Forgetten past 20. dil

12. ledna 2018 v 8:15 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta

Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura

"Tři měsíce?" Vydechne překvapeně. Ano, byla si vědoma toho, že byla pryč docela dlouho, ale nenapadlo by ji, že to bylo až tak dlouho. "No pamatuješ si na toho policistu, co přišel?" Zeptá se ho, protože potřebuje nějaký záchytný bod, od kterého by mohla začít vysvětlovat, co se tedy děje. "Nebyl to policista, ale Kabuto... to je... jeden zlý člověk, který by byl.nejraději, kdyby mi.mohl jít na.pohřeb a taky se mu to málem podařilo. Unesl mě, ale Sasuke mě zachránil načež jsem šla domů," vysvětlí. "Ušetřím tě detailů, nějakou dobu jsem strávila v nemocnici, u Kabuta... až jsem si nakonec vzpomněla na to,.co bylo před pěti lety a teď... teď... teď se na všechno můžu dívat v novém světle. Mrzí mě, že.jsem se neozvala, ale neměla jsem možnost. Chtěla jsem se s tebou přijít rozloučit, kromě toho, že jsem ti chtěla i vysvětlit, co se děje a co se stalo. Není to napořád...pokud mě budeš chtít ještě někdy vidět, takže je to na tobě. Hlavně jsem se taky chtěla ujistit jestli ty si v pořádku," dodá potom a sjede ho pohledem jakoby se chtěla ještě.jednou ujistit.

"aha... To není jen na mě. Tu jde i o to co chceš ty sama víš... Já jsem v pořádku nic mi není..." Řekne. Dáte si něco k pití nebo k jídlu?" Dodá
"Nene, já nechci nic k jídlu, ale dala bych si trochu vody, pokud by si byl tak hodný," odpoví mu zatímco jej stále ještě studuje pohledem a do toho přemýšlí nad tím jestli, jak to všechno bude. Na jednu stranu si v tuhle chvíli neumí představit, že by jej už nikdy v životě neviděla, ale zároveň si ani není jistá jestli to není jenom momentální stav vyvolaný množstvím problémů a situací, které v tuhle chvíli musí řešit. "Co se týče mě, tak bych se tě na to neptala, nebo spíš bych ti nenabízela, že bychom se ještě někdy viděli, kdyby mi to nějakým způsobem vadilo," vysvětlí a uhne přitom pohledem směrem k Sasukemu. Za tuhle je mu neskutečně vděčná. Za to, že jí to nabídl, že tam s ní šel a hlavně že s ní i zůstal a navíc se chová jakoby byli oba na návštěvě starého známého, se kterým nemá sebemenší problém. "Nešlo by to sice úplně hned, protože jsou zde věci, o které se musíme postarat ze všeho nejdříve, ale i navzdory tomu to neznamená, že by k tomu nikdy nedošlo jen... jen to musí být oboustranné," dodá poté.
"Víš dobře že jsme kamarádi a nikdy jsem tě neodstrkoval tak se nevyhybej tomu co mi doopravdy chceš říct... Co se tedy stalo že si byla pryč tak dlouho
"V tom případě mě asi neznáš tak dobře, jak sis původně myslel, Kaito," řekne a zavrtí nad tím přitom hlavou. "Na jednu stranu mě velmi mrzí, že mi v tomhle ohledu nevěříš," šeptne. Na jednu stranu si ale uvědomuje, že přece jenom je taky pravda, že má důvod k tomu, aby to zpochybňoval, protože potom všem, co se stalo ani ona sama neví jestli by si, být na jeho místě, věřila. "Bylo to přesně tak, jak jsem se ti taky snažila říct... tedy, že mě unesl, ne jednou ale rovnou dvakrát a nakonec jsem díky tomu byla v nemocnici. Věř mi, že nemám důvod k tomu, abych ti právě v tuhle chvíli lhala. Přišla jsem sem kvůli tomu, abych ti řekla pravdu a vysvětlila to, co se stalo a to nsem nyní taky udělala, tak prosím..." odmlčí se. "Nemusíš být zase tak moc nedůvěřivý, takhle to bylo nebyla to zase nijak moc velká věda," dodá potom. Samo o sobě to zní poněkud zvláštně, skoro jako z nějakého filmu, ale bohužel... pravda je pravda a realita zase realita. "Takže takhle to bylo, kdyby mi bylo lépe, tal bych byla přišla o něco dříve, ale... bohužel to nebylo tak úplně možné,"
"Tak mi rekni kam si zmizela.. ja ti verim ale proc se to vse musi dit nam..."
"Už jsem ti na to všechno odpověděla nejméně dvakrát a právě proto to už opakovat nebudu," řekne vážně. Nejenže ji to již malinko unavuje, ale zároveň je pro ni těžké si to všechno nebrat osobně. "Nevím, proč se to všechno stalo, ale stalo se to a vrátit čas zpátky už nedokáže ani jedne z nás a právě proto nám nezbývá nic jiného než se naučit žít s tímhle vším, co se stalo" řekne potom zamyšleně. Neustále nad tím musí přemýšlet, i když ví, že tím stejně ničemu nepomůže a ani nic nezmění. Nejhorší na tom všem ovšem není to, co se stalo, ale spíše to, co by se teprve mohlo stát. Má strach, že tohle všechno byla nen předehra něčeho mnohem horšího, co se teprve v tuhle chvíli chystá. "Každopádně si mi pořád neodpověděl na moji otázku, Kaito... a to jestli chceš, a nebo nechceš abych poté přišla a navštívila tě. Někdy v budoucnu. Můžeš si to promyslet pokud chceš," dodá potom. Jediné co se jí na tom moc.nepozdává je fakt, že mu to trvá tak dlouho, když se jedná jen k jednu jedinou odpověď.
"Klidně můžeš dojit kdykoliv budeš chtit.. vis dobře že u mě si vzdy vítána...
"Dobře," vydechne. Ulevilo se jí a to skutečně hodně. Z části se už trochu začínala bát, že jí řekne, že bude lepší, když se už neuvidí. Sice by to měla být ona, kdo řekne, když se k tomu očividně nemá on, ale ani ona to jaksi nedokáže...i kdyby chtěla tak by nebyla schopná to zformulovat. "Já... jsem ráda, že to takhle vidíš Kaito, protože nehledě na to, co se stalo, tak já tě pořád beru jako svého kamaráda a vždycky to tak bude," šeptne. Je ráda, že alespoň o něj nepřijde. "Jakmile tohle všechno přejde, tak to bude zase dobré... nebude to sice tak jako dřív, ale... myslím, že tentokrát to bude lepší," usměje se a přejde k němu načež jej pevně obejme. "Jsem ráda, že tě mám jako kamaráda, Kaito," zamumlá do jeho krku. Byla by ráda, kdyby tady mohla zůstat déle a povídat si s ním, ale popravdě řečeno se na něco takového už necítí, protože to přece jen není tak dávno, co ležela v nemocnici aniž by snad o sobě věděla. Navíc je taky fakt, že už se i těší do těch lázní, kam mají se Sasukem potom společně jít a trochu spolu relaxovat.
"To je v pohodě... Hlavně ať si veselá..." Řekne. Sasuke se musí držet s toho jak vidí jak ho objímá. V duchu jen přemýšlí kam pak jít. Pak se nadechne. "Saky co bys řekla že jak se to u nás doma uklidní že by jsme to tam pak Kaitovi a tvým kamarádům ukázali kde žijeme. Řekl bych že se jim tam bude líbit
Zarazí se. Jednak by od Sasukeho takovou nabídku nečekala a jednak by nad tím ani sama neuvažovala. Ona se Sasukem totiž žijí v nebezpečném světě plném nejrůznějších bytostí, což je pro obyčejné lidi někdy velmi těžké pochopit a taky by byla velmi nerada, kdyby to nakonec dopadlo tak, že se mu tam ještě něco stane. Konec konců nemůže uhlídat všechno a všechny, kdo tam vlastně žijí. Už už se i nadechne, aby to řekla, ale potom si to ještě jednou přehraje v hlavě a uvědomí si, že v konečném důsledku asi nebude úplně nejlepší, když to nahlas uslyší. Jednak Kaito by si mohl myslet, že o něj nestojí jako i kamaráda a jednak by tím mohla urazit i Sasukeho, protože pro něj musí být už tak dost těžké to jen navrhnout. "Jistě, vždyť...vždyť se nevidíme naposledy a můžeme si o tom všem ještě spolu promluvit později, ale... prozatím na sebe hlavně dávej pozor. Myslím, že my už pomalu půjdeme, bude to tak lepší. Ale... ráda jsem tě viděla a jsem ráda, že vidím, že si v pořádku,"šeptne a až nyní jej pustí u objetí načež mu věnuje pusu na tvář. "Měj se"
Sasuke jen protočí očima a radši nic neříká. Jen se mlčky zvedne a přejde do předsíně kde se obuje a výjde ven, kde počká na Sakuru...
"Tak dobře," vydechne a udělá o několik kroků dozadu. "Uvidíme se tedy příště. Pozdravuj ode mě ty dva ďáblíky," řekne ještě načež se otočí a rozejde se do předsíně, kde si obuje boty. Na chvilku se tam ještě chvilku zastaví, protože ucítí nepříjemné škubání v ráně na ruce, která je už prakticky zahojena, ale přesto. Ještě naposledy se podívá směrem ke Kaitovi, pousměje se a potom se otočí a vyjde ven. Dveře za sebou zavře a podívá se na prostor před domem, kde se pohledem zastaví právě na Sasukem. "Takže můžeme jít a posunout se k další části našeho plánu?" Zeptá se ho a přejde k němu. Sama se už vidí v té teplé vodě, kde se snad pořádně uvolní a hlavně si odpočine. V nemocnici sice spala dostatečně, ale to se nedá ani tak nazývat odpočinkem. "Tedy pokud si samozřejmě nezměnil názor s tím, že by si měl nějaký jiný nápad?" Zeptá se ho. Je malinko nejistá z toho, jak beze slova odešel pryč, ale slovně to nijak nekomentuje, protože už tak je fakt, že Sasuke vydržel víc než dost už jen tím, že ji sem vzal a taky s ní byl spolu s Kaitem v jedné místnosti.
"Tak jdeme pojď musíš si odpočinout vidím na tobě že si dosti utahaná a lázně ti dosti pomohou.." A přejde k ní a vezme jí opatrně do náruče a pak se přenese zpátky.. Když tam jsou tak jí opatrně postaví ale nepouští jí... "Tak kde si jako první zajdeme v lázních? Aby si mi někde totiž neupadla.."
V momentě, kdy ji Sasuke postaví na zem se jí podlomí kolena, a tak na něj prakticky přepadne a opře se o něj celou svou vahou. "Umm... promiň," šeptne. Ještě chvilku jí ale trvá než se postaví zpátky na vlastní nohy. "Asi jsem si to všechno podcenila," hlesne a zavrtí nad tím hlavou ve snaze se trochu uklidnit. "Myslím, že úplně nejlepší bude, když bychom zašli do horkých pramenů. Horká voda nám oběma totiž jistě udělá dobře a taky si tam budeme moci normálně sednout," vysvětlí. Na něco jiného se v tuhle chvíli totiž rozhodně necítí. "Víš, samozřejmě pokud budeš chtít, tak můžeš klidně jít i někam jinam, kdyby bylo potřeba... byla bych sice ráda, kdyby si tam sel se mnou, ale nutit tě k tomu rozhodně nebudu, Sasuke," řekne potom. Přece jenom neví jestlo i Sasuke sdílí její chuť k tomu jen tak sedět ve vodě a příjemně si odpočinout. "Navíc kdo ví, jak dlouho tam budeme, třeba stihnemee i něco jiného, uvidíme, jak se nám tam bude líbit," dodá. Vždy ráda chodila do zdejších lázní, ať už sama relaxovat, a nebo se bavit s přáteli či se Sasukem.
"Chytni se mě. A omlouvat se nemusíš. Nikdy mi nevadilo když ses o mě opírala takže se klidně opři nebo tě mám vzít do náruče a odnést tě tam. Rozhodně by mi to nevadilo..... Sama víš že když ti nebylo dobře nebo unavená tak tě v klidu nosím a rád tak si řekni
"Ne...ne to ne. To nemusíš, opravdu ne, Sasuke, ale děkuju," šeptne. Navzdory tomu, že jí není úplně nejlépe, tak na tohle úplně přistoupit nechce už jen kvůli tomu, že by to nebylo úplně praktické. "Nejsem přece malá a taky to není zase tolik daleko, abych tam nemohla dojít, no ne?" Usměje se a natáhne k němu ruku, kterou jej pohladí po paži. V situacích jako je tahle si mnohem důrazněji uvědomuje, jak moc je ráda, že má někoho takového jako je právě její snoubenec Sasuke. "Tak půjdeme ne? Přece tady stejně asi už nic moc nevykoukáme a tím, že tady budeme stát a povídat si... no myslím, že lépe nám bude už v lázních," řekne. Rozhodně se tam už těší až si odpočine a bude relaxovat klidně i několik hodin. "Vím, že ti to nikdy nevadilo, ale i tak," řekne potom a vezme jej za ruku. Proplete si s ním prsty a pomalým krokem se rozejde směrem k lázním, které jsou nedaleko, na kraji vesnice. Cesta jim uběhne poměrně rychle, a tak se oba během chviličky ocitnou právě před hlavnim vchodem. Tam se Sakura na chvilku zastaví a rozhlédne se kolem sebe, ovšem jen aby zjistila, že se zde prakticky nic nezměnilo.
"Copak? Rozmyslela sis to snad?" Zeptá se když se zastavila. "Pojď tam ti bude lépe než tady tak postávat i když vypadáš že se co chvilku sesypeš k zemi..
"Je mi dobře," odpoví mu už automaticky. I kdyby jí bylo sebehůř, tak by mu nejspíš jinak neodpověděla, protože navzdory tomu, že neexistuje nikdo jiný komu by snad věřila více, tak jej tímhle nechce zatěžovat a hlavně nechce, aby si s ní dělal hlavu. Tak nebo tak si s ní užil už dost a musí mít vlastních starostí až nad hlavu. "Navíc jsem si to nerozmyslela, o to nejde spíš jsem si jen chtěla prohlédnout, jak to tu vypadá. Nebyla jsem tu pět let, vzpomínáš?" Šeptne a otočí se na něj. "Nic víc, ale jak tak vidím tak se to tady stejně o nic moc nezměnilo, tedy alespoň ne zvenčí, ale možná, že zevnitř..." pousměje se a opět se rozejde směrem k hlavním dveřím. Neví sice.jestli vevnitř během těch pěti let proběhla nějaká renovace, ale sama by se vsadila, že nějaké zásadní změny se nekonaly... a skutečně. Jakmile vejde dovnitř, tak spatří velmi známé místo, které již tolikrát v životě navštívila. Dokonce i u recepce na ni zapůsobí ta klidná atmosféra a malinko se uvolní.
Sasuke se jen usměje nad její neuvěřitelnou tvrdohlavostí, ale nic na to neřekne a jde za ní. "Půjdeme víc dovnitř nebo se chceš jen kochat nad recepci.." Řekne trochu pobaveně ale hned ho to přejde jak ucítí pohled někoho dalšího jak na něho zírají...
"Myslím, že už za pár minut se budu kochat nad něčím úplně jiným," prohlásí s úsměvem na tváři. Je to sice už pět let, ale ani tak si nemyslí, že by se Sasukeho vizáž nějakým způsobem změnila... jedině tedy k lepšímu. "Jak říkám, jen se koukám, jak se to tu změnilo," dodá. Konečně přitom odtrhne pohled od recepce a podívá se na Sasukeho. Při pohledu na jeho výraz se malinko zarazí a starostlivě mu položí ruku na tvář. "Sasuke? Co se děje?" Zeptá se, přece jen takovou rychlou změnu muselo něco vyvolat. Jakmile se ovšem rozhlédne kolem, tak pochopí, co se stalo. Nedaleko nich totiž stojí právě bývalá členka Sasukeho týmu. Bývaly totiž časy, kdy ona a Sasuke spolu nepracovali. "Aha," vydechne a uhne pohledem. Nejraději by se vytratila někam pryč, kde by se s ní nesetkali, ale bohužel je na to již pozdě jelikož si všimne, že Karin míří směrem k nim. "Tak vidím, že to, co se říká je pravda. Skutečně jsi na živu," ušklíbne se jakmile se zastaví kousek od nich. "Taky tě ráda vidím, Karin," odsekne jí na to Sakura. Navzdory tomu vztahu, který se Sasukem měli a mají se jí nikdy nelíbilo, jak často byl jedno období pryč a hlavně s kým...
Sasuke se tak tváří dál a jen vezme Sakuru za ruku. Nahne se k jejímu uchu. "Půjdeme, prosím.." Šeptne tak aby to slyšela jen ona. 'Prosím nemám na ní vůbec náladu..' Řekne tentokrat přes myšlenky aby ho Sakura jednoduše odtáhla
K tomuhle se už raději ani nijak nevyjadřuje, jelikož se jí doslova příčí představa, že když se jí vrátily vzpomínky, tak se taky úplně klidně mohlo stát, že místo toho, aby po čase šla na svatbu v roli nevěsty, tak tam taky úplně klidně mohla být jako host, který by přihlížel tomu, jak si Karin žije její život. Už jen při tom pomyšlení jí přejede mráz po zádech a žaludek se jí stáhne. Raději se proto soustředí na mnohem příjemnější věci a zařídí sobě a Sasukemu soukromou koupel, aby si mohli v klidu užít nějaký ten čas pro sebe. Zprvu tyhle lázně byly zpravidla rozděleny na ženskou a mužskou část, což přetrvává dodnes, ale kromě toho je zde ještě možnost smíšených koupelí, které se ovšem musí dopředu rezervovat kvůli tomu, že ne vždy je volno. Dnes se ovšem zdá, že mají štěstí, a tak si převezme klíče od šatny a rozejde se zpátky za Sasukem. "Vypadá to, že máme dneska štěstí, jen příprava bude prý chvilku trvat takže nemusíme spěchat," oznámí mu. "Tak pojď, pomalu půjdeme," pousměje se, opět ho vezme za ruku a vede jej směrem k šatně.
"To jsem rád... Ani nevíš jak si mi chyběla..." Vezme jí za ruku taky a jde pomalým krokem k šatně.. "Co bys řekla že by jsme si zašli tady do bufetu něco sníst než to bude
"Hmmm," usměje se a jemně stiskne jeho ruku ve své. Sama se už nemůže dočkat až budou spolu zase na chvilku sami, jenom oni dva. Ne snad, že by měla nějaké velké plány, ale... přesto si říká, že by bylo hezké strávit i pár minut o samotě bez všech těch zvědavých očí, které je neustále pozorují. "To chceš jít potom do vody s plným žaludkem?" Zeptá se ho trochu nejistě, protože upřímně řečeno jí to zprvu nepřijde jako ten nejlepší nápad, ale když si to trochu nechá projít hlavou, tak si uvědomí, že dost možná by to nebylo špatné na zabití času a plavat se stejně nechystají, tedy alespoň ne ona. "Ale víš co? Asi to není zase tak špatný nápad," řekne nakonec a přikývne. "Můžeme si tam zajít a sníst si něco tam, a nebo si to vzít sebou," nadhodí potom zamyšleně. Na jednu stranu je dost běžné, že se při koupeli pije, a nebo jí nějaké menší jednohubky, a nebo dokonce i zákusky. "Máš chuť na něco konkrétního?" Zeptá se ho potom. Už teď je jí jasné, co by si Sasuke asi tak dal ze všeho nejraději, ale nepředpokládá, že by to tady jen tak prodávali. Přece jen tohle není nějaké zelinářství, kde by se to sehnalo hladce.
"Dám si úplně cokoliv ale hlavně ať to není sladké... Klidně nějakou bagetu nebo rýžové koule to je mi teď opravdu jedno. Protože kdyby jsme se stavili doma tak by jsme se najedli až k prasknutí jak znám mámu..." Odpoví a namíří si to k jídlu
"Jo... to máš asi pravdu," šeptne, i když se zdá, že její dobrá nálada se, byť i na malý moment, ztratila. Svou skoro tchýni má sice strašně ráda, ale najednou si i uvědomuje, že je to už pět let, co ji viděla naposledy a hlavně je to dlouho, co spolu mluvily, a tak ani neví jestli se náhodou něco nezměnilo. Na jednu stranu by se jí totiž ani moc neviděla. Přece jen vidět Sasukeho v takovém stavu v jakém musel být potom, co zmizela, by se nelíbilo žádné matce. "Mě je to taky docela jedno, ale dám si jen něco malého, nemám úplně chuť k jídlu," vysvětlí, zatímco se pomalu blíží k prodeji občerstvení. "Máme pár minut, takže... klidně si pro něco zajdi" vybídne ho zatímco se ona sama zastaví kousek ode dveří a podívá se na hodiny. Předtím jí řekli, jak dlouho to asi bude trvat než pro ně bude všechno připraveno, a tak se chce ujistit, že se tady nebudou zdržovat zbytečně dlouho. Přece jen ona nešla do lázní, aby se tady najedla, ale aby si odpočinula a k tomu jídlo zase tolik nepotřebuje. I tak se ale podívá na zdejší nabídku a nakonec jen poprosí prodavačku, aby jí uvařila čaj.
Sasuke si vzal makonec bagetu a menší džus. Přitom tam našel oblíbené jídlo Sakury a tak jej vzal taky... Přešel k pokladně a řekl že to vše zaplatí i ten čaj. Jak uviděl že jí ho dává tak přešel opatrně ven kde se dá před občerstvením posadit... "Tady a neříkej že si nedáš?" Řekne když to před ní položí
Jakmile si vezme svůj čaj, tak následuje Sasukeho ven před lázně, kde se posadí na jednu lavičku a hrnek si postaví na stůl před sebou, protože je ještě horký od čaje v něm, a tak by se nerada opařila. "Nemusel si to kvůli mně brát, říkala jsem, že bych si dala jen něco malého a nemám na jídlo moc chuť," zavrtí hlavou. Je to sice její oblíbené jídlo a udělal jí tím radost, ale přesto se nějak nemá k tomu, aby to snědla. Jakoby už jen.myšlenka na to, že by to do sebe dostala způsobovala, že se jí obrací žaludek. Po té době, co strávila v nemocnici a tím pádem nejedla normální stravu si bude muset zase pomalu navykat a to něčím, co nebude na trávení tak náročné jako tohle. "Čaj mi vystačí, zahřeje mě," dodá, aby si snad nedělal starosti. "Nechceš mi mezitím říct nějaké novinky? Myslím novinky ze života našich přátel... co je nového, přece jenom pět let je pět let, určitě se stalo něco, co by stálo za to, abych to věděla," nadhodí a zvědavě se na něho podívá. Vždycky měla ráda novinky a svého času byla mezi prvními, co věděla něco nového, ale teď z toho kruhu jaksi vypadla, a tak nemá představu o tom, co nového by mohlo být.
"Tak stalo se toho hodně za tu dobu. "Tak Naruto se dal s Hinatou konečně dohromady,.. No Itachi už i pokročil s Izumi ale teď se nějakou dobu neviděli.... No pak to začalo všechno a tak...Ale to se můžeš zeptat lepe Itachiho se Shisuiem ví toho víc než já
"Ale no tak, neříkej mi, že se toho stalo hodně a potom me odbudeš jen s tímhle," zavrtí nad tím hlavou. To, co jí řekl pro ni nejsou úplně dostačující informace a navíc popravdě řečeno kdyby se na to zeptala někoho jiného, třeba nějaké své kamarádky, tak by jí o tom řekla jistě o mnohem víc a hlavně víc detailů. Sasuke sice nepatřil mezi velmi hovorné lidi a ona si toho byla moc dobře vědoma, ale přesto všechno taky věděla to, že s ní je Sasuke úplně jiným člověkem a právě proto by od něj čekala malinko víc podrobností. "Naruto ti určitě i říkal, jak to bylo... no tak, navíc mi snad nechceš namluvit, že tohle jsou jediné věci, které se za těch pět let nějak pohnuly..." řekne a chvilku ho mlčky pozoruje než si jen zklamaně povzdechne a rozhodne se raději přejít na jiné téma, které bude Sasukemu zaručeně o mnohem bližší než tohle. "A co válka? Když jsem zmizela, tak to nebylo moc dobré a předpokládám, že ani teď to není žádná sláva," řekne, nemluví se jí o tom lehce, ale chce to vědět... potřebuje to už jen kvůli své práci. "Řekneš mi něco alespoň o tomhle?"
"To se pohlo jen trochu. Tsunade má stále toho hodně.. neví kam dřív skočit....
Chvilku ho jen mlčky pozoruje a čeká, co dalšího z něho asi vypadne, protože předpokládá, že tohle není všechno, co jí její snoubenec řekne. Přece jen pět let je pět let a tím pádem by řekla, že bude mnohem víc novinek a ještě k tomu ohledně války, ve které se nachází. Nevěří tomu, že by všechno bylo stejné jako předtím než zmizela. To jí přijde až příliš absurdní než aby tomu věřila. "Sasuke," osloví ho po chvíli a pečlivě si přitom prohlédne jeho obličej jakoby se z něj snažila vyčíst něco, co zatím nebylo řečeno slovy. "Víš, něco se mi na tomhle všem stejně nezdá," dodá a odpije si trochu čaje z hrnku, z části aby trochu protáhla tu pauzu než se rozhodne pokračovat. "Zeptám se tě na rovinu a doufám, že mi popravdě odpovíš. Nikdy jsme před sebou neměli tajemství," zdůrazní, doufajíc, že tohle je něco v čem budou oba pokračovat i nadále. Tedy alespoň ona by chtěla. "Je tady něco, co se přede mnou snažíš utajit? Něco co se stalo a ty nechceš, abych to věděla?" Zeptá se jej na rovinu. Pohledem přitom přímo visí na jeho obličeji. "Vím, že by si byl mnohem raději, kdyby jen zůstala v nemocnici, a nebo doma, jednoduše někde, kde bych byla v bezpečí, ale o tomhle jsme již mluvili, Sasuke. Není důvod k tomu, aby jsme to rozebírali znovu..."
"Prostě nechci aby se ti stalo zase něco špatného. Zachránili tě jen tak tak a hned se hrneš do nebezpečí... Odpočni si no tak...
"Takže je to pravda," zamumlá. Je zklamaná, že jí to Sasuke nechce říct, ale na jednu stranu to svým způsobem chápe. Přece jenom ani ona nechce, aby se museli zase rozdělit, ale... když se na to podívá zase z jiného úhlu tak přesně kvůli tomu by měla mít přístup k informacím o tom, co se děje. "Já nevím, začínám mít z tebe pocit, že by si mě nejraději odvedl zpátky do lidského světa, kde by si poprosil Kaita, aby na mě dohlížel dokud tady ta válka neskončí," zavrtí nad tím nesouhlasně hlavou. "Ale já mám stejné právo se do tohohle zapojovat jako ty... oba dva moc dobře víme, že když už ne Kabuto, tak Orochimaru si pokoj nikdy nedá a já... neumím si představit, že tě nechám jít na nějakou misi zatímco bych seděla doma a čekala, jestli se mi vrátíš domů v celku," šeptne. Už jenom ta představa, že by se něco takového mohlo stát, ji ničí. "Neodstrkuj mě od sebe Sasuke, vždycky jsme to zvládli společně... oba víme, že na vlastní pěst to není ono," šeptne a natáhne se přes stůl k Sasukemu, kterého vezme za ruku a jemně ji stiskne.

"neodstrkuju tě. Jen chci aby ses uzdravila. Máš být v klidu a nenamahat se...Do lidského světa.. chceš jít za Kaitem snad než se vyléčit úplně?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama