................Dílovky aktualně*

.....................Odpusť mi1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Legendary swords1.
.....................Škola strasti1.-2.-3.-4.-5.
.....................Kriminálník25.-26.-27.-28.-29.-30.-31.
.....................Skutečná láska1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Neobvyklá láska1.-2.-3.-4.
...............Force of commanders20.-21.-22.-23.-24.-25.-26.-27.-28.-29.-30.
.................The Beauty and the Beast23.-24.-25.-26.-27.-28.

..........................Spřátelení

....................Povídky na přáníZde

Chceš tady zveřejnit vlastní povídkuZde


.......................Naruto RPG Hra


.......................Pokémon rpg

......................RPG naruto nová generace

......................Bleach rpg

Minulost se vrací: Pravda nebo klam 37. díl

25. dubna 2017 v 11:30 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
A opět tu je pokračování


Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura

Nechápavě se na něj podívá, co zase provedla. Jen si tiše povzdechne a pozoruje Daisukeho, jak si rozbaluje jednotlivé dárky a za každým nadšeně vyjekne radostí a všechno jim postupně ukazuje. Z jeho výrazu jde vidět, že je snad úplně nejšťastnější na světě. Už dlouho jej takhle neviděla. "Tak co, máš radost?" zeptá se ho po chvíli, i když jeho výraz mluví úplně za vše. Až když se Daisuke trochu vynadívá na část dárků, které dostal, tak najde i některé balíčky, které nejsou pro něj, ale právě pro jeho rodiče, a tak jich několik posune směrem k svému tátovi, když na nich vidí jiná písmenka než jaká jsou v jeho jméně. Sakura se na ty dva jenom usmívá, když jí po chvilce ten úsměv na tváři zmrzne. "hned se vrátím," řekne potom, i když je jí jasné, že Daisuke jí nevěnuje ani špetku pozornosti. Na to je až příliš moc unešený dárky, které dostal. Sakura se tedy zvedne a poodejde do kuchyně, kde se opře o linku a zhluboka se nadechne. Chvilku takhle zůstává opřená než se nakonec natáhne pro skleničku, do které si napustí trochu čisté vody a pomalu se napije. Rozhodně je to pro ni lepší než to šampaňské, protože na něj již nemá chuť ani v nejmenším. I tak zůstává ještě chvilku v kuchyni, protože je tam o něco lepší vzduch než v obýváku.


"To je pro mě? Tak mi to rozbal máš v tom větší praxi.." řekne a když se Sakura ještě nevrátila tak se zvedne. "Vyzkousej si hračky já se podívám za maminkou.." s tím zmizí v kuchyni. Přejde k tobě a koukne na tebe. "Je ti něco?" Zeptá se starostlivě..
"tak jo rozbalím ti to až přijdeš," zavolá za ním Daisuke a mezitím si prohlíží co všechno dostal on a dává si to na jednu stranu, aby se mu to nepomíchalo s tím balícím papírem a potom se mu nestalo, že by se to vyhodilo spolu s tím. Sakura sebou malinko trhne, když za sebou zaslechne Sasukeho hlas. Nečekala ho a vlastně jej ani neslyšela přicházet. "Plížíš se tu jako duch," vydechne trochu rozhozeně. "A ne, nic mi není, nemusíš mít strach jen... jen jsem se potřebovala trochu napít něčeho v čem není... no vždyť víš. Alkohol," hlesne a jemně mu dá ruce kolem krku. Nechce mu zbytečně přidělávat starosti a nějak ho strašit. "Už je to dlouho, co mi naposledy bylo takhle skvěle..." vydechne tiše. "tohle jsou ty nejlepší Vánoce víš," zašeptá s úsměvem na rtech a jemně jej následně pohladí po tváři. "A myslím si, že nejsem jediná, kdo si tohle myslí," řekne potom a uhne pohledem směrem k obýváku, aby naznačila, že i Daisuke jistě sdílí její názor. "je úplně vedle z toho všeho, co dostal... a taky z tebe i když to nahlas neřekne," řekne potom zamyšleně. "je to pro něj něco... nového... jsem ráda, že to takhle hezky dopadlo," řekne potom s úsměvem na tváři. Hrozně moc je ráda, že si tenhle den zatím takhle užili až na několik maličkostí, které se úplně podle jejích představ nevyvedli, ale i tak.
"Klidně řekni jestli ti není dobře navíc jsme mohli mít s Daiem sampus nemuseli jsme mít toto. Jsem zvyklí od segry...
"Ale nejde o to, že by mi nebylo dobře. Pravdou je, že mi nikdy nebylo lépe," vydechne, "myslím to vážně. Prostě... prostě jsem se jenom potřebovala trochu něčeho napít. Přes den jsem toho moc nevypila, a tak je to znát víš..." řekne potom. "Ničím jiným to ani není," dodá potom, aby jej uklidnila. "vrátíme se za Daisukem? Ne že bych si snad myslela, že zaregistoval, že jsme už delší dobu tady, ale i tak," usměje se, je samozřejmě ráda, že má Daisuke takovou radost z těch dárků, že ani nevnímá realitu. "Ale ještě předtím než půjdeme mi řekni jednu věc... budeš chtít jet ještě dnes za Itachim nebo za svými rodiči? Nevadí mi to, jen... abych věděla jestli se máme jít s Daisukem potom nachystat. Nevím, jak si zvyklý to slavit, ale přizpůsobím se," řekne potom, aby si snad nemyslel, že jí to nějak vadí. Nakonec dokud bude se Sasukem tak bude nad míru spokojená a to jí rozhodně nikdo a nic nevezme jen tak. Pomalu se od něj potom odtáhne, ale vezme jej alespoň za ruku. Sama jakoby nebyla schopná se jej jen tak přestat dotýkat. Spolu s ním tedy vyjde zpátky do obýváku za Daisukem, aby se podívala, co tam mezitím celou tu dobu dělá.
"Ne..až zítra..." odpoví..
"Až zítra? Tak dobře," přikývne a posadí se zpátky na gauč. Už od pohledu vidí, že jsou kolem snad tuny balícího papíru, který se tam jen tak povaluje jakoby se nechumelilo. "Tak co zlatíčko, jsi spokojený s dárky?" Zeptá se ho potom Sakura čímž k sobě částečně přitáhne Daisukeho pozornost. "Jo mami jsou skvělé, asi jsem musel být hrozně moc hodný," řekne na to Daisuke zamyšleně s úsměvem na tváři. Potom ke svému tátovi postrčí balíčky pro něj. "Otevři si je" úsměvem se. Byl by mu to i otevřel tak, jak Sasuke původně chtěl, ale přijde mu, že to otevírání je na tom úplně to nejlepší, a tak mu nechce kazit zábavu. "Tak to jsem ráda, Daisuke," usměje se Sakura a z gauče si klekne na zem načež začne sbírat veškerý balicí papír, se kterým se poté rozejde do kuchyně a všechno to namačká do odpadkového koše, aby jim to tam zbytečně nezavazelo a nezabíralo místo. Potom se vrátí zpátky za nimi a jen s úsměvem kouká, jak si Daisuke nadšeně hraje s hračkami, které pod stromečkem dostal. Je hrozně ráda, že se to takhle vyvedlo a má ve skrze radost úplně ze všech, které dostal a že ho nic třeba nezklamalo, protože to by ji skutečně mrzelo. Přeci jen nad tím přemýšlela dost dlouho.
"Tak co se ti nejvíc líbí?" Zeptá se a kouká na něj...
"Všechno se mi líbí," odpoví mu na to Daisuke aniž by se nad tím nějak pozastavoval. Sakura se mezitím posadí zpátky na sedačku a pousměje se, když vidí, jak šťastný je nejen on, ale i Sasuke. Podívá se přitom jestli si Sasuke rozbalil i svůj dárek, ale když vidí, že jsou krabičky ještě stále obaleny balícím papírem, tak na to ani nic neřekne, protože jej přeci jen nechce zbytečně nutit k tomu, aby si to rozbaloval a podíval se tak, co Ježíšek nadělil jemu. "pojď sem zlatíčko, na chvilku," usměje se na něj Sakura a natáhne k němu ruku. Daisuke se tedy pomalu zvedne a přejde k mámě, která si jej vysadí na klín a jemně sevře v objetí. Opře se přitom o Sasukeho a jednu rukou obejme i jeho, aby byl u nich. "tak co zlatíčko.... si spokojený?" zeptá se ho potom a pohladí jej po vláskách. "Moc," odpoví Daisuke a jemně se k nim přitulí. Navzdory tomu všemu, jak dnešní den začal, tak si říká, že to dopadlo mnohem lépe než původně čekala. Za tohle všechno je nesmírně vděčná. Za to, že ty dva může mít nyní u sebe pohromadě a i za to, že teď už snad bude úplně všechno dobré a dokonce i jejich životy se snad vrátí opět zpátky do normálu. O několik dní později, když se po Vánocích a oslavení Nového roku v Konoze vrátí všichni ti zpátky do Tokia, tak Daisuke nastoupí zpátky do školky stejně jako Sakura spolu se Sasukem do práce. Každé ráno od té doby probíhalo v podobném duchu. Všichni se chystali, stejně jako i dnes. "No tak Daisuke, neloudej se nebo ještě přijdeme pozdě, hezky se nasnídej a potom se utíkej obléct ať můžeme jít," nabádá jej jeho matka, která periferním viděním ještě zachytí Sasukeho, který nejspíš míří už rovnou k předsíni. Zrychlí tedy kroky, aby jej dohonila. "a to nedostanu ani pusu na rozloučenou?" zeptá se ho tiše a zastaví se u předsíně se smutným výrazem ve tváři, který se dost podobá štěněčím očím.
"Ale dostaneš neboj... " A políbí tě.... "Tak dej na sebe pozor já idu ať se tam ještě něco nestane a popřemýšlej nad tím návrhem co jsem ti dal jelikož zdejší policajti sou zvláštní... Není to jak u nás doma
Usměje se, ale ještě jej nenechá se od ní odtáhnout. Na místo toho jej obejme kolem krku, stoupne si na špičky a natáhne se k němu, aby ten polibek mohla ještě prodloužit. Kdyby to bylo jen na ní, tak by jej vůbec nikam nepouštěla, ale to bohužel nijak ovlivnit nemůže. "hlavně se mi vrať brzo," vydechne potom a ještě se čelem opře o to jeho než se nakonec normálně postaví a vzhlédne, aby se mu mohla podívat do obličeje. "Hlavně ty se mi opatruj," řekne potom vážně a pohladí jej jednou rukou po tváři. Skoro pokaždé, když se s ním loučí se jí nepříjemně svírá žaludek a dělá se jí z toho špatně. Už několik posledních dní od doby, co se vrátili tomu tak je, ale nějaku velkou váhu tomu ani nepřipisuje. Přeci jen nejspíš se takhle musí cítit každá, co má za snoubence policistu. "potom mi dej vědět, kdy dorazíš domů, abych věděla na kolik hodin ti mám nachystat večeři," dodá potom tiše. Schválně mu neříká, co bude vařit, protože to pro něj plánuje jako jedno velké překvapení. "tak jdi, ať nepřijdeš pozdě," vydechne nakonec, ne zrovna nadšeně, ale co už.
"Přijdu tak jak včera neboj se... Budu v pořádku nic se mi nestane vždyť víš jaký jsem
"No dobře, ale i tak, kdyby ses třeba zpozdil nebo něco podobného, tak mi dej vědět," nabádá ho potom. Nechce vypadat jako stíhačka, ale přeci jen by o něj měla jen zbytečně strach a to nechce. "tak se tedy uvidíme večer," usměje se na něho ještě a naposledy jej políbí než se od něj odtáhne, aby mohl jít. Počká než se obuje a obleče a jde jej potom alespoň vyprovodit. "měj se," vydechne, když za ním zavírá hlavní domovní dveře. O ty se na chvilku opře jakoby snad potřebovala nabrat druhý dech. "mami?" vyruší ji hlas jejího syna. Automaticky zvedne hlavu a napřímí se. "Copak Daisuke?" zavolá na něj zpátky. "Už jsem hotový, můžeme vyrazit," křikne zpátky klučina, který po chvilce doběhne zpátky k předsíni, "Dobře broučku, tak se hezky obleč a já si vezmu všechny potřebné věci, ano?" podívá se na něho a s úsměvem se vrátí do kuchyně pro svou kabelku, se kterou se následně rozejde zpět do předsíně, obuje si své kozačky a obleče si na sebe kabát, který doplní ještě o rukavice, čepici a šálu, aby byla hezky v teple. "tak, půjdeme?" otočí se potom na něj a jemně mu upraví čepici, kterou si jen tak ledabyle narazil na hlavu. Následně jej jemně vezme za ruku a vyrazí s ním ke školce.
Sasuke je celé dopoledne v práci a jak vidí že má končit tak se pomalu chystá
Ráno chvilku potom, co Sasuke odjel do práce Sakura odvedla Daisukeho do školky, aby tam zůstal zatímco budou oni v práci. Přeci jen je ještě pořád docela malý na to, aby byl doma sám. Po cestě do práce ovšem přemýšlí nad tím, jak to udělají až bude chodit do školy. Přeci jen potom si nebude moct nějak zařizovat práci podle jeho školy, protože tam moc dlouho nebudou. Neumí si teď moc představit, že by jej tam snad skutečně nechala samotného. Tyhle myšlenky ovšem vypustí z hlavy zrovna ve chvíli, kdy se dostane do práce. Jde se tedy nejřív ze všeho převléknout do pracovního oděvu, protože přeci jen takhle by o nemocnici v žádném případě jako doktorka chodit nemohla. Své jeany a triko tedy vymění za bílé kalhoty a triko a plášť ve stejné barvě. Do kapsy si strčí jen mobil až ji budou shánět, aby se jí dovolali a následně pomalým krokem vyjde z pokoje lékařů na chodbu a odtud poté rovnou na ambulanci, kde má dnes službu. Vystřídá tam jednoho svého kolegu, který tam měl dnes noční a rozhodně vypadá, že je rád, že už se bude moci jít domů prospat. Ani si tedy nesedá, protože jasně viděla kolik pacientů tam dnes bylo, a tak si dovnitř rovnou pozve prvního z nich.
Sasuke je celé dopoledne v práci a jak vidí že má končit tak se pomalu chystá domů...
V ambulanci se jí střídá jeden pacient za druhým. Až se sama diví, že jí to jde poměrně jako po másle a zatím se jí tam nenachomítla žádná vážnější nehoda, a nebo nějaké vážnější zranění. Samozřejmě je za to nesmírně ráda, protože lidem nic zlého nepřeje, ale bohužel je jí jasné, že nejspíš se to všechno ještě nahromadí později a v tom případě jen bůh ví, kdy by se potom dostala domů. Přeci jen skoro každý den se k nim dostávají nějaké mnohem složitější případy. "A potom nezapomeňte přijít na kontrolu, aby vám vytáhli stehy," řekne po chvíli, když dokončí šití ruky nějakéh muže, který se říznul o sklo. Krve bylo hodně, ale rána nakonec nebyla vůbec tak ošklivá, jak se původně bála. "Děkuji, nashledanou," odpoví jí na to muž, když se zvedne a rozejde se ven z ambulance. Sakura se otočí, aby si sundala gumové rukavice a mohla je vyhodit, jakmile se ovšem s nimi rozejde ke koši, tak malinko zavrávorá a chytne se praovního stolu sesřičky, která k ní ihned přispěchá. "Je vám něco?" zeptá se jí starostlivě a jednou rukou ji chytne za paži, aby ji podepřela. "Ne, to nic není jen jsem si dneska ráno nedala kávu, tak je to znát" mávne nad tím rukou Sakura jakože se nic neděje a raději si na chvilku sedne.
Sasuke když má vše potřebné tak si vezme věci a vyjde ven ze stanice a stojí ještě před ní než se rozejde k autu
"Opravdu jste s jistá, že je vám dobře? Nemám raději zavolat doktora?" zeptá se jí sestřička. "Já jsem doktorka, vím, že mi nic není, tak se o mě nemusíte zbytečně bát a raději mi zavolejte dalšího pacienta," odvětí jí Sakura. Ani na ni nechtěla být hnusná, ale prostě to z ní vyletělo ještě dříve než se nad tím stihla jakkoliv zamyslet. "Bude to jen tou kávou, prostě jsem ještě trochu rozespalá... dlouhou dobu jsem měla volno, a tak mi trochu trvá než se dostanu zpátky do toho... pracovního rytmusu jako předtím," vysvětlí jí poté už o něco mírněji. Přeci jen před tím než se Sasuke vrátil, tak pracovala pokaždé, když měla možnost a teď po tom, co asi měsíc prakticky nic nedělala je to znát. "Aha, " kývne hlavou sestřička a podívá se do čekárny, "nikdo tady zatím není, jestli chcete, tak bych vám mohla pro tu kávu skočit na sesternu ať nemusíte pít tady tu z automatu," nabídne se jí poté. "To byste byla hodná, děkuji," odpoví na to Sakura a otočí se čelem k počítači, aby dopsala lékařskou zprávu pacienta, který tam byl před chviličkou s tou rozřezanou rukou.
Sasuke tedy dojde k autu. Nasedne zapne pas a vyjede
Jakmile dokončí lékařskou zprávu a uloží ji, tak se na chvilku jen tak opře o opěradlo židle zatímco čeká než jí ta sestřička přinese tu kávu, kterou původně chtěla. Přivře na chvilku oči a na moment se zamračí. Teď, když mají na chvilku volnější období a nechodí jim sem tolik lidí, tak mnohem intenzivněji začne vnímat fakt, že dnes jaksi není ve své kůži, skoro jakoby se snad něco mělo stát, a nebo jakoby se už něco dávno dělá s ní. Chvilku jakoby měla náladu protančit celý den a v druhém okamžiku by nejraději každého ihned vykopla ze dveří jen, co se hlasitěji nadechne. "Ach bože," vydechne a jemně si dvěma prsty promne spánky. Už se skutečně nemůže dočkat až jí skončí její směna, půjde pro Daisuke do školky a bude potom zase doma a v klidu. Neví totiž čím to je, vždy se do práce poměrně těšila, protože pomáhat lidem je něco, co ji vždy bavilo a naplňovalo, ale teď jakoby jí to snad už ani nepřinášelo tak velkou radost jako tomu bylo dříve. Z její chvilky ticha ji vyruší až otevření dveří a následný hlas sestřičky: "Tak tady to máte, jen opatrně ještě je to horké, přinesla jsem vám to sem rovnou," řekne načež před ni postaví hrnek s kávou. "Děkuji," odpoví na to Sakura.
Sasuke vyjede autem směrem Daisukeho školce
Ihned skoro jakoby zapomněla, co jí ta sestřička řekla, a tak bezmyšlenkovitě sáhne po tom hrnku. Naštěstí se ani nestihne napít, protože si nejdří o něj spálí ruku, a tak poplašeně ucukne až loktem vrazí do několik složek, co tam měla a ty se jí sesypou na zem. "ale no tak..." zamumlá a rovnou si klekne na zem a začne to všechno sbírat. Raději jen ignoruje starostlivý pohled té sestřičky. Sama si už připadá hloupě, skoro jako nějaké tele, které poprvé dali na ambulaci. Rozhodně ví, že se musí co nejdříve vzchopit a dát se dohromady, aby tady po špitále ještě nekolovaly nějaké nehezké řeči. Přeci jen nejvíc zajímavých věcí se vždycky dozví z pomluv. "Mohla byste se prosím podívat jestli tam náhodou nepřišli další pacienti?" řekne poté směrem k sestře, když jí už pomalu začne být nepříjemné, jak na ni civí jakoby snad ještě nikdy neviděla spadlé papíry. V další chvilce už jenom uslyší kroky směřující ke dveřím, a tak sesbírá zbytek potřebných papírů, které zase srovná na desku pracovního stolu, aby tam taky hezky zůstaly a nestalo se tak, že je shodí dolů ještě jednou.
Sasuke jede po silnici a jak jede tak ze protější strany to někdo do něj napali až tak ze auto začíná hořet.. s toho lidé z jinych aut jak to viděli tak běželi k tomu a vytáhli Sasukeho ve chvíli kdy to bouchlo
"Promiňte," ozve se ode dveří hlas druhé sestřičky. Na to se už Sakura otočí čelem k nim. Všimne si jejího ustaraného výrazu, který jí jasně říká, že chvilka pohody jim nejspíš již skončila. "Co se děje?" zeptá se jí, aby ji vybídla. "Vezou nám sem těžkou autonehodu, podle všeho se stala kousek odsud, ten zraněný na tom není moc dobře a sem je to nejblíže, máte se připravit," vychrlí jedním dechem. "Dobře, jděte tedy zavolat na sál, aby na nás byli připravení a sežeňte mi sem primáře jestli je to tak vážné, může mi asistovat," řekne potom. Obě sestřičky na to přikývnou přičemž jedna z nich vyběhne ze dveří, aby šla zařídit všechno potřebné. Do několika minut skutečně slyší záchranáře, jak někoho přiváží a ještě minutku před nimi dovnitř vejde primář. Hned za ním poté přivezou i jejich pacienta, kterého přeloží na lůžko v ambulaci a jeden ze záchranářů začne číst předběžnou lékařskou zprávu, kterou mezitím stihli vypracovat, aby se měli čeho chytit. "Uchiha Sasuke věk 26 let utrpěl mnohočetná zranění..." všechno další jí splyne v pouhé hlasité bzučení. Do uší ji udeřila jen jedna jediná informace a tou bylo to jméno. Pomalu nad tím zavrtí hlavou. Nevěří tomu. Nemůže to být pravda. Udělá jeden nepatrný váhavý krok směrem k lůžku, aby se sama přesvědčila. Po vší tou vstvou krve a obvazů je jen velmi těžké vidět tomu muži do obličeje. Opatrně k němu natáhne třesoucí se ruku, nevnímajíc hlasy, které promlouvají přímo k ní. Jemně mu z obličeje odhrne pramen uhlově černých vlasů slepených krví, aby mu viděla do tváře. V tu chvíli jakoby se jí zastavilo srdce a jen naprázdno zalapá po dechu neschopná cokoliv říct. Je to on. Poznala by jej všude. Z úst se jí vydere tichý vzlyk a jednou rukou si zakryje ústa. Cítí, jak se jí podlamují kolena, ale podle očekávání nedopadne na zem, nýbrž ji někdo chytí. "Sakuro... Sakuro co se děje?" promluví na ni někdo, tentokrát už lépe rozeznává hlas i jednotlivá slova, a tak k němu pomalu natočí hlavu. "no tak řekni něco," "To... to je... to je můj snoubenec..." vykoktá ze sebe trhaně. Všem v místnosti najednou dojde důvod tohohle jejího chování a na chvilku se po sobě jen tak dívají i spolu se záchranáři, kteří měli být již dávno pryč. "Vezměte ji na chodbu," rozkáže po chvíli primář. "Ne... ne nikam nepůjdu, z...zůstanu tady s ním. Neopustím ho." začne se Sakura ihned bránit, ale proti dvěma silným mužům od záchranky jí to není nic platné. Vytáhnou ji tedy ven před ambulanci, kde ji pustí. Jasně vnímá, že na ni mluví, ale už zase jakoby nedokázala rozpoznat jednotlivá slova. Před sebou stále ještě vidí jeho zakrvavený obličej. "Ne... ne... ne to není možné," hlesne tiše a chytne se za hlavu. Opře se přitom zády o zeď. Všímá si na sobě pohledy sester a různých pacientů... mezi nimi i červenovlasé dívky, která ji podivně skenuje pohledem. "Měla byste se posadit... no tak," vybídne ji poté jede z členů záchranky. Sakura k němu pomalu zvedne uslzené oči a najednou i její vzlyky utichnou. Jen nad tím mírně zavrtí hlavou, ucítí, jak jí klesají víčka a její nohy už nejsou schopny unést váhu jejího těla, a tak spadne v bezvědomí na podlahu.
Sasuke je stále nějak mimo s toho co se stalo..
Kolem Sakury se ihned seběhne personál nemocnice a nakonec ji odnesou do druhé ambulance, kde je nyní volno. Zůstane tam s ní jedna z doktorek, která má nyní službu. "Sakuro... Sakuro no tak, prober se ano?" Šeptne tiše a jemně ji hladí po vlasech, čekajíc než se růžovlasá dívka probere. "No tak, otevři oči..." začne znova. Ovšem až po několika minutách zaznamená, že se jí víčka jemně zachvěla. Minutu na to Sakura malinko otevře oči, které se jí ovšem ihned zalijí slzami. "Konečně ses probudila," vydechne starší dívka se znatelnou úlevou v hlase "Shi-Shizune..." šeptne Sakura tiše, "prosím...řekni mi, že se mi to jenom zdálo," zaprosí tiše s pohledem upřeným do její tváře, ve které se ovšem objeví lítostivý výraz. Na to už Sakura nepotřebuje žádná slova, aby pochopila, co se stalo. Rukama si opět přikryje tvář, kterou jí již po druhé smáčí slzy. "No tak ššš, to nic, bude to v pořádku. Je teď na sále spolu s primářem je v těch nejlepších rukou takže si s tím nemusíš lámat hlavu a zbytečně se ve svém stavu strachovat," nabádá ji Shizune tiše. "O čem to mluvíš Shizune?" Zeptá se jí Sakura nechápavě a setře si slzy. Všimne si toho nechápavého výrazu, který jí Shizune věnovala. "No tak Saky vždyť víš, že.. že to vím. To mně přišly ty tvoje výsledky" poznamená. "Jak to myslíš? Jaké výsledky?" Naléhá na ni Sakura stále ještě nechápavě. "Potom co ses vrátila do práce jsme ti přeci dělaly ty testy, pravidelná kontrola. Měla sis je vyzvednout," odpoví jí na to "Úplně... Úplně jsem na to zapomněla," přizná Sakura "No měla by ses na to podívat" řekne jí na to Shizune. Sakura se už už chystá namítat, ale něco v jejím výrazu ji zarazí. "Tak...tak dobře," šeptne a vezme si od ní svou složku.
Sasuke je stále mimo...
Sakura se pomalinku posadí a otevřené si složku, aby viděla ty nejnovější výsledky testů. Vytáhne si tedy ten papír a letmo jej očima proletí. Během té chviličky ovšem zbledne snad ještě více než předtím. "To...to není pravdě... jsi si jistá, že jsou to moje výsledky?" Ujišťuje se. "No i mě to překvapilo, ale udělala jsem je pro jistotu ještě jednou a tady vidíš. Vyšlo to stejně. Je to pravda... gratuluju ti... mám z tebe hroznou radost," vydechne a jemně ji sevře v objetí. "Copak ty z toho nemáš radost? Myslela jsem si, že... že jste se Sasukem ještě jedno plánovali no ne?" Podívá se na ni malinko nechápavě. "To...to ne tedy...chci říct ano. Chtěli jsme a taky jsme na tom pracovali no uh..." zrudne a raději uhne pohledem. "Ale teď no... no já... Nevim jestli je to vhodná doba," "A kdy jindy by byla vhodnější? Sakuro, uvidíš že Sasuke se uzdraví o to rychleji až se tohle dozví no tak... Navíc mi neříkej, že sis ničeho nevšimla..." řekne potom. Na to jí už ovšem Sakura nic neřekne a místo toho se zvedne z postele. "Musím jít, podívám se, jak jsou na tom daleko," šeptne a beze slova vyjde ven z ordinace na chodbu. K její smůle ji potom, co se událo nikdo k sálu nepustí, a tak musí několik hodin čekat na chodbě než se konečně dozví, že skončili. "Jak to dopadlo. Jak je na tom?" Zeptá se jich poté. "Operace byla úspěšná, stabilizovali jsme ho, ale nebudu ti lhát...následujících dvacet čtyři hodin bude rozhodujících" odpoví jí na to jeden z operatérù. "Chci jej vidět...alespoň na chvilku..." vydechne poté a prosebně upře svůj pohled do primářova obličeje a jakmile jemně kývne, tak se skoro až rozběhne k místnosti, kde se převlékne a jde za Sasukem na JIPku.
Sasuke tam jen leží a spí
Přede dveřmi na JIPku se zastaví, skoro jakoby nebyla ani schopná tam vejít. Na chvilku se jí udělá dosti nevolno, ale zhluboka se nadechne, aby to překonala a vejde dovnitř. Téměř jde do kolen, když uvidí Sasukeho, jak leží bezvládně na posteli připojený na ty nejrůznější přístroje a monitory. Pomalým krokem tedy popojde k jeho posteli a sedne si na židličku. "Sasuke..." vydechne tiše. Oči se ji již po několikáté zalijí slzami, ale tentokrát jim nedovolí, aby přetekly přes okraj. "Zlato..." vydechne jemně a opatrně jej vezme za ruku, do které má zavedenou i kanilu, a tak musí opatrně. "Tohle mi nedělej... musíš se brzy uzdravit..." zašeptá a jemně jej palcem hladí po ruce. "Mám pro tebe velkou novinu, zlato..." šeptne potom s jemným úsměvem na tváři. "Miluju tě... hrozně moc," vydechne, když ucítí, jak jí zavibruje mobil v kapse. Automaticky si jej podá, když si všimne, že jí volá učitelka z Daisukeho školky. Zarazí se, protože si až teď uvědomí, že je hrozně pozdě a měla tak pro Daisuke jít. "Ještě přijdu..." hlesne tiše, i když ani neví jestli ji Sasuke uslyší a to už vyjde z JIPky a hovor přijme. Jde mezitím rovnou , aby se převlékla a zašla tak pro něj. Ani si nevšimne, že před JIPkou mezitím sedí na židli ta stejná červenovlasá dívka, která před tím přišla chvilku po Sasukem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama