................Dílovky aktualně*

.....................Odpusť mi1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Forgetten past10.-11.-12.-13.-14.-15.-16.
.....................Škola strasti1.-2.-3.-4.-5.
.....................Kriminálník25.-26.-27.-28.-29.-30.-31.
.....................Skutečná láska1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Neobvyklá láska1.-2.-3.-4.
...............Force of commanders20.-21.-22.-23.-24.-25.-26.-27.-28.-29.-30.
.................The Beauty and the Beast23.-24.-25.-26.-27.-28.

..........................Spřátelení

....................Povídky na přáníZde

Chceš tady zveřejnit vlastní povídkuZde


.......................Naruto RPG Hra


.......................Pokémon rpg

......................RPG naruto nová generace

......................Bleach rpg

Minulost se vrací: Pravda nebo klam 38. díl

27. dubna 2017 v 5:30 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
A opět tu je pokračování


Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura

Sasuke tam stále bezvládně leží a odpočívá co to jen jde
Sakura v rychlosti přijme hovor a ani nenechá onu učitelku promluvit. "Dobrý den, moc se omlouvám, už jsem na cestě pro Daisukeho," řekne rychle zatímco vtrhne na lékařský pokoj. "Ach to nic, jen jsem se chtěla zeptat, jak na tom jste a jak dlouho tady Daisuke ještě bude," řekne potom. "Nebojte se," ujistí ji potom. "Budu tam do několika minut," řekne poté než hovor típne, aby se mohla převléct. Úplně se všeho nejraději by se nyní uklidila někam, kde by mohla být jen a pouze ona sama a nikdo jiný, ale bohužel ví, že to teď není možné a že se minimálně kvůli Daisukemu musí pokusit chovat co nejvíc normálně to jen jde. Nakonec... nemyslí si, že je dobré, aby něco o tom, co se stalo Daisuke vůbec věděl, protože by jej to mohlo jen a pouze zbytečně rozrušit a to nechce ani v nejmenším. Rychlým krokem tedy vyjde z nemocnice a ani se nepozastavuje nad tím, jak na ni někteří šlenové nemocničního personálu koukají. Je jí jasné, že o tom, co se stalo už tad musí vědět při nejmenším polovina z nich, a tak by tomu stejně nemohla nikterak zabránit. Malinko zpomalí až se trochu vzdálí od nemocnice a raději přejde do normálního tempa. Má to k Daisukeho školce už jenom kousíček a dostala se sem za docela dobrý čas, a tak nyní nemá za nutné nějak zvlášť spěchat.


Sasuke stále spí
Sakura mezitím pomalým krokem dostane před Daisukeho školce. Před ní se ovšem ještě zastaví, protože jaksi nemá odvahu jít dovnitř a podívat se svému synovi do očí. Ví, že mu nesmí říct to, co se stalo, ale právě teď nemá vůbec žádnou výmluvu, kterou by snad mohla použít, aby omluvila Sasukeho nepřítomnost. Už teď ví, že Daisuke bude velmi zklamaný. Zhluboka se nadechne a následně pomalu vykročí ke dveřím, na které zaklepe. Na vteřinu zavře oči, aby ovládla svů výraz. Přeci jen... tohle je úděl každé matky. Musí chránit své dítě, aby bylo šťastné... a právě proto musí zůstat silná kvůli Daisukemu a tváři se, že se nic nestalo. Během chvilky uslyší něčí kroky a ani ne půl minuty na to se před ní ty dveře otevřou. "Dobrý den, moc se omlouvám, ale bohužel mi to kvůli práci dříve nevyšlo," vydechne poté, když spatří postarší učitelku. "Ale to nic, Daisuke zde není poslední, jen neustále opakoval, abych vám zavolala tak... asi chápete," řekne a Sakura na to jen pomaličku přikývne jakože moc dobře rozumí. "Mami!" Uslyší z chodby známý hlas a to už se k ní řítí Daisuke, který je již oblečený a připravený. "Zlatíčko," šeptne a klekne si k němu, aby jej mohla obejmout. "Děkuji" řekne poté k vychovatelce, která jen přikývne. "Nashledanou, ahoj Daisuke," usměje se a ještě než za nimi zavře dveře. I přes to Sakura ještě Daisukeho z objetí nepouští, právě naopak. "Mami? Maminko děje se něco? Umačkáš mě," postěžuje si po chvíli Daisuke, když mu v matčině objetí začne po chvíli být poněkud těsno. Sakura ovšem zareaguje až po chvilce, pustí je a napřímí se. "Půjdeme domů...pojď..." vybídne jej a natáhne k němu ruku načež společně vyjdou k ní domů.
Atsushi je jen kousek od nich a jak vidí že je Sakura v dostatečne vzdálenosti školky tak to trochu obejde a objeví se před Sakurou. "Ale ahoj Saky? Sama? Kdepak máš svojí polovičku?" Rýpne si
Prudce se zastaví jakmile před sebu uslyší jeho hlas. Až do poslední vteřiny se modlí, aby se mýlila a nebyl to on. Bohužel jakmile zvedne hlavu a pohlédne mu do tváře, tak se jí skoro zastaví srdce. Nedokáže uvěřit tomu, že po tom všem, co provedl je schopný se ukázat tady v Tokiu na ulici. Přeci jen kdyby byli poblíž nějaké policejní hlídky, tak by jej jistě zavřeli za to, co jim před nějakou dobou udělal. "Strejdo!" vyjekne Daisuke nadšeně a s nic netušícím úsměvem se k němu chce vrhnout, když jej ovšem Sakura strhne prudce zpátky a přitiskne si ho k sobě skoro jakoby se bála, že mu nestačilo to, co udělal tenkrát jí a Sasukemu. "Co ty tady děláš?" Sykne s hlasem plný nenávisti a sjede jej pohledem. Jeho otázku ohledně Sasukeho raději ignoruje, ale přesto nemůže popřít, že se jí zaryla přímo do srdce, kde působí skoro jako sůl do rány. "Kliď se mi z cesty nebo na tebe zavolám policii, nechápu, jak můžeš mít ještě tu drzost se tady po tom všem ukazovat," zamračí se. Ano. Možná že je tenkrát nezabil když měl, ale přesto všechno to nevymaže to, co jí udělal ještě předtím, když ji tam drželi prakticky jako rukojmí. Nechce na tu hrůzu nyní myslet, ale při pohledu na něj se jí vybavují dlouho potlačované vzpomínky na to všechno. Raději tedy pevněji vezme Daisukeho a obejde ho.
"Ale no tak kam jdeš.." A chytí ji. "Měla bys mi děkovat za to že jsem tebe a toho nafoukance neodstrelil. A ty ještě naivně mu skočila kolem krku by tě v klidu nechal aby tě pustil by ses proletěla
Trhne sebou, ale ani tak se jí nepodaří se z jeho sevření uvolnit. "O co se tady snažíš? Moc dobře vím, že Sasuke by nedovolil, aby se mi něco stalo a být tebou, tak mě pustím nebo tě vlastnoručně nakopu," řekne naprosto vážně. Udělá přitom o krok blíž k němu, "A laskavě nic podobného nezmiňuj před Daisukem, nezáleží mi na tom jestli si na mě naštvaný, to klidně buď, ale přeci tady nebudeš před ním říkat takové věci," zamračí se. Nechce, aby se Daisukemu zkazily ideály, které právě o Atsushim mě navzdory tomu všemu, co provedl, tak přeci jen Daisuke je na tohle všechno ještě malý. "Navíc... co si v tu chvíli udělal ty hm? Ještě před Sasukeho příjezdem si mi pořád dokola opakoval, že mě miluješ a chceš být se mnou i s Daisukem, ale ve chvíli, kdy si mi to mohl dokázat... tak..." zavrtí nad tím hlavou, "pro mě už nejsi nic jiného než jen pouhý zbabělec, co je schopný udělat takovouhle špinavost... nechápu tě. Ani trochu. Tohle jsem si o tobě vážně nemyslela," řekne poté na rovinu. Zklamal ji a to skutečně hodně, ale bohužel s tím teď už nic udělat nemůže. "A říkám ti po dobrém.. jdi, protože jasně řeknu, kde jsem tě viděla a tak by si snad ožná chtěl mít před policií náskok, co myslíš hm?" podívá se na něho. Přála by si, aby tady teď mohl být Sasuke, ale moc dobře ví, že tohle bude muset zvládnout čistě a jen ona sama.
"Ty si naivní ale copak jak se mu daří po tom výbuchu? Ještě žije jo.. hmm má tuhý kořínek.. A co ať vi malý že život není hra.. tak co Daisuke kde máš tátu?"
Ztuhne a šokovaně se na něj podívá. "O...o čem to mluvíš?" Vydechne, jasně chápe na co naráží, ale nechce se jí tomu věřit. "Řekni mi, že to není pravda. Že v tomhle všem nemáš prsty," hlesne tiše, z části malinko rozhozeně. V jeho očích ovšem jasně vidí, že tomu tak je. Že tohle všechno zavinil on. Sevře ruku v pěst. Neměl by to dělat, neměl by se zbytečně rozčilovat, ale nedokáže to... nedokáže se uklidnit, i když ví že by měla. Dříve než se vzapamatuje, tak jí ruka automaticky vystřelí k jeho tváři a vrazí mu silnou facku. "Nepřibližuj se ke mně... a ani k Daisukemu, nechci tě už vidět...nikdy v životě!" Zvýší hlas. "Mami," zatahá ji Daisuke za rukáv. Až potom na něj koukne, jasně vidí, že je vystrašený, očividně z toho, co se tady děje. "To nic zlatíčko, pojď... jdeme domů," vydechne. Jaksi ani nemá jinou možnost než se k Atsushimu otočit zády a rozejít se tedy zpátky ke školce, aby mohli u přechodu pro chodce přejít na druhou stranu silnice. Nechce, aby mi Atsushi už zase plnil hlavu nějakými nesmysly a hlavně taky pravdou, protože si prostě nedokáže představit, že by se o tomhle všem dozvěděl. "Mami? Proč byl strejda tak zlý?" Zeptá se jí Daisuke a ohlédne se na něj se smutným výrazem ve tváři.
Atsushi to jen tak nenechává a obejde to a opět se objeví na proti ní. "Kam si myslíš že jdeš hm? Proč mu neřekneš kde má tátu hm? Není už malý aby věděl co se tu kolem děje.." A usměje se zlomyslně...
Jen tiše zaskřípe zuby a obejde ho spolu s Daisukem, který se ovšem po několika krocích zastaví. "Mami? Co to strejda říká o tátovi? Kde je?" Zeptá se jí smutně. To už si k němu Sakura čupne a jemně ho pohladí po vlasech, "Tvůj tatínek musel jet na služební cestu víš, pracovně... proto nás nemohl vzít sebou. Dneska mi volal, že ho tam potřebují," řekne. Diví se, že se jí při těch slovech nepráší od pusy. Přeci jen tohle jsou jen a pouze samé lži. "A přijde brzo?" Zeptá se jí Daisuke zklamaně. "Dřív než se naděješ, tak už bude doma," šeptne a obejme ho. "Co kdyby sis šel na chvilku hrát na hřiště hm?" Podívá se na něj poté a nechá ho, aby odběhl jen kousek vedle na hřiště. Až potom se zase napřímí a otočí se čelem k Atsushimu. Nechtěla s ním mluvit před Daisukem a právě proto jej nevzala rovnou domů. "Co po mně ještě chceš hm? Aby si mi dal konečně pokoj, nestojím o to, aby si mi dělal ocásek, a tak se lákavě otoč a odejdi nebo na tebe zavolám policii," řekne naprosto vážně. Stejně by to takhle udělala, dříve nebo později. Už jen kvůli tomu, co jim tenkrát provedl. Nezapoměla a ani mu to nedopustila. Tohle nejspíš nebude schopná udělat nikdy v životě.
"To ti neřeknu, co chci ale že tě baví mu lhát není malý aby nemohl vidět snad tátu v nemocnici ne? Navíc vidím že se sotva držíš? Copak čekáš snad další? Doufám že se neprobudí s toho aspoň si pak uvědomíš s kým si měla být.." Prskne
"Takže o tohle tady jde hm? Jen o tvoje ego?" Zavrtí nad tím hlavou. Nechce se jí tomu věřit...měla pocit, že jej znala, ale teď vidí, že se buďto natolik změnil, a nebo jen neviděla jaký ve skutečnosti je. "Je mi z tebe špatně, to je všechno. A do toho co Daisukemu řeknu, a nebo neřeknu ti vážně nic není," poznamená potom. Samozřejmě že by mu to řekla, kdyby ovšem Sasuke nevypadal tak, jak vypadal. Přeci jen nejdřív ze všeho se musí dát trochu dohromady a až potom bude schopný absolvovat nějaké návštěvy. "Sasuke se probudí... vím to. Probudí se a potom ti za tohle všechno nakope," vmete mu rovnou do tváře. Věří tomu. Skutečně ano, jinou možnost si snad ani připouštět nechce. "Vážně jdi pryč, myslím to naprosto vážně...seber se a už mi nechoď na oči... neodpustím ti to, co si udělal. Nikdy v životě ti to neodpustím a ani na to nikdy v životě nezapomenu... tak s tím už konečně přestaň a vrať se tam odkud jsi přišel," hlesne. Nebýt toho, že tam má Daisukeho, tak by již dávno zavolala policii, ovšem nechce jej zbytečně vyděsit a taky má strach z toho, co by jim snad Atsushi mohl potom udělat. "Prostě jdi, zapomeň na mě... nakonec tě stejně najdou a zavřou na hodně dlouhou dobu, to si piš. Postarám se i to," sykne a otočí se, aby mohla vyjít ke hřišti.
"To si jen myslíš navíc nějak věříš že se s toho dostane když to bouchlo. Jsem to viděl. Navíc vem si nestačilo ti jednou že utekl když si mu lhala s tím kdo je jeho táta? Chceš at uteče znovu jak to zjistí? A vem že zjistí není hloupý
Chce to ignorovat, skutečně ano, ale bohužel to nedokáže. "Řekla bych, že tobě to skutečně může být jedno... nezáleželo ti na tom, když mě unesli a Daisukemu tak sebrali matku... několik týdnů... tolik jste mi sebrali... a už mi to nevrátíte tak mě laskavě přestaň okrádat o můj čas," řekne naprosto vážně. Už jen z představy, co jí nyní řekl, o té nehodě se jí malinko zatočí hlava., a tak se při cestě za Daisukem jednou rukou jemně opře o strom tak, aby to nezpůsobilo nijak moc nápadně. Pokračuje potom až k hřišti, kde si Daisuke hraje spolu s několika dalšími dětmi, které zná i Sakura. Původně si chtěla sednout, ale kvůli tomu, že je ta lavička jistě studená, tak se raději jen bokem opře o strom, aby se náhodou nenachladila. Přeci jen teď by rozhodně nic takového nepotřebovala. Svůj pohled raději upře na Daisukeho, který se tam spokojeně baví spolu s ostatními dětmi. Rozhodně je ráda, že se nyní usmívá a hlavně se baví. Jindy by si i ona šla popovídat s ostatními maminkami, ale dnes rozhodně nemá nejmenší náladu na to si s nimi popovídat hlavně kvůli tomu, že se jí nyní honí hlavou úplně jiné věci a mnohé z nich jsou právě kvůli Atsushimu. Přeci jen nebýt jeho tak by nyní nemusela přemýšlet nad tím proč tohle vůbec udělal... a jestli je skutečně pravda, že to s ním bylo až takhle moc špatné.
Sasuke v nemocnici se jemně pohnul jednou rukou ale stále spí
Mezitím si pro tu červenovlasou dívku, která tam nějakou dobu seděla, přišla vrchní sestra a odvedla ji, aby se mohla převléknout. Měla zde sice nastoupit až o něco později, ale rozhodla se, že nastoupí již dnes, aby jim tam alespoň trochu pomohla. Přeci jen si říká, že se jim tam jistě bude hodit, obzvlášť potom, co viděla koho to vlastně přivezli a taky po tom, co zjistila několik důležitých věcí, které jí sice zrovna moc nepotěšili, ale momentálně to neřeší. Místo toho jde skutečně na JIPku, kde potichu otevře dveře a vejde dovnitř. Nejdřív ze všeho zkontroluje, že je s pacientem všechno v pořádku a neděje se tak vůbec nic vážného, co by musela nahlásit. Potom se ještě rozhlédne kolem a když nyní neslyší nic, kromě pípání přístrojů, tak se rozhodne, že se na chviličku posadí na židli k němu. "Sasuke... kam si to jenom dopracoval," povzdechne si tiše, když vidí, jak po tom všem dopadl a jak je zřízený. Vhání jí to slzy do očí, ale jediné na co teď může spoléhat je fakt, že se tady o něj postarají pokud možno co nejlépe to jen jde a že jej dají brzy dohromady.
Sasuke se opět trochu pohne ale stále spí
Zarazí se jakmil spatří, že se jeho ruka malinko pohnula. Skoro by ani nevěřila tomu, že se zrovna tohohle dočká takovou chviličku po operaci, uplynulo sice několik hodin, ale přesto je to dobré znamení, které ji jen povzbudilo k tomu, aby uvěřila, že se skutečně dá do pořádku. Přeci jen to, jak ho viděla když jej přivezli ji dost rozhodilo a nejspíš nebyla jediná. Do hlavy jí sice moc neleze, že si tady Sasuke už někoho našel, ale... přeci jen zasnoubení se může bez problému zrušit. "Sasuke..." osloví jej po chvíli a jemně jej vezme za ruku, aby mu snad nějak neublížila, druhou rukou jej opatrně pohladí o tváři po místech, která nemá zavázané, a nebo zranění. "Zkus otevřít očka... no tak... slyšíš mě?" zeptá se jej tiše skoro jakoby čekala, že jí odpoví. Skutečně si říká, že by bylo štěstí kdyby se ještě ke všemu probudil, otevřel oči a ještě spolu s ní mluvil. "No tak... zkus se probudit Sasuke, alespoň na chvilku, vím, že to zvládneš," zašeptá tiše a jemně jej přitom palcem hladí po ruce ve snaze jej tak nějak vytáhnout z toho stavu bezvědomí a spánku zpátky k ní do reality.
Sasuke stále tak spí až někdy do večera kde se i začne pomaloučku probouzet. Opatrně se i rozkouká ale nehýbá se
Karin u něj věrně sedí a občas musí odběhnout, protože je stále ještě v práci, ale nakonec když se konečně uvolní, tak se za ním opět vrátí. Několikrát zaznamenala, že jim sem volala nějaká dívka, která se na něj ptala, ale zatím pro ni skutečně neměli nějaké informace o změně, protože ona se jakoby omylem zapomněla zmínit, že Sasuke se již začal hýbat. Když ovšem nyní vejde na JIPku, tak se zařazeně rozkouká. "Sasuke...Sasuke ty ses probral!" Vyjekne, ale tiše, aby sem nepřivolala ještě někoho dalšího. "Ah bože..." šeptne s nadšeným úsměvem ve tváři, popojde k jeho posteli a sedne si k němu na židli. Dá si ruce na jeho postel a jemně jej vezme za ruku. "No tak... věděla jsem, že to zvládneš a že se probereš," zamumlá tiše a nakonec nad tím jen jemně zavrtí hlavou. "Ani na moment jsem si nepřipustila, že by si to snad skutečně nezvládl... věděla jsem, že budeš v pořádku, jsem hrozně ráda..." odmlčí se. Neviděla jej už pěknou řádku let, ale je pravda, že neuplynul den, kdy by na něj snad nepomyslela. Byla by skutečně hrozně nerada, kdyby náhodou navázali na to, co se stalo předtím...tedy před lety. Přeci jen se nerozešli zrovna tak úplně v dobrém, ale právě kvůli tomu si říká, že tentokrát je tady, aby to změnila a nějak úplně zamíchala karty.
Opatrně se otočí hlavou k ni ale nic neřekne a jen nechápavě na ní kouká
Usmívá se se slzami v očích. Je hrozně šťastná z toho, že se probral, protože tohle by taky mohl být velký zlom v tom, že od této chvíle to s ním půjde jen nahoru a ne z kopce a že se už bude pomalu, ale jistě uzdravovat. Nakonec si říká,že očividně přišla v pravou chvíli. "Neboj se, jsi v nemocnici...přivezli tě sem po těžké autohavárii... musel jsi jít na operaci a teď jsi na JIPce," šeptne. Ví, že by měla zavolat doktora, ale chce alespoň na chvilku být tady spolu s ním sama. "Vím, že se nyní musíš nejspíš cítit divně, ale to přejde, uvidíš... jen se snaž moc nechávat a kdyby ti náhodou bylo špatně, nebo tě neco bolelo, tak mi řekni ano? Ještě tady zůstanu spolu s tebou, nenechám tě tady samotného," usměje se na něho a jemně jej hladí po paži, ale pokud možno co nejopatrněji, aby mu náhodou nějakým nedopatřením ještě neublížila nebo něco podobného. Přeci jen nyní to vypadá tak, že musí mít citlivou minimálně každou část těla. Všimne si ovšem, že se nyní tváři poněkud zmateně. "Pamatuješ si alespoň na něco?z té nehody a nebo z toho předtím?" Zeptá se ho následně. "Jistě se tě na to budou potom chtít ptát příslušníci policie," řekne potom. Nepustí je sice za ním ještě teď, ale nakonec by k tomu stejně došlo.
"Ne a chci být sám jestli vám to nevadí.." A pomalu otočí zase hlavu k oknu a kouká ven
Malinko se zarazí, když uslyší to vykání. Ani by ji tolik nezarazilo, že Sasuke si nic nepamatuje z té nehody, ale fakt, že jí vyká ji zaráží vskutku hodně. "Počkej... proč... proč mi vykáš?" podívá se na něj malinko nechápavě. Pomalu už začíná tušit co by za tím snad mohlo být, ale ještě pořád si to tak nějak nechce připustit. "Musím ještě zavolat doktora, aby se na tebe podívali, když ses už konečně probudil," řekne potom zamyšleně a pomalu se zvedne ze židle. Než ovšem odejde z pokoje, tak se rozhodne, že by si jednu věc měla utvrdit, tedy alespoň pokud to půjde. "Ale ještě jedinou věc bych s tebou ráda probrala... tedy... spíš... na jednu věc bych se ráda zeptala," řekne poté. "nepamatuješ si jenom na to, jak se stala ta nehoda a co bylo po ní, a nebo je toho víc na co si nyní nemůžeš vzpomenout?" zeptá se ho na rovinu. Přeci jen... nebylo by to něco ojedinělého, ale na druhou stranu je pravda, že v jeho případě by to mohlo dopadnout úplně jinak. Přeci jen zranění, která utrpěl jsou skutečně poměrně vážná, a tak by se tomu nikdo ani nemohl divit. Právě teď si ovšem začíná uvědomovat, že by to pro ni nemuselo být tak špatné.
"Řekl jsem aby jste odešla. Chci být sám..." Řekne jí to znovu
Napřímí se. I tohle je pro ni jasná odpověď, že něco není v pořádku. Pomalu se tedy nadechne a přikývne, "dobře, nechám tě tady, ale že mě po tom všem, co jsme si prožili budeš takhle vyhánět zlato..." odmlčí se, "tak to bych vážně nečekala, no doufám, že ti bude brzo líp, zajdu se na tebe ještě podívat," usměje se na něho a jemně jej pohladí. "Zkus si trochu odpočinout, zlato. Řeknu doktorům, že ses probral a oni se na tebe potom půjdou podívat, aby se něco nezanedbalo," šeptne a potom se k němu skloní tak, že jej políbí na čelo. Následně se odtáhne a to už se rozejde ke dveřím, kterými vyjde ven na chodbu. Tentokrát skutečně zamíří rovnou pro doktora, aby se na něj šel někdo podívat a ujistil se tak, že bude v pořádku. Mezitím Sakura spolu s Daisukem konečně po delší době dorazí domů a rovnou dá vědět na policii o tom, že Atsushi se nyní pohybuje někde ve městě. Až potom pošle Daisukeho nahoru, aby se mohl převléct. Ona se mezitím rozejde do obýváku, kde se posadí na pohovku a na chvilku si ještě i v oblečení lehne. Po celém tom dni na ni opět padne pořádná únava. Nejraději by si rovnou lehla a spala, ale bohužel to udělat nemůže, ne dokud nepůjde spát i Daisuke a to ještě nějakou tu hodinku potrvá tak nebo tak s tím ona sama bohužel nic moc udělat nemůže.
Jeden z doktoru pak vezme číslo a vytočí ho na Sakuru a čeká než to zvedne.. "A konečně nemohl sem se dovolat.. Chci vám říct že se váš snoubenec probudil
"O-opravdu?" vydechne Sakura skoro až nevěřícně do telefonu. Ani tomu nemůže uvěřit. Přeci jen teprve dnes jej přivezli a operovali a fakt, že je už vzhůru je hrozně pozitivní. "Hned tam budu... děkuji za zprávu," šeptne a následně hovor típne. Rychle se zvedne z pohovky až se jí malinko zatočí hlava, ale to teď ignoruje. Uvědomí si ovšem, že má doma Daisukeho a že by nebylo dobré, kdyby jej sebou tahala až tam, aby si zbytečně dělal o tátu starosti, a tak se rozhodne napsat zprávu své kamarádce. "Daisuke? pojď sem za mnou na chvilku," zavolá na něj a jakmile k ní její synek přiběhne, tak si s ním sedne zpátky na pohovku a pohladí jej po tváři. "Musím ještě na chviliču do práce, nebudu tam dlouho, ale přijde se za tebou podívat tetička Shizune, přeci ji znáš... dobře? Budeš hodný kluk?" usměje se na něho. Daisuke sice zprvu nevypadá nijak nadšeně, ale když uslyší jméno, tak se usměje nadšeně přikývne. "Jo, budu, nebudu ji zlobit, neboj se maminko," usměje se na ni. Mezitím v nemocnici si Karin omylem vyslechne hovor Sasukeho ošetřujícího lékaře se Sakurou. Mírně se nad tí zamračí a bleskurychle se otočí načež se rozejde zpátky na JIPku kam vtrhne skoro jako velká voda. Na chvilku se zády opře o dveře a pohled upře na Sasukeho. "Ahoj..." vydechne a pomalu přejde k němu, "přišla jsem se na tebe ještě podívat přesně tak, jak jsem ti i slíbila zlato," usměje se na něho a následně si k němu sedne tak, že jej vezme za ruku. "hrozně jsem se o tebe bála, když mi řekli, co se stalo," odmlčí se, "ty si... ty si na mě nepamatuješ, že ano?" zeptá se ho.
Nechápavě se na ní dívá... "Nevím a ani nechci... Chci být sám? Kolikrát vám to mám opakovat. Není mi dobře a jak to vypadá máte být v práci? podle oblečení tak tu nemusíte být...." Dodá
"Jsi zde taky pacient... takže by se dalo říci, že pracuju, ale pravý důvod proč jsem tady je zcela jiný. Prosím neposílej mě pryč, Sasuke, ano? Záleží mi na tobě a vím, že někde v hloubi duše musíš cítit, že i tobě záleží na mě... přeci by si takhle nevyháněl svou přítelkyni, nebo snad ano?" zeptá se jej poté a pohlédne na něj pohledem smutného štěněte. "Plánovali jsme spolu tolik věcí a potom si sem jel přede mnou pracovat a stalo se tohle..." zavrtí nad tím hlavou, "mohla jsem se zbláznit, když mi řekli, že tě odvezli do nemocnice a že tě museli operovat a teď se na mě ještě díváš jakoby si mě vůbec neznal, ale... no tak... vím, že si zvládneš vzpomenout," šeptne tiše. "tak mě alespoň zkus nevyhánět, ano? Jen mi dovol tady být s tebou, mohla bych ti něco říct... něco z nší minulosti, třeba by sis potom vzpomněl, co říkáš?" podívá se na něj. "nechci tě zde nechávat samotného," přizná potom. "Alespoň to zkus... moc dobře vím, že nemocnice nesnášíš, tak bych ti alespoň mohla pomoct zkrátit dlouhou chvíli, co na to říkáš?" navrhne mu potom po chvilce ticha a podívá se na něj jestli bude s jejím návrhem souhlasit, a nebo jestli si bude stále paičatě stát za svým.
"Hmmm ale nejsem tu jediný a jak říkám chci být sám. Nechápete to? Nebo mám snad zavolat lékaře, že nemám klid na to se uzdravit. Navíc vás neznám.." Zopakuje
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama