................Dílovky aktualně*

.....................Odpusť mi1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Legendary swords1.
.....................Škola strasti1.-2.-3.-4.-5.
.....................Kriminálník25.-26.-27.-28.-29.-30.-31.
.....................Skutečná láska1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Neobvyklá láska1.-2.-3.-4.
...............Force of commanders20.-21.-22.-23.-24.-25.-26.-27.-28.-29.-30.
.................The Beauty and the Beast23.-24.-25.-26.-27.-28.

..........................Spřátelení

....................Povídky na přáníZde

Chceš tady zveřejnit vlastní povídkuZde


.......................Naruto RPG Hra


.......................Pokémon rpg

......................RPG naruto nová generace

......................Bleach rpg

Kriminálník 21. díl

14. června 2017 v 11:00 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
A máme opět pokračování


Mayu - Sakura
Masumi - Sasuke

Jen se podiva ale nic nerekne a jen si sedne a premysli co bude delat jelikoz nejak nema naladu



"Ráda tě poznávám," usměje se na ni Hinata navzdory tomu, že Sakuřina reakce není nijak vřelá... a spíše naopak. "Předpokládám, že už nikam nepojedete, tak vám nachystám pokoje," nabídne se potom, ale ještě než se stihne vyvléknout z Narutova objetí, tak se trochu váhavě podívá Sasukeho směrem, "nebo pokoj...?" dodá poté, když se na ty dva tak dívá. Nechce dělat urychlené závěry, a tak se přeci jenom raději ptá, aby to potom nedopadlo nějak úplně jinak. Naruto mezitím studuje pohledem Sakuřinu tvář, která nevypadá tak úplně nadšeně, ale než se nadechne, aby se zeptal, co se děje, tak jej Sasuke předběhne. "Pomůžu ti," nabídne se Hinatě a s tím se taky zvedne. Svým způsobem tím chce dát Sakuře a Narutovi možnost, aby si promluvili a zároveň i on by prohodil pár slov s Hinatou o samotě. Ti dva tedy zmizí společně nahoře a Naruto si tak alespoň přisedne k Sakuře. "Děje se něco? vypadáš, že tě něco trápí," řekne pté starostlivě ostatně jako vždycky, když se Sasuke tvářila přesně takhle jako i teď.
"Nevim je toho na me nejak moc.. nejdriv davam do poradku sasukeho.. pak jedem spolu nekam do tokia kde se me pokusi jeden typek zabit.. tak se vratime domu a tam zase sasuke fingoval ze me odrovnal... ja nevim.. ted do toho tata ktery jde zrejme po sasukem ale nevim proc.. a taky do toho zapojil mamu ktera tu uz neni... jsem uplne vyrizena... nevim co delat...
Naruto na ni překvapeně vykulí oči. Tušil, že se něco děje, ale že to bude něco takového by jej ani v nejmenším nenapadlo. "Sakuro..." vydechne tiše s jistou dávkou lítosti v hlase. Ví, že o tu Sakura právě teď nejspíš skutečně nestojí, ale... i tak si nemůže pomoct. "Takže ti Sasuke konečně řekl i pravdu o své práci," odmlčí se.."nevěděl jsem... že...že bude zkoušet něco takového," Zamračí se. Kdyby to byl vědět, tak by to rozhodně tenkrát udělal nějak jinak a Sakuru by nevolal, aby mu pomohla. "Mrzí mě to," šeptne a jemně si ji přitáhne k sobě do objetí a pohladí ji po vlasech. "Mrzí mě to... vážně hrozně moc, ale... jsem rád že si přijela. Můžeš tady zůstat s námi a jistě příjdeš na jiné myšlenky. Tohle... tohle místo má přímo uklidňující účinky, to mi věř," usměje se nad tím ve snaze ji alespoň trochu povzbudit, aby se netvářila tak smutně. "Tak...tvůj táta se tě nejspíš jen snaží ochránit, je pravda, že Sasuke nikdy žádný svatoušek nebyl... a nejspíš ani nebude," šeptne. "Všechno se to zase urovná, musíš tomu jen dát dostatek času a prostoru," řekne poté. "Kdybych ti ale náhodou mohl nějak pomoct...jakkoliv, tak mi řekni ano?" Dodá poté. Samotného ho teď nenapadá, co by mohl udělat, aby jí pomohl, a tak jí to chce alespoň nabídnout.
"Ne neřekl mi to pořád co dělá ale táta to vpálil... Ale Sasuke mi nějak neublížil naopak nafingoval to na ně... A chce někam odjet a já mám jít sním... Že pry nedovolí aby se mi něco stalo. Řekla bych že si to jen nechce přiznat ale jde to vidět že se zamiloval jinak by mě už v tom hotelu nechránil a nechtěl abych s ním jela do tokia... Poslyš znáš nějakou holku jménem Arisu?"
"Tak...Sasuke je sám o sobě dosti komplikovaná osobnost," pokrčí nad tím rameny. "Tak nebo tak je to docela zvláštní ho takhle vidět," odmlčí se potom. "Na jednu stranu se mu ani nedivím, že o tom moc nemluví. Je v tom sice dobrý, ale navzdory tomu není pravda, že by snad... no řekněme, že důvod může být i ten, že Sasuke měl svým způsobem i důvod k tomu, proč se dal zrovna na tuhle cestu a vzhledem k tomu s čím to souvisí... No já nevím, ale na jeho místě bych to asi taky neroztruboval do okolí," pokrčí nad tím rameny a poté se od ní malinko odtáhne. "Půjdu udělat ten čaj, aby ses trochu zahřála," řekne poté, poněvadž jasně cítí, jak studené má ruce. Zvedne se tedy z pohovky a přejde do kuchyně, kde vytáhne hrníčky, vhodí do nich sáček.s čajem a poté nechá vařit vodu. Vrátí se potom do obýváku, ale schválně zůstane stát ve dveřích, aby to neměl do kuchyně daleko. "Tak...něco málo mi to říká. Nějak že by to byla kamarádka, tak to ne, ale... vím, že se Sasukem mají docela zajímavou...historii. Vím, že s ní byl v době, kdy byl mimo Japonsko... ale to už nějakou tu dobu je, myslím," dodá trochu nejistě, jak ještě pátrá v paměti po nějakých dalších informacích. "Proč se vlastně ptáš?" Zeptá se jí poté a odběhne jen k lince, aby do hrnků nalil horkou vodu a nechal čaj, aby se vyluhoval.
'Protoze jsme ji podkali a dost me vytocila a kvuli tomu jsme se mirne pohadali a tak...
"Hmm... no je pravda, že podle toho, co Sasuke říkal, tak uměla být... no abych řekl pravdu, mě přišla trochu zvláštní," pokrčí nad tím rameny, "ale na rovinu ani Sasuke není tak úplně obyčejný chlap, v té době mi přišlo, že se skvěle doplňovali a že snad byli i šťastný... na Sasukem se to sice pozná těžko, ale tak řekl bych, že mě by řekl kdyby se něco dělo..." řekne zamyšleně, "nevím potom, co se rozešli jsem s ním o tom nikdy moc nemluvil hlavně protože sám nevypadal, že by to bylo pro něj téma, které by měl náladu rozebírat," dodá poté a jakmile je čaj vyluhovaný, tak vyhodí ty sáčky do koše a trochu ho Sakuře osladí tak, jako jí ho dělával pokaždé, když byla u něho. Sasukemu nechá hrnek v kuchyni a alespoň s tím pro Sakuru se vrátí do obýváku, kde se posad na sedačku vedle ní a dá jí to na stolek, "tady," pousměje se a opět se opře. "chci tím říct, že jestli tě o n zajímá něco... přesnějšího tak by ses na to asi měla zeptat Sasukeho, protože já toho zase tolik nevím, ne tedy že bych se nesnažil vyzvídat, to ne, ale znáš ho. Když se ten paličák zatvrdí, tak z něj poalu nedostaneš ani jeho vlastní jméno," poznamená se smíchem.
"Uz sem se ho ptala ale nejak se zasekl ale neco me u nej doma dost zarazilo... mel tam album kde byl nejaky muz s zenou a s dvema kluky jeden starsi a ten mensi musel byt on... dost me to zarazilo a i jeho jak videl co mam a sam se zasekl nad tou fotkou
"Album?" zopakuje po ní Naruto zamyšleně, ale prakticky ihned si dá dvě a dvě dohromady a dojde mu, co tím Sakura asi myslela... ihned se mu v hlavě vybaví jeden z obrázků, na které možná narážela a jeho smaotný výraz se na moment zachmuří. Trvá to sice jen několik vteřin, ale i tak je mu jasné, že si toho jeho růžovlasá kamarádka musel všimnout... alespoň tedy s největší pravděpodobností. "Tak proto," vydechne poté zamyšleně a zavrtí nad tím hlavou. Říkal si, že mu něco nesedělo... a teď je mu už moc dobře jasné, co to asi tak mohlo být. "řeknu ti jednu věc... až s ním budeš sama, tak se ho na to jednoduše zeptej... pokud ti odpoví, tak je to jen znamení toho, že si pro něj dost důležitá na to, aby se ti svěřil s částí své minulosti, která... řekněme, že tohle by nikdo zažít nechtěl," odmlčí se, "sama musíš popřemýšlet nad tím jestli to chceš slyšet nebo ne, ale... já ti to neřeknu. Neber si to špatně jen to není něco o čem bych mohl mluvit... slíbil jsem to," řekne poté. Nestihne už ani nic dodat, když k nim dolehnou další kroky a brzy se v obýváku objeví i Sasuke s Hinatou.
Sakura zvedne pohled a jak uvidi Sasukeho tak se zvedne a prejde k nemu a obejme ho... i kdyz to nejde nejak poznat tak i ta chvilka bez nej ji pripadala vecnost... "donesu ti ten caj... chces?" A koukne mu do oci...
Sasuke ji jemně sevře v objetí a pohladí ji po zádech. "Dojdu si pro něj, v klidu si sedni," řekne poté a popojde s ní ke gauči, kde se od ní odtáhne a odejde si pro svůj hrnek s čajem, který mu stihl mezitím trochu vychladnout, aby se z něj mohl rovnou bez problémů napít. "Popovídali jste si?" Nadhodí poté i směrem k Narutovi, který ty dva doposud mlčky pozoroval. "Jo...zdá se mi to jako věčnost, co jsme se naposledy viděli, i když to je jen... no... par týdnů?" Řekne trochu nejistě. "No... každopádně doufám, že se nechystáte hned odjet..." dodá potom naprosto vážně. Přeci jen to neříká jen protože si mají ještě hodně co říct, to je pro něj totiž jen částečný důvod. Ten větší je zcela jiný, ale než stihne pokračovat, tak jej Hinata přeruší. "Myslím, že popovídat si můžete i zítra, určitě musíte být po té cestě unavení..." nadhodí a podívá se jak na Sakuru, tak i na Sasukeho. "To je pravda," dodá potom Naruto, předtím si to totiž neuvědomil, ale je teď už něco po půlnoci a už předtím si na Sakuře všiml, že spánek by se jí nyní skutečně hodil a bránit jí v tom rozhodně nechce. "Chceš si jít lehnout?" Šeptne po chvíli Sasuke Sakuře do ucha, aby jej slyšela a poté se od ní malinko odtáhne a napije se čaje.
"Klidně.... Ale nenecháš mě tam samou že ne?" Šeptne k němu a jak vypije svůj čaj tak se jen o něj opře a kouká na ty dva
"Neboj se, nenechám," ujistí ji Sasuke a obejme ji kolem ramen, aby ji mohl mít u sebe. "Copak? Něco se snad stalo?" Nadhodí poté. Jasně totiž zaznamenal, že ti dva před nimi očividně něco tají. "Ne...ne nic," odpoví na to Naruto možná až moc rychle. "Promluvíme si klidně zítra," řekne potom a mávne nad tím rukou jakoby nic. "Teď byste si měli hlavně pořádně odpočinout, dobře?" Navrhne jim potom. Na to už mu Sasuke ani nemá, co říct...nebo spíš nemá důvod protestovat, protože i on cítí, že je s největší pravděpodobností načase, aby si šli lehnout i oni dva. "Asi máš pravdu," souhlasí nakonec a ještě se napije, aby ten čaj mohl dopít a pomalu se zvedne spolu se Sakurou. "Tak dobrou noc vy dva," řekne jim s úsměvem Naruto a ještě se na Sasukeho potutelně ušklíbne. Sasuke na něj za to ovšem hodí jen nevraživý pohled a radši jen se slovy: "Dobrou noc," se pomalu se Sakurou rozejde nahoru po schodech. "Mám ti zajít pro tašku?" Zeptá se jí poté, "aby ses mohla převléct?" Dodá. Přeci jen si říká, že se jí asi nebude chtít spát v oblečení, ve kterém strávila několik hodin cesty, i když to nechává na ní. "Nebo jestli nechceš..." pokrčí nad tím potom rameny.
"Můžeš počkám tě tady..." Řekne a pustí se ho a chytí se zábradlí aby nespadla jelikož cítí tu únavu na sobě a sleduje Sasukeho jak jde ještě pro věci
"Dobře, tak jdi klidně pomalu nahoru," řekne poté, aby na něj zbytečně nečekala a sám se rozejde zpátky do předsíně, obuje si boty a poté si odemkne. Jen rychle vyběhne k autu, popadne tašky a následně zase vběhne do domu a nezapomene za sebou ty dveře taky hezky zavřít, aby nedošlo k tomu, že by na to zapomněl. Přijde mu sice skoro až absurdní, že by to zrovna tady bylo potřeba, ale jeden nikdy neví a náhoda je blbec. Spolu s taškami tedy poté vystoupá nahoru po schodech, do prvního patra, kde najde Sakuru, jak tam bloudí, protože jí vlastně ani neřekl, který pokoj pro ně spolu s Hinatou chystali. "tady," kývne hlavou na jednu dveře a nechá ji, aby vešla první, protože právě teď má plné ruce. Projde poté hned za ní otevřenými dveřmi, které za sebou poté pokud možno co nejtišeji zabouchne a jejich věci nechá poté ležet u postele, aby si Sakura mohla vytáhnout, co bude potřebovat. "Docela jsem rád, že jsme nakonec skončili tady," napadne ho potom. Rozhodně je to příjemná zastávka. Posadí se přitom na postel a protáhne se. Úplně cítí, jak na něj postel, na které právě sedí, volá, aby se zabořil do peřin a v klidu spal... i když ještě to neudělá.
"Asi ano..." A položí si kufr tak aby jej mohla otevřít a vytáhnout si oblečení na spaní.... když něco najde tak to ani už nějak moc neřeší a jen se k Sasukemu otočí zády aby se převlékla.. jak si to oblékne tak si pak k němu jen sedne
Mezitím, co se Sakura převléká, tak se i on převleče, i když si dá na sebe jen kalhoty na spaní, protože není úplně zvyklý na to spát i v triku. Má totiž mnohem raději, když je mu chladněji a může si tak zalézt pod peřinu než když je mu vedro. To je totiž potom mnohem horší. Posadí se poté tedy zase zpátky na postel, kam si po chvíli k němu opět přisedne i Sakura, "děje se něco?" zeptá se po chvíli, když si všimne zvláštního výrazu v její tváři, kterého si jednoduše nemohl nevšimnout. Všiml si toho hlavně díky tomu, že předtím než zůstala s Narutem tak to tam nebylo. Natáhne k ní ruku a dvěma prsty ji chytne pod bradou, kterou jí jemně zvedne a natočí tak, aby mu hleděla přímo do očí a nemohla uhnout pohledem, alespoň prozatím. "trápí tě něco?" zeptá se jí znova. Svýma očima se přitom snaží pátrat v těch jejích a najít cokoliv, co by jej mohlo navést k tomu, co se děje. Ne snad, že by Sakura vypadala nějak vážně ustaraně, ví, že z velké části za to může jistě únava, ale přesto si říká, že možná je za tím ještě něco jiného. Nechává jí ted prostor, aby mu to řekla, pokud bude chtít. Mohli by to sice nechat i na ráno, ale tak říká si, že některé věci by se měli vyřešit právě teď a tady... a ne něco odkládat.
"Ne v pohode.. nechci te zbytecne trapit.." odpovi a prituli se... "ale jedno ti rict muzu... a to ze ti verim.." a pak se jen trochu nadzvedne hlavu tak ze jej nakonec polibi
"Trápit mě?" podívá se na ni a jemně nad tím zavrtí hlavou než jí stihne polibek zase oplatit. Poté se ovšem zarazí, když uslyší její dodatek. Chvilku jakoby ani nevěřil vlastním uším. Čekal totiž, že její důvěru nedávno ztratil a skutečně potrvá než se mu podaří si ji získat zase zpátky, aby mu mohla věřit alespoň v několika základních věcech, ale zjištění, že tomu tak nebylo jej potěšilo... vlastně více než to. Na tváři se mu objevil úsměv, který se u něj skutečně vidí jen velmi zřídka. Pohladí ji po tváři a poté se od ní odtáhne. Odsune se na druhou půlku postele a odhrne přikrývku, aby na ní neležel. Sakuru poté jemně chytne a přetáhne si ji k sobě tak, že ji zakryje stejnou přikrývkou, pod kterou leží i on. Jemně ji přitom obejme. "Můžeš mi to říct... pokud o tom chceš mluvit," řekne poté, aby snad neměla pocit, že by tady snad bylo něco s čím by jej mohla trápit. Ať už to bylo cokoliv, tak to chtěl vědět... nehledě na to, co to bylo. "Nebo jestli to chceš raději nechat až na ráno?" zeptá se jí poté s ohledem na to, že oba dva nejspíš už melou z posledního a spánek by teď pro ně byl to nejlepší, co mohou udělat. Navíc předpokládá, že je to natolik důležité, že na to Sakura do rána skutečně nezapomene.
"Nechci at si nastvany a to by te nastvalo..." septne a stuli se k tobe jak kote
"Jo, stačila mi jenom chvilka," kývne nad tím hlavou. Právě teď si přijde natolik plný energie, že by takhle možná vydržel jet klidně i nonstop. "Jsem rád, že sis odpočinula," dodá potom a skloní se přitom k ní, aby překonal i tu malou vzdálenost, která je od sebe dělí, a mohl ji tak políbit na rty. Až potom se maličko odtáhne, ale jen tak, aby je Sakura ohla stále objímat kolem krku. "Vlastně... jsem rád, že si už vstala, protože mi od včerejška pořád něco běhá hlavou," poznamená potom, aby jí připoměl o čem se včer společně vlastně bavili a co si slíbili předtím než šli oba spát. "Něco tě trápilo... trápí," odmlčí se, není si úplně jistý jaký v téhle souvislosti má použít čas, a tak to raději nechá být. "řekni mi, co to mělo být..." vybídne ji potom, "chci to vědět," dodá poté pevně. Ať už je to cokoliv a ať se to týká kohokoliv, tak chce nějak zařídit, aby ji to už dál netrápilo a neustále se jí to nehonilo hlavou. Vlastně důvod proč souhlasil s tím, že pojedou sem byl i ten, že moc dobře ví jaký vliv má Naruto na lidi kolem sebe, a tak si skutečně přeje, aby Sakura mohla být zase ta usměvavá dívka, kterou předtím poznal...a která je nyní očividně smutná jen a pouze kvůli němu.
"A vážně se nenaštveš když se zeptám?" A koukne na něj... "Povíš mi kdo to tam byl na té fotce v tom albu? Myslím to jak tam byly dva kluci a ta žena? Vypadal si tam strašně vesele už jak tě ten starší kluk držel
Jediné, co z něj Sakuřina otázka po chvíli dostala byl povzdech. Upřímně jej ani nenapadlo, že by se Sakura mohla zeptat na něco takového. I když je pravda, že je to pochopitelné vzhledem k tomu, co už viděla. Na jednu stranu to byla jeho vina... kdyby to byl lépe schoval, tak se nic takového nemohlo stát, ale kdo by čekal, že se mu Sakura rozhodne hrabat v jeho osobních věcech. "takže tohle tě celou tu dobu trápilo?" zeptá se jí skoro až nevěřícně. Právě teď si potvrzuje, že touha člověka po pravdě může být mnohdy natolik silná, že kvůli tomu člověk i značně trpí. Bez dalších slov se od ní odtáhne a zvedne se z postele. Obejde ji a přejde k taškám, které včera zanechal jen tak ležet vedle postele, aby k nim měli snadný přístup. Čupne si k té svojí, odepne ji a chvilku se v ní přehrabuje než z ní vytáhne velkou knihu. Tašku zase zapne a spolu i s tím přejde zpátky k Sakuře. Sedne si na postel, ale tak, že se opře zády o stěnu. Tu knihu si přitom dal na klín a otevřel ji tak, aby na ni viděla i Sakura. Nemusel hledat dlouho, aby našel požadovanou stránku a s ní i fotografii. Ukáže na ni a poté se podívá na Sakuru. "myslíš tuhle?" zeptá se jí potom a zhluboka se nadechne. "ta žena je moje matka, ten muž, co mě drží v náručí je můj starší bratr... a ten poslední je můj otec,"
"Aha... máš moc pěknou mamu... A tátu taky vypadá že je i dosti tvrdohlavý.. Asi to máš po něm a tvůj bratr zase vypadá starostlivě... Vypadá to ale že i když je tvůj táta tvrdohlavý tak vypadají všeci že tě mají rádi.. Proč s nimi nejsi? Teda jestli nevadí že se ptám. Jestli je ti to ale nepříjemné tak nemusíš odpovídat
Slovy je dost těžké popsat, jak moc těžké právě teď pro Sasuke je sformulovat jakoukoliv odpověď pro Sakuru. O tomhle nikdy moc nemluvil. Nerad to rozebíral a měl k tomu dost dobrý důvod, který snad ze všech lidí, které znal on a kteří znali jeho věděla skutečně jenom hrstka... a to se o tom některá doslechla ještě z úplně jiného zdroje. "Moje máma..." vydechne, "vždycky byla nejen krásná, ale... nikdy jsem se nesetkal s nikým jako ona. Vždycky působila jako křehká žena, ale když se něco dělo... uměla si prosadit svou... a proti mému otci to uměl jen málokdo. To, že byl tvrdohlavý se ti nezdá... vlastně ani nejsi první, kdo mi říká, že tohle jsem zdědil po něm. Itachi byl ten, kdo zdědil svou povahu po naší matce... Stejně jako ona i on byl neskutečně starostlivý... někdo to už maličko hraničilo s jinými věcmi," vydechne, koutky úst se mu samovolně zvednou do jemného úsměvu nad vzpomínkou, která se mu právě teď objevila v mysli. Jen stěží by teď někdo mohl říct jak velkou bolest mu pohled na ty fotky způsobuje. "Nejde o to, že... že bych s nimi snad nechtěl být, jde o to, že nemůžu," vysvětlí. Ještě nikdy nemluvil takhle trhaně a nepotřeboval tolik pauz na to, aby se vymáčknul, ale teď jakoby to šlo samo. "Celá moje rodina... jsou mrtví."
Poslouchá ho ale to co řekl jí zarazilo... Jako by nemohla říct ani slovo a místo toho mu vezme album a odloží ho na stranu a zavře... Přitulí se k němu co to jde a obejme... "To mě mrzí... Netušila jsem to jinak bych se neptala..." Šeptne a opře se tak aby ho mohla objímat... "Promiň...." Dodá ještě
Nechá se od ní obejmout. Sám si ji přitom přitáhne za pas k sobě mnohem těsněji a obličej si opět zaboří do jejích růžových vlasů a přivře oči. "nemusíš se mi omlouvat, není to tvoje vina, nevěděla jsi o tom," vydechne. "chápu, že si byla zvědavá... taky bych byl nebý toho, že toho o tobě už tak vím docela dost," řekne poté. Moc dobře chápe Sakuru, která se jednoduše jen chtěla dozvědět o něm něco víc. "nevadí mi o tom mluvit... jak moji rodiče, tak i můj bratr pro mě... byli... a jsou velmi důležití... nevadí mi odpovídat na otázky... od určitých lidí, ale není to téma, které bych nakousl jen tak sám od sebe," vysvětlí potom. Byl by totiž nerad, aby si to Sakura nějak špatně vysvětlila. "teď už alespoň víš, proč jsem se tě tolik snažil dotlačit k tomu, aby si tomu svému otci odpustila... Vím jaké to je všechny najednou ztratit... aniž by si to čekala... a není ni horšího než litovat něčeho, co už nemůžeš změnit... a přitom to ani nebylo nic tak vážného," odmlčí se.
"Tak dobře... kvůli tobě to udělám, ale chci zůstat s tebou... Nechci tě nechat samotného... "Co se vůbec stalo?Pokud mi to teda chceš říct jestli ne nevadí.." A jemně ho hladí
"Na tuhle otázku jsem já sám hledal odpověď dost dlouho," odmlčí se, " trvalo mi než jsem pod tak velkou vstvou lží našel tu pravdu, kterou jsem hledal... pravda někdy bolí," zavrtí nad tím hlavou. "Bylo mi asi... deset... řekl bych. Vracel jsem se o něco později z kroužku, na který jsem chodil. Neměl jsem to domů daleko, tak jsem šel tenkrát sám... tenkrát by mě nikdy nenapadlo, že místo toho, aby mě doma přivítala moje matka s otcem, tak tam najdu něco takového," odmlčí se. "Když jsem dorazil domů, tak moje matka i otec byli mrtví... oba dva... všude byla krev, rozházené věci... neuměl jsem si to vysvětlit... vlastně to poslední, co si pamatuju potom, co jsem procházel domem a volal na ně bylo, jak tam leželi... v kaluži krve," odmlčí se. Při těch slovech se mu malinko sevřelo hrdlo. Nebylo jednoduché ani v nejmenším o tomhle mluvit. "probudil jsem se až v nemocnici, jediné, co mi řekli, že to bylo nějaké... loupežné přepadení... naši hold podle všeho měli smůlu. Pamatuju si, že za mnou přišel i můj bratr, ale byl jiný.. choval se... jako vyměněný. Ve zkratce mi řekl, že odjíždí, že nemá důvod zůstávat... Skoro jakobych pro něj najednou nic neznamenal," odmlčí se. Část, co bylo mezitím a potom přeskočí, protože to nebylo to na co se jej Sakura ptala. "nenáviděl jsem ho... neviděl jsem ho hrozně dlouho dobu.... dal jsem se k policii... šel jsem ve stopách svého otce a jednou jsem narazil na takový... zvláštní případ... měli jsme jí po určitých členech mafie a tehdy jsem Itachi potkal po... hrozně dlouhé době. Skoro mě nepoznal... abych to zkrátil, po delší výměně názorů, která neskončila jen u slov mi řekl, jak to všechno bylo. Že náš otec byl tenkrát na stopě stejné skupině... která se postarala o to, aby už nic neřekl," opět se odmlčí. "Asi ani nemusím říkat, co se dělo potom, ale... co se týče Itachiho... začali jsme žít společně a když se všechno zdálo být zase normální, tak... jednou se zhroutil, odvezli ho do nemocnice a tam mi řekli, že můj bratr se už několik let léčí... Jak to dopadlo... asi říkat nemusím,"
"Aha... a proč si u policie nezůstal a přidal se k mafii?" Zeptá se ho na konec ale přitom se k němu tulí... A i u toho přemýšlí jelikož je to celé zvláštní
"Počkej, počkej..." zastaví ji, "já nepracuju pro mafii... vlastně nepracuju pro nikoho, dalo by se říct," vysvětlí. "Ale to popořádku... u policie jsem nezůstal z jednoho prostého důvodu. Ta úroveň... upadala... pod tátovým vedením by se nic takového nestalo, ale někdo si moc přál, aby se ten případ uzavřel. Nechtěli už, aby jsme po těch lidech pátrali. Jenže já nebyl schopný jen tak ustoupit... ne potom, co jsem znal pravdu. Tenkrát tam už ale nebyl Itachi, aby mě zastavil, a tak jsem odešel a začal jsem jednat na vlastní pěst. Musel jsem ovšem nejdřív ze všeho získat kontakty a taky se zbavit své pověsti policisti... šlo to. Ne jednoduše, ale šlo to... a nakonec se mi přeci jen podařilo je najít..." odmlčí se. Nechce moc zacházet do detailů, protože přeci jen... nepřijde mu to pro ni jako vhodné povídání. "potom, co jsem se už jednou dostal takhle daleko jsem neměl důvod se vracet. Nebyl tam nikdo, kdo by mě z toho vytáhl a já sám neměl důvod něco měnit... byl jsem spokojený... tenkrát potom, co jsem se jich zbavil mě oslovili jejich konkurenti... neříkám, že jsem nikdy neměl nabídku, abych se stal členem mafie, ale... řekněme, že jsem nestranný. Je to taková práce půl na půl... někdo něco chce... objedná si to.. informace... nebo něco jiného... já to zařídím. Je to ale všechno trochu složitější," pokrčí nad tím rameny vzhledem k tomu že na tohle se neptala, tak to ani nevysvětluje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saruma Saruma | Web | 15. června 2017 v 16:38 | Reagovat

To je skvělé, parádní, suprový :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama