Kriminálník 27. díl

26. června 2017 v 8:00 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
A máme opět pokračování


Mayu - Sakura
Masumi - Sasuke

Sakura spala asi tak do te osme nez se probudila.. opatrne se dostala s postele dala si zupan a vysla s pokoje... povzdechla si a sla do kuchyne..sesla schody a sla kdyz se ji z niceho nic jen zamota hlava.. chyti se rychle aspon futer ode dveri a chvili tam stoji


Sasukeho smska, adresovaná Narutovi jej hned neprobudila, ale když se o hodinu později probudil a zjistil, že mu někdo píše, tak mu to nedalo a smsku si přečetl. Ukázalo se, že to bylo dobře, protože k tomu, aby tam stihl přijet potřeboval nějaký ten čas, a tak se pokud možno co nejtišeji zvedl z postele a začal se oblékat. Dnes byl doma sám, protože jeho drahá polovička řešila ještě nějaké záležitosti ohledně jejich svatby se svou kamarádkou, u které zůstala přes noc, a tak nemusel řešit, že by měl za sebou nechat vzkaz. Brzy ráno tedy vyjel do Konohy. Sám si po cestě neudělal nějak moc velkou zastávku snad s výjimkou jedné jediné... zastavil se v menší restauraci, kde podle něj dělají to nejlepší shiratama anmitsu, o kterém věděl, že jej jeho růžovlasá kamarádka doslova miluje. Nechtěl k ní jet s prázdnou už jen z toho důvodu, že ji potřeboval nějak rozptýlit. Bylo mu jasné, proč jeho kamarád psal zrovna jemu a nevadilo ho to... v takovýchhle případech museli stát při sobě. To věděl moc dobře. Po nějaké době tedy konečně dorazil do Konohy. Nutno poznamenat, že jeho jízda autem ani v nejmenším nebyla předpisová, protože dosti spěchal, ale kupodivu se vyhnul jakýmkoliv policejním kontrolám, a tak se bez problému dostal až k domu Sakuřina otce a když konečně zaparkoval, tak zaklepal na hlavní dveře čekajíc než mu někdo otevře.
Akio ktery tam zustal aby kdyz tak mohl pomoct se zvedl a sel otevrit.. kdyz videl blondaka uhnul.. sakura se zatim narovnala a dosla do kuchyne kde si uvarila caj a sedla si jelikoz se to s ni jeste nejakou dobu toci
Už už otevře pusu, aby hlasitě pozdravil svou kamarádku, když mu ovšem dveře otevře nějaký muž. Sjede ho pohledem, pátrajíc v paměti jestli jej zná, a nebo ne. Několikrát ho již viděl, když byl tady spolu se Sakurou, ale že by si pamatoval nějaké podrobnosti tak to ne. "zdravím," mávne jen rukou na pozdrav a bez dalšího otálení jednoduše vejde dovnitř, zuje se poté pokračuje dovnitř do domu. Zná to tam prakticky jakoby tam snad on sám bydlel... je pravda, že se Sakurou tady mají společně velké množství zážitků. Slyší nějaké zvuky z kuchyně, a tak tam zamíří, když si všimne růžovlásky sedící na židli zády k němu. Potichu se k ní přitom připlíží a rukama jí přikryje oči. "Hádej," usměje se pobaveně a brzo jí oči zase odekryje, "překvápko! říkal jsem si, že se stavím a podívám se, jak se máš... co děláš... že dáme řeč... a taky jsem ti něco přinesl," usměje se a postaví před ni krabičku s jejím oblíbeným jídlem, do které to nechal zabalit. Až potom poodejde zpoza jejích zad, aby jí viděl do obličeje. Sedne si na židli, kterou si přitáhne k ní, ale jakmile si všimne jejího pobledlého výrazu ve tváři, tak se zarazí. Uvědomí si, že to je ještě horší než čekal. "co se děje?"
"Nevim je mi posledni dny spatne, ale Sasukemu jsem nic zatim nerekla..." rekne a koukne co prinesl.. "neni to co si myslim ze je, ze?"
Zamračí se, když slyší, že to není vůbec tak dobré, jak si myslel... i když je pravda, že je tu jedna pozitivní věc. A to ta, že to alespoň nesouvisí se Sasukeho odjezdem, protože kdyby na to měla reagovat takhle, tak by to dobré nebylo. "Proč si mu nic neřekla?" zavrtí nad tím hlavou, "ne nadarmo se říká, že doktory je často nejtěžší dostat na vyšetření," povzdechne si, "Co kdyby ses potom oblékla a šli jsme se ven trochu projít na čerstvém vzduchu? mohlo by ti to udělat o něco líp... a nebo bych tě mohl rovnou odnést k lékaři, když říkáš, že je ti takhle už poslední dny, " navrhne jí potom. Nahlas by to před ní neřekl, aby se neurazila, ale nevypadala nejlépe. Její tváře měly až nepřirozeně bílou barvu,která dokonale ladila k bílé lednici. Napadlo ho, že to mohla být jen obyčejná chřipka, ale kdo ví. Chtěl si být jistý, že to nebude nic horšího. Její další otázka jeho myšlenky ovšem oěpt stočí trochu jiným směrem, "myslím, že víš," usměje se na ni potom. Ten pohled mu rozhodně za tu menší zastávku stál, "ale pochopím, když to nebudeš teď chtít jestli ti není dobře," dodá potom, "řekl bych, že v lednici to taky nějakou tu dobu vydrží... třeba do oběda," pokrčí rameny. Nezlobil by se, kdyby si rovnou vybrala možnost jít ven, a nebo k tomu lékaři, jak navrhoval.
"Vezmeme to sebou ven ale nejdriv se musim prevlict.." a zvedne se.. "pomuzes mi do pokoje trochu se to se mnou toci
"Jistě," přikývne a taktéž se zvedne, "zůstanu to s tebou dokud se Sasuke nevrátí a dám na tebe pozor," řekne potom a následně ji zvedne do náruče. "Hm... pamatuju na doby, kdy by si mi za něco takového nejspíš jednu vrazila," dodá poté se smíchem, když ji nese nahoru po schodech. Jednomu by to sice přišlo zvláštní, ale jemu nikoliv. Nemohl zpochybnit, že občas si jednu od ní skutečně zasloužil... ale skutečně jen občas. "Konoha mi už stejně docela chyběla... tam kde bydlíme teď máme sice větší klid, ale přeci jenom doma je doma," pousměje se, "ne že bych se sem chtěl hned nastěhovat zpátky, ale... je tu hodně vzpomínek," pokrčí nad tím rameny a spolu s ní vyjde do prvního patra. Po paměti přitom zamíří k ní do pokoje, kde ji opatrně postaví na zem, ale zůstane stát u ní, pro případ, že by se ho potřebovala přichytit. "Eh... chceš, abyhc odešel nebo bude stačit když se otočím?" zeptá se a schválně se k ní natočí zády, aby se mohla v klidu a v soukromí převléknout. Bývaly časy, kdy by se nejspíš otočil, ale... teď měl krásnou snoubenku a přítelkyně jeho kamaráda pro něj byla čistě a jen kamarádka... nebo možná spíše sestra. Je pravda, že společně si prošli mnoha nejrůznějšími věcmi, které je jen víc stmelily dohromady. "možná bys měla i zvážit, že si zajdeš na nějaké vyšetření jestli to třeba není nějaká... co já vím, chřipka? To přeci řádívá teď poslední dobou... řekl bych," řekne zamyšleně, "nevím, ty jsi tady doktor,"
"Nejsem proti uz par dni nad tim premyslim... navic jsem nechtela pridelavat sasukemu starosti.. uz tak toho ma hodne.. klidne bud jen zady..
Překvapeně zamrká, ale usměje se, "tak jsem rád, že tě tam nebudu muset tahat násilím. Můžeme se teda asi stavit u tebe v nemocnici? Řekl bych, že tam to bude asi nejrychlejší, když tam všechyn znáš,"řekne zamyšleně, "no a potom bychom mohli dát tu procházku, třeba jen tak po městě, nebo parkem jako když jsme byli mladší," zauvažuje nahlas, "po cestě si to můžeš sníst, a nebo si s tím můžeš někde sednout, řekl bych, že hezkých míst je tu dost," pousměje se. Docela se na dnešní den těší... musí uznat, že je rád, že mu Sasuke napsal, protože tak má alespoň jedinečnou příležitost k tomu, aby mohl strávit čas se Sakurou nějaký ten čas před sbou svatbou. "jak vlastně Sasuke reagoval na ten vtípek s prstýnky?" napadne ho po chvíli, když si na to vzpomene zatímco trpělivě čeká než bude Sakura připravená k odchodu ven. Musí přiznat, že nikdy nepochopil, co jim tak dlouho trvá, ale za tu dobu, co chodí s Hinatou si tak nějak navykl na to, že na některé věci se jednoduše čekat vyplatí, a tak si nahlas rozhodně nijak nestěžoval. Ve skutečnosti si říkal, že tím alespoň pomalu zabíjí čas, který utíká a pomalu se přibližuje Sasukeho návrat, na který Sakura jistě nedočkavě čeká.
"Ani se neptej... nic prijemneho... no klidne tam muzeme jit.. snad to nebude nic hrozneho..
Ušklíbne se, "no umím si ten jeho výraz dost představit," pokrčí nad tím rameny, "ale tak já to skutečně myslel jen jako vtip, i když chápu, že si nejspíš myslel, že mu tím chci něco naznačit," zamumlá a jakmile je Sakura oblečená, tak ji opět vezme do náruče. Nechce riskovat, že by spadla ze schodů a opatrně ji snese dolů, kde ještě skočí do kuchyně, pro to jídlo, aby to tam nezapomněli, když řekla, že si to sní potom po cestě. "myslím, že můžeme jít i cesty, aby jsme se trochu prošli a ty ses nadýchala trochu toho čerstvého vzduchu," řekne potom když spolu s ní vykročí do předsíně. "vlastně... čistě jen tak nezávazně...ty by ses vdávat nechtěla?" napadne ho, když se obuje a vezme Sakuřin kabát, do kterého jí pomůže se obléknout, aby se nemusela neustále shýbat a natahovat pro něco, když říkala, že jí není dobře. Sám si neumí představit, co přesně jí doktor řekne, ale jen doufá, že to bude nějaká únava, a nebo něco podobného. Konec konců u ní nikdy nezaznamenal, že by bývala nemocná nějak často, když byla ještě dítě, tak předpokládá, že něco z té imunity jí muselo vydržet i do dospělosti.
"Ja vdavat? No chtela ale zalezi co bude chtit i Sasuke.. ale vidim na nem ze beze me uz nechce byt a ja bez nej
"Stejně je zvláštní, že jste si vy dva zrovna padli do oka," řekne zamyšleně, když společně vyjdou z domu jejího otce a vyrazí směrem k nemocnici, "teda ne snad, že bych vám to nepřál... to ne, je divné viděl Sasukeho se o někoho takhle starat, ale řekl bych, že už taky bylo načase, aby si někoho k sobě našel po tom všem," zavrtí nad tím hlavou. Hrůzu, kterou potkala jeho rodinu a hlavně jeho si ani v nejmenším neumí představit... tedy... ani on sám sice rodiče již nemá, ale kdyby je měl on najít mrtvé, tak... neumí si to představit a vlastně ani nechce. Ví, že o to bolestivější to všechno pro Sasukeho je. "Kdo ví... já myslím, že stejně tak, jako vy dva brzo půjdete na tu moji, tak kdo ví, co se bude dít za pár měsíců... třeba se inspiruje," pokrčí nad tím rameny, "víš... na jednu stranu z toho, co mi Sasuke vyprávěl o svých rodičích... tak hlavně jeho otec byl dost takový... řekněme striktní v určitých věcech a dbal prostě na určité zásady... no a výchova se jen tak nezapomíná," řekne ve snaze jí naznačit, že na to možná nevypadá, ale nejspíš by to k tomu stejně jednou dospělo... "ale uvidíš, já jsem hlavně rád, že jste oba dva šťastní... konečně," dodá zatímco se na chvilku odmlčí a rozhlédne se po Konoze. Přijde mu to skoro jako věčnost, co tady naposledy byl, i když se tam toho zase tolik nezměnilo, tak přesto...
"Ptal se me jestli jsem i s nekym byla.. zvlastni byl ten motel ve kterem jsme byly pres noc...
"No tak... řekl bych, že to je docela normální...znát partnerovu minulost, pokud teda v tomhle ohledu nějaká je," pokrčí nad tím rameny, "Navíc se to v mnoha případech potom i trochu dělí... ale... řekl bych, že to je teď jedno," mávne nad tím rukou. "Myslel jsem si, že potom, co jste odjeli tak jste jeli rovnou zpátky do Konohy. Vypadalo to, že docela spěcháte..." poznamená a letmo se na ni podívá. Netrvá jim to dlouho a za chvilku se ocitnou ve městě, tedy v jeho hlavní části, a tak zamíří rovnou k nemocnici. Sakura sice není případ, který by museli řešit tam, ale bude to tam díky jejím kontaktům mnohem rychlejší. "Proč se ti zdál zvláštní?" Zeptá se jí potom z čisté zvědavosti. Sám už v minulosti v několika takových motelech přespal, ale že by si všiml něčeho vyloženě zvláštního, tak to by se zase až tak říct rozhodně nedalo. "Je to sice něco úplně jiného než nějaký luxusní hotel, ale taky to úplně není místo k relaxaci...vlastně právě naopak," pokrčí rameny, přijde mu, že drtivá většina lidí se tam stejně chodí jen a pouze prospat. "Vypadá to, že jste si se Sasukem museli i hodně promluvit..." řekne potom zamyšleně, "nebo ne?" Zeptá se a trochu zpomalí, aby s ní srovnal krok, když si všimne, že už jsou se Sakurou před nemocnicí.
"Mnoo... řekněme že k něčemu..... No asi víš ne?" A zastaví se na chvíli než opět se rozejde a jde za jednou na příjem a tak... Řekne jí co se jí děje a tak dal... ta jí pošle za lékařkou která jí pošle na vyšetření které trvají dohromady přibližně půl hodiny.. pak přijde k Narutovi sedne si... "Máme počkat na výsledky tak to jsem zvědavá
Mezitím, co čekal na Sakuru si zašel do nedalekého automatu na kávu a pro ni koupil ovocný čaj, aby se trošičku zahřála. Jakmile vidí, že se konečně vrátila, tak popojde zpátky k židlím u stěně a posadí se vedle ní načež jí podá kelímek s čajem. "Napij se, zahřeje tě to," pousměje se a potom pomalu přikývne. "Určitě to bude v pořádku, si teď pod velkým tlakem a stresem zároveň...je to jiné než v práci, tak...nemyslím si, že to bude něco vážného," řekne povzbudivě. Sám je o tomhle přesvědčený a jinou variantě si ani sám vůbec nepřipouští. "Takhle to budeš mít alespoň brzy za sebou... a nebudeš sem potom muset chodit se Sasukem...nesnáší nemocnice," zavrtí nad tím hlavou, "i když se nejedná o něho tak..prostě ho sem nedostaneš. Jedna špatná zkušenost a takhle to dopadlo," povzdechne si. Nediví se tomu ani v nejmenším. Opatrně se přitom napije již trochu schládlé kávy. Není to sice práva domácí, na kterou je zvyklý, ale kupodivu to ani není tak moc nestravitelné, jak se původně bál. Přeci jen o nemocniční kávě z automatu se vypráví nejrůznější historky. "Takže...Ještě ti nic předběžného neřekli? Jenom aby si počkala než pro tebe někdo přijde a zase ti řekne, jak ty výsledky dopadly?" Zeptá se jí potom zatímco se hlavou opře o stěnu.
"Správně jednoduše mám počkat ale pry to dlouho trvat nebude..." Šeptne a čeká než někdo za nimi dojde
"Hm... tak snad máš pravdu," kývne hlavou na znamení souhlasu, je pravda, že nemá čekání zrovna dvakrát v oblibě, ale tohle mu zase až tolik nevadí, jak by se dalo třeba čekat. "No máš alespoň čas přemýšlet nad tím, kam by si potom chtěla jít. Kdyby ses totiž nechtěla procházet, tak je tu ještě možnost, že bysme mohli jít do kina... nebo tak?" Podívá se na ni jestli s tím bude souhlasit, a nebo ne. Dřív tohle kino v Konoze navštěvovali dost často, protože kupodivu zde většinou hráli poměrně dobré filmy, na které se rozhodně dalo koukat. To bezpochyby. "Mohli jsme se třeba kouknout co dávají... Určitě by tam něco bylo, jako vždycky. Nebo si třeba jít sednout do tvojí oblíbené kavárny?" Zeptá se, ale než od ní může získat odpověď, tak z ordinace, ve které Sakura předtím šla na to vyšetření, vyjde nějaká mladá sestřička, která si ji zase odvede dovnitř, nejspíš, aby mohla spolu s doktorkou probrat výsledky vyšetření. Ví, že teď už to bude jenom pár minutek než budou moci odejít, a tak v klidu dopije tu kávu, co si koupil a pomalu se zvedne ze židle, aby jej hodil do koše. Jindy by se o.to sice pokoušel z místa, ale teď ne. Na to je kolem až moc.lidí a poslouchat něčí kecy se mu nechce ani v nejmenším.
Sakura po pár minutach vyleze a nevěří tomu co jí řekli... Věří jim ale sama sobě nevěří že je něco takého možného a tak přejde za Narutem.. "Tak můžeme kino a pak když tak kavárnu co ty na to
Podívá se na Sakuru hned jakmile vidí, že se otevřely dveře. Nedočkavě čeká než mu řekne, co tedy zjistili, ale výraz v její tváři mu přijde příliš smíšený než, aby si mohl jednoduše dát dohromady co se vlastně stalo, že se takhle tváři. "Jo...kino,kavárna zní fajn," zamumlá jakoby to snad právě v tuto chvíli bylo něco naprosto vedlejšího. "Co se stalo, Sakuro? Co ti řekli?" Zeptá se jí poté starostlivě. Ani v nejmenším se mu nelíbí ten výraz. Původně si sice myslel, že je to skutečně jen jaká obyčejná chřipka...jednoduše banalita, která ani nestojí za řeč, ale teď...teď z toho všeho má o poznání smíšenější pocity...jakoby se snad ten optimismus začínal pomalu vytrácet. "Proč se takhle tváříš snad ti neřekli nějaké špatné zprávy...nebo?" Podívá se na ni malinko nechápavě. Udělá krok k ní a jemně ji chytne za ruce a dovede ji k židli, aby se ještě na chvilku posadila, protože má pocit, že v tuhle chvíli nemá daleko k tomu, aby tam sebou sekla na zem. "No tak... Přeci mě nebudeš takhle napínat.." dodá poté, když její mlčení stále trvá. Tuší, že si to všechno asi ona sama nejdřív potřebuje přebrat v hlavě, ale i tak by byl nejraději, kdyby mu to řekla rovnou... takhle totiž neví, co by si o tom všem měl ve skutečnosti vůbec myslet.
"Reknu ti to az v kavarne jo.. jeste to musim promyslet
Zamračí se, když najednou dozví, že Sakura mu to právě teď říct nechce. Nechce na ni ovšem samozřejmě ani v nejmenším tlačit, tak si nakonec jenom.povzdechne a pomalu přikývne. "No dobře, tak pojď,.půjdeme teda pomalu... " řekne a počká na ni, aby společně mohli vyjít ven z nemocnice. Zdejší okolí mu ani v nejmenším nevadí, ale už by se rád dozvěděl, co se děje, a tak se snaží malinko přidat do kroku, tedy v rámci Sakuřiných možnosti, aby to na ni nebylo moc. Schválně je po cestě zticha, aby si to ona sama mohla promyslet tak, jak předtím řekla a taky jak předtím moc dobře chtěla. Trvá jim jen chvilku než se z nemocnice dostanou k velkému nákupnímu centru jehož součástí je i kino. Naruto se tedy nejdřív ze všeho zastaví před velkou tabulí, kde jsou vypsány jednotlivé filmy, které dnes budou hrát spolu s časy. Bohužel právě teď další třičtvrtě hodinu nebudou dávat vůbec nic dalšího, protože několik filmů hraje právě teď. "No tak...asi budeme muset nejdřív do té kavárny. Můžeme si tam klidně dát třeba kávu, nebo horkou čokoládu, kterou si měla vždycky ráda," navrhne jí a zavede ji tedy do vyhlášené kavárny, kde se usadí a prohlíží si dnešní nabídku nejrůznějších nápojů a dokonce tam.mají i.nejrůznější zákusky, které vypadají dosti lákavě.
"Tak me objednej tyhle dva zakusky a k tomu capuccino... ale to co ti reknu nerikej Sasukemu reknu mu to pak sama
Podívá se na názvy těch zákusků, které si Sakura chce objednat a počká než k nim dojde jedna mladá servírka, která tam obsluhuje a potom se podívá zpátky na Sakuru, když si je jistý, že tam není nikdo kdo by je snad mohl slyšet. "Teď mě trochu děsíš," připustí potom, začíná mít strach z toho, co mu Sakura asi tak řekne. Protože to začíná vypadat, že to je dosti vážné. "Neřeknu to Sasukemu...nemám k tomu důvod, když mu to chces říct ty sama," řekne potom, aby ji ujistil, že se skutečně nechystá ji nějak podrazit. Zastává sice názor, že by to měl Sasuke vědět, ale jestli mu to chces Sakura říct sama, tak nemá problém v tom, aby si to prozatím nechal pro sebe. V tichosti tedy vyčkává, co mu řekne a málem sebou přitom škubne, když se tam vrátí ta servírka s jejich objednávkou. "Tak tady to máte," usměje se, před každého postaví jeden zákusek, protože si myslí, že každý chtěli jeden, a tak když odejde, tak jí Naruto posune k jejímu talířku s medovníkem i ten s tiramisu. Ještě nikdy neviděl, aby si objednala tolik sladkého, ale ani nijak to nekomentuje vzhledem k své vlastní lásce k rámenům, které je schopný jíst úplně celý den a to v dosti velkých porcích, které nejsou úplně normální.
"Fajn tak vim proc je mi blbe... vzpominas jak jsem ti rikala o tom motelu ve kterem jsme se Sasukem byly? Mno tak tam mezi nami neco bylo.. mno a proto je mi spatne jelikoz jsem..." a ztichne
Naruto ji napjatě poslouchá ještě asi dvě minuty potom, co ztichla jakoby čekal, že to nakonec sama dokončí. Jeho výraz je v jednu chvíli nechápavý...brzy se mu nad hlavou ovšem rozsvítí malá žárovka pochopení, když mu dojde, co se asi Sakura snaží říct. "Těhotná," dořekne to za ni a když vidí, že neprotestuje, tak mu dojde, že se trefil do černého. Je pravda, že sám je z toho ještě malinko mimo. "Ehm... no to je... skvělé ne?" Zeptá se jí potom opatrně, "teda chci říct... a neuraz se, ale... jestli chceš mít děti, tak kdy jindy než teď? Řekl bych, že není ani pozdě a ani moc brzo," pokrčí rameny, je to sice jen jeho úhel pohledu, ale i tak. Docela lituje toho, že nejspíš nebude moci být přitom až to všechno řekne i Sasukemu. "Proč mám ale pocit, že ty z toho zrovna moc nadšená nejsi?" Dodá potom a zkoumavě si ji prohlédne jakoby na to snad chtěl přijít čistě jen on sám. "Teda ne že bych chtěl, aby si mi tady.brečela štěstím, ale přeci jenom se mi zdáš být trochu zaražená," přizná a pomalu se i s židlí posune blíž k ní, aby ji mohl odejmout kolem ramen. "Bojíš se snad Sasukeho reakce? Nebo je v tom všem ještě něco jiného?" Zeptá se jí opatrně, není si jistý jak moc o tom bude chtít právě teď mluvit, ale jednoduše ji chce.dát najevo, že je tam pro ni, když jej bude potřebovat... ať už to bude s čímkoli.
"Spravne bojim se jak na to bude reagovat zatim mu nic nerikej reknu mu to nekdy sama...
Chápavě přikývne, když mu Sakura vlastně potvrdí jeho domněnku. "Stejně je trochu...zvláštní, že se vám to takhle na poprvé povedlo," nedopustí si, možná zrovna ne úplně vhodnou, poznámku. "Hele...vím, že Sasuke umí občas působit dost chladně...jako osamělý vlk, ale nemyslím si, že by byl takovýhle i ve skutečnosti. Nepřiznal by to možná jen tak nahlas, ale myslím, že on sám chce rodinu a možnost začít od znovu. Důvody bych řekl, že už sama znáš," dodá. Samozřejmě při tomhle nenaráží na nikoho jiného než na Sasukeho rodiče a bratra, kteří tady ovšem už nejsou. "Oba dva si zasloužíte nějaký čistý start a myslím si, že tohle je doslova perfektní příležitost.." řekne povzbudivě a jemně ji pohladí po paži. "Víš...myslím si, že bude nadšený až mu to řekneš, i když si to úplně neumím představit. Rozhodně nepatří k těm, co by byli schopní tě jen tak poslat na potrat," zavrtí nad tím hlavou, tahle myšlenka se mu v souvislosti se Sasukem doslova příčí, a tak jí to chtěl rovnou vyvrátit, aby z toho náhodou nezačala mít taky strach. "Teď se hlavně vůbec nesmíš stresovat... tak se v klidu najez a nemysli na to. Užívej si toho pocitu budoucí mamčo," usměje se na ni. Upřímně má z nich obou hodně velkou radost.
"Myslim ze toho startu se dockas.. Sasuke se me ptal jestli bych chtela nekam k mori jak se to vyresi
"K moři jo? To chcete jet až tak daleko?" Zeptá se se zájmem a pomalu přitom přikývne, "ale zní to hezky, když budete mít konečně trochu klidu a času pro sebe než vám ho všechen sebere starost o to malé," pousměje se, neví sice jak se asi teď Sakura musí cítit, když zjistila, že uvnitř ní právě teď roste nový život, který je jen důkazem vzájemné lásky mezi ní a Sasukem. On sám doufá, že jednou i on bude moct prožívat tu radost z rodičovství. "Hm...i tak vás budeme jezdit navštěvovat, aby se vám náhodou nezačalo stýskat," pousměje se a posune se se židlí zase na druhou stranu stolu jako předtím a trochu si odpije ze svého šálku s kávou, která už mu mezitím stihla alespoň trochu vychladnout, aby se dala pít bez toho, aby si opařil pusu. "Zní to ale pěkně... na jednu stranu je škoda to tady opustit. Konoha je pěkné místo, samotnému mi trvalo než jsem se k tomu odhodlal, ale nakonec toho rozhodnutí nelituju. Někdy je jednoduše nejlepší takříkajíc za sebou spálit všechny mosty a začít úplně od začátku z ničeho," přikývne. Už teď ví, že nový start to bude hlavně pro Sasukeho, protože ten se bude muset ještě hodně změnit, aby mohli mít skutečně přesně takový klid jaký si zaslouží a jaký by chtěli mít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saruma Saruma | Web | 27. června 2017 v 17:13 | Reagovat

Nemůžu si pomoct, zajímavý a suprový...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama