................Dílovky aktualně*

.....................Odpusť mi1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Forgetten past10.-11.-12.-13.-14.-15.-16.
.....................Škola strasti1.-2.-3.-4.-5.
.....................Kriminálník25.-26.-27.-28.-29.-30.-31.
.....................Skutečná láska1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Neobvyklá láska1.-2.-3.-4.
...............Force of commanders20.-21.-22.-23.-24.-25.-26.-27.-28.-29.-30.
.................The Beauty and the Beast23.-24.-25.-26.-27.-28.

..........................Spřátelení

....................Povídky na přáníZde

Chceš tady zveřejnit vlastní povídkuZde


.......................Naruto RPG Hra


.......................Pokémon rpg

......................RPG naruto nová generace

......................Bleach rpg

Minulost se vrací: Pravda nebo klam 35. díl

21. dubna 2017 v 8:30 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
A opět tu je pokračování


Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura

Chytne ho kolem pasu a zvedne nahoru aby na to dosáhl.. "opatrně at se nepichnes
Daisuke chytne jednou rukou špičku stromku a druhou rukou zvedne ozdobu, kterou nahoru nasadí a potom se chytne Sasukeho kolem krku a obejme ho. "Teď už máme ten nejkrásnější stromeček na světě," vydechne s úsměvem Daisuke a spokojeně se k Sasukemu přitulí. Má z toho neuskutečnou radost. "Mami? A rozsvítíme stromeček, aby jsme se podívali, jak nám hezky svítí?" Zeptá se potom a podívá se na svou matku, která se pomalu zvedne a přejde k nim.
"Stromeček rozsvítí až Ježíšek, musíš ještě chvilku vydržet," řekne potom k němu a pohladí ho jej po vlasech. Nakonec je oba ještě pevně obejme a opře si hlavu o Sasukeho rameno s přivřenýma očima. Byla by úplně nejraději, kdyby tahle chvilka nikdy neskončila.
"Měla bych za chvilku začít připravovat alespoň ten salát," řekne po chvíli zamyšleně.
"Chceš pomoct?" Nabídne se jí Daisuke, který se jí vzdycky velmi rád v kuchyni pletl pod nohy.
"To není potřeb zlatíčko, bude rychlejší, když si to udělám sama," řekne k němu a pohladí ho po vlasech, "ale děkuju ti, můžeš se zatím s tátou dívat třeba na pohádku, ano?" Podívá se na něho a potom na Sasukeho jestli nebude mít něco proti a nebude jí chtít například v kuchyni pomoct on.


"Tak bude pomáhat mě...." odpoví. "A nebo můžeme jít ven....
"A nebo můžete sedět hezky v teple doma, uvařím vám hezky čaj s medem a budete koukat na pohádky," navrhne jim Sakura, která by je skutečně mnohem raději viděla doma na gauči než venku v té zimě, která je sice podstatně menší než jiné dny, ale i tak. "navíc stejně bude teprve oběd... takže potom klidně můžete pro mě za mě jít kamkoliv chcete, klidně i na nějakou velkou procházku," řekne potom zamyšleně, uvědomuje si, že by potom mohli někam vyrazit klidně i jako rodina, ale to není nezmiňuje. "No je to na vás, ale řekněte mi alespoň jestli vám mám udělat ten čaj..." nadhodí potom zatímco pomalým krokem vyjde do kuchyně. Je to za několik let poprvé, co nemá vůbec nic připraveno snad s výjimkou cukroví, které tedy převezli z Tokia až sem. Vždycky doma totiž dělala část hlavního chodu s předstihem, aby se stihl uležet a polévku zrovna tak. Ani jí nevadí, že tento rok to musí udělat všechno jeden den, protože toho zase není tolik, aby se to nestihlo, ale je pravda, že by si uměla představit i mnohem příjemnější věci než strávit čas v kuchyni. "Já si čaj dám," zavolá nakonec Daisuke na svou mamku do kuchyně a koukne na Sasukeho, "dodíváš se se mnou na tu pohádku?" zeptá se ho potom a koukne směrem k televizi, kde mu ještě stále běží ona rozkoukaná pohádka.
"Dokoukám určitě tak pojď... Co myslíš bude vědět ježišek kde tě ma najít?" A sedne si na gauč a podívá se na co to vůbec kouká. "Copak to je za pohádku?"
Daisuke si taky sedne vedle něho hned, jak jej Sasuke postaví na zem. S úsměvem se o něj potom opře. "Určitě ano, maminka mi vždycky říkala, že Ježíšek si všechny hodné lidi najde a právě proto musím být pořád hodný, aby se nestalo, že na mě Ježíšek zapomene, protože to bych potom nedostal vůbec žádné dárky víš," řekne potom. "I když by mě zajímalo, jak to vlastně všechno může vědět... a taky jestli si pamatuje nejen děti, ale i dospělé, přeci jen i ty a maminka dostáváte dárky od Ježíška" řekne potom se zájmem a koukne na něho. Na chvilku tak uhne pohledem od televize. K pohádce mu přiláká pozornost až Sasukeho otázka. "Jmenuje se to Shrek a je to myslím první díl," řekne potom. "je to jedna z těch nejhezčích pohádek jaké jsem viděl, ale nejvíc se mi líbí asi ten čtvrtý," řekne potom, "viděl si to někdy? S maminkou na to koukáme každé Vánoce," řekne potom. Sakura mu mezitím v předsíni uvaří čaj, do kterého mu dá trochu medu. Nechá jej ještě bokem, aby mu to trochu vychládl a neopařil se tak. Pomalu si mezitím začne chystat jednotlivé suroviny, které bude ptřebovat na přípravu alespoň toho nejzákladnějšího, co je nutné k tomu, aby večer neměla už moc práce. Najde si poté zástěru, kterou si uváře jak kolem krku, tak i kolem pasu, aby si neumazala oblečení. Vezme potom ten hrnek s čajem, který odnese Daisukemu do obýváku a položí mu jej na stůl, "tak pij opatrně broučku, ano? Aby ses náhodou neopařil," řekne potom.
"Já už od ježiška dostal ten nejhezčí dárek co jsem kdy mohl dostat a jste to vy dva. Ale třeba ještě něco s maminkou dostaneme, ale určitě nejvíc toho budeš mít ty. Protože si byl mooc hodný
Chvilku ho pozoruje trochu nechápavě než pochopí, co tím myslel a jen nad tím jemně zavrtí hlavou. "Ale tati, určitě taky dostaneš nějaké dárky od Ježíška, ten kdo je hodný, tak vždycky dostane dárek, že jo mami?" zeptá se a otočí se přitom na svou matku, která na to místě přikývne.
"tak tak zlatíčko," odpoví mu Sakura, která se ovšem následně rozejde do kuchyně, kde začne připravovat přílohu k hlavnímu jídlu, aby si potom mohla jít už sednout k nim. Příprava jí přitom bez mála trvá snad i přes půl hodiny než je konečně schopná pustit se do polévky, která bude jako každým rokem. "Sasuke? nemáš doufám nic proti tradiční polévce?" napadne ji po chvílí, aby se zeptala. Přeci jen to potřebuje vědět s menším předstihem, aby mohla při nejhorším připravit ještě něco dalšího, co by mohl jíst. "Nebo chceš něco jiného?" zeptá se ho a nakonec na chvilku zanechá své práce, kterou tam má a přejde k obýváku, kde jenom nakoukne zpoza rohu, aby jej dobře slyšela, když jí bude odpovídat.
"A co to je za polévku Každý má tradiční jinou?" Zeptá se. "Ale tu jde hlavně o děti a ne o dospělé, víš? Ale uvidíme co tam dostaneme platí od ježiška
Sakura se na chvilku odmlčí než mu pomalu odpoví: "Tak já myslela úplně tu nejvíc klasickou klasiku," odpoví mu na to Sakura, samozřejmě tím myslí právě to, co nejspíš dělá většině rodin, "myslím houbovou," vysvětlí potom, aby náhodou nedošlo k tomu, že se nějak špatně pochopí "teda pokud by si ji nejedl, tak bych ti mohla udělat nějakou jinou alternativu, na kterou si zvyklý a kterou si jedl jindy...," řekne potom zamyšleně, jen upřímně doufá, že by v tomhle případě měla všechno potřebné tady, protože obchody jsou dnes už zavřeny, a tak by neměla tu možnost jí někam ještě nakoupit, aby mu mohla něco udělat. "ale i dospělí slaví Vánoce," nedá se potom Daisuke a zavrtí nad tím hlavou, "přeci ty i maminka dostáváte každým rokem nějaké dárky, tak to chodívá pořád takže taky musíte být hodní, aby na vás Ježíšek nezapomněl třeba," řekne potom zamyšleně. Čím víc o tom nyní mluví, tím víc se na dnešní večer skutečně těší a to nejen kvůli dárkům, které nejspíš dostane, ale i kvůli jiným věcem, které jsou pro něj ovšem taktéž důležité.
"To sice ano ale to co jsem chtěl už mám a víc nepotřebuju. Houbovou tu si dám nevadí mi...Koukej nebo ti uteče pohádka..."
"Hmmm," zareaguje na to Daisuke potom s nějakým pokrčením ramen aniž by to nějak dál rozebíral. Nechce mu to nějak vyvracet a vlastně mu přijde, že to ani nemá cenu. Raději si lehne na bok tak, že si hlavu opře o opěradlo na opačnou stranu od Sasukeho, protože takhle vidí na tu pohádku mnohem lépe. "Tak dobře, tak ji udělám," řekne Sakura a vrátí se do kuchyně, kde pokračuje v přípravě polévky, aby ji měli k obědu a na večeři si už mohli dát zbytek sváteční večeře, aby se náhodou nepřecpali. Nakonec je jí jasné, že ani Sasukeho a ani Daisuke nejspíš tomu cukroví moc nedají, možná tak jen něčemu slanému, aby si taky dali něco dobrého. Příprava polévky jí přitom trvá mnohem déle, a tak tam stráví ještě další hodinu, když nakonec konečně vypne sporák, na kterém polévku nechá, protože odkládat ji by bylo zbytečné, obzvlášť, když je ještě pořád dost horká. Místo toho si raději sundá zástěru a potom se vrátí za Sasukem a Daisukem do obýváku, kde se posadí do obýváku mezi ty dva. "tak co by dva? budete se nakonec koukat nebo jste si vymysleli něco jiného?" zeptá se. "Jinak až budete mít hlad, tak se můžeme najíst... polévka je už hotová,"
"Já si dám jestli by ti to nevadilo mam celkem hlad... A záleží na něm jak se rozhodne. No a co ty jak se cítíš?" A přitáhne si tě k sobě..
"Určitě nachystám to, Daisuke najíš se s námi?" osloví jej po chvíli, ale to se jí nedostane žádná odezva. "zlatíčko," zopakuje a nakonec se na něj podívá. Až teď si všimne, že Daisuke má zavřená očka a s největší pravděpodobností na tom gauči usnul. "koukej na něj, nejspíš po tom včerejšku musel být vážně unavený, že usnul už teď u té pohádky," vydechne, na rtech jí přitom hraje jemný úsměv. "No nechala bych ho tedy spát, aby alespoň trchu vydržel večer, můžeme se najít a jemu kdyžtak dám jídlo i později, nespěchá to," vydechne, "a nebo si dá s námi potom už rovnou večeři," šeptne a co nejopatrněji se zvedne. Natáhne se pro deku, kterou rozprostře a následně jí jemně zakryje Daisukeho tak, aby byl v teple a aby ho to neprobudilo. Když se zase napřímí, tak se podívá ještě na Sasukeho. "Nachystám ti to ano?" usměje se na něj a potichu odkráčí do kuchyně, kde ze skříňky nad kuchyňskou linkou vytáhne dva talíře na polévku, které naplní a následně je odloží na stůl v kuchyni. Přidá k tomu ještě i příbory, aby to měli čím jíst a než se usadí, tak na stůl ještě dá i ubrousky.
Dojde za tebou.. "Nemusíš ubrousky dám si jen polévku a nic víc.. Zatím mi to bude stačit..." A sedne si. "Aspon nebude unavený večer
Zlehka nad tím mávne rukou jakoby nic. "Já vím, ale tak řekla bych, že být to tam může no ne?" Pousměje se a posadí se ke stolu naproti němu, aby se taky najedla. "Tak jsem to taky myslela, to je i hlavní důvod proč jsem ho nechala ještě spát, potom by byl večer jenom otrávený, ale takhle když mu dáme hodinku, a nebo dvě, tak mu bude dobře," usměje se nad tím a vezme si lžíci, "on se potom vzbudí i sám od sebe až bude vyspaný, s tím si nemusíme dělat hlavu," vydechne a na chvilku se následně odmlčí. "a... tak mě napadlo, co by si řekl na to, kdyby si se mnou mezitím co bude Daisuke spát a až sníme oběd, šel nahoru a pomohl mi vybalit ty věci?" Navrhne mu potom s potutelným úsměvem na rtech, který jakoby naznačoval ještě něco úplně jiného, co je jaksi skryté v kontextu toho všeho, co mu řekla. Pohled následně skloní na svou porci polévky, kterou si naložila a která je ještě stále horká. "Tak dobrou chuť," popřeje mu. Potom si jemně tu polévku promíchá a nabere si trochu na lžíci, aby ochutnala. Chutnala ji sice už předtím, ale i tak, "kdyby se ti náhodou zdála málo slaná, tak bych ti podala sůl nebo něco, stačí říct," řekne potom směrem k Sasukemu vzhledem k tomu, že je to poprvé, co něco takového připravuje i pro něj, a tak může mít úplně jiné chutě než ona.
Zkusí to. "Myslím že je to dobrý a může to tak být.. A jo pomůžu ti to je malickost...
Usměje se nad tím. Je to pro ni rozhodně velká poklona už jen kvůli tomu, že je to kd Sasukeho. "To mě těší, jsem ráda, že ti chutná, Sasu," vydechne a sama si dá potom další porci polévky, která chutná i jí samotné. "Daisuke ji má hrozně moc rád, když teda nepočítám rajčatovou polévku a různé jiné pokrmy z rajčat, tak to rozhodně je jedno z jeho nejoblíbenějších jídel," řekne potom spíše jen pro informaci. Opět se na chvilku odmlčí, aby si mohla dát další porci polévky, které si nenaložila tolik, jako dala Sasukemu, protože zase tak velký hlad neměla, a tak není divu, že ona už pomalu dojídá. "Udělala jsem jí i schválně trochu víc, kdyby sis ji chtěl dát třeba ještě i k večeři, dělala jsem toho víc hlavně kvůli Daisukemu, protože ten zase tak moc rybu nemusí, ale.. no uvidíme," pousměje se. "Ale jsem ráda, že mi s tím potom půjdeš pomoct. Alespoň tam nebudu sama," vydechne, ne že by to snad nepřežila, kdyby to Sasuke odmítl, ale jeho souhlas je pro ni plus,protože přeci jen teď když Daisuke spí, tak si i oni můžou malinko zpříjemnit štědrý den. "Navíc tak alespoň nevzbudíme Daisukeho, proto ani ještě nebudu ubývat to nádobí, ať se v klidu vyspí, nestává se často, aby mi usnul takhle během dne," řekne potom trochu zamyšleně. Nakonec nad tím jenom zavrtí hlavou a raději se opět pustí do polévky, kterou nakonec po pár minutách dojí.
"Buď ráda, že spí aspoň bude večer déle vzhuru a užije si toho dne ještě když uvidí co dostane
"To, co jsem řekla jsem ani nijak špatně nemyslela..." poznamená jakmile to Sasuke vysloví, "myslela jsem to samozřejmě pozitivně, protože jsem ráda, že se Daisuke trochu prospí, i když to nic nemění na tom, že nepůjde spát... půjde. Možná trochu později, ale nakonec ho nějakým způsobem uspíme, tím jsem si jistá," pousměje se nad tím, aby jej ujistila. Nakonec Daisukeho zná celý jeho život a má tak zkušenosti i s těmito situacemi, které byly dříve velmi běžné. "Nepochybuju to tom, že si dnešní den užijeme spolu jako rodina," vydechne, je to pro ni skutečně velmi důležitý den.. hlavně díky tomu, že po tolika letech je tohle poprvé, co to bude probíhat takhle ve třech. "Ale řekla bych, že nakonec to nejspíš stejně zapíchneme i s Daisukem u televize u nějakých pohádek, které tam budou dávat ještě dlouho do večera," řekne potom zamyšleně. Vezme potom jak polévku, tak i lžíci, se kterou poodejde k lince kam ji taky položí, aby ji následně mohla umýt, ale to si nechává až na později až bude vzhůru i Daisuke, aby jej zbytečně neprobudila. Opře se mezitím o linku, aby počkala i než dojí Sasuke a společně potom mohli jít nahoru, aby si mohli jak vybalit věci, tak i něco jiného. "Co vlastně říkáš na ten návrh zdržet se tady až do Nového roku? nejsi proti?" zeptá se jej potom pro jistotu, aby věděla jaký názor na to má Sasuke.
"Ne mě to nevadí navíc Dai chtěl ještě jít i za strejdou tak mu to aspon mužeme splnit.." Odpoví a jak to dojí tak to tam odnese. "Tak půjdeme?"Zeptá se

"to je pravda, určitě je můžeme potom navštívit a popřát jim ještě jednou hezké svátky," řekne zamyšleně a pomalu přikývne. Vlastně si říká, že to bude jistě i dobré odreagování. "Určitě, jen pojď," kývne hlavou na znamení souhlasu. Popojde od kuchyňské linky a přejde k Sasukemu, vezme jej za ruku a pomalým krokem s ním vyjde z kuchyně do obýváku, kde ještě nakoukne na jejich syna, který ovšem spokojeně chrupká na gauči jakoby se nechumelilo. Pomalu tedy projde kolem něj až ke schodišti, kde se jednou rukou chytne zábradlí a druhou stále drží Sasukeho ruku. Pomalým krokem s ním vyjde až nahoru do prvního patra, kde již po paměti zamíří nejdřív do pokoje, kde by měl spát Daisuke po dobu, co zůstanou tady v Konoze. Jakmile vejde do pokoje, tak za nimi zavře dveře, aby Daisukeho nerušili a když se zase otočí čelem k Sasukemu, tak mu volnou ruku dá kolem krku, popojde k němu co nejblíž a stoupne si na špičky, aby ho mohla dlouze políbit na rty. Je ráda za každou chvilku, kterou si můžou najít jen takhle pro sebe. Přeci jen tohle má toho mnoho taktéž do sebe. "tak jsem si říkala... že máme dost času než se Daisuke probudí..." nadhodí potom s úsměvem na tváři a nakonec pustí jeho ruku. Ruku, kterou jej za ni držela následně přesune na jeho tvář, po které jej zlehka pohladí a poté ji tam nechá.
"To jo..Tak to nejdříve vybalíme a pak můžeme jít tam kde budeš se mnou jestli chceš?" A taky tě pohladí po tváři..
"Čteš mi myšlenky," usměje se na něho a alespoň na chvilku si položí ruku na tu jeho, kterou má na její tváři a na chvilku přivře oči. Užívá si ten okamžik než se od něj s povzdechem odtáhne a přejde k Daisukeho tašce, kterou zvedne a položí ji na postel, aby se k ní nemusela ohýbat. Otevře ji a chvilku jen mlčky kouká dovnitř, jak tiše zvažuje, co by s tím měla vlastně dělat nejdřív, aby se to všechno nerozházelo. Nakonec začne jednotlivé hromádky vybírat a pokládat je na postel. "jestli chceš, tak je můžeš zatím skládat do skříně bude to tak rychlejší," řekne potom směrem k Sasukemu zatímco ona vybírá jeho oblečení. Rozhodně jí přijde mnohem jednodušší to oblečení vybalovat než dávat do tašky, hlavně je to i méně časově náročné. "tohle vybalíme a potom se přesuneme do ložnice k našim věcem, " dodá potom a jakmile vyndá ven poslední kousek oblečení, tak tašku zastrčí pod postel, aby ji potom zase snadno našli až ji budou potřebovat a pomůže Sasukemu ukládat oblečení do skříně. "Jinak tu tašku s hračkami mu asi nechám, aby si ji potom vybalil sám až bude chtít... myslím, že to tak bude lepší," nadhodí potom, když do skříně ukládá kopu mikin.
"Ale no tak pojď ať to máme vybalene.
Jakmile do skříně uloží poslední kupku s oblečením, tak ještě pohledem zkontroluje, že mají skutečně všechno a potom skříň zavře a otočí se čelem k Sasukemu, "zdá se mi to nebo je tu někdo hrozně moc nedočkavý?" Vydechne a popojde k němu tak, že jej pohladí po vlasech a tváři než spustí ruku podél těla. "Ale máš pravdu i já to už chci mít za sebou pokud možno co nejdříve," přizná potom s úsměvem na tváři. Opět jej jemně vezme za ruku a následně spolu s ním přejde do jejich ložnice, kde mají u stěny i oni rozložené své věci. Pohled jí nejdřív letmo sklouzne na hodiny a potom se koukne na Sasukeho, "jsem ráda, že jsme se k tomu nakonec dokopali a nenechali jsme to až na poslední chvíli," řekne nakonec a vezme si svůj kufr, který si otevře už na zemi, aby zbytečně nezabírala místo na posteli a začne si oblečení rovnou vybírat a potom skládat na volné místo tak, aby to všechno měla pečlivě uloženo a zároveň nezabírala mnoho místa. "Už teď vidím, jak to budu muset zase všechno balit," vydechne ne moc nadšeně. Už se vidí, jak se bude zase vztekat až jí to nepůjde zase všechno nacpat do těch kufrů a tašek, ve kterých to přivezli. "Konečně..." vydechne jakmile uloží poslední kousky oblečení. Kufr zasune pod postel a následně se spokojeně natáhne na pohodlnou matraci na posteli.
Usmeje se...tak si odpocin pak ti pomůžu z večeří..
Jemně nad jeho nabídkou zavrtí hlavou. "Večeři mám už připravenou, potom už budu jenom smažit tu rybu a s tím mi asi moc nepomůžeš," usměje se a natáhne k němu jednu ruku, "pojď ke mně," vybídne jej následně a stáhne si jej k sobě s jemným úsměvem na rtech. Jakmile Sasuke dopadne na postel vedle ní, tak se zlehka přetočí nad něj tak, že si na něj obkročmo sedne a rukama se zapře o matraci vedle jeho hlavy. "Měli bysme si užít toho klidu, protože večer to už tak jednoduché nebude," vydechne a nakonec jej jednou rukou pohladí po tváři s pohledem upřeným do těch jeho, které ji přitahují jako dva silné magnety. "Pokud ovšem nemáš ještě jiné věci na práci, které by si nyní chtěl dělat..." Dodá potom a mírně se od něj odtáhne, aby mu naznačila, že jej pustí jestli chce jít někam pryč. Právě pro tenhle případ jej ještě chvilku i upřeně pozoruje a když vidí, že se její snoubenec nepohnul ani o píď, tak se jí na rtech opět objeví ten stejný úsměv jako předtím a svým obličejem se skloní k jeho tváři. Jednou rukou si přitom musí spravit několik pramínků jejích růžových vlasů za ucho a potom, když jí nic nekryje výhled na něj, tak překoná i tu malou vzdálenost mezi nimi a spojí jejich rty v polibku, při kterém jej jemně hladí po tváři a ve vlasech.
Taky tě políbí a jemně pohladí po tváři.. Pak se jen na tebe kouká.. "Copak chtěla by ses chvilku tulit než se rošťák probudí?" A přivine si tě k sobě
"Hmmm a co když řeknu, že chtěla?" usměje se na něho a pomalu přikývne, vlastně tak trochu chtěla vynahradit to zkažené ráno, kdy Sasuke svými řečmi jaksi zamezil tomu, aby mohli pokračovat v tom, co původně včera večer započaly. Na rovinu to ovšem neřekne, a tak jenom pokrčí rameny, "ale pokud si chceš jen tak lehnout, tak mi řekni," dodá potom a spokojeně si k němu lehne. Musí z něj ovšem nejdříve slézt, aby na něm neležela celou vahou jako pytel brambor, a tak se skulí vedle něj a ihned se přitulí k jeho boku. Jednou rukou jej přitom následně obejme kolem pasu a hlavu si zlehka opře o jeho rameno tak, aby mohla být u něj. "Jen jsem si říkala, že bysme si taky tu chvilku klidu mohli malinko užít, když už Daisuke spí... a my tak máme zbytek dne jen a jen pro sebe... no tedy alespoň několik málo hodin, možná minut než se sám Daisuke probudí," usměje se nad tím se spokojeným výrazem ve tváři. "Na jednu stranu si říkám, že by asi nebylo úplně nejlepší, kdyby jsme teď byli dole a zbytečně tam dělali nějaký randál, kterým by jsme jej mohli probudit a když jsme tady hezky zavření v ložnici, tak nás slyšet nemůže," dodá potom zamyšleně. Ví, že záleží hlavně i na tom, co by dělali, ale i tak. "Nebo jestli si chceš jít sednout dolů na gauč vedle Daisukeho a koukat s ním na ty pohádky, které tam dávají, a tak podobně, tak mi jen stačí říct... jedno slovo," podívá se na něho jestli náhodou bude chtít raději tuhle variantu, a nebo se tam rozhodne zůstat spolu s ní a skutečně si užít trochu toho soukromí, které se jim nyní naskytlo díky tomu, že Daisuke jim na chviličku usnul. "nebo jestli máš ještě jiný nápad, co by si snad chtěl mezitím podniknout než se Daisuke probudí...?" podívá se na něj tázavě.
"Tak já nejsem proti jestli teda by si chtěla? Ale co když nás načape? Co potom hm? Jak mu to vysvětlíme?" Zeptá se a přivine si tě k sobě...
"Hmm to už nechej na mě," řekne nakonec a natáhne se k němu ještě pro jeden krátký polibek, který mu věnuje na rty než se od něj odtáne a vyskočí z postele. Pomalým krokem popojde ke dveřím, kde se zastaví a otočí klíčkem v zámku. Následně se k těm dveřím otočí zády a koukne na Sasukemu s úsměvem na rtech, "nepřijde a kdyby něco, tak ho uslyšíme," vydechne, "navíc pochybuju, že by se probudil takhle brzy," dodá potom a pomalým krokem se rozejde k Sasukemu. Nespouští přitom oči z jeho obličeje. Zastaví se až kousíšek u postele, na kterou si klekne, jednou rukou se zapře u Sasukeho a tu druhou si položí na jeho hruď, po které zlehka jedním prstem vyjede až nahoru k jeho obličeji, kde mu jemně přejede po hraně čelisti a zastaví se s ní až na jeho tváři. "myslela jsem si, že by to mohli být takové hezké zpříjemnění dne..." dodá potom tiše, "ale pokud nechceš, tak mi to můžeš říct... nebo se snad bojíš?" podívá se na něho trochu tázavě. Existuje víc možností, jak by to všechno mohli udělat a třeba i zajít do koupelny, aby měli pro Daisukeho mnohem lepší výmluvu, ale... teď nic neříká. Vlastně ani nemůže.
"To může. Jestli se na to tedy citis
"Kdyby ne, tak ti to ani... nenavrhuju," řekne po chvíli zamyšleně, "ale... myslím si, že bychom si měli vynahradit to ráno, když to trochu... nevyšlo, co myslíš?" podívá se na něho a skloní se k němu, aby jej mohla opět políbit na rty. Všech těch polibků a pocitu, že se ho může beztrestně dotýkat se nejspíš nikdy nenabaží. A taky právě proto se snaží využít co nejvíc času, který mají jen pro sebe, k věcem, kterými si zpříjemní čas. Navíc... i z něho cítí, že jej tahle příležitost rozhodně chladným nenechává ani v nejmenším a právě proto o tom taky začala. "navíc kdo ví, kdy zase budeme mít chvilku pro sebe," vydechne a se svými rty sjede k jeho krku. "Jsou prázdniny, Daisuke bude chtít trávit hodně času s námi, navíc potom nám začne i práce..." vydechne, zrovna se netěší na to období, kdy už nebudou mít tolik času, který bymohli trávit nejen spolu jen oni dva, ale i všichni dohromady jako rodina. Bohužel s tím nic udělat nemůže. "ale na tom teď nezáleží," šeptne tiše a raději se svými rty začne věnovat jeho krku, na který mu věnuje jemné motýlí polibky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama