Kriminálník 30. díl

2. července 2017 v 9:30 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
A máme opět pokračování


Mayu - Sakura
Masumi - Sasuke

"Už jsem ti to řekl... nechtěj po mě podrobnosti," zavrtí nad tím hlavou a pomalu se zvedne do sedu. "Nepřekvapuje mě, že se rozhodl, že vás rovnou přesvědčí o tom, že jsem mrtvý..." řekne po chvíli zamyšleně, "možná jsem i byl... moc si toho nepamatuju... ostatně proto jsem za tebou nepřijel dřív," řekne potom a pomalu se zvedne z postele načež odejde do kuchyně, kde si do skleničky napustí trochu obyčejné vody, které se napije, aby uhasil žízeň. Pomalu se potom vrátí zpátky k Sakuře. "Ten měsíc jsem byl s Arisu, dala mě dohromady pokud to chceš tak moc vědět," řekne potom s pokrčením ramen. "Ani nevím, kde se tam vzala..." odmlčí se, "šťastná náhoda...Možná...dalo by se říct," odmlčí se. "Nechci tě zbytečně zatěžovat podrobnostmi, jen chci, aby si věděla, že jsem neměl na výběr a že jsem nemohl přijít dřív. Bylo to... no víš, že nemám rád nemocnice, občas to věci značně komplikuje, a tak to trvalo asi měsíc," vydechne. "Ale je mi už dobře," ujistí ji potom. Nechce jí zbytečně dávat starosti a říkat jí, že se málem skutečně nevrátil a co všechno vlastně musel udělat, aby se mu podařilo se odtamtud dostat, ale... nezapomene na to. Možná o tom nebude mluvit, ale z mysli mu to nikdo a nic nevymaže. "Nebudu ti bránit, aby si chodila za svým tátou, ale já jsem s ním skončil... tohle pro mě byla poslední kapka když si uvědomím o co všechno mě vlastně málem připravil"


"Ja sem mu jasne rekla ze jestli ti ublizi ze s nim nepromluvim... takze u me skoncil jestli toto naplanoval.. mel si videt i naruta ale taky mu neveril... a co se ti stalo ze si byl s ni..." a lezi a nedava najevo ze ji to ublizilo..
"Nemůžu říct, že bych měl chuť ti to nějak vyvracet," řekne. Samozřejmě předtím chtěl, aby měla Sakura se svým otcem o něco lepší vztah, ale potom všem je mu to teď už jedno. On sám se připravil o tu možnost a je to jen jeho vina... a Sasuke se Sakurou s tím už nemají co dělat. "Zhruba dva týdny jsem o sobě pořádně ani nevěděl... moc si z toho nepamatuju, jak už jsem předtím říkal. Třetí týden mi už bylo trochu líp, ale pořád jsem tvářil většinu času v posteli už jen kvůli tomu, že hádat se s ní by bylo stejně k ničemu. No a potom jsem zařizoval ještě nějaké záležitosti než jsem jel na svatbu... a tím pádem potom i za tebou," vysvětlí potom. Může to na první chvíli znít sice hrozně, ale... ukáže jí, co vlastně dělal. "Dlužím jí za to... hodně... ale... to už je mezi námi," řekne potom, "ty si s tím nemusíš lámat hlavu a co jsem musel zařídit sama potom uvidíš... Možná už zítra.".řekne potom tajemně. "Ale teď už by ses měla zkusit pořádně prospat, viděl jsem na tobě, jak moc si unavená a jak tě ta svatba vyčerpala... povídání můžeme zanechat třeba i na zítra, a nebo na jindy, dobře?" Podívá se na ni a přitáhne si ji k sobě do náruče a přikrývku jí vyhrne až ke krku, aby byla v teple a nebyla jí zima.
Mlcky ho posloucha... pak uz radsi ani nic nerika jelikoz ji to vic a vic ublizuje....
Chvilku mlčky studuje výraz v jejím obličeji než si povzdechne. "Říkal jsem ti, že to nechceš vědět, ty si ale prostě tak tvrdohlavá, že si to jednoduše nenecháš rozmluvit," povzdechne si. Přesně tohle nechtěl a ostatně si říká, že to měl skutečně vědět, že to tahle dopadne. Očividně to byla jedna velká chyba. "Sakuro... ať už se stalo cokoliv, tak mezi námi to nic nemění. Nevím, co se ti teď honí hlavou, ale doufám, že se to netočí ani kolem mě a ani kolem Arisu," řekne potom se zamračeným výrazem ve tváři. "To,že mi pomohla a postarala se o mě neznamená, že něco bylo," řekne nakonec. Nemůže uvěřit tomu, že jí musí něco takového vysvětlovat...myslel si, že vůči němu má mnohem větší důvěru, ale očividně se v tomhle podstatně spletl. "Vím, že to, co tvůj táta udělal je neomluvitelné a nejspíš tě to trápí, ale podívej se, jak to dopadlo... jsme tady... ty a já, spolu. Navzdory tomu, jak moc se snažil, tak se mu to nevyplatilo a teď jsme tady a slibuju, že nás již nic nerozdělí," řekne potom vážně, skloní se k ní a políbí ji na čelo. "Skončilo to... stejně tak jako i to, co jsem doposud dělal, nemám v plánu se k tomu tnovu vracet, protože vím, že by to mohlo ohrozit tebe a to maličké a to rozhodně za žádných okolností nechci," šeptne tiše zatímco ji jemně hladí po vlasech. "Zkus na to, co se stalo zapomenout...Vím, že je to těžké, ale trápit se tím ti taky k ničemu nebude...tedy ne k něčemu dobrému,"
"Hmmm tobe se to řekne nemysli na to.. ale to je fuk.. udělal bys ještě neco k jídlu? Tedy jestli te s tim neotravuji jinak si zajdu něco udělat
Podívá se na ni docela nevěřícně, "myslel jsem si, že chceš jít už spinkat..." řekne potom a zavrtí nad tím hlavou, skloní se k ní a políbí ji na rty, "co bych pro tebe neudělal. Něco ti teda udělám" kývne hlavou a zvedne se z postele. Samozřejmě, že to asi právě teď večer nebude vůbec nic extra, ale něco dobrého jí zvládne udělat i teď. Pomalu potom přejde do kuchyně, kde si vytáhne nějakou šunku sýr a začne jí dělat toasty, aby se z toho najedla. Nakrájí jí přitom i trochu zeleniny na okraj talíře, aby tam měla i trochu něco svěžejšího než jenom toasty. Těch jí tam dá asi šest a rovnou jí k tomu naleje i trochu džusu, aby se mohla potom napít a všechno jí to vezme do ložnice, kde jí to položí, aby mohla jíst rovnou z postele. "Kdyby si ještě chtěla, tak mi stačí říct, dobře?" Usměje se a sedne si potom vedle ní do postele a opře se mezitím o pelest. "Zítra s tebou zajdu na to vyšetření, potom půjdeme k Narutovi, sbalíš si věci a nakonec pojedeme... a kam to už je překvapení," mrkne na ni potom. Je docela zvědavý, jak na tohle menší překvapení bude asi tak reagovat, ale doufá, že to pro ni bude příjemné překvapení. "Nebo máš na zítra ještě nějaké jiné plány?" Zeptá se jí potom, nerad by jí totiž nějak kazil plány jestli už předem měla něco domluveného.
"Myslim ze to bude stacit.. kam pojedeme? To se uz budeme stehovat?" Zepta se ho a kouse do toho do toustu... pak se napije dzusu a trochu se zasklebi jelikoz je to moc sladky..
"Kam pojedeme je překvapení, jak jsem řekl," řekne. Natáhne se ke skleničce s vodou a ještě trochu jí ten džus naředí, potom se zase opře. "No mělo by to už být to stěhování, jestli chceš tak si ten dům tady klidně nech, i ty věci, co tam máš... myslím nábytek. Jenom pokud na něčem vlyoženě trváš, že si to chceš vzít sebou, tak stačí říct a nějak to potom vyřešíme. Teď jsem měl, ale na mysli, že si vezmeme prakticky všechny věci a prostě pojedeme... Neříkám, že se sem už nevrátíme, ale... pro mě s tahle kapila už tak nějak uzavírá," řekne zamyšleně a pokrčí nad tím rameny. Víc jí k tomu stejně právě teď v tuhle chvíli říct nemůže, protože tohle všechno má být myšleno jako tajemství... nebo spíše překvapení a i když s tím vším tak trochu nepočítal, tak jí to říkat nechce, aby byla skutečně alespoň trochu překvapená. "Ale nikam se nespěchá takže uvidíme, jak to zítra budeme všechno stíhat, ale myslím si, že to bude v pohodě," dodá potom zamyšleně. Konec konců by neřekl, že by to vyšetření mohlo zabrat nějak moc dlouho a to stejné ani balení jejích věcí u Naruta. Spíš se bojí, že ta cesta na to místo jim potrvá dost dlouho. Jenže autem je to úplně nejlepší.
"Nechci nic brat necham to tu.. vezmu si jen to co mam u Naruta.. nevim jak dlouho tam budeme ale zvladnes to a aspon uvidis jak to roste
Kývne hlavou, "Dobře, o to jednodušší to bude," řekne potom, je rád, že Sakura netrvá na tom, že by s sebou chtěla tahat i nějaké skříně, a nebo něco podobného. To by se mu totiž zrovna dvakrát nechtělo vymýšlet, jak to tam dopraví a tak. Navíc on už více méně zařídil prakticky všechno, co by mohli potřebovat... i co nejspíš ani potřebovat nebudou, pro jistotu. "Bude tam vůbec něco vidět? tedy... chci říct... není na to ještě moc brzo?" zeptá se jí potom, v tomhle ohledu toho zrovna moc neví, jak je to s dětmi a od kterého měsíce je vlastně možné zjistit, jak pohlaví, tak i vidět něco víc než jen jakéhosi dinosaura či fazolku, jak to někteří popisují. Na druhou stranu si říká, že by ho s sebou asi jen tak netahala, kdyby věděla, že tam nejspíš stejně nic zajímavého neuvidí. "zbytek můžeme potom domluvit i zítra, ale myslím si, že kdyby si ještě něco potřebovala, tak nebude problém to koupit i na místě. to už jsou pro mě jenom maličkosti," mávne nad tím rukou. Sám nákupy zrovna dvakrát nemusí, ale ke svému vlastnímu překvapení se těší až budou nakupovat pro to jejich malé. Nejspíš hlavně kvůli tomu, že to nebude tak, že by musel někde milion hodin čekat než si dotyčná osoba vyzkouší asi tři kousky oděvu. "hlavně by ses na to měla dobře vyspat," řekne potom.
"Neboj u tebe usnu behem chvilky.. no videt to urcite uz pujde aspon neco.. jen me mrzi ze tu neni mama...to by se tata choval jinak..uvidime ci si to uvedomi jak odjedeme.... Sasu a opravdu nic mezi vami nebylo.." a jak to doji a dopije se otoci bokem k tobe a jak tak je
"Víš... já si myslím, že možná tady je... sice ne tak, jak by sis nejspíš přála, ale... myslím, že na tebe odněkud dohlíží. Ne že bych snad byl nějaký věřící,to ne, ale..." odmlčí se. Je těžké vysvětlit, proč si to myslí, ale on sám mívá někdy takový zvláštní pocit... možná, že je to jen jeho paranoia nebo mu už pomalu začíná hrabat, ale svým způsobem občas cítí, že taky není sám.. i když kolem něho v místnosti nikdo není. Vlastně to takhle měl vždycky při nějaké té akci, když měl nějakou práci. Ostatně... pochybuje, že to, že vždycky vyváznul byl jen občejný zázrak. "tohle si vážně myslíš?" zeptá se jí poté poměrně zklamaně. Nečekal by, že si bude myslet, že ji podvedl. "myslíš si, že jsem ten měsíc zůstal pryč jenom kvůli ní? abych s ní mohl potají spát zatímco tebe jsem nechal tady?" zeptá se jí na rovinu. Odmlčí se a nadechne se, aby se uklidnil a nepřešlo to v hádku. "jestli budeš jistější, tak jí můžu zavolat, dám ti ji k telefonu a ona ti může vypovědět tu část příběhu, kterou si já nepamatuju jestli mě nevěříš..." řekne poté a natáhne se pro mobil s tím, že nemá nejmenší problém jí skutečně zavolat, když už Sakura nevěří jemu. Samozřejmě by jej nenapadlo, že tohle někdy budou muset řešit, ale raději zavolá Arisu než, aby si snad Sakura myslela, že ji za zády s někým podvedl.
"Nikam nevolej..ja ji mam plne zuby s tokia.." doda a radsi si lehne a privre oci..stuli se a opre se
Sjede ji pohledem, "žárlíš," řekne po chvíli a úšklebkem na rtech. Trochu se posune víc dolů, aby se už nemohl opírat o pelest. Otočí se na bok čelem k Sakuře a jemně ji začne hladit ve vlasech, potom ji obejme jednou rukou kolem pasu a přitáhne si ji k sobě ještě víc. Hlavu přitom trochu skloní. "Moje Sakura..." vydechne a políbí ji do vlasů. "Víš, že tě už nikdy nikomu nedám... a stejně tak jako ty si jenom moje, tak já nemám důvod chodit hledat něco za někým jiným, když to všechno mám u tebe..." šeptne tiše. Neumí si představit, že by ji neměl. Teď už ne. Stala se pro něho součástí jeho života...nedílnou součástí. "Zkus se trochu prospat a nemyslet na to, společně... společně to všechno zvládneme, dobře?" Vydechne tiše a sám přitom přivře oči. Již zítra budou moci hodit jejich staré životy za hlavu a začít úplně novou kapitolu jejich životů, která bude, jak doufá, mnohem šťastnější než ta předešlá spolu s jejich maličkým. "Dobrou noc," řekne potom a zavře oči. Drží si ji u sebe a druhou rukou jim trochu poupraví přikrývku, aby pod ní byli oba dva a bylo jim teplo. Samotnému ještě chvilku nedají spát myšlenky a vzpomínky, které se vztahují na minulost, ale nakonec se mu přeci jen jaksi podaří je všechny do jedné hodit za hlavu.
Sakura spi spokojene do rannich hodin kde ji kolem treti rano probudi nevolnost.. opatrne se vymota ze sevreni a potichu prejde do koupelny
O šest let později: Bylo léto. Slunce krásně svítilo a teploty dosahovaly klidně i třicet stupňů. Bylo to již skoro sedm let, co se do krásného městečka poblíž moře přistěhoval Sasuke spolu se svou těhotnou přítelkyní. Od té doby se toho ovšem hodně změnilo. Devět měsíců na to, co se sem nastěhovali se jim narodili dvě krásné děti. Dvojčata. Kluka s temně černými vlasy, které zdědil po svém otci, ale smaragdově zelenýma očima pojmenovali Daisuke, zatímco holčičku s krásnými růžovými vlásky a onyxovýma očima pojmenovali po matce Sakury, Ayumi. Obě tyhle děti byli právě teď na zahradě za domem jejich rodičů a hráli si spolu na honěnou zatímco jejich matka právě teď klečela u záhonů růží, které si tam nasadila kolem plotu, aby zdobily jejich už tak barevnou zahradu. "Daisuke! Vrať mi to, to je můj balón!" Výkřikne najednou děvčátko, když se její jen o dvě minuty starší bratr zmocní jejího červeného míčku a začne utíkat pryč. "Bráško!" Křičí za ním dál zatímco se společně honí po zahradě. Daisuke ovšem nevypadá, že by se chystal tento balón vrátit své sestřičce. Nakonec se zastaví na druhé straně bazénu. "Fajn, tak chytej!" Řekne nakonec a hodí své sestře ten míč než se do toho vloží jejich matka. Jenže míč letí o něco výš než původně chtěl a Ayumi se pro něj začne natahovat. Míč nakonec skončí zaseknutý v keři růží a jak se pro něj natahuje, tak spadne dolů do keře mezi kopec trnů, které ji bolestivě poškrábou. Jediné, co jde ovšem slyšet je výkřik. Mezitím v tu stejnou dobu k domu přijede černé autu, které zaparkuje na pozemku a vystoupí z něj vysoký muž s havraními vlasy. Vejde rovnou do domu, kde se sezuje. Už už čeká, že se na něj vyřítí, jak děti, tak i jeho manželka, ale nic se neděje. Sundá si tedy sako a jen v kalhotech a obleku se rozejde na zahradu za zbytkem rodiny.
Kdyz Sakura uslysi krik prejde k bazenu a koukne se ale vidi jen jedno strestidlo... "Daisuke?" Podiva se karave... "Ayumi?" Zavola a kdyz uslysi krik jde tam kde vidi divenku v trni.. "Ayumi bud v klidu nehybej se..vytahnu te.." podiva se a jak uvidi ve dverich Sasukeho tak se usmeje.. "Sasuke? Pomuzes mi s ni?"
Sotva Sasuke vyšel ven na zahradu tak místo toho, aby jej jeho děti radostně přivítali, tak viděl opodál stojícího Daisukeho, který opíral pohled na špičky svých bot a tvářil se více než provonile. Na to mu pohled padl na jeho ženu u keře růží, kde ovšem vidí i Ayumi, " co se stalo?" Zeptá se zatímco vykročí po upraveném trávníku směrem ke svým děvčatům. "Jak ses tam dostala?" Zeptá se, ale když si všimne toho míče, tak mu dojde, co bylo asi důvodem k tomu, aby se jejich dcerka snažila prodíral tímhle keřem. "Chytni se mě, ano? Vytáhnu tě," řekne potom, když se postaví na kraj záhonu a nakloní se ke své dceři. Děvčátko k němu ihned natáhne ručičky a nechá se vytáhnout ven. Trny jí trošku potrhaly oblečení a zanechaly pár škrábanců na kůži, ale jinak se jí nic vážného nestalo. "Tati," fňukne, když se konečně ocitne venku. Ručičky si dá kolem tátova krku zatímco se o něj opře hlavu. "No tak, neplakej," šeptne Sasuke, když vidí, že má Ayumi slzy na krajíčku. Pohladí ji po v vláskách a jemně ji drží na rukou, "už je dobře. Příště musíš být opatrnější," řekne poté. "Ale... Daisuke mi tam hodil můj balón, já sem si ho chtěla jenom podat," namítne na to dívenka a podívá se na svého bratra, který se ještě stále nepohnul z místa na druhém straně zahrady.
"Sasuke vem ji do kuchyne musime ji vytahnout trni.. Ayumi neplac.. pak najdeme i nove saticky..a nebo muzes poprosit tatu a zajit si koupit nove..." a pohladi ji.. "Daisuke pojd tu za nami... nebo tatinka neprivitas..
"Ayumi... zlatíčko na tak, už je dobře," šeptne Sasuke ve snaze ji alespoň trochu ukonejšit. Pomalu spolu s ní vyjde zpátky do domu, aby jí mohl vyndat ty trny a pěkně jí to všechno vydezinfikovat. Na zničené oblečení se ani neohlíží, protože tohle je pro něj naprosto nepodstatná položka, u které není ani v nejmenším problém ji koupit. Jakmile Sasuke spolu s malou Ayumi vejdou dovnitř do domu, tak Daisuke skutečně pomalu vykročí ze svého místa, na kterém stál minimálně pět minut, a rozejde se k mámě, kterou chytne za ruku. "Mami..." šeptne tiše a pomalu k ní zvedne pohled, "já jsem vážně nechtěl, aby si Ayumi ublížila... chtěl jsem si s ní jenom hrát, takhle jsem to nemyslel. Nevěděl jsem, že ten míč spadne k těm růžím a že pro něj Ayumi půjde i tak," vydechne smutně. Je na něm vidět, že jej trápí, co se jeho sestřičce stalo a hlavně, že to rozhodně neudělal schválně. Chvilku ji jenom mlčky drží za ruku, nevypadá to, že by se chystal jít dovnitř do domu. "zlobí se na mě táta?"zeptá se jí poté smutně, zároveň je to i důvod proč nechce jít dovnitř. Jednoduše se bojí, že se na něj za to bude tatínek zlobit a že mu vyčiní, i když to vlastně vůbec neudělal úmyslně a byla to jenom jedna hloupá shoda náhod, která se skončila zrovna takhle.
"Nezlobi se neboj... pojd podivame se jak to dopadlo a taky se muzes Ayumi omluvit ze si ji nechtel ublizit
"Tak dobře," řekne nakonec Daisuke a pomalu přikývne. Matčinu ruku přeci jen ovšem nepouští a jde pomalým krokem spolu s ní dovnitř do domu, kde mezitím v kuchyni Sasuke ošetřuje jejich malý poklad. Ze skříňky nad kuchyňskou linkou si vytáhne lékárničku a z té s vytáhne dezinfekci, ovšem tu, která neštípe, aby ještě víc neplakala. Postupně jí vyčistí všechny škrábance, co tam měla od trnů růží. "tak princezno, hotovo" řekne nakonec, když se postará o poslední škrábanec. Poté všechno uklidní a použité kosmetické tamponky následně vyhodí do koše. Neměla vůbec nic tak hrozného, co by musel zalepit, a tak jí to skutečně jenom vyčistil dezinfekcí. "tak a už neplakej, ano?" řekne poté a opatrně jí setře slzičky, když ji opatrně sundá z kuchyňské linky, na kterou si ji posadil, aby ji měl zhruba ve stejné výšce a nemusel se k ní neustále sklánět. Postaví ji tedy znova na zem a ohlédne se ke vchodu na terasu kudy dovnitř zrovna vejde Daisuke spolu se svou matkou. Až potom ji Daisuke pustí a už sám jde, ke své sestřičce, kterou obejme. "Promiň Ayumi, já sem nechtěl," omluví se jí zatímco ji objímá. Sasuke využije té chvilky,kdy jsou obě děti spolu a nevnímají je, aby mohl zajít ke své ženě, obejmout ji kolem pasu a následně si ji přitáhnout k sobě.
Sakura jej take obejme a opre si o nej hlavu... "tak jak ses dneska mel..." a privre oci jak je u nej.. "napadlo me... co kdyby jsme to trochu riskli a zajeli po letech do Konohy podivat se jak je tatovi...a zasli i za Narutem..
"Hmmm," i on si opře hlavu o tu její a chvilku mlčky pozoruje ty dva než jim odejdou z dohledu do obýváku, aby se šli dívat na nějaké pohádky, a nebo něco podobného."nejsem si jistý jestli Naruto s Hinatou budou teď v Konoze, ledaže by taky byli na návštěvě u Hinatiny rodiny," řekne potom zamyšleně. Nevidí v tom nejmenší problém proč by se tam nemohli podívat. Přeci je důvody proč kdysi spolu se Sakurou odjížděli už dávno neplatí, protože o to se postaral už před lety. "jestli chceš jít navštívit tátu tak můžeme, myslím že budou rádi, že zase uvidí dědečka," dodá potom. Jeho vzah s jeho tchánem se za ty roky zrovna dvakrát nezlepšil... dostal se do jakési hranice vzájemné tolerance, ale to je nejspíš tak všechno. Nic víc a zároveň nic míň. "vezmu si v práci volno a můžeme si udělat na pár dní výlet, myslím, že změna prostředí prospěje nám všem," přikývne a jemně si ji k sobě otočí čelem k sobě, aby se k ní mohl sklonit a políbit ji na rty. "Stýskalo se mi po vás," odpoví jí na její první otázku, "měl jsem nějaké schůzky, ale... nic zajímavého. Co jste celý den dělali vy tři?" zajímá se poté.
"My? No to co kazdy den..s tim ze zakonceni bylo trni.." septne a tuli se... "nebude ti to vadit ze se tam zase podivame
"myslel jsem si, že jste se byli třeba někde projít, když je dnes venku tak hezky," řekne potom, na druhou stranu si říká, že se jí ani nediví, že zůstali celý den doma. Konec konců tady mají i bazén, ve kterém se děti můžou dosyta vyřádit, aniž by se Sakura musela obávat, že se jí ztratí někde v davu jiných lidí, kteří chodí sem na pláž."Je to... nebo byl to náš domov. Nebude mi vadit, že se tam půjdeme zase podívat. Navíc pokud tam skutečně tak moc chceš jet, tak proč ne," řekne poté. Není moc věcí, které by pro ni snad neudělal a pokud chce jet do Konohy, tak úplně klidně můžou jet. Sice je možá čeká nepříjemný střet s jejím otcem, ale... to mu přijde už jako to nejmenší a ani si s tím hlavu nedělá. "A c o ti dva? byli hodní, a nebo snad zlobili?" zeptá se jí potom, jemně ji pohladí po zádech a rukama následně sjede k jejím bokům, jak si ji k sobě přitáhne o něco pevněji k sobě. Opět se k ní přitom nakloní a políbí ji na rty, dokud mají ještě chvilku pro sebe a jejich děti jsou obě v obýváku a v klidu aniž by se mezi sebou nějak hádali, a nebo pošťuchovali, jak už to u sourozenců bývá dost častým zvykem.
"Byly hodni nez Daisuke vzal balon a zlobil tim Ayumi..."
Pousměje se nad tím a pomalu přikývne. Na chvilku se podívá směrem k obývacímu pokoji a poté zpět na svou ženu, "řekl bych, že jsou hodní po tobě," řekne po chvíli. Na svá dětská léta si sice už tolik nepamatuje, pouze útržky, ale jistě ví, že si s ním jeho starší bratr užil svoje a vychovával ho jakoby byl snad jeho dítě. Při téhle myšlence si vzpomene ještě na jednu věc,kterou chtěl sice udělat již před delší dobou, ale jaksi se k tomu z různých důvodů nedostal. "Vlastně... možná se mi ten výlet do Konohy i hodí," uzná po chvíli, "kdy by si chtěla jet? Zítra nebo ještě dnes?" Zeptá se potom. Jde tady hlavně jen o to, aby stihla Sakura sbalit věci, jak pro sebe, tak i pro jejich děti a poté by mohli prakticky ihned vyrazit. Navíc si říká, že by jej snad ani moc nepostrádali, kdyby se na chvíli vzdálil zatímco oni by byli u otce Sakury. Nemá sice žádné pracovní pohledávky, a nebo jiné věci, které by se musely bezodkladně vyřešit, ale... tohle je rize osobního charakteru. Je to totiž již docela dlouho, co by naposledy na hřbitově na hrobu jak svých rodičů, tak i svého bratra. Jsou sice lidé, kteří by jeho smýšlení mohli považovat za divné, ale... pro něj je i tohle dost důležité. Svým způsobem mu to totiž dává jakýsi klid, i když ví, že ve skutečnosti je to jen jeho představa.
"Muzeme jet i dneska pokud to teda stihneme..." a tuli se k nemu
"Tak šlo by jenom o to je sbalit... a potom můžeme klidně vyrazit já s tím žádný problém nemám," řekne potom. On je připravený vyrazit prakticky kdykoliv. "Ale možná bysme jim to měli nejdřív říct, co říkáš?" Podívá se na ni úplně se mu sice nechce se od ní odtahovat, ale právě teď nevidí jinou možnost než ji skutečně pomalu pustit a jít pomalu do obýváku, že jejich dětmi. "Daisuke? Ayumi... ztlumte na chvilku tu televizi," řekne poté a sedne si mezi ty dva na pohovku. "S maminkou nás napadlo, že bysme si mohli udělat menší výlet do Konohy za dědečkem, co vy na to?" Zeptá se jich. Reakce děti na sebe rozhodně nedá dlouho čekat a prakticky ihned nadšeně vykřiknou na souhlas. Je vidět i na jejich tvářích, že se hodně těší až jej zase uvidí,.protože zase v tak částem kontaktu nejsou. "Tak se běžte nahoru převléct..." řekne nakonec Sasuke a spolu s dětmi se zvedne. "Půjdu jim pomoct sbalit věci, uděláš pro ně mezitím něco na svačinu na cestu?" Zeptá se ji poté. Takhle by to měli alespoň rychleji hotové, když si každý rozdělí, co bude dělat. "Pojď tati, pomůžeš mi si sbalit hračky..." řekne Daisuke načež jej vezme za ruku a začne jej tahat jedním směrem. "Ne nejdřív mě," ozve se Ayumi jako naschvál a táhne Sasukeho zase jinam. "Dobře, tak dost vy dva, hezky jedno po druhém," rozhodne nakonec, oba dva je zvedne a vyrazí s nimi nahoru.
"Klid Ayumi pojd pomuzes mi udelat svacinku a pak to pobalime... a pujdeme za dedou
"Já chci jít balit s tátou!" Zavolá dolů růžovlasé děvčátko ještě než spolu se svým tátou a bratrem zajdou do svého pokoje. Právě tam si všichni začnou balit věci na pár dní, které by měli strávit v Konoze. Když se Sasukemu podaří sbalit oblečení, tak je nechá, aby si sbalily hračky zatímco on si jde do ložnice sbalit své věci. Bere si toho podstatně méně než jejich děti, ale konec konců u nich se tak nějak musí počítat s tím, že někde spadnou a ušpiní se zatímco u dospělých je to právě naopak. Když je sbalen i on sám, tak na chvilku zaváhá, ale nakonec se rozhodne, že ušetří práci i své ženě a pobalí věci i jí, nebo alespoň ty, o kterých si myslí, že by je snad mohla potřebovat. Tašku ovšem nechá ještě otevřou na posteli, aby si to mohla ještě zkontrolovat a případně si tam něco přidat. Pomalu potom sejde dolů do kuchyně, kde vidí, že jeho žena nejspíš ještě chystá svačinky, a tak toho využije. Přejde k ní zezadu a opatrně jí ruce omotá kolem pasu a vtiskne jí polibek na krk. "Sbalil jsem ti," šeptne tiše, "ale jestli chceš, tak si tam můžeš jít ještě něco přibalit...nevím, co všechno chceš sebou vůbec brát," řekne poté. Raději to udělá takhle než, aby se s ní potom hádal, že jí něco zapomněl sbalit. "Dodělám to, jestli chceš jít hned. Ti dva jsou ještě nahoře a balí si s sebou nějaké plyšáky"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saruma Saruma | Web | 3. července 2017 v 16:10 | Reagovat

No, pecka.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama