................Dílovky aktualně*

.....................Odpusť mi1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Forgetten past10.-11.-12.-13.-14.-15.-16.
.....................Škola strasti1.-2.-3.-4.-5.
.....................Kriminálník25.-26.-27.-28.-29.-30.-31.
.....................Skutečná láska1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Neobvyklá láska1.-2.-3.-4.
...............Force of commanders20.-21.-22.-23.-24.-25.-26.-27.-28.-29.-30.
.................The Beauty and the Beast23.-24.-25.-26.-27.-28.

..........................Spřátelení

....................Povídky na přáníZde

Chceš tady zveřejnit vlastní povídkuZde


.......................Naruto RPG Hra


.......................Pokémon rpg

......................RPG naruto nová generace

......................Bleach rpg

Kriminálník 23. díl

18. června 2017 v 5:30 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
A máme opět pokračování


Mayu - Sakura
Masumi - Sasuke

"Tsk," zavrtí nad tím hlavou, moc se mu nelíbí, jak jej Sakura cíleně provokuje skoro jakoby ho snad chtěla schválně škádlit, "tak ty takhle, hm?" Podívá se na ni a malinko přitom přimhouří oči. Skoro jakoby snad byl naštvaný, ale ve skutečnosti to tak není ani v nejmenším. Tedy alespoň ne tak úplně, jak by se dalo na první pohked říct. "Myslíš snad, že bych tě neuměl zahřát?" Zeptá se jí poté. Jemu samotnému přijde, že je venku docela teplo, obzvlášť teď když má Sakuru takhle u sebe, ale nakonec nad tím jenom zavrtí hlavou a pomalu se od ní odtáhne. "Hmmm" lehne si vedle ní na bok tak, aby na ni viděl a jednu ruku si dá přitom pod hlavu, aby na ni dobře viděl. Druhou ruku natáhne přitom k ní a jemně pohladí po tváři. "Jenom, aby si to ty vydržela...hm?" Sjede ji pohledem, když vidí, jak se k němu opět přisune. Nijak jí v tom ovšem nebrání, právě naopak. "Koupil jsem nějaké to ovoce...zeleninu... Myslím, že i nějaké ty sandviče, kdyby si měla chuť..." vzpomene si potom a kývne hlavou ke košíku,.který stojí jen kousek od nich na trávě za Sakurou. Nebýt toho,že měli předtím oběd, tak by koupil i nějaké větší jídlo, ale takhle mu nepřišlo, že by to snad bylo potřeba. Navíc při nejhorším se to dá vyřešit operativně.


"Neříkej že nechceš abych se k tobě přitulila... Ale když ti to teda vadí.." A schválně se odsune trochu od něj ale otočí se tak aby na něj viděla.... "To jsem sice neřekla, že bys mě neuměl zahřát, ale to chceš být snad nemocný?" A pak natáhne k němu ruku a opatrně ho pohladí po tváři
"Vypadám na to, že by mě mohla dorazit nějaká obyčejná rýmečka?" Podívá se na ni a následně nad tím jenom zavrtí hlavou. Je pravda, že rýmu nebo něco jiného by mohl chytit kdykoliv, ale za celou tu dobu má už dost slušnou imunitu takže o tohle skutečně strach nemá, i když pravdou je, že Sakura možná úplně není na něco takového. Už předtím si všiml, že oba dva jsou očividně v jistých věcech malinko odlišní. "Ale jestli ti je zima, tak klidně můžeme jít zase zpátky..." poznamená potom vážně a jemně ji pohladí po paži. "Co myslíš?" Zeptá se jí potom a jemně ji pohladí po vlasech, které si začne opatrně namotávat na prst. Ani nad tím moc nepřemýšlí a spíš než to je to jen jakási podvědomá činnost. "Nevadí mi, že tě mám takhle u sebe... právě naopak, přeci bys mi nechtěla někam utéct... nebo snad ano?" Podívá se na ni potom a malinko se přitom zamračí. Moc se mu už jen samotná ta představa nezamlouvá, ani v nejmenším. Konec konců se mu vlastně snad ani ještě nestalo, že by jej někdo takhle moc škádlil nebo mluvil podobně jako Sakura. Na jednu stranu mu to sice přišlo zvláštní, ale ne snad, že by mu to nějak vadilo. To ne. "Hlavní je, aby náhodou tobě nebyla zima... " řekne potom, je sice teplo, ale i tak.
"A co bys udělal hm? Když by mi byla zima?" A přitulí se zpátky k tobě.. Dá si jednu ruku kolem tvého pasu a hlavu pokud možna na hruď a i na chvíli přivře oči... "Nemám v plánu někam jít.. Tedy aspon ne sama bez tebe na to tě mám až moc ráda..." Šeptne a pak zakloní hlavu aby se mohla koukat do tváře... "Teď záleží jestli chceš ty být řekněme s někym jako jsem já
"Hmmm" zamumlá a jemně jí odhrne několik pramínků vlasů z tváře. "Vypadám snad na to, že bych se někam chystal?" Podívá se na ni a zavrtí přitom hlavou na znamení nesouhlasu. Nemá v plánu nikam chodit a obzvlášť ne právě teď. Je ovšem pravda, že i jeho potěšilo zjištění, že ani Sakura se od něj právě teď nechystá, i když je pravda, že do budoucnosti by tenhle její postoj mohl jisté situace značně komplikovat. "Možná jednou změníš názor ," vydechne tiše, ale nic víc k tomu potom neřekne, protože konec konců to ani nemyslel říct nahlas. Ne snad, že by o ní pochyboval, ale vzhledem k tomu, že právě teď ani nemůže říct, co bude zítra, tak takhle daleko do budoucnosti rozhodně nechce koukat. Na odpověď, jak by ji zahřál, si ji k sobě jen přitáhne ho něco blíž, ale bez toho, aniž by snad něco dalšího řekl nebo udělal. Přijde mu, že tohle bude dostačující odpověď a hlavně poměrně jasná. I,když ji to nemá žádným způsobem nutit k tomu, aby se snad dala na něco o co ona sama nestojí. "Myslím, že je to jasné... kdybych nechtěl, tak bych tady snad už nebyl, no ne?" Podívá se na ni a z části to obrátí proti ní. Přeci jen si říká, že kdyby mu šlo čistě jen o to, aby byla v bezpečí, tak ji netahal jen tak někam do lesa, aby si tak užili nějaký hezký den. Vlastně by nejspíš skutečně nebyli ani zrovna tady u Naruta.
"To jo... Ale nikdy neříkej nikdy..." A přitulí se k němu že se o něj o něco lépe opře... "Je tu pěkně a ani se mi nikam nechce..." A znovu ho jemně pohladí.. "Je mi opravdu jedno jak si, ale zlý ne jinak by ses takhle nechoval.." Dodá
"Nikdy neříkám nikdy," řekne poté s pokrčením ramen, život ho naučil, že spoléhat na to, že se něco nikdy nestane je naprostá hloupost, protože právě v těchhle případech funguje zákon schválnosti, který se umí spolehlivě postarat o to, že se právě to neočekávané stane a to velmi brzy. "Nedivím se ti, je tu klid a ticho... často jsem sem na tohle místo chodíval. Moc lidí sem nechodí a když už ano, tak většina jde po pěšině... žije tu docela dost divokýh zvířat... a no je docela jednoduché se tady mezi těmi stromy ztratit, když sejdeš z cesty," řekne potom. Sám sice nikdy nezkoušel, jak je to jednoduché, ale z doslechu o tomhle moc dobře ví. "zajímavé, že v tomhle máš takhle jasno," podotkne poté, vlastně mu přijde, že o něm má Sakura udělaný obrázek mnohem lépe než-li on sám o sobě. Na jednu stranu je pravda, že poskládat všechny střípky do jednoho obrazu, aby to zapadalo není jednoduché a na jednu stranu hlavně i zbytečné. Konec konců to, co bylo bylo a on už to nijak nemůže změnit. Žádné z jeho rozhodnutí se již do minulosti nevztahuje... a vlastně ani nemůže. Jediné, co může udělat je poučit se ze svých chyb a postarat se o to, aby je už více neopakoval.
"To mám, ale taky za to můžeš ty jak se ke mě chováš... Tak co nedáme si něco jelikož to vidím, že brzo oba usneme..." Poví s jemným úsměvem a nahne se k němu že ho trochu strčí aby se otočil na záda a na se tak mohla na něj koukat zvrchu a přitom je i zvědavá co udělá... Přitom si ani nevšimne že jí v kapse vybruje mobil jelikož si stáhla zvuky a čeká co Sasuke bude dělat
"Já nemám v plánu spát..." zavrtí nad tím hlavou, "ale ty i přijdeš jako medvěd... medvědice..." odmlčí se, hledajíc v hlavě ještě nějaký příhodnější termín, kterým by ji snad mohl označit, ale když už ho nic nenapadne, tak jen pokrčí rameny, "nevyhovoval by ti raději celozimní spánek?" koukne na ni a poté ji chytne kolem pasu načež se přetočí na záda, ale tak, že Sakura z části leží na zem. Při té příležitosti jasně ucítí, jak Sakuře v kapse vibruje telefon a malinko sebou škubne, protože jelikož on sám mívá mobil v druhé kapse, tak si toho nevšiml a trochu to pro něj bylo zvláštní. "Ehm... ale řekl bych, že právě teď si žádaná někde úplně jinde... vlastně i někoho úplně jiného..." dodá poté a malinko se přitom zamračí. Neví, kdopak ji to asi tentokrát shání, ale nemá v plánu to ani zjišťovat. Konec konců by řekl, že se to stejně dozví pokud se Sakura rozhodne si ten hovor vyřídit tady před ním a ne s tím chodit někam dál, aby ji neslyšel. Naznačí jí ovšem, že si to klidně můe vízt rovnou a to už jenom tím, že svůj pohled odvrátí k obloze a následně přivře oči jakoby snad chtěl využít tu chvilku na relaxaci a třídění vlastních myšlenek.
Povzdechne si a vezme mobil.. "Prosím?" Řekne do mobilu a stáhne si k sobě Sasukeho a čeká kdo to je... Přitom se nahne a políbí ho... A i se tulí a jak uslyší kdo to je tak sebou trhne a dá to na reproduktor...
Sasuke zůstane v klidu ležet na zádech s jednou rukou za hlavu a druhou propletenou v Sakuřiných vlasech zatímco rozhovor mezi Sakurou a tím, kdo jí volá vnímá jen okrajově. Zase nechce, aby to vypadalo, že ji snad chce šmírovat, a nebo něco podobného. Přeci jen všeho s mírou, i když jakmile ucítí, jak sebou dívka trochu trhla, tak z části zvědavě a z části nechápavě pootočí hlavu právě jejím směrem, aby se na ni podíval, co se děje. Ani tu otázku ovšem nemusí vyslovovat, protože jasně poté uslyší, pro něj již známý, hlas. "Sakuro?" zazní po chvíli do ticha hlas jejího otce, který je zdá se plný starosti. "Jsi v pořádku?" zeptá se jí poté dál když se jeho dcera konečně usmyslila, že mu ten telefon zvedne. Pochopil sice komu že to vlastně dala přednost, ale to neznamenalo, že to pro něj všechno skončilo. Měl stále strach o svou dceru a teď, když nevěděl, kde je, a nebo jestli je v pořádku to pro něj bylo ještě mnohem horší než kdykoliv předtím. Za jakékoliv jiné situace by se to snažil vidět tak, že je již dospělá a schopná se sama o sebe postarat, ale v téhle ne. Tohle bylo totiž něco mnohem horšího a mnohem víc nevyzpytatelného.
Povzdechne si.. "nic mi neni..." odpovi mu a prituli se tak aby i Sasuke slysel.. "chces snad neco?"
"Moje dcera odjela neznámo kam s nájemným vrahem, který ještě ke všemu neměl daleko k tomu, aby jí sám ublížil," odpoví jí na to její otec a na chvilku se odmlčí, "myslím si, že je to dost dobrý důvod proč bych si snad měl dělat starosti..." dodá potom. Nehodlá před n zakrývat svůj nesouhlas s tím, že se Sakura rozhodla pro Sasukeho a pro to, aby odjela spolu s ním někam pryč. "hlavní věc, co jsem chtěl říct je ovšem to, že pořád máš možnost se vrátit domů... Sakuro," řekne poté vážně. Nejraději by měl svou dceru u sebe doma, aby na ni mohl sám od sebe dohlížet, "chápu, že si pořád ještě naštvaná, ale útěkem se to nevyřeší," poznamená potom, "ale dobře..." vydechne, "hlavně jsem se chtěl ujistit, že si v pořádku... a takhle je to mnohem lepší než skrze smsky..." dodá potom. Přeci jen pouze takhle si je jistý, že mluví právě se Sakurou a ne s někým, kdo si vzal do ruky její telefon. Ne snad, že by z tohohle chtěl obvinit právě Sasukeho, to ne, ale říká si, že jestli po Sakuře jdou takoví lidé, tak by byli s největší pravděpodobností schopni naprosto všeho bez jakéhokoliv ostychu.
Povzdechne si.. "fajn prijedu ale pod podminkou ze tam prijmes i Sasukeho a udobrite se jinak zustavam se Sasukem a Narutem...
Na chvilku nastane ticho, jak z telefonu, tak i ze Sasukeho strany, který Sakuru jen mlčky pozoruje. Z jejího návrhu sice není tak úplně nadšený už jenom kvůli tomu, že si nechce hrát na to, že ty vztahy jsou idylické, ale tak ví, že on sám chtěl, aby se Sakura se svým tátou usmířila. Na jednu stranu je rád, že bude takhle v ještě větším bezpečí, i když to svým způsobem bude i trochu víc práce pro něho. "to myslíš vážně?" ozve se po chvíli z telefonu z části trochu nevěřícně. Její otec ani v nejmenším nečekal, že by jeho dcera mohla souhlasit s návratem takhle brzy, i když v to skutečně doufal. "Pokud to znamená, že se mi vrátíš domů, tak se o to pokusím," řekne poté. Konec konců, co by pro ni neudělal, přeci jen je to jeho jediná dcera, a tak muselo jednou přijít to, že bude muset respektovat i někoho jiného, koho si přivede domů. "kdy byste měli v plánu přijet?" zeptá se jí potom, aby věděl, kdy by je měl asi tak očekávat. Jednak, aby byl doma a jednak, aby se na tu návštěvu mohl alespoň trochu připravit. "jsem rád, že ses takhle rozhodla... Sakuro..." dodá potom o něco tišeji.
"Hmmm nevim pozitri? Nez tam dojedeme a tak... navic musim i neco doresit s narutem
"Dobře," odpoví jí na to její otec s přikývnutím, které ovšem ona vidět nemůže. "jsem rád, že jsem změnila názor..." řekne ještě jednou. Nečekal to, ale o to víc jej to překvapilo a vlastně i potěšilo. Nemůže zastírat, že tomu Sasukemu jednoduše nevěří... rozhodně ne natolik, aby mu svěřil život jeho vlastní dcery a právě proto si bude takhle mnohem jistější. "tak se uvidíme později," řekne poté, "měj se," dodá než hovor následně típne a mobil odloží někam stranou. Sasuke si vyslechl celý její rozhovor s otcem a notnou chvíli na to ani nic neříkal. Ví, že Sakuře je jasné, že to celé poslouchal, ale sám právě teď hledal ta správná slova, která by měl použít. Nakonec se jen beze slova natáhl pro ten košík, který otevřel a vytáhl z něj jednu jahodu, se kterou zamířil k Sakuřiným ústům. "takže předpokládám, že jakmile se vrátíme k Narutovi, tak budeme balit?" zeptá se jí potom, ne snad že by si mezitím nějak stihli vybalovat, ale myslel to spíš dost obrazně. "Jestli chceš s Narutem ještě mluvit, tak asi bude nejlepší, když počkáme do večera... podle toho, co říkal, tak se stejně dřív nevrátí a potom, jestli budeš chtít, tak bysme mohli vyjet zpátky do Konohy," řekne nakone. Fakt, že se mají vracet se mu sice zrovna dvakrát nezamlouvá, ale vzhledem k situaci ví, že to tak bude nejlepší a bude to tedy musel pokud možno co nejrychleji překousnout.
"Sasu vim nechce se ti a ani me, ale budes tam se mnou vid?" A otevre pusu aby si kousla do jahody a prituli se pak k nemu
"O tohle nejde..." zavrtí nad tím hlavou a jakmile Sakura otevře pusu, tak jí do úst vloží tu jahodu. "ani jsem si nikdy nedělal iluze, že by mě snad tvůj otec mohl mít rád.. konec konců, i kdybych nebyl to, co jsem, tak bych u něj nejspíš moc nepochodil. Konec konců... on je tvůj otec a ty zase jeho dcera. Je pochopitelné, že se o tebe bude bát a snažit se tě chránit před každým," pokrčí nad tím rameny. Vlastně tohle mu nemá za zlé ani v nejmenším. "hold mu nejspíš budu muset ukázat, že i lidem jako jsem já může na někom záležet a že můžou pro tu osobu chtít udělat cokoliv," odmlčí se, bere to i jako odpověď na její otázku, ale pro jistotu tedy ještě dodá. "nenechal bych tě tam samotnou," dodá. Jejímu otci možná věří, že ji chce ochránit, ale jeho mužům už ani tolik ne. "nepustím tě z dohledu dokud si nebudu jistý, že si v bezpečí," ujistí ji potom, "a kdo ví..." dodá a obejme ji kolem pasu, "řekl bych, že ani potom možná ne," dodá o něco tišeji a políbí ji do vlasů. Právě teď si skutečně připadá, že od doby, co Sakuru potkal, tak malinko změknul což na jednu stranu není dobré ani v nejmenším, ale zase na druhou stranu je pravda, že možná to byla jenom otázkou času, kdy se najde někdo, kdo bude schopný se dostat až k němu a nějakým tím způsobem ho změnit... k lepšímu samozřejmě.
"To jsem rada.. kdyz tak premyslim si opravdu jediny co se ke me dostal takhle blizko.. nepocitam muze od taty co jednou za cas prisli..ale takhle blizko si jediny..." septne a snazi se u nej uvelebit
Při té zmínce o ostatních mužích od jejího otce se malinko zamračí už jen z té představy, že by snad Sakura mohla být, třeba i v minulosti i s někým jiným než zrovna s ním. Nakonec se, ale rozhodne to raději nijak nekomentovat a místo toho ji nyní jen drží v náručí. Právě teď je jeho. Jeho a nikoho jiného a to je to jediné, na čem by mu v tuto chvíli mělo nějak záležet. O pár hodin později potom, co se vrátili k Narutovi a Hinatě nechal Sasuke Sakuře prostor k tomu, aby si s Narutem promluvila o tom o čem potřebovala zatímco on se jal toho, že naložil jejich věci zpátky do auta a s přílibem, že jim již brzy přijde pozvánka se nakonec naložili do auta i oni dva a ještě za tmy vyjeli směrem do Konohy. "Co bylo vlastně tak důležitého, že si chtěla s Narutem mluvit? pokud to není tajemství..." řekne poté a letmo se podívá na Sakuru, která sedí vedle něj na sedadle spolujezdce. Do Konohy to mají ještě docela dálku, a tak raději ani nikam nespěchá, protože v noci by se jim to stejně nijak neoplatilo. Přeci jen ne vždycky je risk zisk. Svůj pohled potom přesune zpátky na silnici před ním. Již dávnou jsou za městem na jehož konci Naruto s Hinatou bydlí a další město mají několik kilometrů před sebou.
"To se brzy dozvis.. co nekam sjet at nemusis ridit v noci.. navic si musis taky odpocinout..." A jednou rukou se dotkne jeho tvare a pohladi ho
"Brzy se to dozvím? Pročpak ne hned, hm?" Podívá se na ni. Tahle odpověď mu zrovna moc nepomohla. "A co když to chci vědět hned?" Zeptá se jí potom schválně. Navíc tím, že mu to nechce říct ihned jej jen nutí, aby byl víc a víc zvědavý než je už i tak. "Hmmm nevadí mi řídit v noci, ale je pravda, že nikam nespěcháme," řekne potom zamyšleně, říká si, že s největší pravděpodobností by byl zítra potom jej přehnaně unavený a to rozhodně nepotřebuje. Ani v nejmenším. Přeci jen minimálně ten první den se bude muset trochu porozhlédnout, aby zjistil, kdo všechno se vůbec k Sakuře může dostat. "Dobře... za chvíli bysme měli minout nějaký ten motel, tak tam můžu zastavit... na přespání to bude podle mě dostačující," řekne poté, když minou ceduli s nabídkou jakéhosi ubytování, které by mohli dnes večer využít. Během několika minut se dostanou k nějakému tomu motelu, který už od pohledu vypadá dosti slušně a hlavně parkoviště nevypadá zase tak zaplněně což jim rozhodně hraje do karet. Zastaví tedy na tom parkovišti a vystoupí z auta, které zamkne jakmile vystoupí i Sakura. Spolu s ní tedy vejde dovnitř a zamíří rovnou k recepci, kde se dá do řeči s tamní recepční. Jakmile od ní vyfasuje klíče, tak se se Sakurou rozejde k jejich pokoji do prvního patra. Hned co vyjdou po schodech nahoru, tak si všimne skupiny několika mužů jejichž pozornost nejspíš přitáhla Sakura. Neváhá ani na chvilku a ihned ji obejme kolem pasu, aby jim ukázal,.čí tahle kráska je. Neopomene přitom věnovat tě partičce nevraživý pohled, načež odemkne jejich pokoj a jakmile vejdou dovnitř,tak zase zamkne a klíče nechá v zámku. "Takže? Už se to dozvím?" Podívá se na ni a přitáhne si ji k sobě.
"Ne?" Odpoci s otazkou a prituli se k nemu co to jde a naschval se natahne a polibi ho.. pak se stahne a opre o nej
"Tsk," zavrtí nad tím hlavou a mírně se přitom zamračí. Nechápe pročpak kolem toho Sakura dělá takové drahoty, že mu to nechce na rovinu říct, ještě když mu slíbila, že se to brzy dozví. Polibek jí nakonec opět oplatí a drží ji kolem pasu, aby mu snad ještě někam neutekla, když už se slovně vyhýbá otázce. "No nevím, kdo mi ještě před chvilkou říkal, že se to brzy dozvím...no a já bych řekl, že brzy už přišlo, no nemyslíš?" Podívá se na ni. Jednou rukou ji nakonec pustí a pohladí ji po tváři a poté po vlasech, když se od něj opět opře. "No tak... copak nevíš, že tajemství nejsou úplně nejlepší... řekni mi to... nebo..." začne a přitom se mu zablýskne v očích, jak začne uvažovat nad tím, co takového by snad mohl vymyslet, aby mu na to jednoznačně odpověděla. "Není hezké mě takhle napínat," dodá potom, "snad nebudu muset volat Narutovi... v tuhle hodinu," dodá potom a neopouští z ní oči, i když jí nevidí do obličeje. Docela by ho zajímalo, co ti dva společně kují za pikle, ne snad že by předpokládal, že by to mohlo být něco hrozného, a nebo proti němu, to jej ani nenapadlo, i když kdo ví, co ti dva řešili. Přijde mu to zvláštní už jen z toho, jak se na něj při jejich odchodu Naruto ksichtil.
"Ale no tak ještě to budeš muset chvíli vydržet.... Jinak by mi Naruto nadal že jsem ti to řekla moc brzo...." Dodá a dál se tulí a i částečně zívá... "Tak co to tu budeme stát nebo půjdeme spát at nejsme ráno nějak unaveni...." A koukne se ti do očí
"Co kdybych ti řekl, že tady budeme spát dokud mi to neřekneš, hm?" Podívá se na ni potom s naprosto vážným výrazem ve tváři, který jen značí to, že by byl bez problémů schopný něco takového zrealizovat. "Chci to vědět...no tak, tohle mi nedělej když už si to nakousla," zamumlá s povzdechem. Frustruje ho to a to pořádně. Chvilku ještě mlčky kouká na růžovlasou dívku před sebou se zamýšleným výrazem ve tváři. "Neřeknu mu, že si mi to řekla takhle brzy..." řekne poté ve snaze najít nějaký způsob, jak to z ní dostat a to pokud možno co nejjemnější cestou, aby to z ní nemusel tahat přiměřeným násilím, které by samozřejmě nebylo fyzické. "Nebo snad mám přistoupit na druhou možnost? Hm?" Zeptá se jí ještě, čekajíc jestli nakonec přeci jenom na poslední chvíli Sakura svůj názor nezmění, ale když vidí to pevné odhodlání v jejích očích, tak si nakonec jenom povzdechne. Skloní se a obejme ji následně kolem stehen načež se zase napřímí a Sakuru tak zvedne to vzduchu. Moc se s tím nerozpakuje a hodí si ji jemně přes rameno načež se rozejde k posteli, na kterou ji uloží. Naštěstí je postel dost měkká takže není nejmenší problém v tom, že by si snad nějakým nedopatřením mohla ublížit. Jakmile Sakura leží na zádech, tak se nakloní nad ní. Už předtím zjistil jednu dosti zajímavou věc a to, že je Sakura dosti lechtivá. "No tak... řekni mi to..."
Jen zavrtí hlavou... "Neřeknu ti to ještě jelikož ti to chce pak říct sám.. Ale kdo ví třeba mě přemluvíš... A nebo ne.... Něco mi dal do tašky... Chce po tobě něco.." A usměje se... "Ale nevím či s toho budeš nadšený
Povzdechne si, "umím dělat dosti překvapeného..." řekne poté, aby jí ukázal, že kdyby mu to řekla, tak by potom před Narutem mohl jednoduše předstírat, že to ještě neslyšel. "tsk... takže jednoduše jestli chci něco vědět, tak se mám sebrat a jít dolů na parkoviště, vzít tašku a vrátít se zpátky?" zeptá se a přeměří si ji pohledem, aby se ujistil, že to dobře pochopil. Moc se mu nechce odcházet už je kvůli tomu, že by se nejraději vyvalil do postele, ale ví, že by mu to stejně nedalo spát. "Ale ne že se z toho potom pokusíš nějak vyléct..." řekne poté varovně načež se pomalu zvede z postele a rozejde se ke dveřím pokoje. Odemkne je a vyjde na chodbu, kde se rovnou rozejde ke schodišti. Snaží se jít pokud možno co nejrychleji, aby byl zase rychle zpátky. U auta odemkne poté jenom kufr a vytáhne Sakuřinu tašku a i s ní se zase vrátí zpátky do toho motelu. Nechce se jí hrabat ve věcech za chůze, a tak doufá, že tímhle to její tajnůstkaření skončí a že se to konečně dozví, aby mohli v klidu spát. V prvním patře zamíří poté ke dveřím jejich pokoje, vejde dovnitř a zamkne za sebou. "takže? s pravdou ven," řekne načež před ni postaví tu tašku.
"Tak si do ni vlez je to v ni.. ale uz vidim jak se budes tvarit..." a lehne si na jednu pulku

Chvilku ji mlčky pozoruje jestli tohle myslí vážně, a nebo si z něj dělá jenom srandu, tak úplně si není jistý jestli by se jí měl hrabt ve věcech, protože kdo ví, co tam před ním ještě schovává, ale nakonec nad tím jenom pokrčí rameny a tašku ted položí na postel, aby se nemusel ohýbat. Otevře ji jedním pohybem. Vlastně nemusí ani moc hledat, protože černá krabička mu padne do oka prakticky v okamžiku, kdy se podívá pozorněji. Vyndá ji tedy a chvilku s jejím otevřením váhá, protože jak zná Naruta, tak by tam mohlo být naprosto cokoliv a právě teď by ho nejspíš za jakýkoliv nevhodný vtip přizabil. Nakonec ji tedy otevře, na tváři se mu usadí překvapený výraz z pohledu na dva prsteny uvnitř. Komukoliv jinému by nejspíš bylo jasné, co to znamená, ale samotného Sasukeho napadla jedna konkrétní narážka, se kterou ho Naruto otravoval dosti dlouho, když mu oznámil, že chce požádat Hinatu o ruku. Dosti nepříjemně na něj dorážel, že i on by si měl někoho najít a udělat to samé... Na chvilku to bere jako jakousi dohru, ale poté se mu všechno spojí dohromady a uvědomí si, že to nejspíš musí být prsteny Naruta a Hinaty. Přeci jen... on má být Narutův svědek. "a tohle mi jednoduše nemohl předat osobně?" zavrtí nad tím hlavou. Moc dobře věděl, co tím Naruto sledoval a nejspíš je dobře že už jsou tak daleko, protože jinak by to pro blondáka nedopadlo úplně nejlépe. "Myslím, že to prozatím nechám u tebe... tašku jsem si nechal v autě a nechci to tu zapomenout..." řekne potom a skloní se s tím, že tam tu krabičku vrátí, když si ovšem všimne, že je tam ještě něco... předtím si toho nevšiml, ale vypadá to, že to nejspíš musí být Sakury. Uvědomuje si, že něco už zahlédl, když jí dobaloval věci, takže on to tam nedal, ale předpokládal, že to bude nejspíš triko nebo něco, tak to moc neřešil. Teď na to ovšem vidí mnohem lépe a musí uznat, že ho to docela zaujalo. "tohle je k tomu?" zeptá se jí s úšklebkem na rtech, když z tašky vytáhne skor průhlednou dámskou noční košilku, která spíše než ke spaní slouží na úplně jiné věci. Pobaveně přitom sleduje Sakuru, jak pomalu, ale jistě rudne v obličeji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saruma Saruma | Web | 19. června 2017 v 18:57 | Reagovat

Suprový díl, díky moc! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama