Forgotten past 16. díl

1. října 2017 v 10:30 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta

Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura

"No dobře..." rekne a pak jde taky jak vidi Kibu... "Tak jdeme.."
"Dobře," přikývne. Ještě stihne mávnout Kibovi na pozdrav a potom se už otočí čelem k cestě, po které se spolu s Hinatou rozejde zpátky k městské bráně, kde je pustí hlídka rovnou do vesnice. "Myslím, že ani nemusíme spěchat, řekl jsem mu, že mi má dát vědět, jak bude vzhůru a řekl bych, že bude spát docela dlouho," řekne, když se pomalým krokem rozejde směrem k velké budově, ve které sídlí Hokage. "Doufám, že ti nezkazím plány na dnešek?" Podívá se na ni po chvíli chůze. Pořád se snaží v její tváři najít i sebemenší známku únavy, která by mu naznačila, že by ji měl raději nechat jít domů, ale když se tak nestane a on nic nevidí, a tak se může jenom divit, že i po tak dlouhé noci dokáže normálně fungovat dál. "Možná, že se ti nějakým způsobem podaří zvednout Sasukemu náladu," řekne poté. Neví sice, jak to Hinata dělá, ale minimálně jemu byla vždycky schopná zvednout náladu a přitom i třeba jen maličkostmi, které normálně ani nestojí za řeč. "Půjdeš se mnou až za babčou nebo tu máš ještě jiné vyřizování a sejdeme se pak až před vchodem?" Zeptá se, když už jsou skoro tam.

"Půjdu s tebou... navic vsechno mi to přijde takové divné..." řekne a jde dal s nim.. "myslíš že si vůbec na něco vzpomene
"Nevím. Na to ti neumím odpovědět, ale upřímně si myslím, že naděje umírá poslední a tak či onak, možná, že když se jí všichni pokusíme připomenout jaké to kdysi bylo, tak by si mohla na tohle všechno vzpomenout a i kdyby si nezapomněla na staré vzpomínky, tak bychom si vytvořili nové," pousměje se, "otázkou spíš je, jak bude Sasukemu pokud si Sakura skutečně nevzpomene, protože Sakura si nepamatuje, co mezi nimi bylo, ale řekl bych, že Sasuke si ty hezké chvíle přemítá neustále dokola a dokola," pokrčí nad tím rameny a spolu s Hinatou tedy vejde dovnitř do budovy a rozejde se přímo do kanceláře Hokage, kde se zdrží několik dlouhých minut, které prakticky přinesly přesně to, co předtím říkal. Tsunade mu sice zakázala jakkoliv se podílet na akci na záchranu Sakury, ale za to mu stanovila tolik povinností, že bude mít rozhodně co na práci, když už je tedy nechá jít, tak Naruto i spolu s Hinatou vyjde ven před budovu, kde se zastaví. "Chceš se ještě někde zastavit nebo můžeme jít přímo za Sasukem?"
"Půjdeme za nim... je to divný. Proč nam zakazuje hledat naši kamarádku..." rekne když jsou venku jdo pomalým krokem k Sasukemu
"Ona si nejspíš myslí, že tím, že tam vyslala někoho jiného, tak je ta záležitost vyřešená," zavrtí nad tím hlavou, "nebo možná, že si myslí, že by to v našem podání nedopadlo dobře... netuším. Nevím, jak si to mám vysvětlit a upřímně mám sto chutí jednoduše jít pryč a hledat ji sám, ale..." odmlčí se. Chvilku jen jde mlčky dál, než se rozhodně dokončit to, co původně začal. "Ale na druhou stranu oba víme, že babča bere Sakuru jako svoji dceru, tím pádem by pro ni neposlala jen tak někoho a tím pádem bude možná mnohem lepší když počkáme, jak pořídí a taky... taky bysme se mohli alespoň trochu zaměřit na to, aby jsme dali alespoň trochu do pořádku Sasukeho, protože takhle to dál nejde. Už to není ten Sasuke, kterého jsem znal a se kterým jsme se neustále špičkovali. Chybí mi ty časy a ten starý Sasuke," odmlčí se a zvedne pohledem směrem k obloze, "Sakura by věděla, co dělat, ale teď si s tím budeme muset nějak poradit sami," řekne nakonec a podívá se zase zpátky před sebe na cestu. Zbytek cesty už jde jen mlčky, protože se snaží vymyslet, jak to se Sasukem nyní udělat, aby to nedopadlo ještě hůř než už je to teď, i když sám pomalu začíná pochybovat, že je to možné. Nakonec po několika minutách konečně dojdou k domu, kde se tedy zastaví a zkusmo zaklepe na dveře, aby zjistil jestli je už Sasuke vzhůru a přijde jim otevřít.
Sasuke se pred chvílí vzbudil a jak slysel klepání tak tam sel a otevrel. Následně uhnul kdyz viděl kdo to je a sel zpátky do obýváku
"Taky ti přeju dobré ráno Sasuke," ušklíbne se, nechá Hinatu, aby vešla dovnitř do domu jako první a on jde těsně za ní. Jakmile je uvnitř, tak za sebou zavře dveře a zuje si v předsíni boty načež pomalu pokračuje za Sasukem až do obýváku. Soudě podle jeho vzhledu může jen hádat, ale tipoval by, že teprve před chvilinkou vstal. "Tak co? Je ti alespoň trochu lépe?" zeptá se ho zatímco si sedne na gauč naproti tomu. Navzdory tomu, že Sasuke teprve před chvílí vstal, tak musí uznat, že od pohledu rozhodně vypadá mnohem lépe než když jej viděl před několika hodinami. "mimochodem byl jsem za babčou a zjistil jsem alespoň co se dá, otázkou ovšem je jestli to chceš slyšet ty sám," řekne potom. Nebude do něj cpát zbytečné informace pokud o to nestojí a hlavně by byl nerad, kdyby se zase navrátil do toho zasmušilého stavu. "A taky abych nezapomněl, tak jsem se jí ptal na to tvoje rameno a kromě toho, že ti mám za ni prý vynadat, že ses tam nestavil zrovna, tak máš za ní přijít, dá tě do pořádku," řekne ještě, když si vzpomene, že jej seřvala ještě i za Sasukeho a tu jeho neskutečnou paličatost, že do nemocnice nepůjde ani omylem. I v téhle chvíli mu hrozně chybí ta stará Sakura, která by se jej vůbec na nic neptala a rovnou by jej tam odtáhla ať už by Sasuke chtěl, a nebo nechtěl.
"Tak snad vidíš jak mi je.. nejdu za ni.. jdu hledat Sakuru..." rekne mu ale ještě sedí.. "najim se a jdu ji hledat
Povzdechne si, "přesně tohohle jsem se bál," zamumlá a podívá se zpátky na Sasukeho, "koukni, musím sice uznat, že už nevypadáš tolik jako kdybys právě vstal z mrtvých, ale pořád nevypadáš úplně nejlíp. Navíc ses mi stěžoval na to rameno... a teď se na mě nezlob za to, co řeknu, ale je to pravdu. Je to jenom pár hodin, co ti Sakuru unesli prakticky přímo před nosem což znamená jenom jedno... a to, že si trochu vyšel ze cviku a je to nejspíš tím ramenem. To je o důvod víc, proč by sis to měl nechat vyléčit. Rozhodně ti to neuškodí, potřebujeme, aby si byl při síle, ať už kvůli Sakuře, a nebo kvůli ostatním, jsme přece jen ve válce Sasuke a na to nemůžeme zapomínat, nikdy." řekne naprosto vážně a podívá se koutkem oka na Hinatu jestli k tomu nechce taky něco říct, že by mu alespoň trochu mohla pomoct. "Poslyš, Sasuke, vím, jak moc chceš svoji snoubenku zpátky, ale Sakuru už šli hledat a je v dobrých rukou, jakmile ji najdou, tak ji přivedou sem a všechno bude zase v pořádku, dobře?" podívá se na něho vážně, "já tě prosím hlavně o to, aby sis to promyslel, protože oba víme, že jestli tam v tomhle stavu půjdeš, tak buďto ji ani nenajdeš, a nebo to skončí tak, že budeš zraněný ještě víc než už si teď, a nebo mrtvý a to nechci. Nechce to ani jeden z nás, tak měj prosím rozum Sasuke a dej jim trochu času... pokud ji do pár dnů nenajdou, tak do toho klidně půjdu s tebou, ale teď mi to přijde jako šílenství. Naše Sakura by nechtěla, aby si takhle riskoval a navíc jsou tady i jiné záležitosti, kterým by ses měl věnovat do doby než ji najdou,"
"Je mi fuk co se stane se mnou ale Sakuru si zachranim sam.. pokud chces at mi to vyléčí tak at si prijde sem..
"Jo, ale tohle si jí teda řekni sám, mně už to pro dnešek bohatě stačilo," zamumlá a zavrtí nad tím hlavou. Už teď si umí představit její reakci a přesně kvůli tomu to raději přenechá Sasukemu, když se to zrovna jeho stejně týká. "K čemu si myslíš, že to bude, když tam umřeš? Sakuru nezachráníš... oba dva to moc dobře víme, tak si sundej ty brýle z očí a podívej se na to svýma očima a přemýšlej taky chvilku. Takovýhle si nikdy nebyl Sasuke a tahle změna... rozhodně není k lepšímu. Býval si někdo úplně jiný, já chápu, že ti Sakura chybí, ale kvůli tomu nemusíš dělat takovéhle hlouposti. Rozhodně tam nemůžeš jít sám, protože Kabuto tam sám rozhodně nebude. Stojí ti to za to? Za všechen ten stres? A za potenciální smrt? Moc dobře víš, že pokud tě zabijí, tak Sakura tam zůstane... a pokud ji do té doby než přijdou naši nezabijí, tak..." odmlčí se. "Pokud si vzpomene, tak oba víme, co bude potom, tohle chceš? Nemůžeš to pro jednou nechat být? Neříkám, že nad tím máš jen tak mávnout rukou, ale Sakura bude v pořádku, dobře?" řekne. Nemůže mu to slibovat, protože to on sám neví, ale... v tuhle chvíli nevidí jinou možnost. "co kdyby si za ní šel ty a zkusil si s ní o tom promluvit ty sám? Bylo by to jednodušší... třeba by ti ona sama řekla, kudy šli a kde jsou teď... Sasuke nebuď tvrdohlavý, za to ti to přece jenom nestojí,"
"nezájem... Jdu ji hledat. Sám víš že vždy chtěla abych ji chránil tak jí nemůžu nechat tomu kreténovi
"No když už jsme u toho, co Sakura chtěla, tak ti taky něco řeknu, aby si věděl. To, co by Sakura chtěla úplně ze všeho nejvíc, mnohem víc než to, aby si ji zachránil je, aby si žil. S ní, a nebo bez ní, ona si vždycky cenila tvého života víc, než toho svého a udělala by pro tebe prakticky cokoliv... možné i nemožné. Chápu, že ty si očividně schopný udělat to samé pro ni, ale říkám ti počkej... Vím toho asi tolik, že jsou Kabutovi na stopě a že je dost možné, že brzy najdou úkryt, ve kterém by měl v tuhle chvíli být i spolu se Sakurou. Pojď se mnou za babčou Tsunade, nech ji, aby se ti podívala na tu ruku a dala tě dohromady. Zeptám se jí jestli má nějaké nové zprávy a v případě, že by nebyly žádné novinky, tak bych šel s tebou ji hledat. Samotného tě rozhodně jít nenechám, ale alespoň v tomhle by si měl ustoupit. Do háje Sasuke, vždyť si ani nemůžeš myslet, že v tomhle stavu s tím ramenem by ses mohl rovnou Kabutovi... no možná by si ho zvládl zabít, ale stálo by tě to spoustu sil a určitě tam není sám, druhý souboj by si taky klidně nemusel přežít a já rozhodně nemám v plánu přijít o kamaráda!" řekne vážně a naštvaně zároveň. Ano, na jednu stranu chápe Sasukeho postoj a to všechno, ale na druhou stranu by od něj chtěl alespoň to málo o čem mu říkal. Nestálo by jej to mnoho a možná by jej to dokonce i zachránilo, což je pro Naruta v tuhle chvíli to nejdůležitější.
"Hmmm už vidim jak ty si klidny když by tohle hrozilo Hinate.. Řekl jsem ti že do špitálu nejdu.. tam mě dostanes jedine jak budu nihama napřed
"nejsme klidný, ani trochu. Moje kamarádka je někde bůhví kde, aniž by si pamatovala, kdo jsem já a potom je tady taky můj nejlepší kamarád, kterého beru prakticky jako bratra a který se nyní chová jako naprostý sebestředný idiot, který pro jednu jednou věc nevidí to, co je kolem," odpoví mu podrážděně. Nakonec se zhluboka nadechne a vydechne, aby se uklidnil. "Koukni, Sasuke, jediné, co chci je, aby si byl naživu, jak ty, tak i Sakura. Já chápu, jak se cítíš, na jednu stranu kdyby to bylo na mě, tak bych na nic nečekal a prostě vyběhl už v momentě, kdy se to stalo aniž bych to někomu říkal, ale... na tu druhou stranu musíš uznat, že mám pravdu, alespoň z části," řekne vážně. "Nechci, aby se ti něco stalo, tak si to promysli," dodá a na chvilku se odmlčí. "Pokud vím, tak o nemocnici jsem neříkal ani slovo," odpoví mu potom a pohodlněji se opře, "říkal jsem jen, že máš jít za babčou, ale ta je v tuhle chvíli u sebe v kanceláři a sám víš moc dobře, že nemá nejmenší problém si tě odchytnout i někde na ulici, takže jediné, co musíš udělat je zvednout se ze sedačky, obout si boty a vyrazit. Budeš tam během pár minut, čerstvý vzduch ti prospěje a dokonce si možná i trochu pročistíš hlavu. Pořád je tu ta věc, co budeš dělat až se Sakura vrátí? Jak jí vrátit vzpomínky? které důležité momenty jí připomenout, aby to spustilo nějakou řetězovou reakci a vrátily se jí spolu s tím i nějaké další momenty ze života?"
"Nemíním tam chodit. Řekl jsem ti.. když neco chce at si tu dojde.. ja si tu ještě posedim a pujdu ji hledat...
Rozhodí rukama v naprosto nechápavém a zároveň zoufalém gestu. "to myslíš vážně? to si byl ještě před chvilkou ty kdo... kdo..." odmlčí se a radši nad tím jen mávne rukou, "víš co, snažil jsem se ti ukázat, že tady není jenom jedna jediná cesta, ale že jsou tady i další, které ty ovšem nevidíš," povzdechne si, "ale nevadí, to nevadí... tak si tady klidně seď, mě je to jedno. Pokud vím, tak to ty něco potřebuješ, to tebe bolí rameno, ale víš co... mám toho dost," zavrtí nad tím hlavou a zvedne se. "Poslyš... vážně tě mám rád, ale nemám v plánu se dívat na to, jak se tady užíráš. Ano, Sakura možná je tvoje snoubenka, ale je to i moje kamarádka, taky pro mě znamená hodně a záleží mi na ní... ale vidím, že to ty nevidíš. Měl by sis ale uvědomit, že nejsi jediný komu záleží na tom, aby se v bezpečí dostala zpátky," zavrtí nad tím hlavou, otočí se a rovnou se rozejde do předsíně, kde se obuje a vyjde ven z domu. Nepřijde mu, že by bylo důležité, aby tam ještě setrvával už jen kvůli tomu, že se s ním nechce nějak moc pohádat. Navíc... taky toho má už víc než dost. V tomhle stavu jej vidí už celých pět let a poslední dobou je toho na něj mnohem víc než dost. Taky by byl bral nějakou tu pauzu, ale v tuhle chvíli jediné, co může udělat je plnit povinnosti, které mu naložila právě Tsunade a kterých rozhodně není málo. Na druhou stranu mu to alespoň pomůže na tohle všechno nemyslet.
"Hmm.... ja nikam nejdu až se trochu proberu tak ji pujdu hledat.. nemáš mě jak nastavit..." řekne...
Naruto už jeho slova naštěstí neslyší a na místo toho jde svým směrem přímo k západní straně vesnice, kde by měl mít hlídku. Tahle oblast je jedna z těch kudy se sem snaží dostat nejvíce nepřátel už jen kvůli tomu, že les je zde velmi hustý a viditelnost je tím pádem velmi ztížená, protože aby něco viděli, tak musí vysílat týmy a ty jsou mnohem snadnějšími terči. Tam Naruto stráví velkou část dopoledne, poledne a dokonce i část odpoledne dokud jej nepřijdou vystřídat jiní, kteří mají dokončit dnešní službu až do rána. Na to si Naruto vůbec nestěžuje, protože v tu chvíli už má jít pomalu zase jinam, ale přece jenom se zastaví u jedné restaurace odkud slyší známé hlasy a hlavně docela zajímavé řeči. Skrze otevřené okno totiž slyší právě ty, kteří měli být na misi pro Sakuru... ani v nejmenším by nečekal, že je najdou tak rychle, ale je za to rád. Podle toho, co si totiž vyslechne je očividné, že Sakuru přivezli zpátky. Na nic víc už ani nečeká a změní směr své cesty rovnou do kanceláře Hokage, ale někde na půli cesty potká Shizune, která jej pošle přímo do nemocnice, kde by teď Tsunade měla být a přesně to jej taky navede na to, že všechno nejspíš nešlo tak, jak čekali. Než se tedy Naruto rozběhne do nemocnice, tak pošle zprávu Sasukemu, aby tam přišel taky a věděl že Sakuru našli a přivedli zpátky do nemocnice tak, jak mu Naruto říkal, i když v jakém stavu, to už je druhá věc.
Když to Sasukemu přijde tak jen s povzdechem jde do nemocnice kde ma Sakura už údajně dávno být..
Naruto dorazí do nemocnice jako první a k jeho štěstí narazí hned na chodbě právě na Tsunade, kterou ovšem, pro změnu k jeho smůle, málem smete na zem. "Jak je na tom?" Vyhrkne ihned aniž by se omluvil. "Koho máš na mysli, Naruto?" Zeptá se, přičemž má Naruto pocit jakoby jej něčím praštila. Dokonce i výraz v její tváři jakoby říkal, že skutečně netuší o čem to mluví. Na chvilku i on sám zapochybuje jestli si třeba nevyslechl rozhovor, který byl zcela vytržený z kontextu a tím pádem si to všechno nevyložil špatně. "Mám na mysli Sakuru, přivezli ji sem ne?" Odpoví ji. Tsunade má na tváři ještě stále ten výraz, který se ovšem konečně po několika minutách, které Narutovi připadaly jako věčnost změní, ovšem na starostlivý. "Ano, zrovna jdu od ní, myslím, že nebýt toho, že jsem odvolala Itachiho a přeřadila jsem jej na tuhle misi, tak by ji tak rychle nenašli, ale i tak to podle všeho bylo za pět minut dvanáct," "Počkat...je v pořádku ne?" "Ano, je v pořádku, tedy v rámci možností. Žije, ale je v bezvědomí... to zranění na její ruce mi dělá starosti a taky další věci, ale žije a to je nejdůležitější,"
Sasuke jde stále dal až tam dojde... dívá se kolem s totální nechutí až na ně narazí.. "tak co jak je na tom?" A chyti si rameno od bolesti
"Ah, tak tady jsi, čekala jsem, kdy se tady asi objevíš," pronese Tsunade jakmile uvidí Sasukeho, jak jde směrem k nim s rukou na zraněném rameni. "Jak už jsem říkala Narutovi, myslím, že můžeme být rádi že žije, našli ji právě v čas, ale moc z toho, co se dělo nevíme, to budeme vědět až se vzbudí, pokud nám to tedy bude schopná říci. Právě jdu od ní, ale než za ní budeš moct jít, tak se posaď, podívám se ti na to rameno než si tě tu někdo splete s pacientem a nechá tě hospitalizovat," řekne vážně. Už teď totiž vidí, jak by se na to Sasuke asi tvářil a přesně tomu chce taky předejít alespoň takhle. "Nechápu, proč si s tím nepřišel dřív mohl si od toho mít pokoj už dávno, ta tvoje tvrdohlavost tě někdy vážně dovede až do.hrobu," Zamračí se na něho načež přejde k němu a donutí jej, aby si sedl.na židli, která je u stěny před recepcí. "Myslím, že už je načase, aby se nám vrátila ta stará Sakura, protože jinak to nedopadne dobře," řekne, když vidí to jeho rameno. "Víš, mohl si taky úplně klidně přijít o ruku, kdyby si to takhle nechal ještě chvíli. Ten jed, kteří lovci používají je dost dílny a zrádnÿ i pro takové jako ty,".poznamená a začne mu léčit ruku.
"hmmm tak bych přišel o ruku. Svět se nezboří kvůli toho.." řekne a sedi
Nevěřícně se na něho podívá, zatímco mu léčí ruku. V životě by ji nenapadlo, že tohle někdy v životě uslyší právě od Sasukeho. "Sasuke, poslouchej mě, tohle už trvá až příliš dlouho," řekne naprosto vážně. "Poslouchej mě, měl by ses pokusit se trochu vzchopit, přece tady nebudeš jen tak sedět a fňukat ne? Kvůli tomu si sem snad nešel, v případě, že nemáš rád nemocnice," řekne. Ještě asi pět minut pokračuje v léčení jeho ramene než ruce odtáhne a jemně mu to rameno prohmatá. Sleduje přitom výraz v jeho tváři jestli tam nenajde známky bolesti, ale když vidí že ne, tak jen přikývne. "Dobře, pořád by si tu ruku, ale neměl zatěžovat, každopádně by to už mělo být v pořádku a bez bolesti, ale kdyby něco tak přijď a pro příště to platí taky," řekne vážně a zvedne se ze židle. "Dobře, předpokládám, že si sem přišel proto, aby si šel za Sakurou?" Podívá se na něho. "No za normálních okolností bych tě ještě poslala domů, ale vzhledem k tomu, že je mi dost dobře jasné, jak by to dopadlo," povzdechne si. "Takže jestli ji chceš vidět, tak je na pokoji číslo 205,"
"Díky... Hned je mi líp....." Řekne a rozejde se tím směrem
"Není zač," odpoví mu Tsunade a sleduje jej dokud nezmizí za rohem. Potom se otočí na Naruta, "jak je na tom?" Zeptá se ho. "Upřímně? V háji, po psychické stránce. Nevím, jak dlouho to vydrží pokud se Sakura nevrátí zpátky do normálu. Nikdy by mě nenapadlo, že to byla ona, kdo jej tak moc držel nad vodou, tedy jasně, že jsem to věděl, ale v životě by mě nenapadlo, že bez ní bude Sasuke jalo ztracené štěně... a teď je to ještě horší," odpoví jí. "Já vím, vidím to na něm. Sama nevím, co bylo horší, jestli to, jak krátce po její zmizení bral jednu misi za druhou až do totalniho vyčerpání a nebo jeho věčné honění se za každou, která mu ji alespoň trochu připomínala. Je zamilovaný, to chápu, ale takhle to už dál nejde. Pokud si Sakura sama nevzpomene, tak na to budeme muset jít trochu jinak," řekne vážně. "Jinak?" Podívá se na ni Naruto nechápavě, "myslel jsem si, ze s amnézií se nic dělat nedá," "To nedá, tedy alespoň ne s amnézií jako takovou, ale tohle je trochu jiný případ...každopádně čas ukáže, musím jít a ty se vrať do práce, bude lepší, když je teď necháme," řekne s čímž se otočí a odejde.
Sasuke jde do pokoje Sakury a potichu tam vejde. Sedne si k ní a mlčky jí sleduje
Sakura je ještě stále v bezvědomí a leží na nemocniční posteli připojená na infuzi s převázanou zraněnou rukou a dalšími zraněními, které má přelepené a ty více vážně má převázané obvazem. Jelikož jsou na tom pokoji jen oni dva, tak je tam ticho, které sem tam přeruší kroky sester, které chodí po chodbě sem a tam z jednoho pokoje do druhého, jak kontrolují pacienty, kteří tam jsou. Až po několika minutách Sakura pohne alespoň prsty u ruky a víčka se jí lehce zatřepetají. "Mmm" zamumlá načež natočí hlavu obličejem k Sasukemu a začne pomalu otevírat oči. Chvilku má všechno rozmazané a musí tak několikrát zamrkat, aby zaostřila, ale když tak udělá, tak to stojí za to. "Sasuke," šeptne tiše s úsměvem, který se jí pomalu tvoří na tváři. Cítí se zvláštně, jakoby prospala celé dny, ne-li rovnou roky, ale zároveň šťastně, že ho vidí. "Měla jsem hrozně zvláštní sen..." šeptne a natáhne k němu ruku, kterou si položí na tu jeho a jemně mu ji stiskne. "Zdálo se mi, že jsem přišla o všechny svoje vzpomínky a několik let jsem žila mezi lidmi," vydechne a zlehka nad tím zavrtí hlavou. "Neuvěřitelné, že?" Hlesne, ale když se na něj opět podívá, tak jí její úsměv doslova zmrzne na rtech. "Sasuke," pípne tiše, "ne..." zavrtí hlavou, "neříkej mi, že... že..." kousne se do rtu a na moment stáhne svou ruku jen, aby ji mohla natáhnout o něco výš a dotknout se jeho tváře. Očima přitom přímo visí na jeho obličeji. "Řekni mi, že to byl jenom sen... že se nic z toho nestalo..." šeptne se slzami v očích.
"Nebyl to sen bohužel.." Řekne. "Ale to neřeš ano teď je hlavní že si tady a v rámci možností v pořádku... Teď odpočívej to je teď přednější ano... Pak ti povím všechno co se dělo ano...
Sklopí pohled zpátky na matraci, kam taky následně dapadne několik slaných kapek vody. Spolu s nimi spustí ruku dolů ze Sasukeho obličeje a zavrtí nad tím hlavou, "ne... nemůže to být pravda. Nemůže, prostě nemůže," hlesne tiše. Nedokáže uvěřit tomu, že se to všechno stalo... že celých pět let žila někde úplně jinde, ale i navzdory tomu, jak to může vypadat, tak tohle všechno na tom všem nebylo to úplně nejhorší... To nejstrašnější je totiž něco zcela jiného. Něco o čem doposud nevěděla, als teď si na to vzpomíná až moc dobře. "Tohle... tohle všechno... já... já..." zakoktá se. Volnou rukou si zakryje obličej, aby si nevytrhla infuzi z ruky. Třese se pod náporem vzlyků, které se snaží sebevíc zadržet, ale jenom chviličku, protože potom se už jen podívá zpátky na Sasukeho, "Sasuke já...hrozně mě to mrzí. To všechno...strašně, strašně moc. Ani nevíš, jak já... já...tohle jsem nechtěla. Myslela jsem si, že... že..." odmlčí se. Nedokáže to dokončit. Alespoň ne teď. Na místo toho se na posteli posune blíž k Sasukemu a alespoň jednou rukou jej obejme.
Sasuke se zvedne a posadí se k ní na postel. "Co si nechtěla? Proč si vůbec odešla? To jsem tak nesnesitelný?" Šeptne a obejme tě a opře o sebe tak aby si něco nevytrhla
"C-cože?" Vydechne a nevěřícně k němu zvedne pohled. "Ne...ne to nejsi, to ne," šeptne a zavrtí nad tím hlavou. "Nebylo to... já... " odmlčí se a na místo odpovědi si zaboří obličej do jeho hrudi a přivře oči. Zhluboka se přitom nadechne, jeho vůně a celkově i on jí neskutečně chyběl. "Hrozně mě mrzí, jak jsem tě od sebe odstrkovala, netušila jsem, kdo jsi, jaký si... nic jsem si nepamatovala," hlesne. Hrozně ji to mrzí a je jí jasné, že všechny její omluvy to stejně nebudou moci napravit. "Neobešla jsem. Tedy...odešla, ale ne protože jsem chtěla, neměla jsem na vybranou ono... všechno je to hrozně složité. Bála jsem se," přizná tiše. Nemá ani ponětí, co by mu na to měla říct a jestli je vůbec dobré, aby šla s pravdou v den, tedy alespoň v tuhle chvíli. "Už to nemůžu nijak změnit, to co se stalo...všechno se to pokazilo, nemělo se to stát, ne takhle. Takhle jsem to nechtěla," vzlykne a po tváři jí stečou další slzy, které se vsáknou do látky Sasukeho trička. "Budeš se na mě zlobit," doda poté o něco tišeji než předtím, jakoby doufala, že jej to třeba odradí.

"Co se stalo?" Zeptá se už tentokrát chladně jelikož tohle na ní nemá rád jak se ho vždy snaží odradit od něčeho co chce vědět ještě když se to týká jí. Jí která je už pro něj rodina..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 naruto-vs-sasuke naruto-vs-sasuke | Web | 8. listopadu 2017 v 22:43 | Reagovat

pekny obrazok v designu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama