Forgetten past 24. dil

20. ledna 2018 v 10:55 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta

Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura

"Nemusíš mít strach, zrovna jsem se vracela zpátky dovnitř," vysvětlí s úsměvem na rtech. Za tu dobu, co je venku na sobě už znatelně cítí, jak moc klesla teplota, ale přesto Sasukeho ještě pevně obejme a zaboří si obličej do jeho hrudi. Chvilku takhle nehybně stojí a vdechuje tu známou vůni, která v ní vždycky navodila pocit naprostého bezpečí. Zhruba po pěti minutách se od něj, kvůli stále větší zimě, odtáhne a vezme jej za ruku. "Promluvíme si?" Zeptá se ho s očima upřenýma na jejich ruce. Je toho tolik, co by měli spolu probrat, ale na jazyku má pouze jednu věc. "Uvnitř..." dodá a rozejde se směrem ke dveřím se Sasukem v závěsu. Otevře dveře a jakmile jsou oba uvnitř, tak je zase zavře a rozejde se ke schodišti, kterým se dostanou nahoru do prvního poschodí a tam zamíří přímo do Sasukeho pokoje. Nebyla tam sice již spoustu let, ale přesto... na tohle by nezapomněla vzhledem k tomu, že tady strávili velmi mnoho času ještě předtím než zmizela. V tichosti tedy vejde dovnitř, kde pustí jeho ruku a posadí se na jednu stranu postele, ruce si složí do klína a podívá se na Sasukeho.

Sasuke ji celou dobu jen nechápavě sleduje už s toho o co asi půjde. Když došli do jeho pkoje tak zavřel dveře a pak si sedl vedle ní a objal ji kolem pasu. "Co se děje? Bolí tě něco že si jsem šla?"
"Nene, o to nejde, Sasuke. Nejde o to, že by mi něco bylo fyzicky spíš jen..." odmlčí se, přemýšlí nad tím, jak by měla začít, aby to nevyznělo nějak špatně. "No... vlastně to ani není nic hrozného, nemusíš se bát jen je to něco o čem bych ráda mluvila s tebou a ne s tvoje mámou. Mám ji sice hrozně moc ráda, ale tohle se týká nás dvou," vysvětlí. Otočí se na bok a vezme Sasukeho za ruce. "Chtěla bych si s tebou promluvit o naší svatbě... o tom, co bude a nebude a tak. Nejspíš bychom se měli dohodnout na termínu, pokud se budeme brát až po konci války, tak na tom zase tolik nesejde, ale pokud by si chtěl dřív tak... tak to všechno musíme probrat," šeptne. " Co se týče mě, tak bych ráda nejdřív slyšela tvůj názor a až potom ti řeknu svůj. Není to tak, že by mi to bylo jedno, ale přizpůsobím se," vydechne. Sama má v hlavě představu, jak by to chtěla všechno mít, ale rozhodně není taková, že by z toho ženicha úplně vynechala a zařizovala všechno úplně sama.
"tohle není jen na mě.. já ti říkal že záleží na tobě co chceš....
"Jenže já nechci celou svatbu plánovat sama. Nejde o to, že bych to nezvládla nebo že by mi s tím neměl kdo pomoci, přece jenom už i dnes se mi Mikoto nabídla, že mi pomůže s přípravami a tak dále, ale já chci, aby si mi k tomu něco řekl taky ty, Sasuke. Bude to naše svatba, moje a tvoje a ne jenom moje. Taky k tomu máš co říct, i když... a teď se neuraz, ale vím, že jakožto muž je ti to asi v celku jedno, nebo si myslíš, že je zbytečné řešit i věci jako jsou květiny, výzdoba, jídlo, ale... pro mě to důležité je a chci, aby to byl den, který si budeme pamatovat už navždycky..." šeptne a jemně palci přejede po hřbetech jeho rukou, které drží ve svých. "Díky tomu všemu, co se stalo... abych pravdu řekla, tak mám takový zvláštní pocit," přizná po chvíli. "nechci, aby si si to vyložil nějak špatně, ale..." odmlčí se. Sama neví jestli chce znát odpověď na otázku, která se jí právě teď objevuje v hlavě... a dost možná to skutečně nechce, nechce znát odpověď která by ji mohla hrozně bolet a to do konce jejího života, který bude s největší pravděpodobností hrozně, ale hrozně moc dlouhý. "To, co se stalo... kvůli mně... vyčítáš mi to," vydechne a na chvilku se odmlčí s pohledem zapíchnutým do země. "nevyčítám ti to, vlastně já... já... já to chápu, jen.. pokud to nějak změnilo tvůj pohled na věc, nebo by si tohle všechno chtěl odložit, tak mi to prosím řeknu na rovinu, snesu to jen... jen to potřebuju vědět,"
Povzdechne si... "Už jsem ti řekl že co se stalo, talo se. Nevycitam ti to jen me to mrzí.. co se týče svatby je mi opravdu jedno jco tam bude hlavne at tam mam neco slaneho.. sama vis že sladké nesnesu... jinak je mi jedno co tam bude.. nikdy jsem to neresil a nemíním to řešit i teď... Jednoduse me překvap...
Kousne se do rtu a pomalu přikývne. Jasně z jeho hlasu slyšela jakousi netrpělivost.. skoro jakoby tenhle rozhovor už chtěl mít za sebou. Nezazlívala mu to jenže... čekala něco jiného. Sama neví jestli je to tím, že celých pět let netrávila v jeho společnosti a odvykla si tak na to, že Sasuke jednoduše není jako ostatní muži a že i to je důvod proč se do něj zamilovala, ale... copak někdy každá dívka nechce mít to, co všechny ostatní? Alespoň jednou? "dobře," šeptne tiše, "omlouvám se, slibuju, že už o tom nebudu mluvit," dodá záhy, když pochopí, že znovu tuhle kapitolu otevírat by nebylo moudré a mohla by jej tím jen naštvat, což rozhodně nechce. Svůj pohled tedy na chvilku upře k otevřenému oknu, kterým se sem dostává studený večerní vzduch. Chvilku pozoruje, jak na sklo dopadají dešťové kapky a potom zase sklouzávají dolů dokud se jí neztratí z dohledu. "je mi zima," šeptne a odvrátí pohled zpátky do místnosti, "myslím, že si půjdu dát horkou sprchu," dodá a zvedne se z postele, kde zanechá svého snoubence zatímco ona sama vejde do koupelny, která se nachází hned vedle Sasukeho pokoje. Tam za sebou zavře dveře a svlékne si oblečení, které dá stranou a poté si vleze do sprchového koutu, kde si nastaví požadovanou teplotu vody a následně ji pustí. Chvilku trvá než se voda ohřeje do požadované příjemné teploty, ale během minutky už na ni dopadá kaskáda teplé vody, která jí příjemně zahřívá z venčí.
Sasuke se zatim převlékl a pak zavrel okno. Vlezl si k sobě do postele a natahl se jelikož takyje dost unavený.
Několik minut si užívá horkou sprchu, která ji dostatečně zahřála, i když přece jenom se těší až vyjde ven, zpátky do pokoje a lehne si do postele, aby se mohla stulit Sasukemu do náručí, kde bude v bezpečí a v teple po zbytek noci. Při té představě se musí usmát, a tak vypne vodu a opatrně, aby neuklouzla, vystoupí ze sprchového koutu před zrcadlo, kde sáhne pro osušku, do které se zabalí. Ještě si rozčeše vlasy a vyčistí zuby, aby mohla jít spát, když se najednou zarazí jelikož si uvědomí, že stejně jako ráno u sebe doma, tak ani tady nemá v koupelně věci, do kterých by se mohla převléknout. Plácne se přitom do čela a už už se otáčí, aby si pro něco zašla do pokoje, když se zarazí s rukou položenou na klice. Vybaví se jí totiž incident z rána,který by jí sám od sebe nevadil, ale ten konec by trochu pozměnila, protože ať už je Sasuke jakýkoliv, tak tímhle ji neskutečně rozdráždil v obou směrech, a tak raději místo toho, aby navodila tu stejnou chvíli, se rozhodne, že se podívá v koupelně jestli tam třeba nenajde, klidně i Sasukeho triko, ve kterém by si mohla jít lehnout. Stejně v nich spávala zcela běžně a vlastně si nikdy ani nevšimla, že by to Sasukemu nějak vadilo. Podívá se tedy do vrchní skříňky a nakonec i do spodní, kde se zarazí. Když ji totiž otevře, tak tam sice nenajde Sasukeho náhradní oblečení, ale svoje... snad ještě z doby, kdy tady byla naposledy. Přestože by to pro někoho nemuselo vůbec nic znamenat, pro ni to znamená hodně. Ani se neobtěžoval odnést její věci... za celých pět let. To a nebo na to zapomněl, ale ona sama se spíš přiklonila k první možnosti. Natáhne se tedy pro oblečení, které je ve skutečnosti jen košilka, do které se nasouká a poté už rychlými kroky vyjde z koupelny, aby byla brzy zase v teple.
Sasuke prostě leží a pomalu a jistě usíná s toho jak je unaveny... ani si to neuvedomi a usnul
Ihned co vejde dovnitř do pokoje, tak cítí, jak jí naskakuje husí kůže. Okno je už sice zavřené, ale přesto vevnitř v místnosti přetrvává zima. Rychle tedy přejde ke své polovině postele, aby si lehla. Zařazeno se ovšem, když vidí, že Sasuke už nejspíš dávno spí. "Sasu?" Šeptne tise a natáhne k němu ruku, aby mu jemně odhrnula vlasy k obličeje. Až potom vidí, že má zavřené oči a ve tváři ten roztomilý uvolněný výraz, který tolik zbožňuje. I kvůli tomu se co nejtišeji posadí na postel a opatrně odhrne přikrývku, pod kterou si lehne a následně se přikryje. Nejraději by se mu stulila přímo do náruče, ale nechce riskovat, že by jej probudila, když už usnul. Až nyní, při pohledu na jeho klidnou tvář, si zpětně uvědomuje, že to nebyl jen pro ni náročný den, ale musel být náročný i pro Sasukeho, už jen soudě podle toho, jak rychle se mu podařilo usnout. "Dobrou noc," šeptne téměř neslyšně a položí si hlavu na polštář kousek vedle něho. Přikrývku si přitáhne skoro až k bradě a zavře oči. Chvilku jí trvá než si najde vhodnou pozici ke spaní, ale nakonec se jí to podaří
Sasuke jak ji uciti vedle sebe tak si ji jednoduše k sobě stáhne do objetí aby byl klidnější...
Stejně tak rychle, jak si ji Sasuke přitáhnul do náruče Sakura usnula relativně klidným spánkem. I ona byla dost unavená a vzhledem k tomu, že je nikdo nebudil, protože měli oba volno, tak si mohli dovolit hezky vyspávat. Nikdy by ji ovšem nenapadlo, že se jim podaří spát tak dlouho. Když totiž otevře oči a zamžourá na hodiny na nočním stolku, tak zjistí, že už je dávno něco po deváté. Pro někoho se to sice může zdát jako ideální čas pro to, aby vstali, ale ona byla vždycky zvyklá vstávat nejpozději v sedm hodin, aby mohla jít včas do práce a Sasuke stejně tak. Na chvilku jí přitom zjištění poskočilo srdce, když si vybaví, co všechno mohla mezitím stihnout, ale potom si uvědomí, že vlastně ani není ve službě a tím pádem ani není možné, aby mohla někam přijít pozdě. Oddechne si a záhy se uklidní. Pohled na chvilku upře na strop pokoje, když si její pozornost přitáhne osoba spící vedle ní. Stočí k němu pohled načež se jí po tváři rozleje šťastný úsměv. Sasuke, který zatím klidně spí, vypadá stále neskutečně roztomile... sama ani neví čím to je... snad tím, že pouze ve spánku nedokáže neustále kontrolovat výraz ve tváři a tím pádem je jeho ledová maska zcela pryč a on je tak konečně uvolněný. Sama Sakura ho až takhle takového úplně nezná... jakoby tam vždycky bylo něco, co mu bránilo být takový i před ní. Tímhle se ovšem nyní nezabývá, protože má plnou hlavu toho, jak by ho nejraději sevřela v náručí jako plyšového méďu, zulíbala jej, a nebo si pořídila fotku... ostatně už jich několik i měla, ale jedna na víc by nebyla na škodu. Nakonec se přeci jen rozhodne pro nejméně invazivní variantu, a tak se jen pomalu přetočí na bok a v tichosti jej pozoruje, když už není důvod někam spěchat.
Sasuke ještě nejakoi dobu spí než se pomallu probere z důvodu že cítí něčí pohled na sobě.. když vidi kdo to je jen znovu privre oči a zkouší ještě usnout
Nadechne se, aby něco řekla, ale když vidí, že oči zase zavřel, tak si to rozmyslí vzhledem k tomu, že chce jít asi ještě spát. Rozhodne se ho tedy nebudit a místo toho se pomalu zvedne na lokti a odsunuje se od něj dokud se nedostane na kraj postele, kde se posadí, spustí nohy z postele a zvedne se. Její první kroky vedou k šatní skříni, kde přesně jak čekala najde svoje oblečení, které vypadá zcela netknuté. Vezme si tedy lehký župan, který přes sebe přehodí a v tichosti vyjde z pokoje ven na chodbu a poté dolů po schodech. Poslouchá přitom jestli někoho neuslyší, ale zdá se, že buďto všichni v domě ještě spí, a nebo, což je mnohem pravděpodobnější, nikdo jiný není doma. Předpokládá, zee Fugaku bude v práci a Mikoto si nejspíš někam odběhla. Pomalu tedy dojde do kuchyně, kde se pustí do přípravy snídaně. Nijak s tím nespěchá, protože je jí jasné, že Sasuke bude nějakou dobu ještě spát, a tak si nejdřív uvaří čaj na zahřátí, se kterým si sedne ke stolu v jídelně.
Sasuke ještě nějakou dobu spí a jak se probere tak se sebere a jde dolů kde si vleze do lednice a vytáhne si džus. Vezme si sklenici a nalije si. Napije ale džus si ještě nechává na stole
Leknutím vyskočí ze židle, když uslyší kroky v kuchyni. Jediné štěstí je, že v hrnku již nebylo tolik čaje, aby jej na sebe tak prudkým pohybem mohla vylít. Odloží jej tedy na stůl a zajde do kuchyně, která je jen pár kroků. "Sasuke-kun," vydechne překvapeně. Počítala s tím, že bude ještě nějakou dobu spát a že mu mezitím nachystá snídani, aby to nemusel dělat on sám, jenže se očividně trochu přepočítala. "Nevěděla jsem, že už si vzhůru," řekne omluvně. Pomalu k němu přijde, ruce si dá kolem jeho krku a následně se postaví na špičky, aby mu mohla aspoň věnovat polibek na dobré ráno. "Jdi si sednout do jídelny, nachystám ti něco k snídaňo pokud máš hlad," nabídne, když se od něj odtáhne a opět se postaví na nohy, aby ji nezačaly bolet palce. "Měl by si chuť na něco konkrétního, a nebo je ti to jedno? Dáš si k tomu čaj nebo raději kávu?" Zahrne jej otázkami, jelikož by chtěla, aby mu to alespoň chutnalo, když už se jí nepodařilo mu udělat snídani přímo do postele. Znovu jen tam tedy posílat nechce.
"Necham se prekvapit.. stejne jsek se sel jen napít. Ještě se jdu natahnout
Přikývne a snaží se udržet klidný výraz, i když v duchu je ráda, že si to takhle Sasuke naplánoval. Sice se už prozradila, ale tak... snídaně do postele to bude tak nebo tak. "Dobře, něco ti tedy připravím," řekne jakoby nic s pokrčením ramen. "Odpočiň si," dodá ještě než se otočí a odejde do jídelny pro svůj hrnek s čajem, který je už studený. Dopije jej tedy po cestě, hrnek postaví na linku a jakmile má celou kuchyň jenom pro sebe tak se pustí do přípravy snídaně. Chvilku zvažuje, co by měla zvolit, ale nakonec se rozhodne pro něco jednoduchého. Je ráda, že alespoň u Sasukeho nemusí řešit dilema s tím jestli mu má udělat sladké, a nebo slané. Rozehřeje si tedy pánvičku a vytáhne si z ledničky nějaké vejce a rajčata, která nakrájí a dá na talíř. V toastovači mezitím připraví toasty a jakmile je olej na pánvi rozehřátý, tak na něj přidá cibulku a poté i vajíčka, která zamíchá a dochutí. Sama sobě namaže několik toastů marmeládou, protože má chuť na něco sladšího. Všechno to potom vyrovná na tác a uvaří k tomu dva čaje přičemž jsou oba ovocné, ale jenom jeden z nich je slazený. S tímhle vším se poté pomalým krokem odebere do Sasukeho pokoje. Záhy ovšem zjistí, že za ty roky značně vyšla ze cviku, protože při vylézání schodů je pro ni trochu problematické držet rovnováhu a zároveň plný tác. Nějakým zázrakem se ovšem dostane do prvního patra, kde si všimne, že pro ni Sasuke nechat otevřené dveře přičemž se musí usmát. Vejde tedy dovnitř a nohou je za sebou zavře. "Snídaně do postele," ohlásí a položí tác na svou půlku postele přičemž se posadí a župan si dá těsněji kolem těla jelikož je jí ještě trochu chladno.
"ale to si nemusela... Pojď pod peřinu ať se zahřejem a u toho se najíme. Co ty na to
"Hmmmm" usměje se nad jeho návrhem, "neříkej, že je ti taky zima... to bychom měli, ale napravit," šeptne a nakloní se k němu, aby jej mohla letmo políbit na rty. Poté se od něj odtáhne, ale jen na vzdálenost několika centimetrů. Natáhne ruku k jeho obličeji a jemně jej pohladí po tváři. "Myslím, že to není špatný nápad, ale i čaj by tě dobře zahřál, ještě ho máš teplý," dodá potom vážně a posune se blíž k němu, aby si mohla vlézt k němu pod peřinu a oběma jim bylo teplo. "Nevadí mi to, tohle chystat, je to jenom snídaně nic víc," šeptne a odhrne mu pramen temných vlasů z obličeje, aby na něj viděla. Natáhne se potom pro tác, který opatrně posune blíž k nim, aby se nemuseli natahovat. "Takhle alespoň budeme moct zůstat o něco déle v posteli, nemyslíš?" Šeptne. Není líná, ale chvilka navíc strávená se Sasukem a v soukromí je něco, co si ráda užije. "Máš v plánu dnes ještě někam jít nebo máme celý den jenom pro sebe?" Zeptá se ho potom. Natáhne se pro svůj hrnek s čajem a opatrně si trochu odpije. Naštěstí jí za tu chvilku stihl trochu vychladnout, a tak se neopaří.
"nikam se nechystal pokud nechceš někam jít ty..." Odpoví a taky se napije
"Já nevím, chci?" Zeptá se ho s úsměvem na rtech. "No, je mi jasné, že nějak zabavit bychom se dokonale zvládli i tady doma..." nadhodí, "ale... pokud by si chtěl raději někam vyrazit, tak by se dalo něco vymyslet. Třeba bychom mohli zkusit to, co nám minule nevyšlo," navrhne. Lázně jsou asi to poslední, co by ji vadilo podniknout vzhledem k tomu, že i tam by mohli být jen oni dva. "Ale záleží i na tom jaké bude počasí, pokud by bylo pěkně, tak bychom mohli podniknout něco venku," dodá. Sice pochybuje, že by se po včerejším lijáku vyčasilo tak brzy, ale kdo ví. "Nejdřív ale snídaně," pousměje se a posadí se. Natáhne se peo svůj talířek se sladkými toasty a začne pomalu jíst. Přemýšlí u toho i nad dalšími možnostmi, které by mohli dneska dělat, ale stejně u ní vítězí jedna jediná věc, která ovšem nezáleží jen na ní. "Navrhovala bych, abychom odpočívali dokud máme tu možnost a nemusíme nikam chodit," navrhne mu potom. Přece jenom ani jeden z nich nikdy neví, kdy jej zavolají, a takby měli využít všechen čas k tomu, aby si užívali a odpočívali, protože potom by k tomu už nemusel být prostor.
"Jak chceš? Když chceš jen takhle lenošit já proti nejsem... Stejně se mi teď poslední dobu nechce nic dělat....
"No, jak říkám ani já s tím nemám problém, vlastně si docela ráda užiju další z dnů volna po tvém boku, kdo ví kolik jich do budoucna budeme ještě mít," pousměje se. Nechce rozvádět nějaké smutné skutečnosti, a tak to dál už nijak nekomentuje a na místo toho se rozhodne, že by bylo vhodné, aby navrhla ještě jednu alternativu. "A nebo bychom mohli navštívit i ty lázně. Samozřejmě nemusíme, nebo bychom mohli až k večeru když se trochu ochladí. Mohlo by to být příjemné zpestření, ale do ničeho tě nenutím," dodá s úsměvem na rtech. Ukousne si ještě kousek ze svého toastu s marmeládou a potom se natáhne pro hůlky, které mezitím netknuty leží vedle talířku smichanými vajíčky. Nabere tedy sousto a dá to Sasukemu před ústa. Počká než si to od ní vezme a poté je s úsměvem odloží zase zpátky a nakloní se blíž k němu tak, že se skoro dotýkají nosy. "No... a měl bys i nějaké... konkrétní přání, co by si asi tak rád dělal?" Zajímá se. Prstem mu zlehka přejede po hrudi nahoru až ke krku a potom zase dolů, kde si ji nechá položenou ruku.
"Přání? Kam tím míříš?" Zeptá se a sleduje tě
"No,na tom není nic zase až tak složitého... jednoduše jsem tím myslela, kdyby si náhodou měl nějakou konkrétní aktivitu, kterou by si chtěl podniknout," šeptne tajemně s úsměvem na tváři. "Jako například: Sakuro, hrozně rád bych viděl ten a ten film, nebo, hrozně rád bych si šel odpoledne udělat piknik na zahradu nebo do lesa, nebo, hrozně rád bych šel do lázní, ale nechce se mi vylézat z postele, tak mě napadlo, že bychom si takové lázně mohli udělat i tady..." pokrčí nad tím rameny "takhle jsem ti myslela, nebo jestli by si byl raději jenom ležel v posteli, já s tím zase tak velký problém nemám. I v posteli se dá dělat spousta věcí," zamumlá a opět se napije čaje, aby jí ten toast lépe klouzal do krku. "Chci tím říct, že jsem tím nemířila nikam konkrétně spíš... no prostě to byla stejná otázka jako kdybych se tě zeptala jestli máš nějakou konkrétní vybranou aktivitu," mávne nad tím rukou. Bez ohledu na to, jak dlouho spolu už sou není jaksi schopná nechodit kolem horké kaše a naobkecávat věci, které by mu za ta léta už mohla říct úplně na rovinu, protože v tuhle chvíli už stejně nemá co skrývat."ale teď snídaně, protože to je nejdůležitější jídlo dne a do oběda času dost,"
"hmmm? Jedno bych věděl co by jsme mohli dělat ale k tomu by jsme si mohli pustit i nějaký film
"Film?" Podívá se na něho se zdviženým obočím, ale raději se rozhodne, že bude lepší se ho na nic nevyptávat a nechat se takříkajíc překvapit. "No dobře, když myslíš. Ale určitě bych se nejdřív nasnídal, protože kdo ví, kdy se z té postele zvednu, abych připravila něco k tomu obědu," ušklíbne se. Předpokládá sice, že oběd bude již v režii její budoucí tchýně už jen kvůli tomu, že si myslí, že se vrátí každou chvíli. "Můžeme mezitím vybrat nějaký film a potom si ho pustit pokud tedy souhlasíš?" Navrhne mu a napije se trochu čaje. Přemýšlí přitomna jaký film by si třeba mohli pustit, ale v tuhle chvíli má v hlavě prázdno, takže stejně na nic kloudného nepřijde, pro sebe si tedy pokrčí rameny a vezme si poslední toast, co si připravila na snídani a pomalu jej jí. Během pár minut má celou snídani v sobě, a tak naskládá nádobí na sebe na tác a už jenok čeká na Sasukeho, zatímco si ještě pomalu dopíjí čaj, který je už stejně vlažný, takže není zase až tak dobrý jako byl ještě před pár minutami.
"Tak vezmeme tentokrát nějaký akční.... Ať je trochu změna a potom můžeme lenošit u toho.." Dodá celou myšlenku... A taky dojídá to svoje s tím rozdílem že čaj má už v sobě
"Hmmm," pousměje se, "abych pravdu řekla, tak to zní dobře," přizná po chvíli. Rozhodně se jí to začíná líbit více než procházka, nad kterou předtím taktéž uvažovala. "Zajdu jenom dolů do kuchyně, abych tam odnesla ten tác s nádobím a rovnou to umyju a uklidím, když už budu u toho. Ty by si mezitím mohl najít nějaký ten film?" Zeptá se ho, když se pomalu zvedne do sedu a odloží na tác i hrnek, ze kterého ještě dopíjela čaj. Počká ještě než i Sasuke dojí a potom se zvedne. Upraví si župan, aby se jí při chůzi nerozvázal, i když po ním má ještě košilku. "Hned budu zpátky," ujistí jej a s tím i s tácem vyjde z pokoje dolů do kuchyně, kde si tác odloží na linku a nádobí si naskládá do dřezu. Umyje ho a následně i vytře do sucha a uklidií na své místo. Celé jí to zabere jen několik málo minut, což si kontroluje i na hodinách na stěně, aby na Sasukeho nenechala čekat nějak moc dlouho. Vydá se tedy zpátky do pokoje, kde za sebou zase zavře dveře. "Našel si nějaký ten film?" Zeptá se ho a přejde k oknu, původně, aby rozhrnula závěsy a pustila dovnitř trochu světla, ale když si všimne, že venku je zataženo, tak raději nechá i závěsy na svém místě
"No našel jsem dva teď záleží který bys chtěla." A ukáže jí dvě dvdčka. "Vyber si tohle nechám na tobě.." Dodá a vleze si zpátky do postele....
Popojde k němu blíž a natáhne se pro dvě DVDčka, která si prohlédne, ale názvy, které jsou na nich uvedeny jí vůbec nic neříkají. Když se na ně pozorně podívá, tak si všimne, že to jsou filmy z let, kdy byla mimo domov, a tak je logické, že o nich ještě neslyšela. "um... no... tohle vypadá docela strašidelně," řekne, když na obalu jednoho vidí nějakou ruku, pravděpodobně od krve, "A tohle... nevím, taky to nevypadá špatně," povzdechne si. Na druhém DVD je vyobrazeno auto, ze kterého se střílí tudíž by to viděla na nějakou závodní přestřelku, což sice není úplně její šálek kávy, ale neprostestuje. "no, jak se říká... nesuď knihu podle obalu, ale v tomhle případě asi nemám jinou možnost," ušklíbne se. Mohla by se sice Sasukeho zeptat na děj, ale rozhodne se, že bude lepší, když si to pustí aniž by předem věděla nějaké spoilery a kdo ví... třeba bude nakonec příjemně překvapena. "tak třeba tohle, to druhé si můžeme pustit buďto potom, anebo večer... a nebo kdykoliv jindy," rozhodne nakonec. Jedno DVDčko odloží na stůl a druhé vloží do přehrávače. "Jsem zvědavá, ale jestli to bude nějaký horor..." vydechne a pohledem přitom střelí k Sasukemu. Neumí v něm vyčíst na co asi teď myslí, ale pamatuje si, že kdysi ji taky nalákal do kina na jeden film. Mělo se jednat o romantickou komedii a z počátku to tak skutečně bylo jenže potom se tam připletl nějaký šílenec, který manželský pár povraždil přímo na líbánkách, což se jí už zase tolik nelíbilo. "No... uvidíme," řekne nakonec a posadí se na postel.
"Ale copak máš strach že mi skončíš v náručí jak v tom kině u filmu..." Řekne a jak to pustí tak si tě stáhne k sobě pod deku. "Takhle je to lepší a mám i jistotu že mi nikam neutečeš.." Řekne a líbne tě do vlasů
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama