Forgetten past 17. dil

6. ledna 2018 v 19:18 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta

Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura

Zarazí se při jeho tónu. Není pro ni úplně tak neobvyklé jej slyšet, ale přesto ji to tentokrát vyvede z míry. Bylo to už dost dlouho, co naposledy působil takhle a jí je jasné, že jestli půjde s pravdou ven, tak to bude ještě mnohem horší. "Já vím, že si zasloužíš slyšet pravdu, ale..." odmlčí se. Nechce to. Nechce mu to říkat, protože ví, že jeho reakce pro ni nebude dobrá a že i navzdory tomu, že to myslela dobře a jednala tak i kvůli rozhodnutí, které učinil právě Sasuke, tak jí to neodpustí. Ani ona sama totiž není schopná sama sobě odpustit to, co se tenkrát stalo a co dopustila. "Měla jsem ti to říct, vím, že sem měla, ale... nemohla jsem. Prostě sem nemohla, bylo to hrozně těžké a teď to pro mě není o nic víc jednoduché," šeptne a trochu se od něj odtáhne, aby si setřela slzy. "Hrozně to bolí, Sasuke," šeptne s pohledem upřeným na svou ruku, kterou si položí na tu jeho.



"Řekni mi sakra co se stalo nebo se seberu a odejdu domů..." Řekne a dívá se na ní... "Neplač vím že tě ta ruka bolí ale to přejde
"To není kvůli té ruce, Sasuke," šeptne a zavrtí hlavou. Ta bolest, kterou prožívá je mnohem horší, protože není fyzického, ale v tuhle chvíli čistě jen psychického rázu. "Dobře...Dobře, tak já ti to teda řeknu," vydechne. Zvedne hlavu a podívá se mu do očí, alespoň pro jednou, protože se dost bojí toho, že potom už se jí do tváře nikdy nepodívá. "Pamatuješ si na naší poslední misi předtím, než tě napadli?" Zeptá se ho a jemně ho vezme za ruku. "Na ty hezké chvilky, které jsme společně strávili v té menší vesničce, když jsme se vraceli do Konohy?" Zeptá se, aby se ujistila že se chytá. Tváře jí přitom zdobí jemný ruměnec. "Pár dní na to tě napadli a ty skončil v nemocnici, když jsem za tebou potom přišla, tak... tak si mi říkal, že ses rozhodl, že co se týče rodiny, tak bychom s tím měli počkat než se situace uklidní," řekne než uhne pohledem na jejich ruce. "Důvod proč ti to říkám je ten, že si týden na to jsem zjistila, že... že jsem těhotná," odmlčí se. Zavře oči a trhaně se nadechne. Teď už jsou to sice jen vzpomínky, ale přesto to bolí pořád stejně. "V tu chvíli jsem nevěděla, co mám dělat... věděla jsem jaký máš názor, že děti teď nechceš. Chápala jsem to vzhledem k tomu, co všechno se tenkrát dělo, ale... Hrozně jsem se bála ti to říct. Přesně kvůli tomuhle. Bála jsem se, že budeš naštvaný a navíc jsem to nevěděla úplně jistě. Jsem sice medic, ale i tak se můžu zmýlit, a tak jsem s tím šla za Tsunade-sama, která mi nabídla, že mi udělá vyšetření, ale nebylo možné to udělat tady v nemocnici, protože jsem nechtěla, aby se to někdo dozvěděl, a tak jsem ti řekla, že jdu na misi... jenže místo toho, abych šla po těch lovcích, kteří šli po tobě, tak jsem šla na ta vyšetření, navíc to byl i způsob, jak získat čas, abych si všechno promyslela...jak ti to řeknu a co dál, ale... po...po cestě jsme narazila na...na Kabuta," hlesne. Oči se jí opět zalijí slzami, které si šetrně hřbetem ruky. "Nemám ponětí, kam mě odtáhl. Říkal mi, že za chvíli bude všechno v pořádku, že budu žít normální život jakoby se nic nestalo, ale jediný problém si byl prý ty..." odmlčí se. "Nešlo...Nešlo mu o mě, ale o to malé... chtěl jeho. Musel v tom mít prsty Orochimaru... sám si musíš pamatovat, že vždycky chtěl tebe, ale když mu došlo, že to nejde, tak... tak to udělal takhle," zavrtí nad tím hlavou. "Dával mi nějaké injekce, říkal, že si potom nebudu nic pamatovat, ale nic se nestalo... myslela jsem si, že to možná jenom neúčinkuje, ale spletla jsem se. Jednou jsem se pokusila utéct, ale jediný způsob byl přenést se do jiného světa někam, kam by na mě alespoň prozatím nemohl, ale jakmile sem to udělala tak... tak..." zavrtí nad tím hlavou a schová si obličej do dlaní. Nejenže v ten den ztratila svou paměť, když ta látka, kterou jí dal, začala později účinkovat, ale taky přišla o to malé... neuvědomovala si to, alespoň ne tenkrát, ale teď zpětně moc dobře ví, co se stalo a o to horší to je.
Sasuke se na ní nevěřícně dívá... "P-P-proč si to udělala... Sice jsem říkal že zatím nechci děti, ale bylo to pro tvojí ochranu.... A..A t-ty... Nevadilo by mi že by tu bylo už malé.... Kdo o tom všem věděl..." Řekne dost vytočeně že se zvedne..
Aniž by chtěla, tak zvedne pohled a podívá se mu přímo do očí. Tolil by se chtěla zvednout a schovat se v jeho náruči tak, jako to dělala vždycky, ale něco jí říkalo, že na to teď nemá právo. Zkazila to, všechno. "Sasuke já...Hrozně moc mě to mrzí, vím, že je těžké to pochopit nebo...nebo to alespoň akceptovat, ale já vážně neměla tušení že...nevěděla jsem a bála jsem se, co bys na to řekl. Myslela jsem si, že si možná chtěl jenom vycouvat, že prostě... já nevím," zavrtí hlavou. "Jen...jen mě to hrozně hrozně moc mrzí. Omlouvám se!" Šeptne. "Kdybych mohla vrátit čas a všechno to nějak změnit, tak... udělala bych to a to bez váhání. Přece jen to nebylo jenom tvoje dítě, ale taky moje," šeptne. Rukama si obejme trup, aby alespoň trochu zmínila třes svého těla, kvůli vzlykům. "Věděla sem to já a Kabuto... ten nevím, jak se to dozvěděl, ale nějak ano a potom taky... taky Tsunade-sama, ale nikdo jiný. Přísahám," šeptne tiše a na chvilku se odmlčí. Notnou chvíli váhá jestli skutečně chce znát.odpověď na otázku, kterou má teď v hlavě, ale...musí se zeptat. "Co...co chceš teď dělat?" Zeptá se ho s obavami v hlase.
Jen se na ní zklamaně podívá a jde ke dveřím. Otevře si je a vyjde ven. Zavře a jde pryč z nemocnice. Venku se nadechne a vydechne. Vezme mobil a napíše Narutovi aby věděl kde je že mu musí něco říct
Sakura zůstane sedět na posteli načež se otočí čelem ke dveřím kudy ještě před chvilkou odešel Sasuke. Čekala, že to takhle nějak bude. Sasuke nikdy tak úplně nebyl výřečný, a proto ani nečekala, že by na ni kvůli tomuhle snad křičel, ale i tak... i přestože věděla, že to takhle dopadne, tak v koutku duše přece jenom doufala, že možná...možná ji jenom obejme. Nejraději by se hned teď zvedla a šla za ním, ale neudělá to. Ne kvůli tomu, že musí ještě ležet a nejspíš by ani daleko nedošla, ale z velké části je to i kvůli tomu, že ví, že si to bude muset nejdřív on sám přebrat v hlavě a rozhodnout se, co dál. Ona sama jen může doufat, že jí to bude schopen jednoho dne odpustit. Mezitím si Naruto přečte smsku od Sasukeho a rychle mu na to odepíše, že je na hlídce, a tak jestli něco potřebuje, aby přišel za ním, protože v tuhle chvíli se nemůže hnout z místa. Jakmile tu zprávu odešle, tak si mobil schová do kapsy a rozhlédne se kolem. V tuhle chvíli zde sice nikdo není a ani se nic neděje, ale přesto je lepší být opatrný a nepolevovat v ostražitosti.
Přečte si smsku.. "Ty si fakt dement jak mám asi vědět kam jít když mi to ani nenapíšeš..." Odešle a pak ještě nějakou dobu se prochází po městě a přemýšli co dělat. Nemá zrovna dvakrát velkou chuť se bavit ze Sakurou že mu lhala.... A vůbec už chodit za Tsunade že dělala blbou že neví kde je
Naruto nad jeho odpovědí jen protočí očima. "Možná by si měl nejdřív raději vychladnout, jinak mě najdeš u východní brány," odešle. Už jen z toho, co mu Sasuke napsal může hádat, že to, co se stalo nebylo jenom tak a že mu chce říct nejspíš něco vážného. V hlavě se mu přitom rovnou vytváří i různé teorie a každá z nich se přitom nějak točí kolem Sakury. Konec konců s ní má posledních několik let společného úplně všechno. Hlavně se ovšem bojí, že se zase něco stalo, protože on nebyl jediný kdo doufal, že se nějak usmíří a všechno se nějak posune k lepšímu. Nakonec nad tím vším jenom zavrtí hlavou a pomalým krokem se rozejde, aby se jednak trochu prošel a jednak se podíval kolem jestli ke všechno skutečně tak v pořádku, jak to prozatím vypadá. Ten všudypřítomný klid se mu sice líbí, ale zároveň mu přijde značně podezřelý, obzvlášť v časech jako jsou tyhle a ještě když jsou teď všichni z Konohy prakticky někde pryč mimo vesnici a uvnitř zustala jenom hrstka těch, kteří by měli dávat pozor na obyvatele a ještě i na okolí.
Sasuke jde tedy k bráně a hledá Naruta.... "Čau tak jak to tu jde. " Řekne bez nějakých známek emocí... "Poslyš pojď si tu někam sednout protože to co ti řeknu tě skolí jak mě a ustál jsem to jen tak tak
"Čau," otočí se na něho a sjede ho pohledem. "Ty jo, ty zase vypadáš," řekne, když vidí, jak se tváři. Nevidí v jeho obličeji totiž ani známku po nějakých emocích. "Hlavně mi prosím tě neříkej, že se zase něco stalo se Sakurou," řekne trochu s obavami. "Doufal jsem, že si to vy dva společně vyřešíte a ne, že to dopadne takhle, že budeš vypadat zase takhle," zavrtí nad tím hlavou a kývne hlavou před ně. "Tak fajn, myslím, že si můžeme sednout i támhle," řekne a.popojde směrem k části lesa, která je tam vysekaná, a tak se tam posadí na pařez. "Dobře, upřímně řečeno musím uznat, že mě už trochu děsíš, Sasuke," přizná. Je mu totiž jasné, že nijak dobré to rozhodně nedopadne. "Takže co se děje? Hlavně se uklidni, dobře? Určitě to nebude tak hrozné, jak se zdá... uvidíš. Všechno se dá vyřešit," řekne poté ve snaze jej trochu uklidnit a zároveň jej přimět k tomu, aby změnil výraz ve své tváři, který není ani trochu příjemný.
"Já jsem v klidu.. Takže za prvé věděl si že byla před 5 lety Sakura těhotná? Řekla mi to před chvíli ale že se mi to bála říct. Pry abych se nenaštval a tak šla za Tsunade která jí jako zastěrku dala misi na lovce co mě zranili a šla na nějaké vyšetření kde jí to měli odebrat tam pry potkala Kabuta který to pry věděl taky a tak jí prej něco píchal či co... Za druhé Tsunade celou dobu pry věděla kde je? Takže sakra řekni mi jak tu mám někomu věřit!!"
"C-cože?" vyjekne a vykulí na něho oči. Notnou chvilku zpracovává to, co mu Sasuke právě v tuhle chvíli řekl. "Sasuke... to... to je jenom nějaký vtip, že ano? nemyslíš to přece vážně, že ne?" ujišťuje se, ale když vidí výraz v jeho tváři, tak mu dojde, že Sasuke si srandu rozhodně nedělá. "to... to mi přijde hrozně neuvěřitelné, abych řekl pravdu," přizná potom a nervózně se podrbne na zátylku. Neumí si představit, že by Sakura něco takového udělala. "myslel jsem si, že si říkal, že jste se dohodli, že rodinu si teď zakládat nebudete, ne? Tak jak je možné, že byla těhotná?" podívá se na něho, "A nebo ne, radši mi to neříkej," dodá rychle, když si uvědomí, že ta otázka mohla vznít i jinak než by on sám chtěl. "ty vole tak to je fakt... já vážně ani nevím, co ti a to mám říct Sasuke," přizná. Poprvé mu snad úplně došla slova. "na jednu stranu vím, jak vypadáš když se naštveš a pokud to chtěla vyřešit aniž by do toho tahala tebe... nevím, zkoušel si o tom s ní mluvit nebo? Teď jdeš asi rovnou od ní co?"
"Myslím že se to stalo týden před tím než začali jit po mě, ale proč to neřekla. Mám teď nervy že jí nechci vidět a Tsunade už vůbec... A jo jdu od ní....
"Víš Sasuke, jestli a mnou přišel podvědomě proto, abych tě nějak přesvědčil k tomu, aby si šel zpátky za Sakurou, tak... nevím. Chápu, že si na ni naštvaný, já na tvém místě bych byl taky, konec konců to bylo i tvoje dítě a teď... kdyby se to nestalo, kdyby se rozhodla jinak, tak by se nic z toho nemuselo stát a ty by si teď řešil úplně jiné věci," šeptne. Je pro něj až nepředstavitelné, jak by to mohlo vypadat, kdyby se to mohlo stát úplně jinak. "poslyš... um... ale... vím, že to, co teď řeknu asi taky nechceš slyšet, ale předpokládám, že by bylo fér, abych to řekl, protože... stejně jako to bylo tvé dítě, tak bylo i Sakury, to ona byla matka což znamená, že stejně jako teď trpíš ty, tak i ona se takhle cítí..." řekne, nechce to říkat nahlas, ale přesto si myslí, že v tuhle chvíli by se k ní Sasuke neměl otáčet zády a na místo toho by ji měl podržet. "Jak vůbec vypadala? Pokud ti tohle všechno řekla, tak to znamená, že si vzpomněla, no ne?" vydechne potom, "to je pozitivní, to musíš uznat i ty sám, ale... na druhou stranu možná, že je toho na ni teď moc... myslím, že řeknu Hinatě, aby byla s ní, aby nebyla sama," řekne potom zamyšleně. Neumí si představit jaké by to pro něj bylo, kdyby se na něj za pět let, co žil v nevědomosti navalily staré vzpomínky a ještě ke všemu něco takového, co se stalo Sasukemu se Sakurou.
"jak vypadala?" Zeptá se.. "no jak se probudila tak se usmála a chytila za ruku.. říkala že se jí zdál sen.. sen kde si nic nepamatovala...
"No popravdě řečeno jsem tohle zrovna nemyslela," přizná, ale přesto se pousměje. "No, alespoň tohle je hezké, to že si na to všechno konečně vzpomněla, i když..." odmlčí se. "Na jednu stranu je to taky docela smutné," řekne potom. "Začalo to tak hezky a jak to nakonec skončilo?" Zavrtí nad tím hlavou, on sám si to neumí představit. Nemá ponětí, jak by zareagoval. "Vím, že ta otázka, kterou ti teď položím asi nebude úplně nejlepší, ale myslím, že by sis o tom měl stejně popřemýšlet," řekne poté vážně. "Co chceš dělat teď? Se Sakurou... s tím, co ti řekla... Víš myslím jestli přemýšlíš nad tím, že... no... Chceš se s ní rozejít, Sasuke?" Zeptá se ho potom na rovinu. Je mu jasné, že takovou chvilku potom, co se to stalo, to všechno nejspíš ještě on sám zpracovává, ale na druhou stranu si myslí, že tohle by si měl ujasnit už jen kvůli tomu, že je teď zpátky ta jejich Sakura a všechno mohlo být zase jako dřív, kdyby se ovšem na povrch nedostalo tady tohle. " Vím, že je těžké mi na to teď odpovědět, ale měl by si nad tím uvažovat, konec konců já možná nejsem ten, kdo si zaslouží odpověď, ale Sakura ano a potom všem, čím jste si prošli..."
"Spíš se jí budu chvíli vyhýbat... A pak se uvidí co bude dál... Měla mi to říct a ne sama jednat pak to takhle dopadá
Pokrčí nad tím rameny, "no, vím, že nemám právo ti do toho mluvit, ale na jednu stranu... Víš, že všichni občas děláme chyby a někdy je to prostě tak, že všichni děláme zoufalé činy," zavrtí nad tím hlavou, "Ale... na tom všem je alespoň jedna pozitivní věc a to ta, že stejně jako přivedli Sakuru, tak přivedli i Kabuta, který je teď nejspíš ve vězení. Podle toho, co jsem slyšel, tak z něj chtějí dostat pokud možno co nejvíc informací, i když těžko říct jestli se jim to povede," dodá. "Nakonec, ale stejně zaplatí za to, co se jeho vinou stalo," řekne potom zamyšleně. Nakonec nebýt Kabuta, tak by tenkrát Sakura nezmizela a všechno by se odvíjelo úplně jinak. "No a pokud teď opomeneme tu záležitost se Sakurou... máš v plánu se vrátit zpátky do služby? V tuhle chvíli se hodí každá ruka, ale to ti snad ani nemusím říkat. Možná, že by ti to pomohlo se trochu odreagovat," navrhne mu. "Ve vesnici je práce dost a jsem si jistý, že babča by ti jistě něco našla, jak je to už vůbec dlouho, co si dělal něco pořádného?" Zeptá se. Sám si pamatuje, že poslední řádná mise, na které se Sasukem byli byla ještě v době potom, co Sakura zmizela.
"O Tsunade nechci ani slyšet. Ta v om má taky prsty. Když budeš chtít ať jdu na misi problém mi to nedělá ale bavit se s ní nebudu takže tak. Mám toho plné zuby jak celých pět let lhala že není kde je
"Poslyš, ale co když to vážně věděla? Já to pochopil tak, že věděla o tom, že je Sakura těhotná a že jde na nějaké vyšetření, ale to neznamená, že věděla i o Kabutovi, přece jenom kdyby to věděla, tak by ji tam jistě jen tak nenechala, to rozhodně ne. Vím, jak to teď musí vypadat, ale taky vím, že babča má Sakuru ráda, oba dva to víme takže... proto si myslím, že to nevěděla," odmlčí se. "Ale když s ní nechceš mluvit, tak je to tvoje věc, nutit tě k tomu nebudu, jen by sis měl asi najít nějakou zábavu, protože jinak... no znám tě dost dobře na to, abych věděl, že jestli nebudeš mít, co na práci, tak se tady budeš jenom užírat nudou a to nevěstí nic dobrého," podívá se na něho. Neumí si představit, jak to teď bude. "Víš, ale že je dost možné, že se se Sakurou budete stejně potkávat, Konoha je docela malá vesnice," řekne a rozhlédne se kolem sebe. Teď už by měl nejspíš být na nějaké další obchůzce, ale nechce se mu vstávat a už vůbec ne dělat něco jiného. "Každopádně...můžu ti nějak pomoct? Jakkoliv... pokud by tady bylo něco, co bych pro tebe mohl udělat, tak stačí říct," podívá se na něj vážně.
"Teď jsem ti říkal že půjdu kdekoliv ale s ní mluvit nebudu.. Věděla to takže s tím pro mě to skončilo a když uvidím Sakuru co by nepromluvím a půjdu dál... Tak jak jsem to dělal kdysi
"No tak jsem zvědavý, jak to dopadne vzhledem k tomu, že vás oba dva až moc dobře znám," zavrtí nad tím hlavou. Trochu pochybuje, že to všechno Sasuke vydrží nějak moc dlouho, ale na druhou stranu je pravda, že tentokrát je to možná jiné. Nahlas ovšem nic z toho raději neříká, protože Sasuke je přece jenom jeho přítel a tím pádem by byl nerad, kdyby se pohádali ještě společně. "No jak myslíš, ale kdyby něco, tak víš, kde mě najdeš, ne?" Pousměje se a poplácá ho po rameni. "Když se budeš nudit, tak se vždycky můžeš jít přihlásit na nějakou hlídku, k tomu babču stejně nepotřebuješ a vzhledem k tomu, že tě tady všichni znají, tak to nikdo moc řešit nebude," pokrčí rameny. Pravdou je, že všichni by byli rádi za další pomoc a moc by do toho neštourali. "Řekl bych, že ti bude stačit, když nebudeš chodit do nemocnice, což ve tvém případě asi problém nebude," ušklíbne se. "Nemyslím, že Sakura by se zdržovala někde jinde než tam, ať už jako pacient, a nebo naopak. Ty se hlavně zkus dát nějak dohromady... klidně si můžeme zajít i na skleničku jako jsme to dělávali kdysi, kdyby ti to nějak pomohlo, pokud o to tedy budeš stát samozřejmě,"
"tak můžeme zajít večer nejsem proti. A nemusím se dávat dohromady je mi fajn....
"Jo no...ono víš, většinou když někdo někdy řekne něco takového, tak je to s ním právě naopak, ale..." pokrčí nad tím rameny. "No když to říkáš, tak dobře, můžeme se tedy sejít dneska kolem osmé tam, kde obvykle?" Navrhne mu. "Zařídím si to, abych měl večer čas a třeba tam příjdeš na trochu jiné myšlenky, no ne?" Pousměje se. Snaží se to brát alespoň z té pozitivní stránky. Rozhodně tam nechce jít kvůli tomu, aby dělali to, co před mnoha lety ještě než Sasuke chodil se Sakurou, protože přece jenom je to stále jeho kamarádka a mezi ně se nijak stavět nechce. "Ale teď už budu muset pomalu jít," řekne potom, když se kouká kolem sebe. "Neměl bych tu jenom tak posedávat," ušklíbne se. "Takže se uvidíme večer už na místě?" Navrhne mu. "Můžeme to tam potom ještě nějak probrat, a nebo se bavit o něčem úplně jiném, to už samozřejmě záleží i na tobě. Já tě do ničeho určitě tlačit nebudu," řekne načež se pomalu zvedne z pařezu, na kterém seděl a opráší se
"Fajn může být.. já si zajdu ještě domů. Mamka musí mít strach a i ji řeknu jak se vše teď má.. Sakuru bere jako vlastní..."
"Ale... nemyslíš, že by bylo možná lepší vynechat tu záležitost dítětem? Znám tvoji mámu, a tak je mi jasné že ti nemusím říkat, že je docela citlivá, kdo ví, jak by to vzala," podívá se na něho. "Vím, že asi bude chtít vysvětlení, ale přesto... no uvidíš, nakonec je to sice stejně na tobě, ale zkus nad tím popřemýšlet," řekne a protáhne se. Cítí se trochu ztuhle od toho, jak dlouho tam vlastně seděl. "Možná by ses měl radši ještě prospat, protože bych řekl, že dneska jen tak spát nepůjdeš," řekne poté vážně. Přece jenom se ještě nikdy nestalo, že když společně šli do baru, tak se vrátili do desáté. "Takže se uvidíme večer, zatím, Sasuke," pousměje se a mávne mu na rozloučenou přičemž vykročí opačným směrem, aby se prošel kolem a zjistil jestli je tu všechno v pořádku. Celý zbytek dne tráví podobnými procházkami sem a tam, kdy ovšem na nic podezřelého nenajde, a tak není problém, aby se večer ve stanovený čas vydal k baru, který je odtud jenom kousek, a tak je tam během chvilky a už čeká na Sasukeho než se dostaví i on.
Sasuke jak se pobavil s rodiči a vše možné a pak jak viděl že se blíží osmá hodina tak se rozešel k baru... Jak tam došel tak na něj promluvil...
Trochu sebou trhne, když na něj někdo zezadu bafne. "Sasuke, " ušklíbne se, "už jsem si říkal, kde vězíš," řekne, ale spíše jen ze srandy než že by to myslel vážně, protože je jenom něco málo po osmé a kvůli tomu mu rozhodně hlavu neukousne. "Fajn, tak jdeme dovnitř ne?" Zahlásí a s tím se rozejde dovnitř do baru, kde je poměrně živo. V časech války to sice není úplně takové, jelikož velká část lidí je mimo vesnici, a nebo má jiné starosti, ale přesto je zde poměrně dost lidí. "Začneme jako obvykle ne?" Pousměje se, když si sedá k baru a řekne barmanovi, aby jim nalil jako obvykle. "Tak co? Co doma? Řekls jim to? Jak to vzali?" Zavalí jej rovnou ze začátku otázkami a jakmile před něj barman postaví dvě skleničky, tak jednu z nich po baru posune k Sasukemu, načež tu svou zvedne. "Tak na příjemný večer... a na nás," ušklíbne se načež do sebe kopne obsah skleničky a sotva, co ji položí zpátky na bar mu ji barman už dolívá, ostatně jako obvykle. Naruto přitom na chvilku odpoutá pohled od skleničky a na.místo toho se podívá na Sasukeho.
"Doma.. No mamka úplně v šoku a i táta s Itachim byly překvapeni. Řekl jsem jim to všechno... A uvažují jak jí pomůžou aby nebyla smutná... Jinak v pohodě.. Samozřejmě že jsem si vyslechl kázaní od táty jak jsem mohl něco takového dopustit aby udělala a kde si cosi.." Odpoví a hodí do sebe tak už čtvrtou pulku
"No to se nedivím, že z toho byli v šoku, upřímně řečeno i já se z toho teď vzpamatovávám, protože...no řekněme, že tohle je něco, co by mě ani ve snu nenapadlo," zavrtí nad tím hlavou a kopne do sebe dalšího panáka. "No tak minimálně pozitivní na tom všem je, že z toho tvoje rodiče nekleplo, to musíš uznat, protože taková zpráva se jen tak neslyší," řekne zamyšleně zatímco si zlehka pohrává s prázdnou skleničkou, kterou má ještě stále v ruce. "Na jednu stranu je, ale hezké, že se k ní nechtějí otočit zády, i když ona víme, že je tady jenom jedna osoba, od které by Sakura chtěla pomoc, a nebo minimálně nějakou podporu a to jsi ty. Nic se tím nesnažím naznačit, jen říkám, co si myslím," dodá potom, aby si to nějak špatně nevyložil. "To ti tvůj táta vyčítal, že si neuměl číst myšlenky a nezjistil to, a nebo spíš to, že se to už stalo?" Zeptá se ho jelikož mu pointa toho kázání jaksi uniká. "a co Itachi? Řekl ti k tomu něco?" Zeptá se zatímco svoji skleničku odloží a nechá barmana, aby mu dolil další rundu.
"No že jak jsem jí mohl nechat odejít a tak.... Pak pry proč mi to tajila a tak... Itachi.. Ten to vzal celkem v pohodě.. Ještě uklidňoval tatu aby ak nevyšiloval..." Odpoví a dává si další a další do sebe
Ušklíbne se. Čekal takovouhle odpověď, nejspíš i proto jej to ani nijak nepřekvapilo. "No to že tě Itachi bránil by se i dalo čekat," pousměje se. "Máš skvělého bratra, to víme. A co ty? Změnil si mezitím nějak názor nebo máš stále v plánu ji ignorovat a dělat jakoby vlastně ani neexistovala?" Zeptá se ho a napije se. Musí uznat, že s tím, jak rychle v nich ten alkohol mizí, tak to nebude trvat dlouho a za chvilku budou ve velmi příjemné náladě. Možná i kvůli tomu Naruto malinko zpomalí, protože jeden z nich přece jen bude muset zůstat střízlivý, aby toho druhého mohl v pořádku dostat domů a jestli má tady někdo nárok na to, aby se opil a na chvilku i odprostil od svých starostí, tak je to právě Sasuke. "Ale je ti taky jasné, že není možné, aby si to takhle dělal pořád, že? Dřív nebo později se to mezi vámi bude muset rozseknout," dodá, i když je mu jasné, že Sasuke to asi stejně slyšet nechce. Říct mu to ale musel už jen kvůli tomu, že mu na něm záleží jakožko na jeho nejlepším kamarádovi, kterého bere prakticky jako bratra.
"Nevím zatím s ní mluvit nebudu uvidím časem. A vím že mám úžasného bratra..." Řekne a dá si další skleničku...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aurora Borealis Aurora Borealis | Web | 8. ledna 2018 v 21:42 | Reagovat

překrásné
Spřátelíš blog?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama