................Dílovky aktualně*

.....................Odpusť mi1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Forgetten past10.-11.-12.-13.-14.-15.-16.
.....................Škola strasti1.-2.-3.-4.-5.
.....................Kriminálník25.-26.-27.-28.-29.-30.-31.
.....................Skutečná láska1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Neobvyklá láska1.-2.-3.-4.
...............Force of commanders20.-21.-22.-23.-24.-25.-26.-27.-28.-29.-30.
.................The Beauty and the Beast23.-24.-25.-26.-27.-28.

..........................Spřátelení

....................Povídky na přáníZde

Chceš tady zveřejnit vlastní povídkuZde


.......................Naruto RPG Hra


.......................Pokémon rpg

......................RPG naruto nová generace

......................Bleach rpg

Odpusť mi 5. díl

14. července 2017 v 8:30 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
A máme opět další díl


Mayu - Itachi
Masumi - Sasuke

Itachi se tam tak 15minut bavi jak z holkama tak i s klukama.. pak je ale opusti a hleda zachod.. jde nahoru a vleze do jednych dveri a to co uvidel ho nastvalo

Kdyby byl neseděl čelem ke dveřím, tak by si ho snad ani nevšiml, ale stačil mu jeden jediný pohled mimo a ihned mu do zorného pole padl Itachi. Na chvilku se zarazí, ale poté se zamračí. "Itachi?! Co tady sakra děláš?" vypadne z něho a to už se k staršímu Uchihovi otočí i ona dívka, která tam dělala Sasukemu společnost. Jakmile se za Itachim zavřou dveře, tak zůstane Sasuke ještě chvilku sedět na posteli než se nakonec zvedne. Nedostane se ovšem ani metr od postele, když jej ta dívka chytne za ruku. "Nechoď...kašli na to, no tak," vybídne ho vábivě. "Promiň, nemám náladu," odbyje ji a s tím se jí vytrhne a taky vyjde na chodbu. Jakmile za sebou zavře dveře, tak se rozhlédne kolem. Na chvilku skutečně dostal strach, že Itachi mezitím stihl zmizet někam daleko, ale ihned si všimne, že jsou otevřené dveře na balkon, který směřuje na tu klidnou stranu dál od párty. Vykročí tedy tam a jakmile mu padne pohled na záda jeho příbuzného, tak se zastaví. "Můžeš mi laskavě vysvětlit, co tady do háje děláš?" zeptá se ho zamračeně, "to mě sleduješ, nebo co?"
'Mysli si co chces a dej mi pokoj.....
Zarazí se v půlce pohybu. Ani neví proč ho to tak zarazilo, ale nečekal, že po něm Itachi takhle vyjede. Vlastně...očividně to vypadá, že jej chytil při činu. "Itachi..." Zamračí se. Ani neví proč, ale nemůže se otočit a odejít pryč... jednoduše není schopný to udělat. "Ne neodejdu," řekne poté rozhodně. "Chci vědět, co tady děláš..." řekne potom, "nebo jsem se snad trefil, hm?" Sjede ho pohledem. Neví proč by měl Itachi důvod ho sledovat...tedy alespoň ne teď. Přeci jen jejich vztahy nejlepší nejsou, ale říká si, že tohle nemůže být důvod k tomu, aby jej jeho bratr sledoval. "Takže mi normálně odpověz" dodá potom a bokem se opře o futra tak, aby Itachi nemohl vyjít ven aniž by jej srazil na stranu, a nebo dokonce k zemi. "Takže jak to je? To si mě vážně sledoval až sem, a nebo je za tím snad něco jiného?" Sjede ho pohledem. Jindy by se tím asi tolik nezabýval, ale tohle jej pořádně dopálilo...Sám ani neumí tak úplně přesně vysvětlit proč tomu tak ve skutečnosti je. Chvilku jej tedy mlčky pozoruje svýma uhlově černýma očima. Na rozdíl od ostatních částí domu, tady mají klid a ticho...tedy alespoň relativní. Hudba, hlasy a smích sem sice přesto doléhá, ale jen tlumeně jakoby od nich byli mnohem dál než ve skutečnosti jsou. Sám je ale právě teď nevnímá. Jeho pozornst teď patří jen a pouze Itachimu, jak čeká, co mu na to jeho bratr řekne a jak vysvětlí to své podivínské chování.
"Nemám důvod ti to říkát proč tu jsem... Ty mi vysvětli proč piješ alkohol když ti není osmnáct!!" Zvyší na něj hlas ale pak se trochu zarazí jelikož to nikdy na něj neudělal... "Myslím že otec nebude rád jestli se to dozví co myslíš?"
Na zhruba půl minuty zůstane stát jako opařený. Ještě nikdy Itachiho neviděl takhle naštvaného a když už ano, tak nikdy nekřičel. Tedy alespoň ne na něj. Právě proto jej to takhle vyvedlo z míry a na chvilku se to i podepíše na výrazu v jeho tváři, který se ovšem záhy z překvapeného změní na ledovou masku. "To myslíš vážně?" Zeptá se ho skoro až nevěřícně. Je pravda, že ve vzkazz rodičům úplně přesně nepopsal, co tam bude dělat a že otec by s jeho pitím rozhodně nesouhlasil, ale... pořád tam viděl možnou záchranu v podobě jejich matky, která byla v mnoha případech mnohem chápavější a zároveň i milejší. "To neuděláš," řekne poté s pevným přesvědčením v hlase. Nechce se mu věřit, že by jej Itachi až takhle potopil, ale na druhou stranu je fakt, že právě teď je u něj nejspíš možné úplně všechno. "Takže to proto si sem přišel? Aby si na mě něco našel a mohl sis potom stěžovat otci? Aby si mě potopil? Hm? O tohle ti celou tu dobu šlo? Skutečně jen o tohle?" Doráží na něj dál. Má pocit, že se za tím vším skrývá ještě nějaký důvod, který musí být mnohem důležitější než to, co mu nyní řekl. I když... Možná, že tohle je právě jedna z těch věcí, ve kterých se Itachi tak výrazně změnil. Možná, že tohle je nyní to kým se stal... jeho nové já.
"Kdo vi.. a jsem tu jelikoz tu mam spopuzaky taky a byl jsem pozvany...zalezi jak se budes chovat a podle toho uvidim jestli to reknu nebo ne...
Přimhouří oči a sjede ho pohledem. Přemýšlí přitom jestli to není jen nějaká zkouška, a nebo jestli jej jeho bratr třeba neškádlí tak, jako tomu udělal už předtím, když byl ještě menší. "Fajn," řekne nakonec lhostejně a založí si ruce na hrudi. "Chceš půjčit telefon, aby si to tátovi mohl všechno hezky vyštěkat rovnou, aby se ti z hlavy nevykouřili podrobnosti? Jako poslušný pejsek?" sykne, "vždycky si byl hrozně upjatý a poslušný..." zavrtí nad tím hlavou. Ano. Itachi byl vždycky ten perfektní syn a právě tohle měl Sasuke často na talíři... a nejspíš i proto se snažil dělat i nemožné, aby se mu malinko vyrovnal a mohl být v otcových očích stejně dobrý jako on... ne ještě lepší. Po tom toužil. Předčít svého bratra. Sám se diví, že to za tu dobu ještě vlastně nevzdal. "Za nějaký měsíc a kousek mi bude osmnáct, pokud chceš, tak mě klidně napráskej... stejně sem se chtěl odstěhovat, tak to bude alespoň rychlejší... když to tolik chceš, tak si udělej dobře... prosím," vybídne ho už jen kvůli tomu, že chce vidět jestli to Itachi skutečně udělá, a nebo jestli má jen takové hloupé řeči. Pro něj samotného to ovšem není jen a pouze ohledně tohohle, ale je v tom něco mnohem víc, i když to na první pohled poznat nejde.
"Rikam ze uvidim a kdyz tak mu to reknu do oci takze si to promysli jak se budes doma chovat... porad si muj bratr tak se vzpamatuj..
"takže tohle má být co? vydírání? Abych se k tobě choval tak, jak si ani nezasloužíš?" sjede ho pohledem a povzdechne si. "Poslyš Itachi, to ty si byl ten, co to celé posral. Ani si neumíš představit, co to tenkrát obnášelo, ne že bych snad viděl, že se o to snažíš, ale o to mi teď ani nejde... prostě... po celé té doby si sem přijdeš a myslíš si, že co udělám? že ti skočím kolem krku? A všechno bude jako dřív? Tak to se pleteš. Nikdy to už nebude jako dřív... a je to tvoje chyba," odmlčí se. Tohle mu chtěl vlastně říct už dost dlouho, ale právě teď jakoby se konečně objevila ta správná příležitost, a nebo mu konečně ruply nervy. "tohle je můj názor. Takže ne. Nenechám se vydírat... rozhodně ne někým jako jsi ty. Takže pokud to tolik chceš, tak jen do toho... řekni mu to... nech naše, aby se kvůli tomu potom hádali, aby byla máma smutná a táta naštvaný. Pokud to máš zapotřebí, tak jen do toho, já nemám v plánu se tady kvůli tomu stavět na hlavu," řekne potom naprosto upřímně. Stejně počítá s tím, že jeho bratr zase brzy odjede a on tak zůstane zase jen sám s rodiče. Už nevěří tomu, že by snad zůstal... vlastně má problém věřit čemukoliv jiného. "víš co... trhni si," zavrtí nad tím hlavou a s tím se otočí k odchodu.
"Sasuke chapes to ze ja v konoze uz zustavam.. dostal jsem tu praci... musel jsem tenkrat odjet.. ta skola jinde nebyla... a reknu to pokud budes tak hnusny.. chapes ze mama je smutna ze se aspon doma nebavis..jinde je mi to fuk ale zkus to aspon doma kvuli mame
"A proč mi to vůbec všechno říkáš? Já už jsem tohle slyšel Itachi... a teď to rozhodně není poprvé. Nestojím o nějaké tvoje sliby, které stejně neumíš plnit a nenechám se tebou prostě vydírat. Ani tímhle a ani mámou," řekne poté naprosto vážně. Právě teď to pro něj byla tak akorát poslední kapka. Vlastně už ani neví jestli má ještě chuť zůstávat tady na tom večírku... s největší pravděpodobností raději půjde někam, kde se s ním nepotká. "Zapomeň na to... na všechno, prostě mě ignoruj... nemusíš se zbytečně přetvařovat, že ti na mě záleží, protože já ti to už nežeru, ale to, že to dělají ostatní je jejich problém," trhne rameny jakoby mu na tom ani v nejmenším nezáleželo. Opak je ovšem pravdou. Bolí ho to. Už jen samotné pomyšlení na to, co to tady vůbec říká, ale právě teď je jeho hněv mnohem silnější než on sám. "takže se měj a užij si tu párty," pronese ironicky a s tím se k němu už skutečně otočí zády a rozejde se pryč od balkonu, chodbu rovnou ke schodišti, aby se odsud dostal někam pryč... kamkoliv by jen bylo potřeba, protože má pocit, že tohle už fakt nedá.
Jde za nim a chyti ho... "sakra vzpamatuj se... nemam duvod lhat a jestli chces muzes se zeptat i reditele zdejsi nemocnice
"Ale mě to nezajímá, copak jsi to ještě nepochopil, Itachi?" Podívá se na něj Sasuke z části trochu nechápavě. "Nemyslím si, že by to bylo zase až tak těžké na chápání," dodá potom naprosto vážně a pokrčí nad tím rameny. "No nevadí," vydechne a zavrtí nad tím hlavou, "Víš já se chovám přesně tak, jak si to ty taky zasloužíš a to, že se to tobě nelíbí není ani v nejmenším můj problém víš," řekne vážně. Nemohl by na něj být milý... ne potom všem, jak si nejspíš myslí ostatní. Bolí ho to a jen tak se toho pocitu zrady zbavit nemůže ani v nejmenším. Takhle to pro něj jednoduše je. "Prostě Itachi... uděláme to takhle. Ty budeš ignorovat mě, já budu ignorovat tebe a všichni budeme nad míru spokojení, víš," řekne potom a trhne sebou až se mu vysmekne. "Nebudu se na to nikoho ptát, proč bych měl věřit cizím lidem hm?" Podívá se na něho, "už pochop, že tentokrát pod ně spadáš i ty, Itachi," řekne poté naprosto vážně. Ani na vteřinu při svých slovech nezaváhal. Řekl to pevně jako fakt, kterému sám moc dobře věří. "Takže mě nech být, prosím," řekne poté a tentokrát už skutečně opět vykročí chodbou dál směrem ke schodišti, aby mohl pokračovat a odejít, protože chuť cokoliv a jakkoliv oslavovat jej velmi rychle přešla.
"Hmmm uvidíme jak dlouho ti to vydrží jelikož tátovi brzo dojdou nervy...." Odpoví a s tím ho chňapne.. "A de se domů bez výmluv
Sjede ho pohledem, tentokrát již značně podrážděně. "to... to myslíš jakože vážně?" podívá se na něho potom z části trochu něvěříně. Myslel si, že nic horšího snad už skutečně nepřijde. Tedy... alespoň doposud. "to si snad už děláš prdel ne?" zvýší na něho hlas, doufajíc, že tentokrát mu bude moc dobře rozumět. "Nikam s tebou nepůjdu a domů už vůbec ne... jdi si tam sám!" vyškubne se mu a poodejde od něho několik kroků, aby se mu nepovedlo jej znova chytit. "nejsem malé dítě, tak se ke mě tak laskavě přestaň chovat," zamumlá a s tím se k němu otočí zády a seběhne dolů po schodech, kde se vmísí do davu. Chvilku jen tak kličkuje až nakonec přejde k hlavním dveřím, kterými vyjde před dům. S nikým se přitom ani nestihne rozloučit. V tuhle chvíli na něco takového ovšem ani nemyslí. Na místo toho tedy vyjde jedním směrem někam pryč, neznámo kam. Sám neví, kam má zatím namířeno, ale jedno ví jistě. Domů tu v žádném přípdě nebude. Tedy alespoň prozatím ne. Jednak je ještě málo hodin a jednak nemá náladu se přetvařovat, že je všechno v nejlepším pořádku.
Itachimu dojdou nervy a vezme telefon... Napíše rodičům smsku a pak se ještě jde projít
Sasuke jde několik metrů stále rovně aniž by si uvědomil kam vlastně jde. Dřív než to tedy nějak zaznamená, tak se dostane až na samý kraj města. Tam se zastaví a rozhlédne se kolem sebe. Poblíž je jen několik málo domků, ale ve většině to nevypadá, že by tam zrovna někdo bydlel... tedy alespoň ne v tuhle chvíli. Sám hvilku zvažoval jestli by nebylo nejlepší, kdyby jednoduše šel zpátky... neví sice kam přesně, ale jednoduše někam, možná navštívit někoho z přátel, kteří nejsou momentálně na té párty tak jako Naruto. Nakonec se rozhodne, že to vezme po kraji města a uvidí, kam až dojde. Po dalších několika minutách před sebu již uvidí začátek parku. Bez nějakého většího zaváhání se tedy rozejde rovnou do parku a již brzy jej začnou obklopovat stromy kolem dokola. Užívá si to. Ten klid a ticho, které ho obklopují, i když to sem tam přeruší hlasitý smích od místních výpitků. Moc tomu sice pozornost nevěnuje, ale přesto mu to pokaždé nedá a vždy za tím stočí pohled skoro jakoby čekal, kdy se jeden z nich objeví přímo před ním.
Jak to odešle a prochází se tak u toho přemýšlí.... Projde nějak ven a pak si to pomalu namíří domů ale pomalým krokem
Uplynulo několik hodin od chvíle, kdy Sasuke zanechal v kuchyni pro své rodiče vzkaz kam šel. Psal tam, že se nejspíš vrátí někdy později v noci, ale navzdory tomu, že bylo již po půlnoci, tak po mladíkovi nebylo ani vidu a ani slechu. Nebylo by to sice až tak neobvyklé, protože přeci jen dnešní mládež se mimo domov zdržovala dost dlouho a dost často. Jenže tentokrát to bylo jiné. Tentokrát nejmladší člen rodiny nereagoval ani na hovory, a nebo smsky, které mu poslala jeho matka, která byla doma jako jediná spolu s Itachim, protože její muž byl ještě v práci. Po chvíli to už nemohla vydržet, a tak se zvedla ze židle v kuchyni, kde seděla i spolu s Itachim. Ještě se jí nestalo, aby jí Sasuke nedal vědět, že někde zůstává spát, a nebo že se zdrží. Vždy jí napsal. Právě proto má teď tak velkou starost. "Půjdu ho hledat," řekne po chvíli ticha. Nemůže tam jen tak sedět a čekat než... a nebo jestli se Sasuke vrátí. Nechce nic přivolávat, ale nemá z toho nejlepší pocit. Přirozeně se o něj bojí, protože přeci jen už je tma a kdo ví, kde teď je. Nějak si totiž není jistá, že by Sasuke snad byl ještě pořád tam, kam napsal, že jde.
"Mami zůstaň tady doma ano. Já ho půjdu hledat je tu pár míst kam by mohl jít a zkusím ho dostat domů... Pořád je to můj malý bráška i když byl neopříjemný na té grilovačce tak ho nějak přesvěčím a jak ho najdu tak ti zavolám... Ty zůstan jak příjde táta domů at ho můžeš přivitát bude určitě rád...
Mikoto se na něj podívá malinko nerozhodně. Nejde o to, že by mu snad nevěřila, ale spíše si neumí představit, co tu bude celou tu dobu dělat, když se má její manžel vracet až ráno vzhledem k tomu, že má noční. Nejraději by šla rovnou s Itachim, ale bohužel ví, že někdo by měl zůstat doma pro případ, že by se Sasuke vrátil domů. Konec konců takhle by ho potom mohli zbytečně hledat, když už by byl doma. "No tak dobře, zůstanu tedy doma, ale pokud ho najdeš, tak mi dej ihned vědět, ano?" Podívá se na něj naprosto vážně. Přeci jen už takhle trne strachy a to, že teď odejde ještě i Itachi se jí tak úplně nepozdává. "Myslela jsem si, že by mohl být třeba u Naruta, ale jak ho tak znám, tak s největší pravděpodobností šel Naruto spolu s ním na tu akci a jestli tam on zůstaň zatímco Sasuke odešel tak..." odmlčí se. Nechce na to myslet, ale navzdory tomu se jí v mysli vybavují nehezké obrázky, co se tak asi Sasukemu mohlo po cestě domů přihodit. Sama by snad byla i raději, kdyby se zjistilo, že šel k němu, ale nedal jim vědět. V obou případech bude sice naštvaná, ale raději tohle než aby se stalo něco mnohem horšího. "Zkus projít hlavně tu cestu k té akci, možná že přece jenom zůstal tam a jenom neslyší telefon" řekne poté. Je to sice jen málo pravděpodobné, ale Itachi tak alespoň bude mít kde začít.
"Neboj najdu ho třeba to potrvá ale najdu je tu pár míst kde jsem ho vždycky našel když ste se s tátou hadali... Tak já jdu a kdyby přišel táta tak mu ještě nic neříkej jen že jsme na akci u Gaary a zdrželi se..." S tím přejde do předsíně kde se obuje a oblekne bundu a vyrazí ven ho hledat... Přemýšlí kam zajít jako první
Mezitím, co se členové jeho rodiny bojí o to zda-li je v pořádku, tak on sám na ně skoro ani nepomyslí. Ne že by snad byl natolik sobecký, to ne, ale právě teď má úplně jiné věci na přemýšlení než to, co se nyní děje u nich doma a jestli jej třeba nehledají. Popravdě jej to ani nenapadlo. Jeho kroky jej po chvili bloudění dovedli až k jakési mýtince, která je dobře schovaná za stromy. Ještě nikdy předtím tedy nebyl, vlastně ani nevěděl, že něco takového existuje, a tak se rozhodl se posadit do trávy. Svůj pohled po chvíli upřel nahoru a s rukama za hlavou se položil do trávy. Moc dobře mu bylo jasné, že právě tady na tomhle místě jej jen tak někdo hledat nebude a i kdyby šel náhodou někdo kolem, tak jej v té tmě jen těžko uvidí. Po několika minutách mu to nedá a sáhne si do kapsy pro mobil, ale když vidí, že mu nejde zapnout, tak se dovtípí, že se mu nejspíš vybila baterka. S nezájmem jej tedy zastrčí zpátky do kapsy a opět zvedne svůj pohled k temně modrému nebi, které je poseto milionem hvězd. Bylo zvláštní jaké prázdno měl potom všem v hlavě. Skoro jakoby byl již sám unavený z toho věcného řešení nejrůznějších problémů a věcí, které se týkaly jeho bratra. Možná, že to bylo tou atmosférou, ale ten klid všude kolem jej uvedl do stavu, ve kterém mu je snad úplně všechno ukradené.
Itachi chodí po městě a na místa kde vždycky byl ale když ho nenašel tak šel dál až dojde na nějakou mínitu a jde tam a kouká a jak ho uvidí tak se uklidní že je v pohodě.... "Tak tady si Sasu.. Mamá se o tebe bojí že si nepřišel domů víš jak se o tebe bojí... Pojď domů no tak už kvůli mámě
Mlčí a jen kouká na hvězdy na sebou. Nechce se mu odtrhávat pohled od tak nádherné scenérie, která se mu naskytla. Přeci jen ne zase tak často má tu možnost je takhle v klidu pozorovat aniž by jej rušil někdo jiný. Ovšem navzdory tomu, jak moc se snaží, tak nedokáže tak úplně vytěsnit Itachiho z hlavy. Obzvlášť když na sobě stále, i v té tmě cítí jeho pohled. "Otoč se," řekne po chvíli, "a jdi zpátky domů," dodá potom s nezájmem v hlase. "Nemám zájem na tom, aby si tady zacláněl, tak jdi pryč. Může ti být naprosto jedno, kde jsem...nebo s kým jsem, tak není důvod k tomu, aby to nějak zvlášť řešil...nebo se o to zajímal, a nebo cokoliv podobného." Řekne potom. Přeci jen kdyby na tohle měl náladu, tak by šel domů už předtím. Takhle ovšem ne. Na jednu stranu je mu líto jejich matky, a tak po delší odmlce ještě dodá: "mámě vyřiď, že jsem v pořádku... že domů přijdu potom... že jsem třeba...co já vím, u Naruta. Něco si vymysli. Lhaní ti šlo vždycky dobře." Poznamená potom s ne zrovna moc nadšeným podtónem v hlase. Nevěnuje mu přitom ani jeden jediný pohled. Stejně by mu v téhle tmě neviděl do obličeje ani trochu.
"Tak na to zapomeň..." Natáhne ruku a jednu mu šlehne... Tak a dost už mě fakt štveš teď se zvedneš a půjdem domů nebo ti dám ještě jednu... Máma se o tebe bojí takže se hni!!" S tím ho chňapne a zvedne.. Pevně ho chytne a drží.. "A teď prostě půjdeme rozumíš!! Nezajímají mě tvoje kecy puberťáka
Zaraženě zůstane stát přímo před ním s pohledem upřeným do jeho tváře, která je sice zahalená stínem, ale přesto. Nechce se mu věřit, že osoba, která je jako malého kluka bránila, když mu chtěl otec naplácat, na něj teď sama vztáhla ruku. "Jdi do hajzlu, Itachi!" sykne a několikrát sebou prudce trhne ve snaze se od něho dostat pokud možno co nejdál pryč. "Nechápeš to? tohle je tvoje vina!" zvýší na něho hlas, "nechci tě vidět, mluvit s tebou, a nebo s tebou mít cokoliv společného, tak mě nech laskavě napokoji, slyšíš? Když jsem tě nejdřív potřeboval, tak si tu pro mě nebyl, tak se nediv, že o tebe teď nestojím" řekne na rovinu. Nestojí o to. O nic z tohohle a to, co teď udělal je pro něj už jen další kapka do už tak přeplněného poháru. "A teď mě laskavě pusť," zamračí se a trhne sebou o poznání prudčeji než předtím až dokud Itachiho sevření nepovolí. "A vážně mě nech být... nebo mě už nikdy v životě neuvidíš..." řekne poté varovně. Ruce si schová do kapes a rozejde se od něj pokud možno co nejdál to jen jde.
"To tezko.." chytne ho a plesti mu z druhe.. "a jde se domu... nechapes to ze mama se o tebe boji.. chce at si doma nrbo chces aby te nasel tata a bylo to horsi nez jit se mnou.. vis ze tata je prisny a jestli budes takovy tak jim to opravdu reknu s tim alkoholem.." A chyti ho pevne obema rukama a jde tak ze se mu nemuze vysmeknout
"Tsk," zamračí se naštvaně. Nechápe o co mu teď jde, ale nechává se jím táhnout. Vlastně skoro jakoby mu to bylo naprost ukradené, co s ním teď bud. I kdyby jej mělo na rohu přejet auto, tak by se nejspíš sám nepohnul ani o centimetr. Většinu cesty jej musí Itachi táhnout s sebou, aby ho vůbec dostal z místa. Ani nijak nepočítá, jak dlouho jim ta cesta trvala, ale může jen odhadnout, že to bylo hned několik minut. Po nich tedy konečně dorazí před jejich dům, kde na něj již čeká i jejich matka, která se rozejde do předsíně jakmile uslyší, že se někdo vrací domů. "Sasuke... zlatíčko, kde si celou tu dobu byl, proč si mi nebral telefon?" zamračí se mírně, ale je na ní vidět, že spíše než aby byla naštvaná, tak má starost a to hodně velkou. Rozejde se k němu, aby jej mohla obemout a ujistit se, že je v pořádku, ale Sasuke si jen mlčky počká než jej Itachi pustí a potom jenom bez nějakého slova, projde kolem své matky rovnou do svého pokoje. Neopomene přitom pořádně prásknout dveřmi a zamknout.
"Ujeli mi nervy a dal sem mu z kazde strany facku.. co tata uz prisel..
Mikoto se nad jeho slovy malinko zarazí. Nečekala by to od něj, ale nijak to nekomentuje, protože ani nemá proč. Ono všechno je jednou poprvé. "Ne, má se vrátit až ráno, má noční," odpoví mu na jeho otázku a pohlédne nahoru ke schodišti a zavrtí nad tím hlavou."nejspíš se ti nezmínil, proč... Proč mi nedala vědět.. nebo proč alespoň nezvedl ten telefon, že?" Zeptá se. Neví proč, ale přijde jí, že při tom, co se kolem děje, tak by mu nejspíš neřekl něco takového. "Doufám, že ho to do rána přejde," řekne po chvíli. Je teď sice o něco klidnější, když se Sasuke vrátil domů v pořádku, ale... přesto ji mrzí, že mu nestála ani za pozdrav, natož pak za vysvětlení. "Běž si lehnout a odpočinout si..." Řekne potom k Itachimu a pousměje se alespoň na něj, "musíš být unavený, když už si ho šel hledat," vybídne ho. "I já pomalu půjdu," dodá. Neví sice jestli se jí podaří potom všem usnout, ale zkusit to může. Pořád lepší než kdyby tu až do rána čekala. Nemá totiž v plánu svému muži cokoliv o tomhle incidentu říkat, aby se to ještě více nerozmazávalo. Přeci jen si nemyslí, že by to bylo potřeba. "Jsem ráda, že se ti podařilo jej najít v pořádku," pousměje se. Skutečně je mu za to velmi vděčná, že to udělal. Kdo ví jestli by jej ona sama zvládla vůbec najít.
"Možná že měl vybitou baterii nevím, ale vyčítá mi pořád ten odchod a že mě nesnáší za to a tak... Už nevím co s ním dělat a to jsem mu ještě slíbil že vám neřeknu co prováděl na té grilovačce.. Jelikož jestli se to táta dozví tak to bude mnohem horší než facka ode mě nemyslíš
"Je nejspíš zbytečné se o tom se dohadovat...kdo ví, jak to ve skutečnosti je, nebo bylo. Hlavní, je že jste už oba dva doma a v pořádku," řekne poté vážně s úsměvem na rtech. "Tak si jdi odpočinout... pokud to půjde, tak se k Fugakovi nic z toho nedonese... ale kdo ví. Spíš než to mi teď dělá starosti to Sasukeho chování," odmlčí se. Mrzí ji, jak se Sasuke chová k vlastnímu bratrovi, ale neví, co s tím. Ví, že nutit ho k něčemu by jen způsobilo další zbytečné problémy a potom by s nimi Sasuke nemusel mluvit už vůbec. Ví, že jakmile nastanou prázdniny, tak by se to všechno mohlo o něco zlepšit... ovšem pokud to ovšem nebude právě naopak. "Jdi si odpočinout... je to teprve týden, co ses vrátil. Pro Sasukeho je nejspíš hodně těžké si na tohle všechno zvyknout a jeho útěky mimo domov nejsou zrovna dvakrát ku prospěchu," povzdechne si. "Tuhle tvrdohlavost máme v rodině " pokrčí nad tím rameny. "Ale ty se tím netrap ano? Zkus se prospat..." usměje se. Sama poté vyjde po schodech nohu a zamíří do ložnice, aby si mohla trochu odpočinout. Zastaví se přitom před dveřmi do Sasukeho pokoje, ale nakonec nezaklepe. Říká si, že ráno moudřejší večera a bude tak mnohem lepší, když ho nechá, aby si to všechno uspořádal v hlavě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama