................Dílovky aktualně*

.....................Odpusť mi1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Legendary swords1.
.....................Škola strasti1.-2.-3.-4.-5.
.....................Kriminálník25.-26.-27.-28.-29.-30.-31.
.....................Skutečná láska1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Neobvyklá láska1.-2.-3.-4.
...............Force of commanders20.-21.-22.-23.-24.-25.-26.-27.-28.-29.-30.
.................The Beauty and the Beast23.-24.-25.-26.-27.-28.

..........................Spřátelení

....................Povídky na přáníZde

Chceš tady zveřejnit vlastní povídkuZde


.......................Naruto RPG Hra


.......................Pokémon rpg

......................RPG naruto nová generace

......................Bleach rpg

Kriminálník 20. díl

12. června 2017 v 10:30 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
A máme opět pokračování


Mayu - Sakura
Masumi - Sasuke

'Moje nejdražší holčičko, pokud čteš tenhle dopis, tak tady již nejsem, abych ti tohle všechno mohla říci sama. Ani nevíš, jak moc bych chtěla být teď s tebou a všechno tohle ti moci říct osobně... vždy jsem toužila potom vidět tě vyrůstat a sledovat, jak se z tebe stává krásná mladá žena, kterou nyní jistě jsi. Jenže osud tomu chtěl jinak. Věřím, že tvůj otec z tebe jistě vychoval ambiciozní mladou dámu, která si jde tvrdě za svým. Navzdory tomu, že tam teď nemůžu být, abych to viděla na vlastní oči, tak jsem si jistá, že si umíš jít tvrdě za svým, ostatně tohle máme v rodině. Tenhle dopis jsem se ti rozhodla napsat krátce poté, co jsem se dozvěděla moji konečnou diagnózu.

Nedávno ti byli čtyři roky a já moc dobře vím, že je ještě příliš brzy na to, aby si pochopila, jak to ve světě chodí a proč tady s tebou již brzy nebudu moct být abych tě podporovala. Věř mi, ale že ať už jsi nyní kdekoliv a děláš cokoliv, tak jsem na tebe velmi pyšná. Když ses narodila, tak si pro nás byla s tvým otcem ten největší a nejůžasnější dárek, který nám život mohl dát. Od svatby s tvým otcem jsem si nemyslela, že bych snad mohla být šťastnější, ale ty si mi ukázala pravý opak. Vím, že tvůj otec má jisté mouchy a to nejen kvůli jeho paličatému chování, ale taky vím, že by udělal naprosto všechno proto, aby tě ochránil. V tomhle mu věřím a doufám, že ty budeš také. Holčičko moje, mysli na to, že v životě není nic důležitějšího než rodina... a právě proto nikdy nesmíš nikomu dovolit, aby se ti snažil nakukat cokoliv jiného, protože neexistuje silnější láska než ta, která spojuje rodiče a dítě. Je mi jasné, že pokud si alespoň z poloviny po mě, tak musíš mít zástupy chlapců, kteří se snaží získat si tvou pozornost, ale buď opatrná a nedej jen na nějaká slova. Bohužel v současném světě je mnoho lidí, kteří vlastně ani skutečný vztah nehledají a navzdory tomu, že se musíš poučit z vlastních chyb a přála bych ti, aby ti nikdo nikdy srdce nezlomil, tak stejně jako ostatní vím, že i tohle je nedílná součást tvého života. Přesto doufám, že jednou najdeš někoho, kdo tě bude činit tak šťastným, jako tvůj otec mne. Mohla bych ti tady psát klidně celé hodiny a i tak by to nebylo úplně vše, co jsem ti kdy chtěla říci, protože... copak někdy mohou matce dojít rady pro její dceru? Vím, že jsi paličatá a navzdory tomu, co ti kdokoliv řekne, tak si vždy uděláš to, co sama uznáš za vhodné. Ostatně tohle máš po mě. S důvěrou buď ale opatrná. Svět, ve kterém žijeme rozhodně není pohádka, obzvlášť ten, do kterého jsme tě s tvým otcem přivedli. Vím, že může být těžké pochopit důvody proč tvůj otec dělá právě to, co dělá, ale je to dobrý člověk. Vím to... nikdy nedovol, aby tě názory ostatních zmátly a kvůli nim si na někoho zanevřela. Vždycky poslouchej svoje srdce navzdory tomu, jak těžké to může být. Vím, že není fér, že jsem tě musela opustit již takhle brzy a sama pevně doufám, že se ti za ty roky nevytratily veškeré vzpomínky na chvíle, které jsme spolu mohly strávit. Vždycky tě budu milovat Sakuro... ať se stane cokoliv vždycky budu s tebou a budu na tebe dohlížet. Nezapomínej na to. Miluju tě. S láskou, tvoje máma.' Jakmile Sakura dopis otevřela, tak z něj vypadl i ještě jeden papírek, pro který se Sasuke sehl a na moment se zarazil, když si všiml co to je. Poté ovšem neváhal a podal jej Sakuře, protože ví, že patří jí.
Podívá se na to co jí podává... Když uvidí fotku tak si jí schová... "Asi se mě snaží přes tohle to udobřit.. Dojemné, ale i neférové používat k tomu mámu..." Šeptne a koukne na Sasukeho
Sasuke ji chvilku mlčky pozoruje, "víš... neznám tvého otce, ale jestli byl tohle dopis od tvé matky, tak si nemyslím, že by měl nějaké postranní úmysly. Asi si uvědomil, že se tě chystám odvést pryč, aby si byla v bezpečí, protože tady je to až přiliš nebezpečné," odmlčí se, "nejspíš tvoje matka chtěla, aby si ho dostala... a takovéhle věci není nejlepší posílat poštou už jen kvůli tomu, že by se to mohlo přečíst a myslím, že na to je to až moc cenné," řekne. Všiml si v jejím výrazu, že ji ta slova, která tam jsou napsaná jen tak nenechala chladnou a nejspíš i z toho důvodu si to nečetl. Domnívá se totiž, že je to něco, co by mělo zůstat jen mezi Sakurou a její matkou. "Co uděláš je na tobě... jestli chceš jít za ním, tak jdi... držet tě nebudu, ale přemýšlej rychle než odjede," řekne poté, "a než z tebe bude rampouch," dodá poté načež se pomalu napřímí. Říkal jí sice, aby se oblékla, ale teď už s tím stejně nic nenadělá, "půjdeme odsud... mezitím můžeš přemýšlet, jak s tím naložíš," řekne poté a počká než vykročí i ona, aby se společně mohli odebrat zpátky k autu a poté i na delší cestu, která je ještě dneska čeká. Sám Sasuke má z toho rozhovoru, který tady proběhl poněkud smíšené pocity. Neví proč, ale tak nějak čekal něco trochu odlišného... i když by měl být rád, že to dopadlo zrovna takhle, tak mu na tom přeci jen něco nesedí.
"Pujdeme musim si to vsechno urovnat.. nemuzu mu jen tak odpustit kvuli tomu co je v dopisu... tak kam pujdeme reknes mi to uz kam nas vezmes
"myslím, že tohle po tobě ani nikdo nechce, ale víš, že potom bude mnohem těžší se vracet, když už vyjedeme... uvědomuješ si to doufám, že ano?" podívá se na ni a na chvilku se odmlčí, "uvidíš.. sám ještě nevím kam přesně pojedeme, mám pár tipů takže bych to asi nechal na náhodě a uvidíme kam až se dostaneme," řekne poté. Nějak zvlášť na tom stejně nezáleží. To nejhlavnější právě teď je, aby dostal Sakuru pokud možno co nejdál od Konohy a od lidí, kteří mají chuť jí ublížit. Ví, že schovávat se, a nebo utíkat stejně nemůžou do nekonečně, ale doufá, že alespoň chvilku jim to vydrží, alespoň než budou vědět, co a jak. Spolu s ní tedy vyjde ven z budovy, kde je ofoukne chladnější vítr. Všimne si, že všechna auta tam ještě pořád stojí, ale nějak zvlášť velkou pozornost jim stejně nevěnuje. "stejně nezůstaneme jen na jednom místě takže... myslím, že toho nacestujeme docela dost," řekne poté. Ani neví jestli se na to těší, a nebo právě naopak. V konečném důsledku je mu to asi poměrně jedno už jen kvůli tomu, že on byl už na hodně místech, a tak to pro něj není vůbec nic nového, a nebo neobvyklého.
"Vim to ale musim si to promyslet a jen tak rychle to nebude... tak jsem zvedava kam pujdou.. "nepujdeme jeste na par dni do tokia.." A koukne na nej
"Tokio je asi to poslední místo, ve kterém by se ses teď měla... no ve kterém by si teď měla být," řekne poté a zavrtí nad tím hlavou. Úplně se mu ten její nápad nelíbí. "Tak... až budeme vědět víc, tak bude možné něco takového zvážit, ale prozatím bude lepší, když se budeme od těch větších měst držet dál...alespoň prozatím," řekne poté a na dálku odemkne auto, u kterého ji následně otevře dveře na straně spolujezdce. Nechá ji, aby se posadila a potom dveře zase zavře. Ostatním, co tam ještě stále jsou, nevěnuje ani sebemenší kousek pozornosti, a tak obejde auto, sedne si na místo řidiče a jakmile nastartuje, tak ihned zapne topení, aby se Sakuře udělalo trochu tepleji. "Ale jedno mi věř, když ještě chvilku vydržíš, tak nakonec se jistě dostaneš i na jiná.místa... na větší a mnohem zajímavější místa a to nejen tady v Japonsku," řekne poté a podívá se na ni. "Prozatím to ale budeš muset vydržet..." řekne a natáhne k ní ruku a jemně ji pohladí po paži. Poté svou ruku dá na volant a následně tedy vyjede zpátky ven na silnici, aby mohli vyjet ven z Konohy a konečně se trochu někam posunuli. Navíc i on by měl již začít něco dělat, aby se to konečně vyřešilo a mohl dostát i zbytku svých slibů.
"Tak jo ale nebude to trvat dlouho že ne?" A dá si na chvíli na jeho ruku tu svojí a kouká ven z okna... Mlčky pozoruje cestu a u toho přemýšlí
"Ta cesta nebo?" podívá se na ni, "ta cesta bude trochu delší, místo kam jedeme sice není zase tak daleko, jak by bylo vhodné, ale... není to ani blízko. Navíc se mi nechce brát to přes hlavní silnice," řekne poté už čistě jen ze svého vlastního rozmaru. Nepředpokládá, že by je snad právě teď někdo sledoval, ale jistota je přeci jenom jistota a právě teď zase nějak moc nespěchají. "Ale kdyby si chtěla, tak si můžeš klidně ještě lehnout a trochu se prospat, vzbudil bych tě až bychom byli na místě," navrhne jí poté. Jejich první zastávka není zase až tak daleko a počítá s tím, že někdy v noci by tam měli být a potom by si mohli odpočinout trochu více a oba dva. "nebo jestli si chceš místo spánku raději povídat," řekne poté s pokrčením ramen. V konečném důsledku mu na tom ani tak nezáleží, protože on je schopný se na řízení soustředit v prakticky jakýchkoliv podmínkách. Navíc je mu jasné, že Sakura nejspíš nějaké ty otázky už dávno má nachystané v hlavě, ale skoro jakoby čekala na vhodnou chvíli, kde se s nimi vytasit a vybalit to na něho. Ne snad, že by jí to měl za zlé už jen kvůli tomu, že ani on by nemohl věřit někomu o kom neví prakticky vůbec nic.
'Slibil si mi ze mi cestou vsechno vysvetlis at o tom co se deje a to jak to bude mezi nama.." pripomene mu to
"Pravda," přikývne. Přesto si dává trochu načas než pomalu začne. "Tak prakticky jsem ti ohledně toho, co se děje už všechno řekl... víš proč odjíždíme a upřímně plán prozatím žádný nemám. V první řadě je nejdůležitější zjistit, co jsou zač ti, kdo si tohle všechno objednali. Jakmile to zjistím, tak budu moct podniknout příslušné kroky bohužel... teď je jen málo způsobů, jak to zjistit s jistotou a upřímně... většina z nich je dosti zdlouhavá, až na jeden," odmlčí se. Ani ho raději nezmiňuje, protože něco takového nemá v plánu zkoušet ať už by se dělo cokoliv. "takže tohle hold chvilku zabere," pokrčí nad tím rameny. Přemýšlí přitom nad druhou částí její otázky. "Vím moc dobře, co by si ode mě chtěla slyšet," řekne po chvíli a letmo se na ni podívá než pohledem uhne zase zpátky k silnici před sebou. "už jsi slyšela jaký sem... jak to mám se vztahy, obzvlášť s těmi vážnými, kterých... no zrovna moc nebylo. Nechci ti nic slibovat, protože ať už to mezi námi dopadne jakkoliv, tak tady není žádná záruka, že se to všechno nakonec nerozpadne," odmlčí se. "nedivil bych se tomu.. oba dva žijeme v trochu odlišných světech a zatímco ty si ta, kdo pomáhá lidem já dělám pravý opak. To poslední, co byc teď chtěl je tě do tohohle všeho zatáhnout ještě víc než tam už jsi," vydechne.
"Bohuzel tohle uz neznenime... zalezi i hlavne na tobe co ty sam chces od zivota..." rekne a koukne na nej... "ty zase vis muj nazor co si o tom myslim... a myslim ze to mlidne risknu kdyz by to znamenalo byt ti aspon nejak na blizku
Zavrtí nad tím hlavou, "nemáš nejmenší ponětí, co říkáš," vydechne naprosto vážně. "není to jen o tom být se mnou... říkáš mi, že souhlasíš... že chceš být se mnou za každou cenu, ale co o mě vlastně vůbec víš Sakuro? Víš jen to málo, co jsem ti řekl... jak mi můžeš věřit, že jsem ti nelhal?" podívá se na ni a nechá tu otázku jen tak volně viset ve vzduchu zatímco se nadechne, aby mohl pokračovat dál. "Není to jenom o tom něco chtít... Hodně lidí to vidí moc jednoduše. Myslí si, že pro mě by stačilo jedno slovo, dát výpověď a vrátit se ke starému životu, ale... takhle jednoduché to není," zamumlá a na chvilku jen upřeně hledá před sebe. Trvá mu než se zase rozhodne pokračovat. "Chci tím říct, že by si svůj názor možná měla přehodnotit, přeci jen není důvod k tomu, aby si svůj žvito zahazovala kvůli někomu jako jsem já. Nakonec... tvůj otec měl v něčem pravdu. Jsem kriminálník,kdyby na mě přišli, tak se už neuvidíme," ušklíbne se, neumí si představit, že by jej chytili, vždy si dává pozor, ale přesto. "Není to jen o tom, co od života chci já... kdysi jsem jasně věděl co chci a šel jsem si tvrdě za svým a to mě dostalo až sem..." pokrčí nad tím hlavou. Schválně neřekl, že chtěl tenhle život, protože to není pravda ani v nejmenším.
"A ja ti nedavno rekla ze je mi jedno co mas za praci, a myslim ze kdyz bys chtel tak rekni tatovi treba ti pomuze.. navic kdybys byl tim co rikas tak bys mi nepomahal.. navic citim to kdykoli co jsme spolu ze at udelas cokoliv tak ti budu verit... a kdybys sam chtel tak bys o sobe neco rekl.. nehodlam vyzvidat jak jini...
Zavrtí nad tím hlavou, ani v nejmenším mu to po tom všem, co řekla ještě u něj nedává smysl, ale neřeší to. Alespoň ne teď. "Když myslíš," řekne poté. Už předtím pochopil, co to znamená, že láska je mnohdy slepá a právě teď na Sakuře to vidí až moc dobře. I když sám ani neví jestli by chtěl, aby ty oči skutečně otevřela. "Pokud do tohohle chceš nějak víc zatáhnout svého otce, tak je to tvoje věc..." řekne poté čímž jí dae najevo, že on sám nic takového dělat nebude už jen čistě z principu. "Možná, že je ti to jedno právě teď, to co dělám...co jsem udělal, ale uvědomuješ si, že v případě, že... že by to řekněme vyšlo, tak..." odmlčí se. Není si úplně jistý jak by na tohle Sakura nahlížela až by spolu byli třeba o něco déle... Nevěří totiž tomu, že by se mu podařilo od jeho vlastní minulosti utéct někam pryč. "Tak kdo ví, jak to budeš vidět za pár let navíc...neumím si představit, že bych kromě svého života dávám v sázku u ten tvůj," řekne poté čímž i potvrdí fakt, že mu Sakura rozhodně není lhostejná, ale právě naopak, že mu na ní záleží...Možná že i dokonce víc než si on sám právě v tuhle chvíli připouští. "Nejspíš to bude buďto hop, a nebo trop," pokrčí nad tím rameny. Ví, že tohle bude risk, kterým buďto získají, a nebo je to bude něco stát.
"Nemám zatím důvod měnit na tebe názor... Proč nezavoláš třeba Narutovi třeba by měl nápad kam by jsme měli jít a třeba ti i pomůže zjistit kdo to po mě vůbec jde? Teda pokud chceš nehodlám ti říkat co máš a nemáš dělat
"Vím moc dobře kam pojedeme," řekne potom, "Narutovi bych mohl dát vědět až později, pokud si dobře pamatuju, tak má teď trochu jinou práci," ušklíbne se a zavrtí nad tím hlavou. Koutkem oka se na ni potom podívá a pousměje se, "nepochlubil se?" Zeptá se jí potom a podívá se potom před sebe. Chvilku se jen mlčky věnuje řízení než se rozhodne opět prolomit ticho. "Pamatuješ si ještě na tu dívku, co se mnou tenkrát šla na ten ples?" Zeptá se jí poté, "Taková... výškově stejná jako ty, tmavé vlasy," řekne poté, aby jí ji trochu přiblížil koho má na mysli. "No tak to byla Narutova snoubenka..." řekne potom. "Naruto se mi o svém záměru zmínil vlastně v době, kdy jsme se potkali...když ti volal. No a podle toho, co mi řekl, tak to mělo už docela rychlý spád," řekne potom. Má ze svého kamaráda radost. Přeci jen potom všem mu skutečně přeje, aby bym šťastný, protože ví, že si to zaslouží. Navíc musí přiznat, že zároveň obdivuje fakt, že si tak nějak dokázal najít cestu k někomu takovému, protože zpočátku to tak ani nevypadalo, co si pamatuje. "Chybí ti?" Nadhodí potom a koukne na ni, "zavolat mu ale můžu...třeba by si přišla na chvíli na jiné myšlenky," navrhne jí potom, když si uvědomí, že přeci jen i Naruto se Sakurou mají jakousi historii.
"No dá se říct že jo... Sice měl někdy blbé narážky ale vždycky mě rozesmál... "A vždy věděl kdy aniž by mu něco musela říkat.. Vlastně s Narutem se znám od doby co máma umřela a táta nechtěl ať jsem smutná a tak jak jsme byly venku jsme na něj narazily
Pomalu nad tím přikývne, má z toho upřímně takový zvláštní pocit, ale nad tím jen rychle zavrtí hlavou, aby jej zaplašil. Spíše než to, právě teď přemýšlí nad tím, co mu Sakura řekla. Je pravda, že je to už delší dobu, co ji neviděl se upřímně smát, naposledy když byli společně ještě v tom hotelu a to už mu právě teď přijde jako věčnost. Ví, že je to z hlavní části jeho vina, a tak si říká, že je na místě, aby se to pokusil nějak napravit navzdory tomu, že to možná není nejbezpečnější nápad. "Tak víš co? měl bych takový návrh," řekne poté, "vím, že jsem říkal, že by bylo nejlepší, kdybychom se tak nějak ztratili z dohledu všech, ale... mohli bychom udělat jednu menší zastávku? U Naruta? Je to sice trochu větší dálka od doby, co se přestěhoval, ale..." pokrčí nad tím rameny a podívá se před sebe, "pokud tě to alespoň trochu udělá šťastnou..." dodá o něco tišeji. Je pravda, že ani jemu samotnému by nevadilo jej naštívit i spolu s Hinatou. Konec konců by i tahle zajížďka měla jednu podstatnou výhodu, kterou si ovšem alespoň prozatím nechává pro sebe.
Pokud ti to teda nebude vadit že by jsme za ním zajeli.." A koukne se na něj s jiskřičkami v očích.... "A kam pak pojedeme pořád mi to neřekneš
Stačí mu jeden jediný pohled do jejích očí, aby viděl, že se rozhodl správně a že tenhle návrh byl snad to nejlepší, co mohl udělat, aby jí alespoň malinko spravil náladu. "No.. pokud budeš chtít, tak se tam můžeme i chvilku zdržet, něco mi říká, že Naruto nás stejně jen tak nepustí jakmile tam budeme, obzlášť jakmile se dozví veškeré podrobnosti toho, co se děje... neřekl jsem mu tak úplně... no..." pokrčí nad tím rameny. Přijde mu pochopitelné, že to s ním zrovna moc neřešil. Konec konců pokud ví, tak jeho kamarád má teď úplně jiné starosti. "bude rád, ž tě uvidí..." nadhodí potom přesvědčeně. Vlastně si ani nepamatuje, kdy by snad Naruto někoho přivítal nerad, a nebo kolem sebe neměl rád množství lidí. "zkus si trochu odpočinout, chvíli potrvá než tam dojedeme," řekne potom aby Sakura neodpadla hned jakmile tam přijedou. "A... co se týče naší další cesty, tak se uvidí, nech se překvapit," řekne poté. Přijde mu, že kdyby jí to řekl rovnou, tak by jí nejspíš jen zbytečně zkazil překvapení což rozhodně nechce ani v nejmenším a právě proto raději drží takříkajíc jazyk za zuby, aby Sakura vydržela napjatá.
"A bude tam aspoň može nebo řeka?" Zeptá se zvědavě a pak se tak trochu k němu přitulí... Pak i přivře oči a snaží se na chvíli odpočinout...
"Hmmm možná bude... možná taky ne, uvidíš," řekne poté, "ale v tomhle počasí.. na kdo ví jestli by to vůbec k něčemu bylo," zavrtí nad tím hlavou. Má v hlavě jasnou představu místa, kam by ji chtěl vzít, ale ještě teď jí o tom nechce říkat. Neví, co bude, co mu navrhne Naruto a jestli se to všechno třeba nějakým zázrakem nevyřeší ještě dřív než budou muset skutečně odcestovat někam hodně, hodně daleko. Po zbytek cesty k Narutovi ji Sasuke raději nechává, aby si v klidu odpočinula. Ostatně na to má dost času. Je mu jasné, že potom nejspíš jen tak neusne, ale říká si, že Naruto se s nimi stejně s největší pravděpodobností bude chtít vykecávat až do rána, a tak jim to přijde jenom vhod. Po delší době tedy konečně přijedou k městu, kterým projedou až na jeho konec a právě tam, kousek za městem podél jedné řeky, která pramení v nedalekých horách, zastaví u jednoho velkého domu, kterých je tam jen málo. Rozhodně to už od pohledu vypadá jako dosti výběrová oblast, "tak jsme tady," řekne poté.
Sakura se pomalu podívá z okna ale nic neřekne a jen se otočí na Sasukeho s tázavým výrazem... Nějak moc se jí ven z auta nechce i když má jít za Narutem
Sasuke zaparkuje kousek stranou, aby jeho auto nestálo moc v cestě a nezavazalo tak ostatním řidičům a jakmile vypne motor, tak stočí svůj pohled právě k Sakura, všímá si, jak se pomaloučku probírá. "Vím, že si teď asi unavená, ale to tě za chvilku přejde... ten čerstvý vzduch venku tě trochu probere, uvidíš," řekne poté. Ani nepředpokládá, že by tam bylo o něco tepleji než předtím v Konoze. I tam docela mrzlo a tady, kde jsou docela blízko hor si říká, že počasí bude obdobné, ne-li o poznání horší. "navíc jak jsem říkal už předtím... přijdeš alespoň na jiné myšlenky," řekne poté. Oni on nechce, aby se Sakura neustále strachovala o to, co bude zítra a právě proto mu tohle přijde vhod. Je rád, že ho to napadlo ještě dřív než se dostali moc daleko na to, aby sem mohli takhle vyjet. "tak pojď... bude mít radost, uvidíš že ano," ujistí ji a s tím pomalu vystoupí z auta a hned za sebou zavře dveře. Obejde auto a zastaví se u dveří spolujezdce, které otevře Sakura a natáhne k ní ruku, aby jí pomohl vystoupit ven. I teď, když to auta pustil trochu čerstvého vzduchu si všímá, že jí to nejspíš pomohlo se probrat.
Chyti se te a vystoupi. Pak se koukne ale nepousti se te.. pevneji se chyti a koukne se do kola jak to vypada
Drží ji, aby nezakopla. I on se poté rozhlédne kolem sebe a na chvíli se kvůli tomu musí zastavit u branky. Musí uznat, že to místo již od pohledu působí velmi uklidňujícím dojmem... vybízí to tam k relaxaci. Říká si, že něco takového Sakura skutečně právě teď potřebuje. "Je to dlouho, co jsem tady byl..." řekne poté s nádechem nostalgie v hlase. Je pravda, že tohle není jeho první návštěva na tomhle místě a svým způsobem je pro něj docela zvláštní se na tohle místo vracet právě teď potom všem. "Tak pojď... " vybídne ji poté a tiše otevře branku,.která naštěstí není zamčena. Dostanou se tak na úzký chodníček, který vede k hlavním dveřím. Po něm tedy vyrazí, aby náhodou nepošlapal trávník, který vypadá, že je pečlivě udržovaný. Vyjde tedy po třech schodech nahoru a následně zaklepe na domovní dveře. Chvilku počká, ale zatím to nevypadá, že by někdo zaregistroval jejich přítomnost, a tak tentokrát sáhne po zvonku, na který tedy zazvoní. To už má mnohem lepší účinek a po chvíli jdou slyšet kroky,.které se blíží k domovním dveřím až se před nimi nakonec otevřou a za nimi se objeví blonďatý muž, který je chvilku oba mlčky pozoruje než mu pomalu dojde, kdo to tam.vlastně stojí. "Sasuke? Sakuro?" Vydá ze sebe nechápavě. Nečekal by je tady... a už vůbec ne společně.
"Ahoj.." Odpoví a drží se raději Sasukeho aby ještě nespadla a něco si neudělala
"To je mi ale překvapení," řekne poté Naruto malinko rozpačitě a na chvilku se chytne za zátylek než i jeho ofoukne studený vítr a uvědomí si, že stát takhle mezi dveřmi by nebyl úplně nejlepší nápad. Alespoň ne teď. "Eh... pojďte dál," řekne poté a ustoupí ode dveří načež je oba dva nechá vejít dovnitř do předsíně a zavře za nimi dveře, kterou rovnou i zamkne, protože nepředpokládá, že by měl snad dojet ještě někdo. Nebo v to alespoň doufá. "Co vy tady?" nedá mu to po chvíli, ani se nesnaží zakrýt své překvapení, které pramení z toho, že se tady v tuhle hodinu tak najednou oba dva zjevili a ještě ruku v ruce. Ne snad, že by mu to nějak vadilo nebo tak, ale spíš mu to přijde poměrně zvláštní... a snad i svým způsobem dosti neobvyklé. "Tak řekli jsme si, že tě půjdeme trochu vytáhnout z postele," pokrčí nad tím rameny Sasuke, jestli mu řekne pravý důvod tohohle všeho, tak alespoň ne teď ve dveřích. "Sakura tě chtěla vidět..." dodá poté a kývne směrem k růžovlásce zatímco jí pomůže se dostat z kabátu. "A ty ne?" nadhodí k němu Naruto s potutelným úšklebkem na tváři. Nemyslel to vážně, spíše jej jen popichuje, ostatně jako obvykle. "tak... ne že bych nebyl rád, že jste přišli," usměje se poté svým typickým úsměvem, "Alespoň tu bude ještě víc veselo," dodá.
Sakura si to da dolu a kouka jake to tu ma... pak zas koukne na Sasukeho a pak na Naruta a takhle dokola... "tak co povis hm?" A drzi se Sasukeho jelikoz se citi stale unavena
Sasuke odloží jak svou, tak i její bundu na věšák a věnuje jí ještě jeden krátký pohled, než nad tím jen lehce zavrtí hlavou. "Heh... je pravda, že návštěvu jsme takhle později nečekali, ale... vlastně tak nějak jdete právě vhod," dodá zamyšleně, "pojďte dál... chcete čaj na zahřátí? velku je docela kosa... tak aby jste se nenachladili..." řekne poté a naznačí jim, aby jej následovali do obýváku, kde jim naznačí, aby se posadili a jen tak tam nestáli. "Já si dám," přikývne na to Sasuke "ale bez cukru..." dodá poté, znají se sice dost dlouho na to, aby to Naruto mohl vědět už sám od sebe, ale jak ho zná, tak by to nejspíš stejně spletl. "kde máš vůbec Hinatu?" nadhodí poté, když si uvědomí, že jeden člověk mu tady skutečně ještě chybí. Naruto se nadechne, aby mu odpověděl, ale přeruší ho tiché kroky, které se pomalu blíží jejich směrem až dokud se před nimi neobjeví mladá dívka s dlouhými tmavými vlasy, které jí dosahují až k pasu. Zastaví se ve dveřích do obýváku, když si všimne, kdo to přišel, ale ihned se jí na tváři objeví milý úsměv, "Sasuke-kun, nečekala jsem, že přijedeš," usměje se na něho, je na ní vidět, že to bylo příjemné překvapení. "Neplánoval jsem to," odpoví jí na to Sasuke a podívá se na Sakuru, "Sakuro... to je Hinata... Narutova..." "Moje snoubenka," skočí mu do řeči Naruto a přitáhne si k sobě tmavovlásku kolem pasu s úsměvem na tváři. Ani si neuvědomil, že se ty dvě vlastně ještě ani nepotkaly... nebo spíš spolu nemluvily.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saruma Saruma | Web | 13. června 2017 v 18:25 | Reagovat

Wow, to bylo suprový :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama