Forgetten past 27. dil

28. srpna 2018 v 23:15 | Mayu Uchiha a Masumi-san |  Povídky z Naruta

Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura

Trhne sebou, když ji obklopí Sasukeho paže a obklopí ji pocit bezpečí, který vždycky cítila, když byl Sasuke poblíž. "Sa...Sasuke..." vzlykne tiše, přičemž si obličej zaboří do Sasukeho hrudi. Cítí, jak se jí ramena třesou pod náporem vzlyků, které ne a ne zastavit. "mrzí mě to... Sasuke... hro...hrozně mě to mrzí," vydá ze sebe po chvíli, kdy nebylo slyšet nic jiného jen její vzlyky, díky kterým se mu třásla v náručí jako osika. "nechtěla jsem to... nechtěla já... já... bála jsem se, hrozně... Nevěděla jsem c-co by si mi na to tak ř-řekl... a tak... tak..." zavrtí nad tím hlavou a pevněji se k němu přitiskne. "Já... já vím, že... že... že si vždycky chtěl r-rodinu a teď... teď..." zavrtí nad tím hlavou. Cítí se hrozně. Ví, že kdyby se tenkrát rozhodla jinak, tak všechno mohlo být jinak. Nemuseli tu teď takhle být na balkoně, ale mohli být na zahradě... a nebyli by sami, protože za tu dobu by tam s nimi už capkalo i jejich dítě. "Já.. um... pochopila bych, kdyby... kdyby ses... kdyby sis za tu dobu našel někoho... někoho jiného, protože to, co... co se stalo tak..." odmlčí se. Nemá moc sílu na to, aby to dořekla, ale ví, že to,co se stalo jí nejspíš nikdy neodpustí.


"Klid no tak... Saky uklidni se. Nikoho jsem si nenašel neboj. Co se stalo, stalo se. Už jsem ti přece říkal že můžeme mit rodinu kdykoliv. Neplac no tak.. bude to dobré uvidíš..
"Kdykoliv, ale... ale... ale..." odmlčí se a následně nad tím prudce zavrtí hlavou až se jí z toho zatočí a musí se tak opřít o Sasukeho. "Dneska si zrovna nevypadal, že by si měl na cokoliv náladu. Víš Sasuke já... já bych to všechno chtěla hodit za hlavu, protože... protože ani jeden z nás nemůže změnit to, co se už stalo a po tom dnešku jsem si myslela, že... že... že možná přece jenom máš někoho jiného, ne že bych ti to snad mohla mít za zlé, ale i tak... Chtěla bych v tom všem mít už jasno Sasuke... protože já... já takhle už žít nemůžu, vážně ne," šeptne, pomalu se od něj odtáhne, načež k němu vzhlédne snad jen proto, aby se ztratila v těch jeho onyxově černých očí. "řekneš mi, co se s tebou děje, že se tak dlouho chováš zrovna takhle?" zeptá se ho potom na rovinu. "A prosím řekni mi pravdu, chci to slyšet ať už je to jakkoliv..."
Povzdechne si. "Opravdu se nic neděje. Jen tam je jeden psychopat a jednoduše z nej máme dostat informace. Ale asi to brzo dopadne tak že ještě ja skoncim v blázinci z něj..
"Sasuke..." vydechne překvapeně, čekala snad cokoliv, ale tohle tak úplně nečekala. "někdo koho znám?" zeptá se ho potom, protože mu na očích vidí, že je tam ještě něco, co jí neříká, i když na druhou stranu tak nějak tuší, že kdyby to byla pravda, tak by to bylo výhradně pro její dobro. "Měl si mi to říct, není to přeci nic tak tajného a navíc jsem ti mohla nějak pomoci... jakkoliv. Nevím jestli bych pro tebe mohla něco udělat po té zdravotní stránce, ale jako tvoje snoubenka jsem mohla, přeci jenom..." odmlčí se. "Přeci jenom jsme si o tom mohli už dávno promluvit, navíc si sem jistá, že bych tě jistě dokázala přivést na jiné myšlenky, aby si na to nemusel myslet i doma," dodá potom naprosto vážně, protože přeci jen za tu dobu už zná jisté způsoby, jak to udělat tak, aby Sasuke nemyslel na nic jiného. "Omlouvám se," řekne po chvíli ticha, které se mezi nimi po její pauze rozhostilo. "že sem si myslela, že... no... um... vždyť víš," dodá potom. Nechce to raději už rozebírat.
"To nic.. v pohodě. Hlavne už nerikej takové blbosti. Je ti už lépe?" A drží tě ještě pro jistotu
Pomalu přikývne, "trošku," přizná po chvíli, "ale raději mě ještě nepouštěj." zaprosí o něco víc potichu. Jemně Sasukeho stáhne víc k sobě a jednou rukou nahmatá deku, kterou přes ně oba dva přehodí a opře se tak o Sasukeho, kterého neustále objímá, jakoby jej nechtěla pustit. "vynahradím ti to, Sasu, slibuju ti to," řekne poté naprosto vážným hlasem. Udělala by pro něj doslova cokoliv, aby na jeho tváři viděla úsměv, aby viděla, že je šťastný a spokojený, jak jen může být. "Vím, že to spolu zvládneme, lásko. Dokud budeš se mnou," šeptne spokojeně. "Až bude po tomhle všem..." odmlčí se, "tak doufám, že už se nestane nic... nic špatného," šeptne. Hlavu si opět opře o Sasukeho hruď a spokojeně přivře oči, je po dnešku už docela unavená, ale ne fyzicky, nýbrž hlavně psychicky. "Víš jak to zatím vypadá venku?" zeptá se ho po chvíli. Ví, že to, že mají klid ve vesnici neznamená, že tomu je tak i za jejími hranicemi.
"Vubec se to zatim nelepsi podle zprav. Ja budu vždycky s tebou. To se nezmění. A nechces si jit lehnout dovnitř. Klidně tam budu s tebou...
Povzdechne si, tak nějak to čekala, ale přeci jenom doufala, že se to alespoň malinko zlepšila. "něco se s tím bude muset udělat, dřív nebo později..." odmlčí se. Pamatuje si, jak to bylo kdysi... kdysi, kdy válka byla natolik špatná, že prakticky všichni schopní museli vyrazit ze svých domovů do boje na bojiště a stejně tak i ona se Sasukem. "tolik bych si přála, aby se nemusela opakovat to, co před lety, ale zdá se, že je to skoro až nevyhnutelné... A jestli k tomu dojde tak..." zavrtí nad tím hlavou, "jen bych tě strašně moc nechtěla ztratit..." přizná. "Ale... nechci na to teď myslet, až to přijde, tak to přijde a ani jeden z nás to v tuhle chvíli nezmění, jen doufám, že do té doby už budeme svoji," šeptne a potom pomalu přikývne, "můžeme jít dovnitř, stejně to vypadá, že bude pršet... a v tom případě bych stejně šla dovnitř. Nechci se nachladit," V tu chvíli pustí Sasukeho a pomalu se zvedne ze země a vezme i deku, kterou si tam přinesla a pomalu vejde balkonovými dveřmi zpátky dovnitř do ložnice, počká i na Sasukeho a následně za ním dveře zavře a otočí se k němu čelem. "tak... co by si chtěl teď dělat?" zeptá se a obejme ho kolem krku.
"Hmm a co tě zahřát.." a obejme. "O me neprijdes neboj. Jen tam me neco nezabije vždyť to víš..."
"Já vím, že ne... ani jsem to takhle nemyslela, ale víš, jak to chodí. S největší pravděpodobností bysme oba dva byli někde jinde a... je to prostě něco z čeho mám strach. Obzvlášť, když vím, jak podlí naši nepřátelé vlastně jsou," řekne. "hmmm je pravda, že venku byla docela zima, možná, že by si mě mohl zahřát," přikývne, "Ale... víš, že pokaždé, když... do služby nastupuje nějaký nováček, tak si musí projít alespoň základním výcvikem první pomoci, že ano? No.. a i když to bylo hrozně moc dávno, tak i já si vzpomínám, že nám tenkrát říkali i něco o tom, jak se hodně rychle zahřát,když na blízku není nic jako oheň, a nebo teplé oblečení," šeptne s potutelným úsměvem na tváři. Rukama sjede k lemu Sasukeho trička, které mu začne pomalounku vyhrnovat nahoru až mu ho nakonec přetáhne přes hlavu a ihned se svým tělem natiskne na jeho nahou hruď,a by náhodou nebyla zima i jemu, protože v pokoji se dosti vyvětralo, jak nechala otevřené dveře na balkon.
Usměje se a vezme tě do naruce a prejde k posteli, kde te jemně položí a sam si k tobe lehne.. obejme te kolem pasu
Lehne si na bok tak, aby na Sasukeho viděl. Jednou rukou se podpírá o matraci a tou druhou rukou jej pohladí po tváři. "je pravda, že tohohle se asi nikdy nenabažím," šeptne při pohledu na Sasukeho hruď. Říká si, že se za ty roky vážně ani trochu nezměnil, což jí přijde naprosto neuvěřitelné a roztomilé zároveň. "slib mi jednu věc, Sasu," řekne po chvíli s naprosto vážným výrazem ve tváři, protože to, co se chytá říct myslí naprosto vážně. "víš... tohle mi už nikdy nedělej," řekne nakonec. "nemyslím teď to, co se stalo uvnitř, ale... to jak si za mnou vyběhl ven, polonahý," dodá. Samozřejmě že jí samotné to vůbec nevadí, protože po těch letech už není důvod k tomu, aby se jeden před druhým styděli, ale... taky si všimla těch dalších dívek, které tam byly a při pohledu na Sasukeho doslova omdlely. "řekla bych, že jednou jsi můj snoubenec... a tím pádem jsi jenom a jenom a jenom můj, víš, co to znamená?" šeptne, volnou ruku mu položí na rameno a následně se přehoupne nad něj tak, že se na něj obkročmo posadí a potom se k němu skloní. "to znamená, že rozhodně nenechám nikoho, aby tě tak bezostyšně okukoval na ulici..." šeptne.
"Ale snad nam mlada dama nezačne žárlit. Ještě rekni ze si nebyla rada, že jsem za tebou běžel. A to že na me cuceli jini je mi momentálně jedno. Ja měl strach o tebe
"To samozřejmě neříkám, bylo to od tebe... hezké, ale na druhou stranu tohle... když sem viděla, jak se tváří tak... řekněme, že mi to nebylo úplně příjemné, ale řekla bych, že nejsem jediná hm?" sjede jej pohledem, "představ si, že by to bylo naopak a že bych takhle vyběhla já za tebou, třeba jen ve spodním prádle, řekla bych, že by ti to taky nebylo tak úplně jedno, vlastně bych se vsadila, že by si vyváděl," ušklíbne se a líbne jej na nos. "co takhle si ten dnešní... ne úplně perfektní den trochu vynahradit?" navrhne mu potom, "pokud by si o to měl ovšem zájem..." řekne s nevinným úsměvem na tváři. "ovšem musím přiznat, že je tu nějak horko..." řekne po chvíli a zase se napřímí, přičemž se od něj musí trochu odtáhnout a přetáhne si přes hlavu i svoje tričko. "o mě se nemusíš bát Sasuke, naštval si mě, to ano, ale víš jaká jsem... že se sem tam naštvu trochu rychleji než normální lidé, ale řekla bych, že na to sis stihl za tu dobu i zvyknout, no ne?" usměje se na něho a políbí ho na rty.
Usmeje se a taky te polibi. "Hmm zase me chceš provokovat? Ted kdyz jsme vice mene vykoupani a cisti?" A obejme tě kolem pasu
"Hmmm... možná," řekne tajemně a chvilku ho tiše pozoruje než nakonec pomalu přikývne. "Dobře, prokoukl si mě, je na tom něco špatného? Vím, že jsem ti už říkala, že si mi hrozně moc chyběl, ale nechyběl si mi jen jako... partner, který tu se mnou vždycky byl a je, ale taky jako milenec.," přizná. Pamatuje si, že na úplném začátku jejich vztahu se vždycky hrozně červenala když přišlo na podobné řeči, ale teď jí přijde, že jsou si tak blízcí, že něco takového už není potřeba. Přesto všechno jí tváře malinko zrůžoví. "Navíc nemyslím jenom na sebe, ale taky na tebe, protože... já ti věřím. Věřím ti, že si nebyl s nikým jiným než se mnou, což ovšem znamená pět dlouhých... dlouhých let... copak tobě se po mě takhle nestýskalo? Po tom, že mě můžeš líbat, dotýkat se mě... Nebo mě už snad nechceš?" zeptá se ho potom, snaží se přitom si udržet nic neříkající výraz, ale je to pro ni trochu těžké. Ne že by si to předchozí odmítnutí brala nějak velmi k srdci, protože tak nějak si to už vysvětlili, ale jednou jí to stačilo.
"To jsem neřekl. Chci tě ani nevis jak moc, ale prostě se ještě bojim, že se ti může jeste neco stát. Navic ja ani nevim jestli ty nekoho nemáš.. proto se i trochu bojim. Sama si rekla ze 5 let je dlouha doba...
"to myslíš vážně?" podívá se na něj trochu smutně, přeci jen to tak trochu nečekala, že to od něho uslyší, i když musí uznat, že moc dobře chápe proč a vlastně ani nemůže být naštvaná, protože sama si myslela to stejné. "Sasuke... teď mě dobře poslouchej, ano?" šeptne a vezme si jeho obličej do dlaní, "Miluju tě... vždycky tomu tak bylo a taky bude, vím, že nechci být s nikým jiným než s tebou a... ne. Nikoho nemám, lásko, jen tebe. Vím, že za těch pět let jsem... jsem nevěděla vůbec kdo jsem, nebo kdo jsi ty, že jsem na všechno zapomněla a přiznávám, že jsem narazila na pár zajímavých lidí, ale nikdy to nezašlo nikam dál... tenkrát jsem si to neuměla dost dobře vysvětlit proč tomu tak je... ale teď už to vím. Bylo to protože hluboko v srdci jsem věděla, že tam někde jsi. Takže ne, Sasuke, nikoho nemám a ani mít nechci, protože jediný koho chci si ty... miluju jenom tebe... A pokud jde o tohle tak... neexistuje nic, čím by si mi mohl ublížit, snad kromě jedné věci... jedině, že by si mě chtěl opustit," řekne tiše malinko roztřeseným hlasem. Nechce se jí na to myslet. Vůbec ne. "takže se vůbec nemusíš bát, že se mi něco stane, protože... protože vím, že ty bys mi nikdy neublížil, Sasuke,"
Poslouchá co rika a pak te jen pevně obejme. "Ani nevis jakou radost s toho mam co si ted rekla." Septne a jak te objima tak te i jemne začne na krku libat
Usměje se a objetí mu oplatí, "řekla jsem to jen tak, jak to cítím, protože je to pravda zlato a vždycky to tak bude," šeptne. "nikdy jsem to necítila jinak," zašeptá, i když její myšlenky a slova, která ještě chce říct se jí postupně rozplývají na jazyku s tím, jak ji Sasuke líbá na krku. Cítí, jak jí přitom běhá mráz po zádech, ale tentokrát ne kvůli zimě, právě naopak. Už si ani nevzpomíná, kdy se naposledy cítila takhle dobře... a to je teprve jen začátek, jelikož si moc dobře uvědomuje, že si s ní Sasuke dost rád hraje. Spokojeně přivře oči a nechává ho, aby si s ní dělal prakticky co jen chce, zatímco jej obejme kolem krku a prsty mu vplete do jeho havraních vlasů, které mu nejdřív jemně prohrábne a potom je tam nechává. Nakloní hlavu na stranu, aby měl Sasuke volný přístup k jejímu krku.
Sasuke pokracuje dal a dal a posunuje se niz a niz s polibky. Jeho ruce se také posouvají tak aby to bylo i dost příjemné pro ni..
Skoro si ani nevšimla, kdy si ji Sasuke otočil pod sebe, ale teď, když tam tak leží na zádech, tak ani nemá nějak sílu to řešit a vlastně ani důvod. Jak se Sasuke posunuje pořád níž a níž, tak mu za chvíli musí vyplést prsty z vlasů, aby je za ně zbytečně moc netahala. Trošku mu alespoň usnadnila práci s tím, jak si předtím sundala tričko a teď si jen užívá jeho doteky a polibky, kterými ji častuje. Jestli jí předtím bylo horko, tak teď má doslova pocit, že hoří. "Sasuke..." vydechne tiše, jednou rukou přitom sevře povlečení a druhou rukou si zakryje ústa, protože má pocit, že rozhodně už moc dlouho potichu nevydrží, hlavně kvůli tomu, že čím níž Sasuke postupuje, tím horší to pro ni je to vydržet.
Sasuke se zastavi s polibky u bříška. Tam zase postupuje nahoru a zas dolu.. pritom mu jedna ruka utikala nekam jinam a zacal jemně hladit sem a tam ve tvem klíně
Tiše vzdychne, načež se musí kousnout do rtu, ruku má pořád ještě přes pusu. Trochu se přitom zavrtí, nejraději by byla kdyby se mohla nějak zázračně dostat i z těch kalhot, které jí teď docela dost překáží. Nakonec to přeci jenom nevydrží a trochu se nadzvedne, aby Sasukemu trochu pomohla a on jí tak mohl stáhnout kalhoty. Když je tam ona jen ve spodním prádle, tak na chvilku otevře oči a podívá se na Sasukeho, načež se pomalu zvedne na loktech a potom opatrně do sedu. Pohladí ho tváři a následně jej políbí na rty. Z na oko nevinného polibku se ovšem brzy stane vášnivý francouzský polibek, zatímco volnou rukou putuje po jeho hrudi až k pásku jeho kalhot, který začne jednou rukou rozepínat. Je pravda, že za ty roky už trochu vyšla ze cviku, ale nakonec se jí to přeci jen podaří, a tak mu je po chvíli zápasení rozepne.
Jemně se usměje do polibku a pomůže ti ty kalhoty dat dolu.. pak si te zase položí a pokracuje kde se zastavil. S tim rozdilem ze ti sundal spodni cas pradla. Nejdrive tam dal jen ruku a jemně provokoval jak bylo jeho zvykem. Po case tam ale sklouzl tak že ne ruka ale rovnou jeho jazyk. A zacal te teprve ted pořádně dráždit
Při té náhlé změně se prudce prohne v zádech, zatímco oběma rukama pevně sevře prostěradlo. "ach bože," vzdychne tiše. Už skoro zapomněla na to jaké to je, když jsou se Sasukem takhle sami a můžou se věnovat jen sami sobě. Ví, že Sasuke v tomhle byl vždycky přeborník, zvlášť teď, když po tolika letch už znají jeden druhého a tím pádem můžou říct, co má ten druhý rád a co naopak ne. "Sasuke..." šeptne tiše, skoro až prosebně. Ještě si pamatuje, že dřív byla zvykem dlouhá předehra, ale teď po té době má pocit, že se nejspíš zblázní už teď, když se do toho Sasuke nemusel ani pořádně vložit.
Vzhledne tim smerem a tak se vrati zpatky k tobě. Mezi tim jak sel k tobě tak uz i on nema spodni cast oblečení. Když te znova polibi tak mezi tim uz i pomalu do tebe šel až se mu to povedlo a pomalu se v tobě zacal hybat. Podiva se ti do oči a opět dlouze polibi
Usměje se do polibku, který mu následně stejně dlouze oplatí, jednou rukou mu opět vjede do vlasů, aby si ho k sobě víc přitáhla, zatímco druhou rukou mu začne přejíždět po zádech. Sem tam se neudrží a jak začne zrychlovat tak mu omylem zaryje nehty do zad, jak to ostatně dělávala i dřív, když se třeba čas od času rozhodli tu romantiku tak trochu vynechat. Nohy přitom roztáhne trochu víc od sebe, aby se do ní dostal až na doraz a omotá si je kolem Sasukeho boků, přičemž mu pánví začne vycházet vstříc.
Pokračuje takhle ještě nejakou dobu nez se svali absolutni unavou vedle ni. A snazi se nabrat dech
Stejně jako Sasuke, i ona se to teď snaží prodýchat, hruď se jí rychle zvedá a stejně rychle i klesá jak se snaží dohnat ten kyslíkový deficit. Trvá jí zhruba pět minut než se její dýchání alespoň trochu vrátí do normálu a spolu s ním i tlukot jejího srdce. Potom se přetočí na bok a přisune se blíž k Sasukemu, načež přes ně oba přehodí přikrývku, aby jim nebylo chladno. "Unavený?" šeptne tiše se smíchem v hlase. Najednou má takový zvláštní pocit, který nedokáže tak úplně popsat, ale ani nad tím teď moc neuvažuje, protože na to, aby to vymyslela teď rozhodně není vhodná chvíle. V hlavě má totiž myšlenky na zcela jiné věci. "Zkus se trošku prospat, vypadáš teď víc uvolněně," usměje se, ne snad že by se mu divila. "odpočiň si... zítra je taky den, navíc bych řekla že nejspíš musíš zase do práce co?" vydechne a přitáhne si Sasukeho k sobě do objetí a opře si ho o sebe, aby mohl zkusit usnout.
"Naštěstí nemusím. Mam volno minimálně na tři dny určitě.. už i táta rika ze jsem už jak on. A že mam být i s tebou konečně nejakou dobu
"Vidíš... alespoň, že ten tvůj táta má trochu rozumu," přikývne, "jsem spokojená... myslím si, že tohle byl docela slušný trénink na naši svatební noc, co říkáš?" usměje se na něj jako andílek, i když jí jiskří oči. "Až si trochu odpočineš, tak bychom klidně mohli pokračovat v tréninku," zašeptá mu do ucha a následně mu věnuje několik polibků na krk než si zase lehne vedle něho a spokojeně se k němu přitulí. "ale klidně můžeme až zítra, nachystám nám něco dobrého k snídani a klidně by mi nevadilo, kdyby jsme strávili celý den v posteli a jenom odpočívali, aby si potom vyrazil do práce odpočinutý a plný sil, pokud tedy už nemáš v plánu jiné věci?" zeptá se a podívá se na něho, aby viděla, jak se tváří na to co mu právě navrhla. "Ale teď by sis měl jít vážně už lehnout... musíš být unavený a to nemyslím jenom po tomhle, ale tak celkově. Vidím, že máš kruhy pod očima," šeptne.
"Vždyť už lezim.. no plan ne plán. Naruto s Hin tu chtěl za nami přijít. Ale záleží jestli mas na toho pitomce naladu..
"Myslíš ještě dneska, a nebo až zítra?"zeptá se ho trochu nechápavě, protože tohle jí z toho jeho sdělení trochu uniklo. "Naruto není pitomec... No tak. Víš, že nemám ráda, když tohle říkáš. Je to můj přítel stejně jako tvůj a pro nás oba toho v minulosti hodně udělal, navíc bych se vsadila, že zatímco jsem byla pryč, tak tady byl pro tebe kdykoliv si ho potřeboval... Což mi připomíná, že mu nejspíš dlužím poděkování a pozvání na rámen," usměje se. "nebude mi vadit, když se tady zastaví, vlastně je mi to tak trochu jedno, pokud nepřijdou zrovna nevhod... pokud víš co myslíš, ale jinak... Možná, že to bude i příjemná změna po tom všem. Hinatu jsem neviděla už... vlastně si teď ani nemůžu vybavit, kdy jsem ji naposledy viděla a co se Naruta týče, tak s tím jsem taky neměla moc času si promluvit. A vsadím se, že za ty roky mám co dohánět, takže pokud s tím ty nemáš nějaký problém, tak já jsem pro,"
"Tak jistě ze mi pomáhal a ne jen on. No tak ne ted večer ale ráno.
"vidíš, nakonec je to dobrý kamarád no ne? I když vy dva jste se vždycky špičkovali," zavrtí nad tím hlavou s úsměvem na tváři. Na jednu stranu je přirozeně ráda, že alespoň tohle se za tu dobu nezměnilo, když už nic. "tak klidně ať přijdou, můžu nachystat něco malého k jídlu a k pití, alespoň nám to trochu zpříjemní a zpestří den, co ty na to?" pousměje se a schválně si lehne tak, že z větší části leží na Sasukeho hrudi a tiše ho pozoruje se zamyšleným výrazem ve tváři jakoby nad něčím hluboce přemýšlela. "Ale teď už bychom si měli jít vážně lehnout... protože pokud máme mít návštěvu, tak bychom měli být ráno fit. Nečekám sice, že by se Naruto vykopal z postele nějak extra brzy, ale přesto... dobrou noc," šeptne. Líbne Sasukeho na rty a potom se překulí na stranu a otočí se k němu zády tak, že se na něj trochu natiskne, aby byla u něj.
"Klidne se pritul ke mě..." septne a sam zavře oci a ani nevi kdy usnul. S toho celeho dne musel být unaveny vic než cekal
Sasukemu i Sakuře následující dny plynuly rychle jako voda, ale přesto je zaskočilo, když konečně nastal jejich den D. Už den předtím se Sakura musela se Sasukem rozloučit a zatímco Sasuke šel s Narutem, tak k Sakuře se na tu jednu noc přestěhovala Hinata, aby jí potom druhý den ráno mohla pomoct s přípravami na svatbu, které by sama nejspíš nezvládla. Ani jeden z nich nechtěl nějakou velkou a okázalou svatbu, obzvlášť když je vesnice teď ve válečném stavu, ale přesto chtěli, aby tenhle den byl nezapomenutelný pro ně oba, obzvlášť když na to tak dlouho čekali a konečně se dočkali. Obřad se měl konat přesně v poledne a i vzhledem k tomu, že všechno bylo naplánované tak akorát aby se to stíhalo, tak se to neobešlo bez trochy paniky hlavně ze strany nevěsty. Došlo to až tak daleko, že ji nakonec musela Hinata trochu proplesknout, aby se vzpamatovala a to už byl tak akorát čas k tomu, aby vyrazili na místo, kde se má konat obřad. Cesta na místo jim naštěstí netrvala nijak dlouho, hosté už byli na svých místech a teď už se jen čekalo na nevěstu, která za zvuku hudby začla kráčet k oltáři, kde na ni,jak doufala, bude čekat Sasuke.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama