Odpusť mi 10. díl

24. července 2017 v 11:00 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
A máme opět další díl


Mayu - Itachi
Masumi - Sasuke

Sasuke ještě notnou chvíli zůstává jen tak znuděně ležet v posteli než se nakonec skutečně odhodlá zvednout se do sedu. Po dlouhé době, kterou strávil přemýšlením se totiž rozhodl, že úplně nejlepší nejspíš bude, když se jednoduše zvedne a rozhodne se, že se půjde trochu projít a provětrá si hlavu. S tím se tedy zvedne i z postele a ještě se skočí převléknout, do kapsy si přitom vezme mobil pro případ, že by jej snad někdo sháněl a s tím se rozejde dolů. Rodičům zatím žádný vzkaz nenechává, protože přeci jen ještě ani zdaleka není tak pozdě, aby se o něho museli strachovat a navíc má v plánu se brzy vrátit, protože ví, že zítřejší škola jej tak nebo tak nemine. Do kapsy si tedy strčí ještě klíče a poté, co si obuje svoje tenisky vyrazí ze dveří, které za sebou jenom silně zabouchne. Ani nepřemýšlí nad tím, kterou cestou se vydat a rovnou vykročí tou, kterou jde spíše od centra do vedlejších částí Konohy. Je to i z toho důvodu, že v centru bývá vždy velké množství lidí a v tomhle horku by to nebyla úplně nejlepší kombinace, nehledě na to, že na nějaké známé tváře právě teď náladu skutečně nemá.

Itachi po nejake dobe dojde domu a prejde do sveho pokoje a sunda si trimo a zustava jen v kratasech... lehne ale pak se musi zvednout a zadelat zaves at ma chladek..a pak si znovu lehne... divka s hnedymi vlasy dlouhe po pas se prochazi po ne zrovna bezpecne casti Konohy az narazi na jednu z ulicek kde je Sasuke a tak ho zacne ho sledovat
Sasuke se pomalu prochází až nakonec dorazí do zapadlejší části Konohy, kde se zrovna moc lidí nepohybuje. Sám zde ovšem občas tráví čas, protože je zde několik dokonalých míst, které používá jako takovou svou osobní schovku, kde jej nikdo nenajde a má tak možnost v klidu přemýšlet nad čímkoliv jen chce, aby jej někdo rušil. Po několika dalších krocích, kdy zatočí do jedné zapadlejší uličky začne mít takový divný pocit v zádech, že jej někdo pozoruje. Může to být sice jenom pouhá domněnka, ale říká si, že na tomhle místě by možná měl dát na svou vlastní intuici. S rukama v kapsách tedy o něco víc rychlý svůj krok a poté nečekaně zahne do nějaké vedlejší uličky, která je sice slepá, ale dostatečně mimo, aby si jej jen tak někdo nevšimli. Netrvá tedy dlouho a brzy se tam objeví i hnědovlasá dívka, která vypadá, že něco, a nebo někoho hledá. Nemusí nad tím dlouho přemýšlet, aby mu došlo, o co jí jde a že se rozhodně nemýlil. Ještě chvilku tedy setrva ve svém úkrytu než se rychle rozejde jejím směrem a schválně si přimáčkne na stěnu budovy za ní. "Proč mě sleduješ? Hm?" Zeptá se jí na rovinu. Neví jestli je to jen další stalker v jeho životě, a nebo o co jí ve skutečnosti jde, ale tak nebo tak chce tu odpověď slyšet od ní. "A neříkej mi, že tady jen tak procházíš protože jsem tě viděl..."
"Hmmm? A je to zakázané snad tady chodit? Navíc hledám svojí partu takže bohužel jsem jen procházela..Navíc bych řekla že bys tam mohl být taky... Není to špatné bnavíc tak člověk aspoň zapomene na problémy
Sjede ji pohledem z části trochu nechápavě. Rozhodně si říká, že jestli po něm nakonec chtěla, aby s ní někam šel tak mu to mohla nabídnout rovnou a ne se jej snažit sledovat jako nějaký kriminálník nebo někdo podobný. Chvilku nad tím ovšem přeci jen přemýšlí hlavně kvůli tomu, že právě teď nemá vůbec ponětí, co by kromě procházení se mohl asi tak dělat. To je i ten hlavní důvod proč ji nakonec pustí a o krok od ní ustoupí. "Hmm... Takže tohle si mi chtěla?" Zeptá se a ještě chvilku nad tím zvažuje. "Co jsou vůbec zač?" Zeptá se jí z části trochu nedůvěřivě. Přeci jen ani není divu vzhledem k tomu, že ona je pro něj jen a pouze nějaká cizí holka, kterou náhodně potkal na ulici...nebo spíš ona jeho? "To běžně takhle chodíš po ulici a náhodně říkáš lidem, aby se k tobě přidali?" Nadhodí poté se zdviženým obočím. Přijde mu to skutečně dost divné, ale navzdory tomu všemu si říká, že by to možná nemuselo být tak úplně špatné...přišel by na jiné myšlenky a něco strašného se jistě jen tak nestane. Vždycky přeci jen bude moci odejít, když bude potřebovat.. nebo chtít. Původně sice na lidi neměl náladu ani v nejmenším, ale teď trochu váhá, když už má tu příležitost. "Kde to vůbec je?" Řekne nakonec čímž i nepřímo souhlasí s jejím návrhem.
"To se muzes zeptat jich... a ne tohle je prvne co se nekoho ptam..." Odpovi... "a je to kousek odsud.." Doda
Sasuke nad tím jen zlehka lhostejně pokrčí rameny. Tahle věc by rozhodně nepatřila k těm nejšílenějším, co kdy v životě udělal a v tuhle chvíli nemá ani moc co ztratit. Konec konců na koho by asi tak mohl narazit? při nejhorším na nějaké ztracené existence, které mají přístup k alkoholu a nejspíš i nějakým těm drogám, rozhodně by to nebylo nic, co by ho snad mohlo vystrašit. Možná taky z toho důvodu nakonec pomalu přikývne na znamení souhlasu. Přeci jen bez risku by nemohl existovat ani žádný zisk a tím pádem by asi jen stěží byl tam, kde je právě teď. "fajn," řekne nakonec a pomalu přikývne na znamení souhlasu s jejím návrhem, aby tedy dál pokračovali společně. I když by to možná celé nemuselo dopadnout, tak ta dívka mu přijde, kromě toho že je poměrně zvláštní, jako docela fajn osoba a kdo ví, jak se to všechno ještě vyvine. "tak mě veď," kývne poté hlavou, aby jí naznačil, že klidně může vyjít a že půjde za ní. To, že to je kousek odsud mu toho totiž zrovna moc neřeklo, a tak se raději nechá vést.
"Dobre jinak jsem Ariana..." A jde ruznymi ulickami az dojdou jeste podivnejsimu mistu a tam ho vede kde by meli udajne byt i ostatni...
Malinko jej to jméno zarazí, protože podobné ještě neslyšel, ale moc se nad tím nepozastavuje. Skoro ihned na to automaticky odpoví: "Sasuke," řekne jí i to své, aby si byli kvit a poté s ní srovná krok. Nechá se od ní přitom vést nejrůznějšími uličkami, které se zdají být skutečně jako stvořené pro nějaké nekalé činnosti, a nebo zašívání se před ostatními lidmi. Ostatně to byl i důvod, který sem mladého Uchihu dostal. Je mu jasné, že kdyby byl na tohle místo vzal jednu z dívek ze třídy, tak by nejspíš byly dost vystrašené, i když s pověstí jakou tohle místo má by se jim snad ani nemohl nijak divit. "Nemělo to být kousek?" podívá se na ni po chvíli, co bloudí další uličkou, skoro mu přijde jakoby se snad ta dívka ztratila... a nebo to možná dělal úmyslně. To nevěděl, i když se tím ani moc nezaobíral, protože chvilku na to zaslechl jakési hlasy, které k nim doléhaly z jen kousek od uličky, ve které se právě teď nacházeli. Ještě se tedy rozhodl dát chvilku tomu, jestli to najdou a pokračuje tedy společně s ní až dokud nevyjdou z uličky na nějaké staré parkoviště, kde rozhodně nejsou sami.
"Tak jsme tady Sasuke muzes mi kdyz tak rikat zkracene Ario at nemusis koktat..." a jde k ostatnim
"Hm," přikývne na její slova. Neví sice proč přesně by měl vlastně koktat, als ani to moc neřeší. Konec konců to přijde stejně jedno. Sám se zastaví kousek od nějaké party lidi, která nejspíš musela být přesně tak, o které mu Ariana předtím říkala. Musí uznat, že přesně takhle to nějak i čekal... Rozhodně totiž nevypadali jako jen tak nějací týpci. "Tak tady jsi...Už jsme si říkali, kdepak ses nám zatoulala," prohodí po chvíli jeden z party s četnými piercingy, směrem k hnědovlasé dívce, která zrovna přišla. Podá láhev s alkoholem, kterou měl doposud v rukou jednomu ze svých parťáků, který si ji od něj bez problémů vzal. Poté, co má již prázdné ruce, tak seskočí z kapoty svého auta a pomalým krokem k ní přejde přičemž ji obejme kolem pasu a přitáhne si ji k sobě do náruče a vtiskne jí dlouhý polibek na uvítanou a až když se od ni odtáhne, tak jeho pohled padne na Sasukeho. "Kohopak si to sem přivedla?" Šeptne jí do ucha tiše. Z jeho tónů nejde slyšet, že by mu to snad nějak vadilo, spíše právě naopak. Jejich skupina nebyla uzavřená, a tak nebyl problém přijímat nové členy... a právě teď ho napadlo, že tohle mohl být její další záměr. Asi těžko by sem totiž někoho asi jen tak mohla přivést. "Nebo...?" Podívá se na ni poté.
"Narazila jsem na něj cestou... Je to Sasuke a pry se nudí ..." Odpoví mu a pak se od něj odtáhne... "Nelep se tak na mě v tom horku.." Dodá a pak se koukne na Sasukeho aby tam jen tak nestal...
"Ale no tak, nebuď taková," ušklíbne se na ni muž s piercingy a zavrtí nad jejím chováním hlavou. Je ovšem pravda,že je venku dost horko, i když jsou právě teď ve stínu, tak to jde docela i cítit. Spustí tedy své ruce podél těla a nechá ji, aby se od něj trochu vzdálila, když už je jí to nepříjemné. Pohled mu poté padne na Sasukeho, který stojí před ním. "Takže... Sasuke, hm?" Sjede ho pohledem skoro jakoby nad něčím dosti důležitém přemýšlel, ale poté se výraz v jeho tváři uvolní. Otočí se a pomalým krokem se vrátí k autu, kde si vezme zpátky svou flašku, kterou si tam předtím nechal, aby mu ji podrželi. Vezme si ji tedy zpátky a kývne hlavou k Sasukemu. "Dáš si?" Nabídne mu poté. Sasuke se nad jeho nabídkou pozastaví jen na chvilku, ale potom přejde k němu a natáhne se pro tu láhev, ze které se trochu napije a následně mu ji vrátí. "Dík," řekne poté s přikývnutím. "Kaito... jmenuju se Kaito," představí se mu poté. Sasuke na to potom přikývne, nemá zapotřebí se znova představovat, když už jeho jméno stejně ví. "No tak... to bychom měli," řekne poté Kaito s úšklebkem na tváři. "Takže to jste se tak náhodně potkali, hm?" Podívá se na nejdříve na Arianu a poté se podívá i na Sasukeho, který nad tím jen tak přikývne. "No myslím, že bysme to mohli trochu... posunout a přesunout se jinam, co vy na to?"
"Mě je to jedno hlavně někam kde není vedro.. Co někam k vodě..." Navrhne a čeká co řeknou a přitom i sleduje Sasukeho jestli ho taky něco nenapadne
"Hmmm," kývne na její nápad Kaito hlavou, tak špatně mu to úplně nezní, protože je pravda, že dělat něco jiného v tomhle vedru asi stejně nemá sebemenší smysl. Otázkou teď ovšem bylo kam by právě teď mohli zamířit. "Můžeme jít k jezeru za město," nadhodí Sasuke s lhosteným pokrčením ramen. Několikrát tam už byl a je pravda, že se nejspíš nevyhnou nehtěné pozornosti, ale říká si, že když si najdou někde nějaký kousek, co by mohli mít jen pro sebe, tak by to zase tak špatné mít nemuselo. Nikdo z nich zdá se není proti jeho nápadu, a tak se všichni poskládají do auta, které je naštěstí s klimatizací, a tak je vevnitř vzhledem k počtu osob poměrně optimální teplota za což jsou vděční nejspíš všichni. Cesta jim trvá bezmála jen několik krátkých minut. Auto musí přitom nechat trochu dál, protože přeci jen až úplně tam se jet nesmí. Vystoupí tedy z auta a pomalým krokem se rozejdou k velkému jezeru, kde je už z dálky slyšet povyk a křik nejrůznějších návštěvníků, kteří dnes museli dostat úplně stejný nápad jako právě i oni před chvilkou.
"Tak kam půjdeme zřejmě tam bude hodně lidí a já bych brala trochu klidu..." A jde pak dál mlčky mezi těmi dvěma...
Sasuke na to pomalu přikývne, skoro mu to přijde jakoby mu ta dívka snad četla myšlenka, "můžeme jít támhle... je to sice trochu... složitější cesta, ale je tam klid. Většina lidí tak daleko neplave, protože uprostřed je docela hloubka," řekne poté. Tohle má už sám moc dobře vyzkoušené, protože přesně tohle je i místo, kde jako malý trávil s Itachim hodně času... a přesně tam taky Itachi trnul strachy, aby se mu náhodou něco nestalo a neustále jej napomínal. "tudy," řekne poté Sasuke a celou partu vede přes houští, které se jim neustále zachytává o oblečení a otírá o holou kůži. Nakonec se ovšem konečně dostanou na druhou stranu jezera, která je ohraničená skálou. Přesto jsou tam pláže široké tak akorát pro několik lidí. Sasuke se tedy zastaví na jednom stinném místě, aby na ně přímo nepražilo slunce a posadí se na kousek, kde si předtím odhrne kameny. Velkou výhodou je zde i to, že tady by snad nenašel ani kousek skla nebo něčeho ostrého tak, jako by tomu mohlo být právě na druhém břehu, kde se každé léto vystřídá nespočet návštěvníků.
Ariana jde mlcky za nim a pak si sedne kousek od nej.. "tak jo co probereme dneska?" Zepta se a diva se na ostatni...
Sasuke se zády opře o onu skálu, která sice hřeje, ale díky stínu naštěstí ne tak moc. Zatímco se zbytek přesune k vodě, tak Kaito se posadí k nim a s opřením se o skálo napodobí Sasukeho a následně se podívá na Arianu načež zlehka pokrčí rameny. "Copak? Nelíbí se ti chvilka volna a nic nedělání u vody?" zeptá se jí poté. Ne snad, že by tady nebyli věci, které by neměli probrat, ale přeci jen Sasuke s nimi nebyl ještě ani hodinu a jenom protože jej přivedla zrovna ona mu nezačne automaticky věřit. Přeci jen by to bylo šílenství. Nejdřív ze všeho si o tom klukovi bude muset něco zjistit, i když Ariana mu pravděpodobně už dávno věří. "Ale jedna věc by tu přeci jenom byla... za pár dní má být ten večírek..."nadhodí poté, "nevím jestli jsem ti o tom říkal... budou tam i ostatní, i Akio a jeho parta," nadhodí s podrážděným podtónem v hlase. Už jen z toho tónu může Sasuke odhadnout, že ten Akio nejspíš nebude jeho přítel, ale právě naopak. Začíná dokonce i pomalu přemýšlet nad tím, co je tohle vůbec za lidi, protože na obyčejné flákače mu rozhodně nepřijdou, ne snad že by měl nějaký hmatatelný důkaz, ale tady dává hlavně na svou vlastní intuici.
"No a Akio je fajn ja s nim problém nemam.. zas vecirek v horlu to je sileny...
"V pátek?" podívá se na ni a potom přikývne, "dobře... no tak zkusím si na pátek teda nic nedomlouvat," pokrčí nad tím rameny a na chvilku se nad tím zamyslí. Přemýšlí jestli tam pozve i ostatní kamarády ze školy, a nebo jestli to nechá být jen tak. "uvidím, záleží na tom jaké budou mít ostatní plány. Teď před koncem školního roku je to s časem trochu složitější" řekne potom. Přeci jen většina z nich na víkendy odjíždí někam za příbuznými, aby se tomu potom vyvarovali o prázdninách a ty mohli potom strávit všichni společně. "tak... možná, že se tam uvidíme," dodá potom. Přesně zjistit, kde by to mělo být už mu nebude dělat takový problém vzhledem k tomu, že zase tak velké to tu není a většinou, když má člověk ty správné kontakty a zná ty správné lidi, tak vůbec není problém, aby se dozvěděl, co se kde šustne. Horší ovšem bude, jak to domluvit s rodiči a zařídit tak, aby se neopakovalo to co předtím a jeho bratr se opět nerozhodl, že mu tam půjde potajnu dělat garde. Už minule mu totiž dost zkazil zábavu, a tak by byl nerad, kdyby se to opakovalo, i když kdo ví jaké to bude po jejich dnešním rohovoru.
"Dobře kdybys sis to třeba rozmyslel tak dej vědět počkáme pak na tebe v pátek na nějakém místě a půjde se společně..." Řekne a pak si povzdechne... "Ach jo mám i celkem žízen je tu někde něco?"
"Nemyslím, že je to nutné, nějak to už zvládnu," kývne na to hlavou. Přeci jen si říká, že na jednu stranu bude asi nejlepší, když tam přijde sám a vytvoří si tak trochu prostoru. Navíc... kdo ví, jak by to potom vypadalo kdyby šel rovnou s nimi. "no uvidíme..." řekne poté. "No na druhé straně je něco jako... rychlé občerstvení, seženeš tam prakticky všechno," nadhodí poté. Je to nedávno co sem vlastně něco takového dali, ale musí uznat, že se to rozhodně neminulo účinkem. "jestli chceš, tak ti ukážu kde to je," nabídne jí poté, "stejně jsem tak chtěl zajít," dodá. Kdyby tady s ním byl někdo z jeho rodiny, tak by jistě již dávno nadávali, že nedodržuje pitný režim. Sám na to moc nedbal, ale pomalu na sobě už začínal cítit, že by se měl trochu napít, navzdory tomu, že seděl po celou dobu ve stínu. "Jen jestli tě tvůj přítel nebude potom hledat," dodá poté a pomalu se zvedne. Ze šortek si opráší trohu toho prachu, který se na něj dostal zatímco v klidu seděl. Popojde přitom kousek k místu kudy předtím přišli, čekajíc jestli půjde Ariana s ním, a nebo jestli si to rozmyslela.
Zvedne se a přejde za ním.. "Tak půjdeme si tam něco vyberu.." A s tím pak jde s ním tam kde jí vede... "Abych ti pravdu řekla tak mi poslední dobou Kaito leze na nervy a nejde to s ním vydržet... Vlastně jsem s nim nikdy nic nechtěla mít myslím jako vztahově....
Pomalým krokem jde před ní a jakmile se dostanou na normální cestu, tak zpomalí a počká dokud jej nedožene, aby spolu mohli srovnat krok. "hmm," přikývne, "proč mu to tedy neřekneš? Jednoduše mu dej kopačky pokud s ním nechceš být, nemyslím si, že je potřebné, aby si ho zbytečně tahala za nos... " poznamená potom. Neví jaký Kaito ve skutečnosti je, a tak nemůže říct jestli si to zaslouží, a nebo ne, ale i tak. Samotného by ho naštvalo, kdyby jej někdo tahal za nos nebo něco podobného. "ty se tak alespoň nebudeš muset přetvařovat a on... no on tak alespoň pochopí, že asi někde udělal chybu, nejsem zrovna dvakrát dobrý vztahový poradce, ale k čemu lhát?" nadhodí poté. Pomalu se přitom blíží k tomu místu a začínají míjet čím dál tím víc lidí. Začne se přitom rozhlížet jestli někde kolem nezahlédne někoho, kdo by mu byl povědomí, nebo koho by přímo znal ať už ze školy, a nebo jinak. Předpokládá totiž, že minimálně pár jeho spolužáků tu nejspíš bude tak nebo tak už jen kvůli tomu, že v takovém vedru by nejspíš jen tak někdo ležet doma nezůstával.
"Řekla jsem mu to několikrát ale jakko by mu to nedocházelo nebo co... Nevím už co dělat a jasně mu řekla že ho mám ráda jako bratra ale jako by mu to pořád nedocházelo já nevím..." A jde pořád vedle něj
Chvilku nad tím mlčky uvažuje, "tak... očividně je to takový ten typ, co si přes svoje vlastní ego jednoduše nedokáže připustit, že by mu snad nějaká mohla říct ne" řekne, "je to trochu složitější... myslím u takových lidí, co se týče těchhle věcí," řekne potom a na chvilku se odmlčí, protože zrovna dojdou k té menší budově, a tak se postaví do řady která naštěstí jde poměrně rychle, a tak se brzy ocitnou před obsluhou. "co si tedy dáš?" zeptá se jí zatímco on sám si objedná nějakou vychlazenou minerálku, protože cokoliv jiného by na něj bylo nejpíš moc sladké a o to on právě teď nestojí. Počká tedy než si něco objedná i ona a následně za ně oba zaplatí. Vezme jejich pití a rozejde se s tím do stínu, aby si mohli sednout. "Řekl bych, že nejlepší by bylo, kdyby ses od něj prostě držela dál... pokud se ho chceš zbavit. Přerušit všechny kontakty... je to ten nejjednodušší způsob, jak něco takovéh udělat," řekne potom. "jinak by to nemělo moc velký účinek pokud to ovšem on sám nějak nepochopí, že o něj nestojíš," řekne potom a pokrčí nad tím rameny. Posadí se někam kousek stranou a podá jí potom to pití. "ale to je už potom hlavně na tobě,"
"Tak jako já se s ním v pohodě bavím nechci s nim přerušit kontakt beru ho jako bratra... ale nevím už jak mu mám vysvětlit že nic víc v tom není... Nemáš ještě jinčí nápad?" A vezme si pití a začne ho taky pít
"Tak potom už je jenom jediná možnost a to ta, že to jednoduše sám od sebe pochopí... že to je trochu jinak než si on sám myslí," řekne potom. Ať přemýšlí jak přemýšlí tak žádnou jinou radu, a nebo nápad pro ni nemá. On sám má s tímhle totiž dost problém, i když s opačným pohlaví a zatím se skutečně nezdá, že by mu šlo se s tím nějakým způsobem vypořádat... tedy alespoň ne tak, aby to potom nedopadalo docela špatně. "Můžeš tomu zkusit dát čas jestli to pomůže, ale... fakt nevím. Neznám ho. Vlastně jen stěží vím, co to je za týpka a nějak odhadovat to ani moc nechci. Hodně na tom záleží," řekne potom. Konec konců každý má jinou povahu a od toho taky závisí jeho reakce, "ale tak myslím, že tohle víš už i ty sama," poznamená potom a trochu se napije z minerálky, která jej pěkně zchladí. Přivře oči a hlavou se potom opře o strom, pod který právě teď sedí. Přijde mu fajn takhle alespoň na chvilku vypnout, i když je už o něco těžší vytěsnit hlasy a křik, který se rozléhá všude dookola, i když to nejspíš k tomuhle místu v tohle roční období neodmyslitelně patří.
"Snad máš pravdu.... Nebo? Nechtěl bys mi v tom pak pomoct trošku? Řekneme ten pátek? Že by jsme třeba jen předstírali že spolu něco máme... Ale pokud odmítneš tak to pochopím, je to jen nápad....
"Chceš ho přinutit, aby žárlil?" podívá se na ni z části trochu nechápavě. Tohle by totiž celé vedlo pouze k jednomu jedinému, ne zrovna hezkému konci. "Ledaže," odmlčí se, "tak... můžeš mu zkusit říct, že jsi jednoduše šťastnější s někým jiným, buďto to pochopí a stáhne se, nebo ti stropí scénu a nakonec mu nezbude nic jiného než nahodit zpátečku," řekne zamyšleně. "nejsem si jistý jestli to vyjde, ale jestli k tomu přidáš nějaké to uěšovací povídání jako například... zůstaneme jen přátelé... záleží mi na tobě, ale jen jako na bratrovi..." ušklíbne se. Upřímně je mu právě teď toho kluka docela líto, i když na druhou stranu Arianu moc dobře chápe. On sám nesnášel když se k němu měl někdo o koho on nestál. Samozřejmě to mělo svou výhodu, že alespoň nikdy neměl jaksi nouzi o jistý druh společnosti, ale... všechno má své hranice a raději si tak ani nepředstavuje jaké to bude v budoucnu a bude chodit do práce jako každý druhý člověk v téhle zemi. "pomůžu ti... není to nic, co bych nezvládl... i když... přemýšlela si nad tím, co když ti to neuvěří?" podívá se na ni potom, na jednu stranu si říká, že Kaito jistě není hloupý.
"Pokud to nezkusíme tak neuvidíme ne? Ale říkam je to jen na tobě a uvidíme i co bude dělat když nás uvidí jak se budeme vracet...." Odpoví a kouká na něj. "Zajdu si ještě pro jedno chceš taky rovnou donést?" Zeptá se když se tam chystá
"Ne, nemusíš," odpoví jí potom, sám má ještě polovinu nevypitou, a tak mu nepřijde, že by potřeboval další. Jakmile odejde, tak se zamyšleně podívá před sebe. Není si vůbec jistý jestli jí tohle nějak pomůže, ale upřímně doufá, že ano. Navíc... možná, že by to, co pomohlo jí mohlo v jistém směru potom i jemu, i když má pocit, že určité šílené osoby by nezastavilo ani něco takového. Ostatně dost ošklivě se o tom přesvědčil i ráno. Možná ani nechce vědět, jak by to se Sakurou dopadlo, kdyby nezakročil včas a nepodařilo se mu Karin zastavil. Přeci jen už tak Sakura vypadala, že má dost. Přitom jak byl ponořený do svých myšlenek si ani nevšiml, že se k němu někdo blíží. Kaita zaregistroval až když byl těsně u něho, s ne zrovna dvakrát milým úsměvem na tváři. "kde je?" zeptal se ho rovnou. Sasuke jenom pokrčil rameny a kývl hlavou směrem k řadě, která byla docela velká. Na to mu už Kaito nevěnoval pozornost a šel rovnou k ní. "pojď se mnou... musíme jít je to důležité..."
"Tak si běž sám já teď nikam nejdu... A nejednej se mnou jak bych ti sakra patřila.." A vytrhne se mu.. A dál stojí v řadě... "Jasně jsem ti řekla že v horku nic podnikat nebudu tak si jděte sami.." Dodá a jak si to koupí tak se vrátí k Sasukemu a schvalně se aspoň trošku o něj opře...
Kaito nad tím protočí očima a pomalým krokem ji zase dožene. "tady ovšem tentokrát nejde o mě, ale o tebe," poznamená potom. I jeho tón jasně naznačuje, že tentokrát mu nejde o nic jiného než o to, že je to vážně důležité. I když nhlas neřekne o co jde a to primárně kvůli Sasukemu, který sice nevypadá, že by ho nastálá situace nějak rozhodila nebo že by poslouchal, ale přesto. Nakonec to je Sasuke kdo se k ní trochu nakloní. "klidně jdi... stejně bych musel za chvíli jít navíc... na tohle asi bude nejlepší, když to podnikneme v pátek, řekl bych, že by sis měla i pořádně promyslet, co mu řekneš a já zkusím taky ještě něco vymyslet," řekne poté s čímž se zase odtáhne jakoby nic. Bylo mu jasné, že si toho musel Kaito všimnout, ale naštěstí to nevypadalo, že by si myslel něco víc... i když kdo ví. Na jednu stranu se mu zdál jako dosti žárlivý typ, což rozhodně nebylo úplně příjemné zjištění vzhledem k tomu, že ten kluk rozhodně nevypadal jako nějaký poctivý školák, který si udržuje dobrý prospěch... spíš právě naopak. Ne snad, že by mu naháněl strach, ale nemá za potřebí to řešti teď a tady.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama