Kriminálník 26. díl

24. června 2017 v 7:30 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
A máme opět pokračování


Mayu - Sakura
Masumi - Sasuke

"Nevíš jaký je k Sasukemu já to zažila...." Řekne a nervozně začne chodit jsem a tam.... uběhlo asi půl hodiny a pořád nikde... "mám toho dost jdu tam.... Tohle už přehání.."



"Myslíš si, že tím že tady budeš chodit sem a tam tomu nějak pomůžeš?" zavrtí nad tím hlavou, "stres ti k ničemu nebude.. když k tomu ještě připočtu to, co se děje," dodá a na chvilku se odmlčí, "říkám ti, že kdyby se skutečně něco dělo, tak by si to pravděpodobně slyšela i ty nahoře... copak si myslíš, že tvůj táta asi tak udělá? Zastřelí ho ve své pracovně?" podívá se na ni nevěřícně, ale když si všimne výrazu v její tváři, tak nad tím jen zavrtí hlavou, "to snad nemyslíš vážně..." zamumlá s povzdechem. Nikdy by ji nenapadlo, že by si tohle snad Sakura mohla o svém otci myslet. Je sice pravda, že ani on nebyl z toho Uchihy dvakrát nadšený, ale i tak mu bylo moc dobře jasné, že by jí její otec tímto způsobem snad neublížil. "Posaď se... než si tady na koberci vychodíš pěšinku," řekne poté ještě jednou, když konečně slyší, jak se otevřeli dveře, pravděpodobně od pracovny, ve které byl Sasuke doposud zavřený i s jejím otcem už skoro tři hodiny. Ani jemu nebylo jasné o čem se tam tak zrovna ti dva mohli bavit, ale očividně to muselo být dost důležité, když všude bylo takové ticho... celé ta atmosféra mu přišla podezřelá a moc se mu nelíbila, ale co na to asi tak mohl říct?
Kdyz uslysi dvere tak se hned rozbehne... jak uvidi sasukeho vrhne se mu kolem krku... "proc si sel pryc..." septne a zabori si do nej oblicej
Černovlasý muž se zastaví jakmile se mu Sakura hodí kolem krku. Udělá přitom krok zpátky, aby našel svou stabilitu a obejme ji poté kolem pasu, aby ji přidržel. "Co se děje?" Zeptá se jí potom, pomalu to začíná vypadat tak, že se stalo něco vážného, protože ještě cítí, jak se mu malinko chvěje v náručí. Mírně se přitom zamračí, nevidí ji do obličeje takže tak úplně nemůže říct, co přesně ji tak rozhodilo, "Sakuro..." vydechne a zavrtí nad tím hlavou, "něco jsem potřeboval vyřešit.. nechtěl jsem tě budit takže právě kvůli tomu jsem vstal tak tiše. Původně jsem nevěděl, že by se to takhle mohlo protáhnout," zašeptá. "Snad sis nemyslela, že jsem někam odjel bez tebe?" Podívá se na ni a zavrtí nad tím hlavou, jemně se od ní odtáhne a pohladí ji po tváři, "Chlupáčku," vydechne a na chvilku se čelem opře o to její. Má hodně věcí, nad kterými teď musí přemýšlet a které si potřebuje pořádně promyslet. Docela si říká, že mu Sakura vběhla přímo do rány, protože i jí se to týká...i když by se dalo říci, že spíš jen nepřímo. " jak dlouho už jsi vlastně vzhůru?" Zeptá se jí poté a prohlédne si ji. S tím, jak se na něj hned vrhla by řekl, že na něho čekala už docela dlouhou dobu. Sice by čekal, že v takovém případě by nejspíš už dávno zaklepala, ale kdo ví. Jasnovidec taky není.
"Přibližně tři čtvrtě hodiny a už jsem tam hodlala vlest..." Šeptne a opět se k němu přitulí... "Proč si tam byl tak dlouho?" A tulí se takže jej nechce ani za mák pustit
Zavrtí nad její přehnanou starostlivostí hlavou a popojde s ní ke gauči, kde ji posadí a malinko se od ní odtáhne, aby na ni viděl. "Tvůj táta se mnou chtěl něco málo probrat..." odpoví jí na to a následně se rozhlédne kolem sebe. Původně jí o tom všem chtěl spravit tady, ale nakonec si to na poslední chvíli rozmyslí. "Víš co... jdi zpátky nahoru... lehni si do postele. Udělám nám něco k snídani a vezmu to nahoru. Potom si o tom společně můžeme promluvit... a povím ti to, co ty na to?" Navrhne jí potom zamyšleně a jemně ji pohladí po tváři čímž jí zároveň zapraví pramínek vlasů za ucho a skloní se k ní, aby ji mohl polibit na rty. "Budu tam do pár minut... tak klidně jdi," dodá potom. Ani jemu se nechce se zdržovat někde mimo zbytečně moc dlouho než je to nezbytně nutné. Říká si totiž, že by si společně mohli alespoň užít jeden společný den, když už mají tu možnost. Ne snad, že by to mělo mít pro něj nějaký hlubší význam, ale říká si, že by jim to určitě neuškodilo. Obzvlášť potom, co viděl Sakuřin úzkostlivý výraz ve tváři jakoby si snad myslela, že se jí z té kanceláře už nevrátí nebo něco podobného. "Tak pojď," vybídne ji nakonec onc sám a zvedne se, vezme ji za ruku a nechá ji poté, aby šla po schodech nahoru zatímco on sám se odebere do kuchyně.
Ještě se za ním otočí ale pak se vrátí k sobě do pokoje kde si lehne na postel a povzdechne si.. Přitom se i zamyslí, co po něm mohl táta chtít, že jej budil ráno a že se plížil pryč..
Sasuke přejde do kuchyně, kde začne připravovat snídani převážně pro Sakuru, protože on sám zrovna dvakrát hlad nemá. Udělá tedy míchaná vajíčka, ke kterým nakrájí různou zeleninu a poté jí uvaří ovocný čaj, protože si všiml, že je zvyklá vždycky ráno pít něco teplého, aby se nějak na ten den nabudila a káva mu v tuhle chvíli nepřipadala jako úplně nejlepší varianta. Poté, co se čaj vyluhoval, tak to všechno dal na tác, který tam našel, aby mu to pokud možno po cestě do schodů nespadlo a i s tím vyjde nahoru do prvního patra a zastaví se až u dveří do jejího pokoje. Musí se natočit bokem, aby si mohl pomocí loktu otevřít dveře a potom vejde pomalu dovnitř. Dveře za sebou jen zlehka přibouchne a tá potom Sakuře položí rovnou na postel, aby se mohla najíst z pohodlí teplé postele. "Tak dobrou chuť," řekne poté a posadí se k ní na kraj postele se zamyšleným výrazem ve tváři. Nemá ponětí, jak by měl asi začít, aby se zbytečně nevylekala. Kdyby šlo o kohokoliv jiného, tak by to nejspíš vybalil na rovinu, aby to měli za sebou, ale u Sakury měl pocit, že s ní to tak lehce nepůjde. Nechce to komplikovat víc, než je nezbytně nutné, ale.. říct jí to přeci jenom musí. Necítil by se dobře, kdyby jí lhal, obzvlášť, když jí slíbil, že něco takového už v životě neudělá a že jí nic zatajovat rozhodně nebude.
Koukne se na něj a pak na talíř... "To si nemusel.." Usměje se a pak to odsune a přitulí se k němu a obejme... "Copak se děje?" Šeptne a pak trochu smutně na něj koukne
"Přesně tenhle obličej vidět nechci," řekne a nahne se k ní, aby ji mohl políbit na rty, "řeknu ti to, ale slib mi, že nezačneš hned vyšilovat..." řekne poté a podívá se na ni naprosto vážně. "nechci, aby si za tím vším hned viděla to nejčernější.. vlastně svým způsobem by se dalo říct, že je to dost dobrá zpráva," řekne poté. Skutečně když by se na to podíval ze Sakuřina pohledu tak je ta správa přímo vynikající. "tvůj otec mě zavolal, protože zjistil něco o té skupině, která ti chce ublížit... dali jsme dohromady určité věci, které nás nakonec dovedli k tomu, kde by měli být," řekne potom na vysvětlenou, "udělal bych to i sám a dřív, ale potřeboval jsem mít jistotu, že se dostanu až ke zdroji a že se nepostarám jen o nějaké pěšáky, protože to by bylo k ničemu," vysvětlí poté a na chvilku se odmlčí než pokračuje s vysvětlováním. "Nevím jestli to je tím, že mi tvůj otec nevěří... každopádně zítra by nás tam mělo vyrazit trochu víc... a pokud všechno půjde tak, jak má, tak se budeš most potom vrátit do práce... všechno by potom mělo být v pořádku," řekne poté. Přijde mu až neskutečné, že tohle by skutečně mohl být konec... konec toho všeho.
"Aha... Ale já už nechci tady do práce chci být někde kde můžu být s tebou..." Šeptne a tulí se k němu... "Co si vůbec udělal dobrého?" Dodá a objímá ho
"Myslel jsem si, že tě práce tady v nemocnici bavila," řekne potom a pokrčí nad tím rameny, "ještě nevím, co budu potom dělat," odmlčí se, pro něj to je skoro jakoby jeho úkol skončil... tedy alespoň jeho část. Myslel si, že možná potom bude shcopný odejít, ale teď si uvědomuje, že z dočasné ochrany se to pro něj změnilo na něco, co nejspíš bude dělat celý život... neumí si představit ji tam jen tak nechat. "Je to na tobě, co budeš dělat... nebo nemusíš dělat nic," napadne ho potom s pokrčením ramen. Ne snad, že by nějak zastával názor, aby ženy byly jen doma u plotny a staraly se o domácnost, ale rozhodně je schopný se o všechno postarat, kdyby tohle bylo to, co si Sakura zvolí dobrovolně. "Udělal jsem ti vajíčka a nakrájel k tomu zeleninu," odpoví potom na její otázku, "myslím, že by sis to měla sníst než ti to vyhladne," dodá potom a trochu se odsune, aby ji nechal se v klidu najíst a aby se mohl sám trochu opřít. Upřímně čekal že Sakuřina reakce na to oznámení bude poněkud bouřlivější, ale... je rád, že tomu tak není. "takže ještě dnešek máme celý pro sebe... je na tobě, co by si chtěla podniknout..." dodá potom.
Usměje se... "Já nevím neříkam že mě práce v nemocnici nebaví, ale nemusím být přece jen ve zdejší.. můžu být i v jiné kde můžu být s tebou.. Záleží či chceš být ty v Konoze nebo chceš jet jinam... Já půjdu s tebou kamkoliv jelikož tě mám moc ráda a nehodlám nikoho aby ti něco udělal.... Hlavně jak tam zítra půjdeš dej na sebe pozor..." A začne pomalu jíst a s ní půlku a s půlkou se otočí k Sasukemu nabere mu a dá k ústům... "No tak otevři hm?"
Přikývne "nemyslím si, že by si měla problém najít práci kdokoliv jinde, spíš sám moc nevím, co mám v plánu... je to všechno trochu složitější," vysvětlí. Tím, co udělal si totiž dosti zničil pověst. Ne snad, že by měl v úyslu ji zase žehlit, aby se mohl do toho všeho pustit znovu, ale spíš se bude muset ujistit, že se jisté věci nezmění. Byl by nerad, kdyby z toho plynuly ještě nějaké jiné problémy, "nejsem si jistý jestli teď nebudu chvilku cestovat... Konoha není špatné místo, to ne, ale... nevím, nějak se mi po tom všem na tohle místě ani zůstávat nechce," vysvětlí. Vzhledem k událostem, které ho zde potkali snad ani není divu. Z jeho myšlenek ho potom vytrne až její výzva k tomu, aby otevřel ústa. Malinko nechápavě se na ni podívá, je pravda, že na tyhle věci moc není, ale neprotestuje a pusu otevře. Sní sousto vajíček a potom to zají rajčetem, které jí tam taky na kraj nakrájel, aby to k tomu mohla zobat. " přemýšlela jsi nad tím, co by si chtěla podniknout? nebo chceš radši celý den zůstat doma v posteli? hm?" podívá se na ni s úšklebkem na rtech, je pravda, že ho napadá spousta věcí, co by se dalo dělat i v posteli, ale nechává si to pro sebe. Místo toho se natáhne na polovinu postele vedle ní a podívá se do stropu. "Upřímně? myslím že tohle místo mi ani moc chybět nebude," vydechne pobaveně.
"Máš nějaký nápad jelikož mě se nějak s pokoje vůbec nechce vycházet..." A nabere mu další... "Tak šup tohle je tvoje půlka.." A dává mu další ke rtům... "Tak mě by cestování nevadilo aspoň bych si odpočinula od toho všeho...
"tak klidně si můžeme jenom něco pustit, pokud se ti nikam nechce, nejsem proti," řekne potom, nevadí mu, že se nebudou někde tahat po městě. Vlastně to spíše uvítá už jen kvůli tomu, že si tak bude moct alespoň odpočinout... tedy ne, že by snad dělal i něco jiného kromě občasných výletů si trochu zaboxovat a zatrénovat. Ostatně to tenkrát taky rušil, když mu jeho drahá růžovláska dala na výběr, že buďto ji vezme sebou, aby se něco naučila, a nebo ho nikam nepustí. Ne snad, že by mu tolik vadilo jí něco ukazovat, ale bylo to ještě v době, kdyby vypadala, že se tam sesype na hromádku. "myslím, že po zítřku budeme mít spoustu času k tomu, aby jsme to společně probrali, ale... možná, že bych odjel někam úplně jinam... k moři, usadil se v nějakém přímořském města... nebo spíš kousek od něj... kde by nebylo tolik ruchu... říkám si, že na jednu stranu by mohlo být hezké si užít trochu toho klidu," pousměje se a jemně ji pohladí po paži. Vždycky si představoval, že bude mít jednoho dne někde nějaký domek a pokud možno i manželku... a kdo ví. Možná i rodinu. Ještě do nedávna to pro něj byl jen pouhý sen, ale teď... teď má pocit, že by to tak nemuselo úplně být.
"A víš že s tebou souhlasím k moři pojedu velmi ráda... A klidně i v nějakém domečku být s tebou... Tak záleží co bys chtěl i ty..." A jak to oba dojí tak se k němu více stulí a obličej si schová do jeho hrudi..
"Hmmm" kývne hlavou a odloží ten táct na stranu na stolek, aby se to neválelo jen tak po posteli a neshodili to náhodou nějakou nedopatřeností na zem. Potom si Sakuru přitáhne k sobě a nechá ji, aby si položila na jeho hruď zatímco on ji jemně hladí po zádech. Ta představa společného domku někde v klidu se mu rozhodně dosti zamlouvá. Nikdy se nedostal tak daleko, aby s nějakou dívkou plánoval budoucnost. Samozřejmě, že měl o své potenciální ženě či přítelkyni jasné představy a právě protože se k nim žádná nepřiblížila, tak taky s nikým nechodil, ale i tak si myslel, že nakonec stejně nenajde, jak se říká, tu pravou. Přišlo mu, že v dnešní době je to o dost těžší než kdysi, ale teď.. skoro jakoby se mu celý pohled na svět, na který předtím zanevřel, změnil. Ví, že k jistým rozhodnutím je třeba dvou, ale přesto. "za měsíc má být svatba Naruta s Hinatou..." nadhodí po chvíli zamyšleně, "myslím, že do té doby bysme mohli zůstat v Konoze... nejspíš by nemělo cenu někam odjíždět a potom se sem zase vracet... takhle to máme o poznání blíž," nadhodí potom. Na chvilku se při té myšlence zamračí, když si vzpomene na Narutovu sestřenici, která s největší pravděpodobností bude družička a jakožto svědka jej pravděpodobně bude zase uhánět k tanci nebo jako dobrovod k oltáři. Nezná sice ještě přesnou organizaci, ale upřímně doufá, že takhle to nebude.
"Sasu copak je? Jsi najednou nastvany? Stalo se neco? Neboj jestli uvidim nejakou holku mimo Hinaty co by neco chtela tak te nedam.." Septne a tuli se.. "tak copak budeme delat? Koukat na neco? Nebo mas jiny plan?"
Sasuke k ní pomalu skloní pohled a zavrtí hlavou. "Kéž by," řekne, právě kvůli tomuhle předtím doufal, že i Sakura půjde za družičku, ale teď už to nejspíš nemá moc cenu řešit."no... nějak to už dopadne... jde hlavně o to, aby se Narutovi s Hinatou vydařil jejich den, protože tam nejde ani o mě, nebo o někoho jiného, ale hlavně o ně," řekne potom. Přál by si, aby bylo i pro něj jednoduché se držet tohoto pomyslného pravidla, ale má pocit, že něco se určitě semele, protože žádná svatba není perfektní, tedy alespoň z hlediska ostatních. "No můžeme si teď třeba pustit nějaký film...je mi docela jedno, co to bude, určitě nás to zabaví do večera, když se ti nechce nikam chodit," navrhne jí potom zamyšleně. Nenapadá ho tak úplně něco jiného, co by společně mohli podniknout když se Sakuře nechce nikam chodit a popravdě řečeno jemu také ne. "Třeba nějakou komedii? Nebo na co by ses chtěla koukat?" Zeptá se jí potom s jednou rukou zapletenou v jejích vlasech, jak ji jemně hladí. "Nebo třeba jen něco na co náhodně narazíme spolu v televizi?" Navrhne potom. Neví sice jestli tam budou dávat nějaký dobrý film, ale můžou jenom doufat. "Nebo jestli máš trda návrh na nějaký konkrétní film, tak jen do toho," vybídne ji poté.
"Klidně se můžeme podívat co dávají v televizi a popřípadě by jsme si něco pustili co ty na to..." A tulí se k němu jak to jde... "A opravdu ti nic není si nějaký smutný?" Šeptne a objímá ho
"Jen jsem si něco uvědomil," odpoví jí, "nevim, jak dalece znáš Narutovu rodinu, ale ma sestřenici, která... no řekněme, že umí být trochu víc otravná než je jakási hranice. Párkrát jsem na ni narazil a úplně dobře to nikdy nedopadlo, vsadil bych se, že Naruto ji na svatbu určitě pozve, přeci jenom je to rodina," pokrčí nad tím rameny, "nevadí mi to, to ne jen... jen bych si to asi uměl představit i jinak," zamumlá a natáhne se tedy pro ovladač od televize, který následně posune k Sakuře, aby si vybrala něco na co se bude chtít koukat. Za tu dobu, co byli tady u jejího táty už přetrpěl nespočet romantických komedií a slaďáku takže má pocit, že vůči tomhle tématu si už vytvořil jakousi imunitu. "Hold asi tam bude hodně známých i neznámých lidí, ale... Řekl bych, že v konečném důsledku si to užijeme oba dva," řekne poté jistě. Neplánuje sice nic speciálního, ale takový tanec umí zlepšit náladu. Vlastně i samotná její blízkost na něj má poměrně uklidňující účinek, který ještě s nikým jiným neměl. "Tak si vyber nějaký film," řekne potom, když ještě zapne televizi a potom ji už jenom obejme kolem pasu a přitáhne si ji k sobě do objetí, kde ji spokojeně objímá. Nakonec je mu skutečně jedno, co si vybere za film, on totiž to nejdůležitější, co potřebuje už má.
"Dneska si vyber ty.." a da mu ho zpatky.. opre se o nej a spokojene u nej lezi a odpociva
"Hm... když myslíš," pokrčí nad tím rameny a jednoduše tam hodí nějaký program, o kterém ví, že se Sakuře bude líbit, i když u něj je to právě naopak. Ne snad, že by měli zcela odlišný vkus, ale v mnoha věcech se neshodnou. Nejspíš by i vybral něco pro oba, kdyby ovšem měl v plánu se na to vůbec koukat. Myšlenkami byl někde úplně jinde. Přemýšlel nad zítřejším dnem a co jej vlastně všechno čeká. Měli to sice již naplánová, ale on moc dobře věděl, že něco takového je jen pro orientaci.. že stejně nejspíš nic nepůjde podle plánu a potom právě přijde na řadu improvizace. Byl zvyklý. Dřív tohle zažíval prakticky denně, ale teď musel něco takovéo absolvovat spolu s dalšími lidmi, které neznal a kterým nevěřil. Možná, že je znala Sakura, ale ani navzdory tomu si jeho důvěru nezískali. Přemýšlel nad podobnými věcmi až do večera, kdy si sice dal menší pauzu na večeři a po ní to šlo prakticky pořád stejně až do doby než se Sakura rozhodla, že si půjde lehnout. "Budu vstávat dost brzo, takže se ráno nejspíš neuvidíme... pokud všechno půjde podle plánu, tak bych měl být večer zpátky.. ale nemusíš na mě čekat," řekne poté.
"Ale já mám o tebe strach že se ti něco stane..." A pevně ho obejme... "Nechoď nikam no tak....
"Nemůžu to nechat jenom tak... někdy to musí skončit, nenechám to na nic," řekne naprosto vážně. Nejde tady už jen o důvěru, ale taky z části o něho. Jednou řekl, že to zvládne, že ji ochrání, a tak od toho přeci jen teď nemůže jen tak ustoupit s tím, že to nechá na někom jiném. "Ani to nebude vnímat... hezky se prospíš a těch dalších pár hodin se můžeš třeba jít někam projít... můžeš dělat cokoliv budeš chtít, nemyslím si, že bych se vrátil dřív," šeptne a přehodí přes ně oba jednu přikrývku a přitáhne si Sakuru k sobě. "vrátím se... vždycky se vrátím, přeci bych tě tady nenechal samotnou," zavrtí nad tím hlavou a pohladí ji po tváři. "Nemysli na to... ber to z té pozitivní stránky," řekne poté ve snaze ji přimět si uvědomit, že od zítřejšího dne si už nebude muset dělat starosti s tím, kdy se co stane, ale že to všechno už bude skoro jako dřív. "pojď spát..." dodá potom a přitáhne si ji ještě za bradu k sobě, aby ji mohl políbit. Potřebuje se prospat... i když hlavní důvod není tak úplně spánek, jen ji prostě chce mít pokud možno co nejdél u sebe v náručí než bude muset odjet. Bude to po dlouhé době poprvé, co ji nechá na tak dlouho samotnou a i když z toho zrovna dvakrát radostí neskáče, tak si moc dobře uvědomuje, že jinak to nejde.
Mlcky se prituli jelikoz ji je u nej nejlepe.. obejme ho a hlavu si da na jeho hruď.. "tusim ze se neco semele i kdyz rikas ze ne.. bojim se o tebe..."
"tak bylo by naivní si myslet, že jim postačí, když jim domluvíme a uděláme na ně tytyty," zavrtí nad tím hlavou. Bude to boj. To je mu jasné už teď. Pravděpodobně bude mít po zítřku na rukou zase spoustu krve, ale... raději on než aby se něco stalo jí. Je pravda, že po jejich prvním setkání z ní měl poněkud smíšené pocity, ale teď, po tom, co měl tu možnost ji poznat o něco lépe si mnohem víc a lépe uvědomuje, jak moc křehká Sakura ve skutečnosti je. "volat mi ale nemusíš, nemyslím si, že budu moct ti zvednout hovor, vypnu si zvonění," dodá potom, proč případ, kdyby ji napadlo ho zkontrolovat. Byl by nerad, kdyby potom začala vyšilovat předběžně. "Slibuju, že po zítřku už nikam nepojedu... alespoň ne takhle, aby ses o mě musela bát," zavrtí nad tím hlavou. I jemu samotnému se už jen pomyšlení na něco takového dosti příčí, a tak bude jen rád, když se od ní skutečně nebude muset vzdalovat... tedy alespoň ne za jiným účelem než čistě pracovním. "nemusíš mít strach... jenom věř tomu, co jsem ti řekl," dodá potom a i on ji obejme. Obličej si přitom opět schová jejích vlasů a spokojeně přivře oči. Již si zvykl takhle usínat spolu s ní v náručí... možná trochu až moc.
"Ja se i tak o tebe bojim.. vim ze si davas pozor ale nechci te zase videt zraneneho.. uz ty zada byly hrozne jeste ted vidim jak si u naruta na zemi a jak na me koukas ve smyslu ani na me nesahej
"No jo...tenkrát jsem tě viděl jen jako... hm... myslím, že to ve skutečnosti ani vědět nechceš," zavrtí nad tím hlavou. Úplně první dojem, který ze Sakury měl nebyl úplně nejlepší, i když... je pravda, že to záhy zase změnila. Občas si sice.připadal spolu s ní jako na houpačce, protože obzvlášť.poslední dobou se její nálady dosti měnily...jednou bez nějak nemohla existovat a po druhé se před ním zamykala v koupelně jakoby snad po jejich společné noci v tom motelu měla ještě co schovávat. Přesto všechno by nechtěl, aby se měnila... tohle byla prostě jeho Sakura... ta která si k němu dokázala přes všechny ty překážky najít cestu. "Nechci ti slibovat něco o čem vím, že bych to nemusel být schopný splnit... právě proto ti slíbím jednu jedinou věc... a to tu, že se vrátím... nenechám tě samotnou...už nikdy." Zamumlá do jejich vlasů s přivřenýma očima. I kdyby měl udělat cokoliv... tak by se k ní vrátil. Neumí si představit, že by mu v tom mohlo něco, a nebo snad někdo zabránit. Alespoň v tuhle chvíli. "Odpočiň si, přece nad tím nebudeš celou noc jenom přemýšlet..." zavrtí nad tím hlavou, "ráno budeš potom unavená..." zamumlá.
"Dobre.. ale at se ti nestane nic vazneho.. nechci byt potom sama... na to te az moc miluju..." septne a jeste se uvelebi..."
Usměje se nad tím, možná, že mu teď Sakura nemůže vidět do obličeje, ale přesto tam ten, u něj velmi vzácný, úsměv je. Dobře se to poslouchá, to musí přiznat. "Hmm budu opatrný..." slíbí. Většinou má sice ve zvyku riskovat, ale... ví, kde je ta hranice, za kterou jít nemůže, i když své limity posouvá stále výš a výš. "Nemysli na to, zkus si zítra udělat nějaký hezký program... procházka... nebo něco takového, uvidíš, že ti bude líp," navrhne jí potom. Už ji totiž vidí, jak tady netrpělivě přechází ze strany na stranu a čeká na jakoukoliv zprávu. Sám chvilku přemýšlí o způsobu, jak ji zabavit, ale to na co přijde se mu zrovna dvakrát nelíbí. Nakonec od těchhle myšlenek upustí s tím, že to vyřeší až následující den ráno a pomalu se od ní odtáhne. Posune se trochu nahoru, ale ne moc, aby si mohla Sakura opět opřít hlavu o jeho hruď. Jednu ruku si dá opatrně přes ni a začne ji jemně hladit ve vlasech, aby se jí povedlo o něco dříve usnout. Ví totiž, že takhle je to pravděpodobnější než kdyby neustále dál mluvil. Nechce ji držet vzhůru moc dlouho... i navzdory tomu, že ona se vlastně ráno vyspat může na rozdíl od něho. "Zkus si trochu odpočinout, dobře?" Navrhne jí po chvíli, "nemysli na to... stejně to k ničemu není," šeptne.
Jen si povzdechne a tuli se k nemu ze jej i obejme a privre oci.. "hlavne prijd co nejdriv..." septne a pomalu usina jak ji hladi az usne..
Sasuke ji chvilku mlčky pozoruje, jak mu usíná v náručí. Je to takový zvláštní pocit... předtím to nikdy ani moc nevnímal, ale teď si pomalu začíná uvědomovat, jak moc pro něj tohle všechno vlastně znamená. Našel v ní rodinu, kterou ztratil již před hodně dávou dobou, rodinu, která mu neskutečně moc chyběl a dal by cokoliv za to je všechny alespoň jednou spatřit, ale... ví, že bez nějakého zázraku, a nebo snad zásahu z hora by to bylo nemožné. Nakonec, po několika minutách, co ji jen mlčky pozoroval, si taky položil hlavu na polštář a opět zavřel oči. Trvalo to jen pár minut než se i on pomalu odebral do říše snů a usnul. Ráno nepotřeboval ani nějaký budík na to, aby se probudil. Vstal již kolem páté ráno a chvilku mu trvalo než se vymotal z postele. Bylo těžké vstát... ale nakonec se přeci jen odebral do koupelny, kde na něj již čekala dlouhá a studená sprcha, která ho probrala. Hodil na sebe následně všechny potřebné věci s tím, že zbytek si nejspíš ještě vezme v autě, bylo mu totiž jasné, že je lepší být připravený prakticky na všechno. Předtím než ovšem odešel z pokoje, tak ještě Sakuru jemně políbil na rty, aby ji neprobudil a poté už tiše vyšel z pokoje s mobilem v ruce, ze kterého poslal ještě smsku Narutovi. Potom už mu nebránilo nic v tom, aby nasedl do auta a odjel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saruma Saruma | Web | 25. června 2017 v 14:54 | Reagovat

Suprový kousek, díkes!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama