................Dílovky aktualně*

.....................Odpusť mi1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Forgetten past10.-11.-12.-13.-14.-15.-16.
.....................Škola strasti1.-2.-3.-4.-5.
.....................Kriminálník25.-26.-27.-28.-29.-30.-31.
.....................Skutečná láska1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Neobvyklá láska1.-2.-3.-4.
...............Force of commanders20.-21.-22.-23.-24.-25.-26.-27.-28.-29.-30.
.................The Beauty and the Beast23.-24.-25.-26.-27.-28.

..........................Spřátelení

....................Povídky na přáníZde

Chceš tady zveřejnit vlastní povídkuZde


.......................Naruto RPG Hra


.......................Pokémon rpg

......................RPG naruto nová generace

......................Bleach rpg

Minulost se vrací: Pravda nebo klam 41. díl

3. května 2017 v 10:00 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
A opět tu je pokračování


Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura

"Asi jí něco udělal že byla smutná víš, ale neboj maminka je silná co si od školy pamatuju... Broučku počkáš tady chviličku musím si odskočit..." a posadí ho k sobě na postel a přejde na chodbu a jak vidí že Sakura najednou padá tak jí zachytí... "Co se tu děje?" Zeptá se a zamračí se jak uvidí výraz Karin... "Ty si do ní strčila? Tak to si přehnala!! Nechci tě vidět Karin jasný? Už nikdy.." Řekne a postaví Sakuru na nohy. "Lásko kde tu najdu wc?" Šeptne a čeká až odpoví


Překvapeně zamrká, když za sebou slyší Sasukeho has. Nečekala by, že takhle krátce po operaci bez problémů vstane, ale vlastně ani sama neví proč ji to ještě pořád překvapuje, když jej tak dobře zná. "Na... na konci téhle chodby... a doprava," odpoví mu na to. Jeden obyčejný šťouchanec by jí za normálních okoností vůbec nic neudělal, ale už i teď, když ji Sasuke stihl zachytit, tak cítí, jak se jí žaludek převrací vzhůru nohama. "Já za to nemůžu, to ona spadla... nemusíš na mě hned házet vinu za všechno... to že je nemohlo je její věc," odpoví mu na to Karin a založí si ruce na hrudi. Ani přitom nemrkne... člověk by na ní jen tak ani nepoznal, že lže. Sakura by nikdy nevěřila, že z ní bude tak dobrá herečka. Posadí se tedy raději na židli před pokoj, aby se trochu uklidnila než se vrátí dovnitř za Daisukem, ale toho, že se teď malinko oddálila od Sasukeho využije Karin a jen tak mimoděk se k ní nakloní. "Doufám, že o to přijdeš," šeptne jí do ucha tak, aby to slyšela jen ona načež se napřímí a začne kráčet pryč. Sakura za ní zůstane jen nevěřícně koukat. Nikdy by nevěřila, že od ní tohle uslyší... V jednu chvíli ještě sedí, ale v druhou se prudce zvedne na nohy a rozběhne se přesně tím směrem kudy předtím posílala Sasukeho s tím rozdílem, že ona to zatočí doleva na dámy.
Sasuke pak vyjde s tama a pomalu se vrácí do svého pokoje. Když tam Sakuru u dveří nevidí tak jde dovnitř v domněním že je vevnitř.. "Maminka tu ještě není?" Zeptá se Daie a pomalu k němu přejde a sedne k němu...
"Ne není," odpoví mu na to Daisuke a poposedne si blíž k němu. "tati, stalo se něco?" zeptá se ho potom ustaraně a opře si o něho hlavu. "myslíš, že mi maminka dovolí tady s tebou přespat?" zeptá se ho potom s nadějí v hlase. Rád by tam s ním zůstal, i když mu něc říká, že jeho máma by nic takového rozhodně nedovolila už jen z principu. "už se těším až budeš zase doma," dodá potom. Už si stihl navyknout na to, že má doma oba rodiče a teď, když je tam zase jenom s mámou je to pro něj jakýsi nezvyk, na který si ovšem radši ani zvykat nechce. Sakura po pár minutách taktéž vyjde zpátky na chodbu ovšem bílá jako stěna, se kterou by snadno splynula jako chameleon. Vůbec se teď necítí na to, aby někam chodila, ale říká si, že potom až odvede Daisukeho, tak už si bude moct jenom lehnout a ležet a ne někam chodit. Před dvěřmi do Sasukeho pokoje se tedy na chvilku zastaví a zhluboka se nadechne. Ví, že co se týče barvy jejího obličeje, tak jí to zrovna dvakrát nepomůže, ale i tak si na tváři vykouzlí menší úsměv a s tím tedy vejde dovnitř za nimi. "Co vy dva?" pousměje se a pomalu přejde k posteli, kde se posadí na židli.
'Nejdřív ty. Co ti je si nějak bledá.." řekne a vezme si tě k sobě. Takovou vás nepustim domů zůstanete tady.. volná postel tu je tak si tu lehnes a žádné námitky neberu.. stačilo to na té chodbě.. pěkně si odpocineš.. A Dai si lehne se mnou aby sis odpocinula..
"Sasuke to nejde, ráda bych tu zůstala, ale bude mnohem lepší, když se Daisuke... Když se oba dva vyspíme hezky doma jako normálně..." řekne. Moc se jí nelíbí představa, že by tady měli zůstat a potom měli jít ráno domů a odtud zase s Daisukem do školky a potom aby ona šla zase do nemocnice. "Nemusíš se bát, my to společně nějak zvládneme... že ano Daisuke?" Šeptne a podívá se na něho. "Jasně. Tati vůbec nemusíš mít strach, já se o maminku postarám," usměje se a otevře si ten džus, ze kterého se trochu napije a jen se nad tím ušklíbne. "Měl by sis to zředit vodou, vždycky ti to ředím, aby si to neměl moc sladké" řekne mu potom Sakura s tím se Daisuke tedy zvedne a vyjde na chodbu, aby si zašel pro trochu té obyčejné vody a neměl to tolik sladké. "Navíc ani si nemyslím, že by mi mohlo pomoct tady zůstávat... špatně mi bude tak nebo tak víš... tak to k tomu nějak patří," vydechne a jemně se natáhne k jeho ruce, za kterou ho vezme. "Sasuke já... to co jsem ti předtím chtěla říct, když nás Karin s Daisukem přerušila, tak... no... jde o to, že..." odmlčí se. Pořád se jí to zdá tolik těžké mu to říct, i když se na to připravovala už od včerejška. "Pravda je, že... no že jsem těhotná," řekne na rovinu.
"Opravdu? To je skvělí ale musíš opravdu dát na sebe pozor... Ještě že jsem tě chytil jak si padala. A jak to bylo podlomili se ti nohy nebo tě strčila?" Koukne na ní.. "A co ten Itachi už tu bude?"
"Neboj se Sasuke, já vím, že na sebe teď musím být opatrná... nemusíš mít strach," řekne potom, aby ho uklidnila a usměje se. "ty si teď hlavně hezky lehni do postele, je to už pryč, a tak na tom nezáleží," zavrtí nad tím hlavou a následně jej uloží do postele, aby si mohl odpočinout, "zase tolik moc se přepínat nesmíš," dodá potom vážně a opatrně jej přikryje. "kdy přijde Itachi to nevím, mě řekl jenom to, že přijede... a že ještě dneska, ale přesný čas nevím," odmlčí se. "Ale právě proto si říkám, že bude asi nejlepší, když vezmu Daisukeho a společně už půjdeme domů, chci si trochu odpočinout a i Daisuke by měl... navíc tady s tebou bude Itachi," dodá potom. Ráda by zůstala, ale cítí, že je zralá maximálně tak na postel a ne na nic jiného. "určitě bych se za tebou přišla podívat ještě zítra i s Daisukem když budeš chtít," usměje se potom. "Ale jemu bych ještě nic neříkala... chci,aby to pro něj bylo překvapení až trochu později, třeba až budeš doma i ty, tak aby jsme mu to řekli nějak spolu dobře? myslím, že na to to nějak roznášet je ještě dost brzy," dodá potom vážně. Ne že by snad byla pověrčivá, ae zároveň nechce nic zakřiknout.
"Dobře pak mu to řekneme a nechceš mu teď zavolat ať víme aspoň kde je? Že by jste tu byly než by přišel a pak by jste šli domů... A jsem zvědavý jak se o tebe bude Dai starat jak mi to slíbil... Mi to musíte potom říct...
"Určitě tu bude každou chvíli, vzhledem k tomu, že jsem mu volala ještě ráno, nemusíš mít strach," pousměje se. Mezitím co si povídají, tak se vrátí i Daisuke s vodou a naředí si alespoň ten džus a konečně se tedy napije. "Pomalu už půjdeme doů zlatíčko, ano? tak se rozluč s tátou," usměje se na něho Sakura, přičemž na ni Daisuke malinko vyvalí očka. "už?" podívá se na ni trochu váhavě, ale nakonec se rozhodne neprotestovat. "A půjdeme sem i zítra, že ano?" ujišťuje se potom smlouvavě. "to víš, že ano... ale za chvilku přijede strejda Itachi, tak je tady necháme, aby si společně popovídali, co na to říkáš?" usměje se, "tak si to hezky sbal," řekne potom a sedne si ještě k Sasukemu na kraj postele, "a ty se hlavně opatruj a už nikam nechoď z postele, aby se ti něco nestalo, zítra ráno zase přijdu a odpoledne sebou vezmu i Daisukeho, aby jste tady mohli být spolu," šeptne, nakloní se k němu a ještě ho na rozloučenou políbí než se odtáhne a do kabelky si vezme ten Daisukeho džus, aby ho někde nevytratil. "Tak ahoj tati," usměje se Daisuke a ještě ho opatrně obejme, "zase přijdu, slibuju," řekne načež vezme za ruku svou mámu a spolu s ní se rozejde ke dveří. Oba mu ještě zamávají než vyjdou ven ze dveří. Uplynulo několik měsíců od Sasukeho nehody i od jejich zjištění, že jejich rodina se již brzy rozroste ještě o jednoho člena. Sakura brzy nastoupila na mateřskou, i když ne tak úplně dobrovolně, protože to pro ni nyní znamenalo, že bude bývat hodně času sama doma vzhledem k tomu, že Daisuke je dopoledne pryč a i Sasuke musí trávit podstatnou část svého času v práci. Právě proto byla tak ráda, když jí bylo oznámeno, že alespoň na víkend nemá nijak důležitou práci a může tak zůstat doma spolu s ní. "jsem ráda, že tu dneska se mnnou zůstaneš," šeptne po chvíli ticha. Ví, že Sasuke již dávno nespí protože je již pozdní odpoledne. I ona je už delší dobu vzhůru, ale ani za mák se jí nechce vstávat, a tak jen leží vedle něj v jeho náručí.
"To nejsi sama taky sem rád, že nemusím do práce... Radši bych zůstal s tebou doma a staral se o tebe..." A jemně tě hladí
"Já vím, že ano... ale taky vím, že to nejde," vydechne, mrzí ji to, ale na druhou stranu jej skutečně moc dobře chápe. Přeci jen... i ona má práci, na které jí záleží, i když tam momentálně nemůže chodit. "Ani by mi jindy nevadilo být doma, myslela jsem si, že to bude fajn, ale takhle... pomalu už to začíná být docela dlouho. Jsem už i dokonce poněkud líná na to chodit na procházky, samotnou mě to vlastně ani moc nebaví a doma... no..." pokrčí nad tím rameny. Nepřijde jí nutné to nějak moc vysvětlovat, protože ví, že ji Sasuke moc dobře chápe. "Ale nevadí.. vím,že si to později vynahradíme," šeptne s úsměvěm na tváři a potom sebou malinko trhne a jednu ruku si položí na břicho, které se jí za těch posledních několik měsíců stihlo dsot zvětšit. "asi už je taky vzhůru," vydechne a pomalu k němu zvedne pohled, "dej mi ruku..." usměje se a jemně jej vezme za ruku, kterou si položí na břicho zrovna na místo, kde ji za chvilku jejich děťátko kopne, a tak to může cítit i Sasuke. Spokojeně se k němu přitom přitulí. Nikdy se necítila šťastnější a je vážně ráda, že se nakonec skutečně rozhodli pro to, že budou mít ještě alespoň jedno dítě. Navíc oni rozhodně nejsou jediný, kdo má radost.
"Tak to uděláme tak že Daisuke už nebude chodit do školky at se tu necitíš dobře a aspoň dá na tebe pozor než já dojdu z práce.... A nechci slyšet žádné namitky ano...."
"Ráda bych, byla bych to udělala i dřív, ale bohužel to nejde. Víš přeci moc dobře, že je teď v předškolní... a tak tam musí chodit. Tohle je už nějakou dobu povinné," pokrčí nad tím rameny, "ale to nevadí, již brzo budou prázdniny a to ho potom budu mít doma, nemusíš si s tím dělat hlavu, zvládnu to... navíc kdyby něco, tak nejsi daleko..." usměje se. Chce si alespoň udržet pozitivní náladu, protože v tuhle chvíli jí ani nic nezbývá. "Vím, že nejsi rád, když jsem tu přes dopoledne sama, ale... ještě nějakou chvilku to budu muset vydržet," pousměje se a natáhne se k němu pro polibek. "myslím, že pomalu začne připravovat něco k obědu... mám docela hlad," řekne po chvíli. Někdy si říká, že by si ty těhotenské chutě klidně i odpustila, protože vstávat o půlnoci jen kvůli tomu, že má chuť na nakládané okurky s hořčicí není tak úplně nejlepší... vlastně se ani nediví, že už je kvůli tomu pro smích. Pomalu se tedy zvedne do sedu, byla by ještě ležela, ale chce to mít už co nejřív uvařené, aby se společně mohli najíst. "co kdyby si třeba dnes Daisukeho vyzvedl tedy trochu dřív?" navrhne mu potom.
"Můžu jestli chceš, ale ty odpočívej donesu ti to jen řekni co by sis dala hm? Okurky s něčím? Nebo nějaké sladké jídlo? Řekni si a uvařím ti to..."
"Vážně?" podívá se na něho s jiskřičkami v očích. Nabídka, že za ni někdo uvaří jídlo a přinese jí ho je pro ni nyní dost lákavá. "hm... nech mě přemýšlet," usměje se a zase si tedy lehne, tentokrát ovšem tak, že si položí svou hlavu do jeho klína a zamyšleně přitom kouká nahoru do stropu. "myslím, že tě nějakého velkého vaření ušetřím," rozhodne po chvíli. "mohl by si třeba obednat pizzu?" navrhne mu, "a mezitím než ji přivezou, tak mi třeba přinést tu jahodou zmrzlinu, co máme v mrazáku?" dodá potom jako nějaké malé neviňátko a koutkem oka na něj koukne. Když ale vidí jeho výraz, tak si schová obličej do dlaní."jsem hrozná,já vím," vydechne pobaveně už jen sama nad sebou. Byla by si i řekla o to okurky, ale nechce, aby zase jen protáčel očima nad tou kombinací. Přeci jen nezná zrovna moc lidí, kteří by si chtěli dát pizzu a ještě předtím zmrzlinu spolu s okurkami. Vlastně i jí samotné by se z toho nejspíš za normálních okolností udělalo dosti nevolno, ale teď má pocit, že by pro něco podobného jednoduše zabíjela, a tak je dost jasné, že s tímhle sama o sobě zrovna moc nenadělá. Tedy alespoň ještě nějakou dobu to bude muset vydržet.
"Dobře a jakou by sis dala pizzu myslím příchut, no rozmysli si to já zatím donesu tu zmzlinu...." A zvedne se a jde dolů pro zmrzku. Jak jí vezme vezme si mobil a jde zpátky na pokoj... "Tak jakou si dáš?" A mezitím vytočí na ně číslo
"Hmmm tak třeba nějakou s kuřecím masem mi můžeš objednat," odpoví mu na to s úsměvem na tváři a natáhne se po té zmrzlině, kterou jí přinesl a trochu se posune, aby si k tomu mohla alespoň sednout a náhodou se ještě nezačala dusit tou zmrzlinou. Posadí se tedy nakonec tak, aby se mohla zády opřít o stěnu a pohodlněji se uvelebí než si podá tu vaničku se zmrzlinou, otevře si ji a zabočí si do ní lžičku s výrazem naprosto šťastného dítěte ve tváři. V klidu si přitom vyhrábne první porci zmrzliny a lžičku si následně vloží do úst přičemž spokojeně přivře oči. Neví čím to je, ale od doby, co jí začaly tyhle chutě, tak by se mohla po téhle zmrzlině klidně doslova utlouct bez nějakého většího problému. Čekala by, že se jí to nakonec omrzí, ale opak je pravdou. V klidu přitom počká než jim Sasuke objedná jejich oběd, který stejně doručí asi až za půl hodiny a potom se na něj podívá. "chceš taky? Vím, že nemáš rád sladké, ale...." pokrčí rameny, aby se neřeklo, že mu třeba nenabídla a nabere si další lžičku, kterou si zacpe pusu, a tak jen vyčkává na jeho reakci, i když by řekla, že jej stejně nejspíš nepřesvědčí, aby do sebe nasoukal něco sladkého.
"Ne to je dobré v klidu papej taky jsem k té pizze vzal nějaké hamburgry a hranolky aby měl i Dai něco s toho..." A kouká na tebe... "Tak já pro něj zajdu než nám to donesou jo?" S tím se převleče a ještě libne na tvář než přejde dolů zabouchne a vleze do auta a sjede pro Daie... Před školkou zastaví a jde pro něj kde zazvoní
Nestihne mu na to ani nic říct, protože než se naděje, tak už slyší, jak se zavírají dveře od auta. Pomalu tedy ještě dojídá tu zmrzlinu a potom se pomalu zvedne a alespoň se převleče do nějakého normálního oblečení, aby celou dobu nechodila jenom ve věcech na spaní. Potom spolu se zmrzlinou přejde dolů do kuchyně, kde ji uklidní zpátky do mrazáku a nakonec si sedne na pohovku v obýváku, aby tam počkala jak na Sasukeho, tak i na Daisukeho. Mezitím dojde učitelka pro Daisukeho, aby se připravil, že pro něho přišel jeho táta a po chvilce už jde i spolu s ním ke dveřím, které otevře a nechá Sasukeho. "Tak, měj se hezky, Daisuke," usměje se na něho. "Nashledanou," odpoví jí potom Daisuke a vezme za ruku Sasukeho. "Půjdeme domů? Chci jít za mámou ať tam není sama," vydedukuje ihned, když vidí, že jeho máma nesedí v autě a ani tam nikde není. Začne jej tedy tahat směrem k autu, aby si nějak pospíšili a byli už doma. "Stalo se něco, že si přišel tak brzo?" Zeptá se ho potom, když si uvědomí, že ve školce vlastně ještě ani neměli oběd, a tak začíná mít už docela hlad. Zastaví se tedy až u auta, kde se otočí na něho, čekajíc jednak na to než mu odemkne auto, aby mohl nastoupit a taky než mu odpoví.
"Ale mamince je smutno a doma máš taky obed právě zhruba za 15minut by měl dorazit... Tak co už se těšíš jak nebudeš sám?" A pak zkontroluje jak se zapasoval a pak si sedne a nastartuje a vyjede...
"Takže proto? Tak jo, stejně jsem se těšil domů. Už se těším až budou prázdniny a budu moct být celý den doma. Ve školce mě to už nebaví, mnohem lepší to bude určitě až budu moct chodit do školy," řekne potom a opře se o sklo a kouká ven z okna na cestu a různé lidi, které autem míjí. "Hm..." dodá potom s pokrčením ramen. "Nemusíš se mě na to pořád ptát," řekne potom. Přeci jen asi jen tak svůj názor na tohle nezmění. Zbytek cesty zůstane už potichu a jen mlčky sleduje cestu, která jim za oknem rychle ubíhá, a tak není divu, že za chvilku konečně dorazí k jejich domu. "Jupí," usměje se a rychle si odepne pás ještě než Sasuke stihne zaparkovat a jakmile zůstane auto stát, tak otevře dveře a vyběhne ven směrem k vchodovým dveřím, kde se zastaví a zamyšleně se zhoupne na patách. Původně totiž natahoval ruku ke zvonku, ale v poslední chvíli si to rozmyslí, a tak ruku zase stáhne a počká než Sasuke dveře otevře. V tu chvíli vtrhne do předsíně a rychle si zuje boty a sundá si bundu. "Maminko?" Zavolá dovnitř do domu. "Jsem v obýváku," odpoví mu Sakura a odloží si knížku na stranu, protože ve chvilku se tam objeví Daisuke, který se rozběhne až ke gauči, na který se posadí a spokojeně ji obejme a opře se tak, aby mohl zůstat u ní. "Copak broučku?" Šeptne a pohladí po vlasech. "Kdepak si nechal tátu hm?"
Sasuke se nad tím jen pobaveně usměje... Pověsí si bundu a zavře dveře. Schová boty a přejde za nimi.. "Tak co jak ti je zatím? Za chvíli to přinesou tak se najíme...." A sedne si k tobě a obejme jí
"Zatím? No teď je mi naprosto skvěle vzhledem k tomu, že tady mám ty nejdůležitější a nejůžasnější kluky... a hlavně moje," usměje se na ně na oba a jemně je obejme, aby je měla hezky u sebe. "A kdo ví jestli pak nakonec nebudete tři," vydechne a hlavu si opře o Sasukeho rameno a spokojeně přivře oči. "Ale... vím, že si to asi myslel trochu jinak, no nemusíš mít strach je mu dobře," odpoví mu potom, aby jej ujistila, "kope... ale tak to je normální, jen o sobě dává vědět," šeptne. Je to sice malinko nepříjemné a občas i bolestivé, když jí miminko nožičkou zajede například pod žebra, ale to všechno nemůže vyvážit ten neskutečný pocit, který ji naplňuje, když vlastně cítí, jak se v ní hýbe. "Chceš si to zkusit, Daisuke?" podívá se na něho Sakura a jemně vezme jeho ruku, kterou si položí na břiško, aby taky cítil, jak jeho budoucí sourozenec kope. "Jsem ráda, že to už za chvilku přinesou, začínám mít docela hlad," pousměje se. Nakonec... zmrzlina se nedá počítat jako úplně plnohodnotné jídlo, které by ji mohla zasytit. Obzvlášť v tomhle stavu, ve kterém zrovna teď je. "Jsem ráda, že si ho nakonec vyzvedl dřív..." dodá potom s úsměvem.
"To věřím ani nevíš jak byl rád, že tam nemusí být a může jít domů...." Odpoví a v tom uslyší zvonek a tak jde otevřít... Vezme krabici a na tu si nechá dát i v pytlíku hamburgery s hranolky a přenese to do kuchyně... Pak se vrátí a zaplatí a zavře. Přejde do obývaku a zeptá se: "Tak kolik si dá kdo kouzků pizzi a pak je i menší bonus
"Tak umím si to rozhodně představit," kývne hlavou Sakura, "víš co, co kdyby si to sem vzal rovnou všechno a ať si každý vezme, co jen bude chtít?" navrhne mu potom. "myslím, že by to bylo asi nejlepší... ať potom nemusíš chodit tam a zpátky... a tak," usměje se nad tím a počká tedy než to Sasuke přenese k nim do obýváku a ona tedy alespoň ze stolku před sebou sklidí na stranu věci, které by jim náhodou mohli zavazet a zároveň i Sasukemu uvolní místo vedle nich, aby tam spolu s nimi mohl sedět a jakmile se jen trochu přiblíží a odloží jídlo na stůl, tak jej vezme za ruku a stáhne ho k nim na gauč. "jsem tak hrozně ráda, že... no že vás mám oba dva... teď a tady," usměje se a oba je jemně vezme za ruku. Ví, že již brzy tam budou hned tři a i právě díky tomu si o něco lépe uvědomuje, jak moc je pro ni tohle všechno důležité. "tak si nechte chutnat vy dva..." řekne potom, sama je ještě v chvilku mlčky pozoruje než se i ona natáhne pro kousek pizzy, na které je nejvíce kousků kuřete a kousne si. Předtím by snad skutečně nevěřila, že by společně někdy mohli takhle dobře po tom všem vycházet... ale teď si ani neumí představit, že by tomu snad mohlo být jinak. Vlastně jestli si předtím myslela, že svůj starý život by za nic nevyměnila, tak nyní vidí, že rozhodně změnila názor... a že až teď se cítí tak nějak... úplná po tom všem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 3. května 2017 v 19:35 | Reagovat

tak toto bola naaaadherna poviedka. som velmi rada ze sa nakoniec udobrili a su spolu velka stastna rodina. velmi sa vam to podarilo. ako v skutocnom svete. som rada ze mali daisuke ich nakoniec spojil. naozaj napinave ukoncenie... uz teraz sa tesim na dalsie poviedky :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama