................Dílovky aktualně*

.....................Odpusť mi1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Forgetten past10.-11.-12.-13.-14.-15.-16.
.....................Škola strasti1.-2.-3.-4.-5.
.....................Kriminálník25.-26.-27.-28.-29.-30.-31.
.....................Skutečná láska1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Neobvyklá láska1.-2.-3.-4.
...............Force of commanders20.-21.-22.-23.-24.-25.-26.-27.-28.-29.-30.
.................The Beauty and the Beast23.-24.-25.-26.-27.-28.

..........................Spřátelení

....................Povídky na přáníZde

Chceš tady zveřejnit vlastní povídkuZde


.......................Naruto RPG Hra


.......................Pokémon rpg

......................RPG naruto nová generace

......................Bleach rpg

Kriminálník 25. díl

22. června 2017 v 7:00 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
A máme opět pokračování


Mayu - Sakura
Masumi - Sasuke

"Věřím ti že to dodržíš..." Šeptne a přitulí se tak aby mohla spát v jeho objetí a vědět tak že je v bezpečí ještě když má jít za svým tátou


Usměje se nad tím a tiše poslouchá, jak se její dech pomalu uklidňuje, když upadá do říše snů. Ani jemu to nezabere dlouho a brzy usne i on se Sakurou v náručí. Ani během noci se nijak nepohne a nepustí ji ze svého náručí, maximálně, když se k němu Sakura nakloní malinko víc, tak si ji přitáhne těsněji k sobě, ale to je tak všechno. Možná, že je to jenom jeho podvědomí, ale i tak ji nechce pustit. Spolu s ní v náručí takhle spí až do rána, kdy se pomalu probudí a otevře oči. Na chvilku nevěřícně zírá na nahou krásku po jeho boku, skoro si myslel, že se mu to všechno jenom zdálo, ale brzy se utvrdil v tom, že jen sen to rozhodně nebyl. Na tváři se mu přitom usadil spokojený úšklebek. Nechtěl, ale nakonec se od ní pomalinku odtáhnul a na moment ji nechat, aby se mohl obléknout a poté nezdržoval. Když byl zase oblečený, tak si lehl za ní do postele a loktem se podepřel, aby na ni lépe viděl. Volnou rukou ji jemně pohladil po tváři a následně po paži. Chvilku ji ještě pozoroval, jak klidně spí jako andílek. Nebýt toho, že na sobě nic neměla, tak by ji jen vzal do náruče a odnesl do auta, ale takhle ví, že ji bude muset probudit, a tak se k ní potichu sklonil a jemně ji políbil nejdřív na krk a poté šel postupně výš až se dostal k jejím rtům, na které jí věnoval dlouhý polibek jaký princ v pohádce věnoval i Šípkové Růžence, "Saky..." šeptne jemně, "vstávej,"
Sakura sebou jemně pohne a stulí se víc k němu.... "Kam chceš jít hm?" Šeptne a jednou rukou si ho opět obejme a přitulí se k němu... "Že nikam nepůjdeš.."
"No já nikam nepůjdu... ale my ano," řekne a dá přitom důraz na to osobní zájmeno, které má označovat právě je dva. "řekl bych, že tvůj táta na nás oba dva už čeká..." zamumlá, ale nechá se od ní přitáhnout. Skloní se k ní a opětovně ji políbí na rty, tentokrát je ten polibek ovšem o něco delší, "když teď vyjedeme tak to všechno krásně stihneme..." vydechne, není úplně nadšený, že by se tady měli zdržovat o něco déle. Přeci jen tady jsou nejspíš dosti pochybné existence a kdo ví na koho všechno by zrovna tady mohli narazit. Rozhodně to nechce bý tak dlouho, aby vůbec měli možnost to zjišťovat. "Hm... postačí mi, když se zvedneš... a oblékneš se," zamumlá jí do vlasů. Jak už ho předtím napadlo... byl by ji vzal normálně takhle, ale přestava, jak nad ní slintá ještě někdo jiný se mu naprosto příčí a že by za sebou chtěl nechat hned několik desítek mrtvol to mu přijde po ránu trochu moc. "řekl bych, že i ty už to chceš mít za sebou... no ne?" vydechne poté, radši si ani nepředstavuje ten nadšený výraz jejího otce až jej uvidí, že je ještě pořád s jeho dcerou. Je pravda, že v takové situaci měl už minule dost chuť si rýpnout, ale neudělal to... a ten důvod ležel právě teď v jeho náručí.
"Tak mi to donez s koupelny.. nechce se mi s te teple postele..." Septne
Na chvilku se malinko zamračí, skoro jakoby se snad urazil, "takže v posteli hm? A já jsem si už myslel, že je ti tak dobře u mě," zavrtí nad tím hlavou a pomalu se zvedne z postele, nepodívá se na ni a pomalu se vrátí do koupelny. Musí se pousmát nad tou vzpomínkou ze včerejší noci, která se mu na tohle místo váže. Vezme její tašku a i s ní se vrátí do hlavní místnosti a položí jí ji na postel, aby se nemusela moc natahovat. "jsi sice roztomilá, jak se mi schováváš mezi těmi přikrývkami, ale vážně bysme měli pomalu vyjet... alespoň než budou silnice přecpané, nejsem proti, aby sis potom v klidu pospala ještě v autě, ostatně když ti tam zapnu topení, tak tam budeš mít mnohem příjemněji teplo než tady..." dodá potom. Neví jestli to je jejich vina, a nebo je to jednoduše tím zařízením, ale má pocit, že je tam docela chladno. I když... co taky můžou očekávat od obyčejného motelu. Svůj hlavní účel to rozhodně splnilo, a tak se nad tím raději ani moc nepozastavuje. Přeci jen by to ani k ničemu nebylo. Posadí se potom do křesla naproti postele a pohodlně se opře s pohledem upřeným na Sakuru, čekajíc než to své sexy pozadí zvedne z postele a začne se oblékat, aby mohli vyrazit.
"To vis ze u tebe je teplo.." a vytahne si nejake obleceni do ktereho se nasouka...
"Hmmm" pomalu přikývne a nespouští z ní oči. Jakmile vidí, že je oblečená, tak se zvedne a ještě na sebe hodí bundu. Popojde k ní a za pas si ji k sobě přitáhne, aby jí věnoval polibek a zároveň jí mohl vzít tu tašku, "vezmu ti to.. a nehádej se se mnou," šeptne poté, když vidí, že už otevírá pusu nejspíš, aby mohla něco namítat. Poté se od ní malinko odtáhne a nechá ji, aby z pokoje vyšla jako první zatímco on ještě kontroluje, že mají všechno. Poté pokoj zase zamkne a pomalým krokem se rozejde spolu s ní do přízemí, kde se nachází i recepce, na které se musí nejdřív ze všeho odhlásit. "jestli chceš, tak můžeš jít pomalým krokem do auta... dohnal bych tě," navrhne jí potom, "aby si tu na mě nemusel čekat..." dodá a podá jí přitom klíčky, aby si mohla odemknout. On sám se potom otočí a rozejde se k recepci, kde je tentokrát nějaká postarší paní takže je mu jasné, že hned to nejspíš nebude. Mezitím růžovlasá dívka přitáhla pozornost nejednoho muže. Dokonce i té stejné bandy, kterou včera potkali spolu se Sasukem na chodbě, když šli k sobě do pokoje. Všichni jakoby najednou chtěli využít příležitosti, že je tam sama. Pomalým krokem se k ní tedy přes parkoviště rozejdou až kolem ní udělají takový menší kroužek, "copak krásko? Kampak tak sama? hm?"
"Co by jdu do auta nevidis.. a laskave mi dejte pokoj.. jinak si to s vami manzel vyridi..."
"Takže manžel hm? To asi nebude moc vřelý vztah, že nenosíš prsten, co hm?" Nadhodí s úšklebek na tváři, když si prohlédne její ruku, kde rozhodně žádný prstýnek nevidí. Udělá přitom jeden krok k ní zatímco se zbytek jeho party jen pochichtává. Natáhne ruku, aby se dotkl její tváře, ale nestihne se dotknout ani pramínku jejích růžových vlasů, když mu někdo tu ruku strhne a skroutí za zády. Ani nemrkne a už leží na kapotě auta, obličejem dolů. Pokusí se pohnout, ale hned na to ucítí bolest, která mu vystřeluje z ruky, jak mu ji kdosi pevně svírá. "Tsk..pusť mě, slyšíš?!" Sykne na něho podrážděně. Na to se ovšem muž za ním jen uchechtne a skloní se k němu. "Radím ti, aby ses sebral...spolu s tou tvoji partou a zmizel odsud než ti tu ruku zlomím," řekne poté smrtelně vážně a až poté jej pustí. Vypadá to, že pro toho muže to byla dostatečná lekce, protože hned na to se sebral a zmizel i se zbytkem svých kumpánů. Sasuke poté přejde k Sakuře a obejme ji kolem ramen. Nediví se, že si na ni dělali zálusk, protože přeci jen takhle krásnou dívku by tady jenom stěží hledali. "Tak co? Pojdeme?" Zeptá se jí poté. Předtím jí dá klíče a teď už jen čeká na to než se Sakura chopí iniciativy a to auto mu odemkne, a nebo mu alespoň dá klíče.
Opře se o něj a úlevou si oddechne... "To bylo těsný...." Šeptne a podá mu klíče... "Už jsem se nadechovala že tě zavolám...."
Pohladí ji po zádech zatímco odemkne auto a otevře jí dveře na straně spolujezdce. Ještě než ji ovšem pustí, aby si mohla sednout, tak se k ní otočí čelem a políbí ji na rty. "Nenechal bych je, aby na tebe sáhli..." ujistí ji poté. I když již mnohokrát zmiňoval, že nedovolí, aby Sakuře někdo zkřivil coby jen vlas na hlavě, tak se zdá, že právě ona růžovláska si toto ujištění moc k srdci nebrala. Skutečně totiž v jejích očích vidí, že nejspíš čekala, že nepřijde a nechá ji tam spolu s tou bandou. "Tak fajn... Myslím, už bysme mohli i pomalu vyrazit..." řekne potom a pustí ji, aby mohla nastoupit do auta a jakmile tak učiní, tak za ní zavře dveře a sám to auto obejde a posadí se na místo řidiče. Nastartuje a vyjede z parkoviště zatímco si zapne bezpečnostní pás a zařadí se rovnou do provozu na silnici. "Měli bychom tam být za chvilku... no... do odpoledne snad," řekne potom a podívá se na Sakuru koutkem oka. "Jestli chceš, tak si mezitím můžeš ještě trochu odpočinout pokud teda si ještě pořád unavená..." navrhne jí potom a poté svůj pohled přesune zpátky na silnici před sebou. Silnice naštěstí vypadají, že jsou zatím ještě prázdné, a tak si říká, že je dobře, že se jim podařilo se z toho motelu vymotat takhle brzy.
"Já vím, že bys nenechal aby mi někdo ublížil..." Šeptne a jemně se o něj opře aspoň jak jí to pas dovolí... Jednu ruku si i položí na tu jeho... "Myslela jsem že se tam zdržíš než budeš na řadu.. Proto jsem myslela že budu muset na tebe volat.. Ne že bych nevěřila, že mi nepřijdeš pomoct... Všimla jsem si u tebe že mě máš rád už nějakou dobu..." Dodá a kouká s okna
Pomalu na to přikývne, je rád, že alespoň tohle si uvědomuje. "Tak... ne že by ta postarší paní nebyla malinko pomalejší, ale úplně se mi nechtělo tě tam nechávat moc dlouho samotnou," řekne poté. Možná, že to bylo jen parkoviště motelu někde uprostřed ničeho, ale... kdo ví, kdo se tam mohl objevit a on v žádném případě nechtěl riskovat, že by se jí mohlo něco stát. Už tak to jednou málem do tohohle stádia dospělo, a tak to nechce opakovat. Ví, že jednoduché to rozhodně nebude ani teď v Konoze se Sakuřiným otcem, ale... říká si, že to už nějak zvládne, konec konců už zvládl i mnohem horší věci a otec jeho přítelkyně snad nebude to nejhorší. Nad tou myšlenkou se na chvilku pozastaví a úšklebkem se. Je pravda, že to slovo ´přítelkyně´ pro něj ještě do nedávna mělo poněkud nepoznaný význam... až do teď. Už si začíná uvědomovat, že všechno kolem toho nebyly možná jen obyčejné kecy, ale že na nich možná bylo i něco pravdy. "těšíš se?" nadhodí po chvíli a opět se na ni krátce podívá než se zahledí zase před sebe na cestu. Je to možná poněkud hloupá otázka, ale... uvědomuje si, že s největší pravděpodobností se Sakura musí těšit na shledání s otcem... i když by to třeba neřekla tak úplně na rovinu.
"Možná trochu, ale už to není jak to bývalo dříve... To jsem se vždycky na něj těšila jelikož si svojí mámu ani nepamatuju.... A ty se těšíš?" Nadhodí mu to taky a zvedne ruku co měla na té jeho a pohladí ho po tváři
"Nemůžu se dočkat," odpoví jí na to s patřičnou dávkou ironie v hlase a poté nad tím pokrčí rameny, "Nevím... jsem tak nějak na vážkách. Na jednu stranu se mi nechce tě tam nechávat samotnou, jednak protože jsem ti to slíbil a jednak, protože moc dobře vím, jak to chodí a nechci nikomu dát příležitost mi tě přebrat," pokrčí nad tím rameny. Nenaráží tím ovšem jen na tohle, ale taky na to, že ať už má její otec kolem sebe sebelepší a věrnější lidi, tak stále se pohybuje na dost tenkém ledě v nebezpečné oblasi. "na druhou stranu... nejspíš budu muset oprášit staré způsoby..." dodá poté. Umí se chovat. Má přeci jen nějakou tu výchovu navzdory tomu, že jeho rodiče zemřeli dosti brzy, tak moc dobře ví, co se sluší a patří, i když je pravda, že se za tu dobu naučil s určtým typem lidí jednat pouze jedním specifickým způsobem... bohužel v tomhle případě si nejspíš skutečně bude muset dát záležet. "Překousnu to, kvůli tobě," dodá poté, "navíc bych řekl, že tvůj otec to cítí úplně stejně," dodá poté. Stačila mu i ta chvilka, aby mu došlo, že z nich přátelé nikdy nebudou ani v nejmenším, a tak nikdo nemůže očekávat nějaké zázraky.
"Zvládneš to uvidíš a táta to bude muset akceptovat, že mám ráda tebe... A jestli se mu to nelíbí tak má smůlu jelikož já nikoho jiného ráda mít nebudu.... A nemám důvod to měnit.... Hlavně musíš dát na sebe pozor nechci aby se ti stalo něco podobného cos měl jak jsme se potkali..."
"Neříkám, že to nezvládnu... jen mám takový pocit, že vím, jak to dopadne," pokrčí nad tím rameny a na chvilku se odmlčí. Není to poprvé, co od ní slyší tyhle ustarané řeči, ale sám neví, jak ji ujistit, že může být klidná. "Už jsme o tomhle mluvili... tenkrát to byla trochu jiná situace... i když je to trochu delší a složitější na vysvětlení," odmlčí se, "neznáme se zase tak dlouho... víš o mě už sice dost věcí, ale po jedné stránce mě pořád ještě neznáš a ani poznat nechceš," řekne poté, "pravdou je, že nevíš čeho jsem, a nebo nejsem schopný a právě proto by sis o mě neměla zbytečně dělat starosti, protože by ti to stejně k ničemu nebylo... Když něco slíbím, tak to dodržím... a tobě jsem slíbil, že tě samotnou nenechám, takže nemusíš přemýšlet nad ničím jiným," řekne poté a vzhledem k tomu, že je před nimi poměrně rovná silnice, na které se jen zřídka objeví nějaké další auto, tak ji na chvilku jemně vezme za ruku, aby jaksi podrthl význam svých slov a skutečně ji ujistil, že není čeho se bát. Přeci jen se v tohle pohybuje už tak dlouho, že v tom jednoduše umí chodit, jak se říká. Nemůže sice říct, že se něco nikdy nestane, ale... je si jistý, že to bude v pořádku.
"Ale náhoda je blbec a něco se ti stane a co pak? Budu tu zase sama..." Šeptne a chytí ho taky za ruku.. "já nechci pak být bez tebe jak se ti něco stane
Obrátí oči v sloup a zavrtí nad tím hlavou, "nepřivolávej to..." řekne poté už jenom. Ujišťoval ji, že se nic takového nastane, a tak teď nechce zbytečně ještě do tohohle tématu více vrtat. Říká si, že by ji stejně úplně na sto procent nepřesvědčil, protože jak ji tak zná, tak si nejspíš bude pořád mluvit svou nezávisle na tom, co jí na to asi tak řekne. Zbytek cesty proběhne už více méně v tichost. Spolu se Sakurou se nikdy kolem poledne staví ještě na krátký oběd a poté pokračují nepřetržitě až do Konohy. Celkově jim ta cesta zabrala bez mála nějaké čtyři hodiny. Jakmile se dostanou do města, tak jede už jen podle Sakuřiných instrukcí k jedné vile, která stojí na samém konci města. Už od pohledu je jasné, že tady asi nežije jen tak nějaký obyčejný smrtelník. Rozhodně se mu to potvrdí ve chvíli, kdy si všimne ty chlápky v kvádrech. Vjede tedy autem do areálu a následně zaparkuje a zastaví. Otočí se přitom na Sakuru, "tak jdeme na to," řekne načež vystoupí z auta. Už teď dokáže vycítit tu ne zrovna přátelskou atmosféru, která je namířena přímo proti němu, ale nereaguje na to. Místo toho otevře Sakuře dveře a přitáhne si ji k sobě. Dalo by se to sice pokládat za úmyslnou provokaci, ale... na jednu stranu proč ne.
Vystoupí s jeho pomocí a taky se ho chytí a i se usměje.. "Půjdeme pojď není zrovna nějak moc teplo...." A jak se ho drží tak jej vede ke dveřím na které zazvoní a čeká až se otevřou... Do te doby se víc přitiskne k Sasukemu jelikož jí tu najednou začlo být dosti nepříjemně...
Objímá ji kolem pasu a jemně ji přitom hladí po zádech ve snaze ji trochu zahřát. Samotnému se mu nezdá, že by venku bylo nějak zvlášť chladno, ale je pravda, že dívky na tohle bývají citlivější, a tak se neodvažuje snad něco namítat. Na místo toho si ji k sobě tiskne až dokud se před nimi neotevřou dveře. Na rozdíl od Sakuřiného otce se v nich ovše objeví vysoký muž, zhruba ve stejném věku jako i mladý pár před ním. Oči mu nejdřív ze všeho přistanou na Sakuře, kterou poté s úsměvem obejme. Její otec mu ji dal na starost již před dlouho dobou... a nutno poznamenat, že ti dva si padli do oka. To Sasuke pozná už jen z výrazu v její tváři. Sám jen stiskne čelist, aby na to nemusel nic říkat a jakmile jim uvolní cestu, tak pomalu vejde dovnitř. "nečekal jsem, že tady budete tak brzo... každopádně tvůj táta je teď v obýváku a řekl bych, že to pro něj bude dost příjemné překvapení," řekne poté mezitím co Sasuke pomůže Sakuře z kabátu, aby se toho snad ještě nechopil on. I on se poté zbaví bundu a vezme Sakuru za ruku už jen, aby mu naznačil, že by své ruce měl držet hezky daleko a pokud možno z jejího dosahu.
Usmeje se nad tim jak si ji chrani.. taky se ho chyti a vede do obyvaku kde se kouka aby ho neprehledla
Sasuke jde spokojeně spolu s ní. Je rád, že toho kluka nechala někde v zadu a ani se spolu nějak nezakecali. Je mu sice jasné, že do konce života ji nemůže chránit před ostatními, i když by chtěl.. bohužel za tohle by nejspíš ani ona sama zrovna ráda nebyla, a tak se bude muset se svou trochu majetnickou povahou alespoň trochu uskromnit na určité situace a nastávající rozhodně nepatřila mezi ně. Jakmile si jich totiž její otec všiml, tak automaticky vyrazil ke své dceři, kterou pevně sevřel v náručí. "Vítej doma zlatíčko," přivítal ji poté a až po chvíli ji pustil ze svého náručí, aby si ji mohl prohlédnout. Přišlo mu to hrozně dlouho, co ji viděl naposledy. "jaká byla cesta?" zeptá se jí poté a ani jemu neuknikne malinko unavený výraz v její tváři. I Sasukemu to přišlo trochu zvláštní vzhledem k tomu kolik toho naspali, ale nahlas nic neřekl. "svůj pokoj máš pořád na stejném místě... v klidu se můžeš vybalit..." řekne poté, aby ji ihned nezahltil svými řečmi. Sasuke přitom opět přistoupí k Sakuře a nakloní se k jejímu uchu, "zajdu ti pro věci, počkej tu na mě ať tě potom nemusím hledat," řekne poté. Tenhle dům už tak vypadal dost velký a hledat ji tady se mu ani trochu nechtělo.
"Dobre pak to spolu odneseme vem si i svoje..." a jeste se nahne polibi ho.. pak si sedne na gauc a ceka az Sasuke prijde
Sasuke se vrátí do auta odkud vytáhne jejich věci a s nimi se poté vrátí zpátky za Sakurou. Kývne na ni přitom hlavou, aby ho tedy vedla a společně poté vyrazí po schodech nahoru do prvního patra, kde se nachází nespočet nejrůznějších dveří. Už na první pohled to tam vypadá jako dost slušné bludiště. Právě proto nechá Sakuru, aby jej odvedla do svého pokoje, který je až na samém konci té dlouhé chodby. Nechá ji, aby vešla jako první a potom ji následuje. Tašky nechá ležet u dveří, aby se potom Sakura mohla vybalit až bude chtít a mezitím za ní zavře dveře. Sám se potom rozhlédne po pokoji, který už od pohledu skutečně působí jako Sakuřin a to hlavně díky fotografiím, kterých tam vidí spoustu. Jeho pohled ovšem upoutá něco jiného... Když jeho pohled padne na postel tak si všimne, že tam sedí růžový jednorožec, který vskutku vypadá více než roztomile. Natáhne se pro něj a spolu s ním přejde k Sakuře, kterou jemně obejme kolem pasu a přitáhne si ji k sobě o něco blíž. "Je ti dobře?" Zeptá se ji poté, všímá si, že je poněkud nesvá. Jemně přitom posune toho plyšáka blíž k jejímu obličeji jakoby se s ní snad on sám chtěl pomazlit. Neví proč přesně ho tam Sakura má, ale může jen hádat, že to může mít nějaký hlubší význam. Ovšem pořád raději se o její pozornost bude dělat s plyšákem než s někým jiným.
"Toho jsem dostala od mámy ještě dokud tu byla s námi... Takže si ho hlídám aby se s ním něco nestalo... Jestli chceš tak si taky můžeš vybalit věci mám tu dvě skříně tak si do jedné můžeš dát své věci... Teda pokud chceš nenutím tě..." Šeptne... "Jo je mi dobře jen se asi potřebuju trochu napít..." Dodá
Sjede ji pohledem a následně poté pomalu přikývne, chápe jakou citovou hodnotu to pro ni nejspíš musí mít. Jemně ji tedy dovede ke křeslu, které je kousek od okna a opatrně ji na něj posadí a onoho plyšového jednorožce jí položí na klín jakoby se snad chtěl ujistit, že na ni dohlédne než se vrátí. "Přinesu ti tu vodu," přikývne a skloní se k ní, aby ji mohl políbit na čelo spíš jen aby zkusil jestli náhodou nemá teplotu. "Ještě aby si nebyla nemocná," dodá potom, ani by se nedivil kdyby se náhodou někde předtím nechladila a začalo se to projevovat až teď. Poté se od ní na chvilku oddálí a odejde jí pro tu vodu, kterou jí nakonec přinese ve skleničce, aby se mohla v klidu napít. Čupne si k tomu křeslu se skleničkou v ruce zatímco ji pozoruje. "Jestli chceš, tak by sis možná měla trochu odpočinout...zkusit se prospat pokud tedy myslíš, že by ti to mohlo nějak pomoct?" Zeptá se jí potom nakonec, moc nemůže vymyslet nějaký jiný způsob, jak by se jí mohlo trochu ulevit. Má totiž pocit, že čistě jen kvůli tomu, že by se potřebovala napít to asi tak úplně nebude. Odhrne jí přitom několik pramínků z obličeje, aby jí viděl do tváře. "Mužů zkusit otevřít trochu okno...vyměnit tady vzduch, třeba by ti to udělalo trochu lépe," zauvažuje potom.
"Klidně můžeš je tu trochu dusno... A co ty jak ti je Sasu?" A chytne ho volnou rukou za kousek trika.... "Necítíš se tady zvláštně nebo divně...." Dodá a koukne na něj
Zastaví se v půli pohybu,když se chystal jít otevřít to okno," počkej," vydechne a jemně se vymaní z jejího sevření zatímco přejde k oknu, které otevře alespoň na půl, aby se tam Sakuře lépe dýchalo. Vrátí se potom zpátky k ní a pomalu nad tím pokrčí rameny. Pravdou je, že tohle místo na něj úplně nejlepší dojem neudělalo. Ne ale protože by se mu to tu snad nelíbilo vzhledově, to ne, ale spíše si začínal pomalu uvědomovat tu tíživou atmosféru, která zde panovala díky jeho přítomnosti. "zlepší se to," ujistí ji bez odpovědi na její otázku, která mu už tak přijde poměrně očividná. "věřím tomu... navíc... tohle je tvůj domov, jen si na to potřebuješ trochu zvyknout a trochu si odpočinout," dodá poté. "myslím, že tvůj táta pochopí, že se teď po té cestě necítíš nejlépe... a nechá tě alespoň prozatím vydechnout," dodá poté. Jistotu sice žádnou nemá, ale řekl by, že v zájmu jich obou je, aby se Sakuře udělalo zase dobře. Vezme si tedy od ní napůl vypitou skleničku, kterou jí postaví na stolek k posteli a poté se vrátí pro Sakuru, kterou bez jakýchkoliv otázek zvedne do náruče a odnese ji do postele, kde ji položí a sedne si na její kraj k ní. "nepotřebuješ ještě něco?" zeptá se jí poté.
"Ne... Jsem v pořádku maximálně si teď lehnout a odpočívat, ale s tebou." A stáhne si ho k sobě a obejme.. "Takhle je mi nejlíp, když můžu takhle odpočívat u tebe...." Šeptne a přivře u něj oči... "Takhle je to příjemnější o mnohém..
Sasuke nad tím pomalu přikývne a trochu pohodlněji si tedy lehne, aby se i Sakuře leželo trochu lépe a jednou rukou ji obejme kolem pasu. "Máme čas... tak si v klidu odpočiň," řekne poté, rád by věřil jejím slovům, že je v pořádku, ale něco mu říká, že asi tak úplně dobře jí nebude vzhledem k tomu, že předtím vypadala poněkud pobledle. Nechává ji tedy alespoň, aby se trochu zmátořila a odpočinula si u něj v náručí. O týden později: Ani po těch několika dnech, které tady všichni pod jednou střechou strávili se toho moc nezměnilo. Sasuke toho stále s jejím otcem moc nenamluvil a toto chování bylo oboustranné. Vlastně bylo jasné, že ti dva jsou jaksi vstřícní jenom v době kdy je s nimi v místnosti i Sakura. V zájmu obou totiž bylo ji pokud možno udržovat šťastnou, aby nemusela myslet na to, co se děje kolem a kolem dokola. Jednou ránu, kdy je Sasuke již vzhůru poměrně brzy zaslechne kroky na chodbě. Nebylo by to sice nic neobvyklého kdyby se ty kroky ovšem nezastavily až pokoje a následně se nepootevřely dveře. Zvedl hlavu a vrhl ne zrovna hezký pohled na onoho narušitele, který jen kývl hlavou na znamení, že by bylo vhodné, kdyby Sasuke šel na chodbu. Ten sice nadšený nebyl, ale neprotestoval, protože mu bylo jasné, že s největší pravděpodobností musí jít o něco důležitého, a tak a opatrně odsunul od Sakury, která ještě poklidně spala a oblékl se načež vyšel ven z pokoje. "Co se děje?" zeptá se rovnou opodál stojícího Akia. "Pojď se mnou," odpoví mu jenom vysoký muž a vede ho dolů do obýváku, kde už na oba příchozí čeká i Sasukeho otec s dosti vážnými novinkami.
Sakura si v klidu nevědomky spí až někde do té desáte hodiny tak jak většinou byla zvykla když byla doma... Když se ovšem probudila a neviděla u sebe Sasukeho tak přehodila přes sebe župan a dala si papuče a sešla dolů... Přešla někam do obýváku kde vidí zatím jen Akia jak si v klidu sedí na sedačce... "Kde je Sasuke?" Zeptá se ho aniž by ho pozdravila
Akio tam doposud jen tak stál s rukama založenýma na hrudi. Bylo mu jasné, že dřív nebo později se tam růžovláska objeví a bude hledat svou polovičku. Pomalu k ní přesune pohled a přejde k ní. "dobré ráno," pozdraví ji s úsměvem a tváři. "Jsou v pracovně tvého táty... pokud vím, tak s ním chtěl něco probrat, ale co přesně to je, to mi nikdo neřekl," řekne poté s pokrčením ramen. Je mu jasné už jen z pohledu do jejího obličeje, že by se nejraději rozběhla rovnou za nimi, aby se ujistila, že je všechno v pořádku, protože to, že si jej její otec zavolal je krajně podezřelé. Než tak ovšem stihne učinit, tak ji chytne za paži, aby ji zastavil, "sedí tam už dost dlouho....určitě za chvíli vyjdou... nemusíš tam zbytečně chodit," dodá potom, "možná by ses měla nejdřív ze všeho raději nasnídat a dá si něco teplého jestli tedy chceš?" napadne ho potom. Sakuru už několik let zná, a tak moc dobře zná i její ranní rituály, které vždycky zahrnovaly buďto šálek kávy, a nebo teplý čaj na zahřátí organismu po ránu... pokud tedy ovšem venku nebyly vyloženě nějaké moc vysoké teploty jako v létě. "nemusíš mít o něj strach, kdyby se něco dělo, tak bych to slyšel," dodá poté ve snaze ji uklidnit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama