Forgetten past 19. dil

10. ledna 2018 v 7:00 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Postavy z Naruta

Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura

"Hn, stejně jsem chtěla požádat Tsunade-sama, abych mohla zpátky do služby," zamumlá už spíš jen tak. Je jí docela nepříjemná už jen představa, jak by to dopadlo, kdyby skutečně skončila v rukou Mikoto, která by se o ní jistě velmi dobře starala, ale zároveň by to znamenalo, že nemůže z postele a jakékoliv těžší aktivity jsou jí zakázané. Sama byla taková, když se jednalo o její blízké, ale na sobě to nesnášela. Navíc... i za tu chvilku si nemohla nevšimnout, co se kolem děje a když jí jedna ze sester trochu zasvětila do situace, tak jí bylo jasné, že si jakožto medic nemůže dovolit válet se doma jen tak, když by mohla být mnohem užitečnější. "Tak dobrou noc," šeptne nakonec jenom a zavře oči. Takhle potom, schoulená v jeho náručí, usne a probudí ji až spěšné kroky a následné otevírání dveří, když někdo vejde dovnitř do pokoje, kde byla doposud jen ona a Sasuke. Samotné se jí nechce ani otevírat oči, jediné, co ví je, že Sasuke je tam pořád s ní a to je pro ni to nejdůležitější. Nic dalšího ji už ani nezajímá, ale... musí to udělat, aby sem sestra nenehnala někoho dalšího. Než se ovšem Sakura stihla alespoň lehce vyškrábat do sedu a otočit se, tak zjistí, že ať už tu byl kdokoliv, tak dávno odešel.

Sasuke spí do rána dokud ho neprobere Sakura jak se snažila se posadit. Rozkouká se kolem kde je a jak se tu vůbec dostal. Když uvidí Sakuru tak si jí jen k sobě přivine.. "Už jsi vzhůru? Tak půjdeme domů chceš?" Zeptá se
Pomalu pootočí hlavu Sasukeho směrem s úsměvem na tváři. Přišel... a co je nejdůležitější zůstal tu. Navzdory tomu všemu, co jí během včerejška proběhlo hlavou tu Sasuke zůstal, aby byl s ní a to je pro ni úplně to nejdůležitější a nejkrásnější zároveň. "Nejdřív budu muset najít Tsunade-sama, abych si s ní o tom promluvila, nechci to dělat za jejími zády. Hodně toho pro mě udělala," vysvětlí. "Řekla bych, že jistě za chvíli přijde," ujistí ho jelikož je jí jasné, že každá další chvíle, kterou tady musí strávit je pro něj utrpením. "Napadlo mě, co by si řekl na to, kdybychom se společně po cestě zpátky trochu prošli? Ráda bych si trochu prošla Konohu a nadýchala se trochu toho čerstvého vzduchu... s tebou," šeptne a natáhne k němu ruku, kterou jej jemně pohladí po tváři a zároveň mu z obličeje odhrne několik pramenů uhlově černých vlasů, které jí překážely ve výhledu. "Pokud tedy nemáš ještě jiné plány?" Zeptá se s pohledem upřeným do jeho obličeje. Nemůže to říct nahlas, protože přeci jen Sasuke je chlap a dost možná by se urazil, ale... Takhle čerstvě po probuzení, když se ještě rozhlíží kolem sebe vypadá neškodně jako malý medvídek.
"Klidně můžeme nevadí mi to. Můžeme jít kamkoliv chceš. Můžeme jít i za Kaitem? Konec konců jses ani nestihla s nimi rozloučit jak tě tu Kabuto vzal.... Tedy jestli chceš nutit tě nebudu
"Za Kaitem?" Zopakuje po něm tiše a z části i trochu váhavě. Nečekala by, že tohle Sasuke navrhne sám od sebe, tedy ne potom, co se k jeho osobě několikrát vyjádřil tak, že by ho nejraději zabil jestli za ním ještě někdy přijde, nebo se s ním vůbec uvidí. "Já...já nevím, víš," řekne nakonec s pokrčením ramen. Nejde o to, že by snad nechtěla, ale spíš o to, že se teď sotva cítí na procházku a cestování mezi světy jí přijde doslova šílený nápad, ale... kdy jindy když ne teď. "Možná, že máš pravdu," řekne po chvíli. "Asi bych mu to všechno měla vysvětlit a rozloučit se... alespoň prozatím dokud se situace tady neuklidní," řekne zamyšleně. "Ale asi si nejdřív budu muset zajít k sobě, dát si sprchu a potom se převléct asi... " dodá. Určitě tam nemůže jít v těch nemocničních hadrech, protože by to rozhodně vypadalo divně. "Myslíš, že by si na mě mohl počkat venku? Vím, že se ti tady už nechce být a já tě tady nechci nutit být, hm?" Usměje se a přitáhne si ho k sobě do polibku. "Jsem ráda, že si mi to nabídl... vím, že to nebylo úplně to nejlehčí, ale i tak... diky"
"Počkám tu s tebou tu chvilku mě nezabije tu počkat s tebou.... A pak tě za ním vezmu i jak se u nás okoupeš a oblékneš. Nezapomněla si že ses k nám přestěhovala že ne?"
"Zkoušíš mě?" Podívá se na něj. Chápe to, i když jí to úplně příjemné není. "Samozřejmě, že si pamatuju, že potom, co tě zranili jsem si pár věcí vzala k vám, abych mohla být s tebou, ale pořád mám doma většinu věcí a myslím, že bude lepší, když půjdeme tam, " řekne. Konec konců zná Sasukeho mámu hrozně dlouho a tím pádem taky ví, že kdyby tam teď šli, tak by se odtamtud dostali až pozdě večer, protože je toho tolik, co by si měli říct a taky je jí jasné, že musí mít spoustu otázek. "Navíc... je tu i pár věcí, o kterých bych si s tebou potom ještě chtěla promluvit a..." začne, ale než stihne pokračovat, tak dovnitř vejde Tsunade. "Tak vidím, že minimálně některé věci se nezměnily," řekne, když je oba uvidí, jak spolu leží na posteli. "Sasuke, buď tak hodný a počkej venku na chodbě," řekne mu poté a počká než za sebou Sasuke zavře dveře. "Předpokládám, že chceš jít domů..." "Ano, přesně tak, myslím, že doma můžu ležet stejně dobře jako tady," odpoví jí na to Sakura. "Ne nadarmo se říká, že doktoři jsou nejhorší pacienti, ale no dobře. Musíš být ale opatrná, pořád nebudeš nějakou chvíli schopná dělat všechno to, co předtím," řekne poté. "Nebojte, budu opatrná," přikývne načež se posadí na posteli a opatrně si vytáhne z ruky infuzi. Trochu to zabolí, ale jinak se zatím nijak špatně necítí. Převleče se potom do svého starého oblečení a vyjde za Sasukem na chodbe, kde jej vezme za ruku. "Půjdeme?"
"Určitě jen pojď stejně ses chtěla ještě projít ne?" A vezme jí taky za ruku a vede ven... "Tak povídej o co jde"
"No ale tak jsem si říkala jestli by nebylo lepší to všechno nějak dát dohromady? Povídat si můžeme i cestou ke mně a potom už můžeme jít kamkoliv jen budeš chtít," odpoví mu. Proplete si s ním prsty a rozhlédne se kolem. Není to tak dávno, co se tudy procházela ještě bez vzpomínek, ale právě kvůli tomu má na všechno kolem zcela jiný pohled. "Víš zatímco si byl pryč, nebo spíš potom, co si odešel tak jsem tak nějak... přemýšlela... nad tím vším. Nad svatbou a nad tím, že jsme si tenkrát plánovali i společné bydlení," řekne a podívá se na něho než se zase koukne před sebe. "Ale od té doby už uplynulo bezmála pět let, a tak chci vědět jaký názor na to máš teď v tuhle chvíli vzhledem k tomu, že se muselo změnit a stát velké množství věcí, což samozřejmě chápu, jen chci vědět na čem jsem," vysvětlí. Zatímco prochází jednou ulicí, tak si všímá, že někteří lidé na ně až nepřirozeně dlouho zírají. Na jednu stranu se jim nediví vzhledem k tomu, že ji všichni považovali pět let za mrtvou, ale na druhou stranu je jí to poměrně hodně nepříjemné.
"u mě platí to co jsem říkal před pěti lety.. já jsem tě celou dobu hledal...
"Počkej počkej," začne a zastaví se s ní uprostřed ulice. V tuhle chvíli stočí svůj pohled zpátky k němu a věnuje mu svou plnou pozornost. "Sasuke, já chci, aby jsme si něco vyjasnili teď hned, protože je to pro mě hrozně moc důležité. Vím, že to, co se stalo se stalo kvůli jistému mému rozhodnutí, ale... byla bych ráda, kdyby ses na to pokusil zapomenout, a nebo ni to alespoň nějak nepředhazoval. Miluju tě a na tom se vůbec nic nezměnilo. Vůbec, chci si tě vzít a žít s tebou," šeptne a o něco víc zesílí stisk, ale ne, aby mu ublížila, spíš jen aby svým slovům dodala jakousi váhu. "Vím, že si říkal, že si mě hledal a já popravdě ani nemám slov, nevim, co ti na to mám říct..." přizná. "Jen bych byla ráda, kdyby jsme mohli začít od začátku. Jenom ty a já... naplánujeme svatbu tak, jak jsme chtěli i předtím a přestěhujeme se někam společně, nechci si to nějak malovat ale..." odmlčí se a pomalu se opět rozejde. "Ale vím, že to ještě potrvá než válka skončí, i tak... Možná, že něco z toho stihneme už teď.. tedy nemyslím hned, ale myslím třeba v dohledné době,"
"Ja tě taky miluju neboj.. vsechno bude ale nespechej.. ted se musis dat dohromady..
"Já vím, vím, že to bude trvat dost dlouho než se mi podaří dohnat to všechno, co jsem zmeškala, ale nevadí mi to," zavrtí nad tím hlavou a jde rovnou směrem ke svému bytu. "Víš, ale jedna věc se mi na tom světě lidí přece jenom líbila...ty možnosti, krásná místa kam ses mohl podívat a taky ten klid, který tam panoval. Nebylo to jako tady, aby ses bál jestli se dnes něco nestane, jestli to nebude právě dnešek, kdy se lovci dostanou až sem do vesnice, a nebo jestli nezaútočí jiní... Možná, že tohle mi bude z části i chybět a samozřejmě i lidi, které jsem tam poznala, protože i když to nechceš slyšet, tak Kaito byl úžasný kamarád," usměje se. Za těch pět let má velké množství krásných vzpomínek, které si sebou ponese už napořád a některé chvíle jí skutečně budou nesmírně chybět a to hlavně například hovory v kavárně s Ino, večírky... a nebo jejich procházky s Kaitem. "Je to... zvláštní, jak moc se to všechno liší, i když jsou to někdy jenom detaily, tak přesto to není stejné. Nikdy,"
"Já tě chápu..." řekne a opět se vydá na cestu..
Přikývne nad jeho slovy a zahne. Vejde do budovy, kde se nachází i její byt a až tam se malinko zarazí, když si uvědomí, že vlastně nemá klíče. V tuhle chvíli netuší, kde je jim konec, ale ani se tím nechce nijak zvlášť zaobírat. Nebyl na to čas. Raději tedy přejde ke květináči, ve kterém už spíš jen visí zbytky květiny, kterou se snažila pěstovat. Zaboří ruce do hlíny dokud nenahmatá studený kov. Vytáhne jej a klíček následně zastrčí do zámku, aby si mohla odemknout. Pustí Sasukeho a zavře za nimi dveře načež klíček nechá ve dveřích z jejich strany. Již v předsíni se zuje a zhluboka se nadechne. Je sice zatím jenom v předsíni, ale už tak je jí jasné, že pořádný úklid by tomuhle místu jen prospěl. S tím si ovšem teď nedělá hlavu, protože dost možná to nebude ani zapotřebí vzhledem k tomu, že se Sasukem budou brzy potřebovat vlastní bydlení. "Vlastně..." začne, když se rozejde do svého pokoje a otevře si skříň, ve které začne hledat nějaké vhodné oblečení. "Chtěla jsem Tsunade-sama požádat abych mohla nastoupit zpátky do služby. Nechci se rovnou vrhnout na bitevní pole, ale... Vím, že chci něco dělat. Je tu hodně těch, kteří by tu pomoc potřebovali a když vím, že můžu pomoct tak... nemůžu to jen tak nechat být," řekne, doufajíc, že to její snoubenec pochopí.
"Do práce te ještě nepustim. Musíš odpocivat... " řekne a jde dal do bytu
"Myslela jsem si, že řekneš něco takového, ale pro začátek bych byla jenom v nemocnici, nic by se mi tam nestalo a navíc ani práce tam neni tolik náročná jako na misích. Většinou je to jenom o kontrolování starých pacientů a přijímání nových. Nic nebezpečného, zlato," řekne. Po chvíli přehrabovaní se ve skříni konečně objevila něco ucházejícího, co by si mohla obléknout, a tak to popadne a otočí se k Sasukemu. "Dám si sprchu a můžeme jít, dobře?" Usměje se a s tím se rozejde do koupelny, kde za sebou sice zavře dveře, ale nezamkne. Se Sasukem ve vztahu si prožila velkou část svého života a v tuhle chvíli by navíc neviděl nic, co neviděl už předtím. Ani ji netrápilo, že by mohl jít za ní, už jen kvůli tomu, že by to nebylo poprvé. V koupelně si sundá oblečení, které měla doposud na sobě a prohrábne si rukou vlasy. Z části jí přijde malinko děsivé, že je tam všechno přesně tak, jak to tam před těmi pěti lety nechala, ale na druhou stranu se na to snaží raději nemyslet a být vděčná, že si nemusí dělat hlavu s tím, že by měla shánět ještě nějaký šampon, nebo sprchový gel. Vleze si tedy do sprchového koutu, kde na sebe pustí teplou vodu a spokojeně přivře oči, když cítí, jak jí jednotlivé kapičky začnou ihned uvolňovat ztuhlé a bolavé svaly.
Sasuke si vlezl do obyvaku kde se natahne a odpočívá
Během sprchování si ještě umyje i vlasy a potom se usuší a vyjde ven jelikož zapomněla, že si sebou vzala jen jeden ručník a další nechala ve skříni v krabici, když už si něco nesla k Sasukemu. Pomalu tedy vyjde z koupelny a jednou rukou si přidržuje ručník, aby jí nespadl. Během chvilky najde to, co hledala a potom na cestě zpátky do koupelny ještě nakoukne na Sasukeho. "Ještě minutku," pousměje se a zmizí zpátky v koupelně, kde si vysuší vkasy a splete si je do copu, který si potom nechá volně přehozený přes rameno. Oblékne se a potom, co v zrcadle zkontroluje svůj odraz se rozejde ze Sasukem do obýváku. Už už se ve dveřích nadechuje, aby jej popohnala a mohli jít, ale něco ji přece jenom zarazí. "Sasuke?" Osloví ho a pomalu přejde ke gauči, na kterém je její přítel rozvalený. "Chceš radši zůstat tady a trochu se prospat?" Zeptá se ho trochu nejistě a posadí se na kraj. "Vypadáš utahaně... je to kvůli tomi včerejšku?" Šeptne a pohladí jej přitom po tváři. "Neměl bys tolik pít," zavrtí.hlavou.
"Ani nevim že bych toho pil moc. Meli jsme jen jednu flašku na půl.." odpovi
"No jenomže záleží i na tom jakou flašku jste vypili víš. Jestli to byl nějaký tvrdý alkohol, tak bys mohl být rád, že si z toho jenom takhle utahaný," řekne a jemně jej pohladí po tváři se starostlivým výrazem ve tváři. Kdyby jej takhle neviděla, tak by si ničeho snad ani nevšimla, ale takhle to nemůže ignorovat a rozhodně jej nechce tahat po městě, a nebo ještě ke všemu z jednoho světa do druhého, když ví, že je to náročné a mohlo by mu to ublížit. "Víš, že v tomhle mi nemusíš lhát, Sasuke. Na nemocnici to není v každém případě takže se nemusíš bát, že když se přiznáš, tak tě rovnou vezmu do nemocnice," zavrtí hlavou, "jen chci, aby si mi na rovinu odpověděl jestli chceš někam jít, a nebo chceš jen raději ležet a spát," zeptá se. Sice se těšila, že si spolu po té době užijí krásný den, ale ani ona by nechtěla, aby to bylo na úkor jeho zdraví a přesně proto mu to říká a raději se ptá než aby to nakonec dopadlo tak, že sebou její snoubenec někde sekne a bude po zábavě. "Nebo jsme si mohli zajít do lázní, i tam by sis trochu odpočinul?" Navrhne mu.
"Tak co se nejdříve projít jak si chtěla a pak můžeme do těch lázní si spolu odpočinout... A nebo místo procházky můžeme jít za Kaitem aby ses s nim rozloučila nebo co já vím...
Chvilku ho mlčky pozoruje, zatímco se snaží odhadnout jestli to myslí vážně, a nebo ji jenom zkouší. Je to pro ni těžké, hrozně moc. Na jednu stranu by se chtěla rozloučit pokud možno co nejdřív, ale na druhou stranu nechce Sasukeho někam tahat, když vidí, že očividně není úplně ve své kůži. "Můžeme jít nejdříve za Kaitem a potom do těch lázní, myslím, že časově nám to vyjde tak akorát a třeba se stihneme dokonce někde stavit na oběd," řekne nakonec. Naposledy jej pohladí po tváři než tou rukou sjede trochu níž a vezme ho za tu jeho. "Ale jen pokud jsi na to připravený, Sasuke. Tím samozřejmě nechci nic naznačovat, ale zároveň nechci, aby si to bral jako něco co musíš udělat," šeptne a palcem jej přitom pohladí po hřbetu ruky. "Řekla bych ti, že to tam bude jenom chvilka, ale jestli Kaitovi něco dlužím, tak je to pořádné vysvětlení, které si zaslouží. Nemůžu to nechat jen tak být a zároveň si moc dobře uvědomuju, že úplně všechno taky vědět nemůže takže... něco mu řeknu a kdo ví. Možná, že to nebude naposledy, co se tam společně vydáme, třeba se ti tam taky zalíbí," nadhodí a pousměje se.
"No tak nechej toho a pojď ať to máme za sebou co nejdřív.." a vezme tě taky za ruku.. "tak můžu nebo chceš ještě počkat..
Nemůžu toho nechat už jen z toho důvodu, že vím jaký si a že i kdyby se něco dělo, tak mi to jednoduše neřekneš," zamumlá, z části malinko podrážděně dokonce i s výtkou v hlase, kterou samozřejmě nemyslí zase tak úplně vážně. Přece jenom tyhle vlastnosti na něm miluje, i když ji někdy doslova přivádí k šílenství. "Uvědomuju si, že občas to s péčí prostě přeháním, ale to je jen kvůli tomu, že tě hrozně moc miluju a že mi na tobě záleží. Rozhodně nechci, aby ses kvůli mně nějakým způsobem přemáhal," vydechne. "Ale k čemu ti to tu vůbec říkám, když to stejně k ničemu není?" Zavrtí nad tím hlavou, tentokrát už spíš jen tak. Je jí jasné, že u něj je to spíš jedním uchem tam a druhým ven. Nijak se nad tím už raději nepozastavuje a na místo dalších slov k tomuhle tématu přikývne. "Myslím, že můžeme," odpoví mu a proplete si s ním prsty. Nakonec je to možná ona, kdo by měl dnešek spíš strávit v posteli, ale v tuhle chvíli se cítí dobře. Vlastně ještě lépe než to... se Sasukem tomu tak ale bylo vždycky, a tak ji to ani nijak neudivuje.
"Dobře.." a vezme ji do náruče a pak se spolu s ni přemístí. "Tak jsme tu... takže asi bude doma tak pojď a opatrně ať nespadnes..."
Zatočí se jí hlava, a tak se na moment musí chytnou Sasukeho ramene, aby nabrala zase zpátky ztracenou rovnováhu. Přenosy pro ni nikdy nebyly příliš složité, ale teď po těch letech, které strávila v domnění, že je jen obyčejný člověk jaksi vyšla ze cviku, a tak to s ní malinko zamávalo. "Jak vůbec víš, kde bydlí?" zeptá se ho, aby odvedla pozornost od sebe. Jakmile se ale zase napřímí, tak nad tím jen mávne rukou, aby mu naznačila, že není nutno odpovídat. "myslím, že bude raději lepší, když mi to říkat nebudeš," zamumlá a vezme jej znovu za ruku, aby spolu s ním mohla vyrazit směrem k domu, ve kterém byl Kaito. Orientace ve městě pro ni byla po těch letech již velmi snadná, a tak ani nebylo divu, že ten dům našla bez sebemenších problémů. "Chceš jít se mnou dovnitř nebo raději počkáš venku?" zeptá se ho a otočí se na něj. Na chvilku se tak zastaví vedle živého plotu. "nechci tě nutit jít se mnou dovnitř, moc dobře vím, že si jej nemusel," vysvětlí. U Sasukeho to sice vypadalo na víc, spíš by to pojmenovala rivalita a možná z části i trochu strach spolu s nenávistí... a nejspíš i proto by byla raději, kdyby se náhodou nestalo, že jeden něco řekne a druhý na to zareaguje trochu agresivněji. Konec konců moc dobře znala i Kaita, se kterým trávila hodně času.
"Půjdu s tebou jestlipak chceš... nemůžu tě nech a t samotnou. Ještě se ti může neco zase stát...
"Sasuke, já určitě nejsem nějaké malé dítě, které by v tomhle ohledu potřebovalo chůvu. Je mi dobře, vážně," řekne. Je sice pravda, že její zdravotní stav je poněkud jiný než dobrý, ale to v tuhle chvíli rozhodně nechce vytahovat, protože by si tím nepomohla. "Vím, že máš o mě starost a plně to chápu, samozřejmě, ale na druhou stranu moc dobře vím, že Kaita nemusíš. To taky chápu, ale právě proto bych byla nerada, kdyby si tam šel s tím, že to dopadne tak, že se do sebe pustíte..." vysvětlí. "navíc nevím, jak dlouho mi to bude trvat, nechci, aby si tam zbytečně seděl a nudil se, pokud si na místo toho potřebuješ něco zařídit, tak stačí říct," řekne tiše a pousměje se. Na jednu stranu je hrozně ráda, že je Sasuke tak starostlivý a není k ní jen ledově chladný, ale na druhou stranu je to občas trochu moc. "ale samozřejmě tě nevyháním, takže pokud chceš jít se mnou s tím, že ti nevadí, že tam bude i Kaito a že se ten rozhovor možná trochu protáhne, tak pojď," řekne nakonec. Nerada by, aby to působilo tak, že plánuje něco za zády svého snoubence. "Volba je na tobě," pousměje se a pohladí ho přitom po celé délce paže k rameni a zase zpátky dolů k zápěstí, kde jej opět vezme za ruku a čeká jak se Sasuke rozhodne.
"Pojď.. kdyby mi to vadilo tak ti to nenabizim že tu muzem jit a muzes se rozloučit nemyslis.." a drzi te za ruku
"Vím to, ale taky vím, že kvůli mně by si byl schopný překousnout i něco, co ti není zrovna dvakrát po chuti a právě proto se raději ujišťuju, že ti to vážně nijak nevadí, je to pro mě totiž dost důležité, Sasuke," vysvětlí. Konec konců Kaito byl nejen její dobrý kamarád, ale zároveň na jistou dobu a chvíli by se dalo říct, že jej považovala i za něco víc. Teď, když se na to dívá se všemi svými vzpomínkami, tak jí to přijde... neskutečné, hrozné a mnoho dalších věcí, protože kdyby to věděla, že má někde snoubence, tak by nic takového neudělala. S podobnými myšlenkami si ovšem raději ani nezatěžuje hlavu, protože by to nic dobrého ani nepřineslo a nakonec by měla jen větší výčitky svědomí než je tomu už právě teď. Právě proto raději vykročí směrem k brance, kterou se dostanou do předzahrádky. Zavře ji za nimi, pro případ, že by náhodou byla štěňátka už tak čilá, že by jim vyběhla ze dveří naproti, a potom se rozejde rovnou k domovním dveřím, kde ovšem na chvilku zaváhá. Chtěla se jít rozloučit a to všechno, ale přesto se cítí nejistá jestli mu tím neublíží ještě více. Nakonec přece jen pustí Sasukeho ruku a tou stejnou rukou taky zaklepe na dveře, aby upozornila Kaita, že tu má návštěvu.
Kaito jde ke dverim jelikož byl v obyvaku odkud jde slyset klepání. Otevře a toho koho uvidi jej překvapí... "Ahoj.."
"Ahoj," odpoví mu na pozdrav a pousměje se. Vidí, že je překvapený, ale říká si, že je to alespoň taková neutrální reakce a neznamená to, že by ji třeba neviděl rád. "Já... chtěla bych si s tebou promluvit. Je hodně věcí, které by si měl vědět a taky si zasloužíš vysvětlení... řekla bych," začne nakonec. Moc dobře ví v jakém se spolu rozešli s tím, že jakmile nebezpečí pomine, tak se k sobě zase vrátí a budou spolu, ale... tolik věcí se teď změnilo, a nebo spíš vrátilo do normálu, a tak nechce, aby tady zůstala jakási kapitola neuzavřená, i když by se na to mohla jednoduše řečeno vykašlat a nechat to být. "Ale nejspíš to bude povídání trochu na delší dobu," dodá potom. Sama se ještě nerozhodla, co všechno mu řekne, ale ví, že i on sám bude muset mít i nějaké otázky a už jen odpovědět, aby to dávalo alespoň trochu smysl, bude docela těžké. Vysvětlování jí nikdy úplně nešlo. "Máš teď čas nebo se zrovna někam chystáš?" zeptá se ho tedy, aby mu naznačila, že by bylo úplně nejlepší, kdyby to probrali rovnou, aby se sem se Sasukem nemuseli potom vracet ještě jednou a hlavně, aby to měla už za sebou. Nejenže je to něco, co ji mrzí, ale zároveň je to něco značně nepříjemného, protože tenhle zdánlivě malinký omyl bude asi mrzet víc než jen jednoho člověka.
"Jen pojďte dál.. vidím že si v pohodě to jsem rad.. opatrně mali spinkaji..." A jde dovnitř
"Děkuju," řekne a spolu se Sasukem vejde dovnitř načež si v předsíni zuje boty a rozhlédne se kolem. "nemusíš mít strach, nemám v plánu dělat nic, co by zapříčinilo, že se ti dva drobci vzbudí," zavrtí nad tím hlavou s úsměvem na tváři. "Jo jsem v pořádku, nějak jsem se dala dohromady, je to sice trochu delší příběh, ale dalo by se to tak říct," usměje se. Nechce jej v tuhle chvíli zatěžovat zbytečnými detaily. "Víš já jsem tady z jednoho důvodu, který je poměrně... nevím jestli by se dalo říct, že nečekaný, ale asi to není něco, co by si čekal, že ti řeknu, ale nejdřív ze všeho je tu něco jiného, co bych s tebou ráda probrala a to jsou tvoje otázky. Řekla bych, nebo spíš hádám, že asi nějaké budeš mít, když jsem jen tak zmizela na, ani nevím, jak dlouho, ale... pokud budu moct, tak ti na ně ráda odpovím. Myslím, že v tomhle ohledu jsou už tajnosti docela zbytečné," řekne potom. Přece jen Kaito toho ví už víc než dost a tím pádem není nutné mu říkat nějakou pohádku o tom, že nic jako démoni nebo podobné bytosti neexistují. Přece jen už jen díky Sasukemu musel vidět víc než dost na to, aby si sám dal dohromady, alespoň zhruba, co se kolem něj děje. "takže pokud je tu něco, co by si chtěl vědět, tak sem s tím..." vybídne ho potom zatímco se na to sama alespoň psychicky připravuje.

"Tak můžeš začít vysvetlovat kam si zmizela na 3 měsíce.." řekne a sedne si
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anime-universe-stories anime-universe-stories | Web | 11. ledna 2018 v 13:36 | Reagovat

nádherné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama