................Dílovky aktualně*

.....................Odpusť mi1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Legendary swords1.
.....................Škola strasti1.-2.-3.-4.-5.
.....................Kriminálník25.-26.-27.-28.-29.-30.-31.
.....................Skutečná láska1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Neobvyklá láska1.-2.-3.-4.
...............Force of commanders20.-21.-22.-23.-24.-25.-26.-27.-28.-29.-30.
.................The Beauty and the Beast23.-24.-25.-26.-27.-28.

..........................Spřátelení

....................Povídky na přáníZde

Chceš tady zveřejnit vlastní povídkuZde


.......................Naruto RPG Hra


.......................Pokémon rpg

......................RPG naruto nová generace

......................Bleach rpg

Kriminálník 19. díl

10. června 2017 v 10:00 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
A máme opět pokračování


Mayu - Sakura
Masumi - Sasuke

Sakuru má stále přivřené oči a přemýšlí dál zamyšleně, že ani nepostřehla Sasukeho návrat do ložnice.. Deku si přitom více k sobě přitáhne a dál čeká než přijde Sasuke



Když vidí, že Sakura je myšlenkami nejspíš skutečně někde jinde, tak se otočí opět čelem ke skříni a převlékne se do černých kalhot a tmavě modré košile, na které si pomalu zapne všechny knolíčky. Skříň poté zavře a ze země zvedne své triko, které tam předtím hodil a odnese ho ještě do koupelny, než se vrátí zpátky do ložnice a posadí se zamyšleně na postel. Všimne si, že má Sakura jeho mobil položený kousek vedle, a tak se pro něj natáhne. Všimne si, že text zprávy je rozpesaný a chybí tam již jen místo setkání, které tam tedy sám doplní a zprávu i odešle. Mobil si potom schová do kapsy a v tu chvíli mu pohled padne právě na Sakuru. Nemůže si pomoct, ale musí přiznat, že takhle vypadá vskutku rozkošně, a to nejen kvůli tomu, že je prakticky nahá, i když musí přiznat, že ta představa mu není tak úplně proti srsti. Po chvíli mu to tedy nedá a jednu ruku natáhne k její tváři, aby jí mohl z obličeje alespoň odhrnou pramínek vlasů, který mu zakrýval výhled na její krásnou tvář. Zapraví jí ho tedy za ucho, aby zůstal na svém místě a dál ji jen tiše pozoruje, aby ji náhodou neprobudil.
Sakura se trochu zamrvi jak ucítí dotek že se i k němu přitulí tak jak je jelikož stihla usnout a ve spaní se nějak stulí jak je to jen možné a dál zatím v klidu spí že i ve spanku jej jednou rukou objala
Chvilku ji jen mlčky pozoruje a poté nad tím jen zavrtí hlavou. "Já se z tebe zblázním... vážně se zblázním," zamumlá si tiše, spíše jen pro sebe tak, aby jej Sakura neslyšela a on ji tak neprobudil. Bokem se tedy opře o stěnu, aby se nemusel podpírat rukou a nechá ji, aby si z něj udělal provizorní polštář. Konec konců stejně nikam nespěchají, protože chtěli vyrazit až se setmí a zatím ani není tolik hodin. Myslel si sice, že tenhle čas stráví poněkud jinak, ale... ono všechno taky není jen na něm. Říká si, ale že je dobře, že si Sakura alespoň odpočine, protože cesta to bude dlouhá a časově nejspíš taky pěkně náročná. Navíc pokud nebude spát v autě, tak se s ní bude dál alespoň mluvit. Schválně se tedy rozhodne ji nechat spát a jednou volnou rukou jí trochu víc přitáhne přikrývku, aby jí nebyla zima a poté ji začne hladit po vlasech. Z pravidelného pohybu dolů se ovšem brzy malinko zasekne a po chvíli si už jen hraje s jejími vlasy, které si jemně namotává na prst, poté je pustí a celé to opakuje pořád a pořád dokola skoro jakoby ho na tom něco fascinovalo.
Spí ještě nějakou dobu asi přibližně tak hodinu když se začne u Sasukeho mrvit a pomalu se probudí... Unaveně zvedne hlavu a koukne na Sasukeho a pomalu se pohne tak aby ho mohla obejmout kolem krku s omotanou trošku dekou a zakouká se mu do očí
Neusnul, i když za tu dobu, co u něj Sakura poklidně ležela se jaksi zamyslel, takže její náhlý pohyb jej dosti nešetrně vytrhl z jeho myšlenek. Nechápavě se na ni podívá, ale obejmout se od ní nechat. "Copak?" promluví po chvíli, když si uvědomí, co se děje. Jednou volnou rukou, kterou měl předtí zapletenou v jejích vlasech ji obejme kolem pasu. "Růženka se probudila?" vydechne a upřený pohled jí opětuje. "Bylo na čase, pomalu jsem si říkal, že bych tě měl probudit," řekne po chvíli, i když to není tak úplně pravda. Nad tímhle nepřemýšlel ani v nejmenším, i když Sakura byla skutečně předmětem jeho myšlenek. Vlastně jakoby snad dokázal poslední dobou myslet na někoho jiného než na ni. Dostala se mu pod kůži, i když ještě stále nepřišel na to, jak je to vůbec možné... jak je možné, že se jí podařilo to, co ještě nikomu jinému před ní. "Odpočinula sis?" zeptá se jí poté pro změnu, i když to, že je o poznání odpočatější jí může jasně vyčíst i z tváře, která nyní postrádá jakékoliv známky únavy. Nakonec je to on, kdo přeruší jejich oční kontakt tím, že svou hlavu více skloní a obličej si zaboří do jejích vlasů. "Měli bychom jít," vydechne na znamení, že by se nejspíš měla jít nachystat i Sakura.
"Už? Mě se ale nechce..." A drží se ho že jej nechá at je tak jak je a jemně ho hladi po zádech jak jí ruce zklouzli... "Nebudeme tam dlouho že ne?"
"Hmmm" zamumlá s přivřenýma očima. Víc než kdy předtím si teď uvědomuje, jak moc jej vůně jejích vlasů rozptyluje a znemožňuje mu racionální myšlení. Právě proto se od ní malinko odtáhne, "záleží na tom, jak to půjde, ale... všechny věci už vezmeme s sebou, nebudeme se sem již vracet," řekne potom. Sakura to má rozhodně jednodušší už jen v tom, že má vlastně sbaleno. On na tom bude muset ještě zapracovat, "Nemůžu ti říct, jak to půjde, ale ani já se tam nechci moc zdržovat," dodá poté. Bohužel se obává, že Sakuřin otec nebude zrovna chtít svou dceru pustit, ale tohle už je věc, kterou budou řešit až ta situace nastane. "tak pojď... ať to máme rychleji za sebou," vydechne a pomalu se od ní odtáhne, "koupelna je támhle... když budeš potřebovat..." kývne poté hlavou k jedněm dveřím zatímco se zvedne, aby si mohl pobalit ještě další dosti potřebné věci, bez kterých by se neobešel. Ani on se sice ještě nevybaloval po jejich výletu, ale... jsu i věci, které si tam sebou nevzal a právě ty teď musí dobalit.
"Počkám až si to dobalíš nebo chceš spíš pomoct? A oblékne se a pak vyleze za ním a chytí ho za ruku... "Nebo si mám ještě lehnout než si to doděláš
Otočí se na ni a zavrtí nad tím hlavou. "Ne, není potřeba, sbalím se... je to jen několik drobností, nic velkého," řekne poté. "Pojedeš takhle?" zeptá se jí poté a sjede ji pohledem. Ne, že by proti tomu snad něco měl, ale nepřijde mu to zrovna dobré do toho počasí. "Je tam chladno... navíc budeme... no řekněme, že teplo tam nebude, tak aby ti nebyla zima," dodá poté načež se jí jemně vykroutí z jejího sevření a jde si pro nějakou prázdnou tašku, do které si přibalí ještě některé do oblečení. Všechno to odnese na chodbu a položí to k tašce, kterou tam předtím přinesl Sakuře. Rovnou na sebe přitom hodí svou koženou bundu a vrátí se za ní do ložnice. "hlavně si tady nic nezapomeň," dodá poté a ještě jednou se nakloní ke skříni. Tentokrát tam ovšem hledá něco mnohem déle. Nakonec odtamtud vytáhne menší sportovní tašku, kterou taktéž odnese do předsíně, kde ji opatrně odloží na zem. Vrátí se už potom jenom do obýváku, kde přejede prstem po několika knihách jakoby něco hledal. Nakonec za ně strčí ruku a vytáhne zbraň, kterou si schová za opasek a otočí se čelem k chodbě. "připravená?"
"Jo.. popripade se dooblecu u tebe v aute..." Zavola a pak jde za tebou.. "S cim ti muzu pomoct?" Doda kdyz vidi kolik veci bere
"Jak myslíš," řekne poté a několika kroky přejde na chodbu, "no pokud máš všechno, tak můžeš pomalu jít ven před dům a počkat na mě u auta, vezmu to, není potřeba, aby ses s tím tahala," řekne poté. Z jeho hlasu jde jasně poznat, že jakékoliv námitky u něj nepřicházejí v úvahu. Přejde tedy do předsíně, obuje se a počká než Sakura skutečně vyjde ven i s kabátem, aby mu nezmrzla, vezme poté věci, které vynosí za dveře a potom zamkne ten byt. Klíče si schová do kapsy a spolu s taškami se rozejde po schodišti dolů. Má u toho alespoň na kratičkou chvilku čas přemýšlet a je pravda, že se u hlavou honí dost podivných věcí. Z celého toho odchodu má poněkud smíšené pocity, ale... na druhou stranu cítí jakoby skutečně dělal správnou věc. Právě díky tomu nad tím už ani víc nedumá a když vyjde ven, tak složí tašky k autu. Odemkne ho, aby mohla Sakura nastoupit a otevře si kufr. Oddělá přitom svrchní desku, pod kterou vloží menší sportovní tašku a poté dá tu desku. Na ni poté dá zbytek tašek a s tím kufr zavře. Když se ujistí, že je dobře zavřený, tak auto obejde a sedne si na místo řidiče. "Připravená?" zeptá se a koutkem oka se podívá na Sakuru.
"Jo kdyz uz si tady.." rekne a nakloni se k nemu... "vis ze te mam cim dal radeji?" A na chvili ho obejme a pak se nakloni tak aby ho polibila a nasledne se posadi aby videla na cestu
Sjede ji pohledem se zdviženým obočím v tázavém výrazu. Neví, co to do ní tak najednou vjelo, ale jen nad tím pokrčí rameny a svůj pohled stočí k silnici. Nastartuje a rovnou vyjede. Nemají to sice nijak daleko, takže spěchat rozhodně nemusí, ale i tak si říká, že bude lepší, když tam budou o něco dříve než právě naopak, pozdě. "To říkáš teď," řekne po chvíli zamyšleně. Docela by jej zajímalo, jak by asi Sakura reagovala, kdyby věděla naprosto o všem, co v životě udělal... už teď si umí představit ten znechucený pohled, ze kterého mu přeběhne mráz po zádech. "Přemýšlela si nad tím, co mu řekneš? jestli vůbec něco..." nadhodí poté. "Nevím, jak to dopadne, ale je dost možné, že je to jedna z tvých posledních možností se s ním vidět než... než odjedeme," řekne poté s pohledem upřeným před sebe. Neví jestli odjedou, nebo kam... ale ví, že pokud by skutečně odjeli, tak se sem dlouho nevrátí. "Pokud si s ním budeš chtít určité věci vyříkat... no... měla by si nad tím alespoň popřemýšlet, dokud není pozdě," nadhodí poté, aby nad tím Sakura přemýšlela. Navíc... z toho, jak to mezi nimi ted je nemá úplně nejlepší pocit, skoro jakoby se bál, že jim to všechno ještě zkomplikuje.
"Nebudu s ním mluvit... Nemám sebemenší důvod.. Jen jsem napsala cos chtěl a to pro mě skončilo..." Řekne a dál se kouká na to kam se vůbec jede..."Navíc si říkal že mi cestou něco povíš
"Ehm...?" podívá se na ni malinko nechápavě, "teď úplně nevím, na kterou věc tak úplně narážíš," dodá potom. Při tom balení úplně na nějaký ten svůj slib zapomněl, "ale jsme skoro tady tak spíš až budeme odjíždět... ono to nejspíš bude na delší vyprávění," řekne s pokrčením ramen. Ne snad, že by jí to nechtěl říct to ne, ale chce na to mít klid, aby něco nezačali řešit a potom kvůli tomu nemuseli skočit hned zase na něco jiného. "Navíc si to stejně chtěla mít pokud možno co nejdřív za sebou, ne?" podívá se na ni poté, když zastaví na velné prostranství mezi budovami, které v minulosti nejspíš sloužili jako sklady. Právě teď je ovšem funkčích jen velmi malá hrstka. Na většině z nich jsou namalované grafiy, rozbitá okna a mnoho další nehezky vypadajících věcí, které lidi spíše odstrašují. Ne nadarmo je tohle zrovna za část města, kam obyčejní lidé nechodí, pokud ovšem nejsou velcí blázni a rádi hazardují se životem. "jsme tady," oznámí poté načež vystoupí z auta a jde Sakuře otevřít dveře. U toho se přitom rozhlíží po okolí, "vypadá to, že jsme tady nejspíš první," dodá poté.
"Aha ale já se s ním nechci vidět fakt tam musím taky...." A vystoupí s auta a zůstává u něj... "Nebo mě tu chceš s ním nechat a jít pryč
"Přesně tak," podívá se na ni se smrtelně vážným výrazem ve tváři, " o tohle mi taky celou tu dobu šlo... proto jsem ti taky sliboval, že se nic takového nestane," zavrtí nad tím hlavou. Samozřejmě nic z toho nemyslel vážně, "poslouchej mě, Sakuro... copak by mi pomohlo kdybych tě tady nechal? Nepřemýšlíl. Jsi jako malé dítě, co si dělá co chce. Utekla by si a s největší pravděpodobností bych ti potom za pár dní mohl jít jen na pohřeb, takže... řeknu ti to ještě jednou, ale už naposledy. Nenechám tě tady, pokud to nebudeš sama chtít," zdůrazní pečlivě každé slovo a jemně ji pohladí po tváři. "Nemusíš se bát" uklidní ji a jakmile zamkne auto, tak Sakuru jemně obejme kolem pasu a spolu s ní vkročí do jedné z budov která stojí naproti jeho auta. Vejde dovnitř do velké prostorné místnosti, která je plná nějakých prázdných beden. Právě u jedné se zastaví a zády se o ni opře načež si Sakuru přitáhne k sobě, aby jí skutečně nebyla zima, protože venkovní teplota není zrovna moc vysoká a nechce, aby se nachladila, i když má na sobě kabát.
Nechá se přitisknout a i si o něj opře hlavu a přivře oči. Vždycky jak je u něj takhle blízko se cítí v bezpečí... "Kdy tu budou nechci tu být dlouho už teď je to tu hrozný
"Já vím," šeptne a pomalu přitom přikývne. On tohle místo sice nevnímá zase jako tak hrozné už jen kvůli tomu, že je zvyklý se pochybovat přesně na místech jako je tohle. "bude to chvilka..." dodá. Sám v to doufá, že i když je mu jasné, že nejspíš bude následovat dlouhé přesvědčování, aby Sakura zůstala a nikam s ním nejezdila. Sám totiž předpokládá, že její otec si už musel zjistit, co je Sasuke zač. Už jen právě kvůli tomu plesu, kde je spolu vlastně viděl. Netrvá dlouho a brzy je slyšet, že ven před budovu přijelo i několik dalších aut už jen podle toho kolik dveří se zavírá. Dveřmi, kterými ovšem přišli i oni vejdou jen tři muži přičemž dva z nich zůstanou stát kousek ode dveří a pouze jeden si to namíří k Sakuře se Sasukem. Po několik dalších krocí Sasuke v jeho tváři rozpozná Sakuřina otce. Ani nedoufal, že by snad mohl přijet sám. Nečekal to. "Sakuro..." osloví svou dceru s upřímnou úlevou v hlase, že ji vidí živou s zdravou. Na Sasukeho se už ovšem zase tak nadšeně nedívá. Právě naopak. Kdyby mohl zabíjet pohledem, tak Sasuke už pravděpodobně bude jeho další obětí. "Proč si mě sem volala? děje se snad něco?"
Sakura se na něj ani neotočí. "Řekni mu to sám Sasuke..." A zůstává u něj jelikož s ním opravdu nehodlá mluvit... Cítí se tu opravdu divně a i nesvá už jen s toho jak to tu vypadá
Sasuke to nijak nekomentuje. Nechce teď opět rozvádět svou přesvědčovací debatu na téma, že by se se svým otcem měla udobřit. Pochopil totiž, že na tohle musí Sakura přijít sama a pokud se tak nestane, tak jednoduše ne. On sám do toho nemůže nijak zvlášť zasahovat. "Uchiha Sasuke, že ano?" Osloví jej Sakuřin otec ještě předtím než se na slovo zmůže samotný Sasuke. "Pochopil jsem, že mi nejspíš chceš dělat určité věci na truc, ale..." zavrtí nad tím hlavou, "Ruce pryč od mé dcery... má na víc než se zahazovat s nějakým kriminálníkem s pochybnou pověstí a černou minulostí," řekne poté přímo k Sasukemu. Ten mírně přimhouří oči. Co se týče urážek na svou osobu, tak je na ně již zvyklý, a tak by se dalo říci, že s ním jeho slova nai nehla. "Nedržím ji," pokrčí nad tím rameny, "Je to její volba, ne moje že je právě tady. K ničemu jsem ji nenutil... a vlastně jsem ani nemusel," řekne poté klidně. "navíc právě teď to nejsem já, kdo ohrožuje život vaší dcery," dodá poté. Ví, že se nachází na tenkém ledě a musí pečlivě volit slova, ale... přesto všechno si tuhle poznámku odpustit nemohl.
Sakura je zatím mlčky poslouchá ale Sasukeho se stále pevně drží. Nechce mezitím do toho zasahovat jelikož chce vědět jak to vyřeší mezi sebou oni dva sami aniž by musela něco říkat právě ona
"Co prosím?" Zareaguje na to Sakuřin otec poměrně nechápavě, ale z části i dosti podrážděně jakmile mu dojde, že Sasuke musel narážet jen a pouze na něho. "Někdo usiluje vaší dceři o život a já předpokládám, že to má co dělat s vámi a vaším... řekněme koníčkem," pokrčí nad tím rameny. "Jak můžu vědět, že si tohle všechno jenom nevymýšlíte a že jsou vaše informace spolehlivé?" zeptá se ho poté na to. Přeci jen se za ty roky již naučil, že důvěra je něco, co se do jeho branže rozhodně nehodí ani v nejmenším. "Jednoduše... tenhle úkol byl svěřen mě," odpoví mu na to Sasuke lhostejně. Jasně teď může vidět, jak se ten naštvaný pohled v jeho očích jetě více prohloubit a s největší pravděpodobností, kdyby tam s ním nebyla i Sakura, tak by to všechno nabralo velmi rychlý spád. "Co chcete?" zeptá se jej s pečlivě kontrolovaným hlasem a pohlédne přitom na svou dceru, ani za mák se mu nelíbí, jak se k němu tiskne. Nevěří mu. Ostatně... jediné, co jej teď napadá je, že to musel udělat schválně, aby si ji získal. "Je to jednoduché... chci ochránit vai dceru od těch,co po vás jdou. Nechal jsem ji, aby vás sem pozvala z jednoho prostého důvodu... a to z toho, že chci, aby jste si zametli před svým prahem. Ochráním vaši dceru ale myslím, že o své nepřítele byste se měl postarat vy sám," řekne poté. Rozhodně by mu ulehčilo práci, kdyby to její otec skutečně udělal.
Stále je dál poslouchá ale pak jí to nedá a jak je u něj jen se otočí... "Má pravdu.." Řekne a stojí pořád u Sasukeho a drží.. "Kdyby mi chtěl ublížit tak by to už dávno udělal navíc by nechtěl abych psala kdyby mu na mě nezáleželo... Je mi jedno co je Sasuke zač, ale vím za tu dobu jaký je... Ne každý má dobrou minulost a ty máš co říkat když vlastní rodině lžeš..." Dodá a chytí se pevněji Sasukeho
"Sakuro, o tohle tady ale nejde, nemáš nejmenší ponětí, co je ten muž zač... ostatně... věř mi, že jinak by si naprosto změnila názor, ale to, že si tě takhle namotal na prst," zavrtí nad tím hlavou. Naštěstí jeho dcera byla vždy jedna z těch, co si na kluky kolem sebe dávala dost dobrý pozor na to, aby musel řešit nějaké potencionální nápadníky... až do teď. Neví, co takového se změnilo, a nebo co jí ten Sasuke nakukal, že se chová takhle, ale jedno ví jistě. Nemůže to nechat jen tak. "Nemáte sebemenší důvod mi věřit, ale... myslím, že i vám dojde, stejně jako již Sakura řekla, že kdybych chtěl, tak by mi nedělalo nejmenší problém ji zabít. Víte o mě, jistě jste si mnoho informací již zjistil, tak i víte čeho všeho jsem schopen," řekne poté, aby potvrdil, že to, co řekla Sakura je pravda. "právě teď mi ovšem nejde ani tak o vaši dceru nebo o vás... či o cokoliv jiného a řekl bych, že i vy byste se měl soustředit na to, aby se nikdo vaší dcery ani nedotkl..." řekne poté naprosto vážně. "konec konců... je to vaše dcera, vaše rodina," vydechne se zvláštním podtónem v hlase, který ovšem ani Sakuřin otec nedokáže identifikovat.
"Ale vím a je mi to úplně jedno jelikož mě nikdy neublížil naopak mi vždy pomohl aniž bych to věděla.. Navíc by sis měl ty hlídat koho máš u sebe jelikož kdyby nebyl Sasuke tenkrát se mnou na pokoji jak jsem měla dovolenou tak mě jeden s tvých idiotu zabil a ani bys to nevěděl... Nevím kdo to je a je mi too úpřimně jedno ale víc věřím Sasukemu než tvým lidem od té doby.. Kdysi jsem jim věřila ale už ne.." A radši se přitulí k Sasukemu jelikož jí tam začíná být zima
Sasuke to původně chtěl nechat jen tak mezi nimi, ale když si všiml nechápavého výrazu jejího otce, tak mu to přeci jen nakonec nedalo a musel jí to říct, protože si uvědomuje, že Sakura si zaslouží to vědět. " V tomhle svému otci trochu křivdíš," řekne po chvíli a podívá se přitom na Sakuru, kterou opět jednou rukou obejme, "ten muž, co přišel nebyl od tvého otce, ale... to je složitější a na delší vypravování. Myslím, že to řekl jenom proto, aby si mu věřila a chtěla s ním mluvit o samotě," pokrčí nad tím rameny. Tohle je scénář, který mu dává smysl snad ze všeho nejvíc navíc... není zase tak složité si pozjišťovat informace o jejich momentálním stavu, který v rodině mají. "Sakuro poslouchej mě, chápu, že si na mě ještě stále naštvaná za to, že jsem ti nic neřekl, ale... nechci, aby se ti něco stalo. Pojď se mnou, můžeš zůstat o mě, nic se ti nestane a budeme mít alespoň možnost si to všechno v klidu vyříkat, ano?" nabídne jí, doufajíc, že jeho nabídku přijme. Konec konců pro něj to vždy bude jeho milovaná dcera, za kterou by dal klidně i vlastní život a právě proto chce, aby byla v bezpečí.
"Ne nejdu i když by nebyl od něj nejdu k tobě nemám proč... Jestli to chceš vysvětlit tak teď jelikož já k tobě už nejdu nemám sebe menší důvod...." Odpoví a víc se přitulí k Sasukemu
"Jde mi jen a pouze o tvé bezpečí, jestli je pravda, co tady říkáte, tak je to mnoehm větší problém. Nemusí to být jen jeden člověk, ale rovnou celá organizace, konkurenci," řekne načež se odmlčí. Právě tahle informace Sasukeho zaujme, a tak využije chvilkového ticha na svou otázku: "Víte o někom, kdo by něco podobného mohl chtít?" zeptá se ho. "Copak vy to nevíte?" oplatí mu Kizashi otázkou, "Nemám za úkol se ptát," odpoví mu na to s pokrčením ramen. "Samozřejmě má jisté tipy, kdo by to asi tak mohl být, ale... je to skoro jako hledat v kupce sena... nikdo za sebou nenechá přímé důkazy," pokrčí nad tím rameny tentokrát on. "nebude to jednoduché... a proto bych byl raději, kdybych měl svou dceru pod dohledem. Myslím, že i vy musíte uznat, že u mě by byla ve větším bezpečí. Je sice hezké, že ji chcete ochránit, ale lidé, prot kterým stojíte se neštítí vůbec ničeho... a nemyslím si, že jeden člověk, i když se jedná o vás, by na to mohl stačit" odmlčí se a poté se otočí nasvou dceru. "tím, že půjdou se mnou můžeš zachránit nejen svůj život," dodá poté. Naráží na to, že jestli se něco stane, tak se klidně může stát, že Sakura o Sasukeho přijde.
"Ne nejdu já ti nevěřím..." Odpoví mu a Sasukeho se stále drží... "Můžeš být vůbec rád že jsem na tebe promluvila... Sasu pojďme už odsud.. Říkal si že tu dlouho nebudeme...." Šeptne a Stulí se a trochu střepne zimou
"Jsi stejně tvrdohlavá jako tvoje matka," zavrtí nad tím hlavou její otec, i když s jemným úsměvem na rtech. Vidí ve své dceři její matku, právě teď mnohem víc než kdykoliv předtím. A právě protože ji znal tak dobře, tak je mu jasné, že Sakura s největší pravděpodobností svůj názor jen tak nezmění. "Dobře," rezignuje nakonec. Přeci jen ji násilím odtáhnout nemůže, je mu jasné, že by tím stejně vůbec nic nezmohl. "pokud je to to, co chceš... ale mysli na to, že je to pořád tvůj domov a můžeš kdykoliv přijtí. Kdykoliv," zdůrazní poté, doufajíc, že alespoň tohle si jeho dcera vezme k srdci. "tak nějak jsem si myslel, že to takhle dopadne a proto jsem ti přenesl tohle," řekne poté a z vnitřní kapsy svého kabátu vytáhne bílou obálku, kterou předá Sakuře. Mohla by ji sice roztrhat, ale upřímně doufá, že ji zastaví její jméno, které je tam ručně nadepsané, ale ne jeho rukou, nábrž rukopisem její matky, který se od toho jeho podstatně liší už jen tím, že ženy mají po většině mnohem úhlednější rukopis než ženy. "chtěla, aby si to dostala... a vzhledem k tomu, že pravděpodobně odjíždíš, tak si myslím, že je na tohle nejlepší doba," odmlčí se, "opatruj se, holčičko," řekne poté a pohledem ještě sjede Sasukeho jakoby mu jasně dával najevo, že jestli se jí cokoliv stane, tak si jej najde. Poté se otočí a pomalým krokem vykročí zpátky ke svému autu.
Nechápavě se podívá na tu obálku a následně na Sasukeho... "Co tam muže být?" A dál na to kouká a tak to otevře.. Vytáhne a rozloží tak aby to mohl i Sasuke vidět a přečíst si to
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saruma Saruma | Web | 11. června 2017 v 15:35 | Reagovat

Výtečné, jako vždy skvěle napsané :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama