Forgetten past 18. dil

8. ledna 2018 v 5:30 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta

Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura

Dopije skleničku a nechá si nalít druhou. "Časem," zavrtí nad tím hlavou. Přijde mu to teprve včera, co spolu s ostatními chystali pro Sasukeho rozlučku se svobodou a stejně tak nedávno mu přijdou i chvíle, kdy se Sasuke teprve chystal Sakuru požádat o ruku. V tuhle chvíli mu to všechno přijde tak..zvláštní, jakoby se to snad ani nikdy nestalo. "Víš, určitě by mě nikdy nenapadlo, že to dopadne takhle... tedy... že jednou budeme sedět tady a řešit takovéhle věci," ušklíbne se a napije se. "Jinak, pokud bys měl zájem a nemáš na zítra už nějaké plány, tak by sis mohl vzít hlídku... měl bych ji mít s Kibou, ale podle toho, co vím, tak by mu nevadilo, kdyby se jí mohl zbavit," pokrčí rameny, "nenutím tě, jen mě tak napadlo jestli bys měl zájem. Možná by ti to pomohlo...jistým způsobem," dodá. Už předtím si všiml, že když se něco stane, tak se tomu Sasuke vyhýbá tak, že se snaží pokud možno co nejvíc zapojit do práce, a nebo jinak, jen aby na to nemusel.myslet a nemusel to ani nijak řešit.

"A víš že bych jí vzít i mohl. Tak mu to pak dej vědět že mu rád vyhovím aby měl volno. Řeknu mámě a jak jí znám tak udělá dost vělké jídlo pro nás oba a ještě budeš chtít přidat když si u nás....
"Jasně, hned zítra ráno mu to vyřídím, aby věděl, že nemusí chodit. Myslím, že ti bude hodně vděčný," přikývne, "ale to do zítřka jistě počká, přece jenom teď ho hledat nepůjdu, protože tady máme něco jiného rozdělaného něco jiného," zavrtí hlavou, "a navíc kdo ví, kde teď je," pousměje se a odpije si ze skleničky. "Říkal mi něco o tom, že měl nějaké plány, ale jestli to byla oslava nebo co, tak to netuším. Každopádně to je asi stejně jedno. Jen aby si byl zítra natolik při smyslech. Bolehlav je nepříjemná záležitost," zašklebí se na něho, když vidí, jak do sebe hází jednu skleničku za druhou. Chápe to a nemyslí to nijak špatně, jen si nemůže pomoci, aby si do něj trochu nerýpnul. "Jinak mezitím, co jsem předtím mluvil s Hinatou tak... taky o tebe má strach, hodně se na tebe ptala, jak ti je a tak, teď by měla být u Sakury, tedy alespoň soudě podle toho, co mi sama řekla," dodá potom. "Taky se ptala na Itachiho a Izumi, máš nějaké novinky? Tedy pokud to není nějaké zvlášť velké tajemství... Víš, že to Itachimu přeju..." pousměje se a kopne do sebe celou skleničku, kterou si následně nechá dolít.
"Zatim mi Itachi nerikal nic od posledně. Taky mu to přeju. Zaslouží si to být taky šťastný...
"Aha," přikývne. Z části i čekal, že na něj Sasuke vybalí nějaké zajímavé novinky, ale když vidí, že se nejspíš nic nového nestalo, tak jen pokrčí rameny a napije se. "No, alespoň někdo," ušklíbne se a kopne do sebe zbytek skleničky. Pomalu už začíná cítit, jak má lehkou hlavu a je mu jasné, že kdyby po něm teď někdo chtěl nějaké složitější pohybové kreace, tak by si pořádně nabil pusu. "Víš, aby to nakonec nedopadlo tak, že nakonec půjdeme na svatbu jim," pousměje se. "Nevím, na Itachiho by mi to tak nějak sedělo víc... asi," řekne zamyšleně. "No každopádně ať už je to jak chce, tak na tom asi stejně nesejde," řekne nakonec a kývne na barmana, aby jim tam nechal rovnou celou flašku, protože takhle to bude pohodlnější pro všechny. "Teda alespoň ne teď," ušklíbne se a rozhlédne se kolem. Většinou tady vídá samé známé tváře, ale tentokrát zahlédne u stolu kousek od nich skupinu dívek, které jistě z Konohy nebudou. Chvilku je mlčky pozoruje a potom se otočí zpátky k Sasukemu, na kterého se pobaveně zakření. "Vypadá to, že nehledě na to, co děláš, nebo tak, tak se vždycky najdou nějaké obdivovatelky. I když...docela by mě zajímalo jestli se tady už stihlo rozkřiknout, že si teď dáváš menší pauzu,"
"je mi to teď úplně sumak ... I když s ní teď mluvit nebudu nemám v plánu ji podvádět
"Sasuke proboha co to povídáš?" Podívá se na něj blonďák naprosto nechápavě. Samozřejmě, že mu to pití už pomalu stoupá do hlavy, ale to přece ani v nejmenším neznamená, že by byl schopný mu naznačovat něco takového. "Poslyš... Sakura je moje kamarádka a i když nemám ponětí, jak to mezi vámi bude a co nakonec uděláš, tak nejsem takový, abych ti naznačoval, že se máš jít hned vyspat s první, kterou uvidíš, to sis zase docela blbě vyložil," zavrtí hlavou. "Jen jsem tím chtěl říct, že to teď bude možná jako tenkrát ještě než jste spolu začali chodit, nic víc jsem se tím naznačit nesnažil, takže můžeš být v úplném klidu," ujistí ho a dolije si skleničku, ze ktere se poté napije. Chvilku mu trvá než mu dojdou i další souvislosti, ale když se tak stane, tak se na Sasukeho ještě jednou otočí a zašklebí se, "ale uvědomuješ si, co si tím, co si právě řekl vlastně naznačil? Že ať už tě to, co řekla a udělala jakkoliv zasáhlo, tak ji pořád miluješ, možná, že je to ta odpověď, kterou hledáš na to, co teď dělat," nadhodí poté s.potěšeným úsměvem na tváři.
"Tak jistě že ji miluju. Žádná není jako Sakura a ani nikdy nebude.. proto jsem se žádnou celou dobu nic neměl.. nejvic mě ale dostalo jak si ona myslela že nekoho už mam a tak
"Tomu nevěřím," zavrtí hlavou nad jeho tvrzením, které mu přijde absurdní. "Naše Sakura by nic takového neřekla. Nemohlo to být ještě předtím, co si nic nepamatovala?" Podívá se na něho a když vidí, že se mu to Sasuke zřejmě nechystá vyvracet, tak se pousměje se. "V té době tě ještě neznala, nebo spíš nevěděla jestli tě zná nebo...no to je jedno. Prostě chápeš snad jak to myslím no ne? Byl jsem v lidském světě jenom párkrát a nikdy moc dlouho, ale to, co jsem viděl nebylo úplně povzbuzující, ale rozhodně se nemůžu divit tomu, že Sakura měla tenhle názor. Možná si tady jenom všimla, jak na tebe pokukují, a nebo něco zaslechla, a tak si to takhle spojila, ale nehledal bych v tom něco vážného," řekne a napije se. "Přijde mi, že tímhle, co se chystáš udělat si spíš sám proti sobě. Oba víme, že vy dva bez sebe nedokážete být, ale na druhou stranu, což samozrejme plně chápu, ji teď nechceš vidět... jen se trochu bojím, že tímhle spíš ublížíš sám sobě a to ti říkám jako tvůj dobrý kamarád," řekne a pokrčí do toho rameny. Ani v nejmenším mu nechce říkat, co má dělat, protože sám neví, jak by se v takovéhle situaci zachoval, a nebo, jak by reagoval, ale tohle mu říct musel.
"Asi jo, ale i tak mě to dost štvalo.... Ale řekl jsem jí že i kdyby si nic nepamatovala že bych to zvládl a tak.... Ale asi bych už neměl tolik pít.." Řekne... "Co jít pak ke mě domů.." Dodá
"Tak koho by to neštvalo, že? U tebe mě to obzvlášť nepřekvapuje," řekne upřímně a pokrčí nad tím rameny. "No, pít by si neměl nebo budeš opilý, ale není to taky ten důvod proč si kývnul, že sem se mnou půjdeš? Vím, že to, co se stalo tě ranilo Sasukeho, i když si hraješ na drsňáka, tak tě znám až moc dobře než abych ti to sežral. Tím chci říct, že pokud se rozhodneš dopít tuhle flašku, tak mi nebude dělat problém tě potom doprovodit domů... někdy je tohle stejně to jediné, co můžeš udělat," ušklíbne se. Protočí přitom v prstech skleničku, kterou mlčky pozoruje než se podívá zpátky na něho. Až trochu opožděně zaznamenal tu jeho otázku. "Hele víš, že jindy bych ani neváhal, ale myslím, že zrovna dneska budu potom docela rád, když si zalezu do postele a budu moct alespoň pár hodin spát," ušklíbne se. "A navíc ještě nekončíme ne? Uteklo už sice trochu času, ale řekl bych, že teprve začínáme," dodá a natáhne se pro flašku, ze které doleje nejdříve Sasukemu a potom i sobě.
"Tak ještě si dám ale ne moc. Chci se pak jít podívat jak se jí vede s tím zraněním.." Odpoví mu a kouká před sebe a pak si dá další do sebe
"Počkej...neříkal si náhodou, že ji nechceš vidět?" Zeptá se ho se zdviženým obočím. Neví jestli za to může alkohol, a nebo je to něco, co by nechápal ani kdyby byl zcela střízlivý, ale to, co Sasuke nyní řekl mu nesedí s tím, co tvrdil předtím. "Tedy tím samozřejmě nechci říct, že by si tam neměl chodit nebo něco takového," dodá rychle na svou obhajobu a kopne do sebe obsah skleničky, kterou si doleje a to stejné udělá i se Sasukeho skleničkou, když vidí, že ji má prázdnou. "Jen my trochu dělá starosti, aby si tam vůbec došel po svých. Co vím, tak v tomhle máme sice větší výdrž než obyčejní lidé, ale přesto," řekne. Za tu dobu, co se se Sasukem znají spolu v tomhle varů byli již několikrát a stejně tak se Narutovi několikrát poštěstilo vidět svého kamaráda zpitého pod obraz. Samozřejmě to bylo spíše zřídka, když se něco slavilo, ale přesto měl Naruto trochu.obavy, co by Sasuke mohl říct, a nebo udělat u Sakury. "Ale jak myslíš, jen by sis měl dávat bacha, aby na tebe nepřišli. Od doby, co to tam má pod palcem babča Tsunade, tak hodně dbají na dodržování návštěvních hodin,"
"Pche mam vlastní způsob jak se tam dostat.. a proto už moc nechci pít abych nebyl moc nalitej.. Sakura to nesnáší.."
"No jo...Možná bys od ní schystal pořádný pohlavek. To ona umí, to jo. Upřímně, když jsem a ní mluvil ještě předtím, tak... když opomenu ty vzpomínky, tak mi přišla taková hodně zvláštní, ale teď už alespoň moc dobře vím proč. Naše Sakura má ránu a krotký beránek to určitě není, bylo až nepřirozené ji takhle vidět," uchechtne se a trochu si odpije ze skleničky přičemž se zamyšleně podívá před sebe do zrcadla, ve kterém vidí i ostatní lidi, kteří jsou v tuhle chvíli buďto u stolů, a nebo jen tak volně postávají kolem, protože míst k sezení tu zase není neomezený počet. "Jen by mě zajímalo jestli za tohle tvoje náhlé rozhodnutí může alkohol, a nebo si to plánoval celou tu dobu," nadhodí a upře svůj pohled opět na Sasukeho. Je pravda, že u něho se dá jen těžko říct jaké úmysly tomu předcházely, a proto i ta otázka. "Ještě že já nemám v plánu takhle někam jít..." dodá pobaveně a dopije svou skleničku. Původně se chtěl sice držet při zemi, aby potom v případě potřeby mohl doprovodit Sasukeho, ale to mu teď už přijde poněkud zbytečné. "Chceš jít tedy už rovnou? Bude půlnoc...docela dost hodin..."
"Až to dopijem... moc toho neni ne?" A kouká kolem už ze zvyklostí
"Souhlas," ušklíbne se a natáhne se pro flašku, kterou zvedne a podívá se na tekutinu v ní. "No odhaduju to, že tam jsou tak čtyři skleničky, takže dvě pro každého," ušklíbne se. Dopije to, co měl on a neleje si. Jakmile má i Sasuke prázdnou skleničku, tak mu ji doleje. "Tak snad tě ty dvě další skleničky úplně nepoloží," zašklebí se na něho. Už teď je mu jasné, jak by to asi dopadlo, kdyby šel úplně na mol za Sakurou. Jemu samotném stačilo to, co mu Sasuke párkrát vykládal. "Takže na to, aby to dobře dopadlo?" Podívá se na něho, zvedne svoji skleničku a vyklopí její obsah do sebe. Skleničku potom postaví zpátky na bar a doleje si, tentokrát už poslední načež flašku posune k Sasukemu, aby si dolil jakmile i on vypije obsah skleničky. "Přemýšlel si nad tím, co jí řekneš až tam půjdeš?" Zeptá se ho poté se zájmem, "teda.. vím, že si říkal, že se s ní nechceš bavit, ale pořád na tom trváš, když už ses rozhodl, že tam půjdeš?" Zeptá se ho. Na jednu stranu jej hrozně zajímá, co Sasukeho donutilo změnit názor, protože on sám ví až moc dobře, jak moc umí být jeho kamarád tvrdohlavý.
"A kdo říkal že s ní budu mluvit. Jen chci vidět že je v pořádku a že se jí to hojí.... Nic víc v tom není..."
"Počkej počkej...to tam jdeš jakože jenom kvůli tomu?" Podívá se na něj vyjeveně, "tady...Jasně, to že o ni máš strach je pochopitelné a hezké zároveň, ale... nemyslíš, že to zrovna moc k užitku nebude?" Podívá se na něho trochu nejistě. Z části doufal, že se během dneška v Sasukem něco pohnulo a že se rozhodl své rozhodnutí přehodnotit, ale očividně se hodně spletl. "Nemám sice právo ti do toho kecat, ale jen aby tohle nezpůsobilo přímo naopak a spíš jí to zdravotně neuškodilo," řekne poté. Minimálně z tohohle má obavy. "Stejně tě ale nezastavím," dodá potom a zavrtí nad tím hlavou. Odpije si potom ze skleničky tak, že ji do půli vyprázdní. "No chtěl jsem ti říct, aby si ji ode mě pozdravoval, ale když vidím, že se asi nechystáš s ní mluvit, tak z toho asi nic moc nebude," povzdechne si a zvedne se. Přejde za barmanem a zaplatí za tu flašku načež se vrátí, sedne si a dopije svoji skleničku. Pak už jen čeká na Sasukeho, aby ho mohl alespoň kousek vyprovodit. "Možná jsem i trochu doufal, že ti ten alkohol rozváže jazyk," nadhodí potom zamyšleně.
"Děláš jako by si mě neznal... Nemám důvod se s ní bavit že mi tajila tak důležitou věc.. Chápeš že si mohl být strejdou ty osle dutej? A místo toho si přejem aby se uzdravila místo toto aby tu někdo poskakoval vedle nás
"Sasuke!" Zamračí se na.něho a nevědomky dokonce i zvýší hlas, že k nim na chvilku přitáhne pozornost celého baru. "Já to vím, chápu to a uvědomuju si to. Zranilo tě to a v tuhle chvíli není nic, čím by se ta bolest dala zmírnit, ale... i když to nechceš slyšet, tak to říct musím. Nevěřím tomu, že tohle je něco, co by udělala Sakura.. nenechala by si to dítě vzít, na to ji znám až příliš dobře. Pokud hledáš viníka, tak ten právě teď sedí v Konožské cele. Pokud vím, tak ty sám si mi to říkal...že to Kabuto ji unesl a celý ten čas ji držel. Bůhví, co vše jí dělal a ty tu teď sedíš, si na ni naštvaný a přitom by si měl být s ní a měli byste se navzájem držet nad vodou. Neříkám, že vím, jak se cítíš. Nikdy jsem to nezažil a upřímně doufám, že ani nezažiju, ale umíš si představit, jak je na tom asi Sakura? Přišla o dítě a teď si myslí, že i o tebe a co je na tom nejhorší? Všechno najednou. Říkal si, že když se probrala, tak si vše pamatovala... na ni se to všechno muselo navalit v jednom jediném okamžiku a..." odmlčí se a zavrtí nad tím hlavou. "Jen tě prosím, aby si neudělal žádnou blbost...nic víc,"
"Žádnou blbost dělat nebudu... No možná jednu a to tu že toho šmejda zabiju!!" Řekne naštvaně jak to do sebe kopne... "Tak co můžeme jít ne? Nebo chceš ještě něco vzít?"
Chvilku ho mlčky pozoruje a zvažuje, co by mu na to měl asi tak říct. Samozřejmě by mu to mohl vymluvit, protože v tuhle chvíli by to bylo trestné vzhledem k tomu, že jej musí ještě vyslechnout a dostat z něj co jde. "No nemá cenu ti to vymlouvat, to vím, jen buď tak hodný a pořádně si to promysli než toho budeš nakonec litovat," řekne naprosto vážně a potom se zvedne. "Ne, nic víc už brát nechci. Zase tak špatně na tom nejsem abych musel, abych si nosil alkohol u domů, navíc to jediné, co teď chci je lehnout si do postele a spát a spát a spát," ušklíbne se. "Takže klidně můžeme jít, půjdu alespoň kousek s tebou, mám to z části po cestě," řekne a spolu s ním se rozejde ven z baru, kde a něj počká a potom jde po cestě dál s rukama v kapsách. "Možná by ses mohl přidat ke skupině, která se stará o Kabutův výslech. Nemůžou z něj nic dostat... třeba by se tobě podařilo z něj před smrtí něco vytáhnout, řekl bych, že problém by si s tím neměl," nadhodí. Ani nepochybuje o tom, že to, co pro něj Sasuke chystá je horší než kdyby měl shnít ve vězení. "No... tak se zatím měj," řekne, když dorazí na rozcestí, které jejich cesty dělí.
"To spíše řeknu tátovi nebo Ibikimu tohle je jejich parketa.. Moje je zase zabíjet... Tak hlavně dávej na sebe pozor a své mámě se neprokecni.." Ušklíbne se a pak jde cestou co vede k nemocnici... Jak tam dojde tak se podívá na okno Sakuřiného pokoje. Když vidí že je otevřené tak se tam k němu přemístí a pak do jejího pokoje vleze... Přejde k posteli a mlčky se k ní posadí a pozoruje jí
Nemohla usnout. Po tom všem, co se stalo to ani nebylo nic nevídaného. Pokaždé, když zavřela oči, tak to před sebou viděla znova a znova. Vlastně ani neměla na výběr. Nedokázala se zbavit všech těch myšlenek a vzpomínek, které zcela zahltily její mysl. A přesně kvůli tomu si i odpírala spánek. Bylo by se jí to i podařilo nebýt toho, že součástí jejího pobytu v nemocnici byly i kontroly doktorů, kteří v tomhle byli.nekompromisní, a tak až po injekci na spaní byla Sakura schopná usnout relativně klidným spánkem, kdy by si mohla alespoň nepatrně odpočinout. To bylo ovšem až do chvíle, kdy cítila, jak se postel malinko prohnula pod vahou dalšího těla. "Ummm" zamumlá ze spaní a otočí hlavu na druhou stranu. Teď, když už je na půl vzhůru se ji do mysly opět dostávají vzpomínky, které by nejraději zapomněla. "Ne..." zamumlá ze spaní, "ne dost... dost prosím... ne," šeptne znepokojeně až nakonec pomalu otevře oči do tmy. Chvilku trvá než si zvykne na přítmí, které tam panuje, ale přesto cítí, že tam není sama a když natočí hlavu do strany, tak spatří, kdo to je. "S-Sasuke?" Vyhrkne překvapeně. Nenapadlo by ji, že jej tady uvidí... ne teď a ne potom všem.
Dá jí prst ke rtům.. "Pššt.. V klidu spi ano... Musíš odpočívat aby ses vyléčila a mohla vypadnout z nemocnice domů..." Šeptne a posadí se k ní blíže a přivine si jí k sobě.. "Spinkej to teď potřebuješ nejvíc
Chvilku na něj mlčky hledí se slzami v očích, které jí po chvilce začnou stékat po tvářích. Sama neví jestli je to smutkem, a nebo štěstím, že za ní vůbec přišel potom všem, co mu vlastně řekla. "Sasuke... Sasuke já...myslela jsem si, že... že nepřijdeš, že mě tady necháš," vzlykne a zavrtí nad tím hlavou. Hrozně moc se tohohle bála. Byla neskutečně vyděšená. "Já...já sem... potom, co si odešel, tak jsem si myslela, že už se vážně nevrátíš. Vím, že to, co jsem udělala je... že jsem ti to měla raději říct, ale v tu chvíli jsem nemyslela na nic jiného. Hrozně jsem se bála, co by si mi na to řekl a když to nakonec takhle dopadlo tak... tak..." odmlčí se a zavrtí nad tím hlavou. Obličej si potom schová do jeho hrudi a volnou rukou jej obejme, aby si ho přidržela blíž u sebe. Chce si vychutnat tuhle chvilku, kdy ho tady má. "Já vím, že to co se stalo je neodpustitelné, ale přesto... prosím," hlesne a vzhlédne. "Prosím nechoď pryč, chci, aby jsme to společně už nějak rozsekli... buďto budeme spolu, a nebo... a nebo ne, ale chci, aby si mi to řekl na rovinu, protože já už dál nemůžu. Nevydržím to... ne takhle,"
"Pšššt uklidni se no tak.... Jen jsem potřeboval být chvíli sám a urovnat si to... Hlavně neplač ano... Samotnou tě nenechám neboj... Sama víš že to sami sotva chvíli vydržíme bez sebe... Uklidni se no tak..." Šeptne jak jí objímá a hladí jednou rukou. "Sama nebudeš nikdy víš dobře že jsem vždy s tebou. Co se stalo stalo se. Nic se neděje když budeme chtít můžeme mít znovu maličké tak se s tím nestrachuj ano... Jestli tady nechceš být vezmu tě k nám domů moje mamka i ostatní se o tebe bojí.....
Čím víc Sasuke mluví tím hůř se z jedné části cítí. Zkazila to...nebýt jednoho špatného rozhodnutí, tak v tuhle chvíli už mohli přemýšlet nad tím kam svého syna dají do školy, aby se připravoval. Právě i kvůli tomuhle jí slzy nepřestávají téct dolů po tvářích a celá se chvěje kvůli vzlykům, které se snaží potlačit. "Zkazila jsem to, všechno jsem tak hrozné zkazila," zamumlá, tentokrát již opět do látky jeho trika. Obejme jej o něco pevněji a sevře látku jeho trika na zádech jakoby se bála, že zmizí. Až po chvíli se začne pomalu uklidňovat v jeho náručí. Je unavená... z toho všeho, co se stalo a i z toho, co nejspíš ještě nastane, ale zároveň i hrozně šťastná. Ani ve snu by ji nenapadlo, že se tohle stane a že jí tohle řekne. Bála se už toho nejhoršího. "Já... jediné, co teď chci je, aby si byl tady, Sasuke," až bolestně si uvědomuje, jak moc jí její snoubenec chyběl a jak moc potřebuje jeho přítomnost. Potřebuje vědět, že je s ní... a to nejen psychicky, ale v tuhle chvíli hlavně fyzicky. Až chvilku na to, co se jí podaří trochu uklidnit, tak začne vnímat i další vjemy... jako například alkohol, který z něho cítí. Proto se nepatrně odtáhne a opět mu pohlédne do tváře. "Ty si... ty si pil?"Zeptá se, tentokrát se strachem. Co když to, co zde řekl nechtěl říct on sám, ale je to jen tím alkoholem? Co když jí nedopustí?
"Měl jsem jen pár skleniček. Nemusíš se hned bát.. Uvidíš že se to vše spraví. A já nikam nepujdu vždycky budu s tebou vždyť to víš. Hlavně se uklidni ano netřes se... Já nikam nepujdu dokud tě nepustí a nebo jestli chceš jít můžeme jít hned ke mě. Tam budeš mít taky dostatek klidu
Sakura jej ještě chvilku pozoruje a sama zvažuje jestli mu má, a nebo nemá věřit. Samozřejmě, že by to nejraději jen tak přešla, ale kdyby ráno hned změnil názor, tak by ji to nejspíš zabilo. A to doslova. Přece jen jí teď svitla naděje, že by to všechno mohlo být zase jako dřív a že by mohli na tohle všechno zapomenout a začít od začátku. Nic jiného by si v tuhle chvíli snad ani nemohla přát, "dobře..." šeptne a pomalu přikývne. Posune se až na samí kraj postele a jemně jej zatahá za triko. "Lehni si ke mně, nemůžeš tu přece zbytek noci jen tak sedět," řekne rovnou. Postel je sice typicky nemocniční takže je tak akorát pro jednoho, ale na tu část noci by to úplně klidně zvládli i ve dvou. "Stejně jsem odsud chtěla jít pryč... mám nemocnice ráda, ale raději z té druhé strany než jako pacient takže se nebráním tomu, že bych zítra odešla ale..." zarazí se a začne přemýšlet, jak by mu to měla podat. V žádném případě nechce, aby si to Sasuke vyložil nějak špatně, ale pravdou je, že se v tuhle chvíli necítí na to, aby se setkala s jeho rodiči. Ne po tom všem. "Jen je toho teď trochu moc,"
"Takže se půjde ke mě a bez námitek ano... taky jsem v nemocnici i když je nesnáším.. Tak že se ted prospime a rano pujdeme.." a lehne si a Sakuru si privine k sobě
Tiše se zasměje nad jeho paličatostí, "málem bych zapomněla," zašeptá růžovláska. Malinko přitom skloní hlavu, aby se mohla čelem opřít o Sasukeho, ale zároveň jej přitom nebouchla do hlavy. "Vím, že by si teď byl raději někde úplně jinde, ale... obávám se, že noční útěk by nám neprošel," šeptne a natáhne se pro přikrývku, která předtím sjela až k jejímu pásu. Odtud ji ovšem nyní vytáhne a zahalí pod ni i Sasukeho, aby byl i její snoubenc v teple. Jí samotné sice stačilo jen teplo, sálající z jeho těla, a tak tohle bylo spíš jen tak...podvědomě. "Možná že by nebylo na škodu si promyslet jestli by nebylo lepší, kdyby jsme šli ke mně. Za prvé tam mám oblečení, za druhé bychom tam měli soukromí a za třetí... miluju tvoje rodiče, jsou skvělý, hlavně tvoje máma, ale... nechci jim zbytečně přidělávat starosti nějakou péčí o mě. Pochybuju, že by se Mikoto změnila a to poslední, co bych chtěla je, aby si se mnou dělala starosti," šeptne a přivře oči. "Ale můžeme to probrat i ráno... jsem unavená," zamumlá. Stále ještě se bojí snů, které by mohly přijít, ale zároveň ví, že se Sasukem po boku by to nemuselo být až tak hrozné... a dost možná by se mohla i trochu prospat. Levou rukou jej tedy obejme kolem pasu, ale jen opatrně, aby si nevytrhla infuzi, která jí do žil stále ještě odváděla potřebné protilátky proti jedu, kteří na ně milerádi používali lovci.
"Říkal jsem žádné protesty.. tvé věci jsou u nás doma už nějakou dobu. Tak se nemusíš bát.. navic když se to dozví šla by hned za tebou takže se půjde k nam a ticho.... už spinkej....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bellatrix Kanato Sakamaki Bellatrix Kanato Sakamaki | Web | 8. ledna 2018 v 23:29 | Reagovat

líbí se mi to

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama