................Dílovky aktualně*

.....................Odpusť mi1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Forgetten past10.-11.-12.-13.-14.-15.-16.
.....................Škola strasti1.-2.-3.-4.-5.
.....................Kriminálník25.-26.-27.-28.-29.-30.-31.
.....................Skutečná láska1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Neobvyklá láska1.-2.-3.-4.
...............Force of commanders20.-21.-22.-23.-24.-25.-26.-27.-28.-29.-30.
.................The Beauty and the Beast23.-24.-25.-26.-27.-28.

..........................Spřátelení

....................Povídky na přáníZde

Chceš tady zveřejnit vlastní povídkuZde


.......................Naruto RPG Hra


.......................Pokémon rpg

......................RPG naruto nová generace

......................Bleach rpg

Minulost se vrací: Pravda nebo klam 39. díl

29. dubna 2017 v 7:00 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
A opět tu je pokračování


Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura

Pozdechne si nad tou jeho neskutečnou tvrdohlavostí. "Ale znáš... Karin... určitě si vzpomeneš, věřím tomu, ale dám ti čas. Vím, že ho teď potřebuješ a až ti bude trochu lépe, tak ti připomenu jak dobře jsme se znali," usměje se na něho a jemně jej pohladí po paži. "ještě se na tebe přijdu podívat... kdyby něco, tak neváhej zavolat," řekne poté a nakonec se pomalu zvedne ze židle a rozejde se zpátky ke dveřím, ze kterých vyjde ven a pomalým krokem se rozejde zpátky na sesternu. Sakura mezití netrpělivě čeká na svou kamarádku, když se konečně po několika minutách ozve zvonek, a tak rychle přejde ke dveřím a otevře je. "tak jsem tady... řekneš mi, co se takového stalo, že potebuješ pohlídat Daie?" zeptá se jí, jenže Sakura ji jen beze slova pevně obejme s úsměvem na rtech. "Probral se..." vydechne, "probral.. před chvilkou mi to volali, chápeš to? Takže já... já prostě..." "Musíš jít," dopoví to za ni s přikývnutím černovlasá žena. "Nevadí ti na něj dohlédnout?" zeptá se jí Sakura zatímco se začne oblékat. "Ale vůbec ne, jen jdi, ale hlavně prosím tě mysli i na sebe, si jako malé dítě," napomene ji. "Já vím, ale... ale prostě... nebudu mít klid dokud jej neuvidím na vlastní oči. "tak už jdi," řekne nakonec Shizune a vyprovodí ji. Sakura potom rychlým krokem vyjde k nemocnici. Byla by i utíkala, kdyby ovšem na chodníku občas nebyl i led. Nerada by se sklouzla a ublížila si. I přes její rychlé tempo jí cesta do nemocnice trvá docela dlouho, ale když se tam dostane, tak okamžitě zamíří do pokoje, aby se mohla převléknout a potom už rovnou zamíří na JIPku, kde se na moment zasekne přede dveřmi. Najednou dostane strach, že to všechno byl jen nějaký vtip a on se neprobral. Nakonec ovšem přeci jen sebere odvahu a pomalu vejde dovnitř.


Sasuke zatím leží a jak opět slyší dveře tak se tím směrem otočí aspoň hlavou...Když uvidí další dívku tak jen mlčky na ní kouká
Potichu za sebou dveře zase zavře než se otočí čelem k posteli a pomau vzhlédne. Doslova se jí zatají dech, když vidí, že je skutečně vzhůru. Usměje se. Cítí, jak se jí do očí opět derou slzy, ale tentokrát několikrát zamrká, aby je rozehnala. Nechce plakat. Něco v jeho pohledu jakoby ji na moment zarazilo, ale přesto nakonec udělá několik kroků k jeho posteli a posadí se na židli, která je jen kousíček od ní a sama mu pohled chvilku jen mlčky opětuje, přemýšlejíc nad tím, co by mu snad měla říct jako první... na chvilku ji napadne, že by mu možná mohla maliko zvednout náladu, ale potom se rozhodne, že jej radši nebude rozrušovat. "jsem tak ráda, že ses probral," vydechne po chvíli ticha, "před několika minutami mi to volali... musela jsem přijít, potřebovala jsem tě vidět... abych se ujistila, že je to skutečně pravda a že... že už to bude dobré," šeptne tiše. Sasuke pořád sice nevypadá úplně fit a to množství náplastí, obvazů a menších ranek na obličeji tomu sice nepomáhá, ale přesto všechno je pro ni úplně nejdůležitější to, že je teď tady... a žije. "Jak ti je?" zeptá se ho potom na první důležitou věc, která ji napadne.
"Všechno mě bolí.... a páteř nejvíc, ale kdo jste?" Zeptá se jí a kouká na ní.... "před chvíli tu byla nějaká červenovláská a říkala něco že jí prý znám, ale neznám ani vás si nepamatuju
Zarazí se. Na prázdno otevře ústa, ale není schopná ze sebe vydat ani hlásku. Srdce jakoby se jí na moment zastavilo. Skutečně ji nepoznává? Nepamatuje si ji? Na moment se jí zmocní panika, a tak se musí zhluboka nadechnout, aby se uklidnila. Sklopí pohled na podlahu zatímco se v duchu přesvědčuje, že to bude dobré. "ty... ty mě vážně... nepoznáváš?" ujistí se, když pomalu vzhlédne a následně pomalu přikývne se skousnutým rtem. Bolí to. "to... to nic. Je to normální... u některých případů může nastat dočasná amnézie," řekne potom, ani sama neví jestli se snaží ujistit jeho, a nebo spíše sebe o tom, že je to jen a pouze dočasné. "postarám se o to, aby ti dali nějaké prášky na bolest," řekne potom, nelíbí se jí,že jej tady takhle nechali, ale teď jej tam nechce nechávat. "Jmenuju se Sakura... Sakura Haruno a ty jsi Sasuke... Sasuke Uchiha," vysvětlí. "Nevím kterou červenovlasou si myslel... nikoho takového si nyní nevybavuju, ale my dva se známe již od střední školy... známe se dlouho..." řekne zamyšleně a jemně si přitom prstem přejede po prstýnku, který má na prsteníčku. "chce to čas já... jsem si jistá, že si brzy na všechno vzpomeneš,"
"Říkala nějak že Karin nevím..." Odpoví... A opatrně sjede pohledem dolů a všimne si prstýnku... Opatrně se kouká i kolem a uvidí i on na své ruce... "Aha a co se stalo? Jak to že si nic nepamatuju?"
"K-Karin?" zopakuje po něm malinko zmateně a zamračí se nad tím. "Jen doufám, že to není ta, kterou myslím," zamumlá si pro sebe, ale nakonec se rozhodne, že by Sasuke měl vědět s kým má to dočinění, "no... není to taková... červené vlasy a brýle, úplně si nejsem tak jistá, jak asi vypadá teď, je to hodně let, co jsem ji naposledy viděla, ale pokud vím, tak se kolem tebe motala hlavně na škole, " řekne potom zamyšleně a jemně nad tím zavrtí hlavou. Neví, co tady ta Karin dělá a ani proč byla za Sasukem, ale spíš než to ji teď trápí fakt, že jej prakticky nemůže ani obejmout, jednak aby mu neublížila a jednak, protože on ani neví, co všechno se vlastně stalo. "Myslíš, co se stalo, že si skončil v nemocnici?" zeptá se ho. Ihned se jí v mysli vybaví Atsushi a jeho slova, jak doufá, že se Sasuke už neprobere. Přejede jí z toho mráz po zádech. "No... vím jen tolik, že si měl velmi vážnou autonehodu... přivezli tě ke mě na ambulanci, ale no... tak... tak nějak tě nakonec operoval primář ještě s jedním kolegou," vysvětlí. "Nekoukala jsem se na tvůj spis, ale můžu to udělat, abych se přesvědčila, ale myslím, že to může být následek té autonehody, je to běžné... pokud ses praštil do hlavy, tak to může mít za následek krátkodový výpadek paměti, i když... s přesností nemůžu říct nic," vydchne sklíčeně.
"Aha.. vím jen ze sem pro někoho nebo něco jel když v tom z boku do mě někdo vrazil a pak tma..
V tichosti jej poslouchá a pomalu přikývne, "ale nemusíš se bát, když si nevzpomeneš sám od sebe, tak ti pomůžu. Přinesu ti nějaké fotky, zavolám tvému bratrovi a rodičům a nějak to zvládneme... hlavní je, že ses probral," šeptne a nakonec k němu skutečně natáhne ruku, kterou si položí vedle té jeho, po které jej jemně pohladí. "Navíc je tady ještě jedna osoba, která by tě ráda viděla,ale s tím počkáme až se nám trochu zotavíš. Měl by si teď hlavně odpočívat a hodně spát," šeptne s úsměvem na rtech. Je ráda, že se Sasuke probral a že je teď schopný komunikovat, i když si nic nepamatuje, tak ji od sebe alespoň neodhání a to je pro ni důležité. "Já... chtěla jsem... tedy... chceš si teď trochu odpočinout nebo tady s tebou mám ještě chvilku zůstat?" Zeptá se ho potom. Nejraději by neodešla vůbec, ale potom si říká, že konec konců nemůže zůstat. Už jen kvůli Daisukemu, i když je teď v dobrých rukou, tak ví, že by měla být s ním. Navíc i ona sama by si po tom dnešku měla odpočinout. "Samozřejmě bych ještě zašla za sestřičkou, aby ti přinesla ty prášky na bolest, aby sis taky mohl pořádně odpočinout," dodá potom. Přeci jen by jej tady jenom takhle nenechala v bolestech, aby chudáček trpěl.
"Klidně tu můžeš zůstat mě tu nevadíš..." Odpoví jí... "Kdy nebudu muset být tady ale na normálním pokoji..." Dodá
"Skutečně?" Vydechne a usměje se ještě více. Potěší ji to a to hodně, obzvlášť když přihlédne k tomu, že Sasuke si na nic nepamatuje a tudíž je pro něj právě teď úplně cizí ženou. "No to nevím, můžu se potom zeptat, kdyby si chtěl, ale určitě tě odsud nepustí dřív než si budou jisti, že jsi mimo nebezpečí života... ale když vidím, že ses teď probral a jsi schopný mluvit tak... tak myslím, že to bude jistě brzy," usměje se a jemně jej hladí po paži. "Hlavně teď musíš odpočívat a... no a až budeš chtít tak třeba zítra bych ti mohla něco povyprávět...nebo máš ty sám nějaké otázky které by tě zajímaly? Pochopím, když budeš raději, aby to počkalo do zítřka, ale chci, aby si věděl, že kdykoliv by si mi mohl říct... donesla bych ti, co by si potřeboval, zařídila... a nebo řekla a vysvětlila cokoliv by si chtěl vědět," řekne potom a na chvilku se odmlčí. "A... a no vlastně tu i pracuju takže se za tebou zítra stavit klidně i hned ráno," navrhne mu potom. Sama i doufá, že pozjišťuje dobré zprávy a že jej brzy přesunou na obyčejný pokoj, aby za ním mohla na návštěvu vzít třeba i Daisukeho. "Samozřejmě sem taky nemusím pouštět nikoho, aby si se náhodou necítil nějak špatně, času máš kolik jen budeš chtít," dodá potom, aby jej ujistila, že na něj nechce spěchat.
"Klidně můžeš vyprávět i teď jestli se ti chce stejně je nuda než se budu moc hýbat... ale spíš přemýšlím jak se to mohlo stát když jsem dobrý řidič..."
"tak mě by to samozřejmě nevadilo ani v nejmenším, jen jsem si nebyla jistá jestli chceš i ty, přeci jen toho na tebe muselo být dneska hodně," řekne zamyšleně. Ani sama neví, kde by měla začít. Rozhodne se ovšem, že o tom, kdo jeho nehodu zavinil mu nyní říkat nebude. Ne dokud si nebude pamatovat všechny souvislosti. "Myslím si, že tímhle se bude už zabývat policie, tak si s tím nemusíš lámat hlavu," řekne potom a podívá se na něj, "pamatuješ si, že si byl dobrý řidič?" zeptá se ho potom. Přijde jí poněkud úsměvné, že si Sasuke pamatuje zrovna tohle. Sama nad tím potom pomalu přikývne, "no... ani nevím, kde bych měla začít. Máme tak nějak dlouhou historii, ale nejsem si jistá jestli bych tě měla zatěžovat úplně všemi detaily, navíc zítra je přeci jen taky den," rozhodne nakonec. Bojí se, aby mu tím ještě víc neublížila. "Ale co by si chtěl třeba vědět? Co je takové... to, co ti nejvíc vadí, že si na to nemůžeš vzpomenout?" zeptá se ho potom se zájmem. Říká si, že možná, kdyby mu připomněla určitou část, tak by se mu zbytek vybavil již sám od sebe. Nemá sice žádnou záruku, že se tak stane, ale kdo ví. Třeba budou mít štěstí.
"Tak vyprávěj a když si vzpomenu nebo něco tak tě zastavím... Ale když se zamyslím tak před sebou jsem viděl útržky obličeje nějakého hnědovlaseho muže
Zůstane na něj notnou chvilku jen mlčky koukat. "Ty se vážně nezapřeš," povzdechne si, "ta tvoje práce se na tobě očividně podepsala dost hluboko, když nad tím musíš přemýšlet i teď, když... když by si měl hlavně odpočívat," odmlčí se. "Prosím netrap se tím, dobře?" Podívá se na něj. Samotné se jí o tom nechce mluvit, protože navzdory tomu všemu ji to stále trápí. Nechce si to zbytečně ještě připomínat, i když to tak dobře nejde už jen kvůli Sasukemu. "Dobře... tak... myslím, že minulost teď necháme být, začne asi s tím, když si přijel sem do Tokia, původně si totiž žil v Konoze. I já odtamtud pocházím. Co vím, tak si sem přijel za prací... měli jste tady nějaký případ ohledně jednoho vězně, který skončil tady u nás v nemocnici a právě tady jsme se po těch letech zase spolu potkali," vydechne, skoro jakoby ten moment viděla přímo před očima. "ze začátku jsme neměli úplně nejlepší vztah kvůli... jistým událostem z minulosti, ale nakonec sis ke mě stejně naše cestu," pousměje se. "nastěhoval ses ke mě a před... před Vánoci si mě požádal o ruku," řekne potom a podívá se na něj, aby zjistila jestli mu něco z toho přijde povědomé.
"Případ? Hm....? S toho co si řekla jsem policista.... nastěhoval k tobě? Byl tam nějaký důvod?" Ptá se.. "Požádal o ruku? Jako vážně? To si nemůžu teď vzpomenout ale všiml jsem si že mám něco na ruce..
"Jsi," přikývne, "a podle toho, co vím, tak hodně dobrý. Vlastně tohle povolání máte v rodině, tvůj bratra, bratranec i otec jsou policisté a no... jestli i někdo jiný tak to vážně nevím, zase tolik si o své rodině nemluvil," řekne potom zamyšleně, ale nakonec nad tím jen zavrtí hlavou, nechce mu motat hlavu nějakými informacemi, o kterých ani sama nemá jistotu jestli jsou pravdivé. "Copak tě nenapadá důvod proč by ses měl chtít nastěhovat k němu?" sjede jej pohledem, "jsem si jistá, že na důvod určitě přijdeš i ty sám, ještě ke všemu, když jsme zasnoubení," pousměje se. Sama doufá, že za tím nebyl jen tak jeden jediný důvod. Teď když nad tím totiž přemýšlí, tak jakoby na malinkou chviku zapochybovala nad tím jestli to vlastně všechno nebylo jen kvůli Daisuemu. "A no... je pravda, že těch důvodů mohlo být i víc no," dodá potom s pokrčením ramen. "Já pořád doufám, že když si trochu odpočineš, tak se ti všechno začne pomalu, ale jistě vracet," řekne potom. Tolik by si přála, aby tam zítra mohla přijít a Sasuke se na ni zase díval tak jako ještě včera.
"Snad máš pravdu protože mě furt něco štve, že jsem na něco nebo někoho zapomněl.. Nechceš se jít zeptat kdy budu na normálním pokoji? A potom bych bral ještě něco k pití? Jestli můžu poprosit..."
"No někdo by tu byla, ale jsi si jistý, že u toho nemám raději zajít i pro tvého ošetřujícího lékaře, aby ti dal nějaké ty prášky na bolest a mohl ses alespoň trochu prospat?" zeptá se ho potom s jemným úsměvem na tváři. Říká si, že by mu to možná měla říct... minimáně o Daisukem, protože si říká, že si jistě zasluží to vědět. "V klidu si to promysli, ale možná by bylo pro tebe lepší, kdyby si to nechal na ráno," řekne potom a pomalu se zvedne. Odejde, ale zatím jen ven na chodbu, aby mu došla pro nějaký ten čaj nebo něco na pití. Po chvilce se vrátí s nějakým džusem, protože moc dobře ví, že čaj by mu tady nejspíš nechutnal, a tak se vrátí alespoň s tím, aby se mohl napít. Není to sice tak úplně běžné, ae vzhledem k tomu, že je doktorka, tak to jistě nebudou nějak řešit. Vrátí se tedy k němu do pokoje i se skleničkou a sjede ho pohledem. "Pomůžu ti, ale musíme opatrně dobře?" šeptne, odloží tu skeničku a přejde k němu. Opatrně jej chytne tak, aby mu neublížila a malinko jej zvedne tak, aby mu mohla spravit polštář a on se tak víc opíral a byl spíše vsedě. "tak... zkus se i pomalu napít," a podá si skleničku, kterou mu dá k ústům a opatrně mu pomáhá, aby se mohl napít.
"Dík si připadám jak male dítě co se o sebe neumí postarat... už si volala Itachimu?" Zeptá se když se opře..
Zarazí se s poloprázdnou skleničkou v ruce. Na malinký moment se zarazí jestli jej třeba slyšela správně a nemoha se předtím nějak zmínit ona sama, ale... potom se jen šťastně usměje. "Sasuke... ty sis... vzpomněl?" vydechne a posadí se na židli. "I kdyby to bylo jenom jméno..." odmlčí se, přesto všechno je to dobré znamení. "Ne, ještě jsem mu nevolala. Vím, že bych měla, ale když se to stalo tak... tak nějak na to nebyla příležitost a potom se děli ještě trochu jiné věci, ale pokud chceš, aby za tebou přijel, tak mu hned zítra zavolám. Jak ho totiž znám, tak by se okamžitě sbalil a jel klidně i autem a no... byla bych nerada, kdyby se ještě něco stalo," řekne potom. "A vím, že ti to není moc příjemné, ale teď zrovna nejsi ve stavu, kdy by si mohl něco takového dělat sám a mě to nevadí... uvidíš, že ti brzy bude natolik dobře, že se třeba budeš moct zkusit pomaličku projít," řekne, aby jej trochu povzbudila a potom se na chvilku zamyslí. "Jestli chceš, tak ti něco ukážu... třeba si tak vzpomeneš ještě na něco dalšího," řekne potom a podívá se na něj jestli bude souhlasit a jestli to bude chtít vyzkoušet. Nakonec za obyčejnou zkoušku přeci jen nic nedají.
"Klidně ukas... no jo na brasku a segru... ale mám před sebou nějakým obličej malého chlapce..připomíná mi mě samotného jako dítě..." dodá
"Tak...tak alespoň že něco si pamatuješ, to je dobré znamení zlato," usměje se na něho. "No myslím si, že moc dobře vím koho máš na mysli, ale... no uvidíme jestli si vzpomeneš i na nějaké podrobnosti, protože zatím ti nechci nic připomínat a ani říkat. Možná si to totiž vybavíš i ty sám," řekne. S touhle variantou by byla asi nejspokojenější, ale upřímně se bojí, že ona potom zůstane tou jedinou, na koho si Sasuke pamatovat nebude. "Tak momentík," vydechne a vytáhne si z kapsy mobil, který si tam ve spěchu přehodila z kabelky a najde si tam i fotogalerii. Najde jednu fotku a následně mobil otočí displejem směrem k Sasukemu. "Tak ti ukážu pár těch fotek, dobře?" Řekne a následně mu začne pomalu posunovat jednotlivé fotky. Na některých je jenom Daisuke a na některých je s ním i ona, jak si společně hrají, a nebo jsou na procházce. Na těch posledních se objevuje už i Sasuke spolu s Daisukem, jak si spolu hrají v Daisukeho pokoji s jeho autíčky. Na další je i jen Sakura spolu se Sasukem, je vidět, že tuhle fotku fotil nejspíš právě ten malý klučina. "Je ti něco z toho alespoň malinko podvědomé?" Zeptá se a zastaví se nakonec na fotce, kde je jen Daisuke s úsměvem na tváři v místním parku.
"Jo ten klučina co se mi vybavuje jen nemůžu vzpomenou na jméno..Ale byly tam kousky i ružových vlasů ale moc to nešlo poznat jelikož jsem se pak probudil a uviděl tu sestru z červenýma vlasama a dost mě to zmátlo...
Přikývne, "Tak tenhle klučina je náš malý Daisuke," usměje se při pohledu na fotografii a nakonec i ruku s mobilem zase stáhne zpátky a vypne obrazovku. "Bylo mu teď v prosinci šest let a tenhle rok v září půjde poprvé do školy," šeptne, "hrozně ses těšil na to až jej tam budeš moct vodit," řekne potom zamyšleně a na chvilku se odmlčí, když jí po chvilce jedna maličkost dojde. "No... Teď mě tak něco napadlo... předtímlehl si říkal, že se ti zdálo, že pro někoho jedeš, tak by to možná mohlo být že si jel pro Daisukeho do školky," řekne potom zamyšleně. Odloží si mobil potom do kapsy a koukne zpátky na něj. "Nenapadá tě proč za tebou asi tak šla? A co ti vůbec říkala jestli by ti tedy nevadilo mi to říct," řekne potom a zvědavě se na něj následně podívá. "Já... tedy dost by mě zajímalo, co po tobě asi tak mohla chtít, protože podle toho, co vím já, tak jste se nejspíš tak úplně moc nemuseli, i když je pravda jsem s tebou o ní nikdy nemluvila a za tu dobu, co jsme se neviděli je dost možné, že... no že se ten váš vztah nějak změnil, ale zase tolik se mi to nezdá," řekne potom zamyšleně. "Ale o tomhle by víc věděl asi Naruto... a nebo možná ještě tvůj bratr," řekne potom zamyšleně. Nikdo třetí, kdo by mohl něco o téhle záležitosti vědět ji totiž nenapadá.
"Nevím říkala mi tak jak ty, držela za ruku i když jsem ji říkal ať jde pryč že ji neznám a tak pořád hustila co jsme prý prožili a tak.. už mi to lezlo na nervy.. A je to možné že jsem pro něj jel.. vlastně jo chtěl jsem tě překvapit spolu s ním jít do práce pro tebe...
Zamračí se. Má sto chutí se hned teď zvednout a jít si to spolu s ní vyřídit, ale bohužel ví, že by to nejspíš ničemu nepomohlo a právě naopak by to mohlo určité věci jenom zhoršit. Nakonec nad tím tedy jenom zavrtí hlavou a rozhodne se, že to nejspíš raději nechá až na příště a že jestli ještě něco udělá, nebo se o něco pokusí, tak to prostě vyřeší. Navíc se tím ani teď moc nechce stresovat. "Asi radši ani nechci vědět o co jí vůbec jde," zamumlá nespokojeně, "Vím, že je dost možné, že malinkou chvilku potrvá než si na všechno vzpomeneš, ale... ale tak nebo tak jsem si jistá, že to zvládneš a nakonec to bude dobré, sám si ovšem teď musíš říct jestli budeš věřit jí, a nebo mě," řekne potom. Je pravda, že z části i malinko žárlí. Nelíbí se jí, že tady Karin byla, vykládala mu nějaké blbosti a ještě ke všemu jej držela za ruku. Konec konců je to její snoubenec. Ani si raději nepředstavuje, co by se dělo, kdyby takhle brzy nedorazila. "Jsem ráda, že si pamatuješ alespoň něco, ale myslím, že by ses teď měl pokusit se prospat, zítra za tebou zase přijdu a můžeme si zase povídat, ale teď je pro tebe spánek to nejdůležitější, co potřebuješ úplně nejvíc, dobře?" pousměje se.
"Tak vidím co mám u sebe a co máš ty... Snad budu moc být už jiný den na normálním pokoji protože takhle sám se tu unudím... a nechtěla si mi něco říct? Jak jsem byl mimo slyšel jsem jak si mi něco chtěla říct....
"Ne," zavrtí nad tím hlavou, "myslím, že na to bude dostatek času až na tom budeš lépe a až si na něco dalšího vzpomeneš," šeptne, " i když mě překvapuje, že... že si vnímal," odmlčí se, "a že si poznal, že jsem to byla já," odmlčí se a nakonec nad tím zavrtí hlavou, "ale... myslím, že jsem ti slíbila ještě jednu věc," řekne a následně zazvoní na sestru. "Nechám je, aby ti daly nějaké prášky na bolest, ale utlumí tě to celkově, tak se zkus trochu prospat a odpočinout si. Slibuju, že za tebou přijdu i zítra," zašepát a opatrně k němu natáhne ruku, aby ho mohla jemně pohladit po tváři, i když to nejde úplně jednoduše, protože je z veké části obvázaný pomocí obvazů. Jen chvilku na to tam dorazí jedna ze sester, která měla zrovna volnou chvilku a když ji Sakura požádá o léky na bolest pro Sasukeho, tak jen s přikývnutím odejde. "chceš, abych tady počkala než usneš?" nabídne mu potom Sakura a podívá se na něj, jen z části přitom vnímá sestřičku, která se zrovna vrátila s injekcí, kterou mu dá rovnou do infuze, aby mu znova nemusela píchat do ruky.
Když pak sestřička odejde tak jí odpoví. "Klidně tu buď no vnímal jsem okrajově ale hlavně po poznáš i podle hlasu....Máš příjemný hlas a ne jak ta červenovlasá co tu chodila pořád během služby a seděla tu non stop než jsem usnul
"Vážně?" usměje se nad tím a jemně jej hladí po ruce, "jsem ráda, že ti to takhle připadá," vydechne, alespoň malinko ji to uklidnilo po tom všem, co si už vyslechla předtím. Alespoň tak ví, že jí věří... tedy zatím to tak alespoň vypadá. "já hlavně doufám, že se dáš brzy do pořádku a že tě za chvíli převezou na normální pokoj," pousměje, přeci jen sem na JIPku nechce Daisukeho vodit. Nechce, aby se o něj bál, a nebo aby z toho měl potom špatné sny. Právě proto si říká, že bude nejlepší když počká. "Prospi se..." šeptne, když vidí, že ty léky již pomalu zabírají. Přesto ovšem čeká než skutečně usne a až potom se zvedne židle a skloní se k němu načež jej opatrně políbí na čelo. "Dobrou noc," šeptne, i když pochybuje, že by ji ještě vnímal. Vezme potom i tu skeničku a odnese ji. Zároveň se potom převleče a vezme si své věci, se kterými pomalu vyrazí ven z nemocnice. Ujde ovšem jen několik kroků než se jí malinko zatočí hlava, a tak se na chvilku zastaví než si bude jistá, že může pokračovat, protože by nerada sebou takhle někde šlehla, obzvlášť když je kolem již tma a cestu jí tak osvětlují jen pouliční lampy.
Sasuke usne během nějaké doby.. atsushi zatím Sakuru sleduje a jak uvidí že se motá tak ji zachytí
Na moment se jí zatočila hlava o něco silněji a když už čekala, že snad skutečně upadne, tak cítila, jak ji někdo zachytil. Značně ji to přitom vyvede z míry, ale i tak jí chvilky trvá než je schopná se od něj odtáhnout a stát tak na vlastních nohách, které ji jakoby chtěly každou chvilkou znovu zradit. Nakonec se ke svéu "zachránci" tedy otočí čelem a ztuhne, když vidí, kdo to je. "Zase ty?" vydechne bez nějaké známky vděku. To už by raději vážně upadla než, aby jej opět viděla. "Potřebuješ něco nebo si mi zase přišel říct, jak hrozně si šťastný, že si mi tolik ublížil hm?" podívá se na něho, už od pohledu je jasné, že na jeho řeči nemá náladu, ikdyž je pravda, že potom, co se Sasuke probral se cítí mnohem veselejší než předtím. Jakoby se alespoň malinko nebyla optimismem, který jí předtím poněkud chyběl. Otevře ještě pusu, aby mu něco řekla, ale nakonec ji zase zavře. Rozhodne se, že jej nebude posílat pryč. Nestojí jí to za to. Přeci jen pokud zůstane zde, tak jej jistě velmi brzy chytí a to je i to, co chce. Rozhodně to tak bude lepší nejen pro ni, ale i pro Sasukeho, protože si zaslouží pykat za to, co všechno provedl nejen jí, ale nyní taky i jemu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama