................Dílovky aktualně*

.....................Minulost se vrací: Pravda nebo klam35.-36.-37.-38.-39.-40.-41.
.....................Legendary swords1.
.....................Škola strasti1.-2.-3.-4.-5.
.....................Kriminálník16.-17.-18.-19.-20.-21.-22.-23.-24.-25.
.....................Skutečná láska1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Neobvyklá láska1.-2.-3.-4.
...............Force of commanders20.-21.-22.-23.-24.-25.-26.-27.-28.-29.-30.
.................The Beauty and the Beast23.-24.-25.-26.-27.-28.

..........................Spřátelení

....................Povídky na přáníZde

Chceš tady zveřejnit vlastní povídkuZde


.......................Naruto RPG Hra


.......................Pokémon rpg

......................RPG naruto nová generace

......................Bleach rpg

Legendary Swords 1. díl

10. dubna 2017 v 16:32 | Kibō Yume |  Legendary Swords

Mé jméno je Inazuma Rai, patřím do velmi uznávaného rodu Inazuma, který ovládá blesky. Dokážeme je v boji společně se svým mečem dost dobře využívat. Je mi 13 let a ovládám základy šermu. Blesk se mi zatím nepodařilo ovládnout. Můj otec je vládcem vesnice Naira, lidé o něm říkají, že je velmi silný. Mám dva bratry. Jeden je starší, jmenuje se Keigo, druhý je mé dvojče, má podobné jméno, jmenuje se totiž Rei. Neřekl bych, že se nemáme rádi, jen jsme každý jiný a máme i odlišné názory na stejné věci.. ale v jednom se oba shodneme.. jednou se staneme těmi nejsilnějšími samuraji a porazíme 11 nejvyšších pánů. 11 nejvyšších pánů je skupina těch nejsilnějších samurajů, co kdy žili. Patřil mezi ně i můj otec, ale byl poražen a ze skupiny vyhozen. Samurajové se díky svému meči dožívají velmi vysokého věku. Aby jsme je však porazili, musíme ještě hodně zesílit. Každý den s bratrem trénujeme. Zatímco bratrovi se už podařilo ovládnout i základní bleskové techniky našeho rodu, já jsem pořád pozadu a to mě štve. Nikdy jsem nebyl na takové techniky, lépe mi jde samotný boj s mečem. Bratr Keigo je jeden z pěti velitelů v naší vesnici. Říká se, že je nejsilnější velitel a brzy vyzve i samotného generála na souboj. Já však nechci být žádný velitel jako on, ani nechci být vládcem jako můj otec. Mým snem je odejít z vesnice a splnit si svůj sen - nalezení Legendárních mečů a porazit 11 nejvyšších pánů. Můj otec však říká, že nalezení legendárních mečů je nemožné a poražení nejvyšších pánů také. Matku nemám, prý zemřela hned po porodu, otec nám víc neřekl.


"Raii, znova!" křikl na mě bratr. Byl jsem celý udýchaný, tenhle trénink bleskových technik mě vůbec nebavil a byl pro mě příliš těžký. "Já už nemůžu brácho..! Jseš horší než otec!" řekl jsem mu dost unaveným tónem. Bratr to však ignoroval a poslal na mě další bleskový útok v podobě menšího bleskového výboje. Bratr byl schopen celý meč obalit modrým bleskem, takže vytvořit jeden malý výboj je pro něj hračka. Vyhl jsem se jeho útoku. To už byl bratr za mnou a pokusil se mě svým bleskovým mečem seknout do ramena. Naštěstí jsem ho svým mečem stihl zablokovat a uskočit na bezpečnou vzdálenost. Zablokování tak silného meče je opravdu těžké. Pustil jsem svůj meč a vyčerpáním spadl na zem. "Jsi slabý, Raii.." řekl bratr a bleskové jiskry kolem jeho meče zmizely. "Ale no ták Reii, tvůj bratr se snaží jak jen může." řekl hlas, který vycházel zprava. Zvedl jsem hlavu a podíval jsem se tím směrem. Uviděl jsem svého staršího bratra Keiga a svou kamarádku Nikko, která asi přišla s ním. Při pohledu na Nikko jsem trochu zčervenal, snad si toho nevšimla. Potom jsem se podíval na bratra, všiml jsem si, že je také trochu rudý. Asi se nám líbí ta samá holka... Keigo přišel ke mě na cvičiště a s milým úsměvem mi nabídl ruku. Přijal jsem a on mi pomohl vstát. Hned poté přiběhla k nám na cvičiště i Nikko. "Nechceš ošetřit ty rány Raii?" řekla a ustaraně se na mě podívala. Nikko byla velmi dobrá léčitelka, když jsme měli společné mise, vždy nás vyléčila. "Ne.. to je d-dobrý.." dostal jsem ze sebe nakonec, ani jsem se na ni nepodíval, díval jsem se do země. Ale ona i tak začala mé rány ošetřovat. Tohle přesně jsem nechtěl, dotýkala se mě holka, kterou mám rád. Byl jsem rudej jak rajče, určitě si toho i všimla. "Tak, a je to." řekla a mile se usmála. "Jo.. dík.. " odpověděl jsem jí. Potom přiběhla zase k Reiovi. "Hej brácho.. moc dobře víš.. že tu holku mám rád.. proč si ji sem přivedl?! jako kdyby nestačilo, že s ní mám většinu svých misí.." řekl jsem mu naštvaně. Keigo se jen pousmál a odpověděl "Právě že moc dobře vím, že ty i Rei ji máte rádi. Podívej se na Reie, je úplně stejný jako před chvílí ty" a ukázal prstem na Reie, který byl také docela dost rudý když mu Nikko něco říkala. Jestli takhle vypadám i já.. no potěš.. "A Keigo.. kdy přijde otec? Je čas večeře.." zeptal jsem se Keiga.

"Dnes nepřijde." odpověděl Keigo. Bylo mi to divné, ale neřešil jsem to. Věděl jsem, že o tom asi bratr nechce mluvit. "Nikko? Nechceš u nás dnes zůstat na večeři?" zeptal se mile bratr. Cože? On si snad dělá srandu... to nemůže myslet vážně.. "Jistě! Moc ráda!" odpověděla mu Nikko. To bude teda hodně zajímavá večeře... Potom jsme tedy všichni šli dovnitř, kde nám naši kuchaři už připravili jídlo. Usadili jsme se ke stolu a s chutí se pustili do jídla. Bratr však musel během večeře odejít na misi, takže jsme u stolu seděli jen já, Rei a Nikko. "Máte opravdu moc hezké sídlo." řekla při jídle Nikko, nejspíš chtěla nějak přerušit to trapné ticho. "Jo.." řekl Rei. Já jen mlčel a pomalu jedl. "Řekněte kluci, máte nějaké životní cíle?" zeptala se opět Nikko. Já i bratr jsme se na sebe podívali, jako kdyby každý chtěl, ať mluví ten druhý. Nakonec jsem tedy promluvil já "Ano.. chceme najít Legendární Meče.. a stát se těmi nejsilnějšími samuraji všech dob.." odpověděl jsem jí. "Páni, o těch mečích jsem už slyšela! Ve staré knihovně o nich jsou i nějaké informace a jsou tam i ilustrace! " řekla dost nadšeně což mě a i Reie dost překvapovalo. "A ví o vašich plánech i váš otec?" zeptala se znovu. "Ne, nic neví." odpověděl Rei. Já se mezitím rozhlédl po místnosti, uviděl jsem kuchaře, kteří byli jen opodál. Vypadalo to, že se o něčem baví, takže nás nejspíš neposlouchají. Díky bohu, mohli by to totiž říct otci, o to moc nestojíme. Když jsme všichni už dojedli, sluhové odnesli talíře do kuchyně. "Já už budu muset jít, bylo to moc dobré!" řekla nadšeně Nikko. Její povahu jsme oba měli moc rádi. Rozhodli jsme se, že ji vyprovodíme. Nevím proč, ale po té večeři bylo vše snazší. Vyprovodili jsme ji až k jejímu domu který byl na druhé straně vesnice. "Tak zítra kluci!" zamávala nám a vešla do domu. Oba jsme jen kývli hlavou a vydali se zpět domů. "Ty jo.. ten Keigo je ale pořádnej hajzl.." řekl Rei. Neodpovídal jsem mu. Přemýšlel jsem, jestli ti kuchaři opravdu něco slyšeli nebo ne. No doufám že ne. Když jsme přišli do sídla, u stolu už seděl náš otec společně s Keigem. "Musíme si promluvit pánové.. vy by jste chtěli legendární meče?" okamžitě na nás vystartoval otec. Teď už jsme věděli, že naše "tajná mise" už není tajná a máme co vysvětlovat.. "Jak to víš? " řekl jsem překvapeně. "To je jedno! Kdy jste si mysleli, že mi to řeknete?!" řekl už dost naštvaně. Keigo jen mlčel, což se mi vůbec nelíbilo.. mohl se nás aspoň trochu zastat.. "My jsme ti to ani nechtěli říct.. věděli jsme, že bys nás nepustil.." řekl opatrně Rei. "Ovšem že nepustil! Mí synové se nebudou honit za nějakým výmyslem jako jsou legendární meče!" opět nás naštvaně okřikl.. "Rozumíme.." řekli jsme oba ve stejnou chvíli a odešli do svého společného pokoje. "To byli ti kuchaři!" okamžitě jsem vykřikl na Reie. "Promiň, neměl jsem to Nikko říkat.." řekl smutně Rei. "Neboj se brácho.. i když nás otec nepustí, my najdeme způsob, jak se na tu misi vydat.." řekl jsem odhodlaně. Jako kdybych věřil, že dokážeme porušit otcův zákaz.. Rei se pousmál a řekl "Jo.. splníme si svůj sen i přes otcův zákaz..." Kývl jsem hlavou a oba jsme si poté lehli na své postele. Ještě chvíli jsme si povídali o našem snu, až jsme nakonec kolem půlnoci oba usnuli...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama