Odpusť mi 9. díl

22. července 2017 v 10:30 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta
A máme opět další díl


Mayu - Itachi
Masumi - Sasuke

"Ani ne... je ještě docela brzo, nemám teď na jídlo moc chuť" odpoví mu na to Sasuke a nechá ho, aby odešel ven z pokoje si něco dodělat. Sám nakonec tu skleničku odloží na stolek a pomalu se zvedne opět do sedu a začne se soukat z trička, co měl na sobě. Je zvyklý doma chodit jenom v šortkách a nikomu to nikdy nevadilo. Tentokrát si na sebe ovšem hodí alespoň tílko, aby měl něco bez rukávů a bylo mu tak mnohem líp. Pomalu cítí, jak se mu ulevuje, ale pulzující bolest v ruce stále ještě neustupuje, jak by se mu asi líbilo. Zůstane tedy raději sedět na posteli, přemýšlí teď hlavně nad tím, co řekne rodičům pokud se k nim skutečně dostane, co dneska udělal. Ví, že jeho táta z toho zrovna dvakrát nadšený nebude, ale bohužel od někoho bude potřebovat podepsat omluvenku nebo něco. Přeci jen i když to už má za pár týdnů, tak osmnáct mu ještě není a čekat rozhodně nemůže, protože všechna absence musí být omluvená do konce školního roku. Pokud tedy ovšem nechce řešit ještě jiné a to podstatně horší problémy.

Itachi to v kuchyni dovaří a vše řádne vypne. Dá tam pokličky aby to nevychladlo a přejde k lékarničce kterou vezme a jde zpátky za Sasukem... "Tak jsem tady.." A sedne si k němu... "Ukaž mrknem na to... Co si dělal s tou rukou že ti tekla krev?"
Nebrání se. Vlastně k tomu ani nemá důvod, protože by si to stejně musel převázat a takhle to bude rychlejší a jistě i mnohem lepší. Přeci jen s jednou rukou by se mu to převazovalo jen těžko. "Nedával jsem pozor," odpoví mu neurčitě s pokrčením ramen. Nechce se mu to zrovna moc rozvádět. "takže asi nějak tak," dodá poté. Nejspíš by se mu to nestalo, kdyby jen zůstal sedět v lavici a nechal Karin se Sakurou být, aby si to nějak vyřídily společně, ale... na tom už teď stejně nejspíš nezáleží, protože udělal, co udělal zpátky to stejně vzít nemůže i kdyby chtěl sebevíc. "nevolal si doufám rodičům, že jsem šel domů," dodá poté. Ještě pořád neví, jak to udělat, aby o tom oni nevěděli, protože ví, že jejich matka by se o něj potom jenom zbytečně strachovala a ještě by jej nakonec i donutila jet do té nemocnice, jak mu již včera navrhovala což rozhodně za žádnou cenu nechce ani v nejmenším. Přeci jen si říká, že s tímhle se jistě zvládne nějak vypořádat i on sám, dokud bude mít dostatečný přísun prášků na bolest, tak by to neměl být nějak velký problém. "dalo by se říct, že to byla prostě jen náhoda," řekne zamyšleně.
"Ne nevolal jsem jim. Volal jsem jen do školy a omluvil tě z dnešního dne tak se nemusíš bát že bys to měl neomluvené..." A pak mu to jen zaváže.. "Tak hotovo, jak budeš mít hlad řekni něco malého jsem uvařil a třeba ti to bude chutnat
Překvapeně se na něho podívá, "to vážně?" zeptá se ho trochu nevěřícně. Nečekal, že to Itachi udělá... vlastně k tomu ani nemá nejmenší důvod. Na chvilku od něj odvrátí pohled a podívá se před sebe. Čím dál tím víc začíná mít takový divný pocit, jakoby jej uvnitř něco zžíralo... možná, že se konečně dostavily výčitky svědomí, které mu ukázaly, že se choval jako pako... alespoň z části. Ne snad, že by si přestal myslet, že k tomu měl důvod, ale... na jednu stranu si začíná uvědomovat, že je stále těžší a těžší si ho udržovat od těla. "Díky... stejně mě tam dneska potřebovat nebudou, nevím nějak jsem neměl důvod tam po tom všem zůstávat... ani náladu a ani důvod," pokrčí nad tím rameny. Zrovna často tohle nedělá to ne, ale... tentokrát to udělal i hlavně kvůli té své ruce, která ho už naštěstí díky práškům bolet přestává, a tak je mu podstatně lépe než předtím. Teď, když už ho to tak nebolí si i říká, že tam mohl klidně zůstat, skoro jakoby už tu bolest, která mu předtím ze zranění vystřelovala, úplně vytěsnil z hlavy a zapomněl na ni, i když ví, že to tak bude jenom do doby než ty prášky přestanou působit, což bude za pár hodin. "Jak dlouho potrvá než se to zahojí?" zeptá se ho potom.
"To nevim je to ruzne nekdy za par dni, nekdy i tydny, ale pokud te to bude bolet tak by jsme spolu meli jit do nemocnice aspo na rentgen aby jsme zjistili ci se neco nepretrhlo ze jen s trohu prudciho pohybu to zaclo tect...
"Ani náhodou," zareaguje ihned na zmínku o nemocnici, "myslím, že to přežiju i bez toho navíc... není to tak, že bych si třeba vzal jenm propisku a ono to začalo téct spíš prostě... asi to byl dost prudký pohyb na to, abych si tu ráno podráždil natolik, aby... no aby mi to začalo téct, ale tak... já bych to ještě raději nechal být jestli se to samo nespraví, není důvod kvůli tomu dělat zbytečně nějaké velké haló. "dneska se dám nějak dohromady a potom už to nějak přežiju, půjde to," řekne přesvědčeně, spíš se o tom ale snaží přesvědčit sebe než Itachiho. "Zítra si s sebou do školy zrovna vezmu i ty prášky pro případ, že by mi nebylo nejlíp tak ať si je můžu vzít a nemusím kvůli tomu domů, a nebo ještě hůř na ošetřovnu, " zamumlá. Přeběhne mu mráz po zádech už jenom z té představy, že by tam musel, protože jejich školní zdravotník je pomrně zvláštní chlápek, který spíš vypadá, že by se hodil někam na pitevnu nebo do laborky, než na střední školu. A moc dobře ví, že tohle není jenom jeho názor, ale myslí si to prakticky všichni ostatní. "Nějak to přežiju... vím, že budu muset,"
"Byl to jen navrh nemusis se hned bat.. uvidime ale musis davat pozor aby to nehnisalo.. nemel si to zrovna dobre misto.. kousek nis a rozrizl by sis slachu co ti umoznuje hybat prsty.. chces jeste dzus donyst.." A zvedne se
"Já se ale nebojím," uvede ho rovnou na pravou míru. Přeci jen o to nejde, že by z toho snad měl strach. Jednoduše je mu to jenom dosti nepříjemné a nic jiného. "Hm... dobré vědět no," kývne hlavou, nečekal by, že něco takového by mu mohlo způsobit takové problémy. Ví sice, že by se to všechno dalo nejspíš potom nějak operativně řešit, ale... je rád, že k tomuhle zrovna dnes nemusí přistupovat. "Budu dávat pozor, aby mi to už znova nezačalo krvácet, tak doufám, že to půjde," odmlčí se. Nemůže říct, že to ve škole bude takové, aby se mu tohle nestalo znova, ale tentokrát už se hold bude muset víc hlídat. Nejhorší na tom je, že je to zrovna ta ruka, kterou píše, a tak se pro všechny věci tou levačkou automaticky natahuje. "Ne, nemusíš," odpoví mu potom, "Není potřeba," dodá potom. Žízeň už nemá, ale spíš na něj jde i ta únava vlivem těch prášků, co si předtím vzal na bolest. Bohužel tohle je jejich podstatná nevýhoda. "Proč si mi předtím vůbec volal?" Napadne ho potom trochu nechápavě. Už ví, že to bylo nejspíš na popud Naruta, ale co vedle Itachiho k tomu, aby jeho číslo skutečně vytočil tak to tak úplně nechápe. Konec konců po tom všem by mu to mohlo být úplně ukradené, jak to s ním bude, a nebo nebude... tedy tak by si to alespoň myslel.
"To teď neřeš a hlavně si odpočiň ano rodiče se nic nedozví tak se neboj a v klidu se prospi. Jak budeš mít hlad stačí říct a dodělám k tomu jen přílohu aby se to mohlo jíst
"Tak... stejně jim to budu muset říct, pokud teda nechci mít na konci roku neomluvenou a to by tátu nejspíš trefilo," řekne a na chvilku se odmlčí. Trochu pohodlněji se uvelebí s tím, že si skutečně na chvilku zkusí odpočinout, ale potom jakoby se zarazil uprostřed pohybu a chtěl něco říct, nebo se přesněji na něco zeptat. V hlavě se mu totiž vybavila ta situace se Sakurou, která mu jen tak nedala spát, a tak není divu, že už pomalu uvažoval nad tím, že by se mohl zeptat i svého bratra, ale na poslední chvíli si to rozmslí. "klidně jdi, nemusíš tady nademnou zbytečně stát," řekne poté. Nejenže není malé dítě, aby se tohle muselo dít, ale zároveň se cítí i trochu nesvůj, když jej Itachi takhle pozoruje. Není na to zvyklý, a tak mu to ani není zrovna dvakrát příjemné, "jen si na chvíli lehnu, potom kolem oběda budu dole," ujistí ho, aby ho snad nenapadlo, že jej musí budit, a nebo mu to jídlo nosit nahoru. Konec konců sejít schody a ujít pár kroků do kucyhně s bolavou rukou zvládne bez nějakých větších problémů.
"Dobre ale kdyby neco tak mi klidne rekni. " doda a s tim jde ke dverim a jeste se na nej koukne nez odejde a jde do obyvaku
"Jojo," zamumlá Sasuke, i když jej vnímá spíš jen na půl. Jakmile slyší, že se za ním zavřely dveře, tak ještě chvilku poslouchá kroky, jak schází dolů po schodech až dokud už neslyší nic. Potom se tedy přetočí na druhý bok a zavře oči. Není pro něj zase až tak těžké naladit se do té správné nálady, aby se mu podařilo usnout, a tak není divu, že během několika minut o sobě už ani neví. Klidný spánek mi vydrží něco přes hodinu, kdy se potom probudí sám od sebe. Pomalu otevře oči a rozkouká se přitom kolem. Když zjistí, kde je tak se na chvilku lekne, že zaspal. Až potom si uvědomí, že ve škole vlastně už byl a nakonec stejně odešel. Trochu se mu přitom zjištění uleví. Podívá se tedy na hodiny a když vidí, že je skoro dvanáct, tak se pomalu zvedne. Rozhodně se cítí o poznání lépe než předtím. Jakoby mu ta chvilka spánku pomohla natolik, že teď bude schopný nějak přežít do večera. Dokonce už ani necítí žádnou bolest v ruce za což je skutečně nad míru rád. Pomalým krokem tedy vyjde ze svého pokoje a zamíří si to do kuchyně. Jednou rukou si po cestě prohrábne vlasy, aby je neměl do všech stran z toho, jak spal.
"Uz si vzhuru? Tak vydrz dodelam prilohu a dame si rovnou teple jidlo nez si delat jen pecivo..." rekne a prejde do kuchyne kde na talir nalozi jidlo a da jen prevarit ryzi at je tepla a pak to da na talire a polozi na stul... "tak se najez
"Tak naspal jsem toho docela dost," pokrčí nad tím rameny a posadí se na židli na své obvyklé místo načež natáhne ruku k příboru, ale zastaví se v půlce pohybu, nebo spíš ztuhne. Najednou jakoby z čista jasna se mu v hlavě vybaví vzpomínka na dobu, kdy to takhle bylo na denním pořádku. Když jej Itachi hlídal a zároveň mu vařil jeho oblíbená jídla a vždycky si u toho spolu užili spoustu legrace. Sám se u toho na chviku zarazí, ale nakonec nad tím jen zavrtí hlavou a zhluboka se nadechne, aby tu myšlenku zaplašil. Konec konců je to minulost, na kterou by měl zapomenout.. a nebo se o to alespoň pokusit. "Díky," řekne potom, když si všimne, že před něj Itachi postavil talíř spolu s nějakou směsí. Neví sice přesně, co tam je, ale právě v tuhle chvíli by byl schopný spořádat naprosto cokoliv, a tak ani není divu, že se do toho prakticky ihned pustí. Nejde mu to ovšem s hůlkami tak rychle a obratně jako jindy už jen kvůli té zavázané ruce. Přesto raději nespěchá, protože to stejně ještě dost pálí, a tak by si jen zbytečně mohl popálit pusu což rozhodně nechce, protože úrazů má už tak dost a další v žádném případě nepotřebuje.
"Tak snad ti to bude chutnat je to jedna ze smesi co si vzdycky po me chtel jak jsme byly sami..." a sedne si na proti a pusti se pomalu do toto
Kývne hlavou, ostatně tohohle si všiml již i on sám. "Není to špatné," řekne po chvíli, když do sebe dostane několik soust. Má sice pocit, že v něčem to chutná poněkud odlišně než předtím, když to dělali spolu s Itachim, ale je pravda, že to může být jenom jeho pocit a nic jiného. Původně mu chtěl říct, že se s tím kvůli němu dělat nemusel, ale nakonec si to na poslední chvíli rozmyslí, aby si to Itachi nějak špatně nevyložil. Konec konců je rád, že to nemusel být on, kdo bude vařit a že dostal teplé jídlo prakticky až pod nos. Což se v době, kdy jeho rodiče nejsou doma ještě nedávno nedělo vůbec. "Jak to, že vlastně nejsi v práci?" Zeptá se ho po chvíli, když se mu to ticho začne zdát trochu nepříjemné. Říká si, že není důvod k tomu, aby do sebe navzájem rýpali. Neví sice jak Itachiho, ale jeho ty jejich šarvátky a slovní rozepře začaly dost unavovat, a tak si říká, že bude úplně nejlepší, když přijde do stádia jakési tiché tolerance. "Myslel jsem si, že si měl teď v pondělí nastupovat..." nadhodí. Původně tomu, co o své práci Itachi tenkrát u oběda řekl nevěnoval zrovna moc pozornosti, a tak je možné, že to přeslechl, a nebo si to do paměti uložil nějak špatně. Jakmile dojí, tak se zvedne a prázdný talíř odloží na linku, aby tam nezůstal na lince.
"Sasuke prvního je až zítra navíc tak lehce se mě nezbavíš.... Už jsem ti to říkal když by se něco dělo tak mi to řekni kdykoliv i kdybych byl v práci... Tak to nejdřív řekni mě a nějak to když tak vyřešíme a pak když by jsme si nevěděli rady bys mě to řekli rodičům... A co škola jinak v pohodě mimo toho s tou rukou..
"Děláš jako bych snad měl nějaké problémy pořád..." zavrtí nad tim hlavou a jen si nad tím povzdechne, protože ani nemá, co jiného by mu na to snad mohl říct. "Neříkám, že se tě chci zbavit," řekne potom, i když je pravda, že by mu to mnoho věcí ulehčilo, kdyby se Itachi jednoduše odstěhoval pryč. Na chvilku se alespoň posadí ještě na židli a zamyšleně se podívá před sebe. "Tak... asi to nebyl úplně nejlepší den takže... Jednoduše mi tohle docela přišlo vhod," pokrčí nad tím rameny. "Byl jsem rád, že můžu jít domů... protože prostě..." zarazí se. "Proč tě to vůbec zajímá?" Zeptá se ho na to potom. Nechce se mu o tom tak úplně mluvit, protože ví, že je mnohdy poněkud těžké mu porozumět, a tak ani nestojí o to, aby se ještě pohádal s Itachim. "Jsem jednoduše rád, že mám svůj klid... takže tak," dodá potom. Je pravda, že kdyby se ještě s někým měl dneska potkat, co se bude chovat podobně jako Sakura, tak by ho nejspíš kleplo. Ranní incident mu totiž skutečně zrovna dvakrát náladu nezvedl. "Tolik k dnešnímu dni... nebo spíš dopoledni ve škole," řekne a s tím se pomalu zvedne. Popojde k lince, kde si vezme pohárem a otevře si ledničku, z ní si vytáhne džus, který si naleje do skleničky, zředí jej studenou vodou a potom se pomalu napije.
Jen nad tím zavrtí hlavou. "Je snad zakázané se ptám jak bylo ve škole?" A povzdechne si.... "Že by v tom byla nějaka holka?" Zeptá se a se zájmem ho sleduje
"No zakázané to není jen nevím, proč se o to zajímáš, tak najednou," pokrčí nad tím rameny. Je pro něj docela velký nezvyk, že se jej na tohle ptá někdo jiný než rodiče, a tak mu to jednoduše nedalo a zeptat se na to musel. Když nad tím ovšem tak přemýšlí, tak je pravda, že zakázat mu nemůže, aby se o něho zajímal, a tak nad tím jen pokrčí rameny. "Tak odpověděl jsem ti, že to jednoduše nebylo nic moc. Ale ani tak nejde o učivo nebo profesory, ale tak nějak o spolužáky, jsou to ta nevětší výhoda, ale zároveň i nevýhoda," řekne nakonec a trochu sebou při jeho další otázce trhne. Dojde mu, na co asi naráží a k jakému přiznání se ho snaží dokopat, ale nedá se. Alespoň ne tak snadno. "Spíš jeden menší incident dneska už byl ta poslední kapka..." řekne potom a zamyšleně se podívá před sebe, "když si jich nevšímám, stěžují si... když se jí snažím pomoct, tak se jí to taky nelíbí," řekne zamyšleně, možná trochu víc než by chtěl. "Nerozumím tomu a ani to nehodlám zkoumat," dodá raději, když si uvědomí, že už tak se prořekl. "Může mi to být ukradené," ušklíbne se.
"Sasuke a přemýšlel si někdy nad tím že když jím chceš pomoct změnit i trochu tón hlasu? Řekněme že bys někomu pomohl ale té osobě vadi nebo vadilo jak ses třeba choval.. Nechci tě poučovat naopak chci ti jen pomoct nebo poradit...
Sjede ho pohledem, na chvilku mu přijde, že jeho bratr mluví až podezřele dobře k situaci, kterou dneska zažil, i když... potom nad tím raději zavrtí hlavou, protože se mu zrovna dvakrát nechce pátrat, jak to ve skutečnosti je. "Ne." odpoví mu na to jednoduše, "jsem kdo jsem a kvůli někomu se přetvařovat nebudu... Samozřejmě neříkám, že jsem se nesnažil řešit určité věci po dobrém, ale když si někdo jednoduše nedá říct, tak je to potom jeho problém a ne můj," odmlčí se. "Myslím si, že pokud někomu pomůžu, tak by alespoň takové... "děkuju" bylo na místě, a nebo něco podobného, obzvlášť v tamtom případě, ale... nečekám že to pochopíš, nebyl si tam," pokrčí nad tím rameny. Špatně se to popisuje, "jednoduše vím, že kdybych neudělal to, co jsem udělal, tak by to dopadlo úplně jinak, ale očividně jsem jediný kdo to vidí... Ani mě to neštve prostě jen... Začínal jsem si myslet, že se urité věco konečně začínají obracet určitým směrem ale teď vidím, že jsem se nejspíš jenom spletl" řekne zamyšleně. Schválně nemluví moc konkrétně, protože zase nechce, aby to Itachi zbytečně moc řešil, obzvlášť když na tom ani nijak zvlášť nezáleží.
"Chápu tě moc dobře... Vem si jsi u děvčat hold oblíbený jak já, ale to neznamená že musíme být na opačné pohlaví stále chladní ať se zachovají jak chtějí.. Ženské jsou hold komplikované osoby ale musíme se je zkusit pochopit... Dejme příklad sestřenku Naruta.... Je žárlivá už jen s pohledu když tě vidí s jinou.. Nedivím se že jí nemusíš sám si myslím o ní své ale zkus se řekněme vžít do kůže te ružovlásky co jsi tu měl o víkendu.. Jednoduše se třeba jen o tebe bojí, že si třeba pro ní kamarád a tak se o tebe strachuje..." Snaží se mu to vysvětlit
"O Karin ani o Sakuře mi tu nemluv," zavrtí nad tím hlavou, "do nedávna jsem měl za to, že Sakura... ta růžovlasá je trochu jiná. Dřív jsem si s ní taky užil svoje, ale vypadalo to, že pochopila, že o nic nestojím, ale teď? po dnešku? Myslím, že konečně vidím, že je to nejspíš jen další povrchní husa jako všechny ostatní," pokrčí nad tím rameny. Po dnešku ho to dosti naštvalo, a tak ani není divu, že najednou vidí všecho o poznání černěji než normálně. "Neznáš je, ani jednu... tak asi ani nemá cenu se to snažit řešit. Na rozdíl od nich já se nesnažím trvdit, že jsou všechny stejné, ale prostě..." odmlčí se. "Pro mě za mě ať jsou klidně komplikované... to už je jejich věc. Nepotřebuju mít kolem sebe tunu lidí... to vážně ne, " řekne. Navzdory tomu, že byl vždycky oblíbený a tím pádem kolem sebe měl i velké množství lidí, tak je jich skutečně jen velmi málo, kterým se svěřil i s něčím důvěrnějším a jeho nejlepším přítelem je s přehledem právě Naruto. "Víš... mě je to vlastně i jedno... co udělala nebo proč to udělala... jen říkám, že po dnešku jsem úplně změnil svůj názor a doufám, že si to uvědomila už i ona a nic zkoušet nebude," řekne poté naprosto lhostejně jakoby mu na tom snad vůbec nezáleželo.
"Sasuke Sasuke to si tak blbej... Přemýšlej jen se o tebe bojí jako kamaráda ne koho by chtěla ulovit... Ženské myšlení trochu poznám... Navíc to byl příklad, ale vážně uvědom si v čem děláš chybu nebo dřív nebo později neublížíš jen lidem kolem sebe ale i sobě...
Chvilku jej mlčky pozoruje než se pomalu nadechne k odpovědi. "Zbytečně to dramatizuješ, Itachi," řekne poté s nezájmem a ještě se pomalu napije, dopije svou skleničku a následně ji opláchne, otočí a odloží na strachu, aby oschla. "Možná bych se nad tí zamyslel, kdyby mě to zajímalo, ale po dnešku je mi to ještě víc ukradené než předtím. Svůj názor jsem si na i už udělal.. takže ať už jí jde o cokoliv, mě to nezajímá. Dokud to nebude zahrnovat mě, tak pro mě za mě ať si dělá co chce... nebo klidně ať si i Karin dělá co chce... ještě začnu litovat toho, že jsem jí dneska pomohl," zavrtí nad tím hlavou. Nemusel to dělat a říká si, že možná kdyby ji nechal, aby si vychutnala to, za co si sama může, tak by jí tím dal svým způsobem i lekci a ona by alespoň konečně pochopila, že se nezachovala úplně nejlíp. "A jestli někomu ublížím... nebo sobě... kdž to je jedno mě, tak tím pádem nechápu, proč by to nějak mělo zajímat tebe," řekne poté než se pomalu rozejde ke schodišti a po něm se vydá rovnou nahoru k sobě do pokoje, protože ta debata, kterou tam dole ještě před chvilkou vedli pro něj skončila.
Zvedne se a jde za nim... vleze za nim do pokoje a sedne si k nemu.. "Sasu o me tady nejde spis jde o to aby si netrapil mamu.." Chytne bo a rovnou obejme a opre o sebe... "zkus se na chvili uvolnit..." septne a libne jej do vlasu
Zarazí se, když se najednou ocitne v jeho těsné blízkosti. Když byl ještě malý, tak se po Itachim válel prakticky nonstop, ale navzdory tomu všemu je to pro něj právě teď podstatně velký rozdíl. Co ho ovšem překvapí ještě víc je fakt, že mu to ani není nepříjemné, jak by si původně myslel. Nebýt té špatné vzpomínky, tak by teď nemusel bojovat dám se sebou, aby věděl jestli takhle zůstat, a nebo se odtáhnout. "Tohle s mámou ale vůbec nesouvisí..." zamumlá a pomalu se od něho odtáhne, ale zůstane stále sedět na posteli kousek od něj. Vůbec neví, jak se dostali od školy až zrovna k tomuhle tématu. "Vím, že...nebo uvědomuju si, že jsem se nejspíš nechoval úplně nejlíp v poslední době, ale...to ani tak nesouvisí se školou, teda alespoň ne tak úplně," řekne potom a pokrčí nad tím rameny. "Prostě to nech být... já se s tím nějak vypořádám," řekne potom hlavně kvůli tomu, že se o tom právě teď skutečně bavit nechce a navíc mu to přijde zbytečné, protože ať už bude chtít, a nebo ne, tak právě teď to nevyřeší... nad tímhle si totiž bude muset popřemýšlet on sám. "Nemusíš to řešit...není to tvoje věc," dodá totiž s pokrčením ramen. Je sice zvyklý, že se kde kdo motá do cizích záležitostí, ale alespoň upozornit ho na to přeci jen může.
"No tak Sasuke nebuď brucoun...." Chytí ho znova a i zase obejme.. "Sasu no tak nebuď už takový.. Každý si zaslouží druhou šanci..
"To je sice hezký, že máš takovéhle názory, ale co to má co společného se mnou hm?" podívá se na něho a odtáhne se od něho, "moc dobře víš proč se chovám tak, jak se chovám a řekl bych, že to má dost dobrý důvod... a navíc...tak nějak nevidím důvod, proč bych měl... proč bych měl chtít, aby se všechno zase vrátilo k tomu, jak to bylo předtím?" podívá se na něho a potom nad tím jenom pokrčí rameny. "Jsem ochotný uzavřít takové, řekněme příměří, už jen kvůli mámě, ale to neznamená, že jsem ti odpustil, Itachi," řekne potom naprosto vážně. Sám sice trochu váhá, ale navzdory svým vnitřním pochybnostem se snaží, aby to nevyšlo na povrch. "už nejsem to malé dítě, co na tobě tolik viselo," řekne poté, "odešel si.. trvalo to, ale zvyknul jsem si na to, že to takhle prostě je a upřímně si ani nemyslím, že to ještě chci měnit," řekne poté. Má rád svou nezávilost a navzdory tomu, že i když by to nepřiznal, tak si na svého bratra několikrát předtím vzpomněl. "K čemu by ti vůbec byla druhá šance, hm? K čemu když stejně budeš v práci...?" zeptá se ho potom byl by i dodal, že se jistě brzy odstěhuje a založí si rodinu, ale raději si tuhle část nechává pro sebe.
Povzdechne si... "kazdy musi chodit do prace i ty po skole budes tak nevim proc mi to vycitas... vis co seru na vsechno ty na to doplatis a uvidime co pak budes delat.. uz me to nebavi ti vysvetlovat co maji vysvetlovat rodice..." s tim se zvedne a jde ven... prejde ke schodum a jde dolu do predsine kde se obuje a jde ven nebo by ho brzo trefil slak...
Sasuke chvilku mlčky kouká na dveře, kterými ještě před chvíli Itachi vypálil ven jako ohnivá čára. Přemýšlí nad tím jestli je mu vůbec líto to, že to zase jaksi nedopadlo, ale nakonec zjišťuje, že je mu to asi skutečně jedno. Padne tedy zpátky do postele a podívá se do stropu. Ani neví čím to, že je mu poslední dobou všechno jaksi ukradené... skoro jakoby mu už ani na ničem a nikm nezáleželo. Netuší jestli je to třeba jen momentální stav jeho mysli a všechno se to zase spraví, a nebo je to nějaká vážnější chyba, ale právě teď se mu na to nechce ani trochu myslet. Pomalu tedy zavře oči a postupně se snaží si z halvy vytěsnit všechno, co se během dneška událo a co se mu taky honilo hlavou a nenechalo ho to chvilku v klidu. Je to sice práce na delší dobu, ale navzdory tomu si říká, že jakmile bude mít tohle za sebou, tak se bude moct už nějak proflákat zbytekm dne a připravovat se na další zítřejší den ve škole, který už by snad nemusel být takový jako ten dnešní. Rozhodně je ovšem rozuhodnutý, že domů se tentokrát už nevrátí.
Itachi se poflakuje dokud ma jeste volno... u toho i premysli co mohl udelat ze je tak tvrdohlavy ale nakonec co necha byt a ze za svou blbost Sasuke doplati a pak zas pujde za nim aby ho s toho dostal
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama