Forgetten past 23. dil

18. ledna 2018 v 10:20 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta

Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura

"Já vím" hlesne a pomalu přikývne. "Ale věř mi, ž čas v jeho blízkosti jsem trávila nedobrovolně. Bohužel to už nijak nemůžu změnit..." šeptne s pokrčením ramen. Kdyby mohla, tak by se vrátila do chvíle před pěti lety než došlo k jejímu únosu, který tohle všechno vlastně odstartoval. "Ale je to pryč, Kabuto je nyní za mřížemi, jak jsem slyšela. Dostane to, co mu patří...nebo alespoň část z toho," dodá. Kdyby to bylo jenom na ní, tak by její odměna pro Kabuta byla jasná... smrt. Nic lepšího si podle ní ani nezaslouží, ba dokonce i tohle se jí zdá málo. Snad pomalé mučení by mohlo být lepší... Nad těmito myšlenkami ovšem nyní jen zavrtí hlavou, aby si je vyhnala z hlavy, protože jsou zatím nemístné. "No, ale jsem si jistá, že pátrání po mně nebylo to jediné, co se za těch pět let událo," nadhodí spolu s významným pohledem, který je směřován právě na Itachiho. "Tak co? Určitě máš nějaké novinky... povídej, jsem zvědavá," vybídne ho, opět s úsměvem na rtech. Tak ráda by slyšela, že je Itachi, i navzdory nynější situaci jak ve vesnici, tak v okolí, šťastný, ale spíš se obává opaku.

"tak jak se to vezme..... Myslel jsem teď co si u něj dělala mě to co bylo před lety... Stalo se toho dost...
"Pořád ta stejná odpověď... ani v jednom případě jsem neměla v úmyslu se s ním dostat do kontaktu, ale stalo se," pokrčí rameny. Neví, co víc by k tomu měla říct a hlavně neví, co přesně by chtěl Itachi slyšet. Trochu se jí totiž zdá, že jí to, co se stalo snad i vyčítá, ale popravdě řečeno k tomu má důvod. Přece jen je to její chyba, ne Sasukeho nebo někoho jiného, ale její. Jen a pouze její což ji ani v nejmenším neuklidňuje, právě naopak je to o to horší. "Je mi jasné, že tu musí být hodně nových věcí, ale i tak mě to zajímá," usměje se, "chci to vědět, chci vědět, co je nového, jak se máš a tak..." dodá. Přeci jen Itachi je pro ni už vlastně jako rodina, i když se Sasukem ještě nejsou svoji. Chce se ujistit, že se mu daří dobře a že se jeví život ubírá přesně takovým směrem, jak si představuje a ne nějak jinak. "Takže...? Povídej a nenapínej mě už..." dodá potom nedočkavě. V tomhle ohledu umí být pěkně netrpělivá aniž by si to nějak velice sama uvědomovala nebo to mohla nějak ovlivnit. Vždycky to takhle bylo a nikdy si nemyslela, že by to možná měla změnit.
"Tak to ti povim trba zitra dneska se budeme jen bavit aby jste se oba oddechli a nic nedelali. Navic to oba potřebujete...
"Proč?" povzdechne si. Z části naštvaně a z části taky zklamaně. Nečekala by, že ji Itachi takhle odpálkuje, právě naopak. U něho by spíš čekala, že mu trocha povídání nebude vadit. "I tohle se dá klasifikovat jako bavení," pokrčí nad tím rameny. Ví, ale že jestli je už pevně rozhodnutý, tak je úplně jedno, co se mu bude snažit namluvit, protože je to Uchiha a ti jsou všichni do jednoho neskutečně tvrdohlavý. "docela by mě zajímalo, co to s vámi dvěma je..." řekne po chvíli a zamyšleně se podívá na oba bratry. Chvilku uvažuje nad tím jestli to náhodou není tak, že se na ni domluvili, ale potom nad tím jenom zavrtí hlavou. Nechce se tím zaobírat, nechce nad tímhle přemýšlet jelikož je jí dost dobře jasné, že by to mohlo vést jenom k nějaké hádce, o kterou v tuhle chvíli rozhodně nestojí. "tak dobře, co tedy chcete podniknout?" zeptá se a podívá se na oba. Předpokládá totiž, že když už Itachi mluvil o bavení se, tak nejspíš už má nějaký ten nápad, co by se dalo podniknout v tuhle chvíli a v té situaci, ve které se vesnice nyní nachází, i když jí samotné to přijde poněkud nemístné... bavit se, když někde umírají jejich lidé. Při téhle myšlence jí úsměv malinko ztvrdne na rtech až zmizí úplně. Rychle se ovšem vzpamatuje, ale už se jenom pousměje, aby to nepůsobilo tak křečovitě.
"Tak myslel jsem že by jsme mohli neco pustit a tak... vim že chces vedet co se deje ale je zbytečné tlačit na pilu. Mama za chvili dojde a můžeš si s ni popovidat a tak
Nic na to už neřekne, jen pomalu přikývne na znamení souhlasu vzhledem k tomu, že jí přijde naprosto zbytečné na to něco říkat, a nebo se mu to snažit nějak rozmlouvat. Byla by sice raději, kdyby svůj názor změnil, ale bohužel... je jí jasné, že to je nepravděpodobné. "když myslíš," řekne nakonec neurčitě a sehne se, aby si mohla sezout boty, protože si uvědomí, že je oba dva vlastně zdržuje a že už dávno mohli sedět vevnitř v obýváku. "tak dobře, když si tedy nechceš povídat, tak můžeš alespoň vybrat nějaký ten film," řekne nakonec. Není to sice úplně to, co by chtěla dělat, ale na druhou stranu je to lepší než jen tak sedět a potichu koukat do zdi. "je mi jedno co to bude" dodá. Ne že by měli s Itachim úplně stejný vkus, ale zase tolik jí na výběru samotného filmu nesejde, obzvlášť když tu za chvilku bude i Mikoto, se kterou se stejně nejspíš nakonec usadí v kuchyni za stolem a budou si spolu povídat a rozebírat i ty méně příjemné věci, kterým by se tak hrozně moc ráda vyhnula. "A co se týče ostatních... myslím vašeho táty a Shisuie... jsou ve službě?" zeptá se jen tak mimochodem, když vejde za ostatními dál do domu a rozhlédne se kolem, aby se podívala jestli si tady všimne nějakých těch změn. Je pravda, že nějaké obrazy jsou na jiných místech a některé nevidí vůbec, ale jinak je to tam přesně tak, jak si to pamatuje, což ji těší.
"Shisui šel pomoct máme s nákupem.. a Tata jako vždy ve svém živlu... Ale co ty hm? Cos dělala takovou dobu....
"Máš na mysli těch pět let?" podívá se na něho, aby se ujistila a potom jen pokrčí rameny. Pět let je hodně dlouhá doba, jak teď zjistila, i když pro někoho, kdo se nemusí zaobírat něčím takovým jako je stárnutí se může zdát zcela nicotná. "No abych řekla pravdu, tak jsem nedělala nic zvláštního, jen jsem prostě žila normální život. Tedy... normální, no abych to upřesnila, tak jsem žila lidský normální život. Netušila jsem, kdo jsem, nebo jsem byla. Všechno jsem to zapomněla..." vydechne. "bylo... hodně věcí, co se za tu dobu stalo. Hodně pěkných zážitků, i těch méně hezkých, ale myslím, že o tom konci, kdy mě Sasuke našel tě už stihl informovat i on sám no a potom to už znáš... Nešel mě a všechno, celá moje minulost, se tak nějak začala pomalu, ale jistě projevovat až sem se nakonec opět ocitla tady. Doma," pousměje se. "nebylo to špatné žít jako člověk... i když bych neměnila, tak bylo hezké se ráno probudit aniž bych si musela dělat starosti s tím kolik mých přátel dneska uvidím zemřít a jestli mezi nimi nebudou i ti, kteří jsou mi nejdražší," šeptne. Pohledem přitom zamíří k Sasukemu než uhne zpátky k Itachimu a nadechne se, aby mohla pokračovat. "Bylo hezké na chvilku nemyslet na válku a hrůzy, které přináší, ale jak už jsem řekla. Neměla bych a teď jsem tady... a upřímně doufám, že jistá osoba změní názor a nebude se na mě zlobit, když nechci celou dobu jen sedět na zadku a nic nedělat," usměje se. Opět se přitom podívá na Sasukeho, ke kterému přejde a jednou rukou jej obejme kolem pasu. "Myslím, že nemám moc zajímavých věcí, které bych ti mohla vyprávět, Itachi,"
"jasné... No víš dobře že Sasukeho jen tak nepresvedcis abys mohla dělat vše jak driv
"Já to moc dobře vím, samozřejmě, za tu dobu, co se známe mi neušlo, že umí být někdy až nepřirozeně tvrdohlavý, ale na druhou stranu... je to jedna z věcí, které se mi na něm líbí" usměje se a pomalu do toho přikývne. "Ale já taky nechci dělat úplně všechno jenom... říkám si, že je zbytečné, abych tady jenom tak seděla víš," řekne potom. "Můžu tady v nemocnici nahradit jednoho medika, který mohl jít za ostatními na bojiště. To je... to je teď stejně jedno," mávne nad tím rukou. "Nechci to rozebírat pořád dokola jen... To nic," řekne nakonec. Sama ani neví jestli by to všechno mohlo něco změnit, jestli by mohla svůj postoj trochu přehodnotit...už teď má totiž chuť se zahrabat so práce, aby unikla tomu všemu, co stejně nevyhnutelně přijde. "Takže co ten film? Napadá vás něco, co bychom si mohli pustit?" Změní raději téma a podívá se přitom na Itachiho a nakonec na Sasukeho. Hlavu si potom opět opře o Sasukeho rameno, alespoň na chvilku než se ti dva rozmyslí, co si teda pustí, neboco teda budou dělat
"Hmmm já tě chápu, ale vem si co se ti stalo a vše to kolem. Vím to já i Sasuke že tě práce v nemocnici baví a je to jedna z věcí zaa které tě obdivuju jak jej do te nemocnice jednoduše dotlačíš přes všechny jeho protesty. Tohle by z nás nikdo nezvládl.... Tak řekl bych nějakou tu dobrou komedii aby ses furt netvařila jako kakabus, ale myslím že to ani hrozit nebude jak tu přijde Shisui
Chvilku jen mlčky přemýšlí nad tím, co Itachi řekl než jen pomalu přikývne. "No, říkala jsem, že výběr filmu je na tobě takže... pokud chceš komedii, tak klidně," řekne, i když ví, že mu tímhle s výběrem úplně nepomohla, což ostatně taky ani neměla v úmyslu. "klidně jděte napřed... doženu vás," vybídne je potom a pustí Sasukeho, aby mohl spolu s Itachim jít do obýváku najít nějaký ten film, zatímco ona se odebere do koupelny, kde se na chvilku opře o umyvadlo. Znova a znova musí přemýšlet nad svým rozhodnutím a ani to, co jí Itachi řekl jí jen tak nedá. Samozřejmě už předtím věděla o vlivu, který má na Sasukeho, i když by ji nenapadlo, že to zrovna Itachi bere takhle... ten, který má na Sasukeho taky silný vliv, ten, ke kterému Sasuke prakticky celý život vzhlíží jako ke svému staršími bratrovi. Nakonec si v koupelně u umyvadla jenom opláchne obličej studenou vodou, aby se trochu probrala a zahnala pochmurné myšlenky někam pryč. Je jí jasné, že jakmile se vrátí i ostatní, tak už tady takové ticho a klid nebude... sama sice chtěla narušit ten stereotyp, ale teď... sama vlastně ani pořádně neví co chce... jestli chce být raději sama, a nebo ve velkém kruhu osob. Ani po chvíli na tuhle otázku ovšem nenalezne odpověď, a tak vyjde z koupelny a rozejde se pomalým krokem do obýváku, kde by měla najít i oba dva bratry, jak taky doufá.
Itachi tak i Sasuke už sedí na gauči a čekají na Sakuru..,
"Doufám, že jste nezačali beze mě," nadhodí, když se konečně dostane do obýváku, kde je najde, jak oba dva už sedí na gauči a koukají přitom na televizi. Když se ovšem podívá pozorněji, tak si všimne, že film ještě není puštěný, na jednu stranu by jí přirozeně nevadilo, kdyby začali bez ní... přece jenom nemá na komedii moc náladu, protože to, co teď musí prožívat by spíš přirovnala k hororu nebo nějakému pořádnému klišé dramatu. Nahlas ovšem své pocity neříká, protože pořád si namlouvá, že by ji to možná mohlo alespoň na chvilku přivést na jiné myšlenky za což by byla neskonale vděčná, když už k tomu nemůže využít rozhovor s Itachim. Rozejde se tedy ke gauči, kde se posadí na bok a nohy si dá pod sebe, aby se jí lépe sedělo. "znám to nebo je to nějaká novinka?" prohodí směrem k Itachimu zatímco se zády opře o opěradlo a zároveň se bokem opře o Sasukeho, které vezme za ruku a vloží si ji do těch svých, přičemž mu prstem jemně přejíždí po jejím hřbetu. Sama si to už ani neuvědomuje, spíš to bere jako něco, co už dělá automaticky bez přemýšlení. "myslela jsem si, že komedie zrovna moc nemusíš," šeptne potom směrem k němu a podívá se mu do tváře, aby viděla, jak se na to bude tvářit. Za celý jejich vztah se s ním na komedii dívala snad jen dvakrát, a nebo třikrát a to ho k tomu musela ještě hodně přesvědčovat.
"nemám problém když jde o nějak dobrou komedií... Navíc když se dívám s Itachim tak proč né.. většinou jsme se koukali na vše společně... Co to tenkrát bylo... Nějaká animovaná pohádka že?" Podívá se na Itachiho.. "sama víš že i s tebou jsem vždycky koukal....
"To sice ano," přikývne, "ale vždycky mě to stálo hrozně velké úsilí udržet ovladač z tvého dosahu, a proto jsme se dívali většinou v době, kdy jsi byl nemocný a nemohl si mi klást odpor," pokrčí nad tím rameny. Takhle to zní sice poněkud drasticky, ale ve skutečnosti to občas byl docela boj, když si Sasuke vybral nějaký super děsivý horor zatímco Sakura chtěla nějakou dobrou komedii na odlehčení atmosféry. Nikdy se kvůli tomu sice nijak nehádali, ale přesto. Z části si i říká na co dalšího Sasuke ještě změnil názor. Ne že by tohle bylo něco důležitého a velkého, ale i maličkosti se počítají a někdy mají na svědomí dost velké rozdíly. "Ale pokud si za tu dobu změnil názor, tak jsem jenom ráda..." řekne potom. Už teď vidí, že se kvůli tomu s ní bude příště zase přít až budou sami, ale nahlas raděj nic neříká. "Tak to pusťte, jsem zvědavá co jste teda nakonec vybrali," vybídne je potom, když se nedozvěděla jestli je to novinka, a nebo něco staršího, co by ona sama mohla znát ještě z minulosti, kdy tu žila.
"Tak se koukej a uvidíš ne?" Odpoví a dál v klidu sedí a v duchu přemýšlí nad tím vším co se kolem děje a podobný věci
"Hm," zamumlá a pomalu přikývne na souhlas. Svůj pohled raději vrátí zpátky k televizi a snaží se soustředit na film, který v ní začal běžet, i když vzhledem k situaci je to předem prohraný boj. I kdyby sebevíc chtěla, tak se stejně nedokázala plně soustředit na komedii, která vůbec nebyla špatná, ale díky její nepozornosti jí unikaly prakticky všechny podstatné momenty, a tak není divu, že se nebavila tolik jako oba bratři. Skoro až ke konci filmu došlo i na to, na co naráželi, tedy vrátil se Shisui spolu s Mikoto a plnou náručí tašek, které šla Mikoto následně, se Sakuřinou pomocí vyložit do kuchyně na své místo a přesně tam to všechno taky začalo. Nejdříve nenápadné otázky, které se ovšem stávaly víc a víc konkrétní až to Sakuru nakonec donutilo mluvit i o věcech, které by nejraději zapomněla úplně. Dokonce se jí i zdálo, že navzdory tomu, že čekala pravý opak, tak u večeře to bylo ještě mnohem horší. Možná už to byla jen její paranoidní představa, ale přesto se jí zdálo, že její skoro tchán, který se vrátil ze služby, jí věnuje jen samé podivné pohledy. Tohle na ni už ovšem bylo příliš a poté, co byla ze stolu sklizena polévka a chystalo se hlavní jídlo, které měl Sasuke nejraději, se s omluvou, že ji není nejlépe zvedla a šla ven na zahradu, aby se nadýchala čerstvého vzduchu. Přesně tam se taky usadila nedaleko okrasného jezírka do trávy a přitáhla si kolena k hrudi. Bylo toho na ni moc. Nikomu nezazlíva jeho chování, dokonce jí ani.nevadily Mikotiny nekonečné otázky, ale vzpomínky, které to vyvolalo na ni byly příliš, a tak po chvíli už nedokázala zabránit slzám, aby jí tiše ve slaných poutůčcích stékaly po tvářích.
Itachi který dojedl první se omluvil a odešel taky já zahradu za Sakurou. Sedl si k ní a přitáhl si ji do objetí... "Saky proč places? Víš že to Sasuke nemá rád když tě vidí smutnou..." Septne
"Já vím," zamumlá. Původně chtěla zapírat, ale ví, že Itachi, stejně jako Sasuke, je ten komu jednoduše nemůže lhát, protože to na ní pozná. I tak si ovšem rychle hřbetem ruky šetře slzy a zamrká, aby zabránila dalším, aby jí stekly po tvářích. "Já..." odmlčí se. Na chvilku váha jestli jej vůbec může zatěžovat se svými problémy, když i on sám jich musí mít i tak dost, ale... poté jí dojde, že vlastně oni dva si takhle povídali vždycky. Byli tu jeden pro druhého a nevidí tedy důvod proč by to tak nemělo být i nadále. "Já... nevím, co mám dělat," vydechne poté s pohledem upřeným na klidnou hladinu jezírka. "Jde o mě a o Sasukeho a taky o to, co se stalo. Všechno jsem mu řekla, ale nevím jestli jsem udělala dobře, nechtěla jsem před ním mít nějaké tajnosti, ale teď mám pocit, že se mi vzdaluje. Nejsem tu zase tak dlouho, ale... mám takový zvláštní pocit. Miluju ho a nikdy jsem nepřestala, ale bojím se, že ho ztratím, že to, co se stalo je pro něj až příliš, že mi to nikdy nedokáže odpustit..." hlesne. "Co mám dělat?" Vydechne zoufale a zvedne pohled k Itachiho obličeji. "Zabilo by mně, kdybych jej měla ztratit..."
"To se ti jen zdá. Ani nevíš jak to jeho tenkrát sebralo. Sotva se mnou promluvil a podobně. Obviňoval nás všechny že jak jsme mohli něco takového dopustit. Trvalo to celý rok ale i tak se nesmířil s tím že siá tu už nebyla a všechno okolo... Nemluvil dokonce ani s mámou.... Jednoduše s nikým. A ne nevzdaluje se ti jen ti dává najevo že se nemáš stále hnát za praci
"Někde mi ani tak o to, že bych se tolik hnala do práce, ale v tuhle chvíli mám pocit, že nemám na výběr. Víš, na jednu stranu... Sám moc dobře víš v jaké situaci se nyní nacházíme a přesně proto si myslím, že to možná není tak úplně špatný nápad, protože medik se neztratí, ale to není úplně ten jediný důvod, který k tomuhle mám," šeptne a na chvilku se odmlčí. Zvažuje jestli by to měla říct a začít rozebírat, ale konec konců nemá co ztratit. "Neumím si představit, co bych měla jinak dělat, protože upřímně řečeno mě děsí představa, že bych měla jen zůstat doma a sedět... to bych se nejspíš zbláznila, protože ať už je to jakkoliv dlouho, tak... tak... nemůžu na to přestat myslel. Na to, co bylo a co mohlo být, na to že kdybych se byla zachovala jinak, tak jsme teď mohli být se Sasukem svoji a... a..." odmlčí se jelikož se jí oči opět zalijí slzami. ""Je to moje vina... vím, že ano a stejně tak moc dobře vím, že to už nijak změnit nemůžu a to je na tom to nejhorší... ta bezmoc, to, že už nemůžu nic udělat, nic změnit, i kdybych hrozně moc chtěla," šeptne.
"změnit to můžeš pořád. Co se týče mediků těch je dost. Takže se tam nezen a Sasuke pak nebude takovy
"Jak bych to asi tak mohla změnit Itachi?" Vydechne nechápavě a zavrtí nad tím hlavou. "Nemám stroj času, kterým bych se mohla vrátit zpátky, aby samu sebe přivedla k rozumu a změnila tím to, co se stalo," hlesne tiše s pokrčením ramen. Už tak ji to ničí a přestava, že si Itachi myslí, že může něco udělat je pro ni jako kdyby někdo hodil tonoucímu lano... visí pohledem na jeho rtech, čekajíc, co jí na to odpoví. "Pokud znáš nějaký způsob, jak to všechno vrátit a změnit to, tak sem s tím, protože mě už vážně dochází nápady, jak bych to mohla udělat... navíc budu muset ještě vymyslet, co se Sasukem... Původně jsem si myslela, že bychom mohli na nějakou dobu někam jít, jen sami dva, ale... nejsem si úplně jistá, jak moc vhodné je to právě v tuhle chvíli," odmlčí se. Netuší, co by měla dělat nejdřív... řešit jejich svatbu, svůj psychický stav, a nebo Sasukeho, který se jí zdá být odlišný než ten Sasuke, kterého znala před pěti lety. Už jen dnešní ráno jí ukázalo, že se musel změnit... buď to, a nebo jí to dělal schválně, aby ji trochu poškádlil, i když to by vypadalo trochu jinak.
"Můžeš napravit to cos udělala.. vem si cas nejde vratit ale muzes napravit to co se zkazilo...
"Chceš mi tím říct, že bych měla znovu otěhotnět?" podívá se na něho. Je ráda, že s ní mluví více méně na rovinu, ale na druhou stranu si sama není jistá jestli tohle chce, nebo spíš jestli je to skutečně to nejlepší, co by mohla udělat. "víš já... abych pravdu řekla, tak jsem nad tím taky přemýšlela, že bychom mohli mít další dítě, protože... protože já jsem vždycky chtěla mít rodinu, ale mít dítě teď, když jsme uprostřed války mi přijde neskutečně nezodpovědné..." řekne popravdě. "ani nechci pomyslet na to, co by se mohlo stát... já bych byla s dítětem samozřejmě doma a nejspíš i v relativním bezpečí, ale co Sasuke? co kdyby ho povolali, aby šel taky bojovat spolu s ostatními a co když by se mu něco stalo? nechci nic přivolávat, to ne,vím, že Sasuke je skvělý v boji, ale náhoda je... náhoda je blbec a mohlo by se stát naprosto cokoliv. Neumím si představit, že bych o něj přišla," šeptne a zavrtí nad tím hlavou. "taky je tu ta věc se svatbou... já... není to tak, že bych byla staromódní a chtěla bych mít dítě až když budu vdaná, ale... přijde mi to takhle lepší než naopak kvůli jistým... ehm... aktivitám? řekněme," zamumlá. V tuhle chvíli je docela vděčná, že je šero, protože má tváře rudé jako rajčátko. "A kdo ví, jak to teď všechno vidí Sasuke, možná že má na to všechno zcela odlišný názor od toho mého... není to jenom na mně,"
"Tohle neni problem... Sasuke jen tak neumre a mit i ted dítě neni nic spatneho.... myslim že bys mohla jelikoz budes mit i ty sama s toho radost...
"Já vím, že ano, ale potom co se stalo..." odmlčí se. Nechce teď hned otěhotnět jenom kvůli tomu, aby to působilo jako náplast za dítě, které ztratili její vinou. "myslím, že tomu všemu asi nechám volný průběh... a promluvím si se Sasukem. Stejně říkal, že chce zůstávat tady," pokrčí nad tím rameny. Nevadí jí to, oba jejich rodiče má velmi ráda, ale je snad přirozené, že by byla nejraději, kdyby už měli svůj vlastní dům, a nebo byt, kde by měli ničím nerušené soukromí. "ale mockrát ti děkuju Itachi... za všechno, za to, že jsem si s tebou mohla promluvit a říct ti tohle všechno. Hrozně moc si toho vážím," usměje se na něho a natáhne k němu ruce, aby ho i ona mohla pevně obejmout. Na chvilku přitom přivře oči a spokojeně se pousměje. "jsem hrozně ráda, že jsem zase zpátky doma," vydechne. Chybělo jí to. I přestože její život v lidském světě byl zdánlivě mnohem jednodušší a nehrozilo tam, že ji někdo zabije, alespoň zpočátku ne, tak by svůj život neměnila, protože tohle je svět, ve kterém má všechny, které miluje. "A chci, aby si věděl, že stejně tak jako jsi tady ty pro mě, tak jsem tady já pro tebe Itachi, takže pokud tady je, nebo bude něco o čem si budeš chtít promluvit, tak stačí říct. Ostatně si myslím, že sám moc dobře víš, kde mě najdeš," usměje se. Odvrátí přitom pohled k jezírku a přemýšlí nad tím, že už je nejspíš i čas, aby se vrátila zpátky dovnitř do domu, ale nějak se jí nechce zvedat, a tak tedy zůstane ještě sedět.
"Pojd dovnitř nebo se nachladis.." rekne když ji u sebe drží a vidi jak se zacne pomalu trast
"Je zima," přikývne. "Ale ještě bych tu chvilku zůstala," dodá poté. "Neboj se, půjdu hned dovnitř, abych se zahřála, ale..." odmlčí se. Těžko se to vysvětluje, ale jednoduše by tady ještě chvilku ráda seděla. "potřebuju si to všechno ještě rychle urovnat, jdi zatím napřed. Řekla bych, že už mají starosti kam jsme se to oba vypařili," dodá potom. Je jí jasné, že minimálně Mikoto si musí dělat starosti jestli se třeba něco neděje, když se omluvila nejdříve ona a potom za ní přišel i Itachi. Naposledy se na něho tedy podívá a potom se zahledí před sebe, rukama si obejme kolena a o ně si ještě opře bradu. Když takhle sedí, tak jí není zase taková zima, i když si možná měla sednout raději ke stromu, kde by se k ní nedostal ten chladný večerní větřík, který kolem pofukuje. Přemýšlí přitom nad tím o čem si s Itachim vlastně povídali a co všechno tím vyřešili... pokud vůbec něco. Nedostala sice úplně jasné odpovědi, přece jen Itachi jí do života kecat nemůže, ale ulevilo se jí, když si o tom mohla alespoň promluvit. Ne snad, že by o tom nemohla mluvit se Sasukem, to ne, ale s Itachim to bylo něco jiného. Nakonec se pomalu zakloní dokud v trávě neleží na zádech s očima upřenýma na noční oblohu. Čekala, že tam uvidí hvězdy, ale přes ty mraky nejde vidět vůbec nic. Netrvá dlouho a brzy jí na tvář spadne několik kapek vody, což je pro ni signálem, že by už vážně měla jít dovnitř. Zvedne se tedy a tak tak se dostane pod střechu domu, když se spustí pořádný liják.
Sasuke jak videl Itachiho tak presel ke dverim a vyhlížel Sakuru... kdyz ji ovsem nevidel přijít když se spustil lijak tak otevrel dveře a vysel na terasu sel kousek dal kde uvidel Sakuru.. rozešel se a vzal ji pak za ruku. Stahl k sobě a nadechl se.. "Pojď nebo budeš nemocná...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama