................Dílovky aktualně*

.....................Odpusť mi1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Legendary swords1.
.....................Škola strasti1.-2.-3.-4.-5.
.....................Kriminálník25.-26.-27.-28.-29.-30.-31.
.....................Skutečná láska1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Neobvyklá láska1.-2.-3.-4.
...............Force of commanders20.-21.-22.-23.-24.-25.-26.-27.-28.-29.-30.
.................The Beauty and the Beast23.-24.-25.-26.-27.-28.

..........................Spřátelení

....................Povídky na přáníZde

Chceš tady zveřejnit vlastní povídkuZde


.......................Naruto RPG Hra


.......................Pokémon rpg

......................RPG naruto nová generace

......................Bleach rpg

Kriminálník 14. díl

31. května 2017 v 8:00 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
A máme opět pokračování


Mayu - Sakura
Masumi - Sasuke

"Dobře... Tak ti pak zavolám ale nelekni se když by to bylo kolem půl noci..." A s tím vystoupí a vleze do nemocnice a jde rovnou na sesternu... "Tak co se děje že mi volal primář když mám mít dovolenou


Sasuke počká než Sakura zmizí za dveřmi nemocnice a potom opět vyjede od nemocnice. Je rád, že Sakura jeho návrh přijala, protože právě tohle pro něj je dost podstatné... má tak alespoň dostatek času k tomu, aby si mohl vyřešit své vlastní záležitosti a hlavně jednu dost podstatnou pochůzku. Vytáhne si tedy mobil, ze které napíše smsku a ani ne minutu po odeslání mu již cinkne odpověď. V příchozí smsce je jen adresa, na kterou tedy vyjede. Musí kvůli tomu jet až na konec města do jeho odlehlejší části, která zrovna nejlepší pověst nemá, za to je jako děláná pro podobné schůzky. Zastaví tedy kousek stranou a vystoupí z auta, vezme si bundu a auto zase zamkne. Jasně cítí, že počasí se v Konoze po jejich odchodu zrovna moc nezměnilo, a tak si raději oblékne bundu, kterou si rovnou zapne a do jejích kapes si schová ruce čistě jen z principu než že by se za tím snad skrývalo to, že je mu zima. Takhle nachystán vykročí k blízké uličce, která je vzdálená jen několik metrů od místa, kde zaparkoval svoje auto. Poslouchá přitom okolní zvuky, ale.kromě jeho kroků a vzdálených zvuků motorů projíždějících aut neslyší vůbec nic podezřelého, a nebo něco, co by naznačovalo, že tam je ještě někdo. Zrovna moc ho nenadchne, že musí čekat, ale doufá, že to nebude trvat dlouho. Mezitím se tedy bokem opře o stěnu s pohledem upřeným na druhou stranu oné uličky.
Sakura jak se dozvi podrobnosti tak jde rovnou za primarem a ten ji zdeli zbytek.. neni moc nadcena ale kdyz ji slibil ze muze mit volno dal jak se tohle vyresi tak se tedy pustila do toho
Trvá to několik minut... možná, že jen pět, i když jemu samotnému se to zdá skoro jako věčnost. Nemá rád čekání a to ani v nejmenším. Naštěstí po chvíli konečně zaslechne něčí kroky, které se blíží jeho směrem. Brzy před sebou uvidí nějakou postavu, která se k němu blíží stále víc a víc. "No konečně,"přeruší Sasuke ticho a napřímí se kdyz v příchozím pozná muže, se kterým se zde měl taky setkat. "Takže ses konečně vrátil co?" Zeptá se muž na místo nějakého pozdravu. "Řekni mi, máš nějaké novinky? Jak to zatím vypadá?" Zahrne jej otázkami. "Dobře, novinky ohledně toho zatím nejsou, nespěchám na nic, pro jistotu, ale vše jde zatím přesně podle plánu... Proč ses chtěl sejít?" Zeptá se jej poté narovinu. "Byli jsme domluveni, že v případě, že se něco dozvím, tak tě vyhledám sám..." řekne poté. Právě proto jej to poněkud zaráží. "Okolnosti se změnily... a s nimi i tvůj úkol...tedy alespoň malinko," řekne poté. "Ostatně toho už sis asi všiml" dodá poté. Sasuke se na malý moment zamračí. Právě v tuhle chvíli mu v mysli vyvstane jen jedna věc, která by s tím mohla souviset. "Takže to ty si jej poslal? Proč? Jen se mi připletl pod nohy..." zamumlá. "Ne tak docela... ale konal v souvislosti s něčím, co by si měl vědět i ty. Náš kontakt již totiž nestojí o informace... ale o něco naprosto jiného. Samozřejmě odměna bude díky tomu navýšena...to se nemusíš bát," dodá poté. Sasuke není zrovna nadšený ze všech těch průtahů, když chodí kolem horké kaše. "Tak o co jde? K věci," vybidne jej poté. "Chce, aby si ji zabil"
Sakura je tedy na sale jeste nekolik hodin nez se podari stabilozovat maleho chlapce... kdyz se ji to povede jde se prevlect do toho co mela a jde na lekarak kde se nachvili sedne..vytahne mobil a vytoci cislo na sasukeho a vola.. kdyz ji to ovsem nezveda tak to polozi a zatim se prevlekne do civilu a opet si sedne a ceka nez ni Sasuke zavola zpatky
Navzdory tomu, že jeho pohled je stále chladný jako předtím, tak jej to malinko zarazilo. "Co tak najednou?" neodpustí si poznámku. Moc dobře ví, že v popisu jeho práce ani v nejmenší není klazení otázek. "Rozhodl se tak... očividně to tak uznal za vhodné, ale pokud s tím máš nějaký problém, tak je spousta lidí, která by se do toho pustila," odpoví mu na to muž. "takže o tohle se snažil i ten dneska?" zavrtí nad tím hlavou, "amatér," odfrkne si. "Udělám to," dodá poté, "pokud to tak chce, tak není problém," ujistí ho. "Výborně... vyřídím mu tedy, že souhlasíš," řekne poté muž s jistým nadšeným v hlase, "Snad ti, ale nemusím připomínat, že by sis neměl dávat na čas..." dodá poté, když už se Sasuke otáčí k odchodu. "Hmm," vydá ze sebe Sasuke na znamení, že ho slyšel a už se skutečně rozejde k autu, které odemkne a nastoupí do něj. Bez nějakého dalšího prodlení vyjede z místa kde zaparkoval a zařadí se zpátky na silnici. Až potom se podívá na mobil, kdo mu volal. Dovtípí se, že Sakura nejspíš jen chtěla, aby věděl, že již skončila, tak jí jenom napíše smsku, že bude během deseti minut před nemocnicí.
Sakure zabzuci telefon a tak se podiva jak vidi kdo to je tak se zvedne a jde cekat pred nemocnici na Sasukeho
Sasukemu chvilku trvá než se vymotá všemi těmi uličkami zpátky na hlavní silnici, po kterého už dojede do normální části města, kde je i mnohem víc aut a tím pádem i mnohem hustější doprava. Myšlenkama je ovšem stále ještě zpátky v té uličce. Nejde o to, že by mu to náhlé rozhodnutí snad nešlo do hlavy, to ne, ale spíš než to má celkově takový divný pocit. Nikdy nec nezpochyňoval a vždy dělal přesto to, co měl bez ohledu na to, co to bylo... a pravdou je, že za ty roky má na rukou již spoustu krve, která nepatřila vždy jen mužům, ale... jakoby mu nešlo do hlavy proč je to tentokrát jiné. Při své nepozornosti málem přejede odbočku k nemocnici, a tak když si toho všimne, tak musí malinko prudčeji strhnout volant. Soudě podle následného troubení očividně nepotěšil řidiče, který zrovna jel za ním, ale na to nijak nedbá a raději jede k nemocnici. Už z dálky přitom hledá Sakuru, kterou naštěstí i díky barvě jejích vlasů není tak těžké najít. Zastaví tedy auto hned před ní, aby mohla rovnou nastoupit dovnitř do tepla, které tam je hlavně díky topení, které je puštěné už od doby, co společně odjeli z toho hotelu, aby se jim tam trochu vytopilo.
Sakura opatrne vleze vedle nej a koukne na nej. "Stalo se neco? Udelala jsem ti neco, ze se tak tvaris? Mam jit pryc?" Kdyz vidi ten pohled tak se ho zacne najednou bat a sahne po dverich a snazi se je otevrit ale nejak ji to nejde
Stočí k ní pohled a s nic neříkajícím výrazu ve tváři sleduje, jak se snaží otevřít dveře a očividně utéct pryč. Skutečně ji tolik vylekal? Už teď, když se o to ani nepokusil? Přijde mu to zvláštní. Četl sice, že lovná zvěř vždy vycítí, když se ji někdo chystá zabít, ale že by to takhle fungovalo i u lidí... přesně tohle se mu ještě nestalo. "Uklidni se, " řekne po chvíli a natáhne se přes ni, aby ji chytl za ruku, kterou má položenou na klice a stáhl jí ji z těch dveří. "Říkal jsem ti, že pro tebe přijedu, aby si nemusela jí sama... večer..." řekne poté, i když tentokrát z jeho hlasu nejd slyšet jakákoliv starost, nýbrž jen chlad. Raději se tedy zase stáhne a místo dalšího vysvětlování rovnou vyjede směrem k domu, ve kterém Sakura bydlí, aby ji mohl odvést. "myslel jsem si, že tam budeš trochu... déle... co se stalo, že tě tak nutně potřebovali uprostřed dovolené?" nadhodí po chvíli, aby odvedl řeč někam jinam a Sakura se tak zbytečně nezabývala věcmi, které nejsou podstatné... alespoň ne teď. Svým pohledem přitom skenuje cestu před sebou, tu ovšem i navzdory jeho soustředěnému výrazu vnímá jenom napůl, i když je to dost na to, aby věděl kam jede, tak by se nedalo říct, že je do toho zase až tak zabraný, jak to na první pohled může vypadat.
"Mensi problem s jednim ditětem co musel na sal a holt ja sem zase expert na cevy a tak jinak by to zrejme neprezil... tak co se deje hm?
"takže kvůli tomuhle ti volali..." řekne si více méně pro sebe zamyšleně. Samozřejmě nepochybuje o tom, že Sakura je jistě velmi schopná lékařka, i když pravdou je, že nečekal, že se tu tak rychle objeví, protože přeci jen operace trvají dost dlouho a většina doktorů se tam pak ještě zdržuje jestli náhodou nenastanou nějaké komplikace. "neděje se nic... nic zvláštního," odpoví jí potom s pokrčením ramen a stále neuhýbá pohledem z cesty, po které jede. Sám ani neví, co by jí tak měl říct... i když jedna možnost se přímo vylučuje. Pravda... tedy alespoň zatím ne. "Jsi unavená?" zeptá se jí po chvíli, když už je skoro u jejího domu. "napadlo mě, že jsme se mohli jít potom trochu projít," navrhne jí následně, když zastaví před jejím domem. Vypne motor a na sedadle se otočí čelem k ní, aby jí viděl do tváři... tedy alespoň tak, jak jen mu to sporé světlo z ulice dovoluje. "Ale jestli si budeš chtít jít raději lehnout... pochopím to," dodá potom, aby jí naznačil, že na ni nechce nijak tlačit. V žádném ohledu. Sám ovšem doufá, že si zvolí možnost a a půjde spolu s ním.
"Tak dame aspon ten kufr do domu.. a pujdu ale pokud mi reknes co se deje ze si najednou tak chladny ke me..
"Myslím na to," řekne potom a přikývne, "tak pojď, budeš mi otevírat," řekne aniž by se obtěžoval jí odpovědět na její otázku, na kterou se ho ptala. Sám si musí nejdřív pečlivě promyslet svou odpověď. Přejde tedy ke kufru, ze kterého vytáhne Sakuřinu tašku a spolu s ní vyrazí k jejímu domu a jakmile mu odemkne, tak jí ji složí do předsíně, byl by jí ji dal i dál, ale stejně mají v plánu se teď jít projít, a tak to může počkat... jakkoliv dlouho. "Projdeme se... vysvětlím ti to po cestě jestli tě to tak moc zajímá... je to na delší vyprávění," navrhne jí poté, podle něj docela slušný kompromis, který by mohl alespoň na chvilku uspokojit Sakuřinu zvědavost, která se jak se zdá ještě zvětšila díky tomu, že jí to původně odmítl říct. Sám si říká, že nejjednodušší by bylo, kdyby ho úplně na začátku odmítla a k ničemu takovému tak nemuselo dojít, ale... na takové řeči a myšlenky je už trochu pozdě. "měli bychom využít toho, že neprší," poznamená potom, když vyjde zase zpátky před dům a zastaví se až na chodníku u svého auta, které následně zamkne.
"Tak dobre..." zamkne dum a prejde k nemu ale tak aby nebyla uplne u nej jelikoz ji to mozek najednou nechce dovolit
Sjede ji pohledem. Trochu jej zarazí její náhlá odtažitost, ale nádává to na sobě nijak znát. Ujde s ní několik metrů a už je jasné, že pomalu, ale jistě kráčí směrem k parku. Ostatně to je asi to nejlepší místo pro procházku, aby je nikdo nerušil a měli tak dostatek klidu. "Spíš mi ty řekni jestli se něco děje?" zeptá se jí potom a naschvál zpomalí, aby měla Sakura možnost jej dohnat a poté s ní srovna krok, ale tak, aby šli těsně vedle sebe, že se jejich těla téměř dotýkají. "víš, že mě to můžeš říct," dodá poté a natáhne k ní ruku, kterou ji chytne kolem pasu, aby si ji k sobě přitáhl ještě víc a takhle kráčí dál. Světla aut, které jim z části ozařují část silnice vedle nich, přestávají být častější... pomalu se totiž dostávají do části Konohy, ve které tolika aut nejezdí, protože je to úplně mimo tu hlavní silnici. Sasuke ovšem nezastavuje až dokud nedorazí do parku, kde se rozhodne zastavit pod nějakou pouliční lampou, která svítí, aby na Sakuru dobře viděl. "bojíš se?" zeptá se jí na rovinu přičemž ji stále ještě nepouští na víc než několik centimetrů od svého těla.
"Ne... jen jsem se zamyslela.. no tak povidej.. slibil si ze mi to vysvetlis?" A i kdyz se ho trochu boji tak se stejne k nemu prituli a da ruce kolem jeho krku a opre se o nej.. a ceka na to co rekne
Chvilku ji mlčky pozoruje, je na něm vidět, že přitom i přemýšlí, ale rozhodně ne nad tím, jak by jí to měl vysvětlit, protože na tomhle snad ani není, co vysvětlovat. Stačili by mu tři slova k tomu, aby ji donutil chtít od něj utéct co nejdál... a možná jej i udat na policii. Přesto se nemá k tomu je řekl, a nebo aby ji pustil. Právě naopak. Obě své ruce si dá kolem jejího pasu, aby se mu nemohla vykroutit. Je tolik způsobů jak by to mohl udělat... udusit ji, zlomit jí vaz, otrávit ji, zastřelit ji... tolik různých možností, které tohle všechno dělají ještě mnohem zajímavější. Většinou když dostane nějaký takový úkol, tak má již předem vybraný i způsob... ale teď jakoby nedokázal na nic přijít. Jediné, co mu jeho hlas v hlavě opakuje je, aby to bylo pokud možno co nejméně bolestivé a hlavně rychlé. Aby to necítila. "Řekni mi jednu věc..." promluví po chvíli ticha, věříš mi?" zeptá se jí poté s pohledem upřeným hluboko do jejích očí. Skoro jakoby se v nich snažil nalézt odpověď i bez toho aniž by mu to Sakura musela říct nahlas pomocí slov. Ani neví proč jej to takhle najednou napadlo... skoro jakoby snad chtěl tenhle okamžik prodloužit.
"Proc se me na to ptas? Verim ti kdyby to tak nebylo nesla bych tu s tebou.. co se deje? Rekni mi to... ma to neco spolecneho s tim typkem v hotelu co me chtel zabit?" Podiva se tazave a kdyz nic nerika tak ye trochu odtahne aby na nej videla...
"Asi protože mě to zajímá," odpoví jí jakoby to snad bylo úplně jasné. Sám ovšem netuší přesně proč to chtěl vědět. Povzdechne si a zavrtí nad tím hlavou, na chvilku uhne pohledem a zadívá se kolem nich. Nikdo není kolem... nikdo, kdo by ji mohl slyšet křičet a jeho vidět. Nikdo, kdo by o tom mohl komukoliv cokoliv říct. Nadechne se. Musí to udělat. Moc dobře to ví. Přeci se nenechá něčím takovým rozhodit. Nemůže. "Hmmm je to zvláštní, jak jsou někteří lidé naivní," řekne poté. Jednou rukou ji stále drží kolem pasu a druhou si začne hrát s pramínkem jejích růžových vlasů. "víš... nenapadlo tě někdy, že tohle všechno nebyla jen náhoda? Že jsme se potkali... že Naruto zavolal zrovna tobě.. myslím tenkrát, " nadhodí poté po další chvilce ticha zatímco si na prst namotává její vlasy. Nepodívá se jí při svých slovech do tváře, ale záměrně. Nějak teď netouží po něčem jako je oční kontakt. Přijde mu to hloupé se něčemu takovému vyhýbat, ale na druhou stranu si říká, že k tomu nemá důvod. Vnitřně teď hlavně bojuje sám se sebou. "Hm?" Podívá se na ni na ni nakonec svým ledově chladným pohledem.
"Hmmm to je vse cos chtel? Fajn tak mi pust vlasy na takove vtipky fakt nemam naladu..." a trhne sebou ze neresi ze se ji par vlasu vytrhlo.. "jestli sis chtel jen sblizit abys mohl dodelat to co zacal tam ten tak te uz nechci nikdy videt slysis..." A otoci se a vraci se cestou kterou prisli spolu ale jde pomalu
V ruce mu zůstalo několik malých pramínků jejích růžových vlasů. Svou ruku s nimi spustí podél těla a chvilku mlčky pozoruje její záda. Je to sice jen zlomek vteřiny, ale přesto mu v hlavě běhá hned několik věcí... a část jeho já jakoby mu poroučela, aby to nechal být. Aby se otočil a jednoduše si šel po svých a již nikdy ji neviděl... jenže... když to neudělá on, tak někdo jiný a to by ji mohlo bolet mnohem víc než to, co by jí provedl on. Jenže... nemohl si nevšimnout té bolesti v jejích očích, když mu to před chvíli říkala... že jej nechce vidět... již nikdy. Nadechne se a automaticky se natáhne dopředu dokud ji nechytne za ruku a stáhne si ji k sobě, možná o něco víc prudce než původně chtěl, protože Sakura mu přitom spadne přímo do náruče. "myslíš si, že tohle bylo to nejhorší?" podívá se na ni s nic neříkající výrazem. Sám už pomalu ani neví, co je lež a co je vlastně skutečnost... které jeho já je to skutečné? Byla to všechno jenom přetvářka? Jen pouhá lež? Pokud ano, tak proč se zdá být tak těžké ukončit další život? "je tu ještě něco, co by si měla vědět," dodá poté o něco tišeji zatímco ji jeho paže objímají tak, aby nespadla na zem.
"Jeste neco? Tak fajn co to bude ted hm? Nuz jak tam nebo zbran jak na te akci nebo me chces uskrtit? Tak co hm?" A koukne na nej do jeho oci v kterych najednou neni chlad, ale zase starost. Starost o ni... "nechapu to..ktery je ten pravy?" A znovu se k nemu protiskne jak je v jeho naruci
Mlčky ji sleduje. Ruce přitom spustí podél těla. Nedrží ji. Kdykoliv by se mu mohla vytrhnout a utéct pryč, ale navzdory tomu všemu má pocit, že to neudělá... že neuteče. I kdyby ji prosil. Nadechne se ve snaze vehnat do plic trochu čerstvého ledového vzduchu, který by mu pomohl myslet. Marně. Vždy nesnášel, když za něj jiní rozhodovali, ale paradoxně právě teď by uvítal, kdyby neměl tu možnost volby...možnost, která mu ty ruce svazuje. "Není to nic osobního..." vydá ze sebe poté opět chladně. Chytne ji za ramena a následně si ji od sebe odtáhne na délku svých paží. "Je to prostě jen moje práce..." vydechne a na chvilku se odmlčí. Skoro jakoby jí snad chtěl dát prostor k tomu, aby mu do tváře vykřičela všechny nadávky, které se jí právě teď musí množit na jazyku. Nedivil by se. Ba právě naopak. Zasloužil by si to. Každou jednu z nich by si zasloužil a sám to moc dobře ví. Až bolestně si to uvědomuje. Nakonec ještě jednu ruku natáhne k její tváři, po které ji jemně bříšky prstů pohladí. Skoro jakoby to pro něj bylo poprvé, co ji takhle může držet v náručí. Jasně si vybavuje okolnosti, za kterých se ti dva potkaly... Navzdory tomu, že to není poprvé a že mu již předtím na rukou utkvěla krev, tak na některé věci zapomenout nedokáže. Výkřiky... zorničky rozšířené zděšením... vzlyky... nic ho nezastavilo. Tak proč teď...?
"Co je tvá práce? Jestli to nedokážeš tak toho nech můžeme třeba utéct spolu někam kamkoliv bys chtěl... Ale vidím ti to na tváři že to nezvládneš udělat a víš proč? Kdysi si to zvládl protože ses s nimi nesblížil jak se mnou... Jenže to je to co ti to nedovolí a to je toto.." A dá mu ruku na srdce... "Tohle ti to nedovolí protože mě máš rád a to je věc která tě mate... Jenže já tě mám taky ráda ne jen ráda já se rovnou zamilovala..." A přitulí se k tobě znova
Pozoruje ji. Není pro něj ovšem novinkou, že k němu Sakura přechovává jisté city. Přeci jen by musel být slepý a hloupý, kdyby si toho nevšiml. Té druhé části ovšem nevěří. Nevěří tomu, že by mu něco takového mohlo zabránit. Může to udělat... ví to, ale... udělá to? "Jsi tak hloupoučká," vydechne poté a zavrtí nad jejím chováním hlavou, "místo toho, aby si vzala rozum do hrsti a utekla, co nejdál ode mě, tak..." odmlčí se. Pravdou je, že tohle se mu ještě nikdy nestalo. "to by si vážně radši zemřela než aby si utekla?" podívá se na ni tázavě. Už slyšel o tom, že láska dělá z lidí slepé hlupáky, ale nikdy to nezažil a vlastní kůži. "Co když ti řeknu, že nic z toho, co se stalo... nic z toho nebylo skutečné? že to byla jen iluze, která nás oba dva měla dovést sem? Právě na tohle místo? hm?" sjede ji pohledem., ze kterého jde chlad. Není v něm ani stopy po tom Sasukem, co s ní dováděl v bazénu, a nebo s ní koukal na film. Právě teď ani on sám neví, co z toho byla vlastně iluze, ale čím dál tím víc má pocit, že se lapil do vlastní pasti. "Odejdi," řekne po chvíli, odtáhne se od ní a svůj pohled přesune pryč od ní. Jakoby pátral po něčem mezi stromy. "tak běž slyšíš?! Daleko odsud... utíká ti čas,"
"Ne!! Nepůjdu jestli tak moc chceš tak to udělej ne?" A udělá k němu jeden krok a pak zase další a další až dojde k němu... "Jestli si myslíš že to bylo jen předstírání tak bys neměl mít strach to udělat ne?" A opět ho obejme... "Nepůjdu od tebe takovou hloupost už neudělám jak v tom hotelu.. Viděla sem ten tvůj pohled jak ti to ublížilo a nevěřím, že ses přetvařoval.." A postaví se na špičky a schválně ho políbí... "Tak a teď si mě klidně zastřel nebo uškrť je mi to fuk.."
"Skončila si?" sjede ji pohledem s patrným nezájmem ve tváři. "dal jsem ti možnost, aby si odešla," řekne poté, "co víc ještě chceš?" sykne, tentokrát už podrážděně. Za celou tu dobu jakoby to bylo poprvé, co mu do hlasu prosáhla nějaká emoce. Ihned na to ovšem vezme zpátečku a celý jeho výraz zase ztvrdne do stejné kamenné masky jako předtím. "nemám strach to udělat... vážně jsi tak hloupá, nebo se takovou jenom děláš, že ti to nedochází?" sjede ji pohledem. Neví, co to na něj zkouší a z části to nejspíš ani vědět nechce. Nepřijde mu to jako dobrý nápad se ještě víc šťourat v těchhle věcech. K čemu by to taky bylo? Dostal se do bodu, ve kterém mu zbývají už jen dvě poměrně přijatelné možnosti a moc dobře ví, že jakmile ten krok udělá, tak už nebude cesty zpátky. Ani v nejmenším. "Otoč se," rozkáže jí po chvíli a stejně jako předtím, i tentokrát ji chytne za ramena a odtáhne si ji od sebe na délku svých paží. Naposledy se jí podívá do tváře než se napřímí. "poslední slova?" zeptá se jí poté neutrálně. Skoro jakoby na tom snad záleželo, co mu řekne předtím než to udělá... přesto mu přišlo svým způsobem příhodné se na to zeptat.
"Neuděláš to vidím to na tobě.." A opět k němu dělá pomale kroky jako před chvíli a chytí ho opět ale tentokrát kolem krku dá jednu a druhou kolem pasu... "Jestli chceš tak dělej střílej... Ale to si mě nemusel vůbec zachranovat u toho baru nebo před tím chlapem v baru když chceš to samé udělat ty... Tak dělej vypal to ne!!"
"Věř mi, že tenkrát ti chtěli udělat úplně něco jiného než co se chystám udělat já," řekne potom a s pokrčením ramen ji od sebe opět odtáhne, dnes snad již naposledy. "víš... řekl bych, že by to mohlo být nějaké to ponaučení.. pro příště... kdyby ovšem nějaké příště bylo," odmlčí se. Otočí ji k sobě záda tak, aby neviděla do tváře ona jemu a ani on jí. Sám k ní potom udělá několik kroků a rukou jí přejede po zádech, obličejem se přiblíží k její hlavě. Do nosu ho ihned udeří vůně třešňových květů, kterou Sakura musí používat jako šampon. "Ale musím přiznat... že to byla zábava," šeptne. Čelem se na kratičký okamžik opře o temeno její hlavy. I teď, když se smířil se svým rozhodnutím, které po určitém vnitřním boji učinil, cítí, jak mu srdce bije o něco rychleji než by mělo. Cítí, jak mu žilami proudí adrenalin a dokonce i to, jak se Sakura třese. Neví jestli vztekem... strachem, a nebo snad pod náporem vzlyků. Právě teď se ovšem ani neodváží to zjišťovat. Ještě naposledy se poté skloní, aby se svými rty mohl přiblížit k jejímu uchu a velmi tiše zašeptá jedno jediné slovo. "Arigato," právě tohle je to poslední, co od něj Sakura uslyší než ucítí ránu, která ji omráčí.
Sakura se po uderu sesype k zemi se slzami ktere ji tekli z oci
Spolu se Sakurou dopadne na zem i několik kapek karmínově rudé tekutinu, která ovšem nepřestává téct. Skoro jakoby tam schválně měla zůstat... jako památka na to, co se stalo. Sám se nakonec pomalu sklopí a vezme růžovlásčino tělo a spolu s ním v náručí vykročí zpátky k jejímu domu. Skoro ani on sám nevnímá, co se kolem něco děje. Cítí, že každý krok je těžší a těžší... jakoby ho něco tížilo a nohy měl jako z olova. Přesto jde stále dál dokud neuvidí své autu, které odemkne a Sakuru do něj naloží. Přejde poté z druhé strany a sedne si na místo řidiče. Nastartuje a bez nějakého otálení vyjede. Jen stěží by se dalo říct, jak dlouho celá cesta trvala... minuty... desítky minut... hodinu... Čas jakoby pro něj v tu chvíli ztratil smysl a přestal jej naprosto vnímat. Auto zastaví až když se dostane do zapadlé části města. Kolem není vidět ani živáčka což mu hraje do karet. Vystoupí z auta spolu se Sakurou, kterou vynese až do nejvyššího patra, otevře jedny dveře a bez přestávky pokračuje prostorným apartmánem. Nikdo by nejspíš neřekl, že na takovém místě se může skrývat takovéhle bydlení. Bydlel tu sám, a tak mu apartmán plně vyhovoval. Rovnou si to namířil do prostorné ložnice, kde její tělo složil na letiště. Pohled mu na chvíli padl na její tvář, po které stále ještě stékaly slzy. Nebyl schopný se na ni déle dívat, a tak se napřímil a několika kroky přešel zpátky do předsíně, zamkl hlavní dveře, sundal si boty i bundu a vydal se do kuchyně, kde si obvázel ránu na ruce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama