................Dílovky aktualně*

.....................Odpusť mi1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Forgetten past10.-11.-12.-13.-14.-15.-16.
.....................Škola strasti1.-2.-3.-4.-5.
.....................Kriminálník25.-26.-27.-28.-29.-30.-31.
.....................Skutečná láska1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Neobvyklá láska1.-2.-3.-4.
...............Force of commanders20.-21.-22.-23.-24.-25.-26.-27.-28.-29.-30.
.................The Beauty and the Beast23.-24.-25.-26.-27.-28.

..........................Spřátelení

....................Povídky na přáníZde

Chceš tady zveřejnit vlastní povídkuZde


.......................Naruto RPG Hra


.......................Pokémon rpg

......................RPG naruto nová generace

......................Bleach rpg

Minulost se vrací: Pravda nebo klam 40. díl

1. května 2017 v 8:30 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
A opět tu je pokračování


Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura

"Ještě se rozčiluj že jsem tě zachytil nebo by si snad chtěla přijít o to co čekáš? Řekl bych že ne takže by si mi spíše měla poděkovat než tu po mě štěkat...
Sjede ho pohledem trochu nechápavě. "O čem to mluvíš?" povzdechne si, "Hele, nevím na co narážíš, ale myslím, že do mého soukromí ti nic není... ale nevím, co si kde slyšel, ale máš asi dost špatné informace, protože nic takového není. Jediný důvod proč jemi špatně právě teď leží v nemocnici, tvojí vinou," sykne. "Ale víš co? Probral se... řekla bych, že ti to poněkud nevyšlo... ať už si zamýšlel cokoliv, doufám, že už tě brzo chytí a zavřou tě... alespoň na doživotí," sykne. Neumí si představit, že by jej policie nechávala na svobodě navzdory tomu všemu, co udělal a ona by tady žila dál spolu s Daisukem a se Sasukem. Teď jí to přijde mnohem lepší, když s nimi není i Daisuke, protože je jí jasné, že před ním by nemohla takhle mluvit, aby jej zbytečně nevystrašila. "Proč mi prostě nemůžeš dát pokoj? Nemůžeš se za mnou jen tak přestat plížit?" sjede jej pohledem, už jí to pomalu začíná být skutečně divné. "Nevěřím tomu, že jsme se potkali již po druhé, za dnešek... jen tak protože by to byla obyčejná náhoda. Pokud po mě něco chceš, tak mi to řekni rovnou a jestli ne, tak i prosí uhni z cesty, ráda bych šla domů," řekne potom.


"Zklidni se laskavě jo. Nejsem blbej... Každá holka odpadá pouze jen když je v tom.. Takže mi mužeš poděkovat že jsem šel kolem a chytil tě.... Jestli se probral tak buď ráda musel jsem to uhrát na ty smrady...." Dodá
"Nejsi blbej, jo? To, co si řekl teda ale svědčí o opaku," zavrtí nad tím hlavou, "Jako doktorka o tom musím taky něco vědět... ostatně... ty by si měl sám moc dobře vědět, jak to je s lidmi, kteří prožívají nějaký stres. Určitě si pamatuješ na to, že po dobu, co si pracoval tady v nemocnici ti tam omdlelo několik pacientů... sám moc dobře víš, že tady hraje velkou roli i stres." odmlčí se, "a upřímně to, co si udělal...to mi klidný spánek rozhodně nepřineslo," zavrtí nad tím hlavou. Ublížilo jí to. Měla jej ráda, ale teď s tím, co udělal pohřbil jakékoliv dobré mínění, které o něm měla, dokonce i to nepatrné plus, které měl za to, že tenkrát nesplni rozkaz a nezastřelil je. "Nevím už jak ti mám vysvětlit, že tě nechci víc vidět. Nechci, aby si za nou chodil a už vůbec ne, aby si chodil do blízkosti mého syna, a nebo snoubence, doufám, že je ti to už konečně jasné," řekne potoma zůstává tedy stát na místě. Přála by si, aby mohla malinko zrychlit čas a přeskočit tak to nepříjemné období, které sebou přináší Sasukeho léčba.
"Říkám aby ses uklidnila. Vím to to se neboj, ale ty nezapomínej co v tobě roste a že stres tomu nepomáha... Prostě se uklidni.. Konečně mám i já klid od těch debilu... Takže se vracím tady do práce a kdybys něco potřebovala stačí říct... Pochop, že jsem to udělat musel aby jste od nich měli klid... Zjistili totiž, že jste na živu...
"Takže co? Teď mi tady budeš vyprávět pohádku o tom, jak ses... jak si nic z toho udělat nechtěl hm?" podívá se na něho a zavrtí nad tím hlavou. "kdyby si ná chtěl skutečně pomoct, tak... tak to řekneš... řekla by si to mě, a nebo Sasukemu a společně by jsme něco vymysleli, ne že mi málem zabiješ snoubence!" zvýší hlas a následně se zhluboka nadechne, aby se uklidnila. Nechce se jí tomu věřit. Ne potom všem, co se stalo. Jednoduše jí to hlava nebere. "Nechci už poslouchat ty tvoje lži, to co mi říkáš je absurdní.. nechápu, jak ti na tohle mohli skočit lidi od policie, " sykne a zavrtí nad tí hlavou. "Hned zítra si promluvím s primářem, nehodlám pracovat na stejném oddělení jako ty... a nemysli si, že to, co si udělal Sasukemu nechám jenom tak. Moc dobře si tě pamatuje... ví, že si to byl ty takže... řekla bych, že za úmyslné ublížení na zdravý si jistě nějakou tu dobu tay odsedíš..." řekne naprosto vážně. Tohle by stejně udělala tak či tak, protože ji nenapadá nic jiného jak jej přinutit, aby se od nich držel pokud možno co nejdál.
"To je mi fuk ale ty si fakt tak blbá čí co nebo se jen blbou děláš... Kdybych ho chtěl zabít tak ho rovnou zastřelím nedělalo by mi to problém... Takže buď ráda že jsem ho spolu střema lidma i s toho auta vytáhl než to bouchlo jasný...
"Takže ty nejdřív ze všeho způsobíš autonehodu, po které ho přivezou do nemocnice s vážnými zraněními a potom chceš, abych uvěřila, že si ho nechtěl zabít? Tak proč si to udělal hm? Proč když si ho nechtěl zabít?" podívá se na něho, "to si mi chtěl jenom ublížit? Chtěl si abych trpěla, nebo co? Protože tím, co si způsobil si neublížil jenom jemu, ale taky mě... a dokonce i Daisukemu..." odmlčí se. "nevím, co jsem ti kdy tak strašného udělala, že jsem si zasloužila zrovna tohle chování... a už vůbec nechápu, proč do toho všeho taháš Sasukeho, ale budiš. Ale fakt, že tímhle ses dotknul i mého syna..." zavrtí nad tím hlavou, "neodpustím ti to, v životě ně. Kdyby cokoliv jiného, ale tohle..." odmlčí se. "všechno se dá řešit jinak... úplně jinak, ale ať už sis tímhle chtěl dokázat cokoliv, tak jediné, co si dokázal je, že si ze sebe udělal jště většího idiota..." vydechne. Nerozumí tomu a snad tomu ani rozumět nechce. "Odjeď z Tokia... nebo přísahám bohu, že ti ten tvůj úsměv z tváře smažu sama," sykne výhružně a otočí se k němu zády. Je to tudy sice delší cesta, ale nehodlá se doprošovat, aby ji pustil.
"To si tak zatvrdla či co? Už ti to říkám po třetí že jsem to musel uhrát kvůli těm debilum jelikož zjistili že jste na živu... Tak poslouchej ušima a ne prdeli sakra... Zachránil jsem ho s toho i kdyyž má zranění... vem to pozitivně. Radši mít zranění než aby zůstal v autě co bouchlo ne? Navíc bych řekl že si i brzy na vše vzpomene tak se nerozčiluj už jo. Musíš myslet i na to že čekáš dítě... Zjistil jsem si to ze tvé karty tak se nestresuj už hlavní je přece že žije...
Otočí se a vrazí mu facku. "Zachránil jsi ho potom, co si ho málem zabil," odmlčí se. "A teď.. ještě ke všemu mi říkáš, abych se nestresovala? To vážně? Po tom... po tom, co vlastně tohle všechno je kvůli tobě?" podívá se na něho a zavrtí nad tím hlavou, "nic nezmění fakt, že tě už v životě nechci vidět... a ty by ses měl radši starat o sebe... a ne se hrabat v mé kartě!" zavrtí nad tím hlavou. "Nechápu k čemu ti to je... cítíš se teď líp?" podívá se na něho. "A víš ty co? Hlavně za nimi nezapomeň hned běžet a všechno jen říct... určitě je to bude zajímat... vlastně... možná že tě rovnou poprosí, aby si s tím něco udělal co?" Odmlčí se a zhluboka se nadechne. Ani neví jak dlouho tady už jen tak stojí, a tak jej raději odejde. "upřímně doufám, že je to naposledy, co tě vidím," řekne po chvíli než se pomalu rozejde ulicí ke svému domu. Nemá to blízko, protože je jen několik málo metrů od nemocnice, a tak ji čeká ještě několik minut cesty. Není jí momentálně úplně nejlépe, ale upřímně doufá, že se to všechno spraví až si doma v klidu lehne a zkusí si malinko odpočinout a trošku se prospat, protože právě to nyní skutečně potřebuje jako sůl.
Nechápavě se chvíli na ní dívá než se vydá do nemocnice jelikož tam má službu... Sasuke v klidu spí až do rána kdy se začne pomalu probouzet kolem osmé ráno
Sakura poté, co dorazila domů vyprovodila Shizune a šla si rovnou lehnout, protože po celém dni byla dost unavená. Podaří se jí dokonce zaspat i budík, který ovšem naštěstí vzbudí Daisukeho, který vstane z postele a potichu se přikrade ke své mámě, za kterou si vleze do postele. "Mami? Mami vstávej," zamumlá a jemně s ní zatřese. Sakura se zprvu jen otočí na druhý bok, ale potom se prudce zvedne do sedu a podívá se kolem sebe. "Daisuke? Co se děje? Kolik je hodin?" vydechne a podívá se na hodiny. "Um..." prohrábne si rukou vlasy. "Utíkej se nachystat ano?" šeptne zatímco ona běží do koupelny. Vypravování do školky jim zabralo několik minut, ale nakonec se Sakuře přeci jen podařilo dopravit Daisukeho do školky tak akorát na čas. Sama potom vyrazí do práce. Má ještě dost času, protože dnes má službu až trochu později, ale i tak tam chtěla být dříve kvůli Sasukemu. Jakmile tam tedy dorazí, tak se rovnou převleče a vyrazí na JIPku, kde ovšem zrovna probíhá vizita, tak se rozhodne, by si mohla jít alespoň uvařit čaj, ale na místo toho zůstane nakonec sedět na židli před pokojem, protože se pořád necítí úplně nejlépe.
Sasuke jen mlčky poslouchá doktory co mluví ale jen okrajově..
Sakura si po chvíli opře ruce o kolena a následně si rukama podepře i hlavu. Neví čím to je, že dnes je jí takhle špatně, vlastně doufala, že to všechno začne až bude Sasuke normálně doma, ale očividně se trochu přepočítala. Na druhou stranu si říká, že jestli je jen tohle reakce na včerejšek, tak může být ještě ráda, že to není nic horšího. Počká tedy než vizita skončí a rovnou se následně zeptá i primáře, jak na tom Sasuke je a nebýt toho, že tolik spěchali, tak by s ním rovnou vyřešila ještě i tu záležitost s Atsushim. Teď ovšem místo nějakého dalšího otálení raději zaklepe na dveře od JIPky a potom už vejde dovnitř. Na tváři se jí objeví úsměv ve chvíli, kdy spatří Sasukeho. Hned se jí zlepšil den navzdory tomu, že vypadá tak, jak vypadá. "Dobré ráno," vydechne a rovnou se rozejde k židli u jeho postele, aby si k němu mohla na chvilku sednout. "tak co? Jak ti je?" zeptá se ho hned z kraje, protože jí tohle přijde v mnoha aspektech důležitější než to, co jí před chvilkou řekl primář.
"Dobrý..." odpoví jí. A kouká na ni...
"Vážně?" Usměje se, "tak to jsem ráda, vážně," vydechne a sjede jej pohledem. "No tak... hlavně, že de ty cítíš lépe, ale... abych pravdu řekla, tak vypadáš mnohem líp než včera večer a jestli to takhle půjde dál, tak tě již brzy převezou na normální pokoj," řekne optimisticky, i když má takový pocit, že zrovna tímhle jej nejspíš nenadchne. Přeci jen pokud si dobře vzpomíná, tak Sasuke nemocnice nesnáší, obzvlášť, když zde musí být jako pacient. Sama mu ale ještě nechce navrhovat možnost domácí léčby, protože to by bylo dost riskantní samo o sobě. "A co... co ta tvoje paměť? Vzpomněl sis na něco, a nebo je to pořád stejné jako včera?" Zeptá se ho potom se zájmem, protože má takový pocit, že se od včerejška v jeho pohledu něco málo změnilo, ale zatím nedokáže přijít na to, co přesně to je, a tak se raději rozhodne, že nebude dělat předčasné závěry, aby potom nebyla zklamaná. "Ale jestli ne, tak nevadí,.uvidíš, že to přijde, hold tohle je záležitost, která chce trochu času," pousměje se a stejně jako včera, i nyní k němu natáhne ruku, aby si ji mohla položit na tu jeho a jemně jej tak pohladit. "Schválně jsem šla dnes do práce dřív, aby se na tebe mohla podívat a ujistit se, že si v pořádku... a taky abych tu mohla být trochu déle, protože když budu mít službu, tak to tak úplně dobře nepůjde," vysvětlí poté.
"Už si volala Itachimu, co se stalo? A něco málo si pamatuju ale pořád to není všechno...
"Volala jsem mu," kývne hlavou, "vyšiloval... nejdřív mě malinko spražil, že jsem mu nedala vědět předtím hned po tom, co se to stalo," řekne potom. "Má o tebe velký strach... říkal, že přijede jak jen to bude možné, ale asi se sem dostane až někdy k večeru nebo tak... nevím moc jsem mu nerozuměla, co říkal, ale znělo to, že má na spěch, tak jestli šel rovnou balit," pokrčí nad tím rameny. Sama vůbec neví, jak to vypadá, ale říká si, že jednoduše až přijede, tak tam bude a není důvod to nějak víc řešit. "Něco málo?" podívá se na něj potom, moc neví, co všechno by si pod tím měla představit, a tak jen pomalu přikývne. "No... tak lepší něco než nic no ne?" pousměje se. "Ale mám pro tebe další, řekněme dobrou zprávu," řekne potom, "jestli by si chtěl, tak bych ti mohla zařídit, aby tě převezli na normální pokoj, tvůj zdravotní stav se o hodně zlepšil, a tak není důvod, aby si byl tady, ale domů tě ještě jen tak nepustí." odmlčí se, "A mohla bych za tebou třeba vzít i Daisukeho... jen se trochu bojím jeho reakce až tě takhle uvidí," přizná. Na jednu stranu ví, že by to Sasukemu mohlo alespoň malinko pomoct, ale na druhou stranu si pořád není jistá jestli by to bylo dobré pro něj.
"No konečně už mě to tu leze na nervu už chcu odsud vypadnou.. Nesnáším nemocnice.... A Daisukeho klidně vem aspoň se nebudu nudit...
"No to se ti sice nedivím... mě by tady taky nebavilo celý den jen tak ležet a nudit se, ale musíš teď hlavně myslet na to, aby ses co nejrychleji uzdravil a mohl jít potom domů," usměje se. Sama by ho na reverz rozhodně nikam jít nepustila. "Daisukeho ale přivedu potom až ze školky... až mi skončí směna a uvidíme no... jde mi hlavně o to, aby ho to moc nerozhodilo, nechci, aby z toho by potom moc smutný. Děti se do nemocnic jen tak nevodí a to z pravého důvodu," vysvětlí zamyšleně. Ví, ale že teď ani nemá jinou možnost než to zkusit a až potom uvidí, jak to dopadne a při nejhorším ho vždycky bude moct odvést zpátky domů. "Můžeš se zatím zkusit ještě trochu prospat... zařídím ten převoz, měli by to udělat někdy během odpoledne takže my bysme si tě našli potom už rovnou na normálním pokoji," pousměje se. Tohle je pro ni alespoň jedna velký pozitivní zpráva, za kterou je ráda. Přeci jen jich posledních dobou zrovna moc nebylo. "tak... nepotřebuješ ještě něco než pomalu půjdu?" zeptá se ho potom ještě. Kdyby to bylo jenom na ní, tak by zůstala, ale teď ví, že se musí taky věnovat práci.
"Co třeba něco dobrého k jídlu a ne ty hnusné blafy... A něco k pití? Jestli ti to tedy nevadí,,," Řekne a kouká na tebe
"Kdybych si na to byla vzpomněla dřív, tak bych ti něco uvařila i doma," vydechne, "no, ale můžu ti alespoň přinést něco z bufetu, mají tam docela dsot dobré jídlo... tedy v rámci možností si tam člověk skutečně pochutná," šeptne, "tak víš co já teda půjdu a zařídím ti i, aby tě převezli a potom řenu jedné ze sestřiček, aby ti něco z toho bufetu přinesla, ale neboj se... nepošlu za tebou aKarin," ujistí ho potom a s úsměvem na tváři se následně zvedne a nakloní se k němu, aby mu vtiskla ještě polibek na čelo než se zase napřímí. "tak seuvidíme odpoledne..." řekne potom a s tím se taky otočí a odejde z JIPky rovnou na sesternu, kde Sasukemu začne vyřizovat všechno potřebné, aby jej přestěhovali na jiný pokoj a zároveň jednu hodnou mladou sestřičku pošle do bufetu, protože ona akorát musí jít sloužit na ambulanci, kde jí zrovna začala směna a to na ni rozhodne nepočká, protože právě tam jim vozí ty nejhorší případy a taky akutky. Musí se teď tedy spolehnout na to, že to všechno zařídí i bez toho aniž by nad nimi musela stát právě ona a všechno tak kontrolovat.
Sasuke si v klidu leží a přemýšlí na co ještě zapomněl a aby už i věděl vše potřebné a nemusel tu zbytečně trčet
Sakura pracuje až do odpoledne, kdy jí konečně kolem třetí hodiny skončí služba. Až potom se rychle převleče a rozejde se k Daisukeho školce, aby jej mohla vyzvednout. Cesta jí zabere jen chviličku a když slyší, že děti jsou zrovna venku, tak si to obejde a přejde na zahradu. "Mami!" Vyjekne Daisuke jakmile ji uvidí a následně se k ní rychle rozběhne a pevně ji obejme. "Ahoj zlatíčko," usměje se na něj Sakura a pohladí ho po vlasech, "tak co, půjdeme?" Zeptá se načež Daisuke přikývne a rozloučí se jak s kamarády, tak i s paní učitelkou a potom spolu se Sakuroi vyjde ven z areálu školky. "Víš broučku... je tu jedna věc, kterou bych ti chtěla říct," řekne nakonec, "co kdyby jsme navštívili tatínka?" "Vážně? On už se vrátil? Tak honem!" Vyjekne Daisuke a už už se chce rozběhnout, když jej Sakura zastaví. "Počkej... ne tak rychle... musíme do nemocnice víc... tvůj táta měl takovou menší autonehodu, ale je v pořádku..." jakmile to ovšem dořekne, tak se Daisuke zastaví. "Cože? V nemocnici?" Šeptne smutně. Sakura si k němu tedy klekne a jemně ho obejme. "Hlavně neplač ano? Je v pořádku...ale musí tam ještě chvilku zůstat a byl by rád, kdyby ses za ním přišel podívat, co ty na to?"Zeptá se ho. Cítí, jak Daisuke jemně přikývl, a tak spolu s ním vyjde k nemocnici, kam dojdou během deseti minut a rovnou jde tedy na pokoj kam Sasukeho předtím převezli z JIPky. "Kdykoliv budeme moct jít domů, jen mi řekneš ano?" Řekne ještě Sakura předtím než zaklepou na dveře do Sasukeho pokoje a potom potichu otevřou a vejdou dovnitř.
Sasuke se koukne kdo to jde a jak uvidí ty dva tak se usměje... "Tak pojď ke mě Daii.." Řekne a koukne na ty dva
Sakura se zastaví za Daiem, který jakoby stuhl v polovině cesty k Sasukeho posteli a chvilku na něj jen vytřeštěně kouká a nejen na něj ale taky na všechny ty obvazy, kterými je zavázaný. "Mami? Proč má táta tolik obvazů?" zeptá se a podívá se přitom nahoru, aby na ni viděl. Sakura si k němu trochu klekne a usměje se, "To nic miláčku, taky když si třeba rozbiješ koleno, tak ti na to dám náplast. No a tvůj táta tam má místo náplastí obvazy víš," vysvětlí, "tak jdi," řekne a jemně jej popostrčí směrem k posteli, aby tam nezůstal jen tak stát u dveří.Daisuke je zprvu trochu zaražený, ale nakonec skutečně udělá několik menších kroků směrem k Sasukeho posteli. Skoro jakoby ho na první pohled ani nepoznal, když je celý obvázaný. "bolí to moc?" zeptá se ho trochu zaraženě. Sakura nakonec taktéž přejde za nimi a posadí se na židli, natáhne se potom pro Daisukeho a toho si posadí na klín, aby si taky mohl sednout. "Neboj se, uvidíš, že než se naděješ, tak nám ho pustí domů, aby jsme se o něj mohli starat," pousměje se Sakura.
"Ne nebolí neboj je to už mnohem lepší... Tak povídej co si dělal ve školce..." A otočí se k němu aby na něj viděl dobře
"Tak nějak... různě... byli jsme chvilku uvnitř a potom venku a tak," odpoví mu na to Daisuke s pokrčením ramen. Jde na něm vidět, že je pořád ještě malinko z toho všeho rozhozený, a tak se drží u mámy. Opře se o ni a nechá se od ní objímat. "Vidím, že i v tomhle budeš po tátovi," vydechne a zavrtí nad tím hlavou, "jak tak koukám, tak ani ty nemocnice moc nemusíš," pousměje se a zvedne pohled k Sasukemu. "Kdy tátu pustí domů? Zítra?" zeptá se po chvíli Daisuke a koukne se na oba své rodiče. "No tak rychle to asi nepůjde broučku..." odpoví mu Sakura zamyšleně, "uvidíme až bude tátovi dobře, tak si ho odvezeme, ale ještě budeš muset vydržet jenom se mnou," řekne mu na to Sakura načež si Daisuke povzdechne a pomalu přikývne. "tak jo... můžu si alespoň zajít do bufetu na džus?" zeptá se potom. "A zvládneš to sám?" odpoví mu Sakura otázkou. "Nejsem malý mami," zamumlá na to Daisuke s nafouklými tvářemi. Nad tím se Sakura jen krátce zasměje a jemně mu rozcuchá vlásky načež mu tedy dá peníze a nechá ho, aby šel. "Vlastně... stejně jsem s tebou chtěla o něčem mluvit... o samotě..." vydechne a koukne na Sasukeho. "původně jsem chtěla až se ti vrátí paměť, ale... no myslím, že čím dřív, tím líp,"
"No tak povídej dokud jsme sami...." Zeptá se jí a chytne jí za ruku a stáhne si jí k sobě... "Buď takhle u mě..." A obejme jí
Překvapeně se na něho podívá, "vážně ses dal nějak rychle dohromady," vydechne. Nečekala to. Ani v nejmenším, ale těší ji. "jsem ráda, že ti je už líp a vlastně no... je to něco, co bych neraději nejdřív ze všeho řekla tobě než to řekneme i Daisukemu na to je totiž času dost. Jak už jsem řekla, tak jsem ti to chtěla říct až... až si na všechno vzpomeneš, ale... prostě už nechci čekat," vydechne. Spíš než to mu nechce zbytečně ubírat čas, který by s nimi mohl trávit. Přeci jen pro ni je to možná po druhé, ale pro něj to bude premiréra a právě proto se rozhodla tohle udělat. "Víš Sasuke... um... já..." začne, ale na chvilku se zarazí. Daisuke mezitím pomalým krokem jde z bufetu s jahodovým džusem v ruce a jde zpátky na pokoj, kde jsou i jeho rodiče, když se mu do cesty postaví nějaká červenovlasá sestřička. "Co tady děláš?" zeptá se ho otráveně přes nějaké desky, které zrovna drží v ruce. "Jdu za tátou," odpoví jí na to Daisuke. "Ale tady nemůžeš být jen tak sám...a už vůbec ne se tady producírovat, pojď," řekne aniž by nějak moc věnovala pozornost jeho slovům, ale když jej chce chytit, tak se jí Daisuke vytrhne a rozběhne se rychle k pokoji následovaný tou sestřičkou, která za ním něco křičí. Sakura mezitím stále hledá ta správná slova, jak to Sasukemu má vlastně sdělit, když se nakonec nadechne. "Sama to nevím moc dlouho, jde o to že jsem-" prásk. Zrovna v tu chvíli, co mu to již chtěl říct se dveře rozletí dokořán a dovnitř vletí uřícený Daisuke, který se rovnou rozběhne k rodičům a schová se do náruče své matky. "mami, ta zlá ženská na mě křičí," zamumlá. Než se ovšem Sakura stihne Daisuke zeptat, co se děje, tak už do pokoje dojde i Karin, která se zasekne hned ve dveřích, jak je tam všechny, takhle vidí pohromadě. "Tohle je nemocnice a ne nějaké hřiště, aby si tady utíkal," napomene Daisukeho zamračeně, "Sasuke potřebuje odpočívat a rozhodně ne tohle..." dodá potom.
Sasuke se zarazí jak uvidí Karin ve dveřích... "Daii pojď k tátovi.." Zavolá si ho a pak si ho vezme k sobě a obejme... "Neboj bude to dobré ano pěkně buď u mě..." Šeptne mu a pak se podívá na Karin.. "A ty co si myslíš, že děláš? Že tu pracuješ mi nebudeš řvát na kluka nejsi jeho matka!! Seřve jí teď on...
Karin na něj chvilku jenom zaraženě hledí. "Netušila jsem, že máš dítě..." dodá potom a jenom nad tím zavrtí hlavou. "určitě ti to ona jenom sprostě nalhala... kdo ví s kým si toho spratka uhnala," řekne potom. To už ovšem Sakura jen tak přejít nemůže a pomalu se zvedne z postele. "Co si to řekla? Zopakuj mi to..." řekne a zastaví se kousíček od ní. "A copak? Není to tak? Kdo ví, jak to všechno je, jenom si určitě potřebovala pro kluka najít tátu, a tak ses upnula tady na chudáka Sasukeho ještě když si tady teď nic nepamatuje," vmete jí to Karin přímo do očí. Dřív než ovšem stihne dodat ještě něco dalšího, tak ji Sakura prudce chytne za vlasy a škubne s ní směrem ke dveřím. Nechce, aby se na tohle musel Daisuke dívat, a tak Karin hezky vyprovodí ze dveří, které za nimi zavře. "tak teď mě dobře poslouchej... nevím, co jsem ti udělala... a nebo co ti zase běhá v hlavě, ale Sasuke je můj snoubenec a otec Daisukeho, tak si laskavě neber do pusy ani jednoho," řekne naprosto vážně. "To určitě... ani nevíš jaký byl předtím... ještě na střední škole... chudák... to já sem tam pro něho byla a ne ty... tak by si mi možná laskavě mohla uhnout z cesty," navrhne jí na oplátku Karin. To už ovšem Sakura ani v nejmenším nevydrží a místo odpovědi jí rovnou vlepí pořádnou facku.
Sasuke zatím objímá Daisukeho.. Vzal sis jahodový džus? Není to na tebe moc sladké?" Zeptá seho a pohladí po vláskách.. "Chceš ho otevřít nebo to už zvládneš jako velký kluk..." Dodá a má ho u sebe. "Tu sestřičku neřeš závidí mamince, víš? A maminka chrání nás oba tak jak já chráním tebe a maminku tak teď chrání maminka tátu... Řekni chtěl bys mít nějakého sourozence?" Zeptá se ho ještě
Daisuke zůstane u něho a jen na něj chvilku mlčky kouká. "tati vrať se už s náma domů," řekne po chvíli smutně, "Co když ta sestřička, ale ublíží mamince? Už tak byla maminka smutná kvůli strejdovi Atsushimu..." řekne potom, "byl na maminku zlý a hádali se spolu a maminka mě potom poslala na hřiště, abych si šel hrát," řekne, "vypadala potom smutně. Nevím proč na ni byl strejda tak zlý," řekne potom zamyšleně, že mu i zapomene odpovědět na otázku, na kteru mu stejně odpověděl už několikrát předtím. "Tak to si odskáčeš," sykne mezitím Karin, když si položí ruku na místo, kde má ještě pořád dost slušný červený otisk. "A co mi uděláš Karin hm? Proč tohle musíme dělat? proč prostě nemůžeš nechat Sasukeho, aby byl šťastný? Se mnou... a se svým synem," řekne. Nemusela by se snažit to řešit po dobrém, ale nechce tady z toho udělat nějakou přihlouplou rvačku. "Šťastný? A s tebou? To jenom přes moji mrtvolu," sykne, "víš co ti udělám? Měla by sis raději dávat lepší pozor na to s kým se přátelíš..." řekne potom a udělá krok k ní. "Ještě si mu to neřekla, že?" zeptá se jí po chvíli. "O čem to mluvíš?" podívá se na ni Sakura a automaticky o krok ustoupí. "Hm... beru to jako ano... no... možná, že je to tak dobře... protože až s tebou skončím, tak třeba ani nebude, co mu říct," ušklíbne se a naschvál do ní strčí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama