Forgotten past 15. díl

29. září 2017 v 10:00 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta

Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura

"Ja tě brát nikam nebudu. Premisti se sama tak jak před peti lety... a když si to nepamatujes to bych ještě skousnul ale ne když se ti snažíme pomoct a ty furt meles to svoje.. když se tak moc chceš vrátit tak se vrat ale se svou vlastní silou.." S tim se zvedne a odejde z pokoje do obyvaku

Povzdechne si a schová si obličej do dlaní. Neví z čeho ji tu obviňuje a jestli je vůbec možné, aby něco takového skutečně udělala. Je možné, aby odešla protože chtěla pauzu od tohohle všeho? Z toho, co ví teď jí to přijde velmi pravděpodobné, ale... nemůže říct, že by její minulé já mohlo mít stejný názor i zkušenosti, jak se Sasukem, tak i s ostatními. "Ach bože," povzdechne si tiše a pomalu zvedne hlavu, aby se ještě jednou rozhlédla po místnosti. Přemýšlí nad tím, co přesně by teď měla udělat a nakonec... nakonec si říká, že možná je tu vážně jen jedna věc, kterou může udělat a tou je jít. Tuší, co ji to bude stát a navzdory tomu, že je ta cena až příliš vysoká, tak jaksi nemá na výber. Nemyslí si, že by měla na vybranou, když je očividné, že se Sasukem to skončilo. Posunul se dál a to i bez ní. S tím se zvedne a pomalým krokem se rozejde dolů po schodech, přičemž se pevně drží zábradlí, aby neupadla. Dole se na malý moment zastaví u obýváku a podívá se na Sasukeho. "Mohl si mi to říct rovnou... a ne se celou tu dobu přetvařovat, i když jsem byla hloupá, že jsem to neviděla," zamumlá. "Že sis podle všeho už někoho našel... proč jinak...?" Odmlčí se. "A víš co? Ne... nech to být, nechci to vědět, nic mi do toho není. Teď už ne," zamumlá. "Sbohem, Sasuke," řekne načež vyjde ven ze dveří.
"Daleko s tim zranenim nedojdes.. ja o proti tobě nikoho nehledal a nehledam jak ty.. ty furt zdrhas za tym obyčejným člověkem.. co myslíš jak bude reagovat když pred nik neco utopis? Hm? Ale víš co jdi si... ja to resit už nebudu... přemístí se zpatky jak posledně.. ale pokud to udeláš tak me už pres myšlenky nezadej o pomoc, jelikož kdyz ti pomahame mas nás u prdele.. a jestli si myslis ze ti odpustim když si na mě vzpomeneš tak si na omylu..." rekne když se pred ní objeví a lehne si na travu
"O čem to teď mluvíš?" Zeptá se ho nechápavě jelikož nerozumí tomu, koho by zrovna ona měla před Kaitem topit. "Myslím, že to, co se mi tu snažíš předhazovat je pěkně nefér, protože já na rozdíl od tebe netušila, že nejsme člověk a už vůbec by mě nenapadlo, že mám někde nějakého snoubence... možná, že kdyby si mě našel dřív, tak to mohlo být jinak," zavrtí nad tím hlavou. Připadá si jakoby neustále chodila v kruhu.l a ať už se snáz sebevíc, tak ne a ne se z něj dostat, ale tentokrát je už skutečně čas z něj vystoupit ven a doufat, že to přinese něco nového, i když zároveň má strach. "I kdyby mě mělo za minutu srazit auto, tak tobě by to už mělo být jedno ne? Nikdy jsem tě o pomoc nežádala. To, že si přišel je čistě a jenom tvoje věc, Sasuke a ne moje. Nemusíš chodit, nestojím o to, aby si me zachraňoval, pokud tolik chceš, tak na mě zapomeň. Zapomeň na to všechno, mě na tom vážně nezáleží," řekne upřímně. "Ale já nezapomenu na to, co si mi řekl," dodá. Možná, že vážně umře a jeho slova jsou tak zbytečná, ale kdyby si přece jen nějakým zázrakem vzpomněla tak... tak už na tom stejně nebude záležet. "Stejně mi lžeš, ale to nevadí..." zavrtí nad tím hlavou. Už řekla vše, co chtěla, a tak se teď prostě rozejde jedním směrem, neznámo kam.
Přemístil se přesně před ní. "Uvědom si já nikdy nelžu jasný... Co já vím koho bys měla utopit byl to příklad protože ty máš nebo měla schopnosti ovládat vodu a léčení jenže si asi tak mimo že když se tě to snaží někdo připomenout posíláš ho do prdele... Navíc ty si to sama neuvědomuješ že mě voláš. Háček je v tom že se známe tak dlouho a myslíš že bylo lehké tě najít přes tolik kontinentů a měst? Takže mi tu nemluv blbosti.... Jedno ale můžu udělat a jestli tě to urazí tak mi pak klidně vraž facku nebo pěstí je mi to jedno jsem na to od tebe zvyklý.." A přitáhne si tě k sobě do objetí že se i nakloní a pak dlouze políbí.. Pak se odtáhne a čeká co udělá
Ve chvíli, kdy se jeho rty dotkly těch jejích se jí před očima něco objevilo. Byly to jen záblesky, které se ryche střídaly, ale dokázala většinu bez problémů rozeznat. Byla to ona a Sasuke, jak leží pod rozkvetlou sakurou, přesně jako to, co viděla i na zahradě, nebo dveře, které vedly do nemocničního pokoje a za nimi Sasuke, ležící na posteli připojený k nějakým přístrojům... a v neposlední řadě i temná obloha plná hvězd, na které se co chvíli rozprskl barevný ohňostroj. V tu chvíli doslova cítila jakoby ji někdo držel za ruku, ale když ji jemně sevřela, aby ji mohla stisknout, tak sevřela jen vzduch. A ve chvilce bylo zase všechno pryč a ona před sebou viděla jen Sasukeho, jak ji provrtává pohledem jakoby na něco čekal. Sama v tu chvíli jakoby doufala, že se stane něco, co zareaguje za ni. Najednou totiž ví, co by udělala ta jeho Sakura... navzdory tomu, jak hrozná ta hádka byla, tak by jej objala a už nepustila, ale... vždycky tady bylo nějaké to 'ale' které jí i nyní bránili v tom jej obejmout. "Nemůžeš... Nemůžeš jen tak holce říct všechny tyhle věci a... a potom... potom ji políbit," vypadne z ní po chvíli. Cítí, že je ve tvářích rudá jako rajče, ale i kdyby to chtěla přirovnat k horečce, tak nemůže, protože ví, že tím to není. "Řekl si mi, že mi nedopustíš tak... tak proč? Já...nechápu to. Nechápu tebe,"
"To jsem řekl máš pravdu, ale pořád je tu to co mi brání tě nechat samotnou... I dříve jsme se hádali a všechno ale i tak jsme byly pořád spolu... Pokud chceš tak jdi nepůjdu už za tebou.. Udělal jsem to co jsem celou dobu chtěl ale jestli ani tohle nepomohlo tak to vzdávám... Jestli sis ani teď na něco nevzpomněla vezmu tě k Tsunade ať ti to vyléčí a pak tě vezmu domů.... Nemám už víc energie se o něco snažit o co už ani ty sama nestojíš...
Uhne pohledem do země a mlčí. Ani neví, jak dlouho prostě jen neví, co by mu na to měla říct. Ještě před chvilkou by pro ni odpověď byla jasná... chce jít domů, chce svůj starý život a staré přátele, které milovala. Jenže to, co měla je mnohem jednodušší život než ten, který by měla tady... Na první pohled to sice může vypadat jednoduše, ale ve skutečnosti je to mnohem těžší než se zdá. Sasuke nebo Kaito, život v míru, a nebo ve válce. Staří, a nebo nový přátelé, klidný život, a nebo život plný problémů, nečekaných zvratů a událostí? Na první pohled je odpověď jasná, ale... nedokáže se mu jen tak podívat do obličeje a říct to... Říct mu, že chce, aby ji nechal jít, že to tak pro oba dva bude mnohem lepší... Něco jí v tom brání. Možná, že ještě pořád neví, kdo přesně je, nebo kým by měla být a taky nemá všechny své vzpomínky zpátky, to ani zdaleka, ale pokud i to málo, co má dokáže takhle moc zviklat její rozhodnutí, co by se pak mohlo stát, kdyby si to všechno pamatovala? "Nemůžu..." vydechne. Nedokáže to. Nedokáže se jen tak otočit a odejít pryč s tím, že by toho jednou mohla litovat. "já nevím, co mám dělat, Sasuke," šeptne. "Ať dělám cokoliv, tak vždycky někomu ubližuju... tobě, nebo lidem kolem sebe..." hlesne. "Měl bych jeden návrh," ozve se hlas. Sakura se prudce otočí a stočí pohled na opačnou stranu ulice, kde se jakoby odnikud objeví ta poslední osoba, kterou by tady čekala. "Kabuto..." šeptne Sakura, cítí, jak se jí už jen při vyslovení toho jména stahuje žaludek. "musím přiznat, že ta scéna... vskutku, nečekal jsem, že je z tebe takový romantik, Sasuke," ušklíbne se. Odlepí se od plotu, o který se opíral a rozejde se pomalu k nim, "i když je pravda, že v téhle situaci bych vám možná mohl... malinko pomoci, tedy alespoň tobě. Udělal si co si mohl, ale měl by si to už vzdát... přece jen už jednou ti lhala a kvůli jedné jediné lži se to všechno takhle pokazilo..." zasměje se. "je to vtipné, nemyslíš? Tohle všechno způsobilo tvoje rozhodnutí... Sa-ku-ro," usměje se ni, přičemž z toho úsměvu Sakuře přeběhne mráz po zádech a o krok ustoupí. "O čem to mluvíš?" zeptá se ho nechápavě. "Vzpomeneš si, ale obávám se, že s tím už stejně nic neuděláš... navíc od tebe nebylo tenkrát hezké, že si mi tak utekla... pořád s tebou mám nějaké nevyřízené účty..." ušklíbne se a kývne hlavou. Sakura opět ucouvne, ale tentokrát do něčeho narazí. Vyjekne a prudce se otočí. I v té tmě dokáže rozeznat obrys nějaké postavy... než ale stihne cokoliv udělat, tak ucítí bodnutí do krku a potom se jí už všechno ztrácí dokud neztratí vědomí a spolu s tím mužem nezmizí. Kabuto setrvá ještě malý moment s pohledem upřeným na Sasukeho, "nehledej ji... usnadníš práci sobě, i mně," řekne načež se taktéž vypaří.
Nechápavě se ještě dívá na to místo kde ještě před chvíli byla Sakura.. Povzdechne si a pak se vydá domů jelikož je opravdu vyčerpaný s toho všeho a ani jeho zranění není ještě zcela v pořádku a dneska se hodně přemisťoval že sotva došel domů.... "Jsem doma? Je tu někdo?" Zavolá projistotu a pomalu se sezuje a vydá do domu
Potom, co byl Naruto vyřídit Sasukeho rodičům zprávu, že je u něj doma a že se tam nejspíš zdrží celou noc, tak přijal jejich nabídku, že dnes večer zůstane tady. Ostatně taky díky tomu slyší Sasukeho volání. Sám už byl připravený se pomalu vracet vzhledem k tomu, že bylo nad ránem a tma se pomalu, ale jistě vytrácela s východem slunce. "Sasuke?" zavolá dolů ze schodiště a pomalým krokem se rozejde po schodech dolů. Na chvilku má pocit jakoby se mu to všechno jenom zdálo až do chvíle, kdy jej tam uvidí jen tak stát a ještě ke všemu samotného. Na tváři se mu objeví nechápavý výraz, když se rozhlíží kolem jestli náhodou někde něco, a nebo spíše někoho nepřehlédl, ale kromě Sasukeho, tam skutečně nikoho dalšího nevidí, což jej přivede hned k jeho první otázce. "co ty tady? tedy... eh... no je to tvůj domov, jasně, ale nečekal jsem, že se tady objevíš, vlastně to nikdo. Vyřídil jsem, že budeš pryč nejspíš ještě celý den a kdo ví," řekne rychle. Jakmile se zastaví kousek od něho, tak má i možnost si jej lépe prohlédnout... a až potom si všimne toho, co předtím neviděl. Kruhy pod očima a vyčerpanost, která se k Sasukemu vůbec nehodí a rozhodně mu ani zrovna dvakrát nesvědčí. "co se stalo?" zeptá se opatrně. "kde je... kde je Sakura? neříkej mi že..." odmlčí se. V tuhle chvíli jej napadají jen dvě možnosti a to, že její zranění bylo horší než čekali a tím pádem ji musel Sasuke vzít do nemocnice, a nebo že se pohádali. Zase.
"Je pryč nevím kde je a jsem úplně vyčerpaný na to jí jít hledat.... Nepohádali jsme se no.. aspoň na půl no... Udělal jsem asi kravinu, ale co na tom už nezáleží... Co je podstatný tak jí má ten kreten čtyřokej..." Řekne a pak jak dojde aspon do obývaku tak tam sebou sekne
"Počkej...počkej...co?" Vydechne nechápavě a zůstane notnou chvíli jen stát na místě, jakoby čekal, že se Sasuke vrátí a všechno mu podrobně vysvětlí. "Takže...to mi jako chceš říct, že ji unesl Kabuto? Jakože jen tak?" Vydechne nevěřícně. Spíš by uvěřil i jen nějaké obyčejné pohádce než tomuhle. "Co se to s vana sakra děje?" Zeptá se, tentokrát už se zamračeným výrazem ve tváři a rozejde se za ním do obýváku. "Sasuke, kterého znám by to jen tak nenechal, to rozhodně ne tak... tak co se s tebou sakra děje?" Zavrtí nad tím hlavou. "Zavolám Tsunade a řeknu jí, co se stalo. Sakura je ještě pořád jedna z nás. Se vzpomínkami, a nebo bez, musíme ji dostat zpátky. Myslím, že ona se o to postará bez problému," řekne. Alespoň tímhle si je v tuhle chvíli jistý, i když co není je jestli ji najdou v pořádku a hlavně živou. "Vydrž," řekne ptoom, vytáhne si telefon a jde vedle, aby vyřídil ten hovor, i když i Sasuke v obýváku může dokonale slyšet, jak Tsunade řve na Naruta, jak tohle mohli dopustit a že ji měli hlídat, aby se nic takového nestalo
Sasuke jen krutí hlavou. Pak přejde za narutem a vezme mu mobil. Řekne jí co se stalo aby jí zklidnil.... Pak mu ho vrátí... Musím si s tím raenem odpočinout jsem strašně unavený a pak jí půjdeme hledat... Vypadá to že když jsem jí políbil tak to vypadalo že se jí nějaké vzpomínky vrátili teda aspoň podle toho výrazu co měla.... Pak se tam objevil ten kretén...
"Nevím, co ti na to mám říct... Je to možné, nebudu ti říkat, že ne, ale..." pokrčí rameny. "Je dost možné, že se jí něco trochu vybavuje, ale... Nějaké střepy pořád není celá paměť," řekne. Nechce mu kazit iluze, ale musí mu to říct narovinu. Přece jenom je to Sasukeho kamarád a tím pádem mu musí říct pravdu. "No pokud chceš, tak si jdi lehnout a zkus si odpočinout, ale podle toho, co mi Tsunade řekla, tak za nimi někoho pošle a podle všeho chce, aby jsme se od toho drželi dál," odmlčí se. "Nelíbí se mi to o nic víc než tobě, ale možná... Možná, že by to tak bylo lepší. Odpočineš si, můžeš klidně zajít i za Tsunade kvůli tomu rameni. Pořád to bude jednodušší než se snažit dohonit ostatní, které Tsunade pošle... nemůžeme postrádat moc lidí, už takhle je to jen tak tak. Bude nás potřeba hlavně tady, tak.. tak by ses měl pokusit dát dohromady a sejít se můžeme až se budeš cítit trochu lépe, co na to říkáš?" Navrhne mu potom. On sám se už vyspal a teď cítí, že potřebuje dělat něco konstruktivního a ne se tady jen tak povalovat
"Mě tady nepřekážíš a ani mojí mámě... A ani Itachimu.. Hele půjdeme za Tsunade spolu a vezmem i Itachiho je určitě doma podle bot a budu jistější když tam s námi bude jelikož ty sám mě do špitálu nedotáhneš....." Odpoví a pak zavolá na Itachiho... "Hej Itachi? Pojď dolů?" Zavolá na něho co to jde
"Sasuke nekřič, je to zbytečné. Říkal jsem ti, že máme tady ve vesnici málo lidí, a tak tvůj táta i Itachi odešli chvilku potom, co jsem přišel já jim říct, že se trochu zdržíš u mě doma..." vysvětlí. "Kam je Tsunade poslala to nevím, je dost možné, že jsou na nějaké noční obhlídce ve vesnici, a nebo i mimo ni...netuším," dodá. "Oba měli uniformu takže bych řekl, že tím pádem si nebrali boty, co mají tady v předsíni a vůbec ty teď půjdeš tak maximálně do postele a to myslím vážně. Jdi nahoru, lehni si, já půjdu za babčou Tsunade, zjistím, co se dá a potom později za tebou přijdu. Upřímně podívej se na sebe, sotva se držíš na nohou a takhle nikomu a ničemu nepomůžeš, oba to víme. Navíc si to sám říkal, že si unavený... teď je to nejlepší, co můžeš udělat jít spát. Nic ti nikam neuteče, navíc... je docela dost možné, že teď ani nemá čas. Stavím se i za Hinatou, má mít hlídku u brány, třeba bude vědět víc, tak si odpočiň," řekne vážně. Konec konců oba dva moc dobře ví, že Sasuke je až příliš unavený na to, aby byl schopný normálně fungovat. "Slibuju ti, že pokud se něco dozvím, tak ti dám vědět,"
"Mě jednou s tebe trefí infarkt... Nahoru nejdu lehnu si tady na sedačku stačí mi jen chvilka odpočinku... Ale ty v klidu jdi za Hinatou ale pozor ať zase neomdlí jak tě uvidí.."
Zasměje se a položí si ruku na zátylek. "No já doufám, že až takové to nebude, ale ty se vážně prospi. Jestli na sedačce, a nebo kde, tak to už je na tobě, Sasuke, ale udělej to, protože jestli máš v plánu takhle někam jít, tak stejně moc daleko neujdeš," ušklíbne se. "Takže já jdu a ty jdi spát. Kdyby něco, tak mi dej vědět a potom, jak ti bude líp, tak si mě najdi, kdybych do té doby nepřišel," řekne načež se otočí na patě a rozejde se do předsíně, kde si obuje boty a ještě se otočí na Sasukeho. "A nemysli na to... uvidíš, že se to nějak vyřeší, přece jen...už si tak blízko," pousměje se. S tím se otočí a vyjde ven za dveří. Úsměv, který si až doposud držel na tváři se ovšem rázem ztratí. Před Sasukem se sice snažil všechno zlehčovat a být hlavně pozitivní, ale popravdě řečeno nemá nejmenší ponětí, jak tohle dopadne. Je pravda, že Sasuke už byl blízko, aby dostal lásku svého života zpátky, ale...to bylo předtím než ji opět dostal Kabuto. Nikdo jim teď nemůže s jistotou říci jestli ji někdy uvidí živou. Nad touhle myšlenkou, ale raději jen rychle zavrtí hlavou, než se mu stihne rozležet a raději se soustředí na cestu směrem k bráně, aby se podíval, jak se vede Hinatě. Od domu to není až tak daleko, ale jakmile tam přijde, tak zjistí, že vlastně ani neví, kde přesně by měla Hinata být a jestli v tuhle chvíli není náhodou na obhlídce. Raději se tedy zastaví a rozhlédne kolem.
Sasuke si tedy lehl a pokusil se usnout.. Když se mu to povedlo tak v klidu spal. Hinata se zatím pomalu vracela z obhlídky. Ovšem z druhé strany že neviděla Naruta takže se jen opřela o strom a sledovala dál okolí. U toho i čekala až dojde Kiba a mohl jí vystřídat. Přitom i přemýšlela nad Sasukem jak to vše zvládá
Naruto se stále ještě rozhlížel a přemýšlel, kterým směrem asi tak mohla jít. Díky jeho soustředění postřehl tiché kroky, které následně utichly a to jen pár metrů od místa, kde stojí on sám. Natočí se tím směrem, ale nikoho nevidí. Už si i myslel, že to byl někdo jiný, když k němu vítr přinese tu moc dobře známou levandulovou vůni. Usměje se a přesune se na místo kousek od brány, do lesa, který Konohu obklopuje. Tam, mezi krajními stromy, které ohraničují ji uvidí, jak tam jen tak stojí opřená o strom. Tuší, že jeho přítomnost prozatím nezaznamenala a sám to nechce prozatím měnit. Na místo upozornění na sebe ji jen v tichosti pozoruje. Fascinuje jej, jak první sluneční paprsky dopadají na její tvář, které dodávají až nadpozemskou záři... jakoby tam snad ani nepatřila. Netuší, jak dlouho se kochal tím pohledem, ale po chvíli se začal pomalu a opatrně plížit jejím směrem. Když byl sotva krok od ní, tak natáhl ruce a položil jí je kolem pasu čímž si ji k sobě přitáhl a hlavu si zabořil do jejích dlouhých tmavých vlasů, stejně jako již několikrát předtím
Hinata se zakloní do zadu a toho koho uvidí tak nemá daleko k tomu aby odpadla.. "Ahoj Naruto tak co. Jak je na tom Sasuke?" Zeptá se ho šeptem a i jej pozoruje
Odtáhne se, aby jí viděl do tváře přičemž se musí usmát, když vidí výraz v její tváři. Přijde mu to z části roztomilé a z části taky zábavné, že i po té době se pořád chová takhle. "To je trochu na delší povídání," řekne, pustí ji a postaví se vedle ní, aby se mohl zády opřít o strom a tím pádem ji neztratil z očí. "Je unavený, jak po psychické, tak i po fyzické stránce a podle toho, co vím, tak tyhle problémy ještě ani zdaleka nekončí," povzdechne si a na chvilku uhne pohledem směrem k cestě. "Podle toho, co mi Sasuke řekl, tak Sakura už není tady ve vesnici, ale unesl ji Kabuto. Babča říkala, že podnikla všechny potřebné kroky... ale upřímně řečeno netuším, jak tohle dopadne. Sama říkala, že chce abychom se od tohohle spolu se Sasukem drželi pokud možno co nejdál, ale copak to jde?" Zavrtí nad tím hlavou, "naše kamarádka je někde bůhví kde... Sasuke se z toho pomalu, ale jistě hroutí a je tu nic, co bychom mohli dělat, abychom jim pomohli..." řekne a podívá se zpátky na Hinatu. "Sasuke je teď u sebe doma, přemluvil jsem ho, aby si šel lehnout, tak snad si alespoň trochu odpočine,"
"Za chvílí tu má přijít Kiba tak co kdyby jsme šli pak za ním. Tady je to čím dál zvláštní proč se máme držet dál když jde o Sakuru.... Je to celé zamotané... Sasuke to už dlouho podle mě už nevydrží... A i Sakuřiné chování k němu je zvláštní.. Viděla jsem je než Sakura zase utíkala ale i tak.... Něco mi na tom nesedí... Proč Sakura a Sasuke? O co tu vůbec jde?" Zeptá se
"Přál bych si, abych na tobě znal odpověď, ale bohužel nemám nejmenší ponětí, co se děje, nebo spíš, co se stalo. Ať už je to totiž cokoliv, tak se to s nimi táhne už od té doby, co jsme si všichni mysleli, že Sakura tenkrát zemřela. Myslel jsem si, že za těch uplynulých pět let a množství klamných stop se nějakým způsobem smíří s tím, že je Sakura pryč, ale nestalo se tak. Nedivím se tomu, o to nejde...tedy je jasné, že kdyby to nechal být, tak by se možná oběma nyní vedlo lépe, ale to nemůžu soudit. Myslím, že bude lepší, když za Sasukem teď nepůjdeme... musí si pořádně odpočinout a to, že to budeme do nekonečna řešit ničemu nepomůže. Prospí se a potom půjde za babčou, aby se na něj podívala, tedy hlavně na to jeho rameno a potom se uvidí. Je dost možné, že ti, které poslala pro Sakuru, tak budou mít už nějaké informace... řekl bych, že alespoň to by bylo svým Itachizpůsobem k užitku," zavrtí nad tím hlavou a rozhlédne se kolem sebe. "Navíc Sasuke není jediný, kdo by si měl odpočinout... i ty. Přece jenom si měla službu celou noc, nemůžeš jet celý den..."
"Nejsem unavená nemusíš mít obavy.. A co na jeho stav a chování říká Itachi. Už jsem dlouho ho neviděla.... Jak to vůbec vypadá mezi ním a Izumi... Slyšel jsi něco?"
"Jen jsem si myslel, že potom, co si strávila celou noc na nohou, tak si budeš chtít chvilku odpočinout," pokrčí rameny. "S Itachim jsem neměl možnost si promluvit, tedy alespoň ne tak moc, jak bych třeba chtěl, protože chvilku na to si je k sobě zavolala babča Tsunade i spolu s jejich otcem, ale podle toho, co jsem viděl, tak samozřejmě nebyl nadšený, jak se dalo čekat. Sasuke je přece jenom jeho bratr. Co vím od Sasukeho, tak on se mu snažil v minulosti hodně pomáhat, obzvlášť když si Sasuke myslel, že Sakuru našel, ale teď... Je to mnohem těžší když už je štěstí na dosah, ale přesto na něj nedosáhne," odmlčí se a pokrčí nad tím znovu rameny. "Izumi jsem neviděl už... he, no hodně dlouho, asi bude někde na misi, do jejich vztahu s Itachim vážně nevidím takže...kdo ví, takže ne, nic jsem neslyšel, ale hádám, že je dost dobře možné, že kdyby se dělo něco vážného, tak by to věděl Sasuke a nejspíš bych to tím pádem věděl i já," odpoví. "Proč se na to vlastně ptáš?" Zeptá se jí potom pro změnu on.
"no.. já s ní byla včera a prý chystá pro něj překvapení.." odpovi
Chvilku ji jen mlčky pozoruje a čeká jestli se přece jen nedočká odpovědi na svou otázku proč to Hinatu tak zajímá. "No," začne nakonec, když vidí, že odpovědi se se mu nedostane, "až už je to jak chce, tak na tom nejspíš stejně nesejde. Jsme teď v dost špatné situaci...hlavně vesnice vzhledem k tomu, že většina našich lidí je někde pryč... Vsadil bych se, že babča Itachiho zaúkolovala natolik, že bude rád, když bude mít alespoň pár hodin na spánek, i když i to by bylo moc. Ostatně nejspíš dopadnu stejně, i když mi to nevadí, stejně bych neměl co na práci...spíš mi přijde divné, že nechtěla, abych se já, a nebo Sasuke zapojil do mise na záchranu Sakury," odmlčí se. Ať chce, a nebo ne, tak na to nemůže přestat myslet. Něco se mu na tom totiž nezdá a rozhodně chce přijít na to, co to je. "Navíc tomu moc nepomáhá ani to, že Sasuke je teď prakticky nepoužitelný a to stejné Sakura... ještě před pěti lety patřili ke špičce, vesnice se na ně mohla spolehnout a teď? Jeden si nic nepamatuje a druhý má nervy v kýblu..." povzdechne si. "No myslím, že pomalu půjdu... hodně práce..." pousměje se.
"Nekecej.. nic nemáš.. no Sasuke je stále špička jen ho zpomaluje to zraněné rameno... Horší je to se Sakurou.. je to divné že si nic nepamatuje..

"Nelžu, slíbil jsem Sasukemu, že se zastavím u babči, abych se poptal, jak je to tedy s těmi, co vyslala pro Sakuru a je mi jasné, že jakmile se tam jednou objevím, tak mě určitě hned zaúkoluje, abych se náhodou nenudil," ušklíbne se. Na jednu stranu nemůže říct, že by nebyl rád, že bude mít, co dělat, ale na druhou stranu by teď úplně nejraději byl mimo Konohu a hledal svou kamarádku na místo někoho jiného. "Nemluvím teď o Sasukeho fyzickém stavu, spíš mi dělá starosti po psychickém, protože v tomhle stavu si ho neumím představit někde venku mimo vesnici," zavrtí hlavou, "myslel jsem si, že se to všechno spraví jakmile se mu podaří dostat Sakuru sem, vlastně jsem to považoval za prakticky vyřešené, když už jsem je nechával o samotě u sebe doma, ale sama vidíš, jak to dopadlo," pokrčí rameny. "Tak...pokud ji někdo napadl, což si myslím, že je víc než pravděpodobné, tak ji nejsou zranili natolik, že ztratila paměť. Upřímně si ani neumím představit, co se tenkrát stalo, nikdo o tom moc nemluví," řekne. "Pujdu tedy za babčou a potom za Sasukem, myslím ale že by byl rád, kdyby ses za ním zašla podívat i ty, tak se můžeme setkat tam?"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama