................Dílovky aktualně*

.....................Odpusť mi1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Forgetten past10.-11.-12.-13.-14.-15.-16.
.....................Škola strasti1.-2.-3.-4.-5.
.....................Kriminálník25.-26.-27.-28.-29.-30.-31.
.....................Skutečná láska1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8.-9.-10.-11.-12.-13.-14.
.....................Neobvyklá láska1.-2.-3.-4.
...............Force of commanders20.-21.-22.-23.-24.-25.-26.-27.-28.-29.-30.
.................The Beauty and the Beast23.-24.-25.-26.-27.-28.

..........................Spřátelení

....................Povídky na přáníZde

Chceš tady zveřejnit vlastní povídkuZde


.......................Naruto RPG Hra


.......................Pokémon rpg

......................RPG naruto nová generace

......................Bleach rpg

Odpusť mi 8. díl

20. července 2017 v 10:00 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
A máme opět další díl


Mayu - Itachi
Masumi - Sasuke

Jako první Sasuke nakone sáhne po svých poznámkách z fyziky, která mu tak úplně do hlavy nejde, a tak se raději rozhodne začít s ní, pro případ, že by mu na ni později již nezbyl čas. Nechtěl zase celý den strávit nad učebnicemi, protože na jednu stranu mu to přišlo zbytečné, když už se skutečně nic psát nemělo, tedy alespoň ne zítra a zase tolik by si svůj, doposud vynikající prospěch, pokazit nemohl. Tedy alespoň tomu věří. V podobném duchu se nese i zbytek dopoledne, kdy střídá jednu učebnici za druhou, u některých předmětů se zdrží malinko déle, protože některé nejsou jen o učení se nejrůznějších pojmů, a nbo slovíček, ale jsou závislé hlavně na pochopení určitého tématu. S učením skončí až někdy kolem oběda, kdy se jde nakonec bez větších protestů najíst a zbytek dne již poté stráví venku na zahradě ve stínu, aby nebyl celou dobu zavřený doma, ale ponikal něco, co nebude moc náročné na jeho bolavou ruku. Než se ovšem naděje, tak se probudí ve své posteli za zvuku toho otravného budíku, který jej jako obvykle ráno tahá z postele, a tak mu nezbývá nic jiného než se nachystat, popadnout tašku a spolu s ní jít rovnou do školy, i bez snídaně, na kterou zrovna dvakrát nemá náladu.



Naruto jak se otráveně vyhrabe z postele obleče se a vystřelí z domu jelikož tak nějak nestíhá... Pak jak dochází skoro ke škole tak potká Sasukeho... "Čau otravný den..."
Sasuke zvedne hlavu, když slyší, jak na něj někdo mluví a na chvilku se zastaví. Když ovšem spatří Naruta, tak se rozejde k němu a pomalu kývne hlavou na znamení souhlasu. Ani jemu se dnes nechtělo vstávat a popravdě ta ruka taky rozhodně o moc lepší nebyla, takže měl o důvod víc k tomu proč se těšil až bude moct být zase doma a v klidu si počinout. "Hm... tak snad to nějak přežijeme. Ve zdraví." dodá i když se značnými pochybami v hlase už jen kvůli tomu, že jakmile vkročí do areálu školy, tak se k němu strhne, ne zrovna dvakrát vítaná, pozornost ostatních děvčat a to nejen z jeho ročníku, ale i z těch ostatních. Dnes bohužel, víc než kdy jindy, rozhodně nemá náladu na jejich odhánění, a tak spolu s Narutem jen mlčky prochází směrem k hlavním dveřím. "Vážně nechápu, koho napadlo nám na první hodinu dát fyziku a hned potom matiku," postěžuje si poté, když společně jdou nahoru do druhého patra, kde se zároveň nachází i učebna fyziky, ve které by měli mít první hodinu.
"Mě to povídej obě hodiny radši prospím jedna horší než druhá..... A co budeš kutit po škole ale hlavně mi řekni což dělal s tou rukou
"Jenom aby na tebe nepřišla jako posledně," ušklíbne se, "myslím, že ti to ani nestálo za to," poznamená potom. "Ono odlepovat žvýkačky z lavic není tak úplně nejlepší práce po vyučování," pokrčí nad tím rameny. Je pravda, že jej to pobavilo, když to jejich profesorka Narutovi oznámila, ale konec konců... ne že by mu to přál, přeci jen jsou to přátelé a to dost dobří. "To by bylo na delší vyprávění... jednoduše jsem tak nějak spadl na sklo, a tak to musím mít stažené, aby to nezačalo krvácet, i když si myslím, že si asi umíš představit, že v tom horku to není tak úplně nejpříjemnější," řekne potom. Nemyslí to teď jenom kvůli tomu, že si to musí dost často převazovat, aby mu to náhodou nezačalo kvůli tomu horku hnisat, ale spíš než to mu vadí, že do té ruky nemůže vůbec nic pořádně uchopit aniž by mu to nevypadlo, a nebo jej ta ruka potom nebolela. "Poslyš... jak to vůbec dopadlo na té grilovačce? našla tě nakonec Hinata?" zeptá se ho, když vejdou do třída a zapadnou do úplně poslední lavice, kterou si stihli obsadit již první hodinu na začátku školního roku a nikoho naštěstí ani nenapadlo jim jejich místo vyfouknout.
"Ale jo našla a nebylo to špatné... Proč si vůbec s tama zdrhnul? Přišel si o paradní zábavu a Sakura tě hledala a měla i má o tebe strach...." A sedne si k němu
"Hm?" podívá se na něho nechápavě, "Sakura, že měla o mě strach?" zopakuje po něm malinko nevěřícně, "Tak nedivil bych se, kdyby mě hledala, ale..." odmlčí se podívá se zamyšleně před sebe na lavici, která je ob jednu před nimi a sedí v ní, jak růžovlasá dívka, tak i dívka s tmavě modrými vlasy. "Moc mi to nepřijde," řekne potom s pokrčením rameny, nevypadá to, že by mu na tom nějak zvlášť záleželo. Tedy alespoň ne podle jeho výrazu, který je jako obvykle neprostupný. Nestihne na to Narutovi už ovšem nic jiného říct, protože v tu chvíli zazvoní a dovnitř si to nakráčí jejich fyzikářka, a tak si všichni hromadně stoupnou a následně se zase posadí na své židle. "tak... prostě jsem potom už jaksi ani neměl náladu na to cokoliv dělat, s kýmkoliv. Tak jsem se šel místo toho trochu projít někam kde je klid. Byl bych ti i dal vědět, ale věděl jsem, že za tebou šla Hinata, tak... tak jsem nechtěl rušit," řekne poté. Neví sice jestli vůbec bylo něco, při čem by ty dva mohl vyrušit, ale jistota je přeci jenom jistota. "takže asi tak..."
"Jo v poho ale i tak si mohl dát vědět. Jo měla tam o tebe strach nevěděli jsme s Hinatou jak jí uklidnit.... Ale chápu to neboj..." A dělá že jí v níma
Pořád na něj kouká poněkud nevěřícně. Říká si, že je docela dobře, že jejich profesorka dozadu snad ani nevidí, protože jinak by už nejspíš měli docela problém. "tomu se mi upřímně ani moc nechce věřit, proč by o mě měla mít strach?" zeptá se a pohodlněji se opře o židli. Zavázanou ruku si přitom nechává opřenou o desku stolu před sebou, aby s ní nemusel moc hýbat. Samozřejmě jej jeden důvod napadá, ale... tak nějak si říkal, že Sakuru tohle pobláznění už snad i přešlo za ty roky. "Tak si říkám, že bylo možná lepší, že jsem odešel, neměl jsem náladu na nikoho a na nic takže by se mou zrovna dobrá řeč nebyla, navíc... myslím, že jste si to s Hinatou užili i beze mě," dodá poté zamyšleně. Na chvilku přitom pohledem uhne od Naruta před sebe k lavici, ve které sedí, jak Sakura tak i Hinata. "Nemohlo to být třeba protože mi jen něco chtěla?" nadhodí potom. Nedá mu to a musí nad tím pořád přemýšlet, je tedy docela rád, že je jejich profesorka dosti zabraná do výkladu než aby věnovala pozornost tomu, kdo dává, a nebo nedává pozor, a nebo ještě zkoušela. To by bylo to poslední, co by mu chybělo.
"To já nevím se jí když tak o přestávce zeptej a uvidíš jak to dopadne ne?" A už ho nebaví hodina a tak si dá obličej na ruce a opře se o ně... "Nuda..."
"Mě to povídej ani nevím, jak tu přežijeme těch sedm hodin, co nás dneska vlastně ještě čeká," zamumlá s povzdechem a zavrtí nad tím hlavou, přitom se rozhlédne, přemýšlejíc nad tím čím by se tak právě teď mohl zabavit, ale bohužel jej nic nenapadá. Nakonec si vytrhne kousek papíru a opatrně si vezme do ruky propisku, když ale zjistí, že úplně dobrý nápad to není, tak si ji radši dá do druhé ruky a pomalu začne psát, aby to šlo vůbec přečíst. Naštěstí to není dlouhý vzkaz, má jen několik slov. "Sejdeme se u schodiště, promluvíme si. S." poté jej složí a následně zaklepe na rameno Kibovi, který seděl hned před ním a pošle po něm vzkaz Sakuře, které přistane na lavici chvilku na to. Sasuke se už potom jenom opře o opěradlo a svůj pohled upře před sebe na tabuli, na kterou jejich profesorka právě teď píše několik vzorečků, které by si nejspíš měli opsat, ale to je teď to poslední, co by mohl, a tak si je jen postupně ukládá do paměti, aby se tam skutečně neukousal nudou, i když tohle není o moc lepší. Na druhou stranu je to pořád lepší než užírání se proč skutečně raději nezůstal doma a nějak si to nezařídil u rodičů.
Sakura si to precte nekolikrat ale porad ji to nedava smysl ale nakonec to nechava byt
Sasuke mlčky čeká než se konečně ozve ten vytouený zvonek, který jim oznámí konec vyučování. Zůstává ovšem sedět, aby počkal než se všichni jeho spolužáci a hlavně spolužačky odeberou do další třídy, ve které mají mít hodinu matematiky. Přeci jen by se s nimi nerad zasekl ve dveřích. "Jdi napřed, dojdu později... řekl bych, že Hatake stejně dojde zase pozdě, tak mě postrádat nebude a kdyby jo, tak si něco vymysli," prohodí k Narutovi, když se nakonec pomalu zvedá ze židle a rozejde se směrem ke dveřím, kde je již volno. Když neslyší, že by na to jeho kamarád něco říkal, tak pokračuje dál až se dostane ke schodišti, kde si počká než se k němu dostane i Sakura přes dav lidí, který se hrne do příslušných učeben na další hodinu. Nemusí se jí přitom ani ptát, protože už z jejího výrazu pozná, že nejspíš nerozumí tomu, proč s ní chtěl mluvit. Jakmile je u něj tedy dost blízko, tak se nadechne a spustí: "Naruto mi říkal, že si mě na té grilovačce hledala. Nebyl mi už ovšem schopen říct proč tak... tak proto se tě na to ptám," řekne poté, aby jí objasnil situaci.
"Hmm a? Je to snad zakazane?" Zepta se a trochu od nej odstoupi...
Zavrtí nad tím hlavou, ohlédne se a popojde k oknu, kde se zlehka opře a podívá se opět na ni. "Nic takového jsem neřekl, jen nevím, proč si mě hledala, nebo proč by sis o mě snad měla dělat starosti, toť vše," pokrčí nad tím rameny. "Víš, že o tomhle jsem ti už něco říkal... takže pokud tě to zase chytlo tak..." odmlčí se. Nemá v úmyslu ji zase rozbrečet jako tomu bylo předtím, ale ani ji nemůže nechat, aby si dělala iluze, že snad změnil názor na ně dva. Právě teď si snad ještě víc než předtím uvědomuje, že by to nebylo správné. Možná, že by tím alespoň zabil čas, ale... i tak. "Jediné, co chci vědět je, proč si mě hledala, protože předpokládám, že asi někoho nehledáš jen tak, ale že si mi nejspíš něco chtěla... takže?" podívá se na ni čekajíc, co z ní asi tentokrát vypadne, i když má takový pocit, že se odpovědi možná ani nedočká. Času má sice dost, protože je pravda, že i kdyby přišel pozdě do hodiny, tak jej za to profesor nezabije... navíc tak nějak počítá s tím, že ten tam stejně ještě ani nebude takže si s tím zrovna moc hlavu rozhodně nedělá. Konec konců není důvod to hrotit, když za chvíli odsud stejně vypadnou.
"A co je na tom že jsem tě hledala.. Je to snad zakazané nebo co?" Řekne něco podobného co před chvíli a otočí se a rozejde se tam kde mají mít další hodinu... Proč by mu měla něco říkat když vidí jeho pohled, co není dvakrát příjemný
Protočí očima, "tak si trhni a příště mě nehledej ano? Když nic nechceš..." rozhodí rukama. Nechápe to. Ani její chování a ani nic jiného. "Myslím, že ti už došlo, že nestojím o to, aby za mnou pořád dokola někdo lozil a když k tomu nemáš ani žádný pořádný důvod, tak si to pro příště raději odpusť," zamumlá a jednoduše ji obejme. Rozejde se po schodech nahoru, nevnímajíc bolest ruky, která jakoby se ještě zhoršila. Naštěstí se mu to nevnímá mnohem jednodušeji vlivem nastálé situace. Vejde tedy do třídy, kde mají mít matiku. Cítí na sobě pohledy ostatních, ale nevšímá si jich. Místo toho zapadne na své místo vedle Naruta. "Očividně chtěla zase jenom dolejzat... nic jiného," prohodí, když vidí jeho zvědavý pohled. Protočí do toho očima, "já se z nich jednou už fakt zblázním... fakt si říkám, že sem možná měl poslechnut tátu a jít na tu hloupou policejní akademii, kde by snad byl méně podobných slepic," zamumlá a pohodlnějši se opře načež uhne pohledem ven z okna. Mají tak akorát výhled na školní hřiště, a tak pozoruje skupinu studentů, kteří v tom velkém vedru musí obíhat celé hřiště... a to na pokyni nikoho jiného než jejich profesora tělocviku.
Sakura vleze taky do třídy ale namíří si to k Narutovi a Sasukemu... "Uvědom si laskavě jak se s holkama bavíš!!" A šlehne mu pořádnou facku aby si to uvědomil.. S tím se odebere a sedne si k Hinatě s ignorující pohledy druhých...
Pozoruje ji s nic neříkajícím výrazem. Ani na to nemusí nic říkat, nebo s tím něco dělat, protože dřív než by si v hlavě sesumíroval co, tak amosféra ve třídě rapidně zhoustne. Ani se přitom nepodiví, že je to Karin, kdo se jako první vrhne k Sakuře a jako první ji za vlasy začne vláčet ven ze třídy a až poté se k ní přidají i ostatní. "Proboha... že já radši nezůstal doma," zamumlá a jednou rukou si podepře hlavu. Tohle je skutečně jedna z mála chvil, kdy by si přál, aby si profesor Hatake pospíšil a jednoduše naklusal do třídy jako každý jiný profesor na téhle škole a jednoduše zastavil tu šílenost, ke které se tam schylovalo. Zrovna dvakrát mu nebylo líp ani poté, co se ostatním dívkám skutečně podařilo Sakuřu vytáhnout ven ze třídy. "A to je teprve druhá hodina," zamumlá ne zrovna nadšeně a pomalu se napřímí tak, že mu pohled opět padne na Hinatu, která jej upřeně pozoruje skoro jakoby se snažila jej k něčemu vybídnout. "Co?" sykne po chvíli, ale je mu jasné o co se Hinata snaží. Chce, aby šel Sakuru vytáhnout... je pravda, že Karin a její parta umí být dosti nevypočitatelné, ale... přesto mu ještě chvilku trvá než se nakonec otráveně zvedne a rozejde se ven ze třídy. Nemusí je ani dlouho hledat, protože křik se chodbou rozléhá docela slušně nahlas. Dojde tedy za roh, kde si všimne hloučku děvčat které se nejspíš musely shluknout právě kolem Sakury. Musí uznat, že být na jejím místě by skutečně právě teď nechtěl. Ovšem ani nemůže jen tak přihlížet tomu, jak tam do ni strkají a fackují ji jako nějakou panenku a ne člověka. Pomalu se k nim tedy rozejde a zrovna ve chvíli, kdy už Karin opět vztahovala ruku, tak ji za ni chytne, právě svou levou, zraněnou rukou. V tu chvíli si to ovšem neuvědomil. Bylo to automatické hlavně z toho důvodu, že je levák. "Vraťte se do třídy... Karin..." řekne klidně. "A-ale..." zaprotestuje, když ale vidí, jak ji Sasuke drží, tak zrudne a radši se skutečně spolu s ostatními odebere do třídy. Sasuke se za nimi přitom ani neotočí a místo toho vytáhne Sakuru na nohy. Až poté, když ji pouští, tak si všimne krvavé skvrny která mu nyní zdobí obvaz na jeho ruce. V duchu si přitom zanadává, že nebyl opatrnější a nedal si na to pozor, ale teď už s tím stejně nic nezmůže.
Nechápavě se na něj podívá jako by potřebovala jeho pomoc... Pak se ale na něj podívá a všimne si jeho ruky. "To není dobrý teče ti krev pojď zajdem na ošetřovnu... Stejně kdo ví či ten Kakashi dorazí..." A opatrně ho chyí ale jen aby nespadl kdyby se mu zatočila hlava...
Odstrčí ji od sebe a zavrtí nad tím hlavou. "Nemusíš dělat, že se staráš," řekne poté klidně, "nic to není," dodá s pokrčením ramen jakoby to snad skutečně byla jen pouhá maličkost, která nic neznamená. Takhle to bere alespoń on, i když ví, že jeho rodiče, a nebo Itachi by na to měli s největší pravděpodobností poněkud odlišný názor. "Myslím, že to tady dneska už zapíchnu," řekne poté zamyšleně. Nechce se mu jít na ošetřovnu, obzvlášť když by potom jistě volali domů a zbytečně se o něj všichni strachovali, navíc když je teď jeho matka i otec v práci. Nechce, aby kvůli němu zbytečně jezdili sem, a tak si říká, že ten kousek by jistě byl schopný dojít i sám po svých. "Mimochodem... to Hinata se o tebe bála," prohodí poté na vysvětlenou, proč udělal to, co udělal a nenechal Karin, aby se na ní dostatečně vyřádila, "na tu ošetřovnu si, ale radši zajdi," dodá. Přeci jen už od pohledu vypadá dosti zřízeně. Sám se potom pomalým krokem odebere ke třídě, aby si mohl vzít svůj batoh a pomalu vyrazit domů, protože tady se to zatím stejně jeví jen jako pouhopouhá ztráta času. Jakmile tedy vejde do třídy, tak zamíří rovnou ke své lavici, ve které stále ještě sedí i Naruto, ale na místo vedle něj si mezitím sedla Hinata. "V klidu seď... jdi domů," řekne když vidí, že se chtěla zvednout. Vezme si svůj batoh a hodí si jej na záda načež se podívá na Naruta, "potom ti dám vědět," dodá, aby se tam moc nezdržoval a nakonec skutečně nepřišel profesor. S tím se otočí a rozejde se zpátky na chodbu.
Sakura se zase s ním potká na chodbě a jen si povzdechne... "Tohle bys neměl dělat budou volat rodičům další učitele jak zjistí že tu nejsi..." Řekne a stojí ještě před třídou
"Z domu napíšu mámě, že jsem šel domů... takhle by se zbytečně trmácela až sem a kvůli čemu? Nejsem malé dítě, aby mě musela doprovázet až domů," zamumlá. Není mu nejlíp, to je pravda, ale navzdory tomu si jednoduše nepřipouští, že by na tom mohl být tak zle, aby ho někdo musel doprovázet domů jako malé dítě. "Nevím, proč tě to tak zajímá," dodá potom, "předtím si se mnou nebyla schopná normálně mluvit, tak nevidím důvod proč by ses o to měla zrovna teď starat," dodá narovinu. Přeci jen když jí předtím nestál ani za odpověď na jednu hloupou otázku tak si nemyslí, že by se teď musela starat o jeho zdraví, a nebo o to, zda bude mít problém, když si jen tak odejde ze školy. "Jednoduše to nech být... a zkus nikomu nic neříkat," řekne poté s pokrčením ramen a jednoduše ji bez jakéhokoliv čekání na odpověď obejde a pomalu se rozejde ke schodišti. Ruku si dá přitom do kapsy u šortek, aby s ní nemusel hýbat a nebolela ho alespoň tolik. Právě teď se uklidňuje alespoň tím, že co nevidět bude doma, vezme si prášek a za necelou hodinku už o té ruce nebude pomalu ani vědět a bude muset v klidu odpočívat.
"Ach jo... to je děs... Vezme mobil a napíše Itachimu smsku co se tu děje a pak mu to odešla... Itachi ještě je doma jelikož do práce dneska nemusí a to co si přečte ho dvakrát nepotěší a tak najde číslo na Sasukeho a vytočí jej
Sasuke pomalým krokem schází po schodech dolů pokud možno co nejtišeji, protože ví, že rozhodně na téhle škole nejsou jediní a kdyby potkal například jejich ředitelku, tak by to byl rozhodně dost velký problém což nechce. Chce si všechny ty věci ušetřit, a tak se raději plíživým krokem víc a víc blíží k hlavním dveřím, když najedou ucítí, jak mu v kapse vibruje mobil. Povzdechne si, ale nakonec si jej zdravou rukou vytáhne a všimne si, že se mi na displeji zobrazuje jen něčí číslo bez jména. Ani neví, kdo s neznámým číslem by mu tak asi mohl volat, ale nakonec se rozhodne, že bude lepší, když to zvedne a přesvědčí se o tom on sám. Zaleze si tedy někam stranou, aby se jeho hlas po chodbě tolik nerozléhal a někdo ho tak nezaslechl a až poté hovor přijme. "Uchiha Sasuke, prosím?" Ozve se a opatrně se opře o zeď, která jej právě teď dosti příjemně chladí a umožňuje mu mnohem lépe myslet. Jen v duchu doufá, že to není zase nějaká případná fanynka, a nebo spolužačka, protože tohle musel řešit už jednou a to mu to dost bohatě stačilo.
"To se mi ulevilo povíš mi proboha co vyvádíš, že mi píše Naruto, že se chystáš zdrhnout ze školy? Stalo se snad něco? Nebo tě bolí ta ruka a nemužeš to tam vydržet?" Zeptá se starostlivě a tak aby se Sasuke zbytečně nevyděsil
"Itachi?" ujišťuje se, jeho hlas by sice poznal kdekoliv, ale i tak má pocit jakoby se mu to všechno jenom zdálo. Je mu jasné, že telefonní číslo na něj mu musela dát jejich matka, a tak tuhle otázku rovnou vyžene z hlavy. "tak Naruto ti psal jo?" zamumlá. Nechápe, co tím jeho kamarád asi tak sledoval, ale právě teď se nehodlá vracet, aby to zjišťoval. "nejsem malý, aby si mě musel kontrolovat, a nebo mi volat, takže asi tak," řekne na místo odpovědi na jeho otázku, protože je mu jasné, co by se stalo, kdyby přiznal pravdu. "Koukni... to, co dělám ti může být ukradené jako tomu bylo několik let. Jdu prostě domů, myslím, že víc ani vědět nepotřebuješ," řekne a s tím mu to típne. Mobil si schová zase zpátky do kapsy a přivře oči. Neví čím to je, ale najednou má pocit jakoby ho ten hovor až moc vyčerpal. I tak se ovšem nakonec olepí od stěny a opět se pomalu rozejde ke dveřím. Čekat tam mu stejně nepomůže... mnohem lepší bude, když se co nejdřív dostane domů, aby si tu ruku mohl převázat, protože i když ji má v kapse, tak cítí, že se mu ta krvavá skvrna pomalu, ale jistě zvětšuje.
Jen si povzdechne nad jeho tvrdohlavostí... Ale říká si že mu aspoň něco uvaří k jídlu když máma je pryč a táta v práci a zkusí si s ním promluvit bez nějakých hádek... S obýváku jde tedy do kuchyně kde vytáhne nějaké kuřecí maso a dá ho do teplé vody at se rozmrazí a mezitím si nachystá potřebné věci jak se to rozmrazilo nakral to na plátky a následně na nudličky a dá to na panvičku, kde dal trochu oleje a maso nasypal do toho promíchal a pak okořenil.. Přitom dal další hrnec s vodou a solí a nachystal si dva sáčky aby se mohli najíst oba... Jak dělá maso tak jej necha produsit do měkka a než se to udělá tak si sedl a chvílí přemýšlel
Docela se podiví, když mu jeho bratr nezavolá zpátky, protože spíš čekal, že ho bude uhánět, aby mu řekl, co se tedy děje. Je to ovšem poměrně přijemné překvapení. Pomalým krokem tedy vyjde ven, kde se na něj okamžitě vrhnou sluneční paprsky, které mu na náladě zrovna dvakrát nepřidají. Snaží se tedy jít pokud možno co nejvíc ve stínu, i když to pro něj znamená, že ta cesta bude mnohem zdlouhavější, obzvlášť když se táhne rychlostí závodního šneka. Není tedy divu, když se domů dostane za bezmála půl hodiny což je asi třikrát tolik, co mu to trvá normálně, když jde ze školy. S námahou zvládne ještě vytáhnout klíče a najít ten správný klíček, kterým si odemkne a potom už konečně zapadne dovnitř, kde je příjemný chládek vlivem klimatizace, která běží již od rána. Oddechne si, protože právě teď už mu zbývá jen jeden jediný bod, který musí splnit, aby měl pokoj. Nejdřív ze všeho si tedy zuje boty, aby nebyly řeči a rozejde se nahoru do svého pokoje, kde si i nechal prášky na bolest. Batoh hodí někam do rohu a jeden prášek si vezme, zapije ho a potom už sebou jenom hodí na postel s tím, že se odsud rozhodně jen tak nehne. Přeci jen je jen něco kolem desáté hodiny, takže docela brzo na to cokoliv dělat.
Itachi jak slyšel dveře tak se probral s přemýšlení jelikož mu bylo jasné kdo to je a tak přejde k lednici kde vezme chlazený džus a přejde k lince. Vytáhne dvě velké sklenice a rozleje to do nich. Nejdřív se sám pořádně napije, pak promíchá maso aby se v tom nespálilo a pak vezme sklenici co má pro Sasukeho vyjde nahoru pomalu a dojde k jeho dveřím. Zaklepe a pak vejde. "Sasuke spíš? Nesu ti něco chlazeného musí ti být s tama horko.. Vím že by sis zašel sám ale řekl bych že tě bolí ta ruka jinak by si neodešel ze školy. Stalo se tam něco
"Ne, umírám,"zahuhlá Sasuke do polštáře, v tuhle chvíli má skutečně pocit, že tomu tak je, a tak se ani neobtěžuje zvedat hlavu. Za normálních okolností by jej nejspíš ze svého pokoje rovnou vyhodil, ale najednou jakoby mu na jazyk nepřicházela ta správná slova, ale právě naopak. Jakoby část jeho já chtěla, aby tam s ním jeho bratr zůstal. Buďto se mu při té cestě domů skutečně spálil mozek, a nebo se pomlau, ale jistě začínaly vracet jeho staré city a to především jeho velká láska k jeho staršímu bratrovi. "Nemám zrovna náladu se o tom bavit," upozorní ho poté s pokrčením ramen a opatrně se zvedne do sedu. Dá mu to sice práci, když se snaží s tou rukou nehýbat, ale nakonec to nějak zvládne a otočí se čelem k němu. Natáhne se potom pro skleničku s džusem, která ho příjemně postudí na ruce, "dík," řekne než se napije až ji celou vypije. Potom si lehne na záda a skleničku si dá na čelo, aby se trochu zchladil, protože je ze svého pobytu venku ještě pořád trochu rozpálený. Zamyšleně přitom kouká před sebe než mu pomalu začne docházet, že možná už ví, proč se to všechno najednou tak otočilo... se svou matkou sice mluvit může, ale ta chce slyšet vždycky mnoho podrobností... otci zase nemůže říct úplně všechno, aby z toho nebyl malér, ale Itachi... Itachi tady byl právě ten, kdo mu vždycky naslouchal, pomohl a nikdy ho nezradil... tedy... skoro.

V pohodě jestli nechceš o tom mluvit v pohodě... Nemám ti donést něco proti úpalu vypadá to že si ho cestou chytil a uleví se ti... A donesu i lékarničku musíme tu ruku převázat at nedostaneš infekc do ní... Za chvíli tu budu musím i v kuchyti něco menšího dodělat ale než půjdu nemáš třeba hlad?" Zeptá se ho než se pomalu odebere ke dveřím a nechá si je i otevřené ale ještě nejde dokud mu neodpoví
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama