Odpusť mi 2. díl

8. července 2017 v 6:30 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
A máme opět další díl


Mayu - Itachi
Masumi - Sasuke

"Znám to tu nic se nezměnilo za tu dobu mami a ano zítra mám jít za ředitelem a ukáže mi kde mám primariát a tak.." Odpoví jí a v klidu jí... U toho se občas i napije a dál v klidu jí. "Co ty Sasuke, hm? Copak sis vybral za školu na učení?"

Mikoto na to jen pomlau přikývne, "Aha," řekne, snad ji ani neudivuje, že si to Itachi vyřizuje rovnou. "Takhle by to mělo být a ne všechno neustále odkládat..." vloží se do toho Fugaku a pohlédne přitom na svého mladšího syna, "vidíš Sasuke, měl by sis ze svého staršího bratra vzít příklad," řekne poté. Sasuke se musí ovládnout, aby při téhle poznámce otci něco neodsekl. Nestálo by mu to za to. To porovnávání s Itachim se mu ovšem nelíbí ani v nejmenším. Přeci jen on není Itachi a Itachi zase není on. Nadechne se a vloží si do úst další menší sousto než se natáhne pro skleničku s vodou a pomalu se napije. Jasně na sobě cítí matčin pohled, který jej jasně vybízí k odpovědi. Už jen kvůli ní... nechce, aby se zbytečně trápila. "Gympl," odpoví mu potom s pokrčením ramen. "byla to asi ta nejlepší volba," dodá potom. Přeci jen na tohle mu tenkrát nemohl nic říct ani jeho otec, protože právě tahle škola nepatří zrovna mezi jednoduché hlavně kvůli jejímu všeobecnému zaměření a taky mu to koupilo čtyři roky času na víc, které se mu ovšem teď krátí rychlostí blesku.
"Gympl no to jde a jak ti to tam jde? Zvládáš to? Gympl není jednoduchý..." A pak se podívá na mámu jestli mu ještě nedolije pití
Sasuke si ještě mlčky nabere několik soust zatímco Mikoto se pomalu zvedne a přejde k lince odkud vezme džbán, ze kterého Itachimu doleje pití. Odloží to poté zpátky na linku a zase se zpátky posadí na židli, kde se seděla doposud a pokračuje v jídle. "Není no," pokrčí nad tím rameny. Ani si tuhle školu nevybíral kvůli její obtížnosti, ale spíš než na to hleděl hlavně na to, aby později věděl, co bude dělat a hlavně, aby na svou budoucí práci byl připravený. "Zvládám," odpoví mu poté jednoslovně. Přijde mu skoro nemožné, aby to nezvládal, když pomalu za jakoukoliv horší známku schytá nějakou tu přednášku jejíž součástí je z části vždy i Itachi a jeho úspěchy v zahraničí. Po chvilce dojí, a tak od sebe malinko talíř odsune. "Mami, bylo to výborné, ale mám už dost," řekne potom, "půjdu nahoru," dodá potom a než se za ním stihne někdo otočit, tak vyjde po schodech nahoru k sobě do pokoje, kde se posadí na okenní parapet a z kapsy si vytáhne mobil, přemýšlejíc nad tím jestli by se mu třeba nechce vypadnout někam ven s přáteli.
Itachi si povzdechne.. "Tak to bude trvat nez to bude jako driv... Dekuju bylo to moc dobre..." a zvedne se a namiri si to k sobe...lehne a zacne premyslet
Sasuke si chvilku jen tak pohrává s mobilem, co má v ruce, jak zvažuje jestli by neměl napsat například Narutovi, aby si s ním mohl třeba někam vyrazit... navíc ne že by to chtěl přiznat, ale i ho už napadlo, že by mu třeba Naruto mohl alespoň malinko poradit s tím, co má teď dělat... a nebo alespoň jak tohle všechno nějak vyřešit. Nakonec se tedy rozhodne, že Narutovi alespoň napíše krátkou smsku o tom, jestli by na něj měl třeba na chvilku čas a nechtěl by něka zajít, a nebo tak něco podobného. Chvilku na to, co smsku napíše, tak uslyší hlas své matky, jak na ně zdola volá. "Sasuke? Itachi? pojďte mi dolů s něčím pomoct," zavolá na ně. Sasuke se tedy zvedne a bez nějakého otálení se tedy rozejde dolů. "Co potřebuješ mami?" zeptá se. "Potřebovala bych, aby jste s Itachim vynesli tu novou houpací lavičku... a dali ji dohromady," řekne potom, "není to nijak těžké je tam u toho i návod, tak jestli byste to zvládli?" zeptá se Mikoto potom malinko nejistě. Sasuke se na to zprvu nijak moc netváří, ale přeci jen to nemůže nechat svou mamku dělat samotnou.
Itachi prejde taky dolu a jak slysi o co jde tak jde pro ni a da to na zahradu a ceka
"Jste moje zlatíčka, děkuju moc, nachystám vám mezitím něco studeného k pití dobře?" usměje se. Sasuke jí na to už nic neřekne a přejde tedy do garáže, kde vezme nějaké to nářadí, aby to měli čím sešroubovat dohromady a nestalo se tak náhodou, že jim to nakonec všechno popadá na hlavu. Potom spolu s tím tedy vyjde ven na zahradu, kde to všechno složí do stínu, kam i Itachi přenesl tu krabici, ve které by to všechno mělo být. Chvilku nad tím přitom přemýšlí než si tedy klekne na trávu a otevře tu krabici, aby mohl vyndat ven nejen jednotlivé díly, ale zároveň i ten návod. Je mu jasné, proč jejich matka řekla právě jim a ne jejich otci, který by ten návod nejspíš rovnou vyhodil, protože přeci jen by asi něco takového nepotřeboval... i když kdo ví, jak by to nakonec dopadlo. "S čím chceš začít?" prolomí nakonec to ticho. Je mu jasné, že tady u tohohle asi jen těžko můžou zůstat potichu... tedy můžou, ale to by se jim nejspíš jen těžko podařilo to sestavit dohromady, aby to skutečně vypadalo jako houpací lavička a ne něco jiného.
"Tak asi od zacatku at to mame dobre.." a pomalu to sklada
"To je mi jasné," zamumlá. Pravdou je, že zrovna tohle by věděl i bez něho, i když tady se spíš nabízí otázka, který začátek chce Itachi zvolit. Nakonec to ovšem nechá být, protože se tímhle stejně nechce zabývat moc dlouho, a tak se ještě jednou podívá do návodu, který následně rozloží na zem tak, aby na něj oba dva viděli dost dobře. Sám se potom natáhne pro nějakou tyčku a začne tedy taky kousek skládat, aby to spolu s Itachim mohli následně dávat dohromady, i když sám musí přiznat, že tímhle stylem jim to jde trochu pomaleji, protože každý si tam dělá něco jiného bez ohledu na toho druhého a na to, co zrovna dělá on. Sasuke se sice sem tam koukne kam až jeho bratr pokročil a když vidí, že to Itachi sestavil natolik, aby ty dvě části mohli zkusit nějak spojit, tak odloží nějakou menší tyčku, co měl zrovna v ruce a místo toho začne hledat potřebné šroubky, aby to tím mohli nějak pevně spojit a nerozsypalo se jim to pod rukama, a nebo ještě lépe až by si na to někdo sednul. To by byl mnohem větší problém. Je do toho tak zabraný, že skoro ani nezaregistruje příchozí kroky. "tak co kluci, jak vám to jde?" zeptá se jich Mikoto, která se tam objeví i s vychlazeným pitím, které jim hned nabídne.
"Ale jo jde to jen moc horko na premysleni..
"No to je pravda, ale...vidím, že vám to hezky jde a že budete za chvilku hotový" usměje se na ně Mikoto a jakmile si oba její chlapci vezmou svoje pití, tak si podnos skloní, aby se jí lépe nesl. "Tak vás nebudu rušit a kdyby něco, tak zavolejte ano? Kdyby jste ještě něco potřebovali," řekne ještě než se otočí a vyjde zpátky do domu. Po jejím odchodu se Sasuke na chvilku posadí a nechá práci prací na místo toho se natáhne pro svou skleničku, ze které se napije. Studený nápoj mu v tomhle počasí a při téhle práci přišel rozhodně vhod. Na moment mi přijde snad i malinko zvlášť, že ještě před pár lety by se motal kolem Itachiho a byl by velmi nadšený, aby mu mohl pomáhat a teď... teď jakoby se všechno úplně od základů změnilo až to jeho samotného malinko děsí. Nakonec si svou skleničku zase odloží na stranu, aby se mu pití nevylilo a potom se bez dalšího slova zvedne i s tím, co zatím složil a přetáhne to kousek k Itachimu, aby to mohli spojit. Jednou rukou to přitom přidrží, aby mu to nespadlo a druhou se ještě natáhne pro potřebné šrouby, které si tam již předtím vytáhl a přichystal, aby to mohli spojit. Nabere si je tedy do hrsti a dá si je potom do kapsy, aby je měl u sebe a hlavně, aby měl volné ruce a začne potom tu svoji část dávat na tu Itachiho.
"Nespěchej no tak...Máme čas to dát dohromady.... Ale víš co kdyby se něco stalo nebo dělo klidně mi to můžeš říct... Já už nikam nepojedu už zůstávam tady... Když bys cokoliv chtěl Sasu tak mi můžeš kdykoliv říct a jestli to bude v mých silách tak ti pomůžu... Pořád si můj malý bráška i když jsme se pár let neviděli ale to co jsem studoval jinde nebylo jinak bych neodešel..." A pak to spojí dohromady... "Tak a teď to chce mamu aby jsme to zavěsili kde chce ona
"Jsem už dost starý na pohádky, nemyslíš?" Řekne aniž by se na něho podíval a když vidí, že ta konstrukce pevně sedí, tak se zase napřímí, aby se trochu protáhl. Nevěří mu to. "Kdyby si chtěl, tak by sis na jeden hloupý telefonát čas jistě našel, když už si volal rodičům... a zajímavé je, že jim si to nepokládal," sykne naštvaně. Moc dobře si pamatuje, jak si jednou bez dovolení vzal matčin mobil a vytočil Itachiho číslo jenže... jakmile se mu do telefonu ozval, tak mu to Itachi beze slova položil. To byl pro něj i ten zlomový okamžik, kdy pro něj jeho bratr skončil jako jeho bratr. "Chce to k té velké třešni do stínu... jako předtím," dodá potom a obejde ho na druhou stranu té houpací lavičky, kde se skrčí vezme ji z jedné strany, aby to tam mohli přesunout. Počká než jej Itachi napodobí a potom začne pomalu couvat k tomu místu, odkud před nějakou dobou vyklidili tu starou, kterou jejich matka chtěla vyměnit. Trvá to nějakou dobu než se jim podaří to tam dopravit a jakmile Sasuke ucítí, že se už dostal do stínu, tak si znatelně oddechne. Není sice žádné párátko, ale nemůže říct, že by to bylo nějak jednoduché. Nakonec se tedy opět ještě více sehne, aby to tam mohl položit k tomu stromu. Uhne přitom malinko do strany, aby to bylo natočené tím správným směrem a potom už jenom začne opatrně pokládat tu lavičku na zem.
"Jde o to že kdybys mě slyšel tak by si byl zase moc smutný.... Vždycky jsem se ale rodičů ptal jak se ti daří... U mě se nic nezměnilo pro mě si pořád malý bráška a ním budeš... Neříkám že nemáš právo být naštvaný, ale poznáš sám časem proč jsem to udělal... Tak pojď řekneme mámě že už to má tam..." A vrátí se pro skleničky a vezme i tu Sasukeho... "Pojď jinak bude s tebe pečené kuře..."
"To ti může být upřímně jedno," odsekne a když vidí, že Itachi vzal jeho skleničku tak beze slova vyrazí dovnitř do domu. Na terase si přitom zuje boty, aby dovnitř nenanosil a potom už vkročí do domu. "Mami? Je to hotové," zavolá a chvilku na to se tam objeví i jejich matka, aby se podívala. "Páni, to jste stihli dost rychle," vydechne dosti překvapeně. "Ale... vypadá to úžasně, jste hrozně šikovní," usměje se na oba dva. "Hmm potřebuješ ještě něco nebo...?" Zeptá se jí potom z části uze vytočený ke dveřím. "Ne, nene to je všechno,.moc děkuju," usměje se. "Máš snad někam namířeno?" Zeptá se ho potom, když vidí, že se očividně chystá jít někam ke dveřím. "Nejspíš se půjdu trochu projít... ven a za Narutem, asi," odpoví jí na to Sasuke s pokrčením ramen. "Ale ještě nevím," dodá potom. "No dobře, ale hlavně se vrať brzy domů, víš, že máš zítra školu..." nabádá ho ještě jeho matka. "Neboj mami, vím to," odpoví jí na to Sasuke, nechápe proč se k němu pořád ještě chovají jako k malému dítěti, ale nahlas raději nic neříká a místo toho vykročí k hlavním dveřím. Z kapsy si potom vytáhne mobil, aby se podíval jestli mu Naruto třeba neodepsal na smsku, i když pravdou je, že by se snad ani nedivil kdyby Naruto ještě spal.
Itachi si jen povzdechne nad jeho chováním... "Mami nech ho zatím být musí si to srovnat všechno... Teď je naštvaný jelikož jsem mu tenkrát zavěsil telefon jak mi zavolal od tebe... Chce to čas a uvidíme... Zavolám pár známým co mám já a ti znají ty jeho a zkusím na víkend u jednoho z nich něco nachystat menší akci a uvidíme jak to bude a jak si užije zábavu
Mikoto se otočí na Itachiho a pravdou je, že zrovna nadšená z tohohle plánu není, i když je taky pravda, že i její druhý syn bude již velmi brzy dospělý. "No nejsem si tak úplně jistá jestli mu zrovna tohle v něčem pomůže... Jen aby to nakonec neskončilo úplně jinak," zavrtí nad tím hlavou a natáhne se pro ty skleničky, co má Itachi v rukou a odnese je do kuchyně, aby tam někde nepřekážely. "Ale možná, že vám to pomůže si k sobě zase najít cestu přes nějaké ty... společné zájmy, když to tak řeknu," dodá potom zamyšleně. "Sasuke má tyhle věci docela rád..." odmlčí se, "Navíc... s tím dostat ho tam by ti nejspíš uměl pomoct i Naruto, ti dva se spolu ještě pořád baví...vlastně určitě si na něho pamatuješ ne? Znají se snad již odjakživa," dodá potom. Jindy by je v tomhle nejspíš nepodporovala, ale na druhou stranu si říká, že když byli oni mladí, tak nebyli jiní a tohle k tomu všemu nejspíš skutečně patří, i když by to jeden ani na první pohled neřekl, obzvlášť ne do jejího manžela. "Navíc si myslím, že i Sasuke je rád, že ses vrátil, i když to tak úplně nedává najevo, víš," řekne potom zamyšleně. "V těchhle věcech je spíš po vašem otci," vydechne, ne snad že by to byla nevýhoda, a nebo něco špatného, ale spíš si někdy říká, že by Sasuke mohl malinko své chování vůči svému okolí změnit.
"Já mám trochu jkný plán protože nebude vědět, že tam budu i já... Zařídím to tak aby to nevěděl... Je to možné ale zatím ho nech musí si to vše urovnat a podobně... No nic jdu někam do chladku je příšerně horko ještě kddyž mám jít zítra za tím ředitelem...
Mikoto na něj chvilku nejistě kouká než se nakonec rozhodne rezignovat a nic raději nenamítat. "No dobře, jak myslíš, Itachi," řekne nakonec. Nechce ho nějak přemlouvat, aby udělal něco jiného, když je jí jasné, že zrovna moc velký účinek by to stejně s největší pravděpodobností nemělo, a tak se rozhodne jej nechat. Ono konec konců je taky možné, že Sasuke dostane rozum sám od sebe aniž by do toho musel někdo zasahovat. "Tak jdi, trochu si po té cestě odpočiň, na večeři tě potom zavolám," řekne ještě než ona sama zmizí v kuchyni, kde začne vyklízet myčku, která už před nějakou chvilkou skončila svůj mycí cyklus.
Sasuke mezitím ještě před domem odepíše na zprávu, kterou mu poslal Naruto a potom pomalým krokem vykročí právě směrem k jeho domu, aby se mohli setkat někde na půl cesty. Nikam ovšem nespěchá, protože je mu jasné, že to stejně dopadne tak, že on přejde až k jeho domu a Naruto se bude teprve oblékat a chystat ven. Je pravda, že je tomu tak vždycky, ale tentokrát se tomu ani nediví, protože přeci jen je dost teplo. On sám by za jiných okolností i zůstal doma, kde mají klimatizaci, a nebo na zahradě v bazénu... ostatně kdo ví, jestli tam nakonec spolu s Narutem stejně neskončí.
Itachi se presune k sobe do pokoje a i zavre okno a zadela zavesy aby tam mel chladno.. Naruto si zatim jeste stale lenosi v posteli jelikoz vi ze jak dojde Sasuke tak ho mama bude vyhanet z postele
Sasuke když už se pomalu blíží k domu, ve kterém bydlí Naruto, tak si opět vytáhne mobil a ještě jednou mu napíše smsku. 'Zkus mě alespoň čekat dole ať tam nevystojím důlek.' Napíše a následně mu to odešle. Nebýt toho počasí, tak by mu to bylo i v celku jedno, protože si už zvykl, ale už jen teď při té krátké cestě má pocit, že to zapíchne někde v nejbližším stínu a zůstane tam až do večera než mu bude trochu chladněji, i když ani tehdy to není úplně nejlepší. Po zhruba pěti minutách přijde až k jeho domu, kde si otevře branku a pomalým krokem vyjde až k hlavním dveřím. Natáhne ruku a několikrát zaklepe na dveře než mu je otevře dlouhovlasá žena, kterou již dobře zná. "Sasuke," pozdraví jej Kushina s úsměvem, "přišel si za Narutem?" Zeptá se, když mu ustoupí z cesty, aby mladík mohl vejít dovnitř a nezůstal tam v tom vedru. "Jo, je u sebe... že?" Zareaguje Sasuke, když se v předsíni zuje z bot a ještě se otočí na ni. "Ano je," odpoví mu na to rudovlasá žena. "Klidně jdi nahoru za ním," vybídne ho poté. "Dobře," kývne hlavou Sasuke a rozejde se nahoru po schodech a zamíří potom rovnou k Narutovi do pokoje, kde už byl několikrát předtím, a tak cestu moc dobře zná.
Naruto zatim zavre okno a zadela zavesy pak si tam zapne klimu at ma chladek a opet se natahne
Bez klepání vejde do pokoje a skoro ho klepne, když vidí, jak si ta blonďák ještě vylehává v posteli, když mu měl jít vlastně předtím už naproti. "Ehm..." odkašle si, dosti nahlas, aby jej slyšel i on a opře se mezitím bokem o futra. "Ty si vžně neskutečný," zavrtí nad tím hlavou, jindy si říká, že by Naruto doma nevydržel už ani vteřinu a většinou to je on, kdo jeho někam tahá... ať už na nějakou zábavu, a nebo čistě jen na procházku, ale tak nebo tak teď vidí, že to nejspíš bude muset udělat trochu jinak. "No minimálně si mi mohl napsat smsku, že nemáš v plánu zvedat svůj zadek z postele," dodá potom když se odlepí od futer a šťouchne do dveří, které se potom s cvaknutím zavřou. "takže to chceš celou dobu sedět tady?" nadhodí a přitáhne si tedy alespoń židli, na kterou se posadí čelem k Narutovi, aby na něho viděl a nemluvil tak někam do stěny. Na chvilku se přitom odmlčí, ono zase tolik toho proti tomu nedá, protože je tu alespoň o dost chladněji než venku což je rozhodně příjemná změna. To musí rozhodně přiznat.
"Proc ne tobe se chce do toho hycu? Me teda ne.. no muzeme treba neco zahrat nebo cucet na bednu..ale rekni co se stalo.. jen tak bys tu nesel. Zase ses chytil s tatou?"
"Kéžby," odpoví mu na to a zavrtí nad tím hlavou. Právě teď mu nějaká oyčejná hádka s otcem přijde jako něco, co by klidně rád podstoupil než to, co přišlo nyní. "Rodiče na mě udělali hezkou boudu," vysvětlí, i když ví, že k úplnému pochopení jeho nynější situace to tak úplně nebude stačit. "Táta po mě dneska chtěl, abych někam jel s ním... čekal jsem, že to bude něco v práci nebo tak... no víš, jak. Ale místo toho mě vzal na letiště, kde se objevil on." zamumlá a mírně se přitom zamračí. "Prostě přijel Itachi, nikdo se neobtěžoval mi o tom vůbec nic říct... a on se ještě ke všemu choval jakoby se snad vůbec nic nestalo," odmlčí se. "ta jeho... bezstarostnost... to mě asi štve ze všeho nejvíc," vydechne a podívá se na Naruta, "někdy si říkám, že to musíš mít dost dobrý, když si jedináček... takhle si tyhle věci a setkání můžeš alespoň ušetřit... navíc tě pak rodiče alespoň neporovávají s nikým. Nebyl zpátky ani hodinu a už otec začal," zavrtí nad tím hlavou. Po těch letech je to pro něj docela nezvyk. Ne snad že by se o Itachim nebavili i předtím, ale nyní to je poněkud mnohem víc aktuální téma.
"A co kdyz sam Itachi jim rekl aby si to nevedel a chtel te prekvapit... a nerikej ze nejsi rad.. sam si pamatuju jak te neslo vytahnout z jeho pokoje.. ale kdyz tu je proc si s nim o tom nepromluvis? Navic co vis co kdyz se trapil jak ty..."
"Já jsem na ty časy nezapomněl Naruto... to ne, ale za celé ty roky jsem mu nestál ani za jednu blbou smsku... sám to moc dobře víš, ostatně jsme tohle už párkrát probírali," odmlčí se, "jednoduše si s ním nemůžu jen tak promluvit... vím, že tohle je něco, čím bych maku potěšil a sice nechci, aby se trápila, ale prostě ho nemůžu ani vidět. Štve mě už jenom to, když je ve stejné místnosti. "ne že by se tedy nesnažil, ale... prostě mám pocit, že všechno, co mi dneska zatím řekl je jedna velká lež, nechci mu už věřit. Nemám ani důvod... ani nevím jestli je to pořád můj bratr... co já o něm vůbec vím?" podívá se na blonďáka s otázkou v očích. "byli doby, kdy jsem věděl všechno.. potom odjel někam do háje a tím to skončilo... nevím, kdo to je, co se z něho stalo... nevím nic o jeho životě stejně tak jako on neví vůbec nic o mě. Neví jaký jsem a mylně si myslí, že jsem pořád ten malý kluk, od kterého tenkrát odjel," odmlčí se a pokrčí nad tím rameny, "ale tak řekl bych, že na tom teď ani nezáleží... je to nedůležité.. nějak se to vyvine... hold nemám tak nějak na výběr," řekne zamyšleně a zavrtí nad tím hlavou. "Za chvíli mi bude osmnáct... budeme mít prázdniny, tak kdo ví, co bude dál,"
"Tak si s nim promluv a zkus ho poznat..rekl bych ze mel duvod proc to udelal ale mel by si to udelat. Ja byt na tvem miste tak to zkusim...
"Tak pro mě za mě si s ním jdi popovídat, ale já nejdu. Už jsem ti říkal, že ho nemůžu ani vidět a navíc... proč bych měl? stejně to bude jen otázka času než zase zvedne kotvy a někam odjede nebo se odstětuje... pochybuju, že bude chtít zůstat žít u rodičů... teď, když má práci a tak." odmlčí se. Samozřejmě nemůže říct, že by se u jejich rodičů snad žilo špatně, ale spíš by řekl, že Itachi bude nejspíš chtít trochu soukromí, teď když už je dospělý, vystudovaný a má práci. Ostatně i Sasuke už stihl nad tímhle přemýšlet a ani on nemá v plánu se u rodičů zdržovat moc dlouho, i když je mu jasné, že jejich mamka nebude nadšená. "Vím, ale proč si tohle myslíš... prostě mi nerozumíš... nezažil si to. Tak asi bude lepší, když to nebudeme řešit, protože to stejně nikam nevede," odmlčí se. "ale přemýšlel jsem nad tím, že bysme příští víkend mohli někam vyrazit celá parta tak jako posledně... někam k vodě třeba stanovat nebo tak, minule to byla docela sranda. Konec roku se pomalu blíží, tak se to ve škole zase až tolik hrotit nebude," nadhodí potom.
"To spis party s grilovackou ne treba u Gaary? Ale zkus se nad tim zamyslet pozdeji.."
"No nevím jestli zrovna v tomhle vedru..." ušklíbne se, "ale tak taky možnost, stejně zítra začíná škola a řekl bych, že stejně nebudeme mít první hodinu matiku, protože Kakashi stejně většinou chodí pozdě takže budeme mít dost času k tomu, aby jsme něco domluvili i s ostatníma," dodá potom. Upřímně se už začíná i těšit, aby byl další víkend a oni mohli společně něco podniknut, protože je pravda, že tenhle způsob trávení volného času se mu líbí úplně ze všeho nejvíce. "No a při nejhorším jsme mohli fakt třeba jen někam stanovat a rovnou tam grilovat, spojit to... nebylo by to špatné navíc sám moc dobře víš, jak takovéhle akce obvykle dopadají takže by to bylo asi nejpraktičtější," dodá potom zamyšleně. Je pravda, že by bylo mnohem jednoduší dopravit přiopité spolužáky do stanu než k jejich domovu. "už jsem nad tím přemýšlel a prostě tohle je můj názor," pokrčí nad tím rameny, "nebudu ho měnit, nestojí mi za to," dodá potom s dost velkým důrazem, doufajíc, že Naruto pochopí, jak to Sasuke právě teď myslel a nebude jej už dál nabádat, aby to Itachimu odpustil, a nebo si s ním promluvil a nějak se s ním ještě udobřil.
"Rekl bych ze zahrada je lepsi.. ale to muzem doresit do patku je casu dost
"Tak... uvidíme, třeba většina ani nebude tenhle víkend mít čas... možná že nás zase tolik nebude," řekne potom zamyšleně. Je pravda, že by se to dalo klidně bez problémů přehodit i na jindy, kdy by měli čas všichni, kdyby bylo potřeba, ale i tak by byl raději, kdyby jim to skutečně vyšlo a tenhle pátek po škole mohli někam vyrazit. Přeci jen... nejraději by se skutečně flákal kdekoliv mimo domov, i kdyby to měla být jen nějaká grilovačka. To by mu bylo už upřímně skutečně jedno. "Stejně se mi tam ale zítra nechce... nebýt toho, že se tam fakt budeme domlouvat, a tak tak bych se na to nejraději vykašlal," zamumlá. Na rozdíl od některých svých spolužáků on o flákání školy spíše jen mluví, protože to nikdy ve skutečnosti neudělal. Nikdy to neriskoval, protože ví, že kdyby se na to přišlo, tak by měl doma doslova peklo a to mu za to ani v nejmenším nestálo. "a vlastně... možná bysme mohli říct nejen ostatním klukům, ale třeba i Hinatě..." nadhodí potom schválně. "jsem si jistý, že kvůli tobě by stoprocentně souhlasila... navíc by sis potom nemohl stěžovat, že se nudíš," dodá potom.
"Klidne dlouho jsem ji nevidel tak s ni zkusim prohodir par slov

Pomalu přikývne, začíná už mít pocit, že snad i Narutovi začíná pomalu docházet, že tohle je to, co Hinata celou tu dobu chtěla, i když její způsob, jak se mu to snažila naznačit byl poněkud velmi zvláštní. "Jestli to teda půjde," doplní ho Sasuke pobaveně. Pamatuje si, že kdysi se i s Narutem bavili o časových rekordech, ve kterých Hinata zvládla být v jeho blízkosti dokud neomdlela. "Poslyš... když už se bavíme o tomhle," řekne po chvíli, když si vzpomene na jednu ne tak úplně příjemnou záležitost, která se bohužel možná opět stane aktuální. "nevíš jak je na tom teď Karin? myslím jestli je ještě pořád nemocná, a nebo jestli už v pondělí přijde..." zeptá se ho potom, protože přeci jen jakožto její bratranec by to Naruto vědět měl. "Ať vím na co se mám připravit," zamumlá. Je ovšem pravda, že právě teď si neumí představit, že to v té škole nějak překousne pokud mu Karin bude dělat všudypřítomnou společnost. S největší pravděpodobností by se mu z toho asi udělalo dost špatně a nerad by ztratil nervy již na začátku týdne. "Víš, jak to myslím..." dodá potom s pokrčením ramen, protože přeci jen Naruto moc dobře ví, jak to je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama