Kriminálník 9. díl

21. května 2017 v 11:00 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
A máme opět pokračování


Mayu - Sakura
Masumi - Sasuke

Cítí na sobě její pohled, ale i tak je k ní otočený zády. Místo odpovědi si nyní napustí do skleničky trochu obyčejné vody, kterou potom vypije a odloží ji stranou. Chvilku takhle ještě zůstane opřený o kuchyňskou linku s pohledem upřeným někam do neznáma než přejde ke koši, do kterého následně vyhodí použitý obvaz, který již k ničemu potřebovat nebude a až potom se otočí čelem k Sakuře, které se podívá rovnou do obličeje. Nečekal by, že mu zrovna tohle nabídne, ne po tom, co tak rychle odešla, ale nakonec jen pokrčí rameny. "No myslel jsem si, že půjdeš už lehnout," poznamená potom a plynuje přejde do menšího obýváku, kde se pomalu posadí na gauč. Sám si říká, že už by si každou chvilkou měl jít lehnout do postele, aby se trochu prospal. "vydrželo by to jistě i do rána... nějak, ale pokud máš čas..." dodá potom na znamení, že bránit se určitě nebude. Přeci jen Sakura mu to může převázat mnohem lépe než by si to byl převázal on sám. Navíc je pravda, že ještě nechce dnešní večer jen tak uzavřít, ale chce s ní dořešit jednu jednou poslední věc, která s dneškem souvisí.



"Čas mám vždycky a co se týče tebe to je maličkost. Zapomněl si že jsem balila potřebné věci na to abych ti to hlídala. Tak se ke mě otoč zády ať to můžu zavázat..." S tím si sedne k němu s obvazem a opatrně mu to obvazuje
"Hmmm... dobře," kývne hlavou na znamení souhlasu. Nakonec si říká, že asi nemohl ani čekat, že by jej s tímhle poslala do háje. Už totiž poznal, že ona takováhle není ani v nejmenším. Skutečně ne. "Víš... tak jsem si říkal," napadne jej po chvilce, "proč si vlastně tak najednou odešla? Vrátil jsem se zpátky ke stolu a poté mi řekli, že ses už sebrala a šla zpátky" řekne potom, aby věděla na co přesně narazí. Sám má už nějakou tu teorii proč asi odešla, ale raději nedělá žádné přehnané závěry, protože se vůbec nechce unáhlit. "A můžeš mi to říct úplně na rovinu..."řekne potom a chvilku v tichosti čeká než mu převáže ty záda. "Viděl jsem ten tvůj pohled před tím... právě proto se tě na to ptám. Nějak mi totiž nedošlo proč si šla někam kde si vůbec nechtěla být... nebo takhle to tedy na mě alespoň působilo," poznamená poté a na chvilku se odmlčí. " nebo snad za tím bylo ještě něco jiného? Nebo někdo?" Dodá poté další možnou možnost, která by ještě připadala v úvahu. Mírně sebou potom trhne, když mu Sakura, nejspíše omylem, rukou zavadí o jeden steh. Tvář se mu na moment stáhne. Rozhodně to není příjemný pocit, ale nevydá ze sebe ani hlásku. Jen se zhluboka nadechne a následně i pomalu vydechne, aby zahnal tu myšlenku.
"Ty sis všiml že jsem odešla. Nic v tom nebylo, když jsem viděla že se dobře bavis tak sem šla zpátky. Vadí? Navíc ten styl hudby a lidí opravdu nemusim
Jen nad tím pro sebe zavrtí hlavou, "no všiml jsem si, víš..." poznamená potom malinko nerudně. "Když si viděla že se dobře bavím?" Zopakuje po ní a počká než mu obváže obvaz kolem hrudi a potom se k ní otočí čelem, aby na ni viděl. "Takže jenom kvůli tomu? Vadilo ti snad, že jsem odešel s tou... tvou kamarádkou?" Zeptá se jí a na chvilku se odmlčí, jak se snaží vzpomenout si na její jméno. "Ino... nemám pravdu?" Dodá potom malinko nejistě. Jména jeho známostí mu ne vždycky utkvěla v paměti. "Měla si mi to říct rovnou a mohla sis ušetřit i tu cestu tam a zpátky... pokud si tam ani jít nechtěla...trochu ovšem potom nerozumím tomu proč... proč si tam šla, když mi teď sama tvrdíš, že podobné akce tě zrovna dvakrát neberou," vydechne. Upřeně jí přitom hledí do tváři, jak se snaží z jejího obličeje vyčíst ještě něco dalšího, co snad ani neřekne. "No tak... hm? Nebo to snad tolik ublížilo, že jsem tě tam nechal tu chvilku samotnou?" Zeptá se jí. Nedalo by se sice tak úplně říci, že to byla jenom chvilička, protože celý ten jejich tanec trval hned několik písniček, a tak to mohlo být klidně i v řádech několika minut. Nedivil by se kdyby tomu tak bylo. Nedával přitom pozor na to, kde je Sakura, a nebo jestli už odešla do hotelu.
"Prostě když ses bavil tak jsem šla. Vadí ti to? Já tam nešla abych se bavila ale abych na tebe dohlídla aby se něco nestalo ale to je jedno.. Tak máš to obvázané tak já jdu k sobě.." S tím se zvedne a pomalu výjde ke svému pokoji
"Abys na mě dohlédla? Zdá se ti snad, že potřebuju odborný dohled?" zavrtí nad tím hlavou a pomalu se zvedne na nohy. Udělá několik kroků směrem k ní, natáhne k ní ruku a jemně ji chytne za paži čímž ji zastaví, aby nemohla odejít. "A nebo je v tom všem ještě něco jiného, copak? Hm?" podívá se na ni a jemně ji za paži zatáhne, otočí si ji čelem k sobě a následně si ji k sobě i přitáhne tak, aby se od něj nemohla odtáhnout a ještě chvilku takhe setrvala. "Není to snad náhodou tím, že se tam tak najednou objevila ta tvoje kamarádka? Nemůže v tom všem být i špetka žárlivosti?" zeptá se jí poté se zájmem a volnou ruku jí položí na tvář, jemně ji vezme pod bradou, kterou jí zvedne, aby se mu dívala do obličeje. "Je to ten důvod proč si odešla? A nelži mi..." dodá potom. Sám přitom po odpovědi pátrá v její tváři. Najednou jakoby měl pocit, že tentokrát se skutečně trefil do černého a že tedy uhádl, co bylo za tím jejím rychlým odchodem z toho baru. Jasně jí to vidí na očích... skoro jakoby jí tím snad i nějak ublížil... sám téhle bolesti není schopný moc rozumět, ale dokáže si ji alespoň zařadit. Je mu tedy jasné, že ať už to Sakuru bolí jakkoliv, tak je to jen a pouze jeho vina. "Hm?" vybídne ji, aby se mu přiznala, stále čekajíc na její slova.
"Možná... No dobře tak je to tak.. Nebudu ti lhát to ani nechci...." Odpoví mu a nervozně kouká
Zvedne pohled od jejích rtů k jejím očím a chviku ji tak jen mlčky pozoruje. "Hmmm vidíš... není to lepší?" zeptá se jí po chvilce tiše. Konec konců tohle tak nějak tušil už od chvíle, kdy se vlastně přijeli. Všiml si všech těch pohledů, kterými se na něj Sakura dívala a dokonce i ty nepatrné doteky, když jej ošetřovala. Tohle mu uniknout nemohlo a navzdory tomu všemu se rozhodl, že jí nic říkat nebude až do teď. Teď už nemohl jen tak couvnout a neříct jí o tom... nebo spíše ji nedonutit se přiznat, že tomu takhle je. Věděl, že se nemýlí, ale přesto. "takže takhle to je hm?" podívá se na ni. "Viděl jsem tedy už hodně žárlivých scén a musím přiznat, že jak jsem tě tak poslouchal, tak jsem si pomalu začína myslet, že po ní skutečně skočíš," řekne potom a nakonec nad tím jen zlehka zavrtí hlavou a tiše vydechne. Pohledem na moment uhne od jejích očí někam za ni. Chvilku takhle přitom mlčky stojí než si ji přitáhne ještě o malinký kousek blíž a svou ruku nechá kolem jejího pasu, aby si ji u sebe mohl malinko přidržet. Mezitím spustí tu ruku, kterou ji držel pod bradou podél těla. Hlavu malinko skloní a svým čelem se opře o to její tak, že přivře oči. "ty jsi, le hloupoučká.. víš to?" vydechne tiše, "nebyl důvod k tomu, aby si žárlila... še jsem tam s tebou... nikoliv s ní"
"Možná... ale neznáš jí jako já tak jsem radši to dopila a šla...." Odpoví mu a kouká na něj dál
"Něco mi říká, že je úplně stejná jako i všechny ostatní, " zavrtí nad tím hlavou. "Nebyla by první..." vydechne, chtěl původně ještě něco dodat, ale raději zůstane mlčet. "Není mi přeci jen důvod k tomu, aby si mi o takových věcech lhala," vydechne. Na jednu stranu si říká, že je docela pochopitelné proč se rovnou nepřiznala. O tomhle by se nejspíš jednoduše nemluvilo nikomu. "Není to o tom jestli ji znám, a nebo ne... v konečném důsledku se to všechno neustále opakuje. Pořád dokola a dokola," vydechne. Všechno mu to přijde skoro jako jeden veký kolotoč, který se ořád dokola opakuje. "Mohla si mi už předtím říct, že nechceš... že tam nechceš chodit. Nenutil bych tě tam jít, ani v nejmenším," vydechne. Bohužel si říká že na tohle už je stejně pozdě. "Kdyby jsi mi to řekla, tak jsme mohli podniknout něco... hm... lepšího," šeptne a jemně ji pohladí palcem po tváři. Musí se přitom od ní alespoň malinko odtáhnout, aby jí alespoň viděl do tváře. "Alespoň pro příště budeš vědět, že něco takového mi můžeš být na rovinu, nemusela jsi se tam nudit," řekne potom a nakonec se rozhodne, že ji pustí. Spustí tedy ruku podél těla a následně se k ní ještě jednou nakloní, schválně, aby ještě i teď vyzkoušel její reakci. Mainkou chvilku čeká než ji nakonec jemně políbí na rty a pohladí ji u toho po tváři než se od ní nakonec odtáhne.
Překvapeně zamrká....Když se chce i trochu odtahnout tak nevědomky asi zakopne o koberec a padá na zem...
Původně se chtěl vrátit rovnou k sobě do pokoje, ale než se stihl nadát, tak mu Sakura přistála přímo do náruče, a tak ji jemně chytne, aby neupadla a nevysmekla se mu. "to už mi padáš k nohám?" sjede ji pohledem s nádechem jistého pobavení v hlase. Z části tušil, že ji to nejspíš nenechá tak úplně chladnou, ale že mu kvůli tomu málem omdlí by jej nenapadlo. "možná, že bude mnohem bezpečnější, když tě do té postele raději odnesu, co říkáš?" nabídne jí poté. Nečeká ovšem na její souhlas a místo toho ji rovnou chytne do náruče a zvedne ji jakoby snad nevážila víc než jen nějaké pírko. Vykročí poté k jejímu pokoji až podivuhodně jistým krokem vzhledem k jeho zraněním. Necítí už ovšem v zádech ta velký tlak, skoro jakoby si ty stehy již zvykly na to, že jim Sasuke zrovna moc požadovaného odpočinku nedopřeje.Ví, že by měl, ale pořád si říká, že tu chvilku to ještě jistě přežije... tedy bude muset. Odnese tedy Sakuru až do její ložnice a jemně nohou strčí do dveří, aby se otevřeli a následně vejde dovnitř přičemž zamíří rovnou k posteli, na kterou ji opatrně položí, ale ještě se od ní neodtahuje, právě naopak. Zůstane nad ní skloněný a jemnou rukou ji pohladí po tváři, "zkus se trochu prospat a odpočinout si..."
"Promiň tohle jsem nechtěla...." Vydechne a kouká na něj... "Jestli chceš tak tu klidně zůstaň mě tady nepřekážíš... Je to velký pro oba. A mě půlka postele úplně stačí...
"Nevadí mi to," šeptne, byl by i dodal, že je zvyklý, že mu dívky samy padají do náruče, ale rozhodne se tenhle menší detail raději vynechat. "Copak, nechceš tu být sama? Bojíš se, že je pod postelí strašidlo?" usměje se. Trochu má z ní pocit, že má někdy chování malé holčičky, i když se snaží předstírat, že je už dospělá, tak přesto mu přijde, že u ní vídá chvilky, kdy je jasné, že tohle je jen přetvářka. "Ale proč ne... stejně se mi už nechce vstávat," pokrčí nad tím rameny. Ne že by s tím snad měl nějaký velký problém, ale na druhou stranu si říká, že nemá problém s tím tam s ní zůstat. Navíc na ní stejně vidí, že ona chce, aby tam zůstal a to je pro něj snad úplně nejdůležitější. "zůstanu," přikývne potom a nakonec ji ještě jednou pohladí po tváři než si pomalu lehne vedle ní. Jednou rukou si přitom podepře hlavu, aby na ni lépe viděl. "Ale myslel jsem to vážně... měla by ses prospat a odpočinout si," řekne potom tiše. Skoro jakoby se zdálo nepatřičné teď mluvit až moc nahlas. Jakoby to snad mohlo porušit tu příjemná atmosféru, která tam nyní panuje.
"Nejsem unavená natolik abych šla spát.... Tak co kolik písniček si tančil než tě to chytlo do bolesti...." Zeptá se a kouká mu stále do očí
"Ne?" podívá se na ni, ale nakonec to nechá být. Nakonec je pravda, že sezení člověka zase tolik neunaví. "Hm... moc ne, nevím přesně, pár to bylo... pár minut nejspíš, nepočítal jsem to" řekne potom. Vlastně přitom, co do něj po chvíli začala hustit, když se malinko osmělila, to pro něj bylo skoro nemožné. "Ale... ale upřímně řečeno jsem se nevrátil kvůli tomu zranění, tedy alespoň to nebyl ten hlavní důvod," řekne potom, "taky... řekl jsem si, že bych se měl vyspat navíc mi to nedalo, když mi řekli, že ses najednou takhe vypařila," dodá potom. "Jednu věc mi slib," nadhodí po chvíli, "už nikdy mi nic neodkýveš bez toho, aniž by si to chtěla ty sama," řekne naprosto vážně. "Umím se o sebe postarat a samozřejmě si vážím, že si chtěla na mě dohlédnout, ale... nejsem na takovou péči zvyklý," řekne upřímně a na chvilku uhne pohledem do strany. "jednoduše řečeno se kvůli mě nemusíš přemáhat a nutit do věcí, které ve skutečnosti vlastně ani ty sama nechceš," šeptne, "dobře?" zeptá se po chvíli, nic z toho nemyslí špatně, ale vzhledem k jeho minulosti je pro něj myšlenka, že si někdo dělá starosti trochu... zvláštní.
"Mě to nevadilo tam jít... Nebylo o špatný do určité doby.... tak jsem to holt do sebe kopla a šla tady.... Možná kdyby do mě nerejpala tak bych tam zůstala. Stejně jsem ti chtěla říct či by jsme nemohli jít tady...
"takže to Ino byla ten problém?" zeptá se jí potom, nenapadlo by ho. Hlavně na kvůli tomu, že tam tak seděla už předtím než se k nim vlastně přidala. "Dobře, přiznávám, že nejspíš nemusel být tak úplně nejlepší nápad tě tam brát," řekne nakonec, "možná jsem měl vymyslet lepší variantu, a nebo tě nechat, aby sis dělala co jen chceš," řekne potom, nenutil ji tam sice jít, ale i tak. On toho ovšem nelituje, protože jako celá parta se nesešli už dost dlouhou dobu, a tak mu to dnešní večer alespoň nepatrně vynahradil. "Mám tedy ještě jeden nápad... aby sis vynahradila ten dnešek," řekne po chvíli, "zítra, nebo vlastně již dnes, budu muset na chvilku odjet si něco vyřídit, ale ty si můžeš mezitím vymyslet nějaké místo... nebo něco, co by si chtěla podniknout jako náhradu za ten dnešek, co na to říkáš?" zeptá se jí potom. Přijde mu to jako fajn kompenzace za dnešní nepodařený večer navíc by jej docela zajímalo, co Sakura asi tak ráda dělá a právě proto je tohle pro něj naprosto perfektní příležitost jak malinko nakouknout dovnitř a zjistit o ní ještě něco víc než to, co už dávno ví. Ostatně otázek má více, a předpokládá, že zrovna tohle je oboustranné, ale právě z toho důvodu to raději ještě nenačíná. "Co na to říkáš?" zeptá se jí potom.
"Tak co třeba se projít po zdejším městě a pak třeba já nevím zajít třeba do kina?" Navrhne mu jednu z variant
"Tak kino?" podívá se na ni a na chvilku se nad tím zamyslí, není to sice úplně aktivita, kterou by provozoval deno denně, ale je pravda, že jednou za čas by to uškodit nemuselo. "no to by snad šlo, ale nemáme záruku, že tam budou zrovna zítra dávat něco... no koukatelného," řekne potom, "Ale procházka zní fajn, pokud se budeš chtít projít, tak můžeme. Jak už jsem řekl... nechám to na tobě, aby sis sama vybrala, co by si chtěla dělat a nedopadlo to tak, jako dneska," řekne potom. Sám předpokládá, že je menší pravděpodobnost, že tu Sakuřinu známou ještě potkají například ve městě a i kdyby, tak nyní už má jasno, že po druhé Sakuru rozhodně odejít nenechá.Přeci jen není hlupák, aby opakoval stejné chyby dvakrát. "no a pro případ, že by nevyšlo to kino, tak bychom se mohli rátit do hotelu ostatně je tu spousta míst kam se dá zajít... a kdo ví jaké bude zítra počasí, zatím to nevypadá, že by mělo být moc hezky, ale tak dokud nebue pršet, tak si myslí, že té procházce nic nebrání," dodá potom. "Každopádně pokud by tě napadly ještě nějaké další varianty... tak proč ne."
"Tak co nejaky park kde se da projít.." řekne ještě možnost a kouká na něj a i se trochu uvelebi
"Park... tak to by šlo, to můžeme zahrnout i do té procházky městem," navrhne potom, "ale počítej i s tím, že kdyby pršelo, tak se ven asi nedostaneme vůbec nebo tedy... zrovna netoužím po tom, abych chytil nějakou tu chřipku nebo i nějaké obyčejné nachlazení." Bohatě mu stačí i ty záda, které jej už takhle sami od sebe omezují. "No, do zítřka máš času dostatek, tak si to všechno můžeš v klidu promyslet, nevím v kolik přijdu, ale tak není problém si zavolat, nebo napsat," dodá potom. Přeci jen mobil nosí u sebe neustále, a tak je to pro něj nejpraktičtější forma komunikace. Po chvilce si ještě lehne na břicho, protože z toho, jak ležel na boku jej už pomalu začínaly bolet rány, a tak si chtěl alespoň trochu ulevit. Už tak začíná mít pochyby o tom, že bude vůbec ráno schopný vstát z postele a normálně fungovat. Možná, že by to nebylo poprvé, co by se něco takového stalo, ale rušit svou schůzku kvůli tomu rozhodně nechce. Na to je to pro něj až moc důležité. "Ale teď by ses měla taky zkusit prospat... je skoro jedna v noci a jestli nejsi nějaký upír, a nebo tak něco, tak by si měla být i docela unavená," dodá potom a trochu se posune, aby vytáhl přikrývku, na kterou si předtím lehl. V pokoji je sice docela teplo, ale i tak se chce zakrýt.
"Upír? Děláš si ze mě nějakou srandu? To neexistuje..." Řekne a kouká na něj... "Unavená nejsem ale zkusím si odpočinout... Kdyby tě něco ráno bolelo tak řekni dám ti silnější prášky aby si mohl fungovat
"Tak samozřejmě jsem to nemyslel vážně, bylo to myšleno jen a pouze jako přirovnání víš, hlavně když ještě pořád nespíš... ležíš..." pousměje se a zvedne tu přikrývku tak, aby její část mohl přes sebe přehodit. "Musím řídit takže si nemůžu vzít silnější prášky, ale díky, myslím, že se vyspím a nějak to už potom zvládnu," řekne potom zamyšleně. Nemůže se sice spoléhat na to, že mu bude ráno natolik dobře, aby byl schopný se jednoduše zvednout a odejít někam pryč, přičemž by byl pravděpodobně celý den na nohou, ale rovnou pesimistický nebude. "Zkus," přikývne potom, "neublíží ti to," zamumlá a i on nakonec zavře oči, aby se mohl zkusit alespoň trochu prospat, i když je pravda, že se Sakurou po boku je poněkud těžší se na to všechno soustředit. Myšlenky jakoby mu z části ubíhaly někam úplně jinak a on se tak nemohl plně soustředit na to, aby si mohl pročistit hlavu a na nic tak nemyslet. "Tak dobrou noc," řekne po chvíli a na chvilku ještě otevře oči, aby se podíval na hodiny. Zjištění, že už je prakticky jedna hodina ráno jej zrovna nenadchne, a tak raději opět zavře oči a vrátí se ke své předchozí snaze o spánek. Trvá mu to ještě několik minut než se mu konečně podaří zklidnit tok myšlenek natolik, že usne.
Sakura se trochu k němu blíže přisune ale jen tak aby ho chvilku hladila ve vlasech než on usne....Když uslyší jak pravidelně dýchá tak potom se pokusí také zaspat až se jí to povede... Spí tak asi do sedmi do rána ale ještě s postele nevylejzá jelikož se jí zatím nechce
Ve spánku pomalu ani nevnímá Sakuřinu přítomnost. Na to, aby totiž vnímal ještě něco dalšího je poněkud dost unavený. Přeci jen den předtím toho moc nenapsal a i dnes šel spát pozdě. To všechno by nebylo sice tak hrozné, kdyby mu několik minut po sedné nezačal zvonit budík, který jej okamžitě vytrhne ze sna. Jindy by jej nejspíš nechal ještě chvilku zvonit, ale když si uvědomí, že tam není sám, tak rychle sáhne po mobilu a budík nějakým způsobem vypne. Tiše přitom zasykne, protože na jeho záda to byl poněkud prudší pohyb a po těch několika hodinách, co jen tak ležel to dost zabolelo. Nejraději by si lehnul ještě do postele, obzvlášť když má takovouhle společnost, ale nakonec se rozhodne, že bude asi nejlepší, když to ani nebude zkoušet, protože by ještě zaspal. Vykšrábe se tedy nakonec z postele a neslyšně vyjde z pokoje, aby Sakuru neprobudil spolu s mobilem v ruce, který odloží na linku a rovnou si začne dělat kafe, aby se probudil. Dá si tam přitom někoik lžiček a jakmile se uvaří voda, tak si jej zalije, aby mu stihlo alespoň trochu vychladnout na přijatelnou teplotu než bude muset jet pryč.
Když si všimla jak Sasuke prudce vylezl jen nad tím zavrtěla hlavou. Přehodila si kolem sebe župan a přešla do kuchyně a koukala na něj... "Ty si ťula víš to?" A dá si do konvice vodu a do jednoho hrnku čaj jak to cvakne si to zalije a odnese na stůl
"hm?" otočí k ní hlavu, "vzbudil jsem tě?" zeptá se. Docela jej překvapuje, že už je taktéž vzhůru. "nebo snad nemůžeš spát?" zeptá se jí a zlehka si lžičkou promíchá svou kávu, kterou si teprve před chviličkou zalil a na chvilku se opře o linku. Nakonec mu docela přijde vhod, že Sakura se už probudila, protože je pravda, že by jí nejspíš měl pár věcí říct. "jinak... zatímco budu pryč, tak snídaně jsou prakticky nějak od osmé pokud si dobře pamatuju.. oběd kolem dvanácté... a kdyby něco, tak mi můžeš dát vědět na mobil, budu ho mít u sebe," připomene jí ještě. Ne že by snad předpokládal, že to Sakura skutečně udělá a zavolá mu. Sám se nakonec zase pomalu napřímí a rozejde se k pokoji, do kterého si dal věci a který si původně zabral jen pro sebe. Právě tam se převleče do normálního oblečení, ve kterém taky půjde, aby si už potom mohl jen obléct bundu a vyrazit. Má sice ještě čas, ale přesto. Když se potom zase vrátí do kuchyně, tak si sedne za Sakurou ke stolu a začne pomalu pít tu kávu, co si uvařil.
"Uvidím jestli budu mít vůbec hlad... Ty se hlavně šetři jak jdeš ven jasný.... Nechceš přece abych tě znovu šila že ne..."
"Nejsem malé dítě, aby si mě musela neustále napomínat, vím, co dělám," poznamená potom vážně. Přeci jen si sám moc dobře uvědomuje, co by měl a neměl dělat, aby si nějak neublížil a sám sebe ještě po tom všem nedohnal do toho, aby byl upoután na lůžko. Pomalu přitom popíjí tu kávu, kterou se do sebe snaží dostat pokud možno co nejrychleji, aby již pomalu mohl vyrazit. Přeci jen čím dřív tam pojede, tím dřív se taky bude moci vrátit. "tak myslím, že pomalu půjdu," řekne potom, když do sebe kopne poslední zbytky kávy. Nakonec se zvedne a hrneček odloží do dřezu, aby mu tam nějak moc nezavazel. "tak se uvidíme později," řekne když pomalým krokem vyjde d provzorní předsíně, kde si obleče bundu a následně se obuje. Ujistí se, že má s sebou všechny potřebné věci, aby se pro nic náhodou nemusel vracet. "Zatím," zavolá ještě než pomalým krokem vyjde ze dveří jejich hotelového apartmá až na chodbu a vyjde potom k výtahu, který jej sveze až dolů do přízemí. Zabere to jenom malou chviličku než zase vyjde z hotelu a rozejde se ke svému autu, do kterého nastoupí a následně vyjede na míst setkání.
Sakura si nakonec jen povzdechne ale nechává to být.... nakonec vezme svůj hrníček s čajem a přejde do obývaku kde je velká televize, kterou si pustí a kouká na ní. Chvilkama u toho i spí a nakonec jak se podívá zjistí že je kolem třetí odpoledne
Sasuke na své schůzce stráví hned několik hodin, kdy ani nemá moc času si kontrolovat mobil pro případ, že by mu snad Sakura volala, a nebo mu psala smsku. Do hotelu se dostane ovšem až spíše později k večeru. Zastaví tedy autem opět na hotelovém parkovišti, kde na chviku zůstane jen tak sedět v autě a zamyšleně přitom kouká z okna na temně šedé nebe, ze kterého padají dešťové kapky na kapotu jeho auta a zanechávají tam přitom mokré kapky. Nakonec ovšem přeci jen vystoupí z auta, na vlasy mu okamžitě dopadne několik kapek. Raději rychle zamkne auto a následně se rozejde k hotelu, kde během chvilky vejde do vstupní haly. Ví, že tohle počasí rozhodně není úplně příznivé pro jejich dnešní plány se Sakurou, ale bohužel on sám s tím počasí nic udělat nemůže. Raději tedy jen přejde k výtahům, nvešímajíc si pohledů od té slečny za recepcí, která si snad bere ještě nějaké extra služby, protože má pocit, že ji tam vídá nějak moc často.. Nakonec nad tím ovšem jen zavrtí hlavou a raději vyjede výtahem nahoru do nejvyššího patra, kde už se chodbou rozejde až k jejich apartmánu, kde se zastaví a zaklepe na dveře. Ví, že nemá jistotu, že je Sakura uvnitř, ale nechtěl hned žádat dole tu recepční o druhé klíče,
Sakura se zatím zvedne a s ospalym pohledem jde otevřít... jak uvidí Sasukeho tak ustoupí a kouká na něj dál ospale
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama