. Jenže k tomuhle se ovšem nedostala. Místo toho šla rychlými kroky zpět do vesnice ke svému bytu, protože cítila, jak jí v očích opět štípou slzy.
"Vidis proto jsem te tenkrat nevzal sebou. Jsi prilis precitlivela
Jeho slova k ní dolehnou jen tlumeně. Vnímá je, ale nijak na ně nereaguje. Sama ví, že nikdy nebyla tak chladná v chování jako on, ale... poslední dobou věděla, že je její chování mnohem emotivnější než tomu je normálně. Vysvětlení se ovšem dozvěděla až před několika dny. Ulicemi Konohy prokličkovala dost rychle. Kolem nebyli lidé, kteří by ji snad mohli zdržovat, protože v tuhle hodinu již většina obyvatel ležela ve svých postelích a spala. Ona sama se ke svému bytu dostala až po několik minutách. Nijak se ovšem nezdržovala a rovnou otevřela dveře, vešla dovnitř a zamkla. V jejím bytě ji obklopý známý pocit bezpečí a zároveň pohody, kterou tolik potřebuje. Uklidňuje ji fakt, že Sasuke ani neví, že se přestěhovala, natož kde bydlí... cítila totiž, že dnes už by další setkání nezvládla. Její další kroky vedly ihned do jejího pokoje, kde ze sebe sundala přebytečné vrsty a zůstala tak jen ve svetru, pod kterým měla tričko a v dlouhých legínách. Sedla si a postel a posunula se až do jejího středu, kde se opřela zády o pelest a polštáře. Měla se šetřit... Tsunade jí to kladla na mysl několikrát... dokonce ji přesvědčovala, aby zůstala v nemocnici, protože její stav nebyl vážný jen kvůli ráně, kterou si sama z části vyléčila, ale taky kvůli něčemu jinému... něčemu mnohem drobnějšímu a zároveň zranitelnějšímu.
Sasuke to neresi a jde k tsunade. Cesta ku trva tak pul hodiny kdyz tam dojde. Zaklepe a pak vejse. Mluvi spolu o vsem moznem az dojdou na tema Sakura. "Jak to myslite, ze jeji stav je vazny? O co jde? Reknete mi to?" a zahledi se na ni

"Je mi líto Sasuke," odpoví mu Tsunade, která doteď sedí za svým psacím stolem, který je přeplněn množstvím papírů, které musí ještě dnes stihnout vyřídit. "Tohle je čistě jen Sakuřina věc a já jí slíbila, že o tomhle s nikým mluvit nebudu," řekne čímž mu jasně naznačí, že ať už by ji prosil jakkoliv, tak mu žádné prodrobnosti podat nemůže. "Ale bojím se o ni..." vydechne, "za ty roky jsem ji takovouhle ještě neviděla... a spíše než po fyzické stránce se o ni bojím po té psychické. Neřekla mi, co se stalo, nebo kde ty dny byla poté, co se Kakashimu ztratila z dohledu, ale je mi jasné, že se muselo stát něco, co ji dostalo do tohohle stavu... skoro s nikým nemluví a pokud vím, tak se ostatním dost vyhýbá. Snažila jsem se ji mít pod dohledem a udržet ji v nemocnici, ale je tvrdohlavá a odešla," vydechne a zavrtí nad tím hlavou. Tak ráda by věděla, jak jí pomoct... ale bohužel jí nyní vůbec nic nenapadá. "Myslím, že ti došlo že tohle je hlavní důvod proč jsem souhlasila s tvou prosbou. Vím o citech, které k tobě Sakura chová, ale... zároveň tě musím upozornit," řekne pomalu a tentokrát se na něj podívá vážným pohledem, který jasně naznačuje, že se nechystá vtipkovat a že tohle si má Sasuke zapsat za uši. "Musíš pochopit, že něco takového rozhodně není lehké... a pokud se snad opět rozhodneš zradit vesnici, nebo něco podobného... tak tě srovnám vlastnoručně a věř mi, že pořád tě to bude bolet méně než Sakuru," odmlčí se. Nechtěla zajít do výhružek, ale potřebovala ho upozornit, aby si snad nemyslel, že si může dělat co chce. "každopádně co se týče jejího stavu a podrobností... to se budeš muset zeptat jí. Bude nejlepší, když ti sama všechno vysvětlí,"
"V jakem stavu? Nemam v planu zradit pokud vy vyhovite moji prosbe tak Sakure zustanu po boku..
"Neslyšel si mě?" Podívá se na něj, tentokrát již značně podrážděně, "Myslím, že jsem ti toho již řekla dost, zbytek se dozvíš od Sakury... nebudu zde o ní mluvit ještě když si výslovně přála, abych s nikým nic nekonzultovala. Je dospělá... a má na to právo. Tolik k jejímu stavu," pokrčí rameny, "a co se týče tvé prosby... samozřejmě mám pravomoc k tomu tě přijmout zpět do vesnice a udělám to... jenže co se týče tvého bratra, to je poněkud jiný příběh. To, že si přesvědčil mě neznamená, že se zde nesetká s odporem u ostatních. Tohle je něco, co budu muset vyřešit ještě s jinými... navrhuju tedy, aby si zatím zůstal zde ve vesnici a jakmile vymyslíme, jak přesně to udělat, tak budeš moct začít jednat," řekne. Uvědomuje si totiž, že pokud je to, co jí Sasuke řekl pravda, tak se musí postarat o to, aby s jeho bratrem všichni do jednoho zacházeli jako v rukavičkách. "Nemělo by to trvat dlouho, uvědomuju si, že je to poměrně neodkladná záležitost.... pokud je to tedy všechno, tak můžeš jít," řekne. Sama už nemá, co víc by k tomu snad dodala. Přeci jen... má dost i své vlastní práce a všechny tyhle papíry rozhodně nezmizí jen tak samy od sebe, jak si by rozhodně přála. Právě proto by byla ráda, kdyby na to měla již klid a mohla se do toho znovu vrhnout. "Ale... Ještě další věc... doufám, že pochopíš, že... jak to říci. Nechci, aby si opouštěl vesnici bez toho aniž by někdo věděl kde jsi... a proč si odešel. Nemusíš to hlásit přímo mě, postačí, když o tom dáš vědět třeba Kakashimu, ale je to nutnost, na které musím trvat"
"V poradku jen jeste neco. Itachi kasle uz i krev nevim co s tim uz delat
"Nemůžu udělat diagnózu na dálku, to nejde. Existuje spousta... tedy... větší množství faktorů, které tohle mohou způsobovat, některé jsou jen banality a myslím, že co se týče jeho, tak to bude něco vážnějšího pokud si s tím doteď nikdo neporadil," odmlčí se. "Nemohu ti nic slibovat, nevím jaký je jeho stav, ale pokud se bude chtít nechat léčit, tak udělám všechno proto, abych ho zase postavila na nohy, ostatně... jako vždycky. Nejsem, ale žádný kouzelník, Sasuke, to by si měl pochopit. Medicína umí být nevyzpytatelná a nikdy nic není stoprocentní..." řekne. Sama moc dobře ví, že mu nesmí dávat plané naděje, aby poté nebyl zklamaný. Sama neví jestli bude v jejich silách Itachimu zachránit život...možná, že mu bude moct pouze ulevit od bolesti než to přijde... "Nic víc ti k tomu zatím říct nemůžu. Abych věděla víc, tak jej potřebuju mít zde, abych na vlastní oči viděla, co se děje a mohla provést příslušná vyšetření," dodá. Za jiných okolností by možná svolila, aby šla Sakura spolu se Sasuke zjistit, co se děje. Jistě by to tak bylo mnohem lepší pro klid ve vesnici, ale... ví, že tohle zatím neni možné ani v nejmenším.
"Mam pro nej dojit je to jen par hodin cesty. Navic vam muze pak ten pribeh rict sam..
"Myslím si, že bude lepší, když nyní zůstaneš tady ve vesnici... musela to být dlouhá cesta a taky si musíš odpočinout. Navíc nyní mám sama nějaké neodkladné záležitosti, které musím vyřešit a stejně bych se tomu věnovat nemohla," vysvětlí. Přeci jen je to poněkud moc rychlé vzhledem k tomu všemu a ona ani nezačala přemýšlet nad tím, jak to vyřešit, aby ve vesnici nevypukly zbytečné rozpory kvůli tomuhle. "Nejdřív se všeho vyřeším tu věc s tebou a tvým návratem, aby se náhodou nestalo, že se ještě dostaneš do potíží," poznamená poté. Sama neví jaký Sasuke je, protože krátce po jejím příchodu z Konohy odešel. Tipuje, ale že jeho příchod rozhodně vyvolá pozdvižení a to hlavně u Naruta, který z toho všeho bude na větvi. "Ber to jako doporučení... Navíc... upřímně... nevypadáš, že by se ti někam ještě není chtělo," poznamená při pohledu na výraz v jeho tváři. Rozhodně zde nechce mít dalšího, co se bude nějaký způsobem hroutit z vyčerpání nebo něco podobného. Ani vlastně neví jestli se nesnaží zbytečně, jestli ji Sasuke vůbec poslechne... "je to všechno co si chtěl?" Zeptá se ho poté.
"Kde najdu Sakuru mi rict muzete nw?" a kouka na ni aby mohl jit
Povzdechne si. Neví jestli z tohohle bude Sakura ráda, protože se jí poslední dobou zdá, že se nějak moc změnila... na druhou stranu je pravda, že by jí Sasuke možná mohl alespoň trochu pomoct. "Upřímně doufám, že teď bude u sebe doma..." řekne. Přeci jen v tuhle hodinu by ani nic jiného nečekala. "Pokud vím, tak je to nějaká doba, co se odstěhovala od svých rodičů a teď bydlí kousek od centra, můžu ti dát adresu, aby si to našel, ale mysli na to, že by si měla šetřit," řekne vážně pro případ, že se snad Sasuke rozhodne za ní jit ihned. Natáhne se tedy pro jeden z čistých papírů, na který mu napíše název ulice a taktéž číslo, aby to Sasuke snadno našel. Poté mu ten papírek podá, "Pokud nebude u sebe, tak je pravděpodobně u rodičů, ale...měl by si nejdříve zkusit ten byt," řekne hlavně vzhledem k tomu, že Sakura se poslední dobou distancuje ode všech. Ani by se nedivila, kdyby tam byla ještě pořád aniž by snad vůbec vylezla někam ven mezi lidi.
"Zajdu tam a postaram se o ni..." a pak jde. Vyleze a jde pomalu do centra. Kdyz tam dojde hleda jeji dum. Kdyz to najde seskoci k okbu a otevre si ho a opatrne vejde dovnitr. Najde sakuru a opatrne si k ni sedne a zacne ji hladit ve vlasech
Ani neví, kdy přesně se stalo, že na posteli v sedě usnula. Jakmile na svých vlasech ucítí dotyk, tak se mírně zamrví a automaticky se opře o Sasukeho. Skoro ani nevnímá, co se kolem ní děje a nejspíš by i spala dál, kdyby se do její mysli nedostala jedna podstatná zkušenost a to ta, že předtím přišla sama a zamkla hlavní dveře. V tu chvíli sebou prudce trhne, otevře oči a když vidí, že skutečně nesedí sama, tak trochu polekaně vyjekne a prudce se napřímí, aby viděla, co se děje. V pokoji je ovšem tma, a tak jednou rukou nahmatá lampičku, kterou rozsvítí. Až ve chvíli, kdy spatří známou tvář, patřící Sasukemu, si oddechne a uvolní si. "Vyděsil si mě..." hlesne tiše. Ještě pořád cítí, jak jí srdce splašeně bije do žeber jakoby se snad chystalo vyskočit jí z těla ven. Pomalu jí začínají docházet veškeré souvislosti, přesto se jí na tváři usadí mírně nechápavý výraz, "jak... jak si se sem dostal? Jak si věděl, že tady bydlím?" zamumlá rozespale a usadí se do tureckého sedu. Jednou rukou si přitom zlehka prohrábne vlasy, aby jí nepadaly do očí. Je stále ještě rozespalá, ale nevyčítá mu, že ji probudil, protože kdyby měla takhle spát až do rána, tak by ji nakonec stejně všechno bolelo a taky... i když má na sobě měkoučký svetr a legíny, tak to není úplně oblečení, ve kterém by byla zvyklá spávat a které by k tomu bylo zrovna určeno.
"To je jedno.. Pojd si lehnout. Neboj budu tady s tebou. Nikdo ti neublizi. Nebo by si chtela do ctvrte Uchihu?" a privine si te
Jeho otázka ji značna vyvede z míry. Nenapadlo by ji, že by jí snad něco takového nabídnul... sama ani neví, co by tam ovšem dělala. Je pravda, že tohle je její domov... a tady se cítí o poznání jistější. "takže ses rozhodl zůstat?" podívá se na něho. Je trochu rozpačitá z toho, jak by se k němu měla nyní chovat... vidí sice, že on s tímhle očividně problémy nemá, ale přesto. Přijde jí zvláštní, že by o něm měla přemýšlet jako o svém příteli, hlavně protože si to přála celé ty roky, aby tomu tak jednoho dne mohlo být. Teď, potom co si už vyslechla se ovšem nechce nijak unáhlovat a přivodit si tak jen další bolest. "Myslím, že bych raději zůstala tady," odpoví poté na jeho otázku, "je už pozdě abychom někam chodili... a stejně," zavrtí nad tím hlavou a trochu se odsune, aby vytáhne přikrývku, na které oba nyní sedí a vklouzne pod ni. Nechce se jí jít se převlékat, protože přeci jen je jí v tomhle příjemně teplo. "Ale nechci tě tady držet jestli by si byl raději tam," šeptne, když si pokládá hlavu na polštář. Pomalu začíná mít výčitky z toho všeho, co mu dnes řekla... a zároveň neřekla. Jak si tot totiž tak přehrává v hlavě, tak si uvědomuje, že určité části jejího chování na ni vůbec nesedí... nikdy by do sebe neřekla, že se zachová zrovna takhle, a nebo že řekne něco takového. Hlavně když si vzpomene, jak mu to všechno vykřičela do obličeje.
"Kdyz nechces fajn.. Kdyby neco budu dole tak se v klidu vyspi..." s tim sleze s postele a jde ke dverim
Pomalu zvedne hlavu z polštáře a podívá se za ním jestli to skutečně myslí vážně. "Sasuke, neber si to prosím špatně... já... jen... jsem utahaná, mohli bychom podobné věci probrat třeba zítra? Jistě na to bude dostatek času pokud se nikam nechystáš," navrhne mu potom. Ví, že je zde hodně věcí, které spolu musí vyřešit a to nejenom tohle. Jasně totiž chápe, že se Sasuke chce vrátit domů... nemyslí si, ale že by to všechno šlo takhle jednoduše už jen kvůli tomu, že tam roky nikdo nebydlel a jistě by to tam potřebovalo nějaké úpravy než se tam někdo na stálo nastěhuje. "nemusíš spát dole na gauči... pokud chceš, tak klidně můžeš jít do pokoje pro hosty nebo... je to na tobě... budu ráda, když zůstaneš," šeptne. Část jejího já totiž nechce ani za žádnou cenu pomyslet na to, že by jej jednoduše nechala odejít... a ať si rozum říká co chce, tak srdce je někdy mnohem silnější, obzvlášť v těchhle věcech. Zbytek rozhodnutí už ovšem nechá na něm, aby si sám zvolil, kde se mu bude spát nejlépe. Ona sama si přes sebe přehodí přikrývku, která ji ještě více zahřeje a natáhne ruku. Chvilku jen tak šmátrá než nahmatá okraj stolu a konečně se s rukou dostane až k lampičce, na které zmáčkne vypínač a zhasne světlo, které jí doposud dělalo poměrně zle na oči. Nyní, když je místnost zase hezky ponořená ve tmě, tak oči v klidu zavře.
"V klidu se prospi.." septne a vrati se k ni. Opatrne si lehne a cuci do stropu
Cítí, jak si lehl hned vedle ní. Nijak na to ovšem nereaguje a nechává ho, aby si k kidu lehl a zakryl se druhou polovinou přikrývky. V duchu si přitom říká, že by jí možná neuškodilo, kdyby zítra připravila i druhou přikrývku, protože leží sice na manželské posteli, kterou tam má Sakura hlavně kvůli pohodlí, ale má tam jen jednu přikrývku, která je sice dost velká, ale i tak. Nakonec ovšem tuhle myšlenku odsune někam pryč do svého podvědomí, protože jí přijde, že je tahle věc tak banální, že se s tím snad ani není nemusí zaobírat. Spíš než to ji totiž trápí úplně jiné věci, které souvisí právě se Sasukem. Už nyní si dokáže jasně představit, jak velkou radost budou mít ostatní až se dozví, že se Sasuke konečně po všech těch letech vrátil do Konohy... doslova jakoby nyní byla schopná vidět Naruta, jak se na Sasukeho radostí vrhá... Sama je ráda z toho, že to přinese radost jejím přátelům, ale zároveň se bojí. Má strach z toho, že Sasuke si nyní najde jiné důvody proč by měl chtít vesnici opustit... kdo ví jestli za ty roky již nezjistil, že život ve vesnici, který je pevně stanovený, není vůbec nic pro něj. Sama neví jestli by byla schopná jej následovat... jindy by neváhala, ale vzhledem k okolnostem si nyní není jistá skoro ničím. Po chvíli ji to nedá a pomalu otevře oči, kterými v té tmě vyhledá Sasukeho a na chvilku je upře na jeho obličej. Pomalu se k němu otočí a stočí se u jeho boku jako kotě. Zašátrá přitom po jeho ruce, za kterou jej vezme a jemně si ji přitáhne k sobě. "prosím už mě neopouštěj," zašeptá tiše do jeho kůže, když znovu zavře oči a tentokrát už skutečně usíná.
"Neboj budu tu s tebou.." a privine si ji k sobe..

Druhý den ráno se Sakura probudí relativně pozdě, až kolem deváté hodiny, kdy pomalu otevře oči a rozkoukává se. Pohled jí padne nejdřív na Sasukeho, který leží po jejím boku. Mírně se pousměje, když vidí, že se od ní v noci očividně skutečně nehnul ani na krok, protože stále ještě jemně svírá jeho paži. Pomalu jej tedy pustí a volnou rukou si zlehka prohrábne vlasy načež stočí pohled k hodinám. Překvapí ji, že dnes zvládla spát až do devíti, protože v předchozích dnech nemohla nějak zvlášť usnout a vždycky byla vzhůru již brzy ráno. Dnešek ovšem přisuzuje tomu, že nespala sama, a tak se tím raději ani nijak moc nezabývá. Co nejtišeji se tedy odsune na stranu, aby neprobudila ještě spícího Sasukeho a pomaloučku se zvedne do sedu. I tak ovšem cítí, jak se s ní celý pokoj zhoupnul a na chvilku se jí udělalo zle od žaludku, že si nebyla jistá jestli to rovnou nevezme sprintem do koupelny. Chvilku tedy počká než to všechno zase hezky rozdýchá a poté se pomalu zvedne na nohy. Přejde ke svému šatníku, který tiše otevře a vytáhne si z něj něco na převlečení. S tím se schová v koupelně, kde si pomalu sundá oblečení a následně si trochu poupraví obvazy, které má kolem pasu kvůli ráně. Rychle se ovšem zase převleče do čistého oblečení, které se skládá z trička s dlouhým rukávem a legín. Popojde potom k zrcadlu, kde si pod studenou vodou opláchne obličej, aby se probrala a poté tiše vyjde z koupelny přes pokoj na chodbu a rozejde se do kuchyně.
Mladsi Uchiha jeste stale spi, ale ne uz tak klidnym spankem..

Pomaličku sejde dolů, kde přejde do kuchyně a nejdřív ze všeho zamíří k lince, kde si podá konvici a napustí do ní požadované množství vody. Potom vrátí konvici na podstavec a zapne ji, aby se voda sama přivedla k varu a ona si s ní tak mohla zalít čaj. Zatímco se voda pomalu ohřívá, tak přejde ke skříňce, ze které si podá svůj hrneček, do kterého si hodí několik bylinek, které si předtím namíchala. V mezičase se zády zlehka opře o linku a těká očima po kuchyni. Zvažuje jestli si udělá něco k jídlu, protože jíst by měla, ale nakonec to zavrhne jakmile uslyší cvaknutí konvice, pro kterou se natáhne a zaleje si s ní čaj, ke kterému si vezme lžičku a posadí se s tím ke stolu, kde se lokti opře o stůl a zamyšleně začne míchat tekutinu v hrnečku. Přemýšlí přitom nad tím, co se vůbec včera všechno stalo. Nyní jakoby jí to všechno splývalo do jednoho. Uvědomuje si, že Sasuke nejspíš musel jít za Tsunade. Spíš jí ovšem dělá starosti co všechno mu vůbec řekla. Včera si sice nevšimla, že by se Sasuke choval nějak jinak nebo zvláště, ale i tak. Sama neví jaký postoj by k tomu všemu měla zaujmout ona sama. Nakonec lžičku opatrně pustí, vezme si hrneček a opře se spolu s ním zády o opěradlo židle a zahřívá si o něj ruce.
"V poradku si jeste spi a pak se vzbudi a jde di obyvaku. Sedne si k ni a obejme ji opatrne. "Jak ti je?" a pohladi ji
Otočí k němu hlavu až ve chvíli, kdy kolem sebe ucítí jeho silné paže. Přesto se z jeho objetí ještě na moment vymaní, aby na stolek mohla odložit čaj. Nerada by se jím totiž polila, protože stále ještě cítí, že tekutina uvnitř hrnečku byla přímo vařící a na její kůži by to tak mohlo zanechat nepěkné popáleniny. "dobré ráno..." šeptne a jemně jej pohladí po paži, když se zase opře a pousměje. "je mi dobře," odbyde ho typickou odpovědí. Není zvyklá si nijak stěžovat a taky... co víc by mohla chtít. Má ho teď tady a to je pro ni nejspíš to nejdůležitější. Přeci jen jindy by si ani nemohla přát nic dalšího, protože už tak se tohle zdá být nuevěřitelné samo o sobě. "Jak ses vyspal?" zeptá se ho poté pro změnu a sjede ho pohledem. Je ráda, že se alespoň Sasukemu podařilo si večer trochu odpočinout, protože podle jeho obličeje dokáže poznat, že nemohl mít nijak zvlášť špatný spánek. Je za to ráda, protože je tady dost dalších věcí, které by s ním ráda probrala, ale zatím to nechává být, protože to ještě může počkat. "Dáš si taky čaj? Nebo kávu? Nebo něco?" navrhne mu potom přičemž se pomalu napřímí, aby mu naznačila, že mu něco klidně udělá. Přeci jen je zastánkyní toho, že k snídani by si měl dát rozhodně něco teplého, aby se jednak zahřál a trochu se nenásilnou formou i probral... navíc je to rozhodně v mnohém lepší na žaludek.
"Tak si dam caj ale nespechej s tim.. Mysli na sebe. Jak se najis tak se pujdeme nekam projit a bez namitek jasne?" a pohladi ji
"Sasuke," vydechne a jemně jej pohladí po paži, "vážně jsem v pořádku... nemusíš mít strach," šeptne. To poslední co by chtěla je, aby si ještě on o ni dělal starosti. Právě z toho důvodu raději dál o určitých věcech mlčí a místo toho se pomalu zvedne. "Jaký chceš čaj? Bylinkový? Ovocný? Zelený?" Zeptá se ho, když přejde zpátky ke kuchyňské lince, kde se natáhne do skříňky pro další hrneček, který postaví na linku. "A ráda se s tebou půjdu někam projít... mohli bychom jít třeba jen trochu po vesnici? Je to přeci jen dlouho, co si tady naposledy byl... a taky jsem si jistá, že je tu pár lidí, co tě rádi uvidí..." šeptne a při svých slovech otočí hlavu k Sasukemu a jemně se na něj usměje. "Stejně by ses tomu nevyhnul... nebude lepší když si to odbydes rovnou?" Zeptá se ho potom pro případ, že by snad měl nějaké námitky. Sama sice nemá náladu na nějakou zvlášť velkou společnost, ale když bude se Sasukem tak by to nemuselo být tak hrozné. "Navíc...neříkej mi, že tobě se snad po nikom z nich nestýská... alespoň malinko. Vím, že Naruto umí být otrávený, ale i tak... je to Naruto," vydechne. Je těžké slovy popsat, co má na mysli, ale doufá že Sasuke ji pochopí. Přeci jen...už předtím si všimla, že vždycky mezi bylo něco víc... přátelství a ne jenom rivalita, i když.sito Sasuke možná nepřipouští.
"Mozna ale uvidime. Ovocny a bez cukru..." A kouka na ni
"Možná..." zopakuje po něm, když se otočí k lince a podá si ovocný čaj, který mu hodí do hrnečku a následně jej zaleje horkou vodou. "Já vím...nemáš rád sladké. Pamatuju si to." Šeptne. Tohle rozhodně není jedná věc, kterou si dřív vtloukla do hlavy, protože nevěděla jestli to náhodou někdy nebude potřebovat. Právě teď a tady se ovšem ukazuje, že to ovšem skutečně nebylo na škodu. Za což je samozřejmě ráda. "Nemyslím si, že máš moc na výběr... tak nebo tak...jakmile se Naruto dozví, že si zpátky, tak tě bude hledat..." poznamená a jemně mu čaj zamíchá zatímco čeká až se vyluhuje. "Samozřejmě se nesnažil říct, že je nutně musíme vyhledávat... projdeme se a uvidíme, jak to dopadne," šeptne a když se čaj vyluhuje, tak pomalu vyndá sáček a opatrně jej přenese do koše. Potom vezme hrneček a i s ním přejde ke stolu, kde jej postaví před Sasukeho a posadí se na židli, kde seděla i předtím. Sama si potom vezme svůj hrneček a pomalu se napije již trochu zchládlého čaje. Spokojeně přitom přivře oči. Stále cítí, jak ji čaj příjemně zahřívá zevnitř a o hrneček si tak alespoň ještě ohřívá ruce. Není jí sice zima, ale je to něco hodně příjemného. "Pokud si ovšem změnil názor, tak je to na tobě," řekne poté, aby to snad nevypadalo, že se jej chystá do něčeho nutit nebo snad něco podobného.
"Az se najis tak pujdeme... A tsunade mi nemusela nic rikat. Nasel jsem te v tom stavu pamatujes takze tak
"Já vím, ale i tak... nechci, aby sis dělal starosti zrovna s tímhle... Teď je to v mnoha věcech jiné než předtím... tady se mi nic nestane" ujistí ho. Trochu váhavě přitom uhne pohledem před sebe. Je to už delší dobu, co přemýšlí nad tím vším... co udělala a co se stalo. Přesto všechno ovšem nelituje toho, že odešla z nemocnice, i když jí to Tsunade nedoporučovala. Sama, ale cítila, že v nemocnici by se nejspíš zbláznila... už teď cítí, že jí chybí práce nebo něco, čím by se mohla zaměstnat aniž by musela myslet na jisté věci. "Nemám hlad, myslím, že se najím až později až se vrátíme..." řekne potom, "nejsem moc zvyklá snídat. Nikdy jsem to nijak zvlášť nestíhala... najím se potom na oběd," mávne nad tím rukou jakoby nic. Je pravda, že právě teď jí bohatě stačil i ten čaj, kteýr už má skoro vypitý. Nejenže ji totiž příjemně zahřál zevnitř, ale taky jí udělal dost dobře na žaludek. Navzdory tomu nechce teď nic jíst, aby se jí ještě dodatečně neudělalo špatně navíc... víc než to se těší na tu procházku, obzvlášť, když má jít spolu se Sasukem což je dost podstatný bonus... tedy alespoň pro ni. "rozmyslel sis tedy, kam se chceš projít?" nadhodí poté. Neví totiž jestli si to ještě nerozmyslel kvůli tomu, aby snad nepotkal nikoho známého. Sama si sice nemyslí, že je to nejlepší nápad, ale nechce ho do ničeho nutit.
"Tak se na jidlo stavime v restauraci bez namitek jasny? Bez se teple obleknout a pujdeme..
Otevře pusu, aby protestovala, ale nakonec nad tím jenom s povzdechem zavrtí hlavou a pobaveně se pousměje. "bojíš se, že bych ti snad chtěla něco uvařit?" vydechne, kdyby snad nevěděla, že zde Sasuke několik let nebyl, tak by si i myslela, že Sasuke snad od Naruta slyšel, jak se jí povedly udělat zdravé čokolády na Valentýna a jak s tím pomáhala Hinatě. "Nejsem v tom zase tak špatná..." namítne po chvíli. Je pravda, že zdravé potraviny nemusí chytnat každému, ale přesto... nikdy si nemyslela, že by to jídlo bylo vyloženě nepoživatelné. "Ale jak myslíš," pokrčí nad tím nakonec rameny a zvedne se. Nechce se do vaření nějak zbytečně hrnout, ale spíš jí jde o to, že Sasuke nakonec bude ten, kdo bude středem pozornosti, protože přeci jen... jeho tvář zde zná mnoho lidí a to nejen z řad ostatních shinobi a právě díky tomu by mu to snad mohlo být i nepříjemné. Nechce mu do toho ovšem nijak kecat, a tak se jen mlčky natáhne pro svůj hrneček, který nakonec odnese do dřezu, aby jej tam mohla nechat a potom jej umýt. Následně se potom rozejde k sobě do pokoje, kde se zastaví u skříně. Ani sama neví jestli má cenu se nějak zvlášť strojit, a tak zvolí teplý svetr a ještě si na legíny dá nějaké teplejší kalhoty, aby se nenachladila. Pomalu se potom vydá zpátky dolů, protože bundu a další věci má již dávno dole v předsíni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama