................Dílovky aktualně*

.....................Odpusť mi1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Forgetten past10.-11.-12.-13.-14.-15.-16.
.....................Škola strasti1.-2.-3.-4.-5.
.....................Kriminálník25.-26.-27.-28.-29.-30.-31.
.....................Skutečná láska1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Neobvyklá láska1.-2.-3.-4.
...............Force of commanders20.-21.-22.-23.-24.-25.-26.-27.-28.-29.-30.
.................The Beauty and the Beast23.-24.-25.-26.-27.-28.

..........................Spřátelení

....................Povídky na přáníZde

Chceš tady zveřejnit vlastní povídkuZde


.......................Naruto RPG Hra


.......................Pokémon rpg

......................RPG naruto nová generace

......................Bleach rpg

Kriminálník 18. díl

8. června 2017 v 9:45 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
A máme opět pokračování


Mayu - Sakura
Masumi - Sasuke

Podívá se na ni, skoro jakoby snad ani nevěřil tomu, že by mohla jeho 'návrh' nějak nepochopit, protože mu přijde, že to dal dost jasné najevo. "Co myslíš hm? Nechám tě hádat," pousměje se a opět se k ní skloní, aby ji mohl políbit na rty přičemž svými rty pomalu sjíždí níž až se zastaví na jejím krku, kde jí věnuje několik motýlích polibků a potom se se svými rty trochu vrátí až k jejímu uchu. "Tak co, hm?" Šeptne. Řekl by, že Sakura musí pochopit, co měl přesně na mysli. Konec konců ono to není tak úplně těžké odhadnout už jen z toho, co dělají. Po chvilce se od ní malinko odtáhne, jednak, aby jí viděl do tváře, po které ji jemně pohladí. "Pokud si ale chceš radši zapnout televizi a dělat něco jiného," odmlčí se. Nechce ji do ničeho nutit ani v nejmenším. Říká si, že pochopit o co mu jde musela, ale otázkou zůstává, jak na to bude reagovat. "Nebo jestli si třeba unavená..." dodá poté. Nidy nepatřil k těm, co by si snad něco vynucovali, a nebo něco podobného. Nikdy to nepotřeboval, protože jak se říká, tak mu dívky vždycky padaly k nohám aniž by o to on sám někdy stál, i když to mělo mnohdy velké výhody. Ani sice nepomýšlí na to, že by se Sakura podobala jeho předchozím úletům.


"Hmm tak proč ne.... Myslíš že se to dá taky brát jako zábava...." A kouká mu do tváře a přitom jak se jí dál dotýká tak trochu zčervená a i se trochu chvěje, ale nevadí jí to... Naopak si ho opět k sobě stáhne a jemně jej pohladí po tváři a vlasech
"hmmm já se bavím už teď," řekne po chvíli. Nahlas to sice nezmiňuje, ale musí přiznat, že Sakuřiny červené tváře mají něco do sebe a jakoby celkově měnily jeho pohled na ni. Skoro jakoby jí to snad ještě víc přidávalo na roztomilosti. Nechává se od ní přitom přitáhnout o něco blíž. Sám se přitom podpírá jenom jednou rukou a to o loket, aby se od ní nemusel moc oddalovat a měl zároveň jednu ruku jakž takž volnou, i když momentálně ji má položenou u její hlavy pro lepší držení rovnováhy. Je rád, že Sakura proti jeho návrhu nemá ani slovo, i když je pravda, že chce využít i toho, že mají ještě tolik času. Už jen kvůli ní. "už jsem ti říkal, že jsi roztomilá, když se červenáš?" vydechne se rty těsně u jejího ucha a opět ji políbí na krk zatímco se přestane tou jednou rukou podpírat u její hlavy a na místo toho jí jemně přejede od jejího boku až k jejímu pasu, kde se na chvilku zastaví přesně u lemu jejího trička, které jí prozatím jen malinko vyhrne a tou rukou vjede po něj, aby se mohl dotýkat její holé kůže a ne jen přes triko.
"Ne neříkal ale ty si určitě víc roztomilý než já obzvlášť jak máš svoje oblíbené jídlo..." Šeptne a drží se tě a nechává tě ať si zatím děláš co chceš... Pak se trochu pohne hlavou k tobě a nahne se tak aby tě mohla jemně aspoň políbit
Zavrtí nad tím hlavou, "tak o tom upřímně dost pochybuju..." vydechne. Nemyslí si o sobě, že by byl nějak roztomilý, a nebo něco podobného, i když je pravda, že to není poprvé, co něco takové slyší, i když naposledy, když mu to někdo řekl, tak to bylo v poněkud jiném kontextu a za úplně odlišné situace než je právě tahle. Nechá se od ní přitom přitáhnout, aby jej mohla políbit na rty a polibek jí přitom s radostí oplatí a schválně jej zároveň i trochu prodlouží. Když vidí, že se Sakura nijak nebrání, tak s rukou vyjede trochu výš a přejíždí jí po břiše. Pomalu, ale jen nepatrně jí zároveň vyhrnuje to tričko, které jí nakonec vyhrne skoro až k podprsence. Opět svou rukou potom sjede dolů k jejímu pasu zatímco svými polibky opět začne sjíždět z jích rtů dolů po jejím krku, ale tentokrát ne po boční straně nýbrž poté přední až dokud se nedostane k jejímu výstřihu. Potom se od ní malinko odtáhne, aby měl trochu víc prostoru a zároveň se nemusel podpírat. Chytne její tričko, které jí následně jedním pohyběm přetáhne přes hlavu a hodí jej někam za sebe na podlahu. O to kam přesně, se už ovšem nijak zvlášť nestará, protože se k ní hned na to zase nakloní.
Zcervena jeste vic nez normalne kdyz zjisti ze je pred Sasukem v kalhotech a pouze v podprsence...Zrejme je ruda jak rajce
Povšimne si, jak její tváře ihned nabraly mnohem sytější odstín, a tak si rychle rozmyslí svůj předchozí záměr ji opět políbit. Není si totiž jistý jestli by mu tam Sakura rovnou v náručí neodmlela. Je pravda, že pro něj není novinkou, že některé dívky umí být v těchhle věcech stydlivější, ale... do někoho jako je Sakura by to ani tak nečekal, už jen kvůli té její, občas velmi výbušné, povaze. Možná, že je to zprvu jen jeho představa, ale kdo ví jestli za tím vším tak náhodou není ještě něco malého, co by mohlo být příčinou tohohle jejího chování. Nakonec se od ní tedy opět odtáhne, ale jen trochu a jednu ruku jí jemně položí na tvář tak, aby se nemohlo stát, že Sakura uhne pohledem někam pryč. Chce, aby se mu dívala přímo do očí, když jí to bude říkat. "Nemáš se za co stydět," řekne jí po chvíli, jsou to možná jen slova do větru, ale myslí je vážně. On sám Sakuru vnímá jako velmi krásnou a přiažlivou ženu, pokud by měl tedy mluvit jen z tohohle hlediska jinak by mu jen několik slov na vyjádření nestačilo. Chvilku jí takhle ještě kouká do očí než se k ní opět nakloní a do ucha jí pošeptá jen dvě slova, která ovšem myslí smrtelně vážně: "Jsi nádherná" vydechne a jemně ji pohladí po boku, "neublížím ti," ujistí ji poté. "dobře?"
Kouka se na nej jeste nejakou dobu ale pak si da ruku na tu jeho a druhou ho obejme a stahne si ho a opre si jej o sebe.. "Dobre ale i tak mi to prijde zvlastni.." Septne a Zacne ho jemne hladit jak jej ma u sebe
Na chvilku se zarazí, když se nad jejími slovy zamyslí o něco víc a pozorněji. Přemýšlí nad tím jestli tak náhodou tohle není úplná premiéra, i když hloupě ptát se jí na to nechce, obzvlášť kdyby s ním o tom tak úplně mluvit nechtěla. "To přejde," ujistí ji po chvíli. "Jen se uvolni a na nic nemysli," řekne poté s pokrčením ramen. Nechce, aby se zbytečně zabývala nepodstatnými věcmi. Alespoň ne teď. Políbí ji přitom na rty a opět se k ní tedy o něco víc přiblíží. Jednou rukou rukou ji tedy pohladí po tváři, aby na ni zbytečně nespěchal, když viděl, že je z toho malinko vyjukaná. Vlastně i teď cítí, jak se malinko stále ještě chvěje i navzdory jeho ujištění. Snaží se tedy, aby se cítila pokud možno co nejlépe a zároveň aby její myšlenky malinko odvedl jiným směrem. Nikam tedy nespěchá a jen ji jemně hladí po bocích a holé kůži zatímco svými rty věnuje těm jejím. Až když si je po chvilce jistý, že se Sakura trochu více uvolnila, tak svými rty začne opět pomalu sjíždět po jejím krku dolů. Schválně jí přejede svými rty po klíční kosti, aby si tu cestu prodloužil a nakonec se zastaví až u jejího výstřihu těsně nad jejími ňadry. Spíše čeká jestli se náhodou nerozhodne jej zastavit, ale když zjistí, že ne, tak pokračuje níž.
Stále je trochu nervozní jelikož nikoho si takhle k tělu nepustila kromě právě Sasukeho a tak neví přesně jak se má zachovat i když jí ujišťuje... Po menší době posune i svoje rice po jeho zádech a hladí tak aby se taky dostala k lemu jeho trika a mohla se ho taky jemně drže pod tričkem a cítit jeho teplo
Cítí z ní tu nervozitu skoro jakoby s jeho každým dalším polibkem jen rostla a rostla. Ví, že tohle všechno je o zvyku, ale i tak by si i přál, aby s tím mohl něco udělat, i když ví, že tohle on sám zrovna moc ovlivnit nemůže. Když po chvíli ucítí její ruce na svých zádech, tak je rád, že se alespoň malinko osmělila a snad alespoň zjistila, že on skutečně nekouše. Se svými polibky se na chvilku zastaví na jejím bříšku a pomalu pokračuje stejnou cestou zase zpátky nahoru, aby se jí úplně nedostal z dosahu. Jednou rukou přitom začne pomalu sjíždět až k jejímu pasu, kde se zastaví u lemu jejích kalhot. Na chvilku se tam zastaví než se od ní skutečně musí trochu odtáhnout, aby jí je mohl stáhnout a následně je, stejně jako i její triko, hodí někam pryč za sebe. Opět se k ní zase skloní a věnuje jí ještě jeden polibek na rty. Počítá s tím, že kdyby něco, tak by jej Sakura zastavila, kdyby si to nakonec skutečně na poslední chvilku rozmyslela. Pořád by pro něj bylo lepší, kdyby jej při nejhorší stopnula teď než, když už by bylo pozdě. "dobrý?" ujistí se poté zatímco jí jednou rukou přejede po stehně až nahoru a potom zase zpátky dolů ke kolenu.
Jenom přikývne a dál ho jemně hladí i když jí teď trochu otřásla zima s toho náhleho zbavení oblečení, že si ho musí k sobě více přitáhnout aby jí nezačala být mnohem větší zima než jí je právě teď.. "Máš zvláštní nápady teda..." Šeptne ale nezastavuje ho..
"Že," kývne hlavou s úšklebkem na rtech, "uvidíš... třeba se ti to bude taky líbit," šeptne. Tak nějak s touhle možností už počítá, i když je pravda, že to je už individuální. "zima?" dodá poté a jemně si ji přitáhne těsně ji k sobě. Samotnému mu nepřipadá, že by v mísnoti bylo nějak zvlášť chladno, i když je pravda, že zrovna on to asi tak intenzivně nevnímá, když je ještě pořád celý oblečený. Na chvilku ji tedy pustí, aby si mohl alespoň to triko přetáhnout přes hlavu, protože po chvíli mu už začalo dosti překážet. Opět se k ní poté tedy naklonil a pokračoval tam, kde předtím skončil. Svou levou rukou se dál podpíral zatímco svou pravdou jemně přejížděl po jejím levém stehně. Zprvu jen po jeho vnější straně, aby ji zbytečně nevylekal, ale poté bříšky prstů jemně sjede i na vnitřní stranu. Svými rty nakonec opět vyhledá ty její a věnuje jí jeden dlouhý polibek, při kterém svou pravačkou jemně vyjede po jejím boku až nahoru a vklouzne na její záda tak, že se malinko stáhne, ale Sakuru vytáhne do polosedu, aby jí mohl rozepnout podprsenku. Jednou rukou to sice není úplně jednoduché, ale jemu se to podaří během několika vteřin, a tak Sakuru poté opět uloží do peřin.
Zčervená jak zjistí co udělal... "Ehm... To myslíš jako v-v-vážně?" Zakoktá se a rychle se nějak k němu stulí, jelikož se celkem cítí trapně... Přitom se pak na něj podívá ještě z rudými tvářemi ale přitiskne se k němu tak aby mu aspoň dýchala na krk
Nadechne se, aby neprotočil očima nad její reakcí. Už předtím jí říkal, že se nemá za co stydět a nemá tak úplně ve zvyku se opakovat. Zastaví tedy ruku, kterou jí chtěl sundat jedno z ramínek a rovnou tak i celou podprsenku. Ne snad kvůli tomu, že by mu v tom Sakura zabránila tím, jak si ho k sobě přitiskla, ale spíš už jen z principu. Původně to nechce udělat, ale nakonec se od ní přeci jen malinko odtáhne. Nepřekvapí ho, když si všimne, že její tváře jsou opět červené jako květy růží. Jemně ji přitom pohladí po tváři. "Bojíš se?" zeptá se jí na rovinu šeptem. Neví, jak by si tohle její chování měl vysvětlit. Za tu dobu, co ji zná se sice již naučil jaksi rozpoznat její chování, ale tohle je pro něj poněkud velkou záhadou už jen kvůli tomu, že se bojí aby si něco nevyložil špatně a něco tím konec konců nepokazil. Pokud je to totiž tak, jak si myslí, tak by to všechno mohlo být ještě horší. Nakonec mu to nedá a musí se jí zeptat, aby to rozseknul. "Chceš, abych přestal?" zeptá se jí na rovinu s pohledem upřeným do její smaragdově zelených očí. Vidí v nich stopu po strachu... ale nediví se jí. Otázkou pro něj ovšem je jestli jí tenhle strach zabrání pokračovat.
"Nebojim se spis se stydim.." Septne ale pak jej nechá at si to sunda.. "jak te mohlo neco takoveho napadnout? To me mas snad rad? Nebo si chces jen uzit a pak me jak to rict odhodit? Nebo jak to je?" Stale septa a pritom mu koukne do oci ve kterych se od prvbiho dne co ho spatrila topi
Podívá se na ni, z části trochu zamyšleně. Nemusí nad tím ovšem uvažovat moc dlouho, aby pochopil, že Sakura na vlastně pravdu. Se svou minulostí se nikdy zrovna dvakrát netajil a je pravda, že v jiném případě by to takhle nejspíš i udělal. Přeci jen takováhle nevázaná zábava byla nedílnou součástí jeho života. Tedy alespoň až doteď. "Víš... myslím, že kdyby mi na tobě vůbec nezáleželo, kdyby si mi byla lhostejná, tak bychom tady ani nebyli" poznamená. Konec konců kdyby jej tenkrát něco nezastavili, tak by ji již dávno zabil přesně tak, jak měl a nemuseli by teď řešit spoustu jiných problémů. "A vím, že nemáš důvod k tomu mi v tomhle věřit," dodá poté. Ostatně jeho minulost v tomhle skutečně není zrovna dobrým pomocníkem. "Ale... nic z toho, co si řekla v plánu nemám," řekne poté pevně s pohledem upřeným do jejích očí. "Nemám důvod ti lhát navíc... jen stěží bych dělal něco takového kdyby to bylo jinak..." řekne poté. Naráží hlavně na fakt, že kdyby se ji chystal odkopnout, tak by se nezajímal o to, co s ní bude. Nechtěl by si sjednat schůzku s jejím otcem a ani by se nesnažil o to jí zabránit vyjít ven, aby se jí něco nestalo. Ještě nikdy něco takového neudělal, ale právě teď ví, že žádné postranní úmysly skutečně nemá. "Teď se ovšem nabízí otázka jestli mi budeš věřit," řekne s pokrčením ramen.
"Myslíš si že je lehké si získat zpátky důvěru, kterou sis zkazil sám tím co si udělal venku?" Řekne a dál se mu dívá do očí... "Ale přemýšlej... Myslíš že bych tu jinak zůstala a neodešla jak mi ty klíče spadli... Nebylo by to těžké je zvednout a jednoduše jít, ale bylo mi prostě zvláštní odejít a nechat tě tu samotného už s tvého pohledu jak si sledoval jestli půjdu šlo hold cítit, že nechceš ať jdu pryč.." Dodá
Mlčí. Skoro jakoby zvažoval, co by jí na to měl vůbec odpovědět. Nakonec se nadechne k odpovědi: "Nevíš všechno," řekne poté zamyšleně. "Původně jsem ti to ani nechtěl říkat, ale musel jsem to takhle udělat a nastrčit jakože jsem splnil to, co se po mě chtělo," řekne a kývne hlavou ke své ruce, kterou má z části zavázanou. "Kdybych to neudělal, tak by to bylo mnohem horší, to mi věř," řekne poté. Chápe, že to mohl udělat i jinak, ale potřeboval, aby to působilo věrohodně, protože jinak by jim to bylo k ničemu. "Navíc jsem nikdy neřekl, že chci, aby si šla pryč," upozorní ji poté. Není ten typ, co by nějak snadno a často mluvil o tom, co cítí, ale předpokládá, že tohle snad Sakura pochopila. "Vím,že si mohla odejít... a vlastně pořád můžeš. Nedržím tě tady a upřímně řečeno se k tomu ani v nejmenším nechystám, nejsem takový. Myslím, že tohle už jsi zjistila i ty. Nemám to zapotřebí," pokrčí nad tím rameny a pohladí ji po tváři. Je pravda, že nechtěl, aby odešla. Z nějakého důvodu jej bolelo už jen pomyšlení na to, že by za sebou jednoduše práskla dveřím. "Ale myslím, že tohle nebyl jediný důvod proč jsi zůstala," dodá poté. Možná, že je to malinko egoistická myšlenka, ale přesto tomu věří. Přeci jen jasně její vyznání slyšel a hlavně zaznamenal.
"A co kdyby si to jednoduse rekl hm? Bych se tr3ba sama rizla a ne takove divadlo kvuli kteremu si ztratil duveru nemyslis.. Tak jasne ze jsem zustala i z dalsich duvodu
Nadechne se. Nepřijde mu tohle jako tak úplně vhodná situace k tomu, aby řešili zrovna tohle, ale je mu jasné, že bez toho, aby se dostali ke konci, se v něčem jiném dál rozhodně neposunou. I když začíná mít strach, že tohle jim zabere celý zbytek odpoledne a potom už budou spěchat na tu schůzku, kterou stejně ještě ani nesjednali. "Vidíš to moc jednoduše, víš..." odmlčí se a zavrtí nad tím hlavou. "Nebylo to tak jednoduché, jediný způsob, jak je nechat, aby tomu uvěřili bylo to sehrát věrohodně. Musela si tomu sama uvěřit a já si upřímně nemyslím, že by si to mohla zahrát nějak dost dobře věrohodně," řekne poté. "Je to možná složitější, ale... nemáš nejmenší ponětí, co je to za lidi. Právě proto bych řekl, že ti nezbývá jiná možnost než mi jednoduše věřit" pokrčí nad tím rameny. Nemá vůbec nic, jak by jí to snad mohl jinak dokázat, a nebo ukázat, že mluví pravdu. Tentokrát je to skutečně už jen na důvěře, "a nebo si v tom najdi logický smysl. Když nad tím totiž zauvažuješ, tak snad pochopíš. Není to sice úplně jako ve filmech, ale několik věcí je tam stejných. Jsou nebezpeční a je jim naprosto jedno, co si zač. Někdo chce, aby si zmizela, a tak se tě zbaví bez mrknutí oka. S někým takovým není radno si zahrávat," řekne poté naprosto vážně.
"Hmm ale i tak si to mohl rict co ja vim treba at udelam cokoliv tak mi ver... treba a nestratil bys u me duveru..." A obejme ho a i se nahne aby ho mohla polibit a pak se nahne k uchu... "nemyslis?" septne a pak se vrati a polibi ho jeste jednou a dele
"Možná, kdyby si nebyla doktorka, ale herečka," pokrčí nad tím rameny. Nechci ji nějak podceňovat, ale říká si, že kdyby se něco pokazilo, tak by klidně mohli být oba dva na místě mrtví a to bez mrknutí oka. "Ale řekl bych, že právě teď to nemá tak úplně... cenu řešit, jestli chápeš jak to myslím. Přeci jen jde o to, že už je to za námi, ani já a ani ty to už stejně změnit nemůžeme," odmlčí se. "tak proč si kazit příjemné odpoledne?" zeptá se jí ve snaze alespoň trochu zachránit tu příjemnou atmosféru, která mezi nimi panovala pokud to ovšem nedopadne právě tak, že mu Sakura dá košem. "ani po tobě nechci, aby si mi hned teď začala zase věřit, ale... doufám, že jednoho dne tomu tak bude moci být" řekne poté. Každopádně na tom hodlá pořádně zapracovat, protože ví, že jinak by nic víc nemělo ani smysl... tedy alespoň pro Sakuru ne. Právě teď se to ovšem pokusí hodit za hlavu, alespoň na chvilku, aby to náhodou nedopadlo tak, že se u tohohle zdrží až moc dlouho. Nakloní se tedy k ní stejně jako se k němu ona předtím natáhla, s tím rozdílem, že tentokrát je to on, kdo spojí jejich rty v dlouhém polibku, kterým ji na chvilku umlčí.
Jen mlcky prikyvne a stahne si ho tak aby byl u ni a mohla se ho nejak dotknout... "treba ti budu verit zalezi jak to dopadne u taty.. ale kdo vi treba ti verim celou dobu.." A vic se k nemu stuli jelikoz i potom vsem se u nej citi v bezpeci
Zůstává tedy u ní, když už si ho k sobě tak přitáhla. Je z jejích slov malinko zmatený už jen z toho důvodu, že ani neví jak to tedy je. Z toho, co teď řekla totiž vyplynulo, že mu snad ještě pořád věří... Nakonec nad tím ovšem jen zavrtí hlavou s tím, že tomu raději nechá jen volný průběh, aby to nemusel moc řešit. "Uvidíme, Není potřeba předbíhat...obzvlášť když jsme teď někde úplně jinde...že," vydechne. Nechce se k tomu moc vracet a vlastně by teď i uvítal, kdyby nemuseli mluvit vůbec, ale mohli by se věnovat zcela jiné činnosti. "Co takhle si užít to odpoledne, aby jsme si ho ještě nepokazili hm? Zkus se taky trochu uvolnit, nemusíš být neustále tak upjatá a zbytečně přemýšlet nad různými věcmi, které tě jen zbytečné zatěžují," řekne poté a jemně ji pohladí po tváři. "Přeci jen nad tímhle můžeš přemýšlet i později, řešit to můžeš i později a to naprosto bez problémů...času k tomu budeš mít víc než dost..." pousměje se, "a nebo jestli sis to rozmyslela," pokrčí nad tím rameny. Ani neví, jestli si to při tom rozhovoru nestihla náhodou rozmyslet a všechno přehodnotit. "Hmm? Co říkáš? Hodit všechno za hlavu," nadhodí a políbí ji na krk, "alespoň na chvilku...bude ti potom mnohem líp, to mi věř," řekne poté a opět ji políbí, ve snaze odvést její myšlenky někam jinam.
Nezmuze se na zadne slovo jelikoz kdyz pouzije logicke mysleni tak ma pravdu... jen ho obejme kolem krku a sleduje ho... "jeste posledni vec.. co vubec ted k sobe budeme? Kamaradi nebo co?
Vidí, že ji alespoň na chvilku nechal beze slov za coč je z části i docela rád. Ne snad, že by si podobné rozhovory neužíval. Pořád to pro něj bylo mnohem lepší a přijatelnější než kdyby náhodou mlčela a měli tak tichou domácnost, ale otázka, se kterou nakonec přišla, jej nepotěšila ani v nejmenším. Je pravda, že nad tímhle se nezamýšlel a nejspíš měl tušit, že když je najednou zticha, tak to bude skutečně stát za to. Zároveň ovšem ví, že musí pečlivě zvážit, co jí odpoví, pokud tedy nechce dostat facku, a nebo něco jiného. "Vím, že by sis ráda promluvila o budoucnosti," odmlčí se, "A nezazlívám ti to, v tomhle jste vy ženy stejné. Chcete mít v životě jakousi jistotu," začne, přemýšlejíc nad tím, jak správně vyjádřit to, co má na mysli, aby jej Sakura špatně nepochopila. "ale já sám právě teď neznám odpověď na tvoji otázku a myslím, že nejvhodnější bude, když si o tom promluvíme později. Domluvíme tu schůzku, pojedeme na ni a poté si můžeme po cestě z města v klidu promluvit, času na to bude dostatek," nabídne jí poté náhradní alternativu. Konec konců k tomu, aby mohli řešit něco takového potřebují mnohem víc věcí, které nejdřív musí vyřešit a na kterých se musí hlavně shodnout jinak by to totiž moc smysl nemělo.
"To jsem cekala ze reknes..." odpovi a mlcky se uz na nej kouka
Přikývne, "myslím si, že odložit odpověď je to nejlepší, co teď můžu udělat, protože slíbit ti něco, co bych potom stejně nemohl dodržet by té důvěře zrovna moc nepomohlo, co myslíš?" podívá se na ni ve snaze jí alespoň malinko vysvětlit, co tím vlastně myslel. Neodpověděl jí protože by se snad snažil vyhnout odpovědi, to ne. Není žádný zbabelec a rozhodně nemá ve zvyku utíkat, a nebo něco podobného, ale jednoduše to poslední, co by právě teď chtěl je slíbit jí něco, co by nemohl splnit. Moc dobře totiž ví, co by potom mohlo následovat. Sakura by si mohla určité věci začít malovat na růžovo a nakonec by to nedopadlo jinak než velkým zklamáním, hádkou a nakonec by měl už nejspíš i o jednu starost méně, protože po tom by mu už nejspíš růžovláska jen tak nevěřila. "ale slibuju, že k tomuhle se ještě dostaneme," slíbí. Nakonec.. čím dřív tohle téma společně proberou, tím dříve bude otázka budoucnosti vyřešena. Nehledě na to, že ještě budou muset nějak pořešit, jak budou chtít vyřešit úplně celou situaci, ze které právě teď zrovna nějaké snadné a rychlé východisko nevidí ani v nejmenším. "co myslíš? Nebude lepší, když to zkusíš teď hodit za hlavu?" nadhodí poté.
"Hmmm jak chces..." Odpovi jeho stylem ale pam odvrati pohled k oknu a premysli proc to tenkrat neriskla a nesla oknem..
Na chvilku zavře oči a v duchu si napočítá do pěti. Upřímně řečeno čekal, že to takhle dopadne, ale to neznamená, že nedoufal, že se tentokrát bude mýlit. Pravdou je, že to chtěl nad víc než cokoliv. Nakonec se ovšem přeci jen stáhne a natáhne se k přikrývce, kterou přes Sakuru přetáhne a zakryje ji, aby jí nebyla zima. Skloní se poté k ní, ale svými rty se přitom těm jejím vyhne. Věnuje jí jen polibek na čelo a několik slov: "zajdu pro ten telefon," řekne poté načež se zvedne z postele a odejde do obýváku, kde popadne jak mobil, tak i lístek s číslem a s tím se vrátí zpátky načež mobil dá Sakuře, aby splnila to, co slíbila a dala svému otci vědět o schůzce, která by se měla ideálně konat dnes večer, aby se v Konoze nemuseli zdržovat o nic déle. Text smsky už přitom nechává na ní, aby tam napsala, co jen uzná za vhodné a on potom pomalým krokem přejde do koupelny, kde za sebou zavře. Sundá si ty kalhoty, které měl ještě na sobě a vleze si rovnou do sprchového koutu, kde na sebe pustí vodu, která je nejdřív až nepříjemně studená, že mu z ní přejede mráz po zádech a naskočí husí kůže, ale během několika vteřin se začne ohřívat a s tím i Sasuke, který začíná pomalu cítit, jak mu teplá voda pozvolna uvolňuje poměrně ztuhlé svaly.
Sakura jak to dopíše do určitého bodu tak musí chce nechtě na ně počkat aby se dohodli kde půjdou a aby to tam dopsala.. Tak položí mobil a zatím leží a přivře oči než se Sasuke vratí
V koupelně zůstane kolem deseti minut. Snaží si pokud možno co nejvíce vychutnat ten náhlý klid a uvolnění, který mu ta voda dopřává. Po chvíli, co měl oči zavřené, aby mu do nich nenatekla voda, je ovšem nucen je otevřít. Zamrká před sebe, skoro jakoby snad na něco zapomněl. Vypne vodu a s ručníkem kolem pasu vyleze ze sprchového koutu. Daleko nejde. Vezme si druhý ručník, se kterým si zlehka prosuší vlasy, aby mu z nich na zem nekapala voda a nezůstávaly po něm tak mokré ťapky na zemi, po kterých by se někdo mohl hezky zklouznout. Jakmile jsou jeho vlasy dostatečně suché, tak si je alespoň rukou upravý do předchozího tvaru. Otočí se poté k místu, kam si většinou odkládá oblečení a až v tu chvíli si uvědomí, že si vlastně nic na převlečení nevzal, a tak tedy jen s ručníkem kolem pasu vyjde zpátky do ložnice rovnou ke své skříni, kterou si otevře a mezitím, co hledá něco co by si mohl obléknout se koutkem oka podívá i na Sakuru, která vypadá, že tam nejspíš už stihnula i za tu dobu usnout. Právě to jej navede k myšlence jestli se tam náhodou nezdržel až příliš dlouho, ale když se poté podívá na digitální hodiny, co má na nočním stolku, tak se alespoň trochu uklidní, protože ještě stále tolik hodin není ani v nejmenším.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saruma Saruma | Web | 9. června 2017 v 14:29 | Reagovat

Moc povedený kousek, díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama