................Dílovky aktualně*

.....................Minulost se vrací: Pravda nebo klam35.-36.-37.-38.-39.-40.-41.
.....................Legendary swords1.
.....................Škola strasti1.-2.-3.-4.-5.
.....................Kriminálník20.-21.-22.-23.-24.-25.-26.-27.
.....................Skutečná láska1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Neobvyklá láska1.-2.-3.-4.
...............Force of commanders20.-21.-22.-23.-24.-25.-26.-27.-28.-29.-30.
.................The Beauty and the Beast23.-24.-25.-26.-27.-28.

..........................Spřátelení

....................Povídky na přáníZde

Chceš tady zveřejnit vlastní povídkuZde


.......................Naruto RPG Hra


.......................Pokémon rpg

......................RPG naruto nová generace

......................Bleach rpg

Minulost se vrací: Pravda nebo klam 36. díl

23. dubna 2017 v 10:00 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
A opět tu je pokračování


Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura

Nechává tě. "Aby ses do té práce vůbec dostala..
"Proč bych se nedostala? Že bys mě chtěl držet doma ještě před svatbou?" Podívá se na něho pobaveně. "Ne, vím, jak si to myslel," dodá potom a pomalu kývne hlavou na znamení souhlasu. "Ale i kdyby to dospělo skutečně až k tomu, tak do práce mám nástup už v lednu takže to stejně nijak neovlivní víš," vydechne tiše, přeci jen je úplně normální, že by pracovala dokud by to bylo možné. "Není to nemoc takže... ne že bych dělala úplně všechno, ale sama doma bych doslova umřela nudou," zamumlá s povzdechem a nakonec nad tím zavrtí hlavou, ale není nutné o tom teď mluvit předčasně," zašeptá potom, "Teď máme na práci jiné věci.... mnohem příjemnější než diskutování o tom, co by kdyby," zašeptá mu do ucha. Věnuje mu ještě několik polibků na krk než se opět přesune nahoru k jeho rtům. Jednou rukou mezitím sjíždí po jeho hrudi až k jeho břichu, kde se zastaví až u lemu jeho trička, za který jej jemně vezme a malinko mu ho vyhrne jen tak, aby mohla pod jeho triko vklouznout rukou a dotknout se tak jeho holé kůže. Vyjede tou rukou až k jeho břichu, kde ji chvilku nechá a jen tak se hladivými doteky dotýká jeho kůže. "Nemysli teď na to," dodá potom v pauze mezi polibky, kterou musela udělat kvůli naléhavé potřebě se alespoň nadechnout.


"Nemyslím neboj... Ale nechci aby ses nějak přemáhala víš v práci..." A zvedne se a dá si triko dolů.. "Myslím že takhle je to přijemnější.."
"Vím, co si můžu a nemůžu dovolit," ujistí ho vážně, "Nakonec by to nebylo poprvé," dodá potom. Chápe sice jeho obavy, ale přeci jen by tohle nebylo její první těhotenství, které je nejhorší, protože se to dítě stává jakýmsi pokusným králíkem. "Hm... já se bavila i tak," usměje se nad tím, ale nechá to být. Místo toho mu to tričko vezme z rukou a hodí ho někam za sebe, aby jim tam nepřekáželo. Přeci jen jej teď nějakou dobu nebudou potřebovat. "Nemusíš si s tím nyní zbytečně lámat hlavu, ano zlato? Prostě to necháme na náhodu a uvidíme, jak to všechno dopadne," hlesne. Nechce nad tím zbytečně přemýšlet a trápit se tím. Rozhodně jí to ani v nejmenším nestojí za to. Právě teď chce raději všechny starosti hodit za hlavu a jen si užít tuhle chvíli a celý tenhle den, který je jen jednou za rok. Nakonec se k němu opět skloní a dlouze jej políbí na rty. Jednu ruku mu položí na tvář, po které jej jemně hladí. Po chvíli se ovšem neudrží a vjede mu tou rukou do vlasů, kde ji potom nechá. Nakonec se ještě vyhoupne nad něj, aby k němu měla mnohem lepší přístup, ale polibek ani tak nepřerušuje. Když už se potřebuje nadechnout, tak plynule sjede s polibky k jeho krku a potom po klíční kosti, kde se zastaví a jede zase pozpátku zpátky nahoru k jeho rtům.
Nechává tě ať si zatím děláš co chceš. "Tak si hrej aspoň se nebudeš nudit.. Teď si říkam že by to chtělo mít holku jako další ať mame s každého jedno.. Co ty bys chtěla?" A hladí tě ve vlasech
Povzdechne si. "Nejsem malé dítě, abych si hrála," zamumlá. Neví proč, ale celé tohle jí přijde poněkud jednostranné... skoro jakoby to Sasukeho ani nezajímalo. Nad touhle myšlenkou se na chvilku zarazí, protože ji napadne jestli to třeba nemůže být tím, že jsou spolu oficiálně, jsou zasnoubení a tudíž to pro něj rozhodně není žádný adrenalinový úlet na jednu noc. "Nebudu se o tomhle bavit," zopakuje mu to potom ještě jednou, sleze z něho a posadí se na postel vedle něho. "Jestli budeme mít ještě jedno dítě, tak mi upřímně bude úplně jedno jestli je to holka, a nebo jestli je to kluk, důležité je, aby bylo zdravé," řekne vážně. Nechce, aby si to Sasuke začal zbytečně plánovat dopředu když by to nakonec mohlo dopadnout tak, že nebudou mít žádné. Nechce jej zklamat a čím víc se o tomhle spolu s ním baví tím větší starost jí to začíná dělat. Ví, že na nějaké závěry je ještě velmi brzy, ale přesto se nemůže zbavit toho nepříjemného tíživého pocitu, který hluboko uvnitř cítí. Přeci jen si už začali malovat, že spolu chtějí mít velkou rodinu a možná to tedy neskončí jen u Daisukeho, ale neumí si představit, co by dělala kdyby to došlo do toho bodu, kdy by žádnou rodinu mít nemohli... tedy alespoň nyní již ne.
"Co je na tom se tě zeptat co by si chtěla. Jasné je mi jedno či to bude zase kluk nebo holka ale nebylo by to i hezké mít od každého jedno? Ale fajn když ti vadí že se ptám tak fajn..." A lehne si na bok... "Co jsem komu udělal, že se hned uražíš... Asi půjdu dolů.. Asi to nebyl dobrý nápad.." A pomalu se zvedne do sedu a dá zatím jen nohy dolů z postele
"Já jsem se neurazila o tohle tady vůbec nejde Sasuke," vydechne, zvedne se z postele a přejde před něho tak, že si klekne, aby mu viděla do obličeje, na chvilku se odmlčí a potom spustí: "nejde mi o to, že bych byla uražená, to nejsem ani v nejmenším, ale nechci o tom mluvit. Nechci si malovat, jak hezké to může být, protože nejem těhotná, mám teď jenom Daisukeho... z tohohle hlediska a... nemůžu ti slíbit, že to tak ani nezůstane, nechci, aby si byl zklamaný a právě kvůli tomu prostě... prostě si myslím, že je ještě hrozně moc brzy o tom mluvit. Vidím na tobě, jak moc se na to těšíš, že budeš moct taky jednou být u toho, jak tvoje dítě vyrůstá a dospívá... a všechno si to zažít. Veškeré radosti i starosti. A věř mi, že já teď nechci nic na světě než moct ti to dopřát, ale... nemůžu ti nic slíbit, prostě to nejde," řekne tiše a na chvilku uhne pohledem. Je to pro ni ještě pořád poněkud citlivé téma, přeci jen předchozí zkušenosti s tímhle obdobím nemá zrovna dvakrát hezké, ale ví, že tentokrát by to bylo jiné. Nakonec se tedy napřímí a potom se na něj ještě jednou podívá. "Ale jestli si myslíš, že to nebyl dobrý nápad, tak já půjdu, klidně tu zůstaň," pokrčí nad tím rameny. Mrzí ji to. Hrozně moc. O to víc, že to všechno vzešlo hlavně z jednoho velkého nedorozumění, které si Sasuke ani nenechal vysvětlit.
"Hmmm...A co to jinak jde když se tě jen člověk zeptá a ty s toho děláš takovou vědu. Klidně tu buď zajdu dolů za Daiem..." Řekne a koukne na ní... "Má to snad cenu když ani na to neodpovíš když se tě někdo ptá...
"Tak promiň, nech to být a raději na to zapomeň, ano?" podívá se na něho s pokrčením ramen. Nedělá jí tohle dohadování moc dobře, a tak si spolu s tím nechce nějak moc lámat hlavu. "Nechci tu být sama," dodá potom a jemně nad tím zavrtí hlavou načež se zastaví až u dveří, natáhne ruku ke klíčku a odemkne je. Až potom vyjde ven na chodbu a vyrazí následně po schodech dolů až do obýváku, kde potichu nakoukne. Všimne si, že Daisuke ještě stále hezky spinká na gauči. Usměje se nad tím, když vidí, jak hezky v klidu odpočívá. Skutečně takhle vypadá velmi roztomile, přijde jí, že je úplně jako jeho otec, minimálně v tomhle. Jakmile se ovšem přiblíží ke gauči, tak Daisuke najednou otevře dveře a podívá se přímo na ni. "Maminko?" vydechne z části malinko zmateně a podívá se kolem sebe, "To nic zlatíčko moje, klidně ještě spinkej, ano?" podívá se na něj a jemně jej pohladí po tváři. Sedne si potom k němu na gauč, "klidně se ještě prospi, ano?" řekne potom a nechá jej, aby si položil hlavu na její kolena. "Máš ještě čas takže můžeš spát jak dlouho jen bude chtít broučku," řekne potom. Daisuke se tedy u ní spokojeně uvelebí a Sakura mu poupraví přikrývku, aby byl hezky v teple. Ona sama u něj alespoň na chvilku odpočívá.
Mlčky taky za ním přejde a sedne si z druhé strany k němu. "Tohle je šílený to co děláme.. Měli by jsme to rozumě vyřešit
Zvedne k němu pohled, nadechne se, aby mu vysvětlila, že ona s tím nezačala, ale raději nic neřekne. "Myslím, že už se tak stalo, ty si řekl, co si měl na jazyku a já taky... tak... asi není nutné to nějak více rozbírat. Nakonec... pokud vím, tak teď už asi stejně nemá smysl nad tím nějak přemýšlet, je to pryč," vydechne. Nemyslí to nijak zle, jen rozhodně nechce, aby se nějak opět pohádali a zase to všechno odnesl jejich syn. "Nebo pokud snad máš ještě něco, co k tomu chceš říct, tak jen do toho... poslouchám tě," řekne. Posunkem mu následně naznačí, že jestli to chce raději probrat jen a pouze s ní v soukromí bez toho, aby to Daisuke slyšel, tak stačí jen naznačit. "asi jsem si jenom hloupě myslela, že bysme si mohli udělat hezké odpoledne než bude večeře, ale to nevadí, ne vždycky může všechno dopadnout přesně tak, jak chceme," vydechne s pokrčením ramen. Jemně přitom Daisukeho hladí po vláskách, aby mohl dál v klidu spinkat. "Není to sice úplně přesně to, co jsem si pro dnešek představovala, ale na druhou stranu..." odmlčí se, ani neví proč čekala, že tento den proběhne v klidu bez jakýchkoliv rozepří, a nebo snad problémů či podobných věcí. "no to nevadí... i tak si užijeme hezký den," usměje se a opět sklopí pohled na Daisukeho, který mezitím stihnul opět usnout v jejím náručí.
"A proč prostě jen neodpovíš na to na co sem se ptal bez nějakých připominek at je to tam to nebo ono. Šlo jen o to co by sis přála ale ne musíš to takhle jen jednu otázku takhle bortit. Mi je fuk či to bude za deset nebo dvacet let jen jsem chtěl vědět co bys ráda.. Nic víc v tom nebylo.." S tím se zvedne a jde do kuchyně jelikož má žízeň
"Hmm, mami udělala by si mi ještě čaj prosím?" zeptá se jí Daisuke tiše a pomalu se na ni podívá než zase oči zavře a zůstane u ní tiše ležet. "Dobře zlatíčko, tak zůstaň chviličku ležet, ano?" podívá se na něho Sakura, ještě jednou jej pohladí po vlasech než se opatrně zvedne, aby jej neshodila z gauče a poté se rozejde do kuchyně. Všimne si, že tam Sasuke sedí na židli, ale nic na to neřekne. Raději jen přejde ke kuchyňské lince, kde napustí do rychlovarné konvice trochu vody a následně ji nechá vařit. Vytáhne si poté hrneček, dá do něj sáček s čajem a potom už jen mlčky čeká než se ten čaj uvaří, aby jej mohla zalít, počkat než se vyluhuje a poté ten sáček vyndat, vyhodit do škoše, přidat tam lžičku medu, aby byl alespoň malinko sladčí, ale než jej zanese Daisukemu, tak jej nechá ještě na lince, aby se alespoň trochu stihl vychladit a on se tak neopařil. Chvilku se tak jenom opírá o linku než se podívá na hodiny a poté i na Sasukeho, všímá si, že už je i čas, aby pomalu začala chystat večeři, ale ještě předtím pomalu přejde ke stolu a ze zadu si stoupne za Sasukeho, kterého opatrně zezadu obejme. "Sasuke, prosím nebuď uražený... nekazme si Vánoce," vydechne a jemě jej pohladí po paži. "Mami? Tati?" Zavolá na ně Daisuke z obýváku. S tím se Sakura pomalu odtáhne a spolu s čajem s rozejde za Daisukem zpátky do obýváku.
"Hmmmm... nejsem.." Odpoví než mu to zanese.. Pak se zvedne a přejde do obývaku a sedne si k němu. "Copak je rošťáku... chtěl bys něco dělat než mamka něco nachystá
Slyšela ho, ale i tak na to raději ani nereaguje, protože přeci jen neví, co by mu na to měla říct, když se takhle chová. Už to jí přijde, že mluví naprosto za vše. "Nechci," odpoví mu na to Daisuke a zavrtí nad tím potom hlavou, "Opatrně se když tak napij, ano?" podívá se na něj potom Sakura a pohladí ho po vlasech, "skočím se nahoru převléknout a půjdu nachystat do kuchyě večeři ano? Potom se jdi taky hezky nachystat zlatíčko, dobře?" podívá se na něj ještě než se pomalu zvedne a rozhodne se vyjít do obýváku. Po cestě ještě Sasukeho jemně pohladí po paži než zmizí v kuchyni, kde nejdřív prostře stůl. dá tam příbry, svíčky, ubrousky, ubrus a všechno to hezky naaranžuje. Když to má tak odejde nahoru, aby se převlékla do šatů a byla potom už připravená na večeři. Poupraví si vlasy a trochu se i namaluje, vrátí se potom zase do kuchyně, kde si dá zástěru, aby si neumazala ty šaty a začne potom připravovat tu rybu což jí rozhodně zabere několik minut času. Nakonec ji ještě dá na ubrousky, aby vysály přebytečný tuk. "Pánové, večeře" zavolá na ně potom z kuchyně. Na to se Daisuke pomalu zvedne z gauče, vezme Sasukeho za ruku a začne ho tahat sebou nahoru, aby se mohli převléct. Mezitím Sakura rychle pod stromeček nanosí dárky, rozsvítí jej a zavře dveře, aby nic nebylo vidět.
Sasuke se jen převlékne a pak počká na Daie a jdou spolu dolů do kuchyně. "Tak sedej a jez opatrně ano... Času máš dost ježišek neuteče..." Řekne a sám si dá už jen trochu polévky
"Nedáš si druhé?" podívá se Sakura na Sasukeho, když vidí, že si už naložil polévky. Nechá ho tedy a sama potom odloží na stůl salát a i ryby. Sobě se Sasukem ale je šampašké a Daisukemu dá trochu toho dětského, aby si mohli společě připít a po přípitku se i ona usadí k nim ke stolu a pomůžu Daisukemu nabrat jak salát, tak i rybu. "A dávej si pozor na kosti, ano zlato? Tatínek má pravdu, Ježíšek ti neuteče a dárky taky ne, tak není důvod spěchat," šeptne a potom si trochu naloží i ona, i když na jídlo zrovna moc chuť nemá. "Neboj mami," řekne potom Daisuke a opatrně se do toho pustí. Spíš než rybu jí ovšem hlavně salát, protože ten mu chutná snad úplně ze všeho nejvíce. Ryba je sice taky dobrá, ale tu nemá tolik rád jako jiné věci. Snaží se přitom jíst pomalu, aby mu nezaskočilo, ale i tak pořád kouká směrem k obýváku jestli třeba nezaslechne, jak jim tam Ježíšek dává dárky, a nebo cokoliv, co by naznačilo, že tam ty dárky už má. Sakura jej přitom koutkem oka sleduje s úsměvem na tváři. Všímá si, jak je nedočkavý, ale přeci jen si budou muset ještě všichni počkat.
"Jde vidět po kom je." Zasměje se. "Taky jsem v jeho věku nemusel moc ryby.. Daii chceš to obrat aby si to jen pojedl a nemusel si dávat pozor.." Zeptá se ho a napije se trochu šampanského
"Nemusíš tati, já to zvládnu, jsem už velký kluk," usměje se na něj Daisuke a zavrtí nad tím hlavou, "navíc... stačí mi i ten salát," řekne potom, protože přeci jen z té ryby zatím snědl veškerou strouhanku, ve které byla obalená a následně se trochu pustí i do té ryby, ale jen a pouze do bílého masa, protože to tmavé nemá rád už vůbec. "Vidíš a já si vždycky říkala, jak je možné, že mu to nechutná," usměje se na ně Sakura, "No jo, tohle nebude úplně první věc, ve které je po tobě," vydechne, čím víc času se Sasukem tráví, tím víc si uvědomuje i všechny ty podobnosti, které spolu s Daisukem mají. Vlastně jí přijde, že jí se Daisuke nepodobá prakticky vůbec což je na jednu stranu docela dost zvláštní, ale takhle už to chodívá. "stačí když sníš hlavně ten salát a tu rybu můžeš jenom trošku, nemusíš to dojít celé, když nebudeš chtít, hlavně, aby ses najedl," řekne potom Sakura nakonec, aby došli k nějakému kompromisu. "tak jo," přikývne na to Daisuke a dá si ještě trochu toho salátu. "A po večeři se už půjdeme podívat jestli přišel Ježíšek?" zeptá se jich potom zvědavě a nedočkavě zároveň.
"Až dojíme s maminkou tak se podívame všichni a jestli nechceš rybu tak mi jí pak tady šoupni a dojím to. Nebo si můžeš dát rybu se mnou jestli chceš. takhle by si měl jen to bíle maso a nemusel by sis ho hledat. Se strejdou Itachim jsme to takhle dělavali jak jsem byl maly. Vždycky jsem rybu jedl s ním jelikož jsem to neměl rád.." A dá si další sousto
Daisuke nad tím zavrtí hlavou, "já toho moc jíst nebudu, nikdy moc nejím rybu," řekne potom, " vždycky se potom dojím cukroví, co mamka dělá, aby nebylo sladké, ale slané," usměje se nad tím, už se těší až si zkusí ty ošechové suchary, co mu mamka připravila a co chroupal už několik dnů před Vánoci, protože toho vždycky mají hrozně moc vzhledem k tomu, že sladké moc nejí. "Ale nejdřív sníš alespoň ten salát," řekne potom a na chvilku odloží příbor a natáhne se pro skleničku se šampaňským, ze které se trochu napije. "Musíš potom počkat až uslyší zvoneček... víš, jak to chodí každý rok," usměje se na něho a zase skleničku odloží na bok, aby i náhodou nerozlila. "Tati? Vezmeš si už tu rybu?" zeptá se po chvíli Daisuke, když snědu shora trochu bílého masa, ale zbytek nechal. Většina mu tam sice zůstala, ale i tak. Napíchne ji tedy na vidličku a opatrně mu ji přendá na talíř, aby ji mohl dojíst zatímco on začne pomalu likvidovat zbytek salátu, co mu na tom talíři zbyl. Chutná mu hlavně protože mu do něj maminka vždyck nakrájí i trochu rajčat, která mu tam chutnají úplně nejvíc.
Sasuke nad tím jen pobaveně zavrtí hlavou a pojí i jeho rybu.. "Tak víš co ty si dáš ještě trochu salátu ode mě když já mám sníst voji rybu. Myslím že je to férovy kompromis ne?" A na Sakuru jen mrkne
"Mě stačí i to, co mám," řekne Daisuke, už tak se v tom zbytku trochu rýpe a pomalu dojídá svou porci. "To by mě zajímalo, co vám ta Ayame udělala na snídani, když už nechceš jíst ani večeři... a to si ani neobědval," zavrtí nad tím hlavou, pomalu si říká, že to je nejspíš i tím, že jej nechala tak dlouho spát. Jinak by toho totiž určitě snědl o něco více. "hlavně, aby si byl najezený, protože z cukroví by ses neměl najíst, to je jenom tak na chuť, víš," řekne k němu. Samozřejmě jej nechce nutit, aby si ještě přidal, protože ví, že v jeho případě by to mohlo skončit jenom tak, že by mu bylo špatně a to by potom neměli zrovna moc příjemný vánoční večer. "Ale zkus sníst alepsoň to, co máš na talíři, ano?" dodá nakonec ještě. "No jo," kývne na to Daisuke hlavou a pomalu postupně dojídá zbytky salátu, které mu tam zbyly. "můžu potom i sfouknout svíčku?" zeptá se jich a podívá se přitom na velkou svíčku na stole, kterou tam Sakura předtím zapálila. Sakura se nad jeho otázkou krátce pobaveně zasměje se, "To víš, že ano zlatíčko, ale až potom a musíš opatrně, aby ses nepolálil,"
Pobaveně je sleduje a jak to dojí tak si utře ústa a napije se šampaňského.. "Přesně musíš opatrně aby sis něco neudělal co by to pak byl za večer když by jsme museli do nemocnice..
"Přesně tak," kývne hlavou Sakura na souhlas, aby Sasukeho slova ještě potvrdila. "máme čas, takže to v klidu dopapej," usměje se na něho a sama taktéž dojí. Vezme si ubrousek, utře si ústa a následně jej složí na talíř,aby to potom všechno mohla najednou odnést. I ona se potom ještě napije ze své skleničky, ale ne moc. Alkohol zrovna dvakrát nemusí, a tak jej raději pije při vyjíměčných příležitostech jako je například i tahle. Daisuke tedy pomalu dojídá ten bramborový salát než jej konečně dojí a odlží příbor na stranu. Neměl sice nějak velkou porci, ale i tak je plný. "Bylo to moc dobré mami," usměje se na svou matku a pochválí jí tak jídlo. "To jsem ráda broučku, dojedli jste tedy?" zeptá se podívá se na oba. Následně se zvedne a sebere všechny tři talíře, které odnese na linku a nechá je ještě tak, aby zbytečně nezdržovala. Daisuke mezitím sfoukne tu svíčku přesně tak, jak předtím chtěl. "Tak a teď půjdeme hezky nahoru do pokoje a počkáme než Ježíšek zazvoní na zvoneček," řekne potom. "A vážně musím mami?" Podívá se na ni Daisuke, "nemůžeme se tam jenom tak podívat?" zeptá se jí potom. "Ne, žádné takové Daisuke, přeci bys nechtěl Ježíška vylekat, nebo snad ano?" podívá se na něho načež Daisuke zavrtí hlavou. "tak pojď," usměje se a vezme ho za ruku. Podívá se poté na Sasukeho a i k němu natáhne ruku.
"Tak pojď..." Řekne a jde spolu s ním nahoru. Pak nahoře si sedne k Sakuře a šeptne jí: "Půjdeš ty nebo já ať může jít dolů.." A čeká co odpoví šeptem tak aby je Daisuke neslyšel
Pousměje se, "já půjdu, zůstaň tady s ním," řekne potom tiše a spolu s nimi tedy vejde k Daisukemu do pokoje, kde se za ním posadí na postel. Chvilinku tam jen tak sedí, aby se neřeklo a potom se podívá na Daisukeho, který sebou už netrpělivě šije. "tak víš co broučku? Půjdu se ujistit, že jsem tam ten zvoneček nezapomněla dát, ano?" "Tak jo, ale ať se nelekne mami," řekne potom vážně. "neboj se, hezky tady počkej s tatínkem, dobře?" řekne ještě než pomalu a potichu vyjde z pokoje a zavře za sebou dveře. Sejde po schodech dolů a potichu vklouzne do obýváku, kde jediným zdrojem světla je právě jejich rozsvícený vánoční stromeček, který společně odpoledne zdobili. Pomalu tedy přejde k němu a vezme si zvoneček, který u něj na zemi nechala a následně zazvoní tak, aby ji bylo slyšet i nahoře. Stejně rychle potom přejde do kuchyně. "Tati slyšíš to? to je Ježíšek, tak pojď honem honem!" vyjekne Daisuke když k nim nahoru dolehne to zazvonění. Začne jej tedy tahat z pokoje a nakonec jej pustí, aby mohl seběhnout dolů. Přesně v tu chvíli vyjde z kuchyně Sakura a tak tak jej stihne chytit než vtrhne do obýváku, "Počkej, vždyť ti to nikam neuteče, musím ještě přeci počkat na tatínka" napomene jej Sakura,
Sasuke ho jen pobaveně sleduje. "Proboha jestli sem toto dělal taky v jeho věku no potěš koště... Se na to budu muset pak zeptat Itachiho.." Řekne dole pobaveně Sakuře.. "Tak běž Daii ale opatrně kdo ví co tam je..."
"Jupí," usměje se Daisukeho, tentokrát ho už ani Sakura nedokáže zadržet, protože jako blesk vtrhne do obýváku. "A představ si, že tohle mi dělá každý rok," zavrtí nad tím Sakura pobaveně hlavou a jemně Sasukeho obejme jednou rukou kolem pasu. Společně jdou do obýváku a když se zastaví, tak si hlavu opře o jeho rameno. "každé dítě se nejspíš hrozně moc těší na dárky... a na Vánoce celkově, možná, že tohle je něco, co má po nás obou," řekne zamyšleně. Ona si to sice nepamatuje, jak reagovala, ale něco málo od svých rodičů ví. "pokaždé, když si byl potom Daisuke pro dárky i u svých prarodičů, tak mi máma vyprávěla, že jako malá jsem se taky nemohla dočkat..." řekne po chvíli, "Ale určitě se na to Itachiho zeptej, jsem zvědavá, jak to bylo s tebou," vydechne. Už jen z představy malého Sasukeho, jak radostně poskakuje u stromečku se rozplývá. "Koukejte, koukejte kolik dárků!" vykřikne Daisuke a nadšeně kouká pod stromeček na tu hromadu všemožných balíčků, které tam jsou. Sakura jej jen s úsměvem sleduje a drží přitom Sasukeho. "No vidíš, jak jsi byl hodný," šeptne.
"Pravda...No můžeme pak k Itachimu zajet Určitě ježíšek něco nechal i u stejdy.." Mrkne na ní... "No a můžeš se na to Itachiho pak zeptat. No tak copak si dostal ať víme jestli si na to vůbec byl hodný
"tak řekla bych, že to by počkalo i do zítřka, určitě budeš chtít jet i za svými rodiči..." odmlčí se, "dneska už je docela pozdě na to, aby jsme objížděli návštěvy, nemyslíš?" zeptá se ho potom. Ani sama neví jestli by je teď spíše nerušili a ještě teď někam jet se jí upříně zrovna dvakrát rozhodně nechce, i když to všechno nezáleží jen a pouze na ní. "Ale pokud... pokud budeš chtít jet tak.." pokrčí nad tím rameny na znamení, že je jí to poměrně jedno. "Nevím jestli se třeba potom všichni nescházíte u rodičů," dodá potom zamyšleně. Vlastně ani neví, jak u nich takové Vánoce třeba probíhají, když všichni bydlí prakticky v jednom městě a ne tak daleko, aby za sebou nemohli třeba jezdit. Z jejích myšlenek ji vyruší až Daisukeho nadšený hlas. "Můžu už začít rozbalovat? tak můžu? můžu?" zeptá se jich nadšeně načež si poposkočí blíž k nim. "Určitě, ale jenom opatrně, neubliž si," šeptne Sakura starostlivě, moc se jí nelíbí, jak Daisuke poskakuje, ale zatím jej nenapomíná. Jen si se Sasukem sedne na gauč, aby mohli být u něj. "Promysli si to, stejně je teprve šest tak..." pokrčí rameny, zase tak pozdě sice ještě není, ale i tak.
Jen protoci pohled a radši nic neříká nemá už na to nervy.. "Tak copak v tom bude
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama