Forgetten past 26. dil

28. srpna 2018 v 21:00 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta

Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura

"Nevyhýbej se odpovědi," napomene jej naprosto vážným hlasem. Ruce si přitom založí vbok a chvilku jen takhle pozoruje než si povzdechne a na rty se jí opět vrátí ten stejný úsměv co předtím. "Ráda s tebou půjdu do lázní, zavolám tam a domluvím nám to, aby náhodou neměli plno," přikývne. Tohle ovšem není to, co jí dělá takové starosti. "Zlato," osloví jej poté jemně, přičemž ho vezme za levou ruku, kterou jemně sevře ve svých. "Prosím řekni mi, co se děje," vybídne ho poté. "Vidím to, každý den od doby, co si nastoupil do služby, nebo spíš od chvíle co si tady. Každý den a pomalu i každou noc, si teď doma jen zřídka... Chápu pokud je to něco hrozně tajného a rozhodně bych se v tom neštourala, ale když se chováš takhle, tak nemám na výběr jelikož mám o tebe strach," řekne vážně. Sama si zprvu myslela, že je ta příčina, ale říká si, že kdyby tomu tak skutečně bylo, tak by se to projevilo už dříve. "A taky... pokud je pro tebe ten termín moc brzy, tak stačí říct... i když pět let, jeden měsíc a dva týdny je docela doba," hlesne.
"nic se neděje jen je toho už na mě moc..." Septne a opře se o tebe....


Na malý moment překvapeně ztuhne, protože vidět Sasukeho v situaci, kdy prakticky dobrovolně přiznává jakousi slabost je ojedinělý jev, který nevěstí vůbec, ale vůbec nic dobrého. Zároveň to v ní probudí i jakési ochranitelské pudy, které vůči němu jakožto dlouholetá partnerka má, a tak jej pevně obejme a pohladí po zádech. Dá mu chvilku na to, aby se sebral načež se od něj odtáhne na délku jedné paže. "Půjdeme domů, služba už ti stejně skončila a kdyby ne, tak to za tebe prostě někdo vezme jelikož ty si tu už od rána což taky není úplně zdravé ty můj workoholiku," řekne jemně. V jejím tónu je ovšem ještě cítit jakýsi nesmlouvavý podtón, kterým dává jasně najevo, že protesty jsou v tomhle případě zbytečné. "Půjdeme domů, odtud zavolám do těch lázní a všechno to domluvím, ty si na chvilku sedneš a potom spolu vyrazíme a ten večer si užijeme dobře? Odpočineš si tam, to mi věř. Neznám na to lepší místo než právě tam, kde ještě budeme mít klid a soukromí," dořekne. S tím jej vezme za ruku a rozejde se s ním směrem ke schodišti kudy se sem vlastně předtím dostala.
"Dobře.... Už mi to taky leze na nervy s takovým debilem..." A jde spolu s tebou
"Debilem?" Podívá se na něho zvědavě jelikož tak úplně nerozumí koho tím myslí. Tuší, že to má co dělat s tím úkolem, který tady má a kvůli kterému je takhle nevrlý. "Netrap se tím, alespoň na chvilki zkus na tohle všechno, co tady máš na práci zapomenout, zlato, ano?" Usměje se na něj. "Pomůžu ti s tím," dodá ještě o něco tišeji se zvláštním podtónem v hlase. Pohledem potom uhne dopředu, aby nezakopla na schodech. Během chvilky se dostanou nahoru do budovy, kde se musí rozhlédnout, aby se zorientovala a potom vyrazí směrem k východu ruku v ruce se Sasukem. Sama se už nemůže dočkat až budou zase chvíli sami, i když nemůže říct, že by si to už nevynahradili, tedy alespoň z části. "Bude to fajn, uvidíš, užijeme si to tak, jako předtím, relaxace ti bude přece jen k užitku. Navíc... určitě by ses měl dneska i pořádně prospat," řekne vážně. Po chvíli vyjdou ven z budovy, a tak si to zamíří přímou cestou domů, aby se mohla pustit do zařizování jejich dnešního pobytu v lázních. Taky by se docela ráda převlékla do jiného oblečení.
Sasuke jde mlčky s ní jelikož je dosti s toho všeho vyčerpaný. Ani si nevšiml kdy došli domů a ani jak dlouho jim to trvalo
Celý zbytek cesty šla mlčky. Ani Sasukeho ponurá nálada nedokázala zkazit její radost z toho, že konečně mají termín pro svatbu. Navíc má teď hlavu plnou starostí jestli to všechno stihnou a jestli udělali dobře, že to chtěli ještě v době, když je vesnice ve válečném stavu. I doma, když domlouvá lázně, je myšlenkami někde úplně jinde, a tak jediné, co si z telefonického hovoru vezme je, že mají přijít, že na ně budou čekat a všechno mezitím připraví. "Sasuke? Za chvíli vyrazíme," řekne směrem k němu zatímco ona jde rovnou k šatníku, aby se převlékla do obyčejného oblečení a nemusela tak být v tom, v čem byla i v nemocnici. Celé jí to trvá jen pár minut, jelikož nemusí tolik řešit, co by si měla vzít na sebe. "Půjdeme? Říkali, že jak tam přijdeme, tak bychom měli mít všechno připravené, jak jídlo, tak i koupel," usměje se, ve snaze svým optimismem nakazit i Sasukeho, aby se netvářil jako kakabus, kterému uletěly včely. "Bude to fajn, odpočineš si, uvidíš" dodá a vezme ho za ruku načež tedy spolu s ním vyrazí k lázním.
Sasuke jde spolu s ní ale nic celou dobu neřekne...
I ona po celou dobu cesty do lázní mlčí. Ne snad protože by mu neměla co říct, ale spíš protože je sama zabraná do svých vlastních myšlenek. Navíc je jí jasné, že na to, aby uvolnila to napětí, které si sebou Sasuke nosí z práce, bude mít dostatek času i v lázních. Cílu dosáhnou během několik minut, a tak se Sakura rozejde přímo k recepční, se kterou prohodí jen pár slov, protože všechno potřebné je už nachystáno a jediné, co scházelo byli oni dva. "Bezva, takže můžeme jít," řekne, když se s úsměvem otočí na Sasukeho a rozejde se spolu s ním dlouhou chodbou dokud nenajde místo, kde by měli odbočit až nakonec dojdou do menší šatny, která je ještě před koupelí. Tam se Sakura zastaví a pustí Sasukeho ruku, aby se mohla svléknout z oblečení a zahalit se do velké bílé osušky, které tam mají k dispozici. "počkám vevnitř," řekne směrem k němu a vejde dál. V první moment nevidí nic jiného než jenom páru. Nebýt toho, že se dívá pod nohy, tak by do vody snad i spadla. Palcem zkusí její teplotu až jí přejede mráz po zádech z toho, jak je horká. Do vody ovšem ještě nejde na místo toho si jde vyzvednout jídlo a pití, které odloží na kraj velké vany, aby pro něj nemuseli chodit potom, když budou ve vodě a taky aby jim to tam nemusel nikdo nosit, což by se sice dalo poměrně snadno zařídit, ale přece jen by to ničilo soukromí a atmosféru.
Sasuke si dá taky veci dolu a zabali se rucnikem a jde za tebou. Ovsem se posadi na kraj vany a pozoruje to co tu je. Premýsli I nad tim, ze by uz I neco zdlabnul..
"Klidně si vem na co máš chuť, proto jsem to sem přinesla. Schválně jsem jim řekla, aby nám tam dali hodně rajčat," usměje se, ví totiž, že je má Sasuke rád, a tak předpokládá, že to nebude na zmar. Popojde k němu a klekne si kousek za něj, natáhne se pro tác s jídlem a vezme z něj jedno malé rajčátko, které dá Sasukemu k ústům, aby si ho vzal.. Druhou ruku si položí na jeho rameno a jak si Sasuke vezme to rajče, tak se k němu víc přitiskne tak, že obě dlaně má na jeho hrudi a sjede s nimi až k jeho pasu, kolem kterého jej obejme. "jsem ráda, že máme zase chvíli klidu jen sami pro sebe.... bez práce, bez čehokoliv a kohokoliv, kdo by nás mohl rušit. Alespoň na chvilku," usměje se a vtiskne mu několik motýlích polibků na šíji a poté i na boční stranu krku než si na chvilku opře hlavu o jeho rameno. "Chyběl si mi," šeptne po chvíli tiše do jeho ucha, přičemž si dává záležet, aby její horký dech dopadl na jeho kůži. Ví, že Sasuke byl teď poměrně hodně v práci a stejně tak i ona, aby nemusela být doma sama a právě proto je ráda, že teď můžou být tady.
"Provokujes mě?" A přitáhne si tě k sobě.. "neměla by si nebo se neovladnu.. a myslim že tady bys nechtela ne? Nebo bys chtela, hm? Byt už snad mámou?" Zašeptá tajemně
"Proč myslíš, že bych tě měla provokovat?" zašeptá nevinně a znovu ho políbí na krk. Ještě chvíli takhle zůstává, natisknutá k němu zezadu než jej pustí a přejde z druhé strany tak, že se posadí Sasukemu na klín a ruce si omotá kolem jeho krku, aby neupadla a na chvilku se mu zadívá do očí. Chvilku ho takhle mlčky pozoruje než se k němu začne pomaloučku naklánět dokud se svými rty nedotkne těch jeho. "A co když je odpověď jednoduchá?" usměje se a něho a prstem mu přejede po hrudi. "co když se mi prostě jen stýská po mém snoubenci?" vydechne a nakloní přitom mírně hlavu do strany. "Po tobě... a po tomhle..." políbí ho na rty, "A taky po tomhle..." šeptne znovu, když jej jemně pohladí po paži. "máme teď čas jen pro sebe, ani jeden z nás nemusí nikam pospíchat," šeptne. Ví, že je to takový mezičas mezi prací a mezi tím, kdy začnou přípravy na svatbu a stres a shon kolem toho, protože je ještě hodně věcí, co bude muset zařídit, i když ví, že na to nebude sama. "takže si myslím, že bychom měli využít čas a trochu si užít jeden druhého, co myslíš?" šeptne s provokativním úsměvem na tváři a se stejným výrazem, který se jí zrcadlí v očích.
"Mě se taky stýská nemysli si.." a obejme tě. "Miluju tě ani nevíš jak moc..." a zacne tě hladit jak je zvyklý.. nakloní se a i polibi.
"Opravdu?" zeptá se načež jej sjede pohledem trochu nevěřícně, Samozřejmě, že mu to věří, ostatně jej zná dost dlouho na to, aby věděla, že ji miluje, ale přeci jen jej chce trochu poškádlit. "tak mi to dokaž," řekne, s pohledem upřeným do jeho temných onyxových očí a zároveň s vyzývavým úsměvem na rtech, jakoby jej snad chtěla ještě víc vyprovokovat, už tak vidí, že mu to není jedno, co mu pošeptala do ouška. "Taky tě miluju zlato..." polibek mu oplatí a ruce si přesune k jeho tváři, kterou vezme do svých dlaní. "za nějakou dobu už budeš jenom můj... oficiálně," usměje se na něho. Datum jejich svatby se bude pomalu, ale jistě blížit mílovými kroky na což se samozřejmě těší. "nikomu tě nedám, nikdy... Si jenom můj, Sasu, jenom můj," šeptne než se k němu opět nakloní a opět jej políbí na rty. Tentokrát ovšem obyčejný polibek změní v ten francouzský.
"Jsem tvuj celou dobu. A ničí jiný jsem ani nikdy nebyl.." septne a taky ti da francouzak, ale to si tě uz pořádně na sebe stáhne a pak se s tebou i prevrati, ze lezis pod nim a ne nad nim jak to bylo pred chvili
"Ale, ale..." usměje se na něj roztomile a pohladí jej jednou rukou po tváři. "Já vím, že ne... a stejně tak ani já. Vždycky jsem byla a budu jenom tvoje a ničí jiná... a to si pamatuj," usměje se na něho, je šťastná, že tady teď s ním může být a vůbec, že má někoho takového jako je právě Sasuke. "A víš co je tady na tomhle všem nejlepší?" pousměje se a trochu se zvedne, aby se rty mohla víc přiblížit k jeho uchu. "jsme tady úplně sami a nehrozí, že by tady na nás mohl někdo přijít a můžeme tu být jak dlouho jen chceme," šeptne. Ruce mu potom omotá kolem krku, aby si ho k sobě přitáhla ještě trochu blíž, čehož taky následně využije, aby jej mohla políbit na rty. Prsty jedné ruky mu přitom vjede do vlasů a druhou sjede na jeho záda, po kterých jej jemně hladí nahoru a dolů. Stejně jako on i ona má na sobě stále ještě ručník, který si donesla ze šatny, aby tam nechodila jen tak. K tomu jeho potom sjede rukou dolů a jen jemně za něj zatáhne. Nechce to moc, aby mu jej sundala odhodila ho někam za sebe, v tuhle chvíli je jí jedno kam.
"Hmmm.. drazdis mě jo.." a taky jednou rukou ti sahne na rucnik. S tim rozdilem ze jej neodhodi ale roztahne pod tebe aby si nelezela na studenem.. pak se jen s ohne a zacne te libat od krku az k brisku. Druha ruka mu utece k tvemu klinu a jednoduše te zacne jemně provokovat jak byl vždycky zvyklý te dráždit
"Přiznávám, že... ah... že... že... um...tě čas od času ráda... eh... provokuju," ušklíbne se. Někdy může působit jako anděl, ale to rozhodně není. Ostatně Sasuke by mohl vyprávět. Jeho ruce ani rty ji nenechají dlouho chladnou. Prohne se v zádech a slastně přitom přivře oči. Jednu ruku si položí vedle sebe na velkou bílou osušku, kterou následně sevře, jak se pomalu ale jistě přestává kontrolovat. Druhou rukou poslepu sjede dolů a prsty si vplete do Sasukeho uhlově černých vlasů, které mu jemně prohrábne jakoby snad chtěla zničit jeho účes. "Nezměnil ses..." šeptne po chvíli. Je to dlouho, co spolu už jsou, ale co si pamatuje tak v posteli byl vždycky takový provokatér, i když v konečném důsledku, ona nebyla jiná.
"Hmmm.. ještě si stěžuj, že si mě vyprokovala.." a pokračuje v tom dal.. "stačí ti provokovani a nebo mam zajit do extrémů jako to bylo vždycky
Využije chvilku jeho nepozornosti k tomu, aby do něj jemně strčila a vyhoupla se tak nad něho, že teď Sasuke leží na osušce, kde byla předtím ona. Usměje se na něj jako ten největší andílek a obkročmo si nad něj klekne. Aby lépe držela rovnováhu, tak se jednou rukou zapře u jeho hlavy a druhou jej pohladí po tváři. "Nikdy bych si nedovolila si stěžovat, zlato," šeptne a líbne jej na rty. "Jak dlouho už je to, hm?" podívá se na něho, ví, že pochopí, co myslí, i když odpověď na otázku od něj rozhodně nečeká. "Pět let? Víc? míň?" vydechne. "Chyběl si mi... hrozně... hrozně moc, takže... řekla bych, že to ti jako odpověď stačí ne?" zeptá se ho se šibalským úsměvem na tváři, pomalu se od něj potom zase odtáhne. Zdánlivě proto, aby si zastrčila zbloudilý pramen vlasů za ucho, ale ve skutečnosti spíš kvůli tomu výhledu, který se jí v tuhle chvíli naskytuje. Potom se k němu zase nakloní, ale místo toho, aby jej políbila na rty, tak jej políbí na krk, kde se na chvilku zastaví a jemně se mu přisaje na kůži, že když se poté s polibky posune dolů na klíční kost, tak za sebou zanechá malou červenou značku.
"Hmm... tak ja nevim se rozhodni co bys chtela, ale ja mam hlad.." odpovi a chytne te tak aby se mohl zvednout a najist se, jelikož mu už kručí v žaludku
"to myslíš vážně?" sjede ho nevěřícným pohledem jakoby snad měla pocit, že se jí to jenom zdá. "hlavně mi neříkej, že chceš dát přednost jídlu?" vydechne nevěřícně. Zaskočilo ji to a to už jen z toho důvodu, že když přišlo na intimnosti, tak Sasuke vždycky ten, kdo chtěl víc. Jindy by to nejspíš prostě jen přešla, ale teď jakoby ji realita praštila přímo do tváře. Něco se očividně přeci jen změnilo, ale těžko může říct jestli je to kvůli ní, a nebo kvůli někomu třetímu, o kom doposud nic neví. "chápu, " řekne po chvíli, načež se zvedne na nohy i s osuškou, kterou si omotá kolem těla, jakoby jí najednou snad byla zima. "tak se v klidu najez, já si mezitím odskočím," řekne nakonec, přičemž se rychle otočí na patě a rozejde se zpátky do šatny, ze které ovšem nevyjde ven na chodbu, ale na místo toho zamíří do menší koupelny, která tam je. Vejde dovnitř a zavře za sebou dveře načež přejde k menšímu umyvadlu, nad kterým visí i menší zrcadlo. Pustí si trochu studené vody a potom si opláchne obličej, aby se trochu probrala, protože vevnitř je dost velké horko díky té horké vodě a taky páře.
Sasuke nad tim jen zavrti hlavou a da si neco malého jenom. Kdyz to doji tak se zvedne a prejde na druhou stranu a vleze si pomalu do vody a uvelebi se tak aby relaxoval. Tak jak původně chtěli...
Po chvíli si ještě jednou opláchne obličej a potom se jen opře o umyvadlo. Ještě chvilku tam jen tak stojí, když se zase napřímí, otočí se na patě a pomalým krokem vejde zpátky do šatny a potom i zpátky za Sasukem. Po tom všem, co se stalo se potřebovala pořádně zchladit, protože jinak by ji to snad mrzelo ještě víc. Pomalým krokem se rozejde k obrovské vaně a chvilku jde po jejím okraji, než se pomalu posadí a nohy si spustí do teplé vody. Chvilku tam jen tak sedí, na opačném konci než Sasuke až si nakonec pomalu sundá ručník a nechá jej položený venku, aby se do něj potom mohla usušit. Vklouzne tedy do vody a sedne si tak, aby ji měla až po krk a nebyla jí tím pádem zima. Původně sem taky chtěla jít relaxovat, ale teď ať se snaží, jak se snaží, tak se jí moc nedaří se uvolnit. Takže v konečném důsledku si říká, že když už nic, tak minimálně Sasuke si alespoň odpočine.
Sasuke otevre oci a jak ji uvidi tak se natahne pred sebe a pritahne si tě k sobě. "Si v pořádku? Nestalo se ti nic Saky?" Zepta se a opira si tě o sebe..
"Ne. Jsem v naprostém pořádku," odpoví mu, načež se od něj zase odtáhne a posadí se tam, kde seděla. Nechce řešit to, co bylo, ale na druhou stranu ji poměrně naštvalo, že dělá jakoby nic. Zakloní hlavu a opře si ji o okraj, aby si nenamočila vlasy a přivře oči, ve snaze si trochu odpočinout, ale i ta se jí hlavou neustále honí nejrůznější myšlenky, a tak to nakonec s povzdechem vzdá a normálně se posadí. "řekneš mi už, co se s tebou děje?" zeptá se ho nakonec. "už ani nevím, jak je to dlouho, ale poslední dobou se chováš divně. Sotva si doma a když už přijdeš tak..." odmlčí se. Ani si nepamatuje, kdy spolu strávili plnohodnotný čas. "Já chápu, pokud máš moc práce, ale nezdá se mi, že by tohle byl zrovna ten případ, protože ty si nikdy nebyl ten, kdo by neuměl říct ne. Ještě ke všemu, když je teď venku poměrně klid... Určitě je tam někdo, kdo by za tebe část směn vzal... proto mi to jen tak nedá," vysvětlí s pokrčením ramen. Hlavně dnes, když pro něj byla v práci měla tak trochu pocit jakoby před ní snad něco skrýval, i když neví co a v tu chvíli jí na tom ani nezáleželo. "takže, co se děje Sasuke?"
"Nic se neděje neboj. Jen je toho opravdu na mě teď hodně víš. Ale na tebe jsem myslel pořád. A co ty? Jak ti to de
"Vidím, jak se nic neděje," řekne s patřičnou dávkou ironie. "nebo je to možná tím, že mi prostě nechceš říct, co se s tebou děje?" zeptá se. "podívej se Sasuke, vím, že existují tajné mise... a podobné věci, ale to neznamená, že... to neznamená, že mi to nemůžeš říct... nebo alespoň naznačit. Takhle se chováš zvláštně... a..." povzdechne si, "předpokládám, že je ti jasné, že poznám, kdy lžeš. Přeci jen se známe už dost dlouho dobu na to, abych to poznala, tak se nesnaž. Pokud ti ale nestojím za to, aby si mi řekl pravdu..." pokrčí nad tím rameny. "řekla bych, že s tím stejně nic nenadělám. Jen mě to mrzí... protože sem si upřímně myslela, že mi věříš a že takovéhle věci před sebou tajit nemusíme, " dodá. "ale na tom stejně už nejspíš nezáleží, že?" zavrtí nad tím hlavou. Ví, že je dost tvrdohlaví na to, aby dělal, že nic klidně celou dobu, jenže problém byl v tom, že i ona uměla být dosti tvrdohlavá. "vlastně... mám nápad," řekne nakonec a pomalu se zvedne, přičemž přejde k Sasukemu. "užij si koupel, zlato," řekne načež vyleze ven a dojde si pro svůj ručník, do kterého se zamotá a rozejde se do šatny, kde se osuší a obleče a dveřmi potom vyklouzne ven, načež zamíří domů. Chce dát Sasukemu čas, aby si to promyslel a taky sobě, protože ví, že by se jen pohádali.
Povzdechne vezme rucnik a vybehne za tebou. Chyti te a drží. "Neni ti to prijemne co kdyz ti nic neřeknu. Už vis jak jsem se citil ja pred 5-lety kdyz si mi nic neřekla. Pojď zpátky zlato a reknu ti co se tam řeší..
"Cože?!" vydechne, překvapeně se na něj přitom podívá, z části i trochu naštvaně, ale než stihne ještě něco dodat, tak za sebou uslyší překvapené výkřiky. Donutí ji to se otočit jen proto, aby viděla, že před lázněmi přeci jenom bylo několik málo lidí a z toho většina dívek, které při pohledu na Sasukeho jenom v ručníku omdlelo. "takže tohle mělo být co? Nějaká tvoje pomsta? Už jsem se ti omluvila Sasuke... víc než jednou, ale pokud to chceš slyšet znova, tak fajn... mrzí mě to dobře? Mrzí mě, že jsem ti tenkrát nic neřekla, ale na druhou stranu kdyby ses tenkrát zachoval jinak, tak to všechno mohla dopadnout úplně jinak... jenže co sem asi tak měla dělat hm? Víš jak jsem se bála? Že tě ztratím?" zavrtí nad tím hlavou. "myslím, že by si měl jít raději dovnitř... já jdu domů. Nebude to s tebou řešit tady na ulici..." vydechne, načež se mu vysmekne. Zabolelo to, protože si upřímně myslela, že tuhle část už mají za sebou a že se k tomu nebude ani jeden z nich už vracet, ale očividně se hodně spletla. Otočí se na patě a dřív než Sasuke stihne ještě něco říct, tak se rozejde jedním směrem, aby byla co nejdřív doma.
Povzdechne si a vrati se dovnitř do satny se obléct a pak jde k recepci kde to vse zaplati a de domů. Nejakou dobu to zrva ale dojde tama zkusi otevrit. Kdyz vidi ze to de tak vleze dovnitř a sezuje se. "Jsem doma??" Zavola a pomalu prejde do obyvaku
Sakura je mezitím už nějakou dobu doma, ale to, že někdo přišel slyší jen napůl. Spíš má pocit, že se jí to všechno jenom zdá, protože není uvnitř domu, ale potom, co přišla si vzala deku a šla si sednout na balkon, odkud má perfektní výhled na okolí Konohy. Ovšem místo toho, aby se kochala výhledem na krajinu, tak musí myslet na to, co se stalo mezi ní a Sasukem. Na to, co řekl a taky co neřekl. Nemá teď úplně náladu jít ho hledat, ale stejně jí to nedá, aby nepřemýšlela nad tím, co jí chtěl říct a co je za tím, že se poslední dobou chová takhle divně. V konečném důsledku je jí z toho jen smutno, protože ačkoliv to již chtěla hodit za hlavu, tak jí to nedá, aby nemyslela na to, co Sasuke zmínil, tedy na dobu před pěti lety. Ačkoliv se to nezdá, tak sama si prošla ne zrovna pěknými věcmi a ať už to je jak chce, tak si to nikdy nepřestane vyčítat, ale slyšet to znovu od něho... zrovna moc jí to nepomohlo.
Sasuke jak dojde do obyvaku tak se jednoduse rozvali na gauč a pusti si televizi a sleduje jestli se situace nejak lepsi nebo horsi
Zatímco sedí na balkoně a zády se opírá o stěnu domu, tak zaslechne zevnitř nějaké hlasy. Jen tlumené, ale přesto pozná, že jdou zevnitř. Jindy by se nejspíš lekla, kdo to asi je, ale vzhledem k tomu, že se Sasuke chystal jít domů hned za ní, tak předpokládá, že se nejspíš dívá v obýváku na televizi, jak to ostatně dělal poslední dobou dost často, když zrovna nespal. Pro sebe si nad tím zavrtí hlavou, ví, že na jednu stranu to možná trochu přehání, ale na druhou stranu je to pro ni pořád strašně těžké. Pět let jejího života strávila v zcela jiném světě v nevědomosti. Nevěděla nic o své minulosti, o tom kým je, nebo co se děje u ní doma a už vůbec netušila, kdo je Sasuke... Nechtěla by se vrátit zpátky, ale popravdě řečeno jí chybí alespoň to, že tenkrát ani necítila bolest. Zapomněla na to, co se stalo a tím pádem i na bolest, kterou jí to způsobilo. Na to, co ztratila a co možná už nikdy zpátky nezíská. Tolik by si přála moct vrátit čas, vrátit se do chvíle, kdy se rozhodovala. Řekla by mu to. Řekla by Sasukemu o jejich dítěti, i když by to v té době mohlo znamenat, že by se naštval. S tím totiž tenkrát počítala, protože ať už nyní říká, co chce, tak tenkrát celková situace nebyla vhodná pro výchovu dítěte. "měla jsem vědět, že mi to nikdy neodpustí..." vydechne tiše do větru, "nejspíš si to ani nezasloužím..." povzdechne si. Hřbetem ruky si přitom setře slzy, které jí začaly téct po tvářích jako malé slané vodopády.
Sasuke najednou ma zvláštní pocit. Více méně to vzdy tak bylo když byl se Sakurou a tak televizi necha zaplou ale zvedne se a jde nahoru do pokoje Sakury. Po malu a tiše dojde k ni na balkón, kde vidí jak se třese. Prejde k ní a i si k ní klekne jak to vždy delaval a objal jí.. "no tak ššš.. neplač.. no tak ššš.. bude to dobré.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama