................Dílovky aktualně*

.....................Odpusť mi1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Forgetten past10.-11.-12.-13.-14.-15.-16.
.....................Škola strasti1.-2.-3.-4.-5.
.....................Kriminálník25.-26.-27.-28.-29.-30.-31.
.....................Skutečná láska1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Neobvyklá láska1.-2.-3.-4.
...............Force of commanders20.-21.-22.-23.-24.-25.-26.-27.-28.-29.-30.
.................The Beauty and the Beast23.-24.-25.-26.-27.-28.

..........................Spřátelení

....................Povídky na přáníZde

Chceš tady zveřejnit vlastní povídkuZde


.......................Naruto RPG Hra


.......................Pokémon rpg

......................RPG naruto nová generace

......................Bleach rpg

Kriminálník 31. díl

4. července 2017 v 9:45 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
A máme opět pokračování


Mayu - Sakura
Masumi - Sasuke

"Myslim ze bude stacit to co si dal..chces kousek.." A da mu k ustum kousek rajcete..


"Hmm" usměje se a vezme si od ní kousek rajčete. Tohle pro něj byla nabídka, které jednoduše nemohl jen tak odolat jelikož by se dalo říci, že rajčata jsou svým způsobem jeho slabost. "Dobře, pokud mi tak věříš... zajdu tedy nahoru pro věci a pomalu je naložím do auta." Řekne potom a pomalu ji pustí. Ještě než se ovšem otočí a odejde, tak ji ještě jednou políbí. Potom už vyjde po schodech nahoru do prvního patra, kde jde nejdříve do pokoje děti, aby se podíval, co všechno si s sebou chtějí vzít a mohl jim to zároveň trochu protřídit, protože mu přišel zbytečné, aby měli auto plné plyšáků a jiných hraček. Jakmile vejde do jejich pokoje, tak se na chvilku zarazí, když vidí, že ti dva mají očividně v úmyslu si sbalit úplně celý pokoj. "Víte co vy dvax utíkejte dolů za maminkou ano?" Řekne raději a trochu jim vytřídí ty tašky. Všechno to nakonec pobere a pomalu se s tím rozejde dolů. V předsíni si to musí všechno položit na zem, aby mu to nespadlo a poté to všechno postupně odnese do kufru u auta, kde to všechno naskládá, aby se jim to tam hezky vlezlo. Jakmile to má, tak sám pomalu vyjde nahoru, aby se šel převléct z pracovního do něčeho méně formálního a poté jde už dolů za rodinou. "Tak co? Nachystaní?" Podívá se na ně.
"Tak te uz mam... Sasuke chces jeste rajce? Jedno mi tu jeste zbylo a ti dva uz maji dost?" Zavola
Než to stihne Sakura doříct, tak se objeví v kuchyni, kde se natáhne pro to zbylé rajče. "Rád," usměje se. Přeci jen kdo ví, jak dlouho budou v Konoze, a tak by přeci nemohl dovolit, aby tam to rajče jen tak zhnilo. "Tak co? Pojedeme když už jste nachystaní?" Zeptá se potom, když vidí, že je nachystané už i jídlo. Musí uznat, že nečekal, že budou všichni připraveni vyrazit takhle brzy, ale upřímně je za to rád, protože čím dříve vyjedou, tím dříve budou v Konoze. Je sice zvyklý řídit i v noci, ale na jednu stranu je to značně.nepohodlné, jak pro něj, tak i pro ostatní spolujezdce. "Hlavně si tady nic nezapomeňte," řekne potom. Nerad by se potom musel vracel pro nějakého zapomenutého plyšáka, či jinou hračku jejich dětí. "Máme,".odpoví mu jak Daisuke, tak i Ayumi dvojhlasně s přikývnutím. "A jak dlouho pojedeme?" Zeptá se potom Ayumi a pomalu sleze ze židle a dojde ke svým rodičům, které oba obejme a pomalu zvedne hlavu, aby na ně viděla. "A děda ví, že za ním pojedeme?" Vyzvídá dál. Sasuke ji jenom jemně jednou volnou rukou pohladí po vlasech a pomalu dojí to rajče, které jedl prakticky jako jablko. "Vy jste ale nedočkavci...Ještě jsme ani nevyjeli," zavrtí nad tím pobaveně hlavou.
"Udelame dedovi prekvapeni ano..." A necha je.. "tak sup k autu
"Tak dobře," usměje se Ayumi a poté se podívá na svého brášku. "Schválně, kdo bude první v autě!" řekne potom Daisuke a rozběhne se ke dveřím od domu následovaný svou sestřičkou. "Dejte pozor," křikne za nimi ještě Sasuke, když vidí, jak rychle se tam ti dva hrnou. Otočí se potom na Sakuru a usměje se, "tak myslím, že můžeme vyrazit... potřebuješ ještě něco vzít do auta?" zeptá se jí potom s úsměvem na tváři, natáhne k ní ruku a potom ji pohladí po tváři. Při té příležitosti jí zastrčí pramínek vlasů za ucho, aby jí nepřekážel v obličeji. "vezmu ty svačiny a ty jdi zatím za ostatními dětmi, ano?" podívá se na ni a poté skutečně vezme ty svačiny do jedné ruky a do druhé si vezme klíče. Poté jde spolu se Sakurou, obuje se a jakmile vyjde jeho žena, tak za nimi následně zamkne domovní dveře. U auta jí poté tu svačinu vrátí, aby ji měla u sebe, když budou náhodou děti chtít během jejich cesty jíst. Poté, co se ještě ujistí, že jsou obě jejich děti bezpečně připoutány, tak si i on sedne na místo řidiče a vyjede směrem do Konohy.
"Rikam si ze tu hyperaktivitu museji mit s tve strany.." A vytahne pro deti piti.. "tady mate kazdy zatim jednu flasku s pitim a pravidelne pit at nejste dehydrovani...
"No... na jednu stranu je to i docela možné," přizná po chvíli Sasuke. Nikdo by do něj sice právě teď neřekl, že by byl schopný být nějak moc hyperaktivní, ale... sám si moc dobře pamatuje určité zážitky z dětství, které se vztahovaly právě k jeho velké hyperaktivitě. "Ještěže mají i své klidné chvilky po mámě," řekne nakonec, natáhne k Sakuře ruku a jemně ji pohladí po paži než ji vrátí zase na volat. Jak Ayumi, tak i Daisuke se natáhnou pro své flašky s pitím, která je každá jiné barvy, aby se ti dva potom nehádali ot o která je čí. "Díky mami," odpoví jí na to. Ayumi tu flašku položí vedle sebe doprostřed na volné sedadlo zatímco Daisuke se pomalu napije. "mami a bude děda vůbec doma, když ani neví, že přijedeme?" zeptá se jí po chvíli Ayumi, "jo co když nebude? Já potom nechci jet hned zpátky," ozve se taky Daisuke a podívá se přitom dopředu na své rodiče. Sasuke se nad jejich dotazy jen pousměje, neví jestli je ta zvědavost čistě jen po něm, ale podle toho, jak už zná Sakuru by řekl, že tohle musí mít hlavně z její strany. "Proč se vy dva raději nenecháte překvapit, co?" zeptá se jich na oplátku. Ne že by snad neměl v hlavě i další náhradní možnost, ale přijde mu, že k ní stejně nepřijde.
"Vy dva jste ale zvedavi.. pokom to mate..hlavne nezlobte dedecka.." A taky jej pohladi.. "Sasuke nemas taky zizen?"
"My jsme přece vždycky hodní..." usměje se Ayumi jako malý andílek, i když je jasně vidět, že jí vystupují růžky. "Jasně, neboj mami, budeme hodní," přikývne na to i Daisuke. Sasuke nad tím jen pomalu zavrtí hlavou, "No já bych vědět potom to asi tak mají," řekne a významně se podívá na svou ženu po svém boku. "A ne, nemám děkuju," dodá než stojí pohled zpátky na silnici. Bude to ještě dlouhá.cesta a upřímně je mu jasné, že každou chvíli jejich děti pravděpodobně přestane bavit jen tak v klidu sedět a koukat z okna, ale na druhou stranu doufá, že jim to vydrží pokud možno co nejdéle, protože potom skutečně stačí jen pár minut, aby z toho jednoho bolela hlava. "Kdyby náhodou váš dědeček nebyl doma, tak se můžeme trochu.projít po městě, zajdeme si na zmrzlinu..." navrhne jim potom Sasuke načež se ze zadu ozve jásot. Zmrzlina většinou spolehlivě funguje. "Ale já chci nanuka," ozve se Ayumi. Na rozdíl od svého bratra, pro ni je klasická krémová zmrzlina až příliš sladká. "Možná, že si je tvůj táta bude chtít vzít na celý den a trochu se s nimi zabavit, když je tak často nevidí," nadhodí poté o něco tišeji k Sakuře. Líbilo by se mu to, ne že ne. Takhle maji totiž jen podstatně málo času, který by mohli strávit společně jen oni dva.
"myslim ze bych mohla zavolat i Narutovi... ten nas rad uvidi
"Můžeš mu zkusit říct, aby vzal i Hinatu a jeli taky do Konohy ať nemusíme k nim dělat takovou zajížďku," pokrčí nad tím rameny. Ví, že Naruto bohužel nebydlí v Konoze již několik let vlastně oficiálně od svatby s Hinatou. Trvalo by jim než by tam přijeli a kdyby jim přijeli naproti, tak by to bylo v mnohém pohodlnější pro obě dvě rodiny. "Alespoň by se mohli děcka trochu vyblbnout,"nadhodí potom. Jejich děti tam sice budou mít dědečka, se kterým se budou moci trochu vyřadit, ale konec konců dětská společnost je přeci jen něco jiného a zároveň nenahraditelného. Celá cesta jim trvala bezmála několik hodin. Museli udělat kvůli dětem pár zastávek, aby se mohli trochu protáhnout. Konec konců nebyli zvyklí na to, aby se jezdilo někam na takhle dlouhou dobu a možná právě proto byli ke konci cesty už značně otrávení. "Pojedeme rovnou v tvému tátovi, a nebo chceš nejdřív zastavit někde ve městě na menší procházku?" Zeptá se po chvíli Sakury, když vidí, že do Konohy to mají jen něco méně než nějakých deset minut. Jemu samotnému je docela jedno jestli se s jejím otcem setká teď, a nebo až za několik minut. Konec konců to dopadne úplně stejně ať už to udělají úplně jakkoliv. Nebyl v tom rozdíl.
"Zajedeme tam dat veci a pak se projdeme..." v tom vytoci i cislo na Naruta a ceka kdy to vezme
"No to nevím jestli to zase tak půjde," namítne na to Sasuke. Je mu jasné, že jakmile jejich děti uvidí svého dědečka, tak se od něj již nebudou chtít hnout ani v nejmenším. Na druhou stranu si říká, že je dosti možné, že tohle pro něj bude alespoň příležitost, aby si vyřídil to, co původně chtěl. Nevadilo by mu sice vzít své děti s sebou, ale nepřijde mu to úplně jako místo, kde by děti měli být. Nechce, aby z toho měli poté o něco horší náladu, a tak mu přijde, že první způsob je mnohem jednodušší. Po několika dalších minutách jízdy konečně zastaví před velkým domem, který patří Sakuřinému otci. Sotva zaparkuje auto, tak se jejich děti vzadu začnou přetahovat, aby byli venku pokud možno co nejdříve to jenom jde. Sasuke tedy nechá Sakuru, aby si vyřídila hovor s Narutem zatímco on jde ven, aby mohl spacifikovat ty dva malé čertíky než jeden z nich vyběhne na silnici. Sakuřin telefon vyzvání ještě podstatně dlouhou dobu než se nakonec z druhé strany ozve moc dobře známý hlas pro Sakuru. "Sakuro-chan? Děje se něco?" Zeptá se Naruto nejdříve, "promiň, ale neslyšel jsem telefon..." dodá poté a jde do vedlejší místnosti, aby se spolu se svou kamarádkou mohl bavit v klidu a v tichosti.
Konečně si to zvedl... Poslyš právě jsme dojeli do Konohy k mému tatovi nechcete taky dojet s Hinatou a pokecat? Kdo ví kdy se tu zase dostaneme a naši prtci vás určitě zase rádi uvidí... Teda pokud chceš nenutím tě jsem jezdit
"No to víš, mám teď tak nějak trochu... napilno," vydechne trochu nervózně. "No...a jak dlouho tam budete? Nejsem si jistý jestli bysme to dnes stihli, právě teď to mám totiž tak nějak na povel všechno...než se mi vrátí moje drahá polovička. Ale tak jestli se tam zdržíte trochu déle, tak klidně rádi přijedeme, i když bychom se asi potkali až zítra," řekne poté. Byl by nerad, kdyby musel děti ještě teď někam tahat, ještě když ani neví kdy se má Hinata vracet. "Ale myslím, že si můžeme říct, že se společně sejdeme třeba zítra? Mohli bysme na to mít celý den, aby jsme si promluvili a ať si to i děti užijí když už... nevím, jak by to bylo dobré, asi by se moc nepobavili společně, byli by asi hodně unavení po cestě a když už jste teprve přijeli, tak... asi bude lepší když vás necháme trochu vydechnout. Tak mi můžeš dát kdyžtak ještě vědět.. ale jinak zítra se uvidíme...zatím se měj," usměje se a poté, co se s ní rozloučí ten hovor típne. Mezitím se Ayumi vysmekne svému tátovi a rozejde se k autu, aby svou mámu vytáhla za nimi ven. "Pojď mami, pojď... no tak," řekne potom nedočkavě. Už se těší až se konečně uvidí po tak dlouhé době se svým dědečkem. "Ayumi, nech maminku," zavolá na ni Sasuke a malinko se zamračí. Nejsou tam ještě ani pět minut a už to všechno začíná.
"Šupej za tátou ho"Ty si nějak čilá najednou co si ten naruto řekl že si tak živá najedou.." A zvedne se a posune gauč ať se tam můžou hnout
"ne mami, já chci jít s tebou, aby ses nám tady nezapomněla," odvětí jí na to její dcerka, která počká až Sakura vystoupí z auta a právě to Sasuke potom na dálku zamkne. "tak pojďte..." popožene je trochu vyský muž. Je mu jasné, že nejspíš už její otec zjistil, že přijeli, protože při tom všem povyku by asi musel spát nebo být hodně zabraný do práce, aby si to neuvědomil. "a hlavně ne, že hned budete dělat neplechu..." upozorní poté oba dva, i když je mu moc dobře jasné,jak to chodí. Jedním uchem tam a druhým uchem zase ven. Společně tedy, zatím ještě bez věcí jdou k hlavním dveřím. Sasuke využije toho, že má jednu ruku volnou a alespoň obejme svou ženu kolem pasu, když se zastaví před hlavními dveřmi. Bere to jako takový menší odpočinek od práce a doufá, že budou mít i příležitost trochu relaxovat... konec konců by si to zasloužili. "co ti řekl Naruto? přijede?" zeptá se jí poté tiše zatímco s Daisuke spolu s Ayumi postrkují a handrkují o to, kdo z nich bude mít tu možnost zazvonit na dědečka, když už přišli sem. Nakonec to skončí tak, že jeden klepe zatímco druhý znoví na zvonek.
"naruto dojede zítra říkal, jelikož nemá doma Hinatu a má pry co dělat sám se dvěma rošťaky..." Šeptne a taky jej chytí kolem pasu a i se o něj opře jak je zvyklá jelikož je jí takhle u něj nejlépe
"Naruto... hlídá? sám?" podívá se na ni Sasuke malinko starostlivě, "no... musím říct, že Hinata mí odvahu," dodá potom. Ne snad, že by jejich kamarád byl neschopný, ale sám si pamatuje, když jednou přijeli, aby se podívali na jejich dvojčata a to, co Naruto chtěl vyvádět... řekněme, že nebýt Sakury, tak by jej Sasuke pravděpodobně zakopal u nich na zahradě. "ale tak alespoň budu moct děcka dnešek strávit s dědečkem..." pousměje se, v tu chvíli se otevřou dveře, za kterými se objeví právě zpomínaný otec Sakury, kterému se obě děti nadšeně vrhnou kolem krku. Ať už mazi nimi jsou jakékoliv neshody, tak Sasuke musí uznat, že svá vnoučata skutečně miluje... Nikdy jim nechtěl upírat možnost se vídat s jejich jediným žijícím prarodičem... konec konců poté, co si vzal Sakuru byli rodina...plnohodnotná dokonce i podle zákona. "nečekal jsem, že přijedete..." vydechne starší muž, když mu dají jeho vnoučata trochu vydechnout. Je vidět, že mu to ani v nejmenším nevadí. "moc ti to sluší Sakuro, jako vždycky," zalichotí své dceři. Nikdy by to neřekl,ale od doby, co by měla Sasukeho, tak doslova zářila. Po polibku na tvář na uvítanou je nechal vejít dovnitř do domu, aby nestáli jen mezi dveřmi. "doufám, že tady nejste jen na otočku..." dodá poté.
"Ne nejsme.. budeme tu par dni a zitra tu dojede i Naruto... rekli jsme si ze ti udelame mensi prekvapko ale dela mi starosti te tu nechavat samotneho..zvas nasi nabidku byt tam u nas.. mas tam i more a tak.. vid Sasuke..
Sasuke na slova své ženy jen pomalu přikývne bez nějakého slovního komentáře. Ani jeho a ani Sakuřina otce by nejspíš nenapadlo, že jednoh dne přijde tahle nabídka, aby opět žili pod jednou střechou a pravdou je, že z toho byl Sakuřin otec značně na vážkách. Nečekal by, že by na to Sasuke jen tak kývnul a právě na tomhle jasně viděl, jak moc musel jeho dceru milovat, když byl ochotný svolit k něčemu takovému. Konec konců jejich vztahy nikdy nebyli úplně nejlepší, to si uvědomoval až moc zřetelně. "Jsi hodná beruško, popřemýšlím nad tím," odpoví jí nakonec, nechce ji rovnou odmítat obzvlášť když jeho vnoučata hned spustí, jak moc prima by to bylo. Na druhou stranu je pravda, že takhle by ti dva měli alespoň mnohem více času pro sebe, kdyby jim někdo ty dva hlídal. "Nechcete něco k pití? nebo k jídlu? určitě za sebou musíte mít dlouhou cestu..." navrhne poté zatímco jde do obýváku i s těma dvěma, kteří se jej právě teď odmítají pustit. Sasuke využije chvilky, kdy jsou z doslechu a jemně chytne svou ženu za ruku a stáhne si ji k sobě. "Chtěl jsem si ještě něco vyřídit... budeš tady nebo?" zeptá se. Tuší, že Sakura pochopila proč sem Sasuke chtěl jet... že jeho důvod byl, že by rád zašel na hřbitov na hrob svých rodičů, ale... nechtěl ji nutit, aby tam šla s ním. Proto jí nechával takříkajíc volnou ruku.
"Rada pujdu s tebou pokud teda chces mit moji pritomnost.." A obejme ho.. "hlavne nebud smutny...
Obejme ji kolem pasu a chvilku ji mčlyk pozoruje. Překvapilo ho, že souhlasila s tím, že půjde spolu s ním... vlastně si uvědomuje, že zrovna na hřbitově spolu ještě nebyli... no všechno je očividně poprvé. "Vím, že to asi není nejlepší místo na vycházku, ale... vzhledem k tomu, že tam nemůžu chodit tak často,jak bych chtěl nebo jsem byl zvyklý tak..." pokrčí nad tím rameny, předtím když zde ještě žil, tak byl zvyklý chodit jim na hrob o poznání častěji a popravdě řečeno to většinou nekončilo jen u toho... i když nevěřil na to, že by to snad mohlo mít nějaký zvláštní účinek tak mu z části pomáhalo s nimi..."mluvit" i když by jej kvůli tomu měl kde kdo za blázna. "teď už jen zajistit, aby je tvůj táta pohlídat," vydechne, nemá v plánu celou tu dobu strávit jen na jednom místě, když už by se Sakurou měli chvilku volna. "můžeme se potom společně trochu projít a je nechat, aby si ho užili když už jsme přijeli. Konec konců... kdo ví jestli tu nabídku nakonec přijme," řekne poté. V téhle věci se ani nesnažil své ženě oporovat, i když si s ním o tom nepromluvila předem, tak to chápal... věděl proč jej chce mít u sebe a respektoval to. Konec konců to byl pořád Sakuřin otec a ona ho milovala, navzdory tomu všemu. Nemohl jí to mít za zlé.
"Tak zajdeme za tatou a zeptame se ci je nepohlida. " A tuli se k nemu
"Máme snad jinou možnost na výběr?" Zavrtí nad tím hlavou a pomalu ji pustí. Nemohli by ty dva nechat jen tak samotné. Šest let mu přišlo stále ještě dost málo na to, aby byli sami doma po delší dobu zatímco oni by se procházeli někde po městě. Vrátí se tedy do obýváku, při pohledu na Ayumi s Daisukem, jak se bavi spolu se svým dědečkem jen nabude dojmu, že kdyby odešli, tak by to nejspíš ani v nejmenším nezaznamenali pokud by se tedy něco nestalo. Popojde ke gauči a sedne si. "Potřebujeme si jít se Sakurou něco zařídit, zvládnete je tady?" Zeptá se s pohledem upřeným na svého tchána. Jindy by jej o žádnou laskavost neprosil, ale tohle byla zcela jiná situace. "Ale jistě, jen klidně jděte, pohlídám je," ujistí je. Na to Sasuke pomalu přikývne a svůj pohled stočí ještě k dětem. "A vy buďte hodní, běda jestli se dozvím, že jste zlobili," řekne poté načež se zvedne z gauče a vrátí se k předsíni, kde předtím nechal i Sakuru. "Vyřízeno... můžeme jít," přikývne pomalu a spokojeně. Bere to jako takové menší osobní volno než si vyřídí všechno, co vlastně potřebuje. V předsíni se zase obuje a poté venku počká i na svou ženu, kterou vezme za ruku a spolu s ní vyrazí do města, protože přeci jen ani pěšky to nemají moc daleko a rozhodně je to v tomhle počasí více než příjemná procházka.
Jde spolu s ním ruku v ruce a nadechne se: "Tak už je to doba co jsme tu naposledy stavili... Měla bych se jít taky podívat na mámin hrob chceš jít pak taky se mnou?" a drží se ho jak jen může a i kolem se kouká jak se to za ty roky tady změnilo
Taktéž se rozhlíží kolem. Dost se to tam změnilo, ale spíše vzhledově... atmosféra se mu zdá být pořád stejná. "Klidně s tebou půjdu...pokud chceš," odpoví jí na to. Ví, že když bude chtít, tak se od něj jednoduše odpojí zatímco on bude u hrobu své rodiny a potom se zase potkají třeba u brány hřbitova. "Někdy si říkám, že život tady nebyl až tak špatný, ale... vracet bych se sem asi nechtěl. Bylo to sice hezky, ale... na druhou stranu.. no vždyť víš," řekne. S tímhle místem se mi sice spojuje spousta krásných vzpomínek, ale zároveň se zde udály některé nepříjemné události a tragédie jež postihly jeho rodinu. Právě z toho důvodu je spokojený právě tam, kde je. Po cestě ke hřbitovu udělal menší zastávku, aby koupil kvetiny...nikdy tam nechodil s prázdnou a i když existují lidé,co se o ty hroby starají, aby neskončily v dezolátním stavu, tak tohle bylo něco, co musel udělat on. Zastaví se poté až uz brány hřbitova, kde se otočí na Sakuru, "půjdeš mezitím na hrob své matky nebo půjdeme společně?" Zeptá se jí poté, aby potom nevznikly nějaké drobné nedorozumění. V tomhle ohledu je mu docela jedno, jak se jeho žena rozhodne... konec konců ať s ní nebo bez ní ty květiny zvládne dát na hrob... i když je pravda, že už jen při pohledu na množství náhrobní kamenů mu zrovna dvakrát do zpěvu není ani v nejmenším.
"Půjdu s tebou a pak půjdeme za mamou ať se tam taky podívám..." A přitulí se tak že je u něj a drží se jej jelikož se tu necítí nejlíp

"Dobře," přikývne, cítí z ní, že by nejspíš nejraději byla na jiném místě, ostatně on takové, ale... na druhou stranu mu nevadilo sem chodit. Jinak by zde ani nebyl. Jemně jí stiskl ruku, za kterou ji držel a spolu s ní vykročil k prvním hrobům. Šli jenom chvilku až dokud se Sasuke nezastavil ke kraji řady, kde se před ním tyčil jeden obrovský náhrobek, na kterém byly vyryty jména obou jeho rodičů... Každý kdo pohlédl na datum si mohl snadno odvodit, že oba dva zemřeli v postatně mladém věku takže o stáří nemohla být ani řeč. Tušil, že jej přepadne nostalgie, ale že ihned co uvidí i jejich fotky, které byly vpasované do mramoru, se mu vyaví přesně ten poslední okamžik, co je viděl... Zavřel oči a na chvilku sklonil hlavu. Z minuty ticha byly nakonec dvě... tři... možná i déle. Nakonec se sklonil a položil na hrob kytici orchidejí, které byly matčiny nejoblíbenější. Často jí je spolu s bratrem nosili, když měla svátek, a nebo slavila narozeniny. Pomalu poté kývl na svou ženu, aby jej následovala ještě o kousíček dál k hrobu, který byl snad nejmladší. Stříbrným písmem tam bylo napsáno jméno Sasukeho bratra spolu s rokem narození a samozřejmě i úmrtí. Tady se Sasuke zastavil. Na chvilku pustil ruku své ženy a přistoupil k onomu hrobu, přiklekl si a ve váze vyměnil již poněkud seschlé květiny za čerstvé, ale nezvedal se... svůj pohled upíral na náhrobní kámen před sebou. Na moment jakoby snad zapomněl, že tam není tak úplně sám... nebo mu to bylo možná jedno, co si o něm bude kdo myslet. Přivřel oči a pomalu se nadechl zatímco se mu myslí šířilo mnoho různých myšlenek. "Nii-san..." vydechl tiše, nebo pochyb, že měl se svým bratrem úžasný vztah, i přes jisté nehody. Moc dobře si pamatuje na poslední dny, které trávil se svým bratrem i na slova, která mu řekl. Skoro jakoby se mu vryla do paměti... Chtěl, aby byl šťastný. Přál si, aby se dostal z toho kola nenávisti, ve kterém se dřív točil, aby si uvědomil, že ne všichni lidé jsou stejní a že někteří si zaslouží, aby si je pustil k tělu. Že nemá zanevřít na lásku jako takovou, protože jeden nikdy neví, kdy jednou potká někoho koho by mohl milovat. Jeho bratr si byl moc dobře vědom toho, že Sasuke nikdy na dlouhodobé vztahy moc nebyl... jejich konverzace se občas točili i tímto směrem... vždycky když si Sasuke nad jeho žvásty o lásce otráveně odfrkl, tak se mu smál... upřímně se mu smál a poté řekl, že jednou on sám najde někoho, kdo jej změní... kdo změní jeho pohled na život a ukáže mu, že je možné žít i jinak... Při téhle vzpomínce se usmál. "měl si pravdu..." vydechne tiše, když se pomalu zvedne a ustoupí o několik kroků ke své ženě, kterou obejme kolem pasu a přitáhne si ji k sobě. Našel ji... nebo ona našla jeho? nezáleželo na tom. Přesně tak, jak jeho bratr řekl, našel si svou spřízněnou duši, se kterou hodlal strávit zbytek života a i přestože si přál, aby ona mohla poznat jeho rodinu... milujícího bratra a jejich děti svého strýce, tak věděl, že tahle možnost neexistuje... ale na místo samoty mu Sakura dala něco za co jí nejspíš nikdy nebude moct dostatečně poděkovat... rodinu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivana-chan Ivana-chan | E-mail | 5. července 2017 v 8:09 | Reagovat

Krásna poviedka. Uzasne až dokonca. Už teraz sa teším na ďalšiu poviedku

2 Saruma Saruma | Web | 5. července 2017 v 13:44 | Reagovat

Krásné, moc se mi to líbilo....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama