................Dílovky aktualně*

.....................Minulost se vrací: Pravda nebo klam35.-36.-37.-38.-39.-40.-41.
.....................Legendary swords1.
.....................Škola strasti1.-2.-3.-4.-5.
.....................Kriminálník16.-17.-18.-19.-20.-21.-22.-23.-24.-25.
.....................Skutečná láska1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Neobvyklá láska1.-2.-3.-4.
...............Force of commanders20.-21.-22.-23.-24.-25.-26.-27.-28.-29.-30.
.................The Beauty and the Beast23.-24.-25.-26.-27.-28.

..........................Spřátelení

....................Povídky na přáníZde

Chceš tady zveřejnit vlastní povídkuZde


.......................Naruto RPG Hra


.......................Pokémon rpg

......................RPG naruto nová generace

......................Bleach rpg

Kriminálník 16. díl

4. června 2017 v 9:00 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
A máme opět pokračování


Mayu - Sakura
Masumi - Sasuke

"Neboj nikam nepujdu budu tady s tebou...." Šeptne a pak zvedne hlavu a koukne mu do očí... Dá si ruce na jeho tvář a nadechne se: "Nebuď smutný no tak...." A jemně ho po ní hladí a pak se i přiblíží že ho jemně políbí.... "Budu tady už nikam nepůjdu bez tebe...."

Pomalu přikývne na to co řekla a stále ji ještě ze svého náručí nepouští. Nakonec ji pustí jen jednou rukou, kterou si položí na její tvář, po které ji následně pohladí. Ví,že by to tentokrát mohla být ona, kdo jej bude tahat za nos, ale...navzdory tomu jí věří. Věří tomu, že to myslí vážně a že skutečně zůstane. Pohled do očí jí opětuje ještě několik chvil než svou hlavu skloní a opět si ji přitáhne těsněji k tělu. Obličej si následně zaboří do jejích růžových vlasů a chvilku jen mlčky vdechuje jejich vůni. "Nenechám je, aby ti ublížili," vypadne z něj po chvíli tlumeně. Nechtěl si dovolit si to připustit, ale... cítí, že je to mnohem silnější než on a možná, že tentokrát by to mohla být ta správná volba... a pokud ne, tak to nejspíš stejně bude úplně poslední volba, kterou ve svém životě udělá už jen kvůli tomu, že by se mu to taky nemuselo podařit. Navzdory tomu, že v tomhle umí chodit, tak právě teď ani pořádně neví proti komu přesně stojí a sám se o něco snaží může být bláznovství. Přesto všechno je ovšem bez zaváhání ochotný tohle všechno podstoupit. Je mu totiž jasné, že nemá jinou možnost vzhledem k tomu, že i když se předtím snažil tvářit poměrně lhostejně, když odcházela, tak právě teď si začíná uvědomovat, že v momentě, kdy by se za ní zavřely domovní dveře, tak by se rozběhl za ní, aby ji zastavil.
"Ja vim...a verim ze to dodrzis... muzes me treba naucit se branit a podobne..klidne se naucim i strilet... a budem se hlidat na vzajem..." a opre se o nej co to jde.. nemuze ho tu nechat i kdyz by si to zaslouzil tak ji to nedovoli city k nemu...
"Zpomal trochu," zavrtí nad tím hlavou, když na něj Sakury vychrlí hned několik věcí, které by mohli dělat a jak to zdánlivě ulehčit. Jenže když si to Sasuke představil, tak mu bylo hned jasné, že by to všechno mohl být jen pouhý opak. "Myslím, že nejlepší bude, když se zkusíš držet dál od tohohle všeho," řekne pouté zamyšleně. Přeci jen pokud se něco stane, tak jeho prioritou je ji dostat někam, kde by se jí nic nestalo, ale takhle by byla jen zbytečně vystavena většímu množství nebezpečí než je nezbytně nutné. "Ale víš, že jestli chceš už něco takového zkusit podniknout, tak by ses nejdřív měla trochu najíst?" dodá potom. Přeci jen od doby, co společně obědvali uběhlo něco přes den a vzhledem k tomu, že dost pochybuje, že by v nemocnici snědla něco pořádného, tak by byl rád, kdyby ji přiměl se najíst alespoň tady a teď. "nemusíme zatím nic hrotit," dodá potom, aby jej nezaplavila jen dalším zbytečný množstvím otázek. "nejdřív si to budu muset promyslet," řekne poté. I přestože nemá mnoho informací, tak je mu naprosto jasné, že nestojí jen tak proti někomu, ale ten někdo musí mít dost velký vliv. A právě kvůli tomu musímít plán. Dost dobrý plán, aby to neskončilo špatně.
"Jo najim se ale myslim ze napad to neni spatny ne?" A prituli se k nemu.. "me se uz nechce vubec hybat...
Přikývne, je rád, že nakonec skutečně souhlasila, a tak ji tedy zvedne do náruče, "říkal jsem ti, aby si zůstala ležet, kdyby si byla nebyla tolik tvrdohlavá, tak..." pokrčí nad tím rameny. Nepřijde mu nějak zvlášť podstatné tu větu dokončovat. Odnese ji tedy zpátky do ložnice, kde ji tentokrát již po třetí uloží do postele a natáhne se pro ten talíř, aby jí ho šel ohřát, ale zjistí, že jídlo je ještě stále dost teplé, vlastně tak akorát, aby jej Sakura mohla rovnou sníst. "tak se najez, ale tentokrát už doopravdy," řekne poté vážně. Přeci jen pokud budou mít v plánu něco podniknout, tak nejspíš zítra. I on by se totiž docela rád později malinko prospal, i když má pocit, že tohle bude jen a pouze zbožné přání, které se bude od reality dosti vzdalovat. "Donesu ti k tomu ještě něco k pití," řekne potom a s tím se zvedne. Přejde do kuchyně, kde jí naleje džus do skleničky a rovnou si vezme i svůj oběd a to album. S tím se vrátí do ložnice, kde na stolek položí Sakuře skleničku, na jednu půlku postele odloží svůj talíř i s příborem a album si odloží na noční stolek, aby se to tam jen tak nepovalovalo po bytě.
Usmeje se a vezme si jidlo a zacne to jist. Kdyz to doji tak to odlozi a koukne kde je Sasuke. Jak ho vidi vedle sebe tak se opatrne prituli a opre o nej..
I Sasuke pomalu dojí, i když značně pomaleji než Sakura, protože to do sebe tolik neházá. Nakonec ten talíř dá stranou a nechá ji, aby se o něj opřela. "zkus se ještě trochu prospat a nabrat sílu, odpočinek ti jenom prospěje, i když si už tak prakticky prospala půl dne," řekne poté. Jemu samotnému to nevadí. Vlastně asi bude mnohem raději, když uvidí, že Sakura v klidu spí než když by měla vymýšlet nějaké hlouposti, a nebo podobné věci jako například s tím oknem. V místnosti se sice už stihlo hezky oteplit díky topení, ale navzdory tomu by byl nerad, kdyby ji podobná šílenost napadla ještě jednou. "A nebo můžeme jen tak ležet spolu... a odpočívat," dodá potom. Ani on se totiž už dneska nikam nechystal ani kdyby se dělo něco důležitého... snad pouze pod jednou jedinou výjimkou by byl schopný z té postele vylézt a někam odejít, ale v duchu se modlí, aby se tak nestalo. "Proč si mi tu předtím vůbec procházela věci? tedy jasně... nejspíš si byla zvědavá, ale proč ses mě na to jednoduše nezeptala jako... no jako každý normální člověk?" zeptá se znenadání a jemně ji pohladí po vlasech. Zároveň ji tak i nepřímo vybízí ke kladení dalších případných otázek.
"Jelikoz kdyz jsem se kdykoliv zeptala na cokoliv tak si me odpalkoval..." A stuli se jak kote a privre oci a necha se hladit
Odmlčí se. Vybaví se mu totiž ta chvilka v hotelu, kdy na ni skutečně zrovna dvakrát příjemný rozhodně nebyl. "Ale tohle je trochu jiné, tak nebo tak si nemyslím, že by to byla omluva," řekne zamyšleně, ale ne tak, aby si to snad začala vyčítat, nebo si to vzala nějak špatně. "Ale... myslím, že bys to možná mohla zkusit," odmlčí se. Musí uznat, že je nejspíš načase, aby se o něm něco málo dozvěděla, "pokud tě něco zajímá, tak se klidně ptej..." dodá potom. Nikdy sice o své minulosti zrovna rád nemluví, ale právě teď by Sakura nejspíš mohla i pochopit proč tomu tak je. "Ne že bych tě snad do něčeho chtěl nutit, a nebo něco podobného, ale... jen ti na očích vidím, že tě očividně něco zajímá," řekne potom zamyšleně a hlavou se opře o pelest. "Takže..je to na tobě," dodá potom. Volnou ruku si dá následně za hlavu a spokojeně přivře oči. Nemá sice mnoho času nazbyt a měl by jistě i jiné věci na práci, ale říká si, že chvilka odpočinku mu přeci jen neublíží. I tak se mu do mysli ovšem vetře několik myšlenek a vzpomínek na dnešní a vlastně i včerejší den. Všechno je to ovšem jen jedna jediná velká šmouha, která sice neukazuje nic konkrétního, ale spíše v něm jen vyvolává další a další otázky, na které by to chtělo odpovědi.
"Jednoduše mi řekni sám co jen chceš..." A tulí se dál k tobě jak kotě
"Takhle jsem to nemyslel, co jsem tím chtěl říct je to, že když by tě něco zajímalo, tak je mnohem jednodušší se mě na to zeptat na rovinu," řekne poté s pokrčením ramen. Sám se do tohohle moc pouštět nechce, aby zbytečně nezašel do věcí, které by Sakuru nezajímaly. Navíc ani v nejmenším pro něj není jednoduché o tom mluvit a začít o tom sám od sebe je pro něj poněkud zvláštní. "Hned jsem zpátky," řekne poté a nakonec se zvedne, vezme prázdné nádobí a s tím vyjde do kuchyně, kde to všechno naskládá do myčky dřív, než to tam stihne zaschnout a půjde to dolů trochu hůř. Zdrží se tam ovšem o něco déle než je nutné. Skoro jakoby nemohl udělat jen jeden jediný krok, kterým by se dal zase do pohybu a vrátil by se za Sakurou. Zavrtí nad tím hlavou a raději se skutečně vrátí zpátky do ložnice, kde si lehne do postele na záda a opět přivře oči, tentokrát se ovšem spánku nijak nebrání... právě naopak by ho spíš uvítal, kdyby přišel a on si tak mohl alespoň na malý moment odpočinout od toho, co se nyní děje a ještě dít bude. Je mu totiž jasné, že v budoucnosti jej čekají ještě dost krušné chvíle, které jen tak rychle neskončí.
"Říkám že jak budeš chtít řekneš mi to sám..." A znovu se k tobě stulí a i obejme... Pak si i položí hlavu a taky se snaží usnout
"Hmmm" zamumlá, ale nic víc k tomu neřekne. Z části se obával, že jej snad Sakura ihned zasype otázkami, ale fakt, že nejspíš chce žít v takové nevědomosti mu i docela vyhovuje. Přeci jen nemá nějak moc důvod k tomu, aby zbytečně kolem něčeho kecal. Raději se teď snaží na nic nemyslet a i když to není zrovna jednoduché, vzhledem k jejich situaci, tak mu podstatně pomůže i značná únava, a tak spánek přijde téměř čtvrt hodiny na to, co zavřel oči. Chvilku je pro něj skutečně pevným a nijak nerušivým tak, aby si mohl odpočinout, ale po chvíli se mu do mysli začnou opět vtírat poměrně nemístné myšlenky na jeho minulost, které mu ani tentokrát nedají spát. Neklidně se tedy přetočí na bok tak, že ze sebe shodí Sakuru. V téhle nové pozici ovšem zůstane sotva pár minut než s ek obrazům z minulosti přidají i hlasy. Nejdřív jen jeden, ale poté se jich začne míchat víc a víc dohromady až dokud nemá pocit, že mu z toho naprosto praskne hlava. Trhne sebou a opět změní polohu. Po chvíli se ovšem prudce zvedne do sedu a jednou rukou si prohrábne vlasy, které mu přitom prudkém pohybu spadly do očí a neviděl tak vůbec nic.
Sakura už taky spala než sebou začal Sasuke házet a tak se taky posadí a přivine si ho k sobě... "Copak se stalo zlato?" Šeptne a konejšivě ho hladí
Sasuke jen chvilku mlčky kouká před sebe, skoro jakoby právě teď dumal nad tím, co je vlastně skutečnost a co byl jen pouhý sen. Chvilku mu trvalo než si to všechno srovnal v hlavě, už je to delší dobu, co se mu naposledy něco takového dělo a jen doufá, že to bylo poprvé a naposledy. "To nic," vydá ze sebe po chvíli tlumeně a zavrtí nad tím hlavou. Posune se ke kraji postele a zvedne se. Rozejde se do koupelny, kde se opře o umyvadlo a studenou vodou si pláchne obličej. Chce se malinko probrat z toho stavu někde mezi bděním a sněním. Chvilku tam ještě takhle stojí než se nakonec pomalu napřímí, obličej si zlehka utře do ručníku a poté zhasne světlo a po paměti se vrátí zpátky do ložnice, kde se posadí na kraj postele, ale zatím si ještě nelehá. "nechtěl jsem tě vzbudit... klidně jdi za spát," dodá poté tiše. Neví to sice jistě, ale zdálo se mu, že i v jejím hlase zaznamenal jakýsi osplaý podtón, který může značit jen jediné... a to to, že Sakura taktéž již spala než ji ovšem nedopatřením vzbudil. Sám se už ovšem zrovna dvakrát nehrne, aby si šel opět lehnout, skoro jakoby si už ani nemyslel, že ten odpočinek skutečně potřebuje.
"Pojď ke mě no tak..." A vezme ho opatrně za ruku a stáhne k sobě... Koukni na mě..." Šeptne a pak si ho přitáhne do objetí a opře o svou hruď.. "Uvidíš že to bude dobré a že to byl jen sen.." A začne ho hladit po vlasech.. "Zkus si ještě odpočinout taky to potřebuješ.." A dá ti jemnou pusu na tvař jelikož nechce od sebe odtahovat
"Hmmm" zamumlá s přivřenýma očima. Ví, že to byl jen sen, protože osoby, které tam viděl by ve skutečnosti ani vidět nemohl, ale...Přesto je z toho lehce rozhozený. Tohle se mu totiž nestalo už docela dlouhou dobu a nejspíš právě proto mu chvilku trvá než si ujasní, co je vlastně skutečnost a co ne. "Nejsem unavený," zavrtí nad tím hlavou. Mávnutím kouzelného proutku jakoby jej veškerá únava přešla...nebo spíš byla zatlačena do pozadí tím snem. Říká si totiž, že bude asi mnohem bezpečnější a jednodušší pokud zůstane vzhůru. "Ale ty se klidně prospi, nikam nepůjdu, zůstanu tu s tebou" ujistí ji poté a zvedne pohled k její tváři. Nechtěl ji probudit, a tak přirozeně nechce, aby zůstávala vzhůru jen a pouze kvůli němu. "Myslím, že já jsem se prospal už docela dost, nejsem zvyklý spát moc dlouho, a tak mi skutečně stačí jen hodinka nebo dvě...někdy i pár minut," řekne potom s pokrčením ramen, aby si kvůli němu nedělala nějaké zbytečné starosti. "Navíc ty právě teď potřebuješ mnohem víc odpočinku než já," dodá poté vážně a jemně se od ní odsune ovšem ne na dlouho. Nehne si tak, aby se hlavou trochu opíral o pelest a ji si přitáhne do své náruče a nechá ji, aby si opřela hlavu o jeho hruď. "Zkus ještě usnout," hlesne a políbí ji do vlasů.
"Opravdu ti to stačí?" Šeptne a přitulí se k tobě a i se stuli co to jde a hlavu si dá na hruď a opět přivře oči.. Jednou rukou tě i obejme aby věděla že tu opravdu zůstane
"Stačí" přitaká. Nemůže sice říct, že by mu větší množství spánku ublížilo, ale možná, že je to teď to nejlepší. Ráno ještě není ani v nejmenším, a tak si říká, že je dost možné, že se mu podaří ještě usnout, tedy že se nechá přemoci únavou. "V klidu se prospi, vážně nikam nepůjdu," ujistí ji potom. Neopustil by ji. Ne po tom všem, co se stalo a ještě stane. Nemohl by to udělala. Už jen pomyšlení na to, že by sám sebe ochudil o její přítomnost jej bolí. Právě proto se chce raději nějaké další bolesti vyvarovat. "Ráno probereme co dál," šeptne poté a jemně si ji k sobě přitiskne o něco těsněji skoro jakoby to byl on, kdo se tady bojí, že se chystá mu zmizet ještě někam pryč. Hlavu si přitom jemně opře o tu její a koukne před sebe. Říká si, jak krásné by muselo být kdyby tenhle okamžik mohl trvat věčně... nemuseli by se tak starat o nikoho dalšího... jen oni dva a nikdo jiný, kdo by mohl jejich idylku narušit. Moc dobře si uvědomuje, že nic z toho se nestane. Čas bude plynout dál, i kdyby se přitom on sám stavěl na hlavu. Právě teď bohužel nejspíš nezmůže vůbec nic a jediné, co mu zbývá je setrvat... setrvat než nastanou lepší časy. "Dobrou..." vydechne po chvíli ticha a jemně ji pohladí po zádech. Vezme přitom přikrývku a přetáhne ji přes ni tak, aby byla v teple.
"O čem si chceš promluvit klidně povídej..." Šeptne a tulí se... "Já nechci nikam jít... Chci být s tebou takhle.... Jestli teda chceš být se mnou..." A snaží se i pomalu usnout
"Takhle jsem to tak úplně nemyslel," dodá. "Promluvíme si o tom všem až ráno, až budeme mít více času... takhle je to zbytečné to teď řešit. Navíc by ses měla ještě malinko prospat, víš," dodá potom vážně a jemně ji začne hladit po vlasech přesně tou rukou, kterou ji doteď objímal kolem pasu. "Není to nic, co by ještě těch několik minut nemohlo vydržet... věř mi," řekne potom a sám po chvíli přivře oči. Zatím sice ještě pořád necítí, že by se veškerá ta únava vrátila, a nebo něco podobného, ale... Říká si, že když se bude snažit, tak to na škodu rozhodně nebude ani v nejmenším. Sám doufá, že mu zítra Sakura i vytáhne ty stehy a on tak bude zase o něco v lepší formě než dnes. V tehle situaci totiž zdraví jich obou hraje velmi podstatnou roli. "Už jsem ti říkal, že nikam nepůjdu...ani teď a ani potom, dobře?" Podívá se na ni, ve snaze ji o pravdivosti svých slov ujistit. "Nepůjdu, tak se neboj a v klidu spi," šeptne. Sám přemýšlí nad tím jestli je to dobrý nápad...tolik riskovat jen kvůli tomu, aby spolu s ní mohl být. Nechce jí vystavovat zbytečnému nebezpečí, které s sebou nese jeho práce... ale právě teď nejspíš ani nemá vůbec jinou možnost. Asi by ji stejně nemohl dostat do většího nebezpečí než, ve kterém se již dávno nachází, i když ne vlastní vinou.
"No tak dobře, ale i tak by sis měl odpočinout...." Odpoví a stulí se.. "Stejně se o tebe budu bát..." A zavře oči v domnění že usne
"Já odpočívám... dokonale mi stačí, když můžu ležet," řekne potom. Na její další poznámku už nic neříká, protože ani nemá co. Ještě před nějakou dobou by nechápal, co tím chce Sakura říci, ale právě teď tomu rozumí až moc dobře. Ví, jak to myslela a aby se přiznal, tak v jejím případě to má on úplně stejně jako ona. Takhle v klidu ležet zůstane ještě několik minut, během kterých ji soustavně hladí po zádech. Až po chvíli k ní sklopí pohled, aby se podíval jestli usnula. Když vidí, že má uvolněnou tvář a nic nenaznačuje tomu, že by byla ještě vzhůru, tak jí věnuje ještě jeden polibek do vlasů než se pomalu posune dolů spolu, aby si mohl hlavu položit dolů na polštář a mohlo se mu tak lépe usínat. Sakuru si potom jemně posune v náručí a opět si zaboří obličej do jejích vlasů. Zavře oči a i tentokrát se nesnaží o spánek, ale opět přijde sám... stejně i jako předtím. Tentokrát už se to naštěstí obejde bez nějakých nočních mur a vzpomínek z minulosti, které by jej snad mohly sužovat. Právě díky tomu se mu dostane pořádně dlouhéhé odpočinku, který potom všem skutečně pokračoval.
Sakura v klidu spi v Sasukeho objeti az do te sedme hodiny ranni. Jak otevre oci tak se rozkoukava a jak vidi jak spi tak zcervena ale i tak se na nej kouka s usmevem
Sasuke v klidu spí ještě chvilku, ale jakmile na sobě ucítí nečí pohled, tak se velmi rychle probere. Není na to totiž tak úplně zvyklý, a tak není divu, že ho to probudilo. Otevře tedy oči a podívá se přitom přímo před sebe na Sakuru. "copak?" vydechne, když vidí, že má úplně červené tváře jako zralé rajče. Neuvědomuje si, že by snad ve spánku mohl udělat něco takového, čím by ji snad mohl nějak moc vyvést z míry. "stalo se něco?" zeptá se jí poté a zvedne se na lokti. Pomalu poté odtrhne pohled od ní a podívá se na hodiny. Vidí, že je jen něco málo po sedmé, a tak si hlavu opět položí na polštář. Nějak se mu nechce vstávat. Vlastně by raději zůstal v posteli úplně celý den, nemyslel na nic a vůbec o nic se nestaral jenže bohužel vidí, že nic takového právě teď není možné. Alespoň prozatím. "tak? Hm?" stočí tedy pohled opět k ní, aby se vrátil k tomu předchozímu. Natáhne k ní přitom jednu ruku a jemně ji pohladí po tváři, zastrčí jí přitom pramínek růžových vlasů za ucho, aby jí nepadaly do obličeje a nepletly se jí tak do výhledu. "stalo se něco, nebo?" zopakuje jí tedy svou otázku pro případ že by jej snad přeslechla.
"Ne ne nic... co kdyby jsme dneska jen odpocivali ale budu neco potrebovat mohl by si mi zajet domu pro ten kufr..
"Hmmm" kývne hlavou, "nebude to asi tak jednoduché, ale dobře... zajedu ti pro něj. Stejně je venku ještě tma, tak můžeš zkusit ještě odpočívat, ale budu potřebovat, aby si mi dala klíče," řekne potom, když se neochotně zvedne z postele a zabalí ji do deky, aby zůstala v teple. "Nebo mi řekni, kde je máš," dodá potom další variantu, aby kvůli tomu nemusela Sakura zbytečně vstávat. "Stihnu si tak alespoň zařídit několik věcí po cestě," dodá zamyšleně. Je pravda, že když už to všechno odložil na dnešek, tak by se měl taky postarat o to, že skutečně to začne všechno řešit, aby měli alespoň část z toho za sebou. "A plány na dnešek můžeme pořešit i potom," dodá. Nemůže jí právě teď vůbec nic splnit. Raději tedy přejde ke skříni a vytáhne si nějaké to oblečení na převlečení a na moment zmizí v koupelně, kde se převlékne a dá se trochu dokupy, aby nevypadal jakože teprve před chvílí vstal. "Chceš potom sbalit ještě něco dodatečně, když už tam budu?" Zeptá se jí potom, aby věděl jestli má jen vzít kufr. "Nebo něco vzít? Popřemýšlej nad tím..." dodá poté. Opláchne si potom obličej studenou vodou, aby se trochu probral, utře si ho vrátí se potom k ní do ložnice, kde si už jenom sedne na kraj postele, aby byl blízko ní.
"No můžeš se mrknout ke mě do pokoje mám tam nějaké i šperky a podobně tak to můžeš vzít sem a pak i ještě nějaké oblečení ale udělej to tak at tě nikdo nevidí.." A ještě se k němu přitulí.. "Pak jak přijdeš tak se ti podívam na tystehy a pokud to půjde už tak ti je vytáhnu.." A ještě ho obejme kolem krku a i se o něj opře.. "Nejradši bych tě nikam nepustila..." A nakloní se tak že ho ještě jemně políbí
Ani on není zrovna nadšený, že musí odcházet, ale... Říká si, že tady bude Sakura v bezpečí a nic se jí nestane. Přeci jen prakticky nikdo neví, že tu žije on, tak by jim stěží mohli přijít právě na ni. "Odpočiň si, já budu zpátky doma než se naděješ a potom už nikam nepůjdu. Alespoň bez tebe ne," ujistí ji potom a taktéž se k ní nakloní, aby jí polibek mohl ještě oplatit. "Chci si ještě něco zařídit...bude to asi chvilku trvat, ale... vrátím se, tak se neboj," dodá poté a jakmile mu dá i klíče od svého domu, tak se napřímí a schová si je přitom do kapsy, aby je tam ještě nezapomněl. Na chvilku se přitom zamyslí, ale potom nad tím jenom zavrtí hlavou, "stavím se koupit i nějaké ostré nůžky na ty stehy," řekne poté. Počítá s tím, že se jich již dneska zbaví, protože už mu skutečně jsou pomalu na obtíž a úplně nejraději by se jich byl zbavil už dávno. "Dobře, tak se uvidíme později... měj se," šeptne a poté už jen vyjde z ložnice a zavře za sebou dveře. Po cestě do předsíně si vezme všechno potřebné a následně už jen na sebe hodí bundu a obuje si boty. Už se neotáčí a rovnou za sebou zavře dveře od svého bytu. Není mu zrovna nejlíp vzhledem k tomu, že tam Sakuru nechal jen tak, ale věří tomu, že bude rozumná a sama bez něj nikam nepůjde a ani nic nepodnikne.
Sakura si zatím ještě nějakou dobu leží než se vyhrabe s posle a všimne si že tam má i Sasuke nějaké dvdčko a i filmy a tak se tam k tomu sedne a vybere nějaké filmy a postupně si je pouští... Pak se podívá a jak vidí kolik je hodin tak se podívá kde ma kuchyn a podívá se do lednice najde tam i nějaké ty rajčata s nějakou zeleninou a napadlo jí že jak viděla že je má rád tak je upeče.. Našla nějaký pekáč kde dala rozkrojene rajčata s naplní a dala do trouby píct.. Přešla do obývaku kde si pustila zatím něco v televizi než se to upeče
Sasuke je pryč několik hodin. Nejenže mu trvá než Sakuře posbírá veškeré věci, co chtěla, ale zároveň si musí dám zařídit ještě několik věcí, aby zjistil jaká je situace a jestli vůbec mají nějaké podezření, že by Sakura mohla být stále ještě naživu a že svůj úkol. K jeho překvapení to ovšem zatím vypadá, že situace je relativně klidná. Jenže na rozdíl od toho, aby z toho měl radost jej to spíše dosti znepokojuje. Jeho poslední zastávkou byla tedy drogerie, kde sehnal nějaké ostré malé nůžky, aby mu Sakura mohla vyndat stehy a zároveň zakoupil i speciální náplasti, které je tam nutno dát, aby se ta rána ještě náhodou nerozjela. S tím vším se vrátí do svého auta a položí to na sedadlo spolujezdce vedle sebe. Dále už nijak nečeká a v jede zpátky domů, kde je během několika dalších minut. Zdržel se víc než původně chtěl, ale jen upřímně doufá, že Sakura třeba usnula a nevnímala to. Vezme tedy její věci a věci, co koupil a s tím se rozejde po schodech nahoru až dokud se nedostane ke dveřím, ktere vedou do jeho bytu. Otevře je a vejde dovnitř. Už z předsíně jasně slyší nějaké hlasy jdoucí z televize. "Jsem doma," zavolá. Je to pro něj trochu zvláštní pocit vracet se na místo, kde již není sám... skoro jakoby to tak ani být nemělo. Nechá všechny věci v předsíni a přejde do obýváku, kde popojde za gaučem a zezadu Sakuře zakryje rukama oči a tím i výhled.
"Ahoj už si tady.. Super tak si pojď sednout do kuchyně řekla bych že to už bude hotové.." A odkryje si oči a zvedne se a přejde k němu a obejme ho.. "Doufám že ti to bude chutnat....."
Automaticky ji obejme kolem pasu, přitáhne si ji k sobě a políbí ji na čelo, když už je u něj tak blízko. "Tys vařila?" podívá se na ni malinko nevěřícně. Ne snad, že by si myslel, že Sakura neumí vařit nebo něco podobného, ale... přijde mu to malinko zvláštní. Je u něj sotva dva dny a už ění všechno vzhůru nohama. Musí ovšem říct, že je dost příjemný pocit se pro jednou vrátit domů s vědomím, že na něj někdo čeká a ješttě i k hotovému obědu. "jsem si jistý, že bude," ujistí ji potom. Přeci jen není nad stravu, která je udělaná a vařená doma. "tak pojď... jinak jsem ti sbalil většinu věcí, co by si asi tak mohla potřebovat, a nebo chtít mít u sebe. Neříkám, že se do toho domu už nevrátíš, ale..." odmlčí se. Větu nedokončuje, protože je mu jasné, že se Sakura dovtípí, jak to myslel. "tak fajn, co si tedy vařila?" zeptá se jí poté se zájmem a pustí ji. Spolu s ní tedy vykročí do kuchyně, kde už jasně cítí jídlo... a ještě ke všemu jaksi povědomou vůni. Malinko se nad tím zarazí než se mu oči rozzáří, "rajčata?" vydechne a přejde k troubě, aby se přesvědčil sám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saruma Saruma | Web | 5. června 2017 v 19:40 | Reagovat

Paráda, díky moc :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama