Forgetten past 21. dil

14. ledna 2018 v 9:00 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta

Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura

"To myslíš vážně?" Vydechne nevěřícně. Tuhle nabídku by čekala od kohokoliv, ale ne od svého snoubence... ne od něho určitě ne. Vždycky se navzájem chápali a věděli, co ten druhý chce a potřebuje, ale v tuhle chvíli se jí zdá, že všechno tohle porozumění se jaksi za těch pět let vytratilo. Teď už jen těžko říct jestli je to skutečně tak, jestli se jí to jen zdá, a nebo jestli je to jen dočasný problém, který se po čase rozplyne. "Zapomeň na to," řekne nakonec a zavrtí nad tím hlavou. Další diskuze na tohle téma by jí stejně jen přivodila další bolest hlavy. "Víš, myslím, že půjdu raději domů... jsem nějak unavená, tak se trochu natáhnomu a vyspím se, ale ty si klidně jdi užít koupel. Řekla bych, že touhle dobou už to bude připravené, tak by si měl pomalu vyrazit," řekne ještě, aby na to Sasuke náhodou nezapomněl, když už to zařídila, aby to měli sami pro sebe. Takhle tam bude mít alespoň dostatečné soukromí a nebude hrozit, že by tam potkal nějakou nežádoucí osobu. "Uvidíme se později," dodá než se otočí a pomalým krokem se rozejde domů. Sice se hrozně na tu koupel těšila, ale tohle všechno jaksi najednou opadlo.

Povzdechne si a jde za ní. Chytí jí za ruku a stáhne k sobě. "Co se děje? Nebylas to ty kdo tam chtěl jít? Tak proč najednou utíkáš? Jestli ti vadím řekni mi to rovnou a nevymlouvej se na bolest hlavy....
"Sasuke..." zamumlá s povzdechem. Za těch pět let minimálně jedna věc zůstala stejná a to ta, že v jeho přítomnosti je pro ni nad míru těžké se soustředit na cokoliv jiného než jen na to, jak moc je blízko. "Já... neřekla jsem, že mě bolí hlava, to za prvé... a za druhé... nejde tady o tebe, ale o mě. Vždycky to tak bylo, jak taky jinak?" Zavrtí nad tím hlavou, "mám dokonalého snoubence jen...jen... Já... rozmyslela jsem si to. Jestli chceš, tak tam klidně jdi, mně to vážně nevadí. Potřebuju si trochu odpočinout... a nabrat síly, abych si mohla všechno pozjišťovat sama, když mi nechceš nic říct ty. Nemůžeš mě od tohohle uchránit Sasuke, jednoduše to nejde," řekne naprosto vážným tónem. "Chápu, že to myslíš dobře a cením si toho, ale v tomhle budeš muset uznat, že mám pravdu. Nejsem malé dítě a s tebou, nebo bez tebe hodlám Tsunade navrhnout, že se vrátím zpátky do služby. I kdyby mě chtěla odmítnout, tak to neudělá, jelikož nemůže. Potřebuje medici, v každé válce tomu tak je..." odmlčí se. "Jen si přeju, aby si to pochopil i ty..."
"nepustí tě do služby a jestli si chceš odpočinout tak pojď tam v horkých pramenech to bude lepší než doma a ještě sama.. jen chci ať ještě odpočíváš dokud to jde.. nemyslí si že bych šel bojovat bez tebe.. to ani náhodou. My tři musíme být pohromadě pak jsme dá se říct neporazitelní když jdeme jako tým... No tak.. aspoň dneska pak můžeme jít ještě za Itachim a řekne ti to detailněji než já...
"Nehádej se se mnou, Sasuke," zamumlá jelikož moc dobře ví, že v tomhle má pravdu, i když se jí to Sasuke snaží vyvrátit. Tsunade- sama sice patří mezi ty, kdo razantně dodržují to, co jednou řekli a v tomhle případě by to bylo to, že má odpočívat doma, ale dokonce i někdo s takovou povahou, kterou má jejich Hokage, by musel uznat, že v situacích, do kterých se mohou dostat během války je někdy nutné dělat výjimky. "Doma bych zase měla nadměrné množství klidu a pohody... chtěla jsem sem sice jít, ale teď," pokrčí rameny. Neví jestli je to jen tím, že by ztratila zájem, nebo že si to malovala nějak jinak... a nebo je taky dost možné, že si jen.její tělo samo říká, co v tuhle chvíli potřebuje. "Itachi... mám tvého bratra ráda, to moc dobře víš, ale proč by mi měl něco vysvětlovat Itachi, když to stejně dobře můžeš udělat i ty?" Zeptá se ho. Ani tak jí nejde o Itachiho samotného, stejně by s ním dříve nebo později mluvila, ale spíš jí jde o to, že se ptala Sasukeho, který teď ovšem jen hledá skulinky kudy by se z toho mohl vykroutit. Proč, to už jí ale jasné není. "Něco mi tajíš? Nebo co se děje, Sasuke?" Vydechne, už zoufale.
"Saky nic netajim. Víš dobře že nerad moc mluvím. A taky víš že vždy pro tebe udělám první poslední co ti vidím na očích. A to už od dětství i když to jsem tě i od sebe odháněl a nechtěl si to připustit
"Říkal si mi už předtím, že mi nic netajíš, ale v tom případě mi vysvětli, co stojí za tím tvým podivným chováním? Nemůže to být jen tím, že bych si něco nemlouvala," zavrtí nad tím hlavou. Tuhle možnost ona sama už dávno zavrhla, i když popravdě řečeno to nezní samo o sobě úplně nemožně. "Já jen chci, aby si mi řekl pravdu, protože tohle... to... připadám si hloupě, jako malé dítě," zamumlá. Ta pozice se jí navíc nelíbí i z dalších důvodů jako například, že ostatní mají očividně pocit, že je potřeba ji ochraňovat, že jí nikdo nic nechce říct a další věci, které by lezly na nervy snad komukoliv. "Dnešní den... odpočinek, to je kompromis, který jsem schopná přijmout, ale není mi až tak zle, abych nemohla něco dělat ty další dny..." odmlčí se a uhne přitom pohledem. "Snaž se mě prosím pochopit, Sasuke, já prostě nemůžu jen tak sedět doma a čekat než se vrátíš. Nejde to. Nejspíš bych se z toho zbláznila... Potřebuju se nějakým způsobem zaměstnat a práce je to jediné, co mě nyní napadá," přizná nakonec. Přece jen... i když se snažila na to nemyslet, tak během chvilky se na ni navalily všechny ty pocity a vzpomínky za těch pět let... a byla to až příliš válka dávka emocí na to, aby to mohla jednoduše strávit, a tak jí nezbylo nic jiného než to potlačit a něčím se zaměstnat, aby na to nemyslela. Bojí se ovšem, že jakmile by byla na chvíli sama, tak by se to všechno zase hezky vrátilo.
"to ti tak vadim že nechceš odpočívat se mnou. Fajn tak si si já tě tu držet nebudu když nejsi schopna si ani aspoň pár dní odpočinout. Nechápu tě už ne... Změnila ses .. dříve si mě chápala proč tohle a tamto dělám. Už ti nerozumím odcizila ses mi ani nevíš jak moc..." Řekne to takovým tónem aby to nepoznala jak moc jí to bolí
Bolí to. Každé slovo jakoby se zařezávalo přímo do srdce. Odstoupí od něho o několik kroků, přemýšlejíc nad tím jestli by se neměla jednoduše otočit a odejít pryč, ale... ona nikdy taková nebyla. Nikdy by nebyla schopná se k němu otočit zády a rozhodně ne v případě, že ji obviňuje z něčeho takového. "to není pravda," vydechne. Na nic víc se v tuhle chvíli ani nezmůže. "Nikdy v životě si mi nevadil a ty to moc dobře víš, vždycky jsem byla ráda, když jsem tě mohla mít u sebe, kdyby ne, tak bych nesouhlasila s tím, že si tě vezmu, Sasuke. Miluju tě... víc než cokoliv nebo kohokoliv na světě, ale..." odmlčí se. To, co se teď chystá říct mu možná hodně ublíží, ale... navzdory tomu všemu cítí, že to potřebuje, stejně jako i on. "Je to už pět let..." šeptne a otočí se zády k němu a čelem k vesnici, kterou má přímo za zády. "nebudu ti lhát, změnila jsem se, to co se stalo mě změnilo, ale tebe taky. Nikdo z nás už nikdy nebude takový jako předtím... nikdo," vydechne zatímco si rukama obejme trup a zamyšleně hledí dopředu na domy, které se rozprostírají všude kolem. "Je to moje vina Sasuke..." šeptne po chvíli ticha, "moje... jen a jen moje," zamumlá. Při těch slovech se jí v očích zalesknou slzy, kterým ovšem zatím nedovolí přetéct přes okraj. "Kdybych se tenkrát rozhodla jinak... kdybych... kdybych ti o tom všem řekla, tak se nic z tohohle nemuselo stát... mohla sem být tvoje žena, mohli jsme už dávno žít společně v domě, jak jsme plánovali a taky... taky... nebyli by jsme tam sami, protože... protože..." zlomí se jí hlas. Na chvilku zavře oči a konečně dovolí slzám, aby se skutálely dolů po její tváři. "snažila jsem se na to všechno nemyslet, pustit to z hlavy... říkat si, že to, co se stalo už stejně nemůžu nijak zvrátit, ale nejde to. Nedokážu to. Pokaždé, kdy se na tebe podívám, tak cítím ten stejný pocit viny. Já jen... prostě... nemůžu jen tak předstírat, že se to nestalo," zavrtí nad tím hlavou až se jí její dlouhé vlasy dostanou do obličeje a díky mokrým potůčkům, které na jejích tvářích zanechaly slzy, se jí přilepí na obličej. "nezvládnu to..." zašeptá do ticha. Vždycky byla silná, dokázala čelit nejrůznějším situacím, ale teď... v tuhle chvíli má pocit, že už nemůže jít dál. Že nezvládne každý den neustále čelit své minulosti, která se dotíravě vrací pokaždé, když už si říká, že už je dobře.
Sasuke si je povzdychne a přejde k ní. Vezme ji za pás a přivine k sobě. Opře si ji tak aby utlumil vzlyky. "Bude to dobré uvidíš.. neplač.. já jsem stále stejný tak jak mě znáš. Pokud budeš chtít nemusíme být dlouho sami...
Zavrtí nad tím hlavou a víc se tak obličejem zavrtá do jeho hrudi. Pevně jej přitom obejme kolem pasu. Ani si v tuhle chvíli neuvědomuje, že stojí přímo před lázněmi a kdokoliv by je mohl vidět... v tuhle chvíli je jí něco takového naprosto ukradené, stejně se její myšlenky točí pouze kolem jednoho. A to ani nemusí vyslovovat nahlas, vzhledem k tomu, že Sasuke to musí moc dobře vědět i tak. "Já nevím, Sasuke," šeptne po chvíli, když se trochu uklidní a je schopná mluvit. Samozřejmě, že by jí to pomohlo, ale... je jí zle už jen z toho, že nad tím takhle přemýšlí. Musí se s tím srovnat, aby se to později neotočilo proti ní. "co když.. co když se to stane znovu?" vydechne tiše, i když ví, že ji Sasuke uslyší. Bojí se toho, co by mohlo ještě přijít. Znovu už by tím stejným projít nedokázala. "Vím, že to, co se stalo.... že... že jsme to neplánovali, ale... co se od té doby změnilo? Válka je tady pořád a nevypadá to, že by se chýlila ke konci, tedy alespoň podle toho, jak ses předtím tvářil na mé otázky," vydechne. "tohle bychom mu nemohli udělat," šeptne. Neumí si představit, že by měli dítě teď. V době, kdy je dost možné, že oba budou potřeba někde jinde... Ona by sice zůstala zde, jakožto matka, ale v tomhle případě je dost možné, že Sasuke by neměl na vybranou a musel by odejít, což by nechtěla. Nemohla by jej jen tak nechat jít.
"nejdřív se uklidní. Co se týče války tak se neboj.. dělají se opatření... Bude to jak dřív
"Nic už nebude jako dřív," odpoví hlasem bez jakýchkoliv emocí, skoro tak, jako to umí Sasuke až to i ji samotnou překvapí, jak moc ledově to vyznělo. Proto se na chvilku odmlčí, zavře oči a zhluboka se nadechne. Nejraději by šla k sobě domů, zalezla si někam do kouta a tam prostě plakala dokud by neusnula vyčerpáním, ale... je jí jasné, že tohle by jí u Sasukeho v životě neprošlo a tím pádem nemá jinou možnost než sebrat poslední zbytky sil a doufat, že to bude stačit na to, aby jí okolí uvěřilo, že se jí daří alespoň o něco lépe. Nemusí to být úplně dokonalá maska, ale... hroutit se před očima ostatních taky nemůže. Přesně proto se od něj pomalu odtáhne, zavrtí hlavou a tiše se zasměje. "Omlouvám se," vydechne. "Jsem jen unavená, nedělej si o mě starosti," dodá poté, než ji Sasuke zavalí nějakou otázkou. Uvědomuje si, že jej nastálá situace musí značně mást, ale to je to poslední, co by v tuhle chvíli řešila. "Už je docela chladno... půjdu domů, trochu se prospat, přece jen, zítra je taky den," řekne a opět obrátí pohled směrem k cestě, která vede zpátky do města. Natočí se k Sasukemu bokem a rukou, kterou doposud měla na jeho hrudi, pomalu sjede dolů dokud nezavadí o jeho ruku a nevezme jej za ni. "Půjdeš se mnou? Zítra ráno si můžeme popovídat... jít se projít, nebo jít sem, nebo za tvou rodinou... cokoliv budeš chtít," šeptne.
"pojď ke mně.." Septne a pomalu s ní vyjde.. "bude to dobré vsechm
"Vždyť nikam nejdu," zavrtí nad tím hlavou, uvědomuje si, že to asi myslel trochu jinak a právě proto hned na to dodá: "Dnes ještě pojďme ke mně, zítra klidně můžeme jít i tam jen..." odmlčí se. Není to tak, že by snad nechtěla mluvit se Sasukeho rodiči a bratrem, právě naopak, ale ještě dnes by chtěla mít klid. Kdyby to řekla nahlas, tak by to sice znělo hrozně, ale je to pravda. Umí si představit, jak by se na ni asi dívali po tom, co všechno jim Sasuke řekl a to poslední, co dnes ještě potřebuje je nějaký soucit, a nebo lítost. To by ji jistě dorazilo úplně. "tvoje máma by byla jistě smutná, že bych si s ní chvilku nepovídala, jak jsme byly zvyklé, ale dnes jsem už docela unavená, navíc i ty by ses měl v klidu prospat," šeptne. Ještě chtěla dodat, že by se měl zároveň připravit na to, co přijde, ale nakonec raději drží jazyk za zuby. Ne snad, že by to nebyla pravda, ale nepřijde jí nutné to říkat nahlas. Konec konců Sasuke sám pochopí, že odteď bude všechno o něco jiné a dost možná to nebude tak pěkné, jak se snaží si myslet. Přece jen válka je válka a pět let je pět let... kdo ví, co se stane třeba zítra. "A zítra mi taky musíš říct nějaké další novinky, dneska jsem toho z tebe zrovna moc nedostala," šeptne. Chvilkou jdou tou stejnou ulicí, která vede od lázní až dál do vesnice, ale po chvíli odbočí doleva, potom zase doprava dokud se neocitnou před místem, kde žije Sakura. Rozhodně je to mnohem blíže než Sasukeho domov.
"uvidíme co bude a tak.. navíc rodiče chápou když si unavená a tak nevím proč tam jednoduše nejdeme. Dokonce by ses i mohla pořádně vyspat..." A jde a pak se zastaví
"Sasuke, já vím, že tvoji rodiče jsou hrozně milí, a tak dále a tak dále, ale alespoň pro dnešek..." šeptne. Chtěla by mít klid a nemuset čelit ani těm pohledům. Na jednu stranu si říká, že výčitky by v tom asi ani nebyly, ale... přesto se obává, že by v jejich očích našla něco trochu jiného. "Pokud ovšem nechceš jít se mnou, tak tě samozřejmě nutit nebudu," řekne potom a pokrčí nad tím rameny. Ne, že by jí to bylo snad úplně jedno, chtěla by ho tam mít u sebe, ale nikdy jej nenutila a ani s tím nehodlá začínat. "Je to na tobě, takže pokud chceš, tak se můžeme sejít až později, druhý den ráno... můžu za tebou přijít k vašim pokud tě to potěší a bude to pro tebe lepší?" Zeptá se ho, zastaví se a otočí se čelem k němu, čekajíc na to, co řekne a jak se nakonec rozhodne, aby věděla jestli půjde domů sama, a nebo jestli bude mít společnost. Byla by mnohem raději za druhou možnost, ale... stejně jenom lehne do postele a bude spát. "Nebo pokud máš na dnešek ještě nějaké jiné plány... Klidně jdi, kvůli mně nic rušit nemusíš, byla by to škoda,"
Povzdechne si.. Vezme jí za ruku a jde. "Dneska ale naposledy ano... U nás se budeš mít dobře tak se nemusíš ničeho bát... Víš že u nás máš vždy všechno co si řekneš...." A jde dál
"Vím, že tomu tak je, ale taky vím, že u tohohle stejně nemůžeme moc dlouho zůstat," řekne. Sama neví jestli Sasuke původně neplánoval, že potom, co se vezmou a vrátí se ze svatební cesty, tak půjdou bydlet zpátky do domu, ve kterém žijí i jeho rodiče. Samotné by jí asi ani nevadilo, kdyby zvolil stejnou čtvrť, ve které ostatně žijí.ostatní vzdálení příbuzní, ale navzdory tomu, jak moc má Mikoto i Fugaka ráda, tak dlouhodobé společné soužití si představit neumí. "Co máš v plánu na zítra?" Změní raději téma. Po chvíli dojdou až ke dveřím, které tedy odemkne a pokračuje dál až dovnitř. Když se konečně dostane domů, tak pustí jeho ruku, zuje se v předsíni, zamkne za nimi a unaveně se protáhne. Už předtím byla unavená, ale teď to na ni tak nějak padlo úplně, že by byla schopná usnout i tady ve stoje u dveří. Právě proto se raději rozejde rovnou do ložnici, kde se zastaví před šatní skříní, aby se mohla převléci z tohohle oblečení, ve kterém strávila den, do něčeho pohodlnějšího na spaní.
Jde za ní... "Mám tu tedy zůstat a pomoct nebo mám odejít jako tenkrát jelikož si mi pěknou v pálila až se divil samotný naruto co to mám na tváři. Bylo to teda překvapení a obzvlášt v tom baru kde jsem tě slušně oslovil a co ty si zdrhala a malem i sletěla ze schodů...
"Víš možná, kdyby si byl trochu víc trpělivější a tvůj přístup byl jiný, tak se nic z toho stát nemuselo. V tu chvíli si pro mě byl cizinec, co najednou povídá úplně nesmyslné věci a až moc se přibližuje. Bylo to zvláštní a navíc v dobách jako jsou tyhle by se tak nejspíš zachovala každá holka, co nestojí o takové setkání s cizinci," zavolá na něj z ložnice zatímco se pomalu svlékne. Na chvilku jsou tak patrné všechny modřiny a skoro zhojené ranky, které si odnesla ze svého posledního setkání s Kabutem. Raději se rychle natáhne pro věci na spaní, aby se oblékla dřív než dovnitř vejde i Sasuke. "Dala bych ti i radu pro příště, ale... myslím, že se shodneme na tom, že oba doufáme, že žádné příště už rozhodně nebude," hlesne. Neumí si představit jestli by to zvládli...projít si tím vším znovu. Jistě, dřív věřila tomu, že společně zvládnou cokoliv, ale...tohle by byl jen další nápor na jejich emoce, který by taky jednoduše nemuseli vydržet. "Ale na tom už teď stejně nezáleží. Je to pryč...to všechno, co, se stalo," pokrčí nad tím rameny, zavře šatník a sedne si na svou polovinu postele
"Až na to že jsem tě slušně pozdravil a nic víc." Řekne a sedne si na druhou půlku a sundá si aspoň triko a kalhoty aby se mu lépe leželo
Chvilku zvažuje jestli od ní Sasuke nečeká další omluvu, ale i přestože si ji zaslouží, tak nic takového neřekne. Ne snad, protože by si myslela, že ty omluvy předtím byly již dostatečné, ale spíše se nechce k tomuhle tématu moc vracet před spaním, kdy by oba měli myslet na jiné, mnohem příjemnější, věci. "Nemysli na to," šeptne jen a zavrtí nad tím hlavou. Sama se snaží tyto vzpomínky vytěsnit z hlavy, ale upřímně řečeno to nejde úplně nejlépe a teď, když už sedí na posteli se docela obává, že spánek bude přesně to, co bude stačit k tomu, aby jí na mysl vyvstaly všechny ty věci, co chce zapomenout. "Myslím, že teď by si mohl dělat mnohem příjemnější věci než přemýšlet nad tím, co bylo a co už ani jeden z nás změnit nemůže," řekne poté. Snadno se jí to říká Sasukemu, ale bohužel, ona sama se tímto řídit nedokáže. "Jako například odpočinek, který si.po dnešku zasloužíš," dodá a otočí se. Naskytne se jí tak pohled na jeho záda, ale místo toho, aby si lehla a spala, jak chtěla, tak se po kolenou přesune z něho a obejme jej zezadu kolem pasu přičemž se k němu nakloní a vtiskne mu polibek na šíji a krk. Hlavu si nakonec jemně opře o jeho rameno a spokojeně přivře oči.
"však pojď si odpočinout..." A přivine si k sobě.. "víš sama že sám tě mám rád a chci aby si odpočívala....."
"Já to vím... a spát se taky chystám," šeptne. Sama upřímně doufá, že si tím dostatečně odpočine a nebude potom ještě unavenější než je nyní. "No," šeptne, "tak... můžeme si spolu promluvit klidně i někdy ráno, teď si už pojď lehnout..." zašeptá a odtáhne se od něho, aby se mohla přesunout zpátky na svou polovinu postele. Nadzvedne se a strčí nohy pod přikrývku, kterou si přes sebe následně přetáhne až ke krku. Potom se otočí na bok a pohled upře na Sasukeho záda. Chvilku mlčky čeká jestli se k ní Sasuke otočí a lehne si, ale když vidí, že se k ničemu takovému nemá, tak k němu natáhne ruku a položí si ji na tu jeho, kterou se opírá o postel. "No tak," pousměje se, i když to Sasuke vidět nemůže. Po chvilce ruku stáhne, aby si Sasuke mohl lehnout a sama ještě nějakou dobu hledá nějakou vhodnou pozici, ve které by mohla nějakou dobu zůstat aniž by se ozývaly její zranění a něco ji tím pádem bolelo. "Tak dobrou noc, Sasuke," šeptne a následně zavře oči.
Zavrtí nad tím hlavou a lehne si k ní tak že si ji k sobě stáhne a opře o sebe...
Tiše zasykne, protože to malinko zabolí, ale neodtahuje se od něj. Navzdory tomu, že je to malinko nepohodlné, tak se snaží si najít trochu pohodlnější polohu což se jí po chvíli podaří, a tak se vedle něj spokojeně uvelebí a přehodí přes něj svoji přikrývku. Mají tam sice dvě, ale v tuhle chvíli by jim stejně nejspíš k ničemu nebyly, když už leží u sebe. Potom už si Sakura jen opře hlavu o Sasukeho hruď a snaží se usnout. Jde jí to mnohem snadněji než by čekala, ale stejně tak, jak se bála, tak zrovna moc klidný spánek to nebyl. Několikrát se probudila ze spaní, když už nemohla vydržet ten nával vzpomínek a různých okamžiků, které se jí znovu a znovu přehrávaly před očima. Až nad ránem se jí i díky vyčerpání podaří usnout bezesným spánkem, který jí vydrží několik hodin. Probudí se někdy kolem osmé hodiny a chvilku jen tak zůstává ležet aniž by se pohnula. Až po chvíli uzná, že by možná měla vstát, a tak se potichu přesune do koupelny, kde se svlékne a vleze si do sprchového koutu, aby si dopřála sprchu
Sasuke ještě nějakou dobu spí... když se probudí tak zůstane ležet.. kouká kolem a ceka
Až když na ni začnou dopadat kapky teplé vody, tak se jí povede se pořádně uvolnit. Hlavu má na chvilku až podivně lehkou jakoby ji přestaly tížit jakékoliv vzpomínky, a nebo výčitky svědomí, které také měla a také jí dnes v noci nedaly spát. Teď, ale jakoby ta teplá voda všechny její starosti odplavila někam pryč a jediné na co je v tu chvíli schopná myslet jsou ty příjemnější části jejího života. Uvědomuje si totiž, že brzy to bude naposledy, co do tohohle domu vkročí, že nebude trvat dlouho a ona si bude balit své věci, aby si je odnesla do jejich nového domova, který si spolu se Sasukem vybudují. Tohle všechno jsou sice hezké představy a těší se na ně, ale přece jen jí tohle místo bude svým způsobem chybět. Zažili tady spolu se Sasukem nemálo krásných chvil od společných snídani, po jen takovou relaxaci v posteli, společně sprchy a co bylo asi nejzábavnější... společné vaření, které mnohdy skončilo tím, že dost surovin bylo všude kolem a taktéž na nich... a po tomhle vždycky následovala společná sprcha, kdy se jí Sasuke vždy galantně nabídl, že jí pomůže s mytím, ale jen u toho to nikdy nezůstalo... při téhle vzpomínce jí přejede mráz po zádech, který ji navrátí od snění zpátky do reality. Uvědomuje si, že je tam už dost dlouho, ale ven se jí ještě nechce, a tak se rozhodne, že si ještě umyje vlasy.
Sasuke stále leží jelikož se mu nic nechce
Poté, co si umyje vlasy, tak vypne sprchu a s ručníkem omotaným kolem sebe vystoupí ven ze sprchového koutu a postaví se před zrcadlo. Nemá tu už moc věcí, protože drtivou většinu si už odstěhovala před lety, ale přesto tu najde hřeben, aby si vyčesala vlasy a následně si je stáhla do drdolu. Dřív, když měla vlasy ještě krátké pro ni nebylo,možné vymýšlet různé účesy a často si i říkala jaké by to asi bylo, kdyby je měla zase dlouhé, ale teď.. Teď jakoby měla sto chutí sáhnout pro nůžky a všechny je ostříhat, i navzdory tomu, že o Sasukem se vždycky říkalo, že má raději delší vlasy. Nakonec ale přece jen zůstane jen u jejich česání a když je hotová i se zbytkem ranní hygieny, tak jen v tom ručníku vyjde ven, zpátky do svého pokoje. Původně si to mířila rovnou ke skříni, ale když jí do oka padne Sasuke, který je již vzhůru, tak se zarazí. Rozhodně to není poprvé, co by se před ním promenádovala jen v ručníku, ale přece jen pět let, je pět let a přesně to stačilo k tomu, aby v jeho přítomnosti malinko znejistěla.
Sasuke se na ni podívá a jak vidí v čem je tak se zvedne a přejde k ní. Vezme ji kolem pasu a přivine si tě k sobě... "Pojď si lehnout jenom takhle nklo tak...." Septne a i lehce začne líbat na krku...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sayuri Kirishiki Shimizu Sayuri Kirishiki Shimizu | Web | 14. ledna 2018 v 9:36 | Reagovat

nádherné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama