Forgetten past 25. dil

22. ledna 2018 v 11:30 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta

Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura

Tiše se nad jeho slovy zasměje a položí si hlavu na jeho rameno. "Proč myslíš, že bych ti měla někam utíkat?" zeptá se ho stále s úsměvem na rtech, "pokud to je vážně akční film, tak bych neměla mít důvod no ne?" pousměje se. Z části tuší, že na ni něco chystá jen neví jestli je to jenom pocit, který se týká něčeho dlouhodobějšího, a nebo se to vztahuje zrovna na tenhle film. "mně horory nevadí," prohlásí poté. "je sice pravda, že tenkrát jsem z toho filmu potom už moc neviděla, ale... to je jenom protože mě to překvapilo a nic takového jsem nečekala," dodá na svoji obranu. "konec konců když si mi říkal, že to bude romantický film... což jsem ti samozřejmě uvěřila, i když teď s odstupem vím, že to bylo poněkud zvláštní, protože ty slaďáky zrovna moc nemusíš, tak bych nečekala, že pro tebe bude romantika zrovna taková, že manželský pár někdo rozřeže motorovou pilou," zamumlá a zavrtí nad tím hlavou. "nebo sekerou, už si to moc nepamatuju, nedávala jsem pozor," ušklíbne se. Většinu toho filmu strávila s obličejem v Sasukeho triku. Ani ne tak protože by se tak moc bála, samozřejmě příjemné jí to úplně nebylo a rozhodně to bylo dobře udělané, ale... tenkrát byla velmi impulzivní a chtěla být u něho, i když to znamenalo, že si nechala ujít takový film. "musím ale přiznat, že takhle je to o moc lepší," šeptne a jednou rukou jej obejme kolem pasu. "ne že mi u toho usneš," varuje ho potom. "Na to budeš mít celou noc..." šeptne.

"Pche ještě uvidíme kdo u toho bude spát. Ještě si stěžuj že si mohla být v kině u mě tak blízko. Kde kdo by to chtěl být tak blízko u mě..." Dodá pobaveně a jemně hladí. "Ale neboj je to opravdu jen akční max tam jen někoho postřelí už si to moc nepamatuju...
"Hmmmm máš pravdu," řekne po chvíli přemýšlení, "možná, že to bude taková nuda, že mi to nedá a vážně u toho usnu," ušklíbne se. Její dobrá náladu se ovšem malinko zakolísá při zmínce o dalších, které by snad rády byly v Sasukeho blízkosti. "Sasuke, nech toho," šeptne vážně. Vždycky věděla, že není jediné, kdo se Sasukemu líbí a taky ví, že díky tomu, že zrovna ona byla ta, kdo se s ním dostal dál než jen na jednu noc do postele, tak má i spoustu... nepřátel, dá-li se to takhle říci. Se Sasukem se znají už spousty let... celá staletí a v dřívějších dobách měly dámy své metody, jak se zbavit sokyň. Ne vždycky to měla jednoduché, oni oba, aby zvládli to. Po celou tu dobu to zvládli, ale přesto všechno ji teď tahle zmínka malinko vyvádí z míry... jakoby si snad Sasukem myslel, že si ho neváží. Váží, ale to neznamená, že si sem tam odpustí i nějakou tu narážku, přece jenom z ní nikdy nebude jenom poslušná puťka, na to si mohl najít kteroukoliv jinou, ale ne ji. "Víš, že nemám ráda, když takhle mluvíš," povzdechne si. "Navíc... co si vůbec myslíš?" zamračí se. Zvedne se na lokti, aby mu viděla do tváře. Chvilku to vypadá, že se na něj zlobí, ale poté se výraz v její tváři zcela změní. "vážně si myslíš, že bych jen tak někomu dovolila, aby se k tobě přiblížil?" šeptne se zdviženým obočím a hravým úsměvem na rtech. "je to už dlouho, to přiznávám, ale jedno bude platit vždycky, co je moje, to je moje... a bůh chraň ty, kdo se mi to pokusí vzít," šeptne předtím než se k němu nakloní a políbí jej. Za celý její dlouhý život už zažila všelico... a upřímně řečeno v některých případech je schopná jít klidně i přes mrtvoly pokud to znamená, že by dosáhla toho, co chce.
Usměje se.. "A co si myslíš? Jen jsem si udělal menší srandu sama víš že já tě nikdy se žádnou nepodvedl a ani to nemám v plánu.. Nemám rád namyšlené fifleny a právě proto jsem rád že ty taková nejsi už od mala... I když i já se kdysi k tobě choval jako naprostý idiot, ale díky tachimu mi vše v čas došlo že jsem neudělal blbost
"taky tě neobviňuju, že si něco takového udělal," šeptne, "jenom nemám ráda, když to říkáš, nutí mě to vzpomínat na věci, na které bych upřímně řečeno nejraději zapomněla," šeptne. Volnou rukou jej přitom pohladí po tváři. "byl si idiot," přikývne. Nemůže mu to vyvracet, nemá důvod mu lhát a popravdě řečeno jí kdysi hrozně moc ublížil, ale na to taky nechce vzpomínat. "Ale to už je za námi, všechno, co se stalo se stalo a my to už nemůžeme změnit. Ani já jsem nebyla vždycky dokonalá kamarádka, přítelkyně, a nebo snoubenka, sám to moc dobře víš..." odmlčí se. "Ale tenkrát... nikdy nebudu litovat toho, jak jsem se rozhodla. Díky tomu jsme teď tady, společně... "šeptne. Nechce to říkat nahlas, protože se trochu bojí, že kdyby to udělala, tak by se stalo něco, co by to změnilo, jak už to ostatně taky bývá, když se něco hezkého plánuje nahlas, ale... řekla by, že si zůstanou už navždycky. Vždycky, když se pohádali nebo se něco stalo, tak si k sobě našli cestu a to dokonce i nyní po pěti letech, když už se zdálo, že je všechno ztracené. Přesto všechno jsou teď tady... a přesně to jí taky dává naději, že tomu tak bude už napořád. "A nakonec kdo ví... jednou to možná nebudeme jenom my dva," pousměje se. Čelem se přitom opře o to jeho a na chvilku přivře oči. Neunáší se příliš představami o budoucnosti, protože si přece jen před časem řekla, že nebude hledět do minulosti, ale ani do budoucnosti... že se soustředí pouze na přítomnost, na to, co je teď a to jsou prozatím jen oni dva.
Uvidíme co se tak může stát přitom všem co se kolem děje a podobně... Tak co jdeme koukat nebo máš něco jiného v plánu?" Zeptá se když tě jemně hladí
"já doufám, že se stanou už jenom samé dobré věci, Sasuke," vydechne. Další pohromu by už asi neusnula, i když je pravda, že když je se Sasukem, tak má pocit, že zvládne snad naprosto všechno. Přesto má strach a to hned z více věcí, které se ani neodvažuje vyslovit. Je to i tenhle strach, co se jí na chvilku objeví v očích, a tak uhne pohledem dokud zase neovládne svůj výraz. "no, jsem si naprosto jistá, že ten film je něco hrozně zajímavého a že by se mi dost možná i mohl líbit, ale popravdě řečeno..." odmlčí se. Nechtěla se ani tak dívat na film jako dělat něco úplně jiného, ale ona nebyla jako on. Nemohla by za ním jen tak přijít a na rovinu mu to říct do očí, protože to by se nejspíš propadla až někam bůhví kam. V nitru to totiž byla pořád citlivá a z části i stydlivá dívka, která měla ve chvílích jako je tato značně navrch. "vlastně... um... jsem si spíš myslela, že..." odmlčí se. Je jí to hrozně hloupé to takhle rozpitvávat, ale říká se, že v dnešních vztazích vázne hlavně komunikace, takže teoreticky vzato by se nemusela zase tolik bát o tom mluvit... i když čekala, že bude muset. Sasuke nebyl ten typ, co by bez toho vydržel nějak zvlášť dlouho. Nikdy se s ním o tomhle moc nebavila a ani s tím neměla problém. Měla jej ráda a chtěla být jeho i po jiných stránkách. "já... no my... ehm..." zakoktá se. "zapomeň na to," vypadne z ní nakonec. Přesto už ta slova měla na jazyku je stále příliš stydlivá než, aby se ho na to zeptala a zároveň se bojí, že by se taky mohla dozvědět, že už to pro něj není to, co dřív... že už jej dost možná nepřitahuje. "pokud chceš koukat na film, tak mi to klidně řekni..."
"Ale co povídej no tak? Co se děje? Klidně to řekni a nestyď se? Nemáš se za co stydět? Pořád si krásná a tak dále......" Dodá
"Vážně?" Vydechne z části trochu pochybovačně. Ne snad, že by mu nevěřila, to ne, ale není si tak úplně jistá jak moc na.něj mohlo těch pět let zapůsobit. "Víš Sasuke ono to bude asi znít hrozně...um... nevím jestli se mi to chce rozebírat," šeptne. Moc dobře ovšem ví, že je už příliš pozdě na to, aby z toho vycouvala. Rozhodně by jej tím totiž naštvala nebo minimálně urazila, a tak možná ani nezáleží na tom jestli jej urazí tímhle, a nebo tím, že se mu pokusí vysvětlit, co má na mysli. "No právě ono tady jde i o to tvé 'a tak dále' jak si říkal předtím. Vím, že pět let je hrozně dlouhá doma a nevyčítala bych ti, kdyby se za tu dobu snad něco změnilo, to ne, ale... nezapomněla jsem na to jaké to bylo předtím," zamumlá a sklopí pohled na přikrývku jelikož už není schopná se mu přitom dívat do tváře. Už tak cítí, že jí tváře začínají nabýrat červenou barvu. "Předtím jsme nás vztah měli se vším všudy. Pamatuju si jaký si byl v tomhle ohledu, že si... nebyl úplně ten typ, co by běž fyzického kontaktu vydržel déle než týden... a nevadilo mi to, protože podle mého tohle do vztahu jednoduše patří, ale teď neuplynul ani týden, ani dva ale pět let a ty... tedy vim, že jsem byla zraněná a že ses doslechl...dost věcí, ale i tak.. přijde mi to hrozně zvláštní vzhledem k tomu jakého tě znám, a proto chci, aby si se mnou mluvil na rovinu, pokud se něco změnilo...jestli tě už tak nepřitahuju tak... Chci to vědět," hlesne. Ve skutečnosti se té pravdy děsí, ale spíš než že by chtěla tak ví, že to vědět musí
"Hlupačku nic se za tu dobu nezměnilo jen holt ti chci dát prostor se vyléčit. Neříkam že bych nechtěl teď protože poznáš že lžu. Chci a ne málo ale vím že se musíš uzdravit a co se týče toho co jsme měli kdysi uvidíš že se to vrátí a ani ti to nepřijde. Proto tě do toho netlačím. Jednoduše ti dávám takový prostor aby ses mohla dobře odpočinout
Čím víc toho Sasuke řekne, tím hloupěji se sama začíná cítit už jen kvůli všem těm teoriím, které se jí mezitím zrodily v hlavě. Skutečně si myslela, že ten problém je v ní, ale Sasukeho slova ji dokázala ujistit, že se nemusí strachovat. "Sasuke," hlesne tiše, nemá ponětí, co by mu na to měla říct. Tak moc se jí ulevilo, že se mu doslova hodí kolem krku a pevně jej obejme. Do očí se jí tlačí slzy úlevy a štěstí zároveň, ale potlačí je, aby v něm snad nevzbudila podezření, že je smutná. "Bála jsem se," přizná tiše, i když je to očividné. Co jiného než strach by ji dokázal umlčet na tak dlouho? "Měla jsem si s tebou promluvit rovnou," dodá poté. Ostatně stejně jako mnoho jiného i tohle je její chyba, protože se tím nemusela trápit tak dlouho. "Miluju tě, hrozně moc... ale to ty už stejně víš," šeptne. Když jej potkala, tak by ji nenapadlo, že se někdy bude v tomhle směru chovat tak ohleduplně. Nebyl sice žádný násilník, ale na úplném začátku měli docela problém se vůbec dostat z postele. "Ale jsem v pořádku, ruka se mi zahojila a je mi dobře, v rámci možností," ujistí jej. Dokud je s ním, tak ji něco takového vůbec netrápí jelikož nemá ani čas na něco takového myslet. "Nedělej si se mnou starosti, prosím"
"Mě to nevadí takže se ty nestrachuj ok? Budeš odpočívat dokud ti neřekne že si úplně v pořádku, platí?"
"Ale mně to vadí, to že si o mě děláš starosti naprosto zbytečně, protože... protože mně vážně vůbec nic není, Sasuke. Cítím se skvěle a jediný důvod proč to nemám od nikoho potvrzené je to, že se mi nechce jít teď za Tsunade-sama a poprosit ji, aby se na mě ještě jednou podívala," šeptne. Nechce tam jít, ne v situaci, ve které se nachází, když je dost pravděpodobné, že má teď až nad hlavu starostí s vesnicí a válkou, ve které se nyní nachází. "Pokud by tě to ale mělo udělat klidnějším... tak tam klidně zajdu," řekne po chvilce s pokrčením ramen. Nechce, aby to vypadalo tak, že se tomu snad chce nějak vyhnout. "Ale nejdřív zítra, když už ses chtěl dívat na tenhle film," dodá, když zaregistruje, že film je už dávno puštěný a rozhodně to už není začátek. "Chci, aby si byl taky v klidu, ať už se to týká tohohle, a nebo něčeho jiného, zase tolik na tom nezáleží, Sasuke, pokud ale můžu udělat něco, díky čemu bych tě mohla nějak ujistit, tak stačí říct," řekne. Chvilku ho mlčky pozoruje a potom se posadí vedle něho, aby měl volný výhled na televizi.
"Nemusíš ale budeš se ještě šetřit dobře
Chvilku ho mlčky pozoruje a nakonec pomalu přikývne. Nedá jí to ovšem, aby se nerozhodla ještě nedodat: "ale ty se mnou nejednej jako bych měla každou chvilku umřít," řekne potom vážně. "Jsem v pořádku, jsem tady s tebou a nikam se nechystám," šeptne. Při svých slovech jej vezme za ruku a jemně mu ji stiskne na důkaz vážnosti svých slov. "Miluju tě a to se nikdy nezmění, tak si teď ani jeden z nás nebude dělat starosti dobře?" Usměje se, "vlastně by sis měl spíš užívat... jako prozatím ještě více méně svobodný mládenec," ušklíbne se. Nemyslí to úplně doslova, "Mikoto mi slíbila, že mi pomůže s věcmi kolem svatby, to už jsem ti sice říkala, ale brzy se taky dozvíme termín..." šeptne a sjede ho pohledem. "Vím, že ještě před chvilkou jsem nevěděla jestli chci svatbu teď, a nebo po válce, ale teď už to vím. Nemáme ponětí, co přinese zítřek a proto to chci... chci být tvojí ženou," šeptne. Hrozně moc to pro ni znamená a přála by si, aby i pro Sasukeho. Ví, že on to jen nedává najevo. "Říkám ti to, aby si věděl... a namítal včas než bude všechno zařízené"
"ale no tak já si nemám důvod užívat s jinými když u tebe mám všechno....
Nechápavě nakloní hlavu do strany a sjede ho pohledem. Jeho reakce ji malinko vyvedla z míry, ale rychle se z toho vzpamatuje. "Já tě taky z ničeho neobviňuju Sasuke, jenom jsem ti říkala, jak to zatím vypadá se svatbou, když si to nechal na mně. Kdybych byla věřila, že si mě podvedl, tak bych se asi tolil nesnažila všechno rychle zařídit," pokrčí rameny. Napadlo ji, že mohl mít poměr v době, kdy ji všichni považovali za mrtvou, ale to mu přece jen nemůže vyčítat už jen z toho důvodu, že ani on sám nemohl vědět, že žije a hlavně ona by chtěla, aby byl šťastný. To, že si doposud nikoho nenašel jenom dokazuje, že ji skutečně miluje tolik jako ona jeho a taky že si neumí představit mít vedle sebe někoho jiného. "Nelam si s tím hlavu, vážně jsem tím na nic nenarážela," dodá, "radši se koukej na ten film, nebo z toho vážně nic nebudeš mít," ušklíbne se a jemně ho cvrnkne do nosu, spíše jen tak z legrace. "Já se na to budu asi muset podívat někdy jindy, jelikož jsem úplně ztracená," Zasměje se. Ani jí nějak zvlášť nevadí, že prokecala podstatnou část filmu, spíš teď přemýšlí nad jinými věcmi.
"Hm? Já to hlavně pustil ať tu není ticho.." Řekne na to a a sleduje co dál udělá než jí začne lechtat...
Vypískne jako malá holka, protože tohle nečekala ani v nejmenším. "Sasuke!" Vyjekne se smíchem. Automaticky se od něj začne odtahovat a snaží se mu chytit ruce. I když se jí to po chvíli podaří, tak jí to není nic platné, protože v tuhle chvíli je Sasuke silnější, a tak se jí nepodaří ho od sebe odsunout. "Ne!" Vypískne znova. Svíjí se před ním na posteli až si nakonec musí lehnout na záda, protože už nedokáže sedět. "Prosím... Prosím přestaň," dostane ze sebe se smíchem a slzami v očích, které jí začnou po chvíli stékat po tvářích. Je hodně věcí, které jí nevadí, ale tohle je na ni moc. Na lechtání je hrozně citlivá a tohle ji přímo dovádí k šílenství. "Už... už dost..." vysype ze sebe po dalším záchvatu smíchu, kdy Sasukeho už prakticky vidí rozmazaně. Opět rukama začne tápat před, ale tentokrát se již nesnaží chytit jeho ruce, nýbrž po jeho pažích vyjede až k jeho ramenům, a tak se dostane až na hruď, kde je obě nechá položené, aby se alespoň zkusila mu v lechtání zabránit takhle.
Nakonec přestane ale stáhne si tě k sobě víc a pevněji drží. "Tak neříkej takové blbosti a nebudu muset dělat takové věci dobře...
Ještě chvilku se uklidňuje z toho šoku, který jí Sasuke svými činy způsobil. Po chvíli se i její dýchání zpomalí a přestanou se jí do očí drát slzy. I tak ale musí ještě zamrkat, aby si z očí dostala ven ty, které jí tam ještě zůstali. "Ty si mi teda dal," vydechne a zvedne pohled. "Neříkám blbosti, vždyť jsem nic špatného neřekla, Sasuke," šeptne s nevinným výrazem ve tváři. Na malý moment skutečně musí s tím svým výrazem připomínat nějakého andílka. Po chvilce se jí v očích ovšem objeví záblesk něčeho, co až tak nevinné není. " neměl by si mě takhle provokovat, co kdybych ti to potom oplatila, hm?" Zeptá se ho a nakloní hlavu do strany. Schválně přitom jednu ruku přesune k jeho boku jakoby se jej snad chystala obejmout, ale na místo toho ho do toho boku ukazováčkem provokativně dloubne tak, jak to dřív dělávala, když jej chtěla malinko poškádlit. "To by si určitě nechtěl..." dodá vemlouvavě. Druhou ruku zase posune výš a prst si zaplete do jeho černých vlasů, aby mu mohla hlavu sklonit trošičku níž. Potom už se jen trochu natáhne a se rty u jeho ucha pošeptá. "Ale za způsobenou újmu chci alespoň pusu..." šeptne. Potom se od něj odtáhne, ale ne moc. Rty se jen od jeho ucha přesune k jeho rtům, na které jej políbí.
"újmu? Děláš si srandu?" A taky tě políbí. Pak si tě stáhne opět k sobě... "Pojď jen tak odpočívat..." Septne
"Já a dělat srandu? Ne, Sasuke, myslím to naprosto vážně," ušklíbne se. "Takovéhle šoky by si mi neměl způsobovat hned po ránu, taky už nejmladší," zašklebí se na něho a následně jej s úsměvem na rtech obejme kolem krku čímž si ho k sobě přitáhne o něco pevněji. "Já odpočívám i takhle," šeptne. Popravdě řečeno měla odpočinku už i dost a teď jen přemýšlí nad tím, co všechno by se dalo ještě dělat dokud mají volný dům. "Víš co? Možná bych měla jít i pomalu připravovat oběd. Než všechno nachystám a uvařím, tak to bude tak akorát k poledni, aby jsme se mohli normálně najíst," zamumlá. S obědem sice trochu spoléhala na Mikoto, ale i ona umí vařit, když tedy zrovna neexperimentuje. "Jen mi musíš říct jednu věc... co by sis dal k obědu?" Zeptá se a podívá se na něho. Je zvědavá, co si tentokráte vymyslí. Už teď je jí jasné, že budou obědvat něco slaného, aby to mohl jíst i on a jinak je taky dost možné, že většinu z toho bude rajčatový základ. "Ty se mezitím můžeš dokoukat na ten film, nebo tedy odpočívat, když budeš chtít,"
"nic jelikož oběd bude dělat máma proto šla do toho obchodu. Takže jednoduše se koukej
Protočí očima. "Nevadí, tak na ni počkám a potom jí s tím pomůžu, aby na to nebyla sama," rozhodne s pokrčením ramen. Nevidí nějaký velký důvod proč by se měla jen tak válet. Vzhledem k tomu, že tehle dům sdílí i další osoby, tak jí nepřijde dobré tam jen tak být a nijak nepomáhat. "Chtěl si stejně odpočívat no ne?" Podívá se na něho. Ještě ho jednou líbne na rty a potom se od něj odtáhne a posadí se na kraj postele. "Obléct se ale alespoň můžu ne?" Zvedne se a rozejde se k šatníku, který otevře a vytáhne si z něj nějaké oblečení na dnešek, se kterým poodejde do koupelny a obleče se. Kdyby měla v oblečení na spaní chodit po domě, tak by jí nejspíš stejně byla zima už jenom kvůli tomu, že buďto včera někdo zapomněl zavřít okna, a nebo je to tím počasím, které se prostě jen tak vyhnat nedá. "Potom můžeme lenošit úplně klidně ještě celé ospoledne vzhledem k tomu, že nic jiného v plánu ani nemáme," dodá potom. "Budeš chtít uvařit čaj nebo něco, když už budu dole v kuchyni?" Zeptá se potom.
"džus s něčím třeba...." Odpoví
"Dobře, potom ti to přinesu nahoru," odpoví mu ještě než se otočí a vyjde ven z pokoje na chodbu, kterou se dostane ke schodišti. Sejde tedy dolů do kuchyně, kde jde rovnou pro džus, ale než ho stihne nalít do poháru, tak slyší, že se otevírají dveře a nedlouho na to vejde do kuchyně Mikoto. "Ach, Sakuro, tak už jsi vzhůru, myslela jsem si, že budete dnes trochu vyspávat, proto jsem ani nepospíchala," "Ne, vlastně... jsme vzhůru už docela dlouho," odpoví jí Sakura s pokrčením ramen. Přejde k ní a pomůže jí s nákupem. "Mluvila si včera se Sasukem?" Zeptá se jí po chvíli ticha Mikoto a po očku se na ni podívá. "Mluvila..." přikývne růžovláska, "Ale vlastně jsem se ani nic nedozvěděla, řekl mi, že je mu to jedno, že to mám nějak zařídit," dopoví. Na chvilku se přitom mezi oběma rozhostí ticho, které nakonec přece jen přeruší starší z nich. "Sama víš jaký Sasuke je," odpoví jí s laskavým úsměvem na rtech, "možná, že je to tak lepší, aspoň si můžeš zařídit svatbu tak jak chceš ty... Konec konců tam jde hlavně o jednu věc..." "Asi máš pravdu, já jenom...no teď už na tom nezáleží," šeptne Sakura s pokrčením ramen. "Ale bude nutné zarezervovat termín... tedy neumím si představit, že by zde bylo tolik svateb, alespoň ne v tuhle dobu, ale jistota je jistota," řekne zamyšleně. "Ach, ano... jsem si jistá, že na tohle si Tsunade-sama udělá čas, navíc... sama můžeš vidět jaké to tu je...Jedne ceremoniál nikomu neublíží," odpoví jí na to Mikoto, která se už otočila k lince, aby mohla začít vyklízet nákup a roztřídit tak potraviny, které budou potřebovat při přípravě oběda a které půjdou do lednice. "Máš pravdu, později za ní zajdu, stejně jsem s ní chtěla mluvit..." přikývne Sakura a taktéž se pustí do uklízení, i když myšlenkami je přitom zcela jinde. Následujících několik týdnů plynulo bezmála stejně s tím rozdílem, že jak Sasuke, tak i Sakura se kvůli nastalé situaci museli vrátit zpátky do služby. Stejně tak, jak slíbila, tak Sakura pracovala výhradně v nemocnici, kde to ovšem nyní taky nebylo lehké a Sasuke se měl postarat o výslech Kabuta, který stále nechtěl promluvit, i když toho měl za sebou víc než dost. Jednou takhle odpoledne, když Sakuře skončí dlouhá služba v nemocnici, si zajde zařídit potřebné věci a potom už s úsměvem na rtech pospíchá k budově, kde sídlí Konožská policie. Bez přemýšlení vběhne dovnitř, kde musí trochu zpomalit. Rozhlíží se přitom kolem sebe jestli náhodou nenarazí na toho, koho právě hledá. Poštěstí se jí to až poté, co se zeptá jednoho kolemjdoucího, kterého potkala na chodbě a který ji nasměruje dolů do výslechové místnosti. Sama tam nikdy nebyla a to z dobrých důvodů. Ani teď na ni to místo nepůsobí nijak hezky, ale jde dál dokud neuslyší otevírání dveří a hlasy. Chvilku počká dokud se nedostane tak blízko, aby viděla o koho se jedná. Už na první pohled pozná, že jsou tam dva muži. Nechá je, aby si dořekli to, co chtěli, zatímco si je pozorněji prohlíží. Když domluví a každý jde přitom jinou cestou, tak je jí už jasné, že ten, co jde jejím směrem je právě Sasuke. Schová se proto a počká než ji přejde. Potom se potichoučku připlíží za jeho zády. Jednou rukou jej chytne kolem pasu a druhou mu zakryje oči.
"Ale no tak Saky ještě tě tohle nepřešlo?" Řekne úplně suše jako by neměl skoro žádné emoce..... "Co že si tu běžela jak splašená... Stalo se něco?"
Malinko ji překvapí tón, kterým s ní mluví, ale na jednu stranu si na to už zvykla, protože od doby, co se Sasuke vrátil do práce se takhle chová skoro nonstop. "Jak víš, že jsem sem běžela?" Zeptá se. Ani se neptá jak ji poznal, protože to je více méně očividné. Nemohla být až tak tichá a nenápadná, jak si myslela a navíc tohle je Sasuke Uchiha. Sundá tedy ruku z jeho očí a pasu a nechá jej, aby se k ní otočil čelem. "No abych pravdu řekla, tak si to uhodl. Opravdu se něco stalo, Sasuke a je to taková novina, se kterou jsem za tebou musela rovnou jít," řekne popravdě. Na tváři má přitom permanentní úsměv. "Máme termín!" Vypískne šťastně. "Konečně jsem si mohla promluvit s Tsunade-sama a ta mi tohle řekla... řekla mi, že za dva týdny... Šla jsem tam hned, jak mi skončila směna a potom jsem spěchala za tebou, abych ti to mohla říct a taky... aby jsme to možná mohli trochu oslavit?" Šeptne a pohladí jej po paži. "Říkala jsem si, že bysme si mohli potom zajít na večeři, nebo si ji dát doma, a nebo něco jiného trochu víc... v soukromí?" Nadhodí a vzhledne. Když se ovšem setká s pohledem jeho onyxových očí, tak zjistí, že z těch novinek asi takovou radost nemá. "Sasuke, co se děje?" Zeptá se jej trochu sklíčeně. "Udělala jsem něco? Nebo je to tím, co tady celou tu dobu děláš, ale nechceš mi říct, co to je?"
"už? To byla rychlost... Tak co jít do lázní na relax a dát si tam něco i k jídlu.." odpoví
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama