Forgetten past 22. dil

16. ledna 2018 v 9:45 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta

Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura

,Cítí, jak jí z jeho polibků běhá mráz po zádech. Přivře oči a mírně natočí hlavu do strany jakoby mu chtěla dát víc prostoru a navíc... nemůže říct, že by se jí to nelíbilo. Objetí zezadu spojené s polibky na krk je něco, čemu by nemohla říct ne snad v jakékoliv situaci. "Hmmmm" pousměje se. Trošku čekala, že ráno bude mít Sasuke trochu naspěch, aby si vzala zbytek svých věcí a přenesla si je k němu, ale tyhle plány na vyléhávání v posteli se jí rozhodně pozdávají mnohem více než ty předešlé. "Lehnout?" šeptne tiše, otevře oči a vyhledá jimi ty jeho. Malinko nadzvedne obočí jelikož z části tuší, že jenom tak to asi nebude. "Ale asi máš pravdu, ještě je docela brzy, ani jeden z nás dneska nikam nespěchá, tak proč si trochu déle nepoležet v posteli," usměje se nad tím, vděčná za tenhle nápad. Ještě chvilku setrvá zády k němu, ale poté se v jeho objetí otočí čelem k němu a omotá si ruce kolem jeho krku. Musí přitom malinko zaklonit hlavu, aby se mu mohla dívat do očí, poněvadž už několik let je mezi nimi docela znatelný výškový rozdíl. "Jen... myslím, že by sis měl rozhodně jít lehnout spolu se mnou, protože jestli budu ležet jenom takhle, tak by mi určitě jinak byla zima," dodá potom s nevinným výrazem ve tváři. Usměje se a stoupne si na špičky načež jej dlouze políbí na rty s opět přivřenýma očima.

"Nebude ti zima to mi můžeš věřit..." Šeptne záhadně a drží si tě u sebe... "Co si třeba i trošku užít po letech. Tedy jestli se toho nebojíš?" Stále dál záhadně šeptá
Zrudne a na chvilku sklopí pohled na jeho hrudník, aby jí neviděl do tváře. Vždycky ji trochu překvapovala přímost s jakou mluvil o určitých věcech, kolem kterých by někteří lidé vedli mnohem obsáhlejší věci, a vždycky ji to dostávalo do rozpaků, i když už si myslela, že si na to za tu dobu, co se znají zvykla. Pravdou je, že jindy by na tuhle otázku ani neplýtvala slovy, ale teď... nejde o to, že by se snad bála toho, že by jí Sasuke mohl nějak ublížit, nebo něco podobného, ale všechno tohle je spojeno s dalšími věcmi, které přivolávají nehezké vzpomínky na minulost, kterých by se nejraději zbavila, ale nejde to. Nadechne se a zvedne hlavu, aby se mu opět mohla podívat do obličeje dřív, než to udělá on sám. Původně už měla na jazyku přesně to, co mu chce říct, ale při pohledu do těch temných onyxových očí jí ta slova uvázla na jazyku a ne a ne je vyslovit nahlas. Natáhne tedy ruku a jemně jej pohladí po tváři, aby si koupila trochu času než se jí podaří rozvázat si jazyk, ale přece jen nakonec řekne něco trochu jiného než původně chtěla. "Věřím ti," šeptne. Navzdory tomu, že to Sasuke může brát jen jako odpověď na to, co řekl, tak ona sama v tom viděla něco mnohem, mnohem hlubšího a většího. "Sám moc dobře víš, že si mi hrozně chyběl... a to po všech stránkách," dodá o něco tišeji. Opět se přitom postaví na špičky, ale tentokrát se rty přiblíží k jeho uchu a ještě o něco víc ztiší hlas: "po všech," zopakuje znova, tentokrát jako odpověď na tu poslední otázku. Chvilku ještě nechává svůj dech dopadat na kůži jeho krku a ucha a potom se s několika polibky, které věnuje kůži jeho krku vrátí zpátky k jeho rtům.
"Dobře tak pojď..." A vezme ji za ruku zavede ji k posteli kde si tě opatrně položí na postel. nahne se nad tebe a jen se zatím na tebe kouká.. "Pokud si to ale chceš rozmyslet tak stačí říct víš že mi to nevadí...
Chvilku ho mlčky pozoruje, čekajíc jestli něco udělá, a nebo jestli ještě něco řekne. Je pro ni docela zvláštní jen takhle sedět a snášet na sobě ten jeho pronikavý pohled, kterým jakoby se jí dostával i pod kůži a dokázal tak vidět naprosto cokoliv, co by se snad mohla pokusit skrývat. Z části ji to trochu i děsí, ale nad tím se v tuhle chvíli raději moc nezamýšlí, hlavně z toho důvodu, že díky jeho blízkosti má dost velký problém se soustředit na cokoliv jiného než na jeho dech, který cítí na své tváři, pohled jeho onyxových očí a taky to, jak se na ni z části tiskne. "kdybych si měla co rozmýšlet, tak bych ti to řekla. Znáš mě dost dobře na to, aby jsi sám moc dobře věděl, že svůj názor jen tak z ničeho nic neměním," řekne vážně. Nejen aby ujistila jeho, ale taky, aby ujistila sama sebe v tom, že je to v pořádku a že není nutné se nadále zaobírat minulostí, která by jim oběma mohla jenom ublížit. "neviděla jsem tě pět let Sasuke, chybělo mi hrozně moc věcí a myslím, že za ty roky s tebou už můžu mluvit na rovinu," řekne po chvíli zamyšleně. "takže ti na rovinu říkám, že mi chyběly i jisté jiné věci a aktivity než jen čistě tvá přítomnost, tvůj hlas..." řekne. Je mnoho věcí, které by mohla jmenovat, ale to by tady byli ještě hodně dlouho, proto se raději zvedne na lokti a rty se přiblíží k jeho uchu. "Jen jestli si si to ty nerozmyslel...?"
"Já? Rozmyslet si to? Ještě když se mi sama od sebe nabízíš jen v osušce? Děláš si srandu?" Řekne s otázkou a nakloní se tak že si musí i lehnout. "Teď spíše záleží jestli to teď chceš riskovat když je taková situace s válkou. Jelikož kdyby si mi do toho opět spadla nedovolím ti jí na bojovou plochu..." Řekne vážně a začne i rukou tě jen zatím hladit po stehně
Tiše se zasměje a opět se zatváří jako to největší neviňátko pod sluncem. "nemůžu za to, že jsem si sebou nevzala nic do čeho bych se mohla převléct už v koupelně," pokrčí nad tím rameny. Popravdě řečeno čekala, že když se vrátí, tak bude Sasuke ještě spát a ona tak bude mít čas se začít pomalu připravovat na odchod... i když tohle se jí líbí mnohem víc. Při jeho dalších slovech se ovšem malinko zamračí. "Sasuke," vydechne, na chvilku se zamyslí nad tím jestli snad on sám nehledá nějaké výmluvy, i když... k Sasukemu jí tohle nesedí. "oba dva jsme už nějakou tu dobu dospělý," řekne vážně. "Nemluv tak," zavrtí nad tím hlavou. Nechce na to myslet, na to, co se stalo, a nebo co by se mohlo stát... prostě jen chce žít v přítomnosti se svým snoubencem navíc i ona z něj cítí, že to, co se stalo zanechalo následky i na něm, protože pokud nedokáže říct pravým jménem to, co se tady snaží zaonačit jinými slovy, tak je něco v nepořádku. "Víš, tím že nad tím budeš přemýšlet tomu stejně zabránit nemůžeš... a navíc, jak už jsem řekla. Oba dva jsme dospělý a určité situace už umíme řešit, ale co takhle se tím zabývat až když to nastane, hm?" navrhne. Obejme jej přitom kolem krku tak, že si jej k sobě přitáhne ještě trochu blíž, když už musí ležet na zádech, a políbí jej, protože na něj takhle konečně dosáhne.
Taky ji políbí. "Já to myslel spíše tak že když bys mi do toho spadla nenechám tě někde v bojí aby sis něco udělala...
"Já vím jak si to myslel, Sasuke, jen nechci, aby sis s tím dělal hlavu zrovna teď a tady..." řekne. Přijde jí, že.něco takového by měli řešit až to nastane a ne teď. Navíc... kdo ví, možná, že se jim další dítě podaří až po svatbě a ta bude dost možná až po konci války. "Sám moc dobře víš, jak to vypadá a i když já ne, tak... Tak vím, že v tomhle případě má přednost snaha vyhrát válku před něčím jiným..." řekne s pokrčením ramen. "Ale v tuhle chvíli neřešíme moje těhotenství, neřešíme válku, a nebo cokoliv s tím spojeného. Jsme tady jenom my dva..." šeptne. Umí být trpělivá, když chce, ale zbytečné mluvení v téhle situaci ji umí doslova dovést k šílenství a přesně proto se snaží tu konverzaci nějakým způsobem uzavřít aby se mohli přesunout k příjemnějším věcem. "Sasuke," šeptne po chvíli o poznání tišeji, "neviděl si mě přes pět let, opravdu je povídání to, co se mnou teď chceš v posteli dělat?" Zeptá se se rty stále u jeho ucha. Už dřív si uvědomila, že na něj musí s trochu jiným přístupem. Dává mu,chvilku, aby si to všechno přebral v hlavě, zatímco mu polibky obsypává krk a jemně mu skousne ušní lalůček. "Povídání bychom klidně mohli nechat i na jindy..."
"já se jen už o tebe bojím.." Septne a přivine si tě k sobě... "Ale teď jen odpočívat v takovém počasí..
Zarazí se, na chvilku není schopná mu na to nic říct. Chvilku přemítá nad tím jestli si z ní jenom nedělá legraci tak, jak to vždycky uměl a taky ji tím vždycky vytočil, což by nyní rozhodně nebylo výjimkou. Až po chvíli se nadechne a trochu se odtáhne z jeho sevření, protože ji začínal doslova mačkat a to nebylo úplně příjemné. "myslíš to vážně?" zeptá se ho. Jindy by to nejspíš jen přešla aniž by se tím nějak zaobírala, ale teď ji to hlavně mrzí. Ne snad protože by bez toho nemohla žít, ale spíš se stalo, nebo udělala něco, čím ho donutila změnit názor a to ji zajímá. Nikdy předtím se to totiž takhle nestalo. "Myslím, že se o počasí bavit nemusíme," odvětí po chvíli a zavrtí hlavou. Rozhodne se se v tom raději nešťourat než by přišla na něco, co vlastně stejně vědět nechce. "včera si chtěla, abych šla k tobě... pokud sis to nerozmyslel?" zeptá se. Ještě jednou se na něho podívá než se posune, aby se mohla posadit na posteli a spustí nohy z postele. Levou rukou si přitom přidržuje ručník, aby jí nesklouzl. "Asi bychom stejně měli vyrazit, tvoje máma se tě už určitě nemůže dočkat..." dodá po chvíli s čímž se zvedne a protáhne se. "vlastně mi to stejně i něco připomnělo..." dodá zamyšleně. Už včera Sasuke odmítal jí říct nějaké další informace co se války týče, a tak přesně tohle téma chce přednést před jeho bratrem, který by k ní mohl být sdílnější. Tedy alespoň takhle to po většinou bylo.
"Ach jo jen jsem chtěl ještě chvílí odpočívat než tam půjdeme ale když chceš už jit tak proc ne
"No já se na rozdíl od tebe musím ještě nachystat, což mi nějakou tu chvilku zabere, takže ty můžeš ještě v klidu odpočívat," odpoví mu. Rozhodně jej nechce hnát z postele teď, hlavně když ví, že by na ni stejně musel ještě čekat díky čemuž by mohl být nakonec ještě nevrlý. "vlastně... co máš všechno dneska v plánu? nemyslím tím jenom to, že půjdeme k tobě a tvým rodičům, ale tak nějak celkově. Máš dnes nějakou hlídku, nebo tak?" zajímá se. To, že ona teď ještě nějakou dobu bude mimo těchto aktivit neznamená, že to stejné platí i pro Sasukeho, který je v pořádku a hlavně patří mezi ty, kteří jsou ve vesnici potřeba, obzvlášť v době jako je právě tahle. "víš, že kvůli mě si to nemusíš nějak složitě zařizovat a přehazovat, pokud musíš, nebo chceš někam jít. Nikdy jsem ti v tomhle nebránila a ani to taky nemám v plánu," dodá potom. Popojde k šatníku, který si otevře a očima pátrá po něčem, co by si mohla obléknout, aby jí nebylo chladno. Už teď totiž cítí, jak jí naskakuje husí kůže i za tu chvilku, co vyšla z koupelny. Nakonec se rozhodne, že jen náhodně sáhne dovnitř, a tak si vytáhne oblečení a na moment s ním zmizí v koupelně, kde se převlékne a vrátí se zpátky do ložnice za Sasukem, přemýšlejíc nad tím jestli má vůbec cenu něco balit, když se stejně budou ještě minimálně jedenkrát stěhovat.
"Ne nic nemam. Tsunade mi dala volno dokud nebudeš uplně v pořádku. Vi že bych se o tebe bal a nesoustredil bych se
Zavrtí nad tím hlavou a opět se na něho podívá, samozřejmě ji to potěšilo, ale na druhou stranu z toho má taky pocit, že by byl Sasuke mnohem raději, kdyby to bylo trochu jinak. "Já vím," šeptne a přikývne. "vím to a jsem ráda, že můžu být s tebou, ještě když je to tak dlouho, co jsme měli nějaký ten čas pro sebe, ale... víš já... nechci, aby sis snad myslel, že to, že jsem zpátky znamená, že se všechna tvoje pozornost musí nutně soustředit jenom na mě. Nepochop mě špatně, jsem za to ráda, ale taky vím, že máš i svoje zájmy a já nechci být ta, kdo ti bude stát v cestě, chci, aby si tohle věděl." řekne potom naprosto vážně. Uvědomuje si, jak moc měl Sasuke rád akce, mise a podobné právě díky tomuhle se Sakura cítí trochu provinile, protože je jí jasné, že nebýt jí, tak tohle všechno může Sasuke dělat aniž by se musel ohlížet na jiné okolnosti. "Jinak jak jsem předtím říkala něco o tom, že bych se měla sbalit, tak... myslím, že to asi nechám na později, až se budeme stěhovat definitivně. Nechci to všechno přenášet z místa na místo a to, co mám u tebe mi bude bohatě stačit," dodá potom. "takže jakmile budeš připravený, tak můžeme vyjít, ale nemusíš spěchat. Pokud si se svými rodiči nic nedomlouval, tak myslím, že nám nic neuteče," řekne potom rychle, aby to nevzal doslova a nezačal se ihned chystat k odchodu.
"Ne ne vzdyt znas mojí mámu. Ta ma vždy vše připravené dopředu..." A přejde k tobě. "Pojd ještě chvili odpočívat než půjdeme....
"Odpočívat..." vydechne zamyšleně a zavrtí nad tím hlavou. "docela dlouho jsem jen tak ležela v nemocnici, ať už tady, a nebo ještě předtím. Vždyť víš, nezlob se, ale představa, že bych to měla dělat ještě teď se mi moc nepozdává," odmlčí se. Přece jenom se nakonec posadí na kraj postele a otočí se čelem k Sasukemu, aby mu viděla do obličeje. Umí si sice živě představit, jak se asi bude tvářit na to, co mu chce říct, ale přesto to musí nakousnout, znova. "Vím, že jsme se o tomhle už bavili, ale přesto... Nerozmyslela jsem si to, co jsem ti předtím řekla. To, že bych se ráda vrátila zpátky do služby, abych mohla něco dělat... cokoliv," začne pomalu. Pečlivě přitom pozoruje výraz v jeho tváři, doufajíc, že jí to nechá alespoň do říct. "Na začátku dalšího týdne zajdu za Tsunade-sama, abych se s ní domluvila na podrobnostech. Říkám ti to protože si myslím, že by si to měl vědět," vydechne. Nechce, aby se to potom dozvěděl od někoho jiného a byl na ni následně naštvaný, že mu to neřekla. "vím, co si o tom myslíš, ale... na tohle ti můžu říct jenom jednu věc. Znáš mě, víš jaká jsem a taky víš, že nemůžu jenom tak sedět doma a čekat... obzvlášť v téhle době," řekne tiše. Sama neví jestli od něho čeká pochopení, a nebo alespoň toleranci... ale říct mu to musela.
"půjdeš pracovat až ti to povolí samotná Tsunade a nezkoušej ji přemluvit jelikož se to dovim...
"Sasuke, já prostě nechci, aby se to potom nějak zkomplikovalo. Řekla jsem ti to, protože si myslím, že by si to měl vědět a protože vím, že dřív nebo později by ses to stejně od někoho dozvěděl a já vím, že by tě to ranilo," řekne vážně s pokrčením ramen. "Konec konců sám moc dobře víš, že v tomhle jsme si podobní. Mnohokrát si byl zraněný, mnohokrát jsem tě doslova prosila, aby si zůstal doma, lehl si a odpočinul si, ale ty si to většinou neudělal pokud jsem u tebe neseděla a nenutila tě ležet... Neříkej mi, že si nic z toho nepamatuješ, protože to nebylo ani jednou, ani dvakrát, ale bylo to mnohem častější," šeptne. "neříkám to protože bych ti to nějak vyčítala... Samozřejmě si mě tím vždycky doháněl k šílenství, ale je to jedna z věcí, které na tobě miluju ty můj paličáku," pousměje se. "Ani jeden z nás neumí být jen tak dlouhodobě doma a relaxovat ze zdravotních důvodů... U mě to už zase takové není... chci tím říct, že to není tak vážné, abych nemohla z domu. V nemocnici můžu pomáhat úplně normálně, práce tam není zase tolik náročná a může to pomoci lidem což je přesně to, co bych chtěla, tak mi v tom prosím nebraň," šeptne a na chvilku se odmlčí, aby mu dala možnost to všechno vstřebat. Poté se zvedne z postele a pomalu přikývne, "máš pravdu, měli bychom jít. V klidu se občas, počkám na tebe," řekne. Otočí se a poodejde do kuchyně, kde si do skleničky natočí trochu vodu a napije se, čekajíc na něj.
"Já ti svoje řekl a nemíním se opakovat." Řekne a s tím se zvedne a odchází z místnosti až vyjde i s domu kde si na ní počká
Povzdechne si nad jeho chováním a jen nad tím pomalu zavrtí hlavou. Nekomentuje to. Jednak protože je Sasuke už dávno pryč a křičet se jí nechce, ale taky protože moc dobře ví, že by to nemělo sebemenší smysl. Sasuke je tvrdohlavý, stejně jako ona, a tak jej prostě bude muset nechat být. Přece jen mu už stejně řekla to, co potřebovala a tím pádem není nutné, aby se snažila jeho názor změnit. Stejně by maximálně docílila toho, že by se pohádali a přesně to je to, co taky nechce. Pomalu se tedy otočí čelem k lince, vypláchne skleničku a odloží ji načež se vydá do předsíně, kde se obuje a vyjde ven ze dveří, které za sebou zamkne a zastrčí je do kapsy. Ihned co vyjde jí vítr udeří do tváře, že malinko couvne. Nečekala, že bude takhle foukat. "takže... jdeme?" zeptá se a podívá se směrem Sasukeho, které si všimne, jak stojí kousek od hlavních dveří. Vydá se tedy směrem k němu, ale nezastavuje se. Na místo toho s ním srovná krok a pomalu jde směrem, kde bydlí jeho rodiče a s nimi už nějakou dobu i Sasuke. Bez zastávek to od jejího domu není zase tak velká dálka, a tak se během několika minut ocitnou ve čtvrti, kde bydlí Sasukeho rodina a kde se taky nachází dům, ve kterém její snoubenec vyrůstal. Na chvilku se zastaví, aby se rozhlédla kolem a podívala se jestli se tohle místo za tu dobu nějak změnilo, ale když vidí, že všechno vypadá jako při starém, tak Sasukeho zase rychle dohoní.
Sasuke jak vidi že jde tak spomalí a ceka na ní.. pak s ní srovná krok a jde k domu řidičů..
Chvilku mlčky pozoruje cestu před sebou, zatímco přemýšlí. Z části i nad tím proč celá cesta ubíhá zcela v tichosti a jestli to třeba nemůže být i tím, že se na ni Sasuke zlobí za to, co řekla a co chce udělat. Není to sice tak, že by kvůli tomu začala přehodnocovat své rozhodnutí, ale přece jenom ji to nutí se trošku zamyslet nad tím jestli bylo dobré to vytahovat teď hned, když s tím vlastně ještě nešla přímo zs Tsunade. Nakonec nad tím jenom zavrtí hlavou, protože jí dojde, že by to asi stejně vyšlo na stejno v obou případech. "Sasuke?" Osloví jej po chvíli a zastaví se. Upírá přitom pohled na jeho záda dokud se k ní neotočí čelem, aby mu viděla do tváře. "Nebuď nabručený, no tak...přece si tím nebudeme kazit den. Nestojí to za to," šeptne a přejde k němu, aby ho mohla alespoň na chvilku obejmout. "Nechci, aby ses na mě zlobil," zamumlá poté do látky jeho trika a přivře oči. Nakonec se od něj zase pomalu odtáhne, ale vezme jej za ruku, aby ten kousek cesty mohli dojít společně, ruku v ruce.
Povzdychne si... Vezme ji za ruku a jde s ní domů kde se pak zastaví u dveří a zazvoní jelikož zapomněl klíče.
Nadechne se, aby ještě něco řekla, ale nakonec si to přece jenom rozmyslí. Velmi rychle si totiž uvědomí, kde vlastně spolu se Sasukem stojí a že během chvilky u něj bude jeho matka a hádat se před ní by byl velmi nerozumný krok. Proto se zhluboka nadechne a polkne vše, co měla na jazyku a co se chystala Sasukemu říci. Nemá sice v plánu na to úplně zapomenout, ale než budou mít chvilku naprostého soukromí, tak to taky dost dlouho potrvá. "Nevíš náhodou jestli je tady, u vašich rodičů, i Itachi, a nebo je teď někde na misi? Nebo někde na hlídce ve vesnici?" Zeptá se ho jen mezitím co čekají. Už je to hrozně dlouho, co se svým švagrem mluvila naposledy, a tak by s ním ráda dohnala všechno to, co za těch pět let zmeškala a... nemůže zapřít, že má i postranní nekalé myšlenky a plány, jako například zeptat se jej na situaci, ve které se vesnice nyní nachází a jaké jsou šance na brzký konec války. To všechno jsou totiž skutečnosti, o kterých s ní Sasuke odmítl mluvit a tím pádem jí nedal na vybranou. V tuhle chvíli už jen doufá, že Itachi bude někde poblíž a že na rozdíl od svého bratra bude mnohem sdílnější.
"Neboj Itachi je doma říkal že tu bude na mě čekat. Řekl bych že možná proto to i tak dlouho trvá jelikož to jak Itači tak ani Shisui či máma slyšeli jestli zrovna dneska uklízí...
"Myslíš si, že i Shisui je na návštěvě u vás?" Podívá se na něj trochu pochybovačně. V zápětí jí ovšem dojde, že to možná ani není tak nesmyslné, jak si předtím myslela jelikož Mikoto umí vařit přímo znamenitě a tím pádem je dost možné, že se sem Shisui prostě jen tak stavil, aby spojil příjemné s užitečným. "No na jednu stranu musím přiznat, že je všechny ráda uvidím a Shisui není výjimkou," usměje se. I jeho má ráda, i když jej nezná tak dobře jako ostatní, tak je pravda, že ji u něj zaujal jeho smysl pro humor a celkově jeho povaha, která se zdála být tak moc odlišná od toho, co viděla například právě.u svého snoubence, který se zdál být většinou příliš vážný. "To nevadí, chvilku počkáme," šeptne nakonec s pokrčením ramen. "Nevadí mi tady jen tak stát..."-pousměje se. Už teď jakoby slyšela Mikoto, jak se jim omlouvá a vyjmenovává všechno, co dělala a co vlastně zapříčinilo to, že je neslyšela přicházet. "Ale myslím, že už slyším kroky ke dveřím..." poznamená nakonec po chvilce čekání.
"Asi jo nevím nějak to teď nevnímám..." Odpoví a dál mlčky stojí a čeká kdo se nakonec objeví ve dveřích. Jen v duchu doufá že neotevře Itachi nebo Shisui. To už by radši než je ted ve dveřích viděl mámu
"Možná, že se nám jenom něco zdá a doma u vás není vůbec nikdo... Není možné, aby byli třeba nákupech? Tedy minimálně tvoje máma?" Podívá se na něho. Pokud se totiž něco nezměnilo, tak je dost dobře jasné, že Sasukeho otec má práce až nad hlavu a nemá tak tolik času, který by mohl trávit doma se svou rodinou. "Nebo je to možná znamení..." ušklíbne se. Nepatří zrovna mezi tu část, která by v tohle věřila... nebo spíš ne teď v této době, alespoň ne do takové míry, aby kvůli nějakým 'znamením' třeba nevycházela z domu nebo podobné blbosti. "Víš...abych byla upřímná, tak na jednu stranu mi to čekání ani nijak nepřekáží" dodá. Je pravda, že tam uvnitř ji dost možná čekají i některé nepříjemné otázky, kterým by se ze všeho nejraději vyhnula, ale nejspíš bohužel nebude zbytí a určité věci se hold budou muset vyjasnit. "Neříkej mi, že začínáš být netrpělivý," pousměje se a stočí pohled k Sasukemu s úsměvem na tváři. Nakonec nad tím jen zavrtí hlavou a opře si hlavu o jeho rameno, když už konečně opět uslyší kroky a následně se před nimi otevřou dveře.
Ke dveřím se konečně povedlo dojít aspoň Itachimu... Otevře dveře jelikož věděl že má právě jeho bratr přijit domů. Aspoň podle smsky kterou mu včera Sasuke nechával. "Tak pojďte vy dva... Máma za chvíli dojde šla pro něco do obchodu jelikož no však ji znáte....
Pustí Sasukeho, aby mohl vejít dovnitř. Ona sama zůstane ještě chvilku stát přede dveřmi s pohledem upřeným na Itachim. Je to dlouho, co jej naposledy viděla, hodně dlouho a vzhledem k tomu, že spolu měli hezký vztah, tak jí samo sebou taky chyběl. Možná ne tolik jako Sasuke, ale přesto. "Ahoj, Itachi," usměje se. Nediví se, že není překvapený z toho, že ji tam vidí...ostatně Sasuke už je musel informovat naprosto o všem. To jí taky dělá malinko starosti, ale teď se tím nezabývá. Na místo toho se jen usměje ještě víc a konečně udělá krok dovnitř do domu a následně roztáhne ruce a vtáhne si Itachiho do svého objetí. Na chvilku přivře oči a opře si hlavu o jeho hruď jelikož stejně jako Sasuke, tak i Itachi je vyšší než ona. "Ani nevíš, jak hrozně ráda tě vidím po té době..." šeptne. Už teď je jí jasné, že musí existovat spousta věcí, které zmeškala a nejraději by jej ihned zavalila otázkami, ale prozatím se ještě drží, přece jenom budou mít ještě dnes spoustu času k tomu, aby si společně promluvili. "Ale nezměnil ses," dodá po chvíli když jej pomalu pustí.
"taky tě rád vidím. Tys mám ale dala zabrat tě najít víš to... Víš vůbec dělala s kabutem.. zapomněla si jak je pro nás nebezpečný
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama